36 CO 9/2022-450

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Mottla a soudců Mgr. Štěpána Hnaníčka a JUDr. Lucie Bičákové ve věci žalobci: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] b) MgA. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravy provedené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokáta žalovaného.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl v celém rozsahu žalobu, kterou se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I) a dále uložil žalobcům povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci domáhali proti žalovanému zaplacení žalobní částky s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z důvodu bezdůvodného obohacení žalovaného tím, že z účtu žalobce a) byla dne [datum] zaslána na účet žalovaného částka ve výši [částka], příkaz k platbě podala paní [jméno] [příjmení], spolupracovnice žalobce a matka žalovaného, která měla přístup k účtům žalobce a), neboť zajišťovala celou řadu jeho finančních záležitostí. [jméno] [příjmení] převod označila jako půjčku, avšak mezi žalobcem a) a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o zápůjčce a k uvedenému došlo bez právního důvodu. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení částky výzvou doručenou žalovanému dne [datum], žalovaný částku nevrátil. Žalovaný žalobce a) ujišťoval, že peníze v nejbližší době vrátí, což se však nestalo. Finanční prostředky navíc náležejí do společného jmění žalobce a) a žalobkyně b) jakožto manželů, žalobce a) nikdy žalobkyni b) o souhlas s převodem předmětné částky nežádal.

3. Žalobkyně b), jež přistoupila do řízení v jeho průběhu podáním ze dne [datum] (a její účastenství bylo připuštěno usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), pak svůj žalobní nárok opřela o tvrzení, že k převodu předmětné částky žalovanému jakožto nikoliv běžné dispozici s majetkem náležejícím do společného jmění obou žalobců coby manželů došlo bez jejího souhlasu, pročež jde o neplatný převod. Námitka promlčení vznesená žalovaným je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný žalobce opakovaně ujistil, že částku zaplatí, že si je vědom svého závazku ze zápůjčky, příslib o vrácení zápůjčky učinil i žalobkyni b) již v [anonymizováno] [rok] O tom, že písemná smlouva o zápůjčce ze dne [datum] údajně nebyla žalovaným podepsaná, se žalobci dozvěděli teprve v rámci jednání před soudem při jednání dne [datum]. Do té doby byli přesvědčeni o její platnosti. Žalobkyně b) navíc vycházela z textu smlouvy o zápůjčce, který žalovaný zpochybnil dne [datum], teprve v tento okamžik byla žalobkyně b) poprvé informována o tom, že mezi žalobcem a) a žalovaným měla být uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce v ústní formě bez sjednané splatnosti a bez zajištění.

4. Žalovaný se proti žalobě bránil tím, že sice obdržel dne [datum] na svůj účet částku [částka], nicméně právním důvodem byla smlouva o zápůjčce sjednaná ústně se žalobcem a) bez ujednání data splatnosti a bezúročně. Žalovaný vznesl námitku promlčení proti žalobnímu nároku s tím, že pro počátek běhu promlčecí lhůty třeba považovat den, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, resp. kdy poprvé mohlo dojít k zesplatnění. Žalobce mohl dle § 2393 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvu o zápůjčce vypovědět již dne [datum], splatnost by nastala po uplynutí šestitýdenní výpovědní doby dne [datum], k promlčení tedy došlo [datum], žalobou byl nárok uplatněn u soudu až dne [datum]. Žalovaný dále popsal, že prostředky sice zaslala na jeho účet jeho matka [jméno] [příjmení], která byla spolupracovnicí žalobce v období od roku 1992 až do srpna 2018, měla se se žalobcem a) velmi přátelský vztah založený na vzájemné důvěře, spravovala pro žalobce a) účetnictví, finance, daně a také působila v mnoha orgánech jím ovládaných společností, avšak učinila tak s vědomím žalobce a) na základě jeho pokynu. Sám žalovaný se s žalobcem a) znal od dětství a společně měli řadu obchodních vztahů a pracovních vazeb. Žalobce b) poskytl předmětné peněžní prostředky žalovanému jako bezúročnou zápůjčku bez data splatnosti, přičemž k jejich shromáždění pro účely převodu žalovanému provedl řadu finančních, majetkových a obchodních transakcí nazvanou„ [anonymizována dvě slova]“, což vyvrací jeho tvrzení, že žalovanému nikdy tyto prostředky poskytnout nechtěl a byly mu poskytnuty bez jakéhokoli pokynu či příkazu a bez jeho vědomí.

5. Soud prvního stupně zjistil v projednávané věci skutkový stav popsaný v bodech 6. až 16. odůvodnění napadeného rozsudku (na něž se pro stručnost odkazuje), jenž vyústil ve skutkový závěr, podle něhož žalobce a) poskytl žalovanému prostřednictvím příkazu provedeného [jméno] [příjmení] částku [částka] s tím, že si nedohodli, kdy bude tato částka žalobci a) vrácena. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vědomé a zamýšlené poskytnutí předmětné částky žalovanému formou zápůjčky ze strany žalobce plyne z finančních transakcí nazvaných„ [anonymizována dvě slova]“, z níž jednotlivé platební transakce předcházející poskytnutí shora uvedené částky žalovanému vyplývají. Tvrzení žalovaného o uzavření smlouvy o zápůjčce je podloženo listinnými důkazy (zejména kupní smlouvy, výpisy z obchodního rejstříku, výpisy z účtů jednotlivých společností a příkazy k úhradě), které dokumentují předchozí společné podnikatelské aktivity žalobce a) a žalovaného, jež vedly až k uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce, kterou žalobce a) ani nesporoval. V průběhu řízení žalobce a) změnil svá žalobní tvrzení tak, že mezi žalobcem a) a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o zápůjčce s ujednaným úrokem a datem splatnosti, kterou žalobce a) také soudu předložil; poté, co žalovaný podpis na této smlouvě sporoval, od těchto tvrzení upustil. Uzavření smlouvy o zápůjčce podporují i následné kroky a postoje žalobce vyjádřené v průběhu řízení, kdy žalobce a) v průběhu řízení smlouvu vypověděl, učinil uzavření ústní smlouvy o zápůjčce nesporným, následně„ vytýkal“ svědkyni [příjmení], že řádně smlouvu o zápůjčce nevypracovala, resp. nezajistila podpisy na této smlouvě. Soud prvního stupně uzavřel, že verzi žalobce a) o tom, že předmětné prostředky byly žalovanému poukázány bez vědomí a vůle žalobce a), zpochybňují především neustále se měnící tvrzení žalobce a), podle nichž jednou smlouva o zápůjčce uzavřena vůbec nebyla, následně že uzavřena byla písemně, poté žalobce a) učinil uzavření smlouvy o zápůjčce ústní formou nesporným, aby se opětovně vrátil k tvrzení o písemné smlouvě s datem splatnosti. Přitom soud prvního stupně vyslovil, že tvrzení žalobce a), že svědkyně [příjmení] zadala příkaz k úhradě předmětné částky bez pokynu a bez vědomí žalobce a) lze jen stěží uvěřit v situaci, kdy při takto vysoké částce žalobce a) se svědkyní ještě následná léta spolupracoval (dle její svědecké výpovědi podala výpověď až v roce 2018, tedy tři roky po převodu žalované částky na účet žalovaného).

6. Zjištěný skutkový stav pak soud prvního stupně právně posoudil dle ustanovení § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 609, § 610 věty první, § 619 odst. 1 o. z. a § 621 o. z., přičemž dospěl k závěru, že mezi žalobcem a) a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o. z., a to v ústní formě, aniž by si účastníci sjednali datum splatnosti (žádné ujednání o splatnosti zápůjčky nebylo prokázáno), a to na částku ve výši [částka], kdy tato částka byla žalovanému poskytnuta dne [datum]. Nebyla-li splatnost dluhu (vrácení zápůjčky) dohodnuta, může již den následující po vzniku takového právního poměru zapůjčitel smlouvu o zápůjčce vypovědět ve lhůtě šesti týdnů (§ 605 o. z.) a tím vyvolat její splatnost. Až uplynutím výpovědní lhůty se právo zapůjčitele na vrácení zápůjčky stává nárokem s účinky actio nata. Tento okamžik je pak dnem počátku běhu promlčecí doby podle § 619 odst. 1 o. z. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že pro počátek běhu obecné promlčecí doby je tedy rozhodným den, který následuje po okamžiku, kdy nastalo actio nata, a nikoli den, kdy nastala splatnost dluhu v důsledku výpovědi. Pokud by byla smlouva o zápůjčce vypovězena následující den, šestitýdenní výpovědní lhůta podle § 2393 o. z. by skončila uplynutím dne [datum]. Podle § 619 odst. 1 o. z. mohlo být právo uplatněno ihned po uplynutí výpovědní doby, tedy dne [datum]. Tříletá promlčecí lhůta tak skončila uplynutím dne [datum]. Žaloba podaná dne [datum] tedy byla podána po uplynutí promlčecí lhůty a námitka promlčení tedy byla vznesena důvodně.

7. Šlo-li o námitku žalobců rozporu námitky promlčení s dobrými mravy, tu soud prvního stupně neshledal opodstatněnou. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], vyložil, že relevantní okolnosti zakládající rozpor s dobrými mravy nezjistil, rozpor s dobrými mravy žalobci spatřovali jednak ve skutečnosti, že žalobce a) uplynutí lhůty nezavinil, neboť o poskytnutí zápůjčky nevěděl (toto tvrzení má soud za vyvráceno), jednak ve skutečnosti, že žalovaný žalobce opakovaně ujišťoval, že zápůjčka bude vrácena, což se však nestalo. Žalobci a) totiž nic nebránilo přes tyto tvrzené přísliby žalovaného žalobu podat včas. Rovněž v posuzované věci nebylo shledáno ani to, že by se zde jednalo o případ zjevného zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (ust. § 8 o. z.).

8. Ve vztahu k žalobkyni b) pak dospěl soud prvního stupně k závěru, že není v této věci aktivně legitimovaná. Opět s odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu reprezentovanou rozhodnutími ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], vyslovil, že závazkový právní vztah se týká jen těch, kdo jsou jeho subjekty, v podobě vyplývající ze smlouvy (nebo jiné právní skutečnosti), kterou byl založen. Na tomto závěru nic nemění ani ustanovení § 713 odst. 3 o. z., které nemodifikuje okruh subjektů právního vztahu, obsah závazkových právních vztahů nebo jejich plnění a dopadá jen na vzájemné vztahy manželů, zejména při případném vypořádání ohledně majetku a závazků, které tvoří jejich společné jmění. Ustanovení § 713 odst. 3 o. z. nezakládá solidaritu mezi dlužníky či věřiteli jen proto, že jsou manželé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), to, zda je pak smlouva o zápůjčce platná či nikoli (z důvodu absence souhlasu žalobkyně), na shora uvedené nemá vliv, neboť i kdyby soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce v důsledku nedostatku souhlasu žalobkyně b), stále by byl v řízení o vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy aktivně legitimován pouze žalobce a), což plyne z rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo také sp. zn. [spisová značka]. Pouze ten z manželů, který byl účastníkem smlouvy, podle níž si strany poskytly vzájemné plnění, totiž může být i účastníkem závazkového vztahu z bezdůvodného obohacení, k jehož vzniku došlo v důsledku neplatnosti smlouvy. Manžel, který účastníkem nebyl, k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení legitimován není, bez ohledu na to, zda jde pohledávku patřící do společného jmění manželů (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Vzniklo-li totiž bezdůvodné obohacení plněním na základě neplatné smlouvy, jako jejíž účastník na straně jedné vystupoval pouze jeden z manželů, je právě tento manžel výlučným nositelem práva na vrácení poskytnutého plnění (viz též například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), a svědčilo mu tedy rovněž oprávnění s danou pohledávkou disponovat v plném rozsahu. I kdyby žalobkyně b) byla úspěšná se svou námitkou neplatnosti smlouvy o zápůjčce z důvodu absence jejího souhlasu s touto majetkovou dispozicí ze společného jmění manželů, nic by to na věci neměnilo, neboť lhůta k vydání bezdůvodného obohacení by žalobci a) uplynula dokonce ještě dříve než lhůta k vydání plnění na základě smlouvy o zápůjčce, neboť vydání bezdůvodného obohacení by nebylo vázáno na skončení výpovědní doby dle ust. § 2393 odst. 1 o. z., a to v situaci, kdy žalobce a) o poskytnutí žalované částky věděl ode dne odeslání této částky na účet žalovaného. Soud proto nepovažoval za hospodárné toto řízení zatěžovat dalším dokazováním směřujícím ke zjištění a posouzení toho, zda souhlas žalobkyně b) s poskytnutím zápůjčky byl dán či nikoli, neboť by to na promlčení pohledávky žalobce a) nemělo zcela žádný vliv, přičemž žalobkyně b) se předmětného závazkového vztahu neúčastnila, což nebylo v řízení sporováno, a k žalobě o vydání žalované částky (ať už z titulu zápůjčky či bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o zápůjčky) není aktivně legitimovaná.

9. Proti napadenému rozsudku podali včasné a přípustné odvolání oba žalobci, kteří jej napadli v celém rozsahu; výrok o nákladech řízení pak odvoláním napadl žalovaný.

10. Žalobce a) ve svém odvolání namítal, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, důkazy navržené žalobcem neprovedl, naopak provedl řadu důkazů zbytečně, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci. Soud prvního stupně zejména neprovedl důkazy výslechy svědků [příjmení] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], účastnickými výslechy žalobce a) a žalobkyně b), které byly navrženy ke zjištění, jaký byl důvod poskytnutí předmětné částky žalovanému. Soud prvního stupně provedl důkaz listinou„ [anonymizováno]“ ze dne [datum], přitom odhlédl od toho, že tuto listinu předložila svědkyně [jméno] [příjmení], že tuto listinu vyhotovil žalobce a) v jednom výtisku a svědkyně nikdy nebyla žalobcem a) zmocněna k tomu, aby si domů odnášela jeho soukromé listiny nebo účetní doklady a další dokumenty o obchodní činnosti společností žalobce a), pro svojí další potřebu nebo pro potřebu žalovaného, svého syna, v postavení dlužníka. Soud prvního stupně nevzal v úvahu, že obsahem listiny nazvané„ [anonymizováno]“ jsou přesné a zcela určité pokyny, které měla bezpodmínečně splnit [jméno] [příjmení], matka žalovaného, že z nich splnila jen některé, např. byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce mezi společnostmi, jejichž akcionářem byl výlučně žalobce a), tyto smlouvy vyhotovila v písemné formě, byla sjednána doba trvání smlouvy a úroky a smlouvy byly opatřeny podpisy jejich účastníků. Proto v těchto případech nehrozilo, že by žalobce a) jako akcionář poté, co dal písemný pokyn k uzavření smlouvy o zápůjčce, si v postavení zapůjčitele nebo vydlužitele začal sám pro sebe zpochybňovat obsah písemné smlouvy. Žalobce a) dále namítal, že námitka promlčení vznesená žalovaným je v rozporu s dobrými mravy, žalovaný dne [datum] uplatnil námitku promlčení bez jakéhokoli odůvodnění, tedy v době, kdy žalobce a) ještě nepodnikal vůči žalovanému žádné kroky, nepodal trestní oznámení, pouze jej dopisem ze dne [datum] a následně [datum] vyzval k navrácení předmětné částky. Žalovaný měl přitom dostatek času pro to, aby žalobcem a) poskytnutou zápůjčku řádně a včas vrátil. Žalobce a) navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobě vyhověl, popřípadě aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalobkyně b) ve svém odvolání namítala, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným právním závěrům ohledně nedostatku její aktivní legitimace. Žalobkyně b) je aktivně legitimována, když soud prvního stupně nepřihlédl k její námitce neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a) a žalovaným dle ustanovení § 714 odst. 2 o. z. Zároveň soud prvního stupně neprovedl důkazy navržené žalobkyní b) k prokázání toho, že žalovaným uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně b) zopakovala, že v roce [rok] zjistila ze smlouvy o zápůjčce datované dnem [datum] se splatností [datum], že žalobce a) zapůjčil žalovanému částku [částka] a úroky byly sjednány ve výši 0,05% z poskytnutého plnění. Žalobkyně b) si v tu dobu ověřila u žalovaného platnost tohoto závazku, který jej nezpochybnil. Žalobkyně b) považuje vyjádření žalovaného ke smluvnímu závazku za„ contra bonos mores“, když při jednání soudu [datum] zpochybnil kopii této smlouvy o zápůjčce datované [datum] se splatností [datum], stejně tak společné jednání žalovaného a jeho matky, kterým usilovali o oslabení možnosti vymáhat zaplacení zapůjčené částky. Žalobkyně b) dále považuje za nesprávný závěr soudu prvního, že jí nenáleží aktivní legitimace v této věci a že jí uplatněná neplatnost právního jednání žalobce a) jako manžela bez jejího souhlasu je bez významu. Zdůraznila, že žalobce a) jako její manžel jednal s žalovaným při uzavření smlouvy o zápůjčce v ústní formě o zapůjčení částky [částka] ze společného jmění manželů žalobců, bez souhlasu žalobkyně b), přičemž jejího souhlasu bylo zapotřebí, neboť nešlo o běžnou dispozici s majetkem ve společném jmění manželů, a proto se dovolala podle § 714 odst. 2 o. z. neplatnosti takového jednání. Žalovaný vznesl námitku promlčení práva žalobkyně b) dovolat se relativní neplatnosti popsaného právního jednání žalobce a), a to s odkazem na uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Podle ustanovení § 619 odst. 2 o. z. platí, že právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo když se o nich dozvědět měla a mohla. Žalobkyně b) výše uvedené právo dovolat se neplatnosti právního jednání žalobce a) mohla uplatnit poprvé až dne [datum], kdy při jednání soudu žalovaný popřel uzavření písemné smlouvy. Proto lze učinit závěr, že jestliže se dovolala neplatnosti dne [datum], dovolala se jí v obecné tříleté promlčecí lhůtě, tedy včas. Žalobkyně b) dále argumentovala, že vznesení námitky promlčení ze strany žalovaného je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně b) navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že žalobě vyhoví.

12. Žalovaný v odvolání podaném jen do výroku II napadeného rozsudku o nákladech řízení namítal, že žalovanému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši, kterou požadoval, a to z důvodů, že soud některé úkony právní služby posuzoval jako nikoliv potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, zejména pokud jde o podání ze dne [datum] a [datum] žalovaný uvedl, že správně měla výše nahrazovaných nákladů prvoinstančního řízení činit o [částka] více, tedy částku [částka].

13. K odvolání obou žalobců se vyjádřil žalovaný tak, že považoval napadený rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhl jeho potvrzení, obsáhle vyvracel jejich rozsáhlé odvolací námitky. K odvolání žalobce a) uvedl, že vytýká-li žalobce a) soudu prvního stupně, že prováděl nadbytečné dokazování řadou nepřímých důkazů k prokázání uzavření smlouvy o zápůjčce, nebylo by toho zapotřebí, nepopíral-li by žalobce a) sjednání a uzavření smlouvy o zápůjčce (a to, že o poskytnutí předmětných finančních prostředků věděl, a že k nim došlo v důsledku jeho vůle sjednat zápůjčku), pak mohlo být dokazování v tomto řízení mnohem úspornější. Faktem je, že jak předmětná tvrzení, tak i dokazování, se ukázala jako zcela nadbytečná poté, co žalobce a) na své lži rezignoval a uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce učinil nesporným. K námitce neprovedených důkazů uvedl žalovaný, že prvoinstanční soud řádně zdůvodnil, proč některé důkazní návrhy neprovedl. Vytýká-li žalobce a) soudu prvního stupně, že nezjistil, že svědkyně [příjmení] údajně„ měla nesplnit“ žalobcův pokyn vypracovat písemnou smlouvu v obvyklém rozsahu a nezajistila její podpis žalovaným, ale přesto příslušné peněžní prostředky poukázala žalovanému, pak v řízení vyšlo najevo (listinou označenou jako„ [anonymizováno]“), že žalobce a) dal svědkyni [příjmení] nejdříve pokyn předmětné prostředky převést a až následně, jí dal pokyn vyhotovit smlouvu o výpůjčce uzavřenou [datum] mezi žalobcem a) jako věřitelem a žalovaným dlužníkem na částku [částka]. Pokud tedy vytýká, že svědkyně [příjmení] učinila předmětnou transakci, vytýká tedy, že splnila jeho vlastní pokyn. Dále žalobce a) pomíjí, že v řízení nebylo ani prokazováno, ani tvrzeno, jaký byl obsah návrhu písemné smlouvy o zápůjčce, resp. jaká konkrétní ujednání co do případného úroku či doby splatnosti měla být svědkyní [příjmení] připravena, stejně jako nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by snad bylo svědkyni [příjmení] uloženo zajistit na takovém návrhu též podpisy účastníků. Namítá-li žalobce a), že žalovaný uplatnil námitku promlčení bez jakéhokoli odůvodnění a v době, kdy žalobce a) ještě na žalovaného trestní oznámení z krádeže (resp. zpronevěry) žalované částky nepodal, z čeho vyvozuje, že dodatečné zdůvodňování a ospravedlňování nevrácení předmětné zápůjčky je nemravné, pak z takové námitky je zřejmé, že žalobce a) žije v domnění, že námitku promlčení je zapotřebí při jejím vznesení odůvodňovat. To však jednak není pravdou a jednak je zapotřebí uvést na pravou míru, že žalovaný tvrdil, že námitku promlčení vznesl z důvodu, že se žalobce a) pokusil tajně a protiprávně na úkor žalovaného„ vepsat“ do společnosti [právnická osoba] coby její jediný akcionář, což se pochopitelně odehrálo ještě předtím, než byla taková námitka vznesena. Žalovaný poukázal znovu na nekonzistenci postojů žalobce a) v řízení, který nejprve popřel jakoukoli vědomost o převodu předmětné částky žalovanému, následně sám předložil tři různá písemná vyhotovení jedné a téže smlouvy, aby následně uzavřel, že taková smlouva byla uzavřena ústně. Přitom realita je taková, že se žalobce a) tyto návrhy zkrátka pro účely tohoto řízení vymyslel úplně stejně své jako tvrzení, že o ničem nic neví. Výčitky vůči svědkyni [příjmení], že za to může ona, že žalobce a) jednak s žalovaným neuzavřel„ nesporně platnou písemnou smlouvu“ a jednak že podal předmětnou žalobu opožděně, jsou nemístné a irelevantní. Tvrzení žalobce a), že si tato svědkyně možná odnesla ještě nějakou další verzi smlouvy o zápůjčce, je pak zcela nedůstojné. Jde-li o námitku, že soud prvního stupně neprovedl výslech žalobců jako účastníků řízení, není zřejmé, k jakým tvrzením chtěli být žalobci slyšeni, když jejich účastnický výslech by jen těžko měl důkazní hodnotu vyšší, než jejich vlastní tvrzení, stejně jako není zřejmé, proč žalobce a) ve svém odvolání tvrdí, že tvrzení účastníků co do obsahu předmětné zápůjčky jsou rozdílná. Vždyť nic takového není pravdou a mezi žalobcem a) i žalovaným je již nesporné, že došlo k uzavření ústní smlouvy o zápůjčce, bez sjednání úroků a data splatnosti, přičemž žalobkyně tvrdí, že účastníkem takové smlouvy nebyla, což také rozporováno není. Účastnický výslech kteréhokoli z účastníků by byl v tomto řízení zcela zbytečný. Nadto soudní praxe připouští výslech účastníků řízení tam, kde nelze tvrzenou skutečnost prokázat jinak a kde se jedná o tvrzenou skutečnost spornou. Žalovaný dále uvedl, že skutečnost, že právo na vrácení zápůjčky bez sjednané doby splatnosti se začíná promlčovat v den, kdy takové právo může být uplatněno poprvé, není v našem právním řádu žádné novum a není otázkou jen předmětného judikátu - takto je tomu zkrátka dlouhodobě a žalobce a) – coby doktor práv – přece nemůže být touto skutečností nikterak překvapen. Žalovaný dále nesouhlasil s tvrzením žalobce, že došlo k ujednání zápůjčky na dobu neurčitou. V řízení nic takového prokázáno nebylo a naopak bylo učiněno nesporným, že došlo k ujednání zápůjčky bez sjednání doby splatnosti.

14. K otázce aktivní legitimace žalobkyně b) žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žaloba byla podána žalobcem a žalobkyně k ní přistoupila až následně, a to v době, kdy už byl předmět sporu vymezen. V tomto řízení pak docházelo k několika zvratům, kdy tedy nejprve nebylo zřejmé, jakého nároku se žalobce a) domáhá, aby tedy následně po výzvě prvoinstančního soudu žalobce a) postavil najisto, že se domáhá nároku na vydání bezdůvodného obohacení, k čemuž se žalobkyně b) s tvrzením, že žalovaná částka mu byla ukradena, což však následně změnil tím, že se vlastně domáhá nároku na vrácení zápůjčky, když si vzpomněl, že předmětnou částku žalovanému zapůjčil. Přesto lze v tvrzeních žalobců a žalovaného najít něco společného, a to, že všichni se shodli na tom, že žalobkyně účastníkem předmětné smlouvy nebyla. K tomu žalobkyně dále tvrdila, že s uzavřením předmětné smlouvy souhlas neudělila a opak nebyl prokázán. V kontextu výše uvedeného pak z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že absence pasivní legitimace žalobkyně byla nejen řádně zdůvodněna, ale toto odůvodnění bylo též doprovázeno odkazy na příslušnou judikaturu, jejíž právní věty jsou zcela zřejmé. Dále žalobkyně b) napadenému rozsudku vytýká, že nedošlo k vypořádání její námitky neplatnosti předmětné smlouvy z důvodu absence jejího souhlasu s jejím uzavřením. V tomto případě se však žalobkyně b) mýlí, neboť s touto námitkou se prvoinstanční soud vypořádal v bodě 27 odůvodnění napadeného rozhodnutí, když uzavřel (a svůj názor podpořil též judikaturou), že případná otázka (ne) platnosti předmětné smlouvy nemá s ohledem na vznesenou námitku promlčení pro žalobou uplatněný nárok žádnou relevanci. Dále žalobkyně prvoinstančnímu soudu vytýká, že neprovedl jí navrhované důkazy (aniž by je jakkoli konkretizovala), kterými chtěla prokázat nemravnost námitky promlčení s tím, že bez jejich provedení mají být závěry prvoinstančního soudu předčasné. Co se týče důkazních návrhů žalobců, došlo k zamítnutí pouze návrhu na provedení účastnických výslechů, výslechu svědkyně [příjmení] [příjmení], svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], dokladů k prokázání platby ze dne [datum] a žaloby o určení neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce, přičemž účastnické výslechy žalobců by beztak nepřinesly do věci nic nového, když jejich hodnota by nebyla vyšší, než hodnota tvrzení žalobců, výslech svědkyně [příjmení] [příjmení] navrhoval toliko žalobce (tedy nejednalo se o důkazní návrh žalobkyně) a její výslech se měl vztahovat k tvrzení, že mu banka nemohla poskytnout některé relevantní informace, resp. že jsou okolnosti převodu předmětné částky předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení. Tento výslech by byl tedy zcela zbytečný. Výslech svědka [jméno] [příjmení] byl taktéž navržen nejdříve toliko žalobcem (tedy nejednalo se o důkazní návrh žalobkyně) a jeho výslech se měl vztahovat k tvrzení, že se na něj žalobce obrátil v roce [rok], aby připravil písemnou smlouvu o zápůjčce, což měl také učinit. Následně s totožnými tvrzeními přišla též žalobkyně b). Z těchto skutkových tvrzení však není možné vyvozovat jakoukoli nemravnost námitky promlčení a ostatně nikdo ze žalobců ani netvrdil opak. Výslech svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (která je dcerou žalobců) pak byl navržen žalobkyní, a to k tvrzení, že byla svědkem toho, jak žalovaný svůj závazek uznával a jak měl žalobce ujišťovat, že předmětné finanční prostředky brzy vrátí. K tomuto se však prvoinstanční soud plně vyjádřil, když uzavřel (a poukázal na judikaturu k takovému případu se vztahující), že i kdyby byla tato tvrzení prokázána, nemravnost vznesené námitky promlčení by z toho beztak dovodit nešlo. Pokud šlo o doklady k prokázání platby ze dne [datum] – ohledně takové platby nebylo sporu a neprovedení důkazu žalobu o určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce bylo zdůvodněno tím, že výsledek takového řízení by beztak neměl na podanou žalobu žádného vlivu.

15. Žalobkyně b) následně svou odvolací argumentaci dále rozváděla v doplnění odvolání podáním ze dne [datum], k tomu se zas vyjadřoval žalovaný podáním ze dne [datum], konečně se žalobce a) vyjádřil i k odvolání žalobkyně b) podáním ze dne [datum]; všechna zmíněná podání nepřinesla do argumentace stran v odvolacím řízení nic zásadně nového či jiného, než shora shrnuto.

16. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žádného z účastníků nejsou důvodná.

17. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v projednávané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, dokazování směřovalo k objasnění rozhodných skutečností, výsledky tohoto dokazování řádně zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a na něž pro stručnost odkazuje. Tento skutkový základ nedoznal změny ani v odvolacím řízení.

18. Namítají-li odvolatelé neprovedení některých navržených důkazů výslechy svědků [příjmení] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], účastnickými výslechy žalobce a) a žalobkyně b), pak jde o důkazy, které nesměřovaly k objasnění pro věc rozhodných skutečností. K tomu je zapotřebí zdůraznit, že těžiště sporu stran spočívalo v rozdílných tvrzeních o tom, zda a jaké ujednání bylo mezi žalobcem a) a žalovaným učiněno ve vztahu k poskytnutí předmětných finančních prostředků (zda šlo o zápůjčku či bezdůvodný převod, jaké byly smluvní podmínky o splatnosti, úročení a případném zajištění), přičemž žádný z uvedených důkazů nemohl přispět k objasnění těchto skutečností, neboť se nejednalo o přímé (avšak ani nepřímé) důkazy kontraktačního procesu, projevené vůle smluvních stran a výsledného konsensu – jejich prostřednictvím nemohlo dojít k objasnění obsahu smluvního vztahu; a to při vědomí, že skutečně v průběhu řízení žalobce a) učinil nesporným tvrzení o ústním uzavření smlouvy o zápůjčce, přičemž spor zůstal v otázkách splatnosti a dalších (podružných) smluvních podmínek a ujednání. Uvedení svědci nebyli přítomni kontraktačnímu procesu, jednáním žalobce a) a žalovaného vedoucího k uzavření smlouvy a nemohli objasnit vůli smluvních stran; pokud by se měli vyjadřovat k pozdějším krokům účastníků – jako je tomu např. u svědka [příjmení] a dalších, pak ty relevantní projevenou vůli účastníků a obsah právního jednání neutvářejí. Účastnické výslechy byly vyloučeny ust. § 131 odst. 1 o. s. ř. – rozhodné skutečnosti (ohledně kontraktačního procesu, obsahu smluvních ujednání, úmyslu jednajících stran a jejich projevené vůle) zcela jistě měly a mohly být prokazovány důkazy jinými, než kontradiktorními výpověďmi účastníků, kteří své protichůdné verze soudu opakovaně a obsáhle předestřeli v četných písemných podáních a ústních přednesech, není zřejmé, co by jejich výpovědi přinesly nad rámec jejich tvrzení, nadto s hodnotou důkazního prostředku. Od účastnických výslechů nebylo ve světle žalobních a obranných tvrzení stran možno očekávat věrohodné objasnění rozhodných skutečností. Rovněž tak nebylo podstatné, jakou dokumentaci k převodu měly k dispozici bankovní ústavy provádějící převod, když z hlediska hmotného práva je relevantní jen obsah soukromoprávních ujednání účastníků – žalobce a) a žalovaného – jakožto stran smlouvy ohledně poskytnutí předmětných prostředků žalovanému. Důvodná není ani námitka neprovedených listinných důkazů, vzhledem k tomu, že bylo mezi stranami nakonec nesporné ústní uzavření smlouvy o zápůjčce, nemohly žádné další v odvolání zmíněné listiny přinést žádné relevantní zjištění. Odvolací námitky ve vztahu k neprovedeným důkazům tak odvolací soud neshledal opodstatněnými, rozhodný skutkový stav lze považovat za spolehlivě zjištěný na základě důkazů provedených soudem prvního stupně. Bylo rizikem žalobce a) – nota bene jako právníka profesionála – že si nezajistil smluvní dokumentaci odpovídající hodnotě či významu předmětné transakce, k níž dal nesporně pokyn, a která rozhodně neproběhla bez jeho vůle či proti ní, jak se zpočátku snažil žalobou konstruovat nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Měly-li navržené důkazy směřovat k objasnění nějakého následného nemravného jednání žalovaného ve vztahu k jím vznesené námitce promlčení, pak toto nebylo jednak dostatečně konkretizováno, o jaké jednání se mělo jednat; zároveň odvolací soud sdílí závěry soudu prvního stupně k této otázce, jak bude rozvedeno níže.

19. Ze stejných důvodů nebylo dokazování prováděno ani v odvolacím řízení, pokud šlo o důkazní návrhy uplatněné před soudem prvního stupně a zopakované v řízení odvolacím; vzhledem k tomu, že se odvolací soud ztotožnil i s hodnocením provedených důkazů soudem prvního stupně, opakování důkazů či doplnění dokazování nebylo potřebné ke zjištění skutkového stavu věci (§ 213 odst. 2 a 4 o. s. ř.).

20. Lze tak uzavřít, že je správný skutkový závěr soudu prvního stupně, že mezi žalobcem a) a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce předmětné částky bez ujednání o její splatnosti, žalobci a) se nepodařilo prokázat jiné podmínky smlouvy.

21. Ve vztahu k žalobkyni b) pak odvolací soud považuje za naprosto správný závěr soudu prvního stupně o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně b), podložený soudem prvního stupně citovanou judikaturou Nejvyššího soudu, v tomto se na odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje (viz bod 27 odůvodnění napadeného rozsudku). Soudem prvního stupně citovaná judikatura je přiléhavá projednávané věci, bylo-li dovozeno Nejvyšším soudem, že k vymáhání pohledávky ze smlouvy, kterou za trvání manželství uzavřel s třetí osobou pouze jeden z manželů, je oprávněn pouze tento manžel, a to bez zřetele na to, zda tato pohledávka patří do společného jmění manželů (viz rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]), což platí i v případě vymáhání závazků z bezdůvodného obohacení (viz rozsudek sp. zn. [spisová značka]), pak tyto závěry se prosadí i v uvedené věci v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když konstrukce relativní neplatnosti právního jednání jednoho z manželů bez souhlasu druhého při neběžné dispozici s majetkem ve společném jmění manželů je v právní úpravě představované zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (viz § 145 odst. 2 obč. zák.), jakož i zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 71 odst. 2 o. z.), obdobná a v účincích ve výsledku stejná.

22. V tomto případě není pochyb, že smlouva o zápůjčce byla dvoustranným právním vztahem mezi žalobcem a) a žalovaným, i když by byly k plnění ze zápůjčky použity prostředky ze společného jmění manželů žalobce a) a žalobkyně b), pak odpovídá citované judikatuře, že věcná legitimace je dána pouze účastníkům smlouvy, aktivní žalobní legitimace tedy pouze žalobci a). To se pak týká i závazků z bezdůvodného obohacení vzniklého z takového jednání jedním z manželů. Toto vyslovil expressis verbis Nejvyšší soud právě v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], podle něhož pouze ten z manželů, který byl účastníkem smlouvy, podle níž si strany poskytly vzájemné plnění, může být i účastníkem závazkového vztahu z bezdůvodného obohacení, k jehož vzniku došlo v důsledku neplatnosti smlouvy. Manžel, který účastníkem nebyl, k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení legitimován není, bez ohledu na to, zda jde pohledávku patřící do společného jmění manželů. Závěr soudu prvního stupně o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně je tak správný.

23. Za zcela správný závěr soudu prvního stupně považuje odvolací soud i právní závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobní pohledávka je promlčena a námitka promlčení vznesená žalovaným důvodná – viz bod 25 odůvodnění napadeného rozsudku, na nějž odvolací soud odkazuje. Není pochyb, že u závazku ze smlouvy o zápůjčce bez sjednané splatnosti, může zapůjčitel již den následující po vzniku takového právního poměru smlouvu o zápůjčce vypovědět ve lhůtě šesti týdnů (§ 605 o. z.), a tím vyvolat její splatnost a uplynutím výpovědní lhůty se právo zapůjčitele na vrácení zápůjčky stává nárokem, tento okamžik je pak dnem počátku běhu promlčecí doby podle § 619 odst. 1 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V poměrech projednávané věci mohla být smlouva o zápůjčce vypovězena následující den po jejím uzavření (peníze byly poukázány [datum]), tj. [datum], šestitýdenní výpovědní lhůta podle § 2393 o. z. by uplynula dnem [datum]. Podle § 619 odst. 1 o. z. mohlo být právo uplatněno ihned po uplynutí výpovědní doby, tedy dne [datum]. Tříletá promlčecí lhůta tak skončila uplynutím dne [datum]. Žaloba podaná dne [datum] byla podána po uplynutí promlčecí lhůty a námitka promlčení tak byla vznesena důvodně.

24. Zároveň odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal žádnou okolnost, pro niž by vznesení námitky promlčení ze strany žalovaného bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalobci jednak žádné takové konkrétní (dostatečně intenzivní) jednání žalovaného netvrdili, není zde patrno ani jen v rovině tvrzení žádné jednání žalovaného, kterým by v rozporu s dobrými mravy navodil situaci, že si žalobce a) nechal dluh promlčet. Žalobce a) bezpochyby o poskytnutí částky žalovanému (o zápůjčce) věděl od samého počátku, dal k tomu pokyn, žádné ujednání o splatnosti dluhu nebylo prokázáno z důvodů na straně žalobce a) – což těžko může jít k tíži žalovanému, tvrzení o tom, že byl žalobce a) uveden v omyl ohledně existence písemných smluvních ujednání o splatnosti, úročení dluhu a zajištění ze strany žalovaného či svědkyně [příjmení], se nestalo skutkovým zjištěním soudu opět z důvodu důkazní nouze na straně žalobce a). Spatřovat tedy nemravné jednání žalovaného není v čem, nic nebránilo žalobci a), aby smluvní závazek zesplatnil výpovědí smlouvy kdykoliv po jejím uzavření a žalobní nárok uplatnil bezprostředně poté u soudu. Pokud žalobci tvrdili jen v obecné rovině, že žalovaný je měl opakovaně ujišťovat, že zápůjčka bude vrácena, čímž měl zmařit včasné uplatnění nároku u soudu, pak takové jednání žalovaného se nestalo skutkovým zjištěním soudu z důvodu důkazní nouze na straně žalobců, když k tomu věrohodný důkazní prostředek označen nebyl (a návrh na důkaz výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] – jakožto dcery žalobců – lze za takový důkaz těžko považovat); důvody, proč žalobce a) žalobní nárok včas neuplatnil, spočívají čistě na něm a žádná okolnost, proč by to měl zavinit (zapříčinit) žalovaný, prokázány nebyly. V tomto soud prvního stupně přiléhavě citoval judikaturu Nejvyššího soudu, která považuje posouzení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy jako výjimečnou možnost tam, kde je zřejmým výrazem zneužití tohoto práva dlužníkem na úkor věřitele, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by nevymahatelnost nároku byla nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil.

25. Pokud jde o námitku promlčení vznesené ze strany žalovaného vůči právu žalobkyně b) dovolat se relativní neplatnosti smlouvy o zápůjčce, odvolací soud činí tuto poznámku. Byť na závěru o promlčení práva žalobkyně b) dovolat se relativní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce dle § 714 o. z. napadené rozhodnutí založeno není (a vůbec na závěru o neplatnosti tohoto jednání z hlediska § 714 odst. 2 o. z.), odvolací soud vzhledem k odvolacím námitkám pro úplnost dodává, že i toto právo žalobkyně b) namítnout neplatnost jednání manžela bez souhlasu druhého při neběžné dispozici s majetkem ve společném jmění manželů podléhá promlčení v obecné tříleté promlčecí lhůtě dle § 629 odst. 1 o. z. Pro počátek běhu odvolací lhůty je rozhodné dle § 619 odst. 2 o. z., kdy se žalobkyně b) dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Těmito skutečnostmi jsou uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutí peněz žalovanému, tedy vyvedení majetku ze společného jmění manželů, k němuž mělo dojít bez souhlasu žalobkyně b), za situace, kdy mělo jít o nikoliv běžnou dispozici s majetkem v společném jmění manželů žalobce a) a žalobkyně b). Jakkoliv z řízení neplyne přesný okamžik, kdy se žalobkyně o předmětném převodu dozvěděla (sama v odvolání uvádí, že až v roce [rok] z písemné smlouvy, která se pak ukázala jako žalovaným nepodepsaná), z jejích podání je zřejmé, že o něm věděla či vědět mohla již dříve. Naopak pokud spojuje počátek běhu promlčecí lhůty až s dobou po jednání soudu v této věci konaném dne [datum], kdy se měla dozvědět o tom, že písemná smlouva není platná a že předmětná zápůjčka byla uzavřena ústně bez splatnosti, bez úročení a zajištění, s čímž nesouhlasila, pak odvolací soud je toho názoru, že nesouhlas s majetkovou dispozicí jako bylo třeba uplatnit vůči dispozici, kterou byly prostředky vyvedeny ze společného jmění manželů, jako takové, a nikoliv vůči některým jejím podmínkám a smluvním ujednáním, jež se v průběhu času ukázaly jako neplatné či neexistentní. Ustanovení § 714 odst. 2 o. z. umožňuje uplatnit námitku neplatnosti právního jednání jednoho z manželů bez souhlasu druhého při nikoliv běžném nakládání s majetkem ve společném jmění manželů, taková námitka musí být uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě od okamžiku, kdy se o takovém jednání (vyvedení majetku ze společného jmění) nesouhlasící manžel dozvěděl, a nikoliv od okamžiku, kdy se změnily jeho podmínky. Jelikož však na posouzení této námitky rozhodnutí soudu prvního stupně nespočívá a ani odvolací soud nespatřuje vzhledem ke shora uvedenému k tomu důvody, činí tuto část odůvodnění jen jako obiter dictum, když na výsledek řízení to nemá vliv. I kdyby se na žalobní nárok hledělo jako na nárok z bezdůvodného obohacení v důsledku neplatnosti smlouvy o zápůjčce a nikoliv jako na závazek ze zápůjčky, závěry o jeho promlčení by byly stejné, když je nepochybné, že žalobce a) který jediný je aktivně legitimován k vymáhání nároku (jak uvedeno výše), od počátku věděl o uzavření smlouvy a poskytnutí peněz žalovanému, jakož i o tom, kdo se na jeho úkor měl obohatit (§ 621 o. z.). K promlčení nároku by tak došlo ještě dříve, než u promlčení závazku ze smlouvy o půjčce (k založení jehož splatnosti je třeba uplynutí výpovědní doby 6 týdnů dle § 2393 odst. 1 o. z.), neboť promlčecí doba by běžela v případě žalobce a) od prvního dne následujícího od uzavření smlouvy.

26. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení navzájem.

27. Odvolání žalovaného ohledně nákladů řízení, jež soud prvního stupně posoudil jako nikoliv potřebné k účelnému bránění práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), odvolací soud neshledal důvodným. V tomto se odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz bod 29), jež odvolací soud považuje za správné. Obě strany opakovaně využívaly možnost obsáhle a opakovaně se ve věci vyjadřovat jak ústně, tak prostřednictvím písemných podání, shledal-li soud prvního stupně, že soudem prvního stupně označená podání žalovaného byla činěna nadbytečně, pak odvolací soud se s tím ztotožnil a nemá důvod revidovat závěr soudu prvního stupně, že šlo o náklady řízení vynaložené neúčelně. Zásadou nahrazování nákladů řízení v souvislosti s úspěchem ve věci je to, že se nenahrazují veškeré náklady řízení účastníkem řízení vynaložené, nýbrž jen ty potřebné k účelnému uplatňování či bránění práva, je věcí diskrece soudu prvního stupně, které takto posoudí, přičemž v tomto případě odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za zdůvodněné a správné.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s nimiž žalovanému, jenž v odvolacím řízení uspěl, náleží k náhradě částka [částka] sestávající z mimosmluvní odměny advokáta žalovaného po [částka] za 5 úkonů právní služby – sepis vyjádření k odvolání žalobců (a k jejich navazujícím podáním v odvolacím řízení ve věci samé) ze dne [datum], [datum] a [datum], účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] a [datum] (§ 7 bod 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu), dále z paušální náhrady hotových výdajů po [částka] připadajících na uvedené úkony právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny za zastupování a náhrad, tj. [částka], kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení