11 Co 76/2025 - 589

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudkyň JUDr. Věry Oravcové Ph.D. a Mgr. Aleny Chaloupkové ve věci žalobce: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o zaplacení částky 47 799 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované do rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 7. listopadu 2024, č. j. 6 C 314/2019-552, takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadené, tj. ve výroku pod bodem I, potvrzuje. Ve výroku pod bodem IV se napadený rozsudek mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 25 342,24 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně advokátky JUDr. [jméno FO]. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 12 005,62 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně advokátky JUDr. [jméno FO].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 46 024 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 273 Kč od 5. 11. 2018 do zaplacení a dále ve výši 12,75 % ročně z částky 31 751 Kč od 29. 9. 2024 do zaplacení, vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I). V částce, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31 751 Kč od 5. 11. 2018 do 28. 9. 2024, žalobu zamítl (výrok II). Pokud jde o částku 1 775 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 775 Kč od 5. 11. 2018 do zaplacení řízení zastavil (výrok III) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 63 008 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok IV).

2. Předmětem řízení byl požadavek žalobce na zaplacení částky 47 799 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacení rozúčtování služeb za užívání bytu ze dne 22. 3. 2018, který je tvořen nedoplatky za celý rok 2017 včetně dvou upomínek ve výši 150 Kč. Soud prvého stupně, jakož i soud odvolací, opakovaně rozhodovaly o tomto nároku a dospěly k závěru, že původní vyúčtování nemůže posloužit jako podklad pro uplatněnou pohledávku za žalovanou. Souběžně s tím pak vyhodnocoval i otázku splatnosti vyúčtování, neboť nárok žalobce v obecné rovině vyplývá přímo ze zákona. Žalobce pak při jednání soudu prvého stupně dne 28. 5. 2024 předložil vyúčtování služeb za jednotku za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 ze dne 27. 5. 2024 (dále jen „nové vyúčtování“), které bylo žalované doručeno podle § 41 odst. 3 o. s. ř. dne 8. 6. 2024. Soud prvého stupně shledal toto nové vyúčtování souladným s příslušnou právní úpravou a žalobě (po částečném zpětvzetí žaloby) napadeným rozsudkem vyhověl. Vycházel přitom z obsahu nového vyúčtování, které zní na částku 45 874 Kč, přičemž první strana tohoto vyúčtování obsahuje přehlednou tabulku, ze které je zjevná konkrétní částka za tu kterou službu (pojištění, studená voda, teplo, teplo společných prostor a ostatní náklady, teplá voda, studená voda a elektřina ve společných prostorách), přičemž z této tabulky rovněž jasně vyplývá, že nedoplatek činí právě částku 45 875 Kč, protože žalovaná na zálohách ke dni vyúčtování ničeho nezaplatila. Soud prvého stupně považoval toto nové vyúčtování za dostatečně srozumitelné, obsahující veškeré požadované náležitosti a rovněž jasné a současně kontrolovatelné rozúčtování ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Nad to toto nové vyúčtování obsahuje taktéž veškeré (a kontrolovatelné) údaje za klíčovou položku „teplo“, jak požaduje ustanovení § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2016 do 1. 11. 2021. Obsahuje rovněž matematický vzorec vyplývající přímo z Přílohy č. 2 vyhlášky č. 269/2015 Sb., podle kterého byla vyúčtovaná částka za teplo. V této části obsahuje vyúčtování zjevnou písařskou chybu, kdy je zde nesprávně uveden údaj o částce 111,1329 Kč za m2 představující alikvótní cenu základní složky tepla připadající na 1 m2 podlahové plochy zúčtovací jednotky. Jelikož korektní údaj ve výši 107,81 Kč/m2 je uveden na stejné stránce výše, považoval soud prvého stupně tuto skutečnost za zjevnou písařskou chybu, která nemůže mít vliv na řádnost daného vyúčtování (korektní údaj ve výši 107,81 Kč/m2 obsahuje již původní vyúčtování ze dne 22. 3. 2018). Soud prvého stupně rovněž připomněl, že ani původní vyúčtování nelze bez dalšího označit za věcně (matematicky) nesprávné.

3. Soud prvého stupně se vypořádal s námitkami žalované, která zejména namítala, že ve vztahu k původnímu i novému vyúčtování platí, že není zřejmé, kdy a kým bylo rozhodnuto o rozdělení základní a spotřební složky, přičemž v reakci na žalobcem předloženou kopii Zápisu ze shromáždění vlastníků ze dne 30. 12. 2016, na kterém podle žalobce mělo být o tomto rozdělení rozhodnuto, žalovaná namítala, že sporuje případnou pravost originálu takového zápisu, a to včetně přiložené prezenční listiny. Opětovně namítala, že zpochybňuje důvodnost použití koeficientu trojnásobku průměrné hodnoty spotřební složky, kdy zdůraznila, že její byt není osazen měřiči tepla toliko ze zdravotních důvodů. Namítla promlčení práva žalobce vystavit ve věci nové vyúčtování. Ani případná splatnost nedoplatku způsobená předložením nového vyúčtování nemůže nic změnit na tom, že v předmětném řízení musí být žaloba zamítnuta.

4. Pokud jde o námitku žalované, že není zřejmé, kdy a kým bylo rozhodnuto o rozdělení základní a spotřební složky, toto námitku vyhodnotil soud prvého stupně jako opožděnou, neboť žalovaná ji uplatnila až poté, co jí marně uplynula lhůta, kterou soud žalované poskytl poté, co ji při jednání dne 28. 5. 2024 poučil (ve smyslu závěru v té době zcela recentního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 26 Cdo 731/2023), že má-li být ve věci úspěšná, musí uvést, které konkrétní nedostatky (nad rámec zákonných náležitostí) má nové vyúčtování mít a žalované poskytnutá lhůta marně uplynula. Ani v případě včasnosti této námitky nebyl prostor pro shledání této námitky za důvodnou, poněvadž je zjevné, že rozdělení základní a spotřební složky v poměru 40:60 nevybočuje ze zákonného, resp. podzákonného rámce, neboť ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 269/2015 Sb. umožňuje, aby se základní složka pohybovala v rozmezí od 30 % do 50 %.

5. Pokud jde o námitku, že žalovaná nemá byt osazený měřidly tepla jen a pouze ze zdravotních důvodů, a proto v jejím případě nelze aplikovat koeficient násobku průměrné hodnoty spotřební složky, s těmito (či obdobnými) námitkami se soud prvého stupně dostatečně vypořádal nejen v předchozím rozsudku ze dne 10. 11. 2021, ale rovněž v jiných řízeních týchž účastníků. V řízení vedeném soudem prvého stupně pod sp. zn. 3 C 133/2009 se žalující straně nepodařilo prokázat tvrzení o zdravotní škodlivosti měřiče tepla Minotherm II. Okresní soud v zamítavém rozsudku (pro zpětvzetí posléze zrušeném) konstatoval, že prizmatem vyjádření znaleckého ústavu nebude pro nadbytečnost provádět další důkazy, zejména lékařskými zprávami, neboť je zjevné, že uvedená látka (methylbenzoát) zdravotní potíže tvrzené tehdejším žalobcem (manželem žalované) způsobit nemůže. Soud prvého stupně pravomocným rozsudkem pod sp. zn. 17 C 367/2022 zamítl žalobu žalované, jíž se domáhala, aby žalobci byla uložena povinnost vybavit její byt měřidly tepla vyhovujícími zákonu č. 318/2012 Sb. (kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií), a to proto, že jednání žalované (v tamním postavení žalobkyně) vyhodnotil jako zjevné zneužití práva. Soud prvého stupně v tomto rozsudku uvedl, že ze znaleckého posudku, prohlášení o shodě a sdělení Státního zdravotního ústavu vyplývá, že měřidla jsou zdravotně nezávadná. Za této procesní situace soud považoval důkazní návrhy žalované za nadbytečné, a proto tyto důkazní návrhy zamítl. Soud proto neshledal důvodnou námitku, že žalovaná nemá byt osazen měřidly tepla toliko ze zdravotních důvodů, a proto se na ni nemůže vztahovat koeficient trojnásobku průměrné hodnoty spotřební složky. Dále připomněl, že aplikace žalovanou rozporovaného koeficientu představuje inherentní (rovněž Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 2890/2021 aprobovaný) důsledek toho, že v rozhodné době neměla byt osazen měřiči tepla.

6. Soud prvého stupně neshledal důvodnou ani námitku promlčení. Předmětem daného řízení je právo (nárok) žalobce požadovat po žalované nedoplatek na službách a povinných platbách spojených s užíváním bytu. Žalobce tento nárok uplatnil u soudu v rámci tříleté lhůty, pročež je promlčení pojmově vyloučeno, a to bez ohledu na otázku splatnosti takové pohledávky. I kdyby byl na místě závěr, že splatnost celého nedoplatku nastává až v souvislosti s předložením nového (formálně bezvadného) vyúčtování, nic to nemění na skutečnosti, že žalobce předložil původní vyúčtování včas a že poté, co žalovaná na základě původního vyúčtování neplnila, podal žalobce včasnou žalobu. Pakliže by se uplatnil i opačný názor vedoucí k závěru, že žalobce požaduje zaplacení nedoplatku na základě promlčeného práva, bylo by nutno námitku promlčení označit za rozpornou s dobrými mravy. Nelze totiž přehlížet, že žalovaná v řízení ve svém důsledku nezpochybnila, že setrvale neplatí jednotlivé vyměřené zálohy, tedy že si neplní řádně svoji základní s vlastnictvím svojí bytové jednotky nedílně spjatou povinnost vyplývající přímo z ustanovení § 1181 odst. 1 občanského zákoníku, jinými slovy, že se žalovaná v daném soudním řízení v posledku nebrání podle jejího názoru nesprávně vyúčtovanému nedoplatku (tedy částce nedůvodně převyšující jí zaplacené zálohy), ale že ve své podstatě odmítá hradit jakoukoli částku za žalobcem poskytnuté služby. S přihlédnutím k těmto skutečnosti by soud prvého stupně i tak důvodně vznesenou námitku promlčení označil za zcela nemravnou. V této souvislosti ještě připomněl závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 26 Cdo 3535/2022, podle něhož po poskytovateli služeb (žalobci) nelze spravedlivě požadovat, aby žalované za dané hmotněprávní situace (kdy neplatí vůbec nic) tyto služby poskytoval. Nezaplacením záloh se vlastník jednotky dostane do prodlení s plněním této povinnosti a vznikne mu podle § 1970 o. z. povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení.

7. Pokud jde o námitku (obsaženou v závěrečném návrhu), že žaloba by měla v úplnosti zamítnuta, soud prvního stupně uvedl, že na rozdíl od posuzované věci v řízení vedeném pod sp. zn. 9 C 94/2021 žalobce nepředložil žádné nové (formálně bezvadné) vyúčtování.

8. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení (aplikace § 1970 o. z.) je nesporné, že žalobce má toto právo nejpozději od 1. 8. 2024, tedy ode dne, který následuje po dni, který je uveden v novém vyúčtování jako den nové splatnosti, respektive od 29. 9. 2024, jak požaduje žalobce v závěrečném návrhu, tedy po uplynutí předvídané čtyřměsíční lhůty, jež započala běžet dne 28. 5. 2024, kdy žalobce při jednání předložil nové vyúčtování (§ 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb.). Soud prvého stupně nicméně dospěl k závěru, že v rozsahu částky 14 273 Kč, tedy v rozsahu, ve kterém se jednotlivé dílčí položky původního a nového vyúčtování shodují (překrývají), má žalobce právo na zákonný úrok z prodlení již od termínu pojícího se s předložením původního vyúčtování. Ačkoli judikatura Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 21 Cdo 803/2002 a 26 Cdo 2471/2007) stojí na stanovisku, že splatnost celého nedoplatku nastává až v souvislosti s předloženým bezvadného vyúčtování, podle soudu prvého stupně však žádné z těchto rozhodnutí nevychází ze srovnatelných skutkových okolností jako v nyní v posuzované věci, neboť dovolací soud neřešil situaci, kdy by žalovaná strana dlouhodobě a záměrně neplatila žádné zálohy. S ohledem na tuto skutečnost pak soud prvého stupně přiznal žalobci právo na zákonný úrok z prodlení již od 5. 11. 2018, a to v rozsahu zcela nesporných položek vyúčtování. Výklad práva, na jehož základě by poskytoval služeb toliko v důsledku formálních chyby vyúčtování, která má konsekventně vliv na méně než 4 % žalované jistiny, neměl mít právo na zaplacení posléze řádně vyúčtovaného nedoplatku, soud prvého stupně považoval za zcela rozporný s pokynem obsaženým v ustanovení § 2 odst. 3 o. z. Částka, k jejímuž zaplacení soud žalovanou tímto rozsudkem zavázal, je částka, kterou žalovaná nemusí mít objektivně během zákonem předvídané třídenní lhůty k dispozici, a proto byla tato lhůta k plnění prodloužena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na lhůtu patnácti dnů od právní moci rozsudku. V rozsahu zpětvzetí (v důsledku nového vyúčtování) soud řízení výrokem III zastavil.

9. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud prvého stupně dle kritéria úspěchu ve věci zakotveného v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. (zastavení řízení).

10. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, a to proti výrokům I a IV napadeného rozsudku. Nesouhlasila se závěry soudu prvého stupně, zejména pokud se vypořádal s námitkou o rozdělí základní a spotřební složky, resp. opožděnosti této námitky, a setrvala na svém tvrzení, že byt nemá osazený měřidly ze zdravotních důvodů, přičemž popsala celou anabázi související s demontáží původně nainstalovaných měřidel. Pokud jde o námitku promlčení, ani v tomto ohledu nesouhlasí se závěry, k nimž dospěl soud prvého stupně. Žaloba sice byla podána včas, tj. do tří let od doručení původního vyúčtování v roce 2018 za rok 2017, ale nové vyúčtování, kde je teplo vypočítáno dle zcela odlišného vzorce, než v původním vyúčtování a jehož výše je odlišná, bylo žalované doručeno až po šesti letech. Soud měl zamítnut žalobu na základě závěru, že původní vyúčtování není řádné, respektive na základě námitky promlčení nového vyúčtování. Dále žalovaná odkázala na řadu rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, které se věnují závěrům ohledně správnosti vyúčtování a splatnosti žalovaných částek. Soudy se v žádném z těchto případů nezabývali otázkou postupu soudu po doručení nového řádného vyúčtování a tím, zda nesprávné vyúčtování může mít za následek splatnost nedoplatku. Není proto najisto postavené, zda je možné postupovat v řízení i nadále potom, co je vystaveno nové vyúčtování nebo zda sice nové vyúčtování má za následek splatnost nedoplatku na vyúčtování, ale není možné po vystavení nového vyúčtování pokračovat v původním řízení, ale je nutné původní řízení ukončit tím, že žaloba bude zamítnuta. Soudy se nezabývaly tím, jak postupovat v případě, že nové vyúčtování je vystaveno až po více než třech letech od uplynutí lhůty pro doručení řádného vyúčtování. Nové řádné vyúčtování má za následek splatnost nedoplatku, ale nezabývá se následky vystavení nového řádného vyúčtování na další postup v původním soudním řízení. Žalovaná dále nesouhlasí s tím, že by měla hradit náklady řízení dle výroku IV, a to i kdyby se odvolací soud ztotožnil s rozhodnutím soudu prvého stupně ve výroku I. Až do doručení nového vyúčtování žalované dne 8. 6. 2024 probíhalo řízení na základě původního vyúčtování, ohledně kterého bylo zjištěno, že není řádné a na jeho základě nevznikla splatnost tohoto vyúčtování. Pokud by žalobkyně nevystavila nové vyúčtování, na jehož základě soud rozhodl ve prospěch žalobkyně, musel by soud žalobu zamítnout. Není důvod, aby žalovaná měla hradit náklady řízení žalobce za tu část řízení předcházející doručení vyúčtování žalované, když bylo zcela jednoznačně prokázáno, že původní vyúčtování nebylo splatné. Navrhla, aby odvolací soud zrušil napadené výroky a sám rozhodl tak, že žaloba se zamítá a žalobce je povinen nahradit k rukám právního zástupce žalované náklady řízení do tří dnů od nabytí právní moci rozsudku.

11. Žalobce se vyjádřil k podanému odvolání v tom smyslu, že považuje odvolání za nedůvodné. Žalobce doručil žalované opravené vyúčtování, které je vyúčtováním řádným, vychází ze správných a náležitě zjištěných dokladů. Právo opravit vyúčtování je právem, které žalobci svědčí a žalobce toto právo využil. Nelze proto v jeho postupu shledat neoprávněný nárok. Přesto, že žalované bylo doručeno vyúčtování již při jednání před soudem prvého stupně dne 28. 5. 2024, žalovaná na toto vyúčtování nikterak nereagovala a zareagovala teprve při jednání 29. 10. 2024. Námitka byla s ohledem na datum jejího vznesení opožděnou. Soud prvého stupně správně postupoval ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 26 Cdo 731/2023. Bez ohledu na tuto opožděnost žalobce předložil doklady o tom, že bylo řádně rozhodnuto o určení pravidel pro vyúčtování záloh a rozdělení základní a spotřební složky v poměru spotřební složka 60 % a základní složka 40 %, a to na shromáždění vlastníků, které bylo konáno dne 30. 12. 2016 a byla určena pravidla od 1. 1. 2016 s tím, že žalovaná, ač řádně obeslána, se tohoto shromáždění nezúčastnila. Ze zápisu a z prezenční listiny vyplývá, že se ostatní vlastníci jednotek tohoto shromáždění řádně zúčastnili. Většinou 100 % hlasů přítomných bylo rozhodnuto o dělení spotřební a základní složky 40:60 %. Za nedůvodnou považuje žalobce i námitku žalované týkající se údajného poškozování jejího zdraví existencí dříve instalovaných poměrových měřidel a její snaha účelově tvrdit, že žalovaná instalaci měřičů neodmítla. Opak je pravdou. Jak bylo prokázáno v řízení, byla to právě žalovaná, která opakovaně přes snahu žalobce odmítala a odmítá instalaci měřidel. Tento stav jí totiž pomáhá vnášet pochyby do vyúčtování námitkami, technicky lze do bytu, kam se doplňují měřidla, instalovat měřidla stejného typu jaká jsou v dalších bytových jednotkách. Není možné, aby žalovaná určovala, jaký typ měřidel si ona přeje za situace, kdy nehradí ničeho na vyúčtování ani zálohy na služby, a to dlouhodobě od roku 2004. Pokud jde o řízení, která probíhala, žalovaná, resp. její manžel, podali opakovaně nedůvodné návrhy u Okresního soudu v Domažlicích. Žalovaná tvrdila, že jí vznikla majetková újma na zdraví a na toto téma byla vedena různá řízení (např. sp. zn. 6 C 175/2009, 3 C 133/2009), kdy žalovaná požadovala úhradu ve výši 739 050 Kč a návrhy byly zamítnuty jako nedůvodné. Z podnětu žalované bylo vedeno v roce 2001 rovněž správní řízení za účelem šetření ohledně údajně zdravotní vhodnosti měřidel. Žalovaná ani její manžel se na schůzku nedostavili, nebylo odsouhlaseno ani předání žádných vzorků ze strany žalované. Šetření tak bylo ze strany žalované zmařeno. Dále se vyjadřuje k nezávadnosti instalovaných, resp. používaných měřidel. Žalovaná po celou dobu není ve skutečnosti ochotna umožnit instalaci měřidel, nýbrž pouze předstírá, že o toto má zájem, aby si vytvořila záminku pro napadení vyúčtování z důvodu použití koeficientů. Tvrzení žalované o škodlivosti instalovaných měřičů jsou nepravdivá a nesprávná. Ostatně nelze přehlédnout i část rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2890/2021, v němž Nejvyšší soud poukázal na to, že žalobce postupoval v souladu s vyhláškou, pokud počítal v případě výpočtu nákladů na tepelnou energii u bytu žalované s násobkem průměrné hodnoty spotřební složky, a to proto, že pokud nemá konečný spotřebitel v bytě instalovány měřiče tepelné energie nebo indikátory vytápění, jako bylo v případě žalované, a neplatí-li totéž i pro ostatní spotřebitele – vlastníky jednotek v domě, nezbývá než stanovit spotřební složku naznačeným způsobem. Jiný závěr nelze akceptovat, neboť by vedl k absurdním závěrům. Žalobce nesouhlasí ani s námitkou promlčení, neboť žaloba byla podána včas ve lhůtě tří let od doručení původního vyúčtování. Výsledkem opraveného vyúčtování pak bylo pouze částečné zpětvzetí podané žaloby. Akcentuje, že následkem nového řádného vyúčtování nároku na náhradu účtování, který plyne ze zákona, je pouze otázka jeho splatnosti. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

12. Žalovaná v doplnění svého odvolání ještě uvedla odkaz na judikaturu týkající se promlčení (např. sp. zn. 26 Cdo 1206/2023, 26 Cdo 1835/2023, 26 Cdo 3256/2015 a 26 Cdo 312/2018), z níž vyplývá, že promlčecí lhůta ve věci vystavení řádného vyúčtování začíná běžet 1. 5., tzn. prvního dne po uplynutí k doručení řádného vyúčtování za předchozí rok. V posuzovaném případě tedy začala promlčecí lhůta běžet 1. 5. 2018, neboť původní vyúčtování nebylo řádné. Promlčecí lhůta tedy uplynula dne 1. 5. 2021. Nelze pokračovat v řízení na základě nového vyúčtování, když bylo namítnuto jeho promlčení.

13. Odvolací soud přezkoumal podle ustanovení § 212 o. s. ř. napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, přihlédl k odvolání žalované i k vyjádření žalobce a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Především lze konstatovat, že odvolací soud mohl vycházet ze skutkového stavu, který zjistil soud prvního stupně, když stěžejním listinným důkazem v dané věci bylo původní a opravené vyúčtování za poskytování služeb v roce 2017. V průběhu řízení totiž byla vyřešena celá řada sporných procesních i hmotněprávních otázek, které postupně žalovaná uplatňovala a na něž odpověděl soud prvého stupně i odvolací soud již v předchozích řízení. Nyní s ohledem na situaci, která nastala v souvislosti s předložením nového vyúčtování se jeví jako stěžejní námitka promlčení, kterou žalovaná uplatnila právě v souvislosti s novým vyúčtováním, které reflektovalo dřívější nedostatky předchozího vyúčtování, zejména pak v otázce vyúčtování tepla. Rovněž základem přezkumu odvolacím soudem byla tato námitka promlčení, a pro posouzení této otázky byly stěžejní skutečně pouze dva listinné důkazy, jak již uvedl soud prvého stupně, a sice původní a nové vyúúčtování. Odvolací soud dospěl k závěru, že se může ztotožnit se skutkovými závěry soudu prvého stupně, k nimž dospěl a které velmi podrobně a přesvědčivě odůvodnil v napadeném rozhodnutí. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně nelze hodnotit jinak, neboť námitky odvolatele nebyly shledány opodstatněnými. Hodnocení důkazů je třeba považovat za správné a logické. Soud prvého stupně bral v úvahu rovněž všechny významné skutečnosti, které v řízení vyšly najevo. Pokud soud prvého stupně některé navržené důkazy neprovedl, vysvětlil svůj procesní postup, a i s těmito závěry se odvolací soud ztotožnil.

15. Jak již bylo shora zdůrazněno, klíčovou pro posouzení této věci je zhodnocení uplatněné námitky promlčení v souvislosti s novým opraveným vyúčtováním, které primárně řeší úpravu výpočtu za dodané teplo. Žalovaná setrvává na závěru, že promlčecí doba ve věci začíná běžet 1. 5., tzn. prvního dne po uplynutí lhůty k doručení řádného vyúčtování za předchozí rok. Začala běžet 1. 5. 2018 a uplynula 1. 5. 2021. Tento závěr by byl správný, pokud by v promlčecí lhůtě nebylo zahájeno řízení podáním žaloby, resp. nebylo by podáno žádné vyúčtování. V posuzovaném případě však k podání vyúčtování ve shora uvedené lhůtě došlo a teprve v průběhu řízení vyšlo najevo, že toto vyúčtování není řádné. V případě nepodání opožděného vyúčtování by soudu prvého stupně nezbylo než v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu žalobu zamítnout, avšak v daném případě nastala jiná procesní situace, kdy žalobce v průběhu řízení toto původně nesprávné vyúčtování opravil a nahradil jej vyúčtováním novým. Pokud jde o procesní důsledky takové situace, ty se promítají pouze v otázce splatnosti předloženého opraveného vyúčtování, avšak nemohou mít dopad spočívající v promlčení práva na zaplacení vyúčtování. Toto právo žalobce totiž vyplývá přímo ze zákona, bylo uplatněno včas, a nakonec i řádně, neboť žalobce reagoval na námitku týkající se výpočtu složky za teplo a toto vyúčtování opravil. Tyto závěry nejsou rozporné ani s judikaturou Nejvyššího soudu, kterou žalovaná ve svém odvolání předložila. Pokud jde o rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1206/2023, toto rozhodnutí primárně řeší pokutu pro SVJ v případě, že nepředloží vyúčtování vůbec nebo opožděně. Pokud jde o rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1835/2023, rovněž se primárně zabývá možností uložit povinnost vyúčtovat a otázkou smluvní pokuty. Je pravdou, že v odůvodnění tohoto posledně citovaného rozhodnutí odvolací soud formuloval a odůvodnil závěr, že právo nájemce domáhat se vyúčtování záloh za služby se promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě (§ 629 odst. 1 o. z., dříve § 101 obč. zák.) a vyúčtování záloh na služby za zúčtovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 měla žalovaná provést do 31. 4. 2015 a promlčecí lhůta tak začala běžet 1. 5. 2015. Žalobce podal žalobu dne 11. 4. 2019, tudíž po uplynutí promlčecí lhůty a právo žalobkyně domáhat se vyúčtování služeb za rok 2014 se tak promlčelo. Na tomto místě je však třeba připomenout, že ve shora posuzovaném případě nebyla žaloba ve tříleté lhůtě podána vůbec, na rozdíl od nyní souzené věci. Celá řada uváděných judikátů Nejvyššího soudu pak řeší důsledek opožděného vyúčtování právě do sféry splatnosti této pohledávky, nikoli však otázku promlčení v případě podání opraveného vyúčtování v již zahájeném řízení. Všechna tato rozhodnutí akcentují základní myšlenku, že splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování nastává pouze tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši, není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši tak, jako se tomu stalo v posuzovaném případě. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s některými teoretickými závěry k dané problematice (např. článek Pocta Jiřímu Spáčilovi, 1. vydání, 2023 – K vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu, autora JUDr. Ing. Dušana Hrabánka), který se mimo jiné věnuje právě tématu opravy vyúčtování a otázce promlčení. Podle těchto závěrů ani současná procesní úprava nebrání tomu, aby soud poskytl žalujícímu poskytovali možnost doručit žalovanému nové řádné vyúčtování v případě, že se v řízení zjistí chyba ve vyúčtování původním. I když je řízení podle § 118b o. s. ř. koncentrováno, bude nové, resp. opravené vyúčtování novou skutečností, která nastala až po koncentraci řízení a kterou tedy žalobce může tvrdit a prokazovat i přes koncentraci, případně i v odvolacím řízení. Bude-li nové vyúčtování shledáno řádným, má chyba původního vyúčtování za následek jen odklad splatnosti nedoplatku. Úrok z prodlení lze žalobci přiznat až ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou správně vypočteného a řádně vyúčtovaného nedoplatku a skutečnost, že žalobce žaloval původně nesplatný dluh, by měla být zohledněno při rozhodování o nákladech řízení. Stejný autor pak uvedl, že vyúčtování má v podstatě povahu výzvy k plnění, kterou poskytovatel vyúčtovává příjemci služeb svůj nárok. Promlčuje se jen právo na plnění, a to od doby, kdy žalobce poprvé mohl žalovaného k plnění vyzvat. Jinými slovy, uplatnil-li poskytovatel plnění u soudu právo na úhradu nedoplatku, zastavil tím ve smyslu § 648 obč. zák. promlčecí dobu práva na úhradu nedoplatku. Skutečnost, že v řízení vyšlo najevo, že vyúčtování nebylo řádné a žalovaný dluh není splatný, nemá vliv na stavení promlčecí doby. Odvolací soud se v kontextu s těmito úvahami ztotožnil se závěrem, že pokud je již promlčecí doba stavěna (podáním žaloby a původního vyúčtování), nemůže dojít k promlčení nároku a není žádný relevantní důvod pro to, aby se k okamžiku podání původního vyúčtování nepřihlíželo, resp. aby mohlo být dovozeno, že nové vyúčtování bylo podáno již po uplynutí promlčecí doby.

16. I pokud by tyto závěry odvolacího soudu nebyly správné, odvolací soud ve shodě se závěrem soudu prvého stupně činí další závěr za použití korektivu dobrých mravů a sice, že námitka promlčení je v tomto konkrétním případě v rozporu s dobrými mravy, neboť chování žalované, která po celou dobu neplatila na zálohách a vyúčtování služeb ani korunu, a to ani za tzv. pevné platby, nelze akceptovat. Takové zneužití práva trvající 24 let odporuje zákonným zásadám zakotveným v ustanovení § 1 až 14 občanského zákoníku. Rovněž v tomto ohledu se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvého stupně.

17. Rovněž pokud jde o námitku absence měřidel tepla, odvolací soud považuje závěry soudu za správné a odkazuje na ně. Nad rámec toho lze konstatovat, že objektivním faktem zůstává, že měřiče tepla v bytě žalované (jako jediném v domě) nainstalovány nejsou a v důsledku toho není možné provést jiný výpočet spotřebovaného tepla, než k němuž žalobce přikročil v souladu s právními předpisy.

18. Pokud jde o právní hodnocení věci, jakož i o vyhodnocení námitky promlčení, odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Za této situace odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I potvrdil jako věcně správný a v souladu se zákonem, a to včetně rozhodnutí o příslušenství žalované částky, resp. zákonného úroku z prodlení, kdy soud prvého stupně rozdělil splatnost v závislosti na předložení opraveného vyúčtování a také podrobně vysvětlil, proč k takovémuto rozdělení přikročil. I v tomto ohledu odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť se s ním zcela ztotožnil.

19. Pokud však jde o nákladový výrok (IV), zde odvolací soud přistoupil ke změně. Jak již bylo shora uvedeno, k promlčení nároku nedošlo v důsledku podání opraveného vyúčtování. Došlo pouze k posunutí splatnosti významné části uplatněného nároku. Kdyby ovšem opravené vyúčtování žalobce nepředložil, úspěšný by se svou žalobou být nemohl. Z tohoto důvodu se odvolací soud rozhodl nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně a soudem odvolacím až do doby předložení opraveného vyúčtování. Za dobu po uplatnění opraveného vyúčtování pak přiznal náklady řízení za 5 úkonů právní služby (předložení nového vyúčtování, jednání před soudem prvého stupně dne 28. 5. 2024, doplnění tvrzení a částečné zpětvzetí žaloby, jednání dne 29. 10. 2024 a písemný závěrečný návrh). Pro stanovení hodnoty jednoho úkonu právní služby pak vycházel z částky 46 024 Kč a hodnota jednoho úkonu právní služby tak činí 2 980 Kč. Za 5 úkonů právní služby se jedná o částku 14 900 Kč. Za 5 režijních paušálů po 300 Kč se jedná o částku 1 500 Kč. Náklady cestovného pak činí 4 544 Kč (2 cesty k jednání soudu na trase [adresa]). Náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % činí 4 398,24 Kč. Celkové náklady před soudem prvého stupně v částce 25 342,24 Kč jsou v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupkyně žalobce, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud přiznal plnou náhradu těchto nákladů, když žalobce měl v řízení převážný úspěch a částku 1 775 Kč je nutno považovat za pouze nepatrnou z hlediska zhodnocení úspěchu pro rozhodování o nákladech řízení.

20. Náklady odvolacího řízení jsou tvořeny 2 úkony právní služby, a to vyjádřením k odvolání dne 21. 1. 2025 a účast při jednání odvolacího soudu dne 17. 6. 2025, vždy po 2 980 Kč (odvolací soud rovněž vycházel z předmětu odvolacího řízení 46 024 Kč). Dále byly přiznány 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovné v částce 2 162 Kč na trase [adresa], náhrada za zmeškaný čas 900 Kč (6 x 0,5 hodiny dle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), tj. celková odměna a náhrada hotových výdajů v částce 9 922 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % činí 2 083,62 Kč a celkové náklady odvolacího řízení 12 005,62 Kč. Náklady odvolací řízení jsou splatné podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobce rovněž ve lhůtě 15 dnů (§160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení