119 C 119/2023 - 54

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Zuzanou Skripovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně:[Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému:[Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 46 875 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 46.875 Kč spolu s 15% zákonným úrokem z prodlení za období od 5.5.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 1.500 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 46 875 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že návrhem ze dne 31. 5. 2020 bylo před stavebním úřadem Úřadu městské části [adresa] (dále jen stavební úřad) zahájeno kolaudační řízení, vedené pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen řízení). Přestože správní orgán je povinen rozhodnout o kolaudaci stavby bez zbytečných průtahů a v zákonem stanovených lhůtách, k vydání rozhodnutí došlo teprve dne 4. 8. 2022, a to rozhodnutím, které bylo žalobkyni doručeno dne 5. 8. 2022. Žalobkyně tvrdí, že délka řízení byla zjevně nepřiměřená, byla důsledkem nesprávného úředního postupu dle ust. § 5 odst. 2 zákona č. 89/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen zákon). Žalobkyně se dále domáhá náhrady nemajetkové újmy, která jí vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení. Žalobkyně je přesvědčena, že k průtahům došlo v důsledku šikanózního postupu pracovnice úřadu Ing. [jméno FO], která je vůči žalobkyni a jejímu manželovi zaujatá. Protiprávně proti nim rozhodovala též v jiných řízeních. Tato pracovnice protiprávně zastavila řízení o dodatečném povolení stavby a ignorovala výzvy k odstranění průtahů řízení. Období, kdy mělo docházet k průtahům žalobkyně označila jako období od 1. 6. 2020 do 17. 8. 2020, období od 1. 4. 2021 do 3. 10. 2021 a období od 5. 11. 2021 do 3. 8. 2022. Řízení, které mělo být skončeno do 60 dnů od jeho zahájení trvalo 26 měsíců. Výši nemajetkové újmy žalobkyně stanovila dle výkladového stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, kde vychází z částky ve výši 15.000 Kč za rok řízení, tj. 1 250 Kč za měsíc řízení, přičemž prvé dva měsíce je nutno počítat s poloviční částkou, neboť v této lhůtě se vyřízení věci předpokládá. Odpovídající částku přiměřeného zadostiučinění tak žalobkyně vypočítala ve výši 31 250 Kč. Tato částka by měla být navýšena valorizačním koeficientem ve výši 50% z důvodu, že ukončení řízení se musela žalobkyně domoci opakovanými výzvami k odstranění průtahů. Správní orgán sám k průtahům bezdůvodně a výrazně přispěl nesprávným, nekoncentrovaným procesním postupem a průtahy představovaly více než 60% délky řízení. Je tak dán důvod dle ust. § 31a odst. 3 písm. c), d) zákona pro navýšení částky o 50% na částku 46 875 Kč. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že spolu s manželem byla dotčena stavbou hobbymarketu [Anonymizováno], proti kterému všemi dostupnými prostředky právní ochrany brojili a upozorňovali na četná pochybení úřadu. Úřad následně, kdykoli mohl, žalobkyni a jejímu manželovi „házel klacky pod nohy“, vydával opakovaně nezákonná rozhodnutí. Jednalo se formu odplaty za [Anonymizováno]. Kvůli dílčím odchylkám od původního stavebního povolení stavební úřad rozhodl o odstranění celé stavby žalobkyně. Žalobkyně se musela bránit. Stavební úřad zastavil řízení, když Ing. [jméno FO] lživě zapřela žádost stavebníků o prodloužení lhůty, čímž si odůvodnila zastavení řízení o dodatečném povolení stavby. Negativně rozhodla o dříve podaném návrhu na prodloužení. Opakovaně postupovala zcela nesmyslně a v rozporu s elementárními procesními normami. Kromě toho stavební úřad stíhal manžela a žalobkyni ve dvou přestupkových řízeních. Přestupek manžela, jak bylo zjištěno, byl promlčen. Jednalo se o šikanózní postup, především ze strany Ing. [jméno FO]. Dopouštěla se nesprávného úředního postupu, byly prokázány projevy libovůle a svévole. Nemajetková újma žalobkyně spočívá zejména v prožitém stresu a duševním vypětí, trpěla obavami, že dojde k realizaci odstranění stavby rodinného domu žalobkyně její rodiny a pocitu bezvýchodnosti a ztráty důvěry v řádné fungování právního státu. Žalobkyně uplatnila svůj nárok proti [právnická osoba] dopisem odeslaným 4. 11. 2022. Na výzvu soudu uvedla, že ve svém vyjádření žalovaný jakékoli pochybení apriori popírá, náhradu žalobkyni nepřiznal ani částečně nevyplatil, ani se neomluvil.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává v celém rozsahu. Tvrzení ohledně průběhu kolaudačního řízeni popisovaného žalobkyní rozporuje. K průběhu správního řízení uvedl, že dne 1. 6. 2020 stavebnímu úřadu manžel žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] poslal žádost o zahájení kolaudačního řízení předmětné stavby. Byl vyzván k odstranění vad podání, k doplnění návrhu na kolaudaci podaný všemi stavebníky, doplnění geometrického zaměření, a dalších podstatných náležitostí. Usnesením ze dne 22. 6. 2020 stavební úřad kolaudační řízení přerušil. Dne 30. 6. 2020 žalobkyně a její manžel (oba byli účastníky kolaudačního řízení, neboť předmětný rodinný dům vlastní ve společném jmění manželů) podali žádost o vydání kolaudačního souhlasu bez vlastnoručních nebo zaručených podpisů obou stavebníků. Žádost opatřenou podpisy obou stavebníků s požadovanými přílohami na základě, kterých bylo možno kolaudační řízení zahájit stavebnímu úřadu předložili až 27. 7. 2020. Opatřením ze dne 19. 8. 2020 stavební úřad zahájil kolaudační řízení a stanovil termín místního šetření na 15. 9. 2020. Při místním šetření bylo zjištěno, že stavba není provedena v souladu s dokumentací. Změna oproti vydanému stavebnímu povolení spočívala ve změně umístění komínu, změně výplně otvorů rodinného domu, jimiž došlo ke změně vzhledu stavby a zásahu do nosných konstrukcí stavby. Tyto změny byly provedeny bez povolení stavebního úřadu. Stavební úřad následně 24. 9. 2020 oznámil stavebníkům zahájení řízení o odstranění stavby dle ust. § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Dne 8. 10. 2020 stavebníci podali žádost o dodatečné povolení stavby. Tato žádost neobsahovala stavebním řádem předepsané náležitosti. Dne 12. 10. 2020 stavebníci podali žádost o povolení předčasného užívání předmětné stavby. Žádost stavebníků byla usnesením ze dne 19. 10. 2020 zamítnuta. Výzvou ze dne 16. 11. 2020 vyzval stavební úřad stavebníky k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby ve lhůtě do 31. 3. 2021. Usnesením ze dne 18. 11. 2020 stavební úřad přerušil řízení o odstranění stavby do ukončení řízení o jejím dodatečném povolení. Dne 2. 12. 2020 stavebníci podali opět žádost o předčasné užívání předmětné stavby, kterou stavební úřad zamítl. Dne 15. 4. 2021 bylo stavebnímu úřadu doručeno částečné doplnění žádost o dodatečné povolení a současně bylo požádáno o prodloužení lhůty stanovené do 31. 3. 2021 nově do 15. 6. 2021. Usnesením ze dne 16. 4. 2021 stavební úřad řízení o dodatečném povolení stavby zastavil z důvodu, že stavebníci ve stanovené lhůtě do 31. 3. 2021 neodstranili vady žádosti. Proti tomuto usnesení se stavebníci dne 11. 5. 2021 odvolali a dne 1. 6. 2021 bylo nadřízenému správnímu orgánu předloženo odvolání k rozhodnutí ve věci. Dne 1. 6. 2021 bylo zastaveno řízení o prodloužení lhůty k doplnění podání a zároveň bylo téhož dne stavebníky provedeno částečné doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby. Nadřízený správní orgán rozhodnutím ze dne 13. 9. 2021 zrušil usnesení stavebního úřadu ze dne 16. 4. 2021, jímž bylo zastaveno řízení o dodatečném povolení stavby a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 17.9. 2021. Dne 13. 9. 2021 rovněž nadřízený správní orgán zrušil usnesení stavebního úřadu ze dne 1. 6. 2021, jímž bylo zastaveno řízení o prodloužení lhůty pro doplnění podání a věc vrátil k novému projednání. Rozhodnutí nabylo právní moci též 17. 9. 2021. Opatřením ze dne 4. 10. 2021 bylo oznámeno zahájení, resp. pokračování v řízení o dodatečném povolení stavby. Ústní jednání proběhlo dne 26. 10. 2021. Dne 19. 10. 2021 byli stavebníci na základě sdělení správce sítě Brněnských vodáren a kanalizací, a.s. vyzváni k doplnění podání o stanovisko uvedeného správce sítí do 3. 11. 2021. Stanovisko stavebníci dodali úřadu dne 29. 11. 2021. Teprve tohoto dne stavebníci dodali stavebnímu úřadu veškeré podklady nutné pro rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Dne 1. 12. 2021 byli stavebníci vyzváni k úhradě správního poplatku za řízení o dodatečném povolení stavby. Úhradu provedli dne 9. 12. 2021. Dne 25. 1. 2022 podali žádost o odstranění průtahů v kolaudačním řízení. V této době však ještě nebylo rozhodnuto o dodatečném povolení předmětné stavby. Dne 14. 3. 2022 nadřízený správní orgán obdržel žádost stavebníků o odstranění průtahů v kolaudačním řízení a dne 6. 4. 2022 si nadřízený správní orgán vyžádal od stavebního úřadu stanovisko a spis k předmětné žádosti. Toto obdržel dne 19. 4. 2022 a dne 4. 5. 2022 vydal příkaz k provedení úkonů v řízení ve lhůtě 60 dnů tak, aby stavební úřad vydal kolaudační rozhodnutí, nebo provedl jiný úkon, který zamezí nečinnosti. Dne 20. 6. 2022 stavební úřad stavbu, resp. část stavby provedenou v rozporu s projektovou dokumentací ověřil, a stavbu dodatečně povolil. Rozhodnutí bylo veřejnou vyhláškou doručováno a nabylo právní moci dne 23. 7. 2022. Rozhodnutím ze dne 5. 8. 2022 stavební úřad v kolaudačním řízení povolil užívání stavby rodinného domu stavebníků. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 8. 2022. Žalovaný dodává, že v průběhu kolaudačního řízení probíhalo i řízení o přestupku dle ust. § 178 odst. 2 stavebního zákona, kterého se stavebník dopustí, tím, že provede stavbu v rozporu se stavebním povolením. Řízení o přestupku bylo zastaveno, neboť bylo prokázáno, že změny stavby oproti dokumentaci ověřené ve stavebním řízení byly provedeny již v roce 2009. Žalovaný uvádí, že stavební povolení k předmětné stavbě vydal stavebníkům již v roce 2004. Stavba měla být zahájena do 31. 12. 2006. V minulosti již jedno kolaudační řízení předmětné stavby probíhalo, a to v roce 2009, kdy stavebníci nedoložili potřebné podklady a stavební úřad toto řízení v roce 2014 zastavil. V roce 2020 stavebníci opět požádali o vydání kolaudačního rozhodnutí k předmětné stavbě. V mezidobí stavebníci užívali stavbu, která nebyla zkolaudována, což je přestupkovým jednáním, nicméně tohoto jednání se dopouštěli již v roce 2009, proto byl přestupek promlčen. Žalovaný dále namítá, že žalobkyně neuvádí, v čem nemajetková újma spočívá, blíže neuvedla, čeho se má řízení týkat, neboť pod uvedenou spisovou značkou bylo vedeno kolaudační řízení, řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení změn stavby provedených bez povolení stavebního úřadu, které byly zjištěny v rámci kolaudačního řízení. Žalobkyně blíže neuvedla, jakým způsobem se dotýká jejích práv či právem chráněných zájmů. Za těchto okolností se nelze konkrétně vyjádřit k jejím nárokům.

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Dopisem ze dne 4. 11. 2022 žalobkyně uplatnila u žalovaného svůj nárok, a to nárok v důsledku nesprávného úředního postupu ve smyslu zákona, a to v nepřiměřené délce řízení ve výši 37.500 Kč, z procesní opatrnosti v případě negativního postoje k vymezenému nároku se domáhá přiznání nároku za nemajetkovou újmu vůči České republice v důsledku nesprávného úředního postupu dle zákona v podobě výše definovaných průtahů ve výši 26.250 Kč. Dle odeslané zprávy do datové schránky byla žádost odeslána dne 4. 11. 2022.

5. Z listin ze spisu stavebního úřasu, sp. zn: [Anonymizováno] soud zjistil, že dne 31. 5. 2020 byla podána žádost o zahájení kolaudačního řízení, včetně doručenky, nicméně pouze manželem žalobkyně. Dne 22. 6. 2020 úřad vyzval k doplnění žádosti. Výzvou ze dne 1. 6. 2020 (č.l. 2) byl vyzván k doplnění žádosti, usnesením ze dne 22. 6. 2020 (č.l. 3) bylo přerušeno řízení o vydání kolaudačního rozhodnutí a byla určena lhůta do 30. 9. 2020 k doplnění. Dle doručenky bylo toto doručeno 1. 7. 2020 manželovi žalobkyně. Na č.l. 5a je neformální podání žalobkyně stavebnímu úřadu s tím, že sděluje, že stavba byla dokončena a že podává žádost o kolaudaci, podepsána pouze ona. Dne 30. 6. 2020 byl stavebnímu úřadu podán formulář - žádost o vydání kolaudačního souhlasu, ovšem bez zaručeného podpisu. Dne 27. 7. 2020 byla stavebnímu úřadu doručena žádost o vydání kolaudačního souhlasu podepsaná oběma stavebníky. Dne 19. 8. 2020 vydal stavební úřad oznámení o zahájení kolaudačního řízení a pozvání k ústnímu jednání na den 15. 9. 2020 v 10 hodin.

6. Ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. mezi stranami nebyly sporné skutečnosti týkající se dat vydání jednotlivých rozhodnutí, výzev úřadu, a to dne 24. 9. 2020 zahájení řízení o odstranění stavby, dne 8. 10. 2020 žádost o dodatečné povolení stavby, dne 12. 10. 2020 žádost o povolení předčasného užívání stavby, dne 19. 10. 2020 usnesení o zamítnutí předčasného užívání stavby, dne 16. 11. 2020 výzva k doplnění podkladů žádosti o dodatečné povolení stavby, dne 16. 11. 2020 usnesení o přerušení řízení o dodatečném povolení stavby – stanovena lhůta k doplnění podkladů do 31. 3. 2021, dne 18. 11. 2020 usnesení o přerušení řízení, dne 1. 12. 2020 žádost o povolení předčasného užívání stavby, dne 4. 12. 2020 usnesení o zamítnutí předčasného užívání stavby, dne 20. 1. – 17. 3. 2021 částečné doplnění podkladů pro dodatečné povolení stavby, dne 15. 4. 2021 žádost o prodloužení lhůty k doplnění podkladů pro dodatečné povolení stavby, dne 16. 4. 2021 usnesení o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby, dne 11. 5. 2021 odvolání proti usnesení o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby, dne 12. 5. 2021 výzva k doplnění odvolání, dne 26. 5. 2021 doplnění odvolání na základě výzvy, dne 1. 6. 2021 usnesení o zastavení řízení o prodloužení lhůty k doplnění podkladů, dne 1. 6. 2021 částečné doplnění podkladů pro dodatečné povolení stavby, dne 13. 9. 2021 zrušení rozhodnutí odvolacím orgánem a vrácení spisu k novému projednání, dne 4. 10. 2021 oznámení o zahájení řízení o dodatečném povolení stavby, dne 26. 10. 2021 ústní jednání, dne 19. 10. 2021 výzva k dodání stanoviska správce sítě Brněnských vodáren a kanalizací, a.s. a k předložení projektové dokumentace, dne 26. 11. 2021 doplnění stanoviska Brněnských vodáren a kanalizací, a.s, dne 1. 12. 2021 výzva k úhradě správního poplatku za dodatečné povolení stavby, dne 9. 12. 2021 úhrada správního poplatku za dodatečné povolení stavby, dne 25. 1. 2021 žádost o odstranění průtahů v řízení o dodatečném povolení stavby, dne 6. 4. 2022 žádost [Anonymizováno] o stanovisko a zaslání spisového materiálu, dne 19. 4. 2022 sdělení stavebního úřadu, dne 4. 5. 2022 příkaz k provedení úkonu v řízení ve lhůtě 60 dnů, dne 20. 6. 2022 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, dne 5. 8. 2022 kolaudační rozhodnutí.

7. Mimo to probíhalo vůči žalobkyni řízení o přestupku, dne 1. 12. 2021 (příkaz přestupek žalobkyně), dne 22. 12. 2021 žádost o navrácení v předešlý stav, odpor proti příkazu žalobkyně, dne 24. 5. 2022 vratka sankční platby žalobkyně, dne 25. 5. 2022 rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení ohledně přestupku žalobkyně.

8. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (ust. § 132 o.s.ř..), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci.

9. Žalobkyni a jejímu manželovi, jako stavebníkům bylo v roce 2004 vydáno stavební povolení, zahájit stavbu měli do 31. 12. 2006. Poprvé o kolaudaci svého rodinného domu požádali v roce 2009. Nedoložili potřebné podklady, v roce 2014 bylo řízení zastaveno. Účastníci přesto bez řádné kolaudace dům užívali. V roce 2020 opět požádali o kolaudaci, konkrétně úplnou řádnou žádost doručili stavebnímu úřadu 27. 7. 2020. Poté stavební úřad zahájil řízení. Nařídil na den 15. 9. 2020 prohlídku na místě, kdy zjistil podstatné odchylky od projektové dokumentace schválené ve stavebním povolení, proto stavební úřad zahájil dne 24. 9. 2020 řízení o odstranění stavby. Dne 8. 10. 2020 žalobkyně a její manžel podali žádost o dodatečné povolení stavby, přičemž 16. 11. 2020 byli stavebním úřadem vyzváni k doplnění podkladů k žádosti o dodatečné povolení stavby. Zároveň bylo řízení o dodatečné povolení stavby přerušeno. Lhůta byla žalobkyni a jejímu manželovi určena do 31. 3. 2021. V tomto období od 21. 1. do 17. 3. 2021 žalobkyně a její manžel částečně doplnili podklady, nicméně opět nikoli kompletně, proto po marném uplynutí lhůty, kdy před skončením lhůty žalobkyně ani její manžel nepožádali o prodloužení této lhůty, stavební úřad rozhodl dne 16. 4. 2021 o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby. Žádost o prodloužení lhůty k doplnění podkladů ze dne 15. 4. 2021, která byla podána až po marném uplynutí lhůty stanovené úřadem Stavební úřad přehlédl či opomenul. K odvolání žalobkyně a jejího manžela nadřízený správní orgán rozhodl 13. 9. 2021 o zrušení rozhodnutí stavebního úřadu, a to jednak zrušil usnesení o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby a dále usnesení o zastavení řízení o prodloužení lhůty, o kterém nemělo být rozhodováno usnesením. Stavební úřad 4. 10. 2021 oznámil zahájení řízení o dodatečném povolení stavby, kdy až 26. 11. 2021 žalobkyně a její manžel kompletně doložili veškeré podklady stavebnímu úřadu pro rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Po zaplacení správního poplatku, následovala žádost žalobkyně o odstranění průtahu dne 25. 1. 2022. K tomu je nutno dodat, že paralelně probíhalo přestupkové řízení, a to jak s žalobkyní, tak s jejím manželem, kdy oba byli stavebníci. Jejich přestupkové jednání mělo spočívat v tom, že bez kolaudace předmětný rodinný dům užívali. Řízení o přestupku bylo skončeno ve věci manžela žalobkyně tak, že přestupkové jednání bylo promlčeno, neboť k přestupkovému jednání došlo již v roce 2009. Nelze tedy přestupek sankcionovat v předmětném období. Na jaře roku 2022 k žádosti o odstranění průtahů byl na žádost nadřízeného správního orgánu ze dne 6. 4. 2022 zaslán spis nadřízenému správnímu orgánu, který vydal dne 4. 5. 2022 příkaz k provedení úkonu vyřízení ve lhůtě 60 dnů. Poté stavební úřad mohl rozhodnout, dne 20. 6. 2022 o dodatečném povolení stavby. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 7. 2022. Následně mohlo být dne 5. 8. 2022 vydáno samotné kolaudační rozhodnutí. V mezidobí územní rozhodnutí týkající se stavby [Anonymizováno] [Anonymizováno] nebylo zrušeno, hobbymarket Bauhaus byl dodatečně povolen. Tato kauza, ve které žalobkyně a její manžel jako stěžovatelé vystupovali, probíhala v letech 2006 - 2009.

10. Dle ust. § 3 odst. 1 odškodňovacího zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona (dále jen úřední osoby), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen „územní celky v přenesené působnosti“).

11. Dle ust. § 13 odst. 1 odškodňovacího zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je takové porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Dle ust. § 31a odst. 1 odškodňovacího zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Dle ust. § 31a odst. 2 odškodňovacího zákona zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Dle ust. § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo ust. § 2 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Soud se dále zabýval aplikací stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010, publikovaného ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod Rc 58/2011. Porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, chráněného článkem 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech (dále EÚLP) se vztahuje ke skončení řízení v určité věci. Případné prodlení s vydáním nemeritorního rozhodnutí je třeba posoudit z hlediska porušení povinnosti učinit úkon v době zákonem stanovené nebo přiměřené ve smyslu § 13 odstavec 1 věty druhé a třetí, přičemž závěr o tom, zda byl určitý úkon učiněn v přiměřené době ve smyslu § 13 odstavec 1 věty třetí, je vždy odvislý od konkrétních okolností případu, zejména o závažnosti újmy, která v případě neprovedení úkonu hrozí a která má daný úkon zabránit, popřípadě ji v případě nastalé újmy zmírnit. Pro rozlišení, zda je ve smyslu § 13 odstavec 1 věty druhé a třetí, nutno učinit úkon ve lhůtě zákonné či ve lhůtě přiměřené, platí, že k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odstavec 1 věty druhé nemůže dojít, nestanoví-li, zákon konkrétní lhůtu, počítanou podle hodin, dnů, týdnů, měsíců nebo roku, v níž má být úkon proveden, nebo rozhodnutí vydáno (k tomu srovnej 30 Cdo 3271/2012). V uvedených případech prodlení s učiněním úkonu či vydání jiného než konečného rozhodnutí pak nelze při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění postupovat podle § 31a odstavec 3. Z téhož důvodu nelze aplikovat ani stanovisko Cpjn 206/2010, tudíž se neuplatní ani domněnka vzniku nemajetkové újmy a je nutno ji prokázat. Totéž ale platí i v případě, kdy zákon naopak stanoví konkrétní lhůtu, tj. počítanou podle hodin, dnů, týdnů, měsíce nebo roku pro vydání meritorního rozhodnutí a poškozený se domáhá náhrady nemajetkové újmy za její překročení (srovnej rozsudek 30 Cdo 2018/2013).

16. V posuzované věci soud rozhodoval o žalobě na průtahy a náhradu nemajetkové újmy způsobené napadnutým správním řízením, domněnka vzniku nemajetkové újmy se neuplatní, je nutno jí prokázat. Soud vyzval žalobkyni při jednání soudu dle §118a odst. 1, 3. o.s.ř. k prokázání rozhodných skutečností a doplnění tvrzení ohledně konkrétních projevů šikanózního postupu žalovaného, jaké kroky konkrétně žalovaný učinil a žalobkyně je považuje za šikanózní, zda tyto kroky vedly k průtahům a rovněž vyzval žalobkyni, aby přesně označila období, které napadá, jako období, ve kterých došlo k průtahům řízení. Žalobkyně na výzvu reagovala, nicméně opět reagovala obecnými tvrzeními, označila dvě rozhodnutí, která považovala za nezákonná, a to rozhodnutí odstranění celé stavby a rozhodnutí o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby, kdy bylo rozhodnuto o nepovolení prodloužení lhůty. Na výzvu soudu žalobkyně rozhodnutí o odstranění celé stavby nijak blíže neoznačila, a to ani ve spise. Žalobkyně neoznačila rozhodnutí ve spise číslem jednacím ani dnem vydání. Co se týče zastavení řízení o dodatečném povolení stavby, k tomu soud vzal za prokázáno z provedených listinných důkazů i ze shodných tvrzení účastníků, že výzvou dne 16. 11. 2020 byli žalobkyně a její manžel vyzváni k doplnění podkladů žádosti o dodatečné povolení stavby, a to ve lhůtě do 31. 3. 2021. Současně bylo rozhodnuto o přerušení řízení o dodatečném povolení stavby za účelem poskytnutí lhůty stavebníkům k doplnění podkladů. Ve stanovené lhůtě žalobkyně a její manžel (stavebníci) potřebné podklady stavebnímu úřadu nedodali. V období mezi 20. 1. a 17. 3. 2021 částečně doplnili podklady pro dodatečné povolení, nicméně stále nebylo možno o dodatečném povolení rozhodnout. Proto úřad po marném uplynutí jím stanovené lhůty rozhodl dne 16. 4. 2021 o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby. Je faktem, že dne 15. 4. 2021 byla stavebnímu úřadu doložena žádost o prodloužení lhůty k doplnění podkladů pro dodatečné povolení stavby, nicméně skutečnost, že stavební úřad nevzal tuto žádost v potaz, soud nepovažuje za jednoznačný důkaz šikanózního jednání a nezákonného postupu vůči žalobkyni tak, jak žalobkyně tvrdí. Je možné, že po takto dlouhém marném uplynutí lhůty, které žalobkyně nevyužila k řádnému doplnění žádosti, stavební úřad tuto žádost o prodloužení lhůty přehlédl. Soud podotýká, že šlo o žádost o prodloužení lhůty, nikoliv kompletní doplnění potřebných podkladů ze strany žalobkyně. Dále stavební úřad dne. 1. 6. 2021 rozhodl o zastavení řízení o prodloužení lhůty. Je pravdou, že nadřízený správní orgán se vyslovil v tom smyslu, že o prodloužení či neprodloužení lhůty nemusí být rozhodováno usnesením, postačí přípis. Vzhledem k tomu, že při rozhodování nadřízeného správního orgánu bylo dne 13. 9. 2021 již požádáno o prodloužení lhůty k doplnění podkladů, rozhodl správní orgán tak, že napadené usnesení o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby a stejně tak usnesení o zastavení řízení o prodloužení lhůty zrušil a rozhodl o pokračování. Věc vrátil stavebnímu úřadu. Nadřízený správní orgán korigoval postup stavebního úřadu. Ten reagoval dne 4. 10. 2021 oznámením o zahájení řízení o dodatečném povolení stavby. Žalobkyně dne 26. 11. 2021 kompletně doplnila podklady stavebnímu úřadu nutné pro skončení řízení o dodatečném povolení stavby, a to stanovisko správce Brněnských vodáren a kanalizací, a.s.

17. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předně v řízení, kde není presumovaná újma žalobkyně, žalobkyně na výzvu soudu při jednání dne 8.1.2021 dle ust. § 118a odstavec 1, 3 o.s.ř. nedoplnila rozhodné skutečnosti, a sice období, ve kterých tvrdí, že docházelo k nedůvodným průtahům ze strany stavebního úřadu, nedoplnila, v čem konkrétně spočívá šikanózní jednání ze strany stavebního úřadu, nedoplnila, v čem konkrétně spočívá její nemajetková újma, čím případně byla zvýšena intenzita této nemajetkové újmy. K tvrzením o prožitém stresu, duševním vypětí v důsledku obav z odstranění stavby neoznačila žádné důkazy. Rovněž tak nijak nespecifikovala své obavy o řádné fungování právního státu či svévolný postup správního orgánu ani k těmto tvrzením neoznačila důkazy k jejich prokázání. Co se týče samotné situace a průběhu předmětného správního řízení, je předně nutno mít na paměti, že sama žalobkyně a její manžel, kteří stavební povolení získali již v roce 2004, o první kolaudaci požádali v roce 2009. V tomto řízení zůstali zcela pasivní, nedoložili potřebné podklady a po 5 letech bylo řízení o kolaudaci v roce 2014 zastaveno. Tyto skutečnosti žalobkyně nijak nerozporovala. Žalobkyně a její manžel nemovitost užívali bez kolaudace již v roce 2009, jak argumentuje sama žalobkyně v přestupkovém řízení. Pokud posuzované správní řízení o kolaudaci bylo zahájeno řádně podanou žádostí až 27. 7. 2020, toto řízení trvalo až do kolaudace v srpnu 2022, přesně 24 měsíců, přičemž délka řízení jde z převážné většiny k tíži žalobkyně.

18. Dne 27.7.2020 byla podána úplná žádost stavebníků, dne 8.10.2020 bylo zahájeno řízení dodatečném povolení stavby. Do jeho skončení nebylo možno rozhodnout o kolaudaci. Řízení o dodatečném povolení stavby bylo pravomocně skončeno dne 23.7.2022. Dne 5.8.2022 bylo vydáno kolaudační rozhodnutí. Od 8.10.2020 do 23.7.2022 bylo vedeno řízení o dodatečném povolení stavby z důvodu, že stavba rodinného domu byla realizována v rozporu s vydaným stavebním povolením, byly provedeny stavební úpravy, které nebyly dodatečně povoleny a stavební úřad jako správní orgán musel nejdříve, na žádost žalobkyně a jejího manžela ze dne 8. 10. 2020, rozhodnout o dodatečném povolení stavby. Žalobkyně byla vyzvána v listopadu (16. 11. 2020) k doplnění podkladů ve lhůtě do 31. 3. 2021. V této lhůtě, tedy do konce března roku 2021, žalobkyně a její manžel nedoložili stavebnímu úřadu potřebné podklady pro rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Mezitím podávali žádosti o povolení předčasného užívání stavby, o kterých muselo být rozhodováno, a to žádost ze dne 12. 10. 2020, žádost ze dne 1. 12. 2020. Částečně podklady doplňovali, kompletní podklady stavebnímu úřadu dodali až 26. 11. 2021. Usnesení o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby bylo vydáno 16. 4. 2021. K tomu soud uvádí, že si je vědom opomenutí stavebního úřadu, kdy dne 15. 4. 2021 mu byla doručena žádost o prodloužení lhůty. Je však třeba dodat, že tato žádost byla doručena až po marném uplynutí lhůty, která byla stanovena, 2 týdny po 31. 3. 2021 a stavební úřad tedy mohl mít za to, že lhůta marně uplynula, a jsou splněny podmínky pro zastavení řízení o dodatečném povolení stavby. Soud si rovněž je vědom, že stavební úřad se dopustil procesního pochybení, kdy o prodloužení lhůty, která byla podána opožděně, rozhodl usnesením, což neměl, postačilo by dle vyjádření nadřízeného správního orgánu informování žalobkyně přípisem.

19. Posuzoval-li tedy soud postup žalobkyně na straně jedné a správního orgánu na straně druhé, podává se, že délka řízení je především zaviněna postupem žalobkyně, jejím opětovným podáváním žádostí bez podstatných náležitostí, opožděným dodáváním podkladů a příloh nutných pro rozhodnutí správního orgánu. Dále žalobkyně svým jednáním přispěla ke značné komplikovanosti a nepřehlednosti správního řízení, kdy namísto běžného vydání kolaudačního souhlasu byla zjištěna odchylka od vydaného stavebního povolení, bylo nutno rozhodovat o dodatečném povolení stavby, čemuž žalobkyně mohla předejít: V případě, odchýlení se od stavebního povolení, mohla žalobkyně požádat o dodatečné povolení již v průběhu stavby, nikoliv čekat až na zahájení kolaudačního řízení. Žalobkyně podávala řadu žádostí o povolení předčasného užívání stavby, přičemž si musela být vědoma nízké pravděpodobnosti úspěchu. V tomto řízení soud nepřezkoumává správnost postupu správního orgánu, v tomto případě stavebního úřadu, v daném řízení z hlediska výkonu státní správy na daném úseku. K této korekci a regulaci slouží příslušný nadřízený správní orgán, který, jak v řízení bylo patrno, rozhodoval o odvolání žalobkyně, a to tak, že v řádné zákonné lhůtě zjednal v případě potřeby nápravu ve vedení stavebního řízení. Nadřízený správní orgán dospěl k závěru, že výzva stavebního úřadu ze dne 16. 11. 2020 k předložení podkladů stavebnímu úřadu je nekonkrétní a nepřezkoumatelná. Výzva obsahovala požadavek na doplnění stanovisek a vyjádření dotčených orgánů státní správy a správců sítí. Stavební úřad tyto skutečnosti neuvedl ve výroku rozhodnutí, ale upřesnil je až v odůvodnění. Nicméně vzhledem k tomu, že ve spise se nenachází důkaz o tom, že by na tyto nedostatky odvolatele (žalobkyně a jejího manžela) upozorňoval již dříve, nemohlo jejich neodstranění vyvolat právní následky ve formě zastavení řízení. V tomto ohledu dospěl nadřízený správní orgán k závěru, že napadené usnesení bylo stiženo vadami, které způsobily jeho nezákonnost. K tomu soud uvádí, že zjištěná pochybení stavebního úřadu nadřízený správní orgán svým rozhodnutím ze dne 13. 9. 2021 uvedl na pravou míru v dané procesní lhůtě a řízení mohlo pokračovat.

20. Žalobkyně na výzvu soudu dotvrdila, že postoj správního orgánu k její žádosti byl takový, že pochybení [právnická osoba] odmítá a náhradu žalobkyni nepřiznal, ani částečně jí nevyplatil, ani se neomluvil. K tomuto tvrzení neoznačila, ani na výzvu soudu žádné důkazy. Celková doba řízení trvala 24 měsíců, soud započítal i dobu, po kterou probíhalo řízení o dodatečném povolení stavby a dobu, o kterém bylo nutno rozhodnout, než mohlo být vydáno kolaudační řízení. Přestože jednotlivé návrhy na dodatečné povolení stavby mohla žalobkyně podávat již v průběhu realizace stavby, bylo pouze jejím rozhodnutím, že tak neučinila, toto řízení muselo být zahájeno až po podání návrhu na zahájení řízení o kolaudaci. Kolaudační řízení bylo řádně zahájeno dne 27.7.2020, dne 8.1.2020 bylo zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby, které skočilo dne 23.7.2022. Po tuto dobu nemohlo být vydáno kolaudační rozhodnutí. Kolaudační rozhodnutí bylo vydáno dne 5.8.2022.

21. Soud se dále zabýval složitostí řízení, která je významným činitelem, neboť s úměrně se zvyšující složitostí projednávané věci se prodlužuje doba, v níž by měla být věc rozhodnuta. Jedná se o skutkovou náročnost, hledisko složitosti vedeného řízení. V posuzované věci předtím, než mohlo být rozhodnuto o vydání kolaudačního rozhodnutí, muselo být zahájeno a skončeno řízení o dodatečném povolební stavby. Bylo rozhodováno ve věci přestupkového jednání žalobkyně. Co se týče počtu účastníků, účastníkem řízení byla žalobkyně a její manžel jako stavebníci.

22. Soud se dále zabýval významem předmětu řízení. V posuzované věci se jedná o řízení správní, je nutno mít na paměti, že zákon přiznává hledisko nejvyššího významu předmětu řízení, především řízením trestním, dále pak druhům řízení, které ze své povahy mívají citelnější dopad do poměrů účastníků, jako například vazební věci, věci, kde byl zajištěn majetek v rodině, věci osobního stavu, ochrany osobnosti, náhrady újmy na zdraví, pracovněprávní věci. U řízení správních jsou to především řízení o poskytnutí sociálních či jiných dávek, či věci bytových. V posuzované věci, kdy žalobkyně na výzvu soudu rozhodné skutečnosti nedotvrdila a nedoložila, soud dospěl k závěru, že žalobkyně zvláště intenzivní újmu neutrpěla. Skutečnost, že předmětný dům není zkolaudován, žalobkyni závažnou psychickou újmu nezpůsobilo, tato skutečnost nebyla důvodem k prožívání stresu či duševního vypětí, neboť žalobkyně předmětnou nemovitost užívala minimálně od roku 2009 bez kolaudace. V prvním řízení nebylo kolaudace vůbec dosaženo pro nečinnost žalobkyně. Poté uplynulo dalších šest let, kdy žalobkyně opětovně požádala, spolu se svým manželem o vydání kolaudačního rozhodnutí. Tvrzení o duševní újmě a obavách z realizace odstranění stavby či šikany stavebního úřadu soud považuje nejen za neprokázaná, ale nevěrohodná.

23. Po celou dobu předmětného řízení, i v době předchozí, žalobkyně spolu se svým manželem předmětnou nemovitost užívala. Po skončení řízení o dodatečném povolení stavby, které muselo proběhnout, neboť žalobkyně a její manžel se při stavbě odchýlili od vydaného stavebního povolení, a po doplnění všech požadovaných podkladů, bylo dne 5. 8. 2022 (s právní mocí 23. 8. 2022) vydáno kolaudačního rozhodnutí. Soud proto dospěl k závěru, že i přes dílčí neefektivnost řízení ze strany stavebního úřadu nebyla délka řízení zjevně nepřiměřená předmětu řízení a není namístě přiznávat žalobkyni zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, neboť k této nedošlo a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalovanému přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 1.500 Kč. Tato částka sestává z 5 úkonů nezastoupeného účastníka po 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a), b), c), § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., (písemné podání soudu dne 29.6.2023, příprava účasti na jednání dne 8.1.2024, účast při jednání soudu dne 8.1.2024, příprava účasti na jednání dne 18.3.2024, účast při jednání soudu dne 18.3.2024,).

Poučení