12 C 87/2020-165

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Kateřinou Janitorovou Sixtovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro 7 449 705 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 449 705 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 139 592 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou podepsanému soudu [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž bude žalované uložena povinnost uhradit jí částku shora uvedenou. Na odůvodnění žaloby uvedla, že je příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Česká republika, Ministerstvo zdravotnictví. Zřízena byla za účelem poskytování zdravotních služeb na základě rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne [datum] OP [číslo] [datum]. Žalovaná je zdravotní pojišťovnou. Žalobkyně v úvodu žaloby uvedla, že naléhavě potřebuje k zajištění svého řádného a udržitelného chodu značné finanční prostředky ze zdravotního pojištění a to též s přihlédnutím ke strategickému postavení žalobkyně v rámci České republiky při zvládání celosvětové pandemie nákazy Covid 19. S odkazem na závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu v podmínkách cenové regulace vydané úhradovou vyhláškou a omezené smluvní volnosti ve smyslu vyhlášky o rámcových smlouvách, má žalobkyně za to, že úhrada za poskytnuté zdravotní služby co do výše má odpovídat alespoň účelně vynaloženým nákladům za tyto služby při absenci jiných zdrojů financování poskytnutých služeb. Žalobkyně má za to, že v případě hospitalizační péče poskytnuté žalobkyní pojištěncům žalované tento požadavek není splněn, domáhá se tedy doplatku za žalobkyní poskytnuté zdravotní služby ve formě hospitalizací pojištěnců žalované v roce 2015 ve výši rozdílu mezi reálnými náklady účelně vynaloženými za tyto služby a úhradami za tyto služby, neboť žalobkyně objektivně neměla a nemá jiných zdrojů k financování těchto zdravotních služeb. Žalobkyně dále uvedla, že mezi účastnicemi řízení byla [datum] uzavřena smlouva o poskytování a úhradě hrazených služeb [anonymizováno] [číslo], jejíž forma a obsah v podstatném ohledu vychází z vyhlášky o rámcových smlouvách i jejích příloh. Pro rok 2015 strany uzavřely úhradový dodatek [spisová značka]. Žalobkyně v žalobě uvedla výpočet, jakým došla k žalované částce. Žalobkyně zdůraznila, že nejprve vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 40 664 956,83 Kč představující rozdíl mezi celkovou úhradou za zdravotní služby poskytnuté pojištěncům žalované v roce 2015 a celkovými náklady žalobkyně na tyto zdravotní služby vynaložené, přičemž náklady byly kalkulovány na základě metodiky DRG. Upomínka byla doručena [datum]. Žalobkyně však touto žalobou uplatňuje toliko částku 7 449 705 Kč jako rozdíl mezi žalobkyní nutně vynaloženými náklady na poskytování hrazených služeb v roce 2015 očištěnými od jiných relevantních zdrojů financování a úhradami provedenými žalovanou za totéž časové období v jednotlivých segmentech zdravotní péče. Žalobkyně má za to, že tento požadavek je plně v souladu s judikaturou Ústavního soudu zejména s nálezem Pl. ÚS 19/13. Žalobkyně dále poukázala na standardní problémy v zdravotnictví, zejména na nedostatečnou lůžkovou péči v důsledku nedostatku zdravotních sester, nedostatečnou kapacitu navazující dlouhodobé péče, navyšování platů zaměstnanců ve zdravotnictví a zaobírala se i dopady onemocnění Covid 19 na plánovanou péči o pacienty žalobkyně a na cash flow žalobkyně. Navrhovala, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Žalobkyní označované ústavní nálezy nepovažovala za přiléhavé na tento spor. K věci samé uvedla, že ohledně nároku žalobkyně za rok 2015 a jejích úhrad ze strany žalované je třeba nejprve zmínit, že žalobkyně v roce 2015 ve ztrátě nebyla, jak vyplývá z výroční zprávy. K výši částky, která je žalobou požadována, žalovaná uvedla, že ačkoli žalobkyně ve své žalobě popisuje metodiku, jakým způsobem k této částce došla, přesné vyčíslení, přesný výpočet není možné z žaloby zjistit. Poukazovala dále na to, že ze způsobu účtování jednotlivých položek nelze zjistit, zda se jedná o účelně vynaložené náklady, které by snad mohly představovat úhradu žalované. Poukaz na epidemii nemoci Covid 19 považuje žalovaná za účelovou s ohledem na to, že předmětem žaloby má být rok 2015, kdy pandemie nebyla.

3. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, která má se žalovanou zaměstnaneckou zdravotní pojišťovnou uzavřenu smlouvu [anonymizováno] [číslo], která byla dodatkem č. III prodloužena až do roku 2017. [příjmení] bylo i to, že k této smlouvě byl pro rok 2015 uzavřen úhradový dodatek [číslo] to dne [datum]. Strany dále nesporovaly, že žalobkyně vyzvala žalovanou upomínkou ze dne [datum] k úhradě částky 40 664 956,83 Kč, kterou žalovaná neuhradila.

4. Spornou otázkou zůstalo, zda strana žalující má nárok na doplatek ceny zdravotních služeb poskytnutých v roce 2015 pojištěncům žalované z výše uvedených důvodů.

5. Za smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb [anonymizováno] [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení [datum] má soud za prokázané, že tato smlouva byla uzavřena v souladu s ust. § 17 odst.1, 2 zák. 48/97 Sb. a v souladu s vyhláškou 618/2006 Sb. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou a to do [datum]. Dodatkem číslo III k této smlouvě bylo sjednáno, že po uplynutí doby 5 let se smlouva automaticky prodlužuje o jeden rok, pokud jedna ze smluvních stran písemně neoznámí nejpozději rok před uplynutím doby její účinnosti druhé straně svůj úmysl smlouvu ukončit. Pro rok 2015 byl k této smlouvě uzavřen dodatek [spisová značka] z [datum rozhodnutí], z něhož má soud za prokázané, že výše úhrad v roce 2015 má soud za prokázané, že se účastnice řízení v souladu s § 4 odst. 1, přílohy [číslo] písm. a) a c) vyhl. [číslo] (úhradová vyhláška pro rok 2015) dohodly, že hrazené služby poskytované poskytovatelům pojištěncům pojišťovny v roce 2015 budou hrazeny podle tohoto dodatku a to tak, že výše úhrady poskytovateli v roce 2015 bude zahrnovat individuálně smluvně sjednanou složku úhrady, úhradu formou případového paušálu a ambulantní složku úhrady. Referenční období byl rok 2013. V článku 2, 3 a 4 tohoto úhradového dodatku jsou podrobně nastaveny způsoby určení výše jednotlivých úhrad. V článku 5 je stanovena předběžná měsíční úhrada ve výši 17 526 230 Kč. V článku 5.5 si strany sjednaly, že vypořádání předběžných úhrad bude provedeno do [datum]. Ve stejné době budou vypořádány i regulační mechanismy.

6. Z tabulky nazvané„ zpracování 2015“ soud nezjistil ničeho podstatného. Jedná se o tabulku, kde jsou uvedeny jednotlivé výpočty, výpočtové rozvahy strany žalující.

7. Z dopisu žalobkyně Ministerstvu zdravotnictví ČR má soud za prokázané, že žalobkyně požádala o provozní příspěvek neinvestiční dotaci na provoz Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí pro rok 2019. Uvedla, že na klinice přes její hospodárnost očekává deficit a provozní dotaci považuje za nezbytnou pro zachování stávajícího rozsahu poskytované lůžkové péče.

8. Z dopisu Ministerstva zdravotnictví ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] má soud za prokázané, že žalobkyni byl poskytnut jednorázový příspěvek ve výši 1 285 478 548 Kč na úhradu závazků po splatnosti nebo závazků nad 60 dnů od data uskutečnění zdanitelného plnění a přefinancování závazků. Z dopisu se dále zjišťuje, že prostředky jsou účelově určeny na oddlužení nemocnic formou jednorázového příspěvku zřizovatele. Dále byla žalobkyně vyzvána k předání zprávy o využití prostředků.

9. Z tabulky„ počty pacientů, kteří záchrannou službou přijeli do nemocnice Na [obec]“ soud opět nezjistil ničeho podstatného než to, že se jedná o statistické zjištění, z něhož vyplývá, že v roce 2015 byl nárůst pacientů nejenom z [obec], ale i ze Středočeského kraje. Tento nárůst trval ještě v roce 2016, od té doby je téměř stabilní.

10. Ze zápisu ze smírčího jednání konaného mezi účastníky řízení [datum] má soud za zjištěné, že předmětem tohoto smírčího jednání byl rok 2017. Smírčí jednání neskončilo dohodou.

11. Z výroční zprávy pro rok 2015 (spis, č.l. 127 a násl.) má soud za prokázané, že výsledek hospodaření běžného účetního roku neskončil se ztrátou. V hlavní činnosti skončil se ziskem 31 538 007 Kč v hospodářské činnosti se ziskem 59 890 Kč. Z protokolu o kontrole hospodaření s veřejnými prostředky za roky 2016, 2017, která byla vypracována [datum] má soud za zjištěné, že kontrola shledala pochybení v hospodaření. 12. [příjmení] žalující se k nařízenému jednání nedostavila. Jakkoliv žaloba v této věci vykazuje dílčí nedostatky (zejména ve vztahu k výpočtu žalované částky a doplnění tvrzení o zásahu do práva podnikat), nejsou ty takového rázu, aby bránily jejímu projednání, neboť skutek je vymezen dostatečně určitě. Je-li třeba doplnit či upřesnit tvrzení týkající se věci, popř. označit další důkazy k prokázání odůvodněnosti procesního postoje účastníka, je soud povinen postupovat podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Poučení dle § 118a odst. 1, 2, 3 o.s.ř. (stejně jako poučení podle ust. § 119a o.s.ř. o neúplné apelaci ovládající řízení před soudem II. stupně) se však poskytují jen účastníkovi (jeho zástupci, zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (zástupce, zmocněnce), zabránil účastník svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi (zástupci, zmocněnci) uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník (zástupce, zmocněnec) nedostavil k jednání omluveně či bez omluvy, v tom je ostatně judikatura soudů dávno ustálena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, dále pod sp.zn. 21 Cdo 4314/2008 nebo 21 Cdo 5232/2007). Zjednodušeně řečeno žalobkyně tím, že se sama (ani prostřednictvím svého zástupce) k nařízenému jednání nedostavila se tak v poměrech projednací zásady limitované zákonnou koncentrací řízení (ust. § 120 odst. 1 ve spojení s ust. § 118b odst. 1 o.s.ř.) jednou pro vždy zbavila možnosti, aby jí soud potřebná poučení poskytl. Jde o prosazení principu, že práva svědčí těm, kdož o ně pečují. Pouze pro úplnost soud dodává, že žádost o odročení jednání byla soudci předána až po vyhlášení rozsudku. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému závěru:

13. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací (viz zřizovací listina z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [spisová značka], poskytující mimo jiné i zdravotní služby pojištěncům žalované. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování a úhradě hrazených služeb [číslo] [číslo], na jejímž základě žalobkyně pojištěncům žalované poskytuje sjednané zdravotní služby a žalovaná tyto v mezích smlouvy hradí. Pro rok 2015 byl mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] uzavřen úhradový dodatek pro rok 2015, v němž byla výše úhrad a regulačních omezení s odkazem na úhradovou vyhlášku č. 324/2014Sb. Žalovaná uhradila žalobkyni na poskytnuté zdravotní služby za své pojištěnce celkem částku 221 739 681Kč. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě rozdílu mezi skutečnými náklady na poskytnuté zdravotní služby a uhrazenou částku, což žalovaná odmítla. Hospodaření žalované v roce 2015 skončilo se ziskem v hlavní činnosti ve výši 31 538 007 Kč v hospodářské činnosti ve výši 59 890 Kč. Z protokolu o kontrole hospodaření s veřejnými prostředky za roky 2016, 2017, která byla vypracována [datum] má soud za zjištěné, že kontrola shledala pochybení v hospodaření strany žalující. Dle názoru soudu již pouhé ziskové hospodaření v roce 2015, tak jak vyplývá z výroční zprávy je důvodem pro zamítnutí této žaloby, neboť za situace, kdy žalobkyně vytvořila v daném roce zisk, nemohlo ve smyslu níže uvedených rozhodnutí NS ČR a ÚS ČR dojít k zásahu do jejího práva na podnikání. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Dle ust. § 17 odst. 1 věty první zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb (dále jen„ zákon č. 48/1997 Sb.“) za účelem zajištění věcného plnění při poskytování hrazených služeb pojištěncům uzavírají Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky a ostatní zdravotní pojišťovny, zřízené podle jiného právního předpisu, smlouvy s poskytovateli o poskytování a úhradě hrazených služeb. Smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb lze uzavřít pouze pro zdravotní služby, které je poskytovatel oprávněn poskytovat 15. Dle ust. § 17 odst. 2 věty první a druhé zákona č. 48/1997 Sb. smlouva podle odstavce 1. uzavřená mezi zdravotní pojišťovnou a poskytovatelem se řídí rámcovou smlouvou, která je výsledkem dohodovacího řízení mezi zástupci svazů zdravotních pojišťoven a zástupci příslušných skupinových smluvních poskytovatelů zastupovaných svými zájmovými sdruženími. Jednotlivé rámcové smlouvy jsou předkládány Ministerstvu zdravotnictví, které je posoudí z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem na zajištění kvality a dostupnosti hrazených služeb, fungování systému zdravotnictví a jeho stability v rámci finančních možností systému veřejného zdravotního pojištění (dále jen„ veřejný zájem“), a poté je vydá jako vyhlášku. Pokud mezi účastníky dohodovacího řízení nedojde k dohodě o obsahu rámcové smlouvy do šesti měsíců nebo pokud předložená rámcová smlouva odporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu, je oprávněno učinit rozhodnutí Ministerstvo zdravotnictví.

16. Dle ust. § 17 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb. ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami.

17. Dle ust. § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, hodnoty bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení se vždy na následující kalendářní rok dohodnou v dohodovacím řízení zástupců Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a ostatních zdravotních pojišťoven a příslušných profesních sdružení poskytovatelů jako zástupců smluvních poskytovatelů. Svolavatelem dohodovacího řízení je Ministerstvo zdravotnictví. Dojde-li k dohodě, posoudí její obsah Ministerstvo zdravotnictví z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem. Je-li dohoda v souladu s právními předpisy a veřejným zájmem, vydá ji Ministerstvo zdravotnictví jako vyhlášku. Nedojde-li v dohodovacím řízení k dohodě do 120 dnů před skončením příslušného kalendářního roku nebo shledá-li Ministerstvo zdravotnictví, že tato dohoda není v souladu s právními předpisy nebo veřejným zájmem, stanoví hodnoty bodu, výši úhrad hrazených služeb a regulační omezení na následující kalendářní rok Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. Vyhláška podle věty čtvrté a páté se použije, pokud se poskytovatel a zdravotní pojišťovna za podmínky dodržení zdravotně pojistného plánu zdravotní pojišťovny nedohodnou o způsobu úhrady, výši úhrady a regulačních omezeních jinak.

18. Dle ust. § 40 odst. 2 věty první zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojišťovny jsou povinny uhradit poskytovatelům, popřípadě jiným subjektům uvedeným v § 17 odst. 7, kteří v souladu s tímto zákonem poskytli hrazené služby pojištěncům, tyto poskytnuté služby ve lhůtách sjednaných ve smlouvě podle § 17 odst. 1.

19. Soudu je z úřední činnosti známo, že pro rok 2015 v nedošlo v rámci dohadovacího řízení mezi pojišťovnami a některými segmenty poskytovatelů zdravotních služeb k dohodě, a proto úhradovou vyhlášku pro rok 2015 č. 324/2014 Sb. autoritativně na základě zmocnění plynoucího z § 17 odst. 5 zákona [číslo] Sb vydalo dne [datum] Ministerstvo zdravotnictví ČR.

20. Dle ust. § 4 vyhlášky č. 324/2014 Sb. pro hrazené služby poskytované poskytovateli lůžkové péče, s výjimkou hrazených služeb poskytovaných poskytovateli následné lůžkové péče, poskytovateli dlouhodobé lůžkové péče a poskytovateli zvláštní lůžkové péče, se hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení stanoví v přílohách [číslo] až 14 k této vyhlášce. Pro hrazené služby poskytované poskytovateli následné lůžkové péče, poskytovateli dlouhodobé lůžkové péče a poskytovateli zvláštní lůžkové péče, hrazené paušální sazbou za jeden den hospitalizace nebo podle seznamu výkonů, se hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení stanoví v příloze [číslo] k této vyhlášce.

21. V rámci právního zhodnocení celého sporu je třeba vyzdvihnout specifika právního vztahu mezi žalobkyní coby poskytovatelem zdravotních služeb a mezi pojišťovnou. Tento vztah, jehož primárním cílem je zejména naplnění ustanovení čl. 31 Listiny, je jednak motivován snahou zajistit poskytnutí co nejširší možné bezplatné zdravotní péče všem účastníkům veřejného zdravotního pojištění a jednak je limitován množstvím prostředků určených k úhradě poskytnutých zdravotních služeb. Tyto cíle jsou naplňovány prostřednictvím systému veřejného zdravotního pojištění, který je upraven zák. č. 48/1997Sb. o veřejném zdravotním pojištění V rámci tohoto zákona, jak již bylo shora uvedeno, uzavírají pojišťovny s poskytovateli smlouvy, jejichž obsah je upraven vyhl. č. 618/2006Sb. o rámcových smlouvách. Ze samotné podstaty systému veřejného zdravotního pojištění, tak, jak je tímto zákonem nastavena, vyplývají výrazná kontraktační omezení a významné veřejnoprávní regulace. Jak je však uvedeno např. v nálezu Pl ÚS 5/15 ze dne [datum] i přes tato omezení se každý poskytovatel může dohodnout se zdravotní pojišťovnou na jiném způsobu určení výše úhrad. Úhradová vyhláška tak sice významně, ale pouze dotváří podmínky pro podnikání v oblasti poskytování zdravotních služeb. ([příjmení]: Pl ÚS 5/15 ze dne [datum]„ Úhradová vyhláška, kterou na základě § 17 odst. 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění vydává Ministerstvo zdravotnictví vždy pro následující kalendářní rok, pak tuto zákonnou úpravu doplňuje. Stanoví totiž, jakým způsobem se určí výše úhrad, na které vznikne jednotlivým poskytovatelům nárok vůči zdravotním pojišťovn za hrazené služby, jež v souladu se svými zákonnými či smluvními povinnostmi poskytli jejich pojištěncům. Jejím obsahem je tak vlastně cenová regulace. Přestože se každý poskytovatel může dohodnout se zdravotní pojišťovnou na jiném způsobu určení výše úhrad, a tím ve vztahu k jejich vzájemným právním vztahům vyloučit použití úhradové vyhlášky, v obecné rovině platí, že tato vyhláška významným způsobem dotváří i podmínky pro podnikání v oblasti poskytování zdravotních služeb. Z tohoto důvodu ji lze považovat rovněž za doplnění zákonné úpravy, která ve vztahu k těmto poskytovatelům vymezuje právní rámec rozhodný pro realizaci jejich práva podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny“ K zásahu do práva podnikat ústavní soud ve svém nálezu dále uvedl:„ Ústavní soud konstatuje, že samotný princip výpočtu založený na výše uvedených zásadách se zjevně nedotýká podstaty a smyslu práva podnikat. Stanovený způsob výpočtu výše úhrad nevylučuje, že někteří poskytovatelé zdravotních služeb budou (případně i po dobu více let) hospodařit se ztrátou, ani tato skutečnost se však sama o sobě nedotýká podstaty a smyslu práva podnikat. Každý poskytovatel musí především sám usilovat o to, aby byla jeho činnost co nejefektivnější a aby mu při ní nevznikaly zbytečné náklady. I kdyby se přitom ukázalo, že někteří poskytovatelé vzhledem ke konkrétním podmínkám v místě svého podnikání za současného nastavení výše úhrad fakticky nemohou dosáhnout zisk, v rovině uvedeného práva by se jednalo o důsledek jejich vlastního rozhodnutí ohledně způsobu a místa podnikání a s ním spojeného podnikatelského rizika“. Úhradová vyhláška pro rok 2015 č. 324/2014Sb. nebyla shledána s ohledem na zmiňovaný č.l. 26 Listiny neústavní.

22. Dle ust. § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

23. V návaznosti na citované ustanovení soud odkazuje na nejnovější judikaturu Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3546/2020, jejíž závěry jsou s ohledem na shodu v podstatných znacích aplikovatelné na vztah mezi žalobkyní a žalovanou. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uvedl, že„ Uzavřela-li žalobkyně úhradový dodatek k zvláštní smlouvě, v němž byl ujednán způsob stanovení ceny zdravotních služeb, je z povahy věci vyloučen protiústavní zásah do práva podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny), i kdyby ujednaný způsob stanovení ceny zdravotních služeb nepokrýval ani nezbytné náklady na jejich poskytnutí, neboť žalobkyně tak učinila ze svobodné vůle poté, co při využití svých potřebných schopností (§ 5 odst. 1 o. z.), které lze u ní vzhledem k její profesionalitě důvodně předpokládat, odborně a kompetentně zhodnotila podmínky v návrhu obsažené. Namístě je zdůraznit, že omezení autonomie vůle zmíněné v bodě 25 se svobody žalobkyně rozhodnout se, zda návrh úhradového dodatku o stanoveném obsahu vůbec příjme, nedotýká. Také v případě zvláštní smlouvy platí, že je uzavírána s tím, že bude plněna (§ 3 odst. 2 písm. d) o. z.), tedy včetně ujednání o ceně zdravotních služeb, jejíž výše se odvíjí od zdravotních výkonů hrazených z prostředků veřejného zdravotního pojištění, které byly poskytnuty v příslušném hodnoceném období, od stanovených bodových hodnot těchto zdravotních výkonů a od hodnoty bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení ujednaných pro příslušné úhradové období (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5718/2017, a ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 32 Cdo 683/2018). [obec] pacta sunt servanda, základní zásada soukromého práva a právního řádu vůbec, je také předmětem ústavní ochrany (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3292/09, bod 37). Jiný závěr nelze přijmout i z toho důvodu, protože by v rozporu s § 1797 o. z. bylo žalobkyni, jako podnikatelce, umožněno napravit pro ni nepříznivé důsledky, vyplývající z porušení zásady ekvivalence plnění, a v tomto smyslu by dosáhla téhož, jako by v její prospěch bylo možno uplatnit pravidlo o neúměrném zkrácení. Ústavní soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 407/99, dospěl k závěru, že protiústavní zásah do práva podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny) je vyloučen, je-li hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení výsledkem dohodovacího řízení (§ 17 zákona o veřejném zdravotním pojištění). Přestože dohodovací řízení se jako institut, jehož výsledkem je (má být) dohoda o obsahu rámcové smlouvy, kterou se řídí smlouvy o poskytování a úhrad hrazených služeb mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotních služeb, vztahuje (pouze) na financování zdravotních služeb poskytovaných poskytovateli zdravotních služeb, se zvláštní smlouvou jej pojí společný účel. Z uvedeného vyplývá, že ujednání způsobu stanovení ceny zdravotních služeb ve zvláštní smlouvě (§ 17a zákon o veřejném zdravotním pojištění) vylučuje protiústavní zásah do práva podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny), i kdyby ujednaný způsob stanovení ceny zdravotních služeb nepokrýval ani nezbytné náklady na jejich poskytnutí.“ Obdobné závěry byly uvedeny i v rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 58 Co 142/2020-241 ze dne 28. 5. 2020 24. Soud považuje za nutné upozornit i na rozhodnutí IV. ÚS 989/21, jímž byla v obdobné věci odmítnuta ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2021 č. j. 23 Cdo 3628/2020-262, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2020 č. j. 54 Co 117/2020-232 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. října 2019 č. j. 12 C 405/2018-204, v níž stěžovatelka argumentovala tím, že výše úhrady za zdravotní služby, které poskytla byla nedostatečná a zasahovala do práva na podnikání. Ústavní soud dovodil, že„ v posuzované věci nebylo namístě aplikovat stěžovatelkou uvedené judikaturní závěry Ústavního soudu určené výhradně k vyřešení absence způsobu stanovení výše úhrady za zdravotní péči poskytovanou poskytovatelem péče. Uvedený závěr plyne zejména z nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2545/16 (N 127/86 SbNU 169), z něhož vyplývá, že soud je povolán ke stanovení ceny ošetřovatelské a rehabilitační péče poskytnuté pojištěncům umístěným v zařízeních sociálních služeb s pobytovými službami, nebyla-li tato cena mezi pobytovým zařízením sociálních služeb a zdravotní pojišťovnou pro konkrétní období platně sjednána. Ústavní soud konstatoval, že hledat spravedlivé řešení určení ceny poskytnuté zdravotní péče je věcí obecných soudů až v případě, kdy se pojišťovna (zde vedlejší účastnice) a poskytovatel péče (zde stěžovatelka) na této ceně nedohodnou…“.

25. Dle názoru podepsaného soudu, jsou tyto závěry Nejvyššího soudu, Ústavního soudu i Městského soudu v Praze aplikovatelné na posuzovaný případ, i když se vztahují k pobytovým zařízením sociálních služeb, které uzavírají smlouvu s pojišťovnami dle ust. § 17a zákona č. 48/1997 Sb., neboť, jak vyplývá ze závěrů Nejvyššího soudu ČR, není rozdíl v tom, zda dohoda o způsobu úhrady poskytnutých zdravotních služeb vzejde z dohadovacího řízení nebo z individuálního kontraktačního procesu.

26. V souladu s ust. § 13 o.z. s odkazem na výše citovaná rozhodnutí soud uzavřel, že každý poskytovatel se může s pojišťovnou dohodnout na individuálním, způsobu určení výše úhrad a tím vyloučit použití úhradové vyhlášky. Takováto dohoda je mezi stranami závazná a s předpokladem, že k této dohodě strany přistupovaly svobodně a s využitím všech svých schopností, které u nich lze vzhledem k jejich profesionalitě přepokládat, nelze dospět k závěru, že by takováto dohoda mohla být způsobilá zasahovat do práva nemocnice podnikat zakotveného v čl. 26 Listiny. V tomto sporu je třeba k argumentaci strany žalující zdůraznit, že i když dohadovací řízení skončilo nedohodou, a úhradová vyhláška byla vydána autoritativně Ministerstvem zdravotnictví, nemocnice dobrovolně úhradový dodatek podepsala. Nadto soud poukazuje na skutečnost, že nemocnice, po té co obdržela od žalované vyúčtování zdravotních služeb za rok 2015, nejenomže neprokázala, ale dokonce ani netvrdila, že by v době obdržení vyúčtování toto napadla námitkami, případně, že mezi stranami proběhlo jakékoli jednání ohledně nedostatečné výše úhrad za rok 2015. Podepsáním úhradového dodatku tak mezi spornými stranami došlo k dohodě o výši úhrady pro rok 2015. S odkazem na výše citované závěry vyšších soudů a základní - též ústavně chráněnou - zásadu soukromého práva Pacta sunt servanda soud žalobu zamítl, neboť z provedeného dokazování nebylo prokázáno, že by žalovaná neuhradila zdravotní služby v souladu s uzavřeným úhradovým dodatkem. Toto ostatně nebylo ani tvrzeno. Žalobou uplatněný nárok nebyl a to i s ohledem na nemožnost poučit nepřítomnou stranu žalující prokázán. Jak již bylo zmíněno i výše, neméně podstatným důvodem pro zamítnutí žaloby byla skutečnost, že hospodaření žalobkyně v roce 2015 skončilo se ziskem.

27. Soud neprovedl další stranami navrhované důkazy, neboť za současného procesního stavu je považoval za nadbytečné.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 139 592 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 449 705 Kč sestávající z částky 38 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 38 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky 38 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 115 200 Kč ve výši 24 192 Kč a dále náhradu za zameškaný čas spojenou s cestou k soudnímu jednání dne [datum] v částce 200 Kč. Soud nepřiznal náhradu za požadovaný úkon – další porada s klientem dne [datum], neboť tato porada nebyla doložena.

Poučení