12 C 98/2021-37

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Tluchořovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 8 520,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 520,10 Kč ode dne 11.3.2021 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení 11 792,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 11 792,40 Kč ode dne 11.3.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] ve znění částečného zpětvzetí (pod výrokem I.) domáhá na žalované zaplacení částky 11 792,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky ode dne 11.3.2021 do zaplacení z titulu nesprávného úředního postupu finančního arbitra (dále též„ FA“) spočívající v nepřiměřené délce jím vedeného řízení. V žalobě tvrdil, že zahájil dne 3.12.2018 řízení před finančním arbitrem, řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka] [číslo], a bylo ukončeno nálezem č.j. [spisová značka] [číslo] dne 10.10.2019. Žalobce jakož i žalovaní podali proti nálezu námitky, které finanční arbitr rozhodnutím o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 25.3.2020 zamítnul. Řízení před FA tak trvalo od 3.12.2018 do 25.3.2020, tedy více než 15 měsíců. Přitom lhůta k vydání nálezu podle § 15 odst. 1 zák. č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen„ ZFA“) začala finančnímu arbitrovi běžet nejpozději dne 4. 12. 2018, tj. den následující po doručení návrhu na zahájení řízení, nejpozději však den následující po doručení vyjádření instituce ze dne 20. 2. 2019 O námitkách finanční arbitr rozhodl rovněž po uplynutí zákonné lhůty k vydání rozhodnutí ve smyslu § 16 odst. 2 ZFA, který mu ukládá rozhodnout o námitkách do 30 dnů od jejich doručení finančnímu arbitrovi, když námitky žalobce byly finančnímu arbitrovi doručeny 29.11.2019, finanční arbitr tak měl rozhodnout nejpozději do 28. 11. 2019. Finanční arbitr však v uvedené lhůtě nerozhodl a ani neprodloužil lhůtu k vydání rozhodnutí o námitkách a rozhodnutí o námitkách vydal až dne 25.3.2020.

2. Výši kompenzace imateriální újmy nejprve žalobce vyčíslil částkou 20 312, 50 Kč, kterou částečným zpětvzetím před zahájením jednání omezil na 11 792,40 Kč. Celková doba řízení činila 15 měsíců a 22 dnů, s tím, že vycházel z roční kompenzace ve výši 7 500 Kč. Základní výši kompenzace navrhnul navýšit o 20% z důvodu neinformování žalobce o prodloužení lhůty k vydání náletu a k vydání rozhodnutí o námitkách. Žalobce v rámci předběžného uplatnění nároku vyzval žalovanou dne 11.9.2020 ke kompenzaci nemajetkové újmy, žalovaná na výzvu reagovala dopisem ze dne 5.3.2021, doručeným právnímu zástupci žalobkyně dne 10.3.2021, v němž konstatovala, že v řízení sp. zn.. [spisová značka] [číslo] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody.

3. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala, a to z důvodu, že žalovaná již v rámci předběžného projednání nároku na náhradu škody konstatovala porušení práva a za toto porušení práva se žalobci omluvila. Ve svém podání podrobně popsala jednotlivé úkony finančního arbitra a účastníků v předmětném řízení před finančním arbitrem. Ve vztahu k části řízení od zahájení řízení do doby vydání nálezu uvedla, že zákon o finančním arbitrovi nikterak neupravuje dobu, po kterou finanční arbitr shromažďuje podklady pro své rozhodnutí. S ohledem na složitost řízení má žalovaná za to, že v projednávaném případě se jednalo o dobu zcela přiměřenou. Připustila, že FA překročil lhůtu pro vydání nálezu cca o 20 dní, překročení lhůty však zapříčinil i žalobce. Rozhodnutí o námitkách FA vydal po uplynutí zákonem stanovené lhůty, v posuzovaném případě o cca 3 měsíce, kdy se však na tomto překročení podílel i opět žalobce. Přestože nebylo rozhodnutí o námitkách vydáno včas, a současně nedošlo k prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí, nemůže taková skutečnost odůvodnit nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřeně dlouhého řízení, neboť celková doba řízení trvala pouze 15 měsíců a bylo rozhodováno ve dvou stupních a ne délku celkového řízení má dopad také jednání žalobce.

4. Žalobce uplatnil dne 11.9.2020 předběžně nárok u [stát. instituce] dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ OdpŠk“). Dne 5.3.2021 bylo [anonymizováno] vyhotoveno vyrozumění žalobkyni, ve kterém [anonymizováno] uvedlo, že v řízení před finančním arbitrem pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk tím, že FA vydal nález až po uplynutí zákonem stanovené lhůty a současně neprodloužil lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách. V souladu se závěry rozsudku Městského soudu v Praze v řízení vedeném u něj pod sp. zn. [číslo jednací] ze dne 9.9.2020, aprobovaného Ústavním soudem v usnesení pod sp. zn. III. ÚS 3234/20 lze konstatovat, že i přes uvedené pochybění je možné namítanou délku řízení více jak 15 měsíců považovat za přiměřenou. Po tomto konstatování se Ministerstvo financí se omluvilo se za nesprávný úřední postup finančního arbitra spočívající ve vydání nálezu až po uplynutí zákonem stanovené lhůty a současném neprodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách. Podmínka řízení stanovená ust. § 15 odst. 3 OdpŠk je tak splněna (viz uplatnění nároku ze dne 11.9.2020, vyjádření žalovaného ze 5.3.2021).

5. Provedeným dokazováním, a to zejména spisem Finančního arbitra sp.zn. [spisová značka] [číslo] soud zjistil tento skutkový stav věci: Dne 3. 12. 2018 podal žalobce u finančního arbitra návrh na zahájení řízení z titulu bezdůvodné obohacení ve výši 16 874 Kč. Dne 18. 1. 2019 FA oznámil žalobci zahájení řízení a vyzval žalobce podle § 10 odst. 3 ZFA k odstranění nedostatků návrhu, aby doložil návrh na uzavření pojistné smlouvy, výpis o aktuálním stavu pojištění, informace pro zájemce o pojištění osob, modelové příklady týkající se výpočtu odkupného; dále aby sdělil a doložil, jaké předsmluvní a smluvní dokumenty mu byly předloženy před podpisem pojistné smlouvy a ty předložil, nebo vysvětlil, proč jednotlivé dokumenty nemá. Dále aby sdělil a doložil důvody, které ho vedly k uzavření pojistné smlouvy, vyjádřil se, z jakého důvodu došlo ke snížení lhůtního pojistného na 6 000 Kč ročně a změně způsobu úhrady pojistného a zda provedl mimořádný vývěr z kapitálové hodnoty pojištění. Dále aby sdělil, zda mu instituce posílala výpisy pojištění a ty předložil a dále sdělil a doložil, jakým způsobem dospěl k částce 16 874 Kč, jejíhož vydání se v řízení před FA domáhá a aby specifikoval úrok z prodlení (z jaké částky). Dopisem ze dne 1.2.2019 žalobce sdělil, že má za to, že všechny relevantní dokumenty dodal, jiné výpisy neobdržel. Částka 16 872 Kč představuje rozdíl mezi celkově zaplaceným pojistným ve výši 352 000 Kč a mimořádnými výběry ve výši 335 124 Kč. Dne 7. 2. 2019 FA oznámil instituci zahájení řízení, vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Dne 20. 2. 2019 a dne 21. 2. 2019 instituce předložila vyjádření, ve kterém mimo jiné vznesla námitku promlčení. Dne 28. 2. 2019 FA vyzval žalobce k vyjádření se k dosavadním zjištěním, zejména s ohledem na námitku promlčení, kterou instituce v řízení vznesla, a ke zvážení dalšího procesního postupu v řízení. Dne 19.3.2019 se žalobce se vyjádřil tak, že výzva ze dne 28.2.2019 je nadbytečný a nehospodárný úkon, vedoucí k prodloužení řízení a zatížení navrhovatele, vyjádřil se k námitce promlčení a z opatrnosti vznesl námitku promlčení, přestože instituce vůči navrhovateli žádný nárok na plnění z pojistné smlouvy neuplatnila Dále uvedl, že na běžném pojistném uhradil částku 108 500 Kč, na mimořádném pojištění částku 250 000 Kč, instituce mu vyplatila výběry ve výši 348 903 Kč. Dne 20. 3. 2019 FA zaslal žalobci výzvu k seznámení se s podklady dle §36 odst. 3 správního řádu na den 29.4.2019. Dne 26. 3. 2019 FA obeslal stejnou výzvou též instituci. Dne 21. 3. 2019 žalobce požádal FA o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě. Dne 6. 5. 2019 a dne 13. 5. 2019 FA zaslal žalobci spis v elektronické podobě. Dne 29.4.2019 došlo k seznámení se podklady pro vydání nálezu institucí, o čemž byl sepsán protokol. Dne 29. 5. 2019 žalobce předložil FA vyjádření ke shromážděným podkladům a současně disponoval předmětem řízení, když vedle zaplacení bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy ve výši 16 872 Kč dále požadoval určení neplatnosti pojistné smlouvy. Žalobce současně, pokud jde o doložení dalších plateb pojistného, odkázal FA na instituci, neboť stále docházelo k další úhradám pojistného. Výzvou ze dne 19. 7. 2019, kterou instituce obdržela dne 23.7.2019, FA vyzval instituci, aby se k nově shromážděným podkladům od žalobce vyjádřila a předložila aktuální podklady důležité pro rozhodnutí ve věci. Dne 30. 7. 2019 se instituce vyjádřila a předložila podklady. Dne 10. 10. 2019 FA vydal nález, kterým vyslovil ve výroku nálezu neplatnost pojistné smlouvy, ve zbytku návrh žalobce zamítl, což odůvodnil tím, že po provedeném zúčtování planění stran neplatné pojistné smlouvy zjistil, že žalobce nemůže z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení přiznat žádné plnění. Dne 21. 10. 2019 instituce podala proti nálezu námitky. Dne 22. 10. 2019 FA vyzval žalobce k vyjádření se k námitkám Instituce. Ze spisu FA je zřejmé, že žalobce se k námitkám nevyjádřil. Dne 29. 10. 2019 žalobce podal proti nálezu námitky. Dne [datum] FA vyzval instituci k vyjádření se k námitkám žalobce. Dne [datum] se instituce se vyjádřila k námitkám žalobce. Dne 7. 11. 2019 FA informoval žalobce a instituci o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách do 30 dnů od zaslání výzvy a současně je vyzval k vyjádření a předložení aktualizovaných podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení. Dne 14. 11. 2019 instituce se vyjádřila a předložila nové podklady pro rozhodnutí. Dne 25. 11. 2019 žalobce požádal o prodloužení lhůty k předložení podkladů. Dne 26. 11. 2019 FA žádosti žalobce vyhověl. Dne 10. 12. 2019 žalobce opakovaně požádal o prodloužení lhůty k předložení podkladů. Dne 11. 12. 2019 FA žádosti žalobce opakovaně vyhověl. Dne 18. 12. 2019 žalobce předložil podklady. Dne 21. 1. 2020 FA vyzval žalobce k doložení rozhodných skutečností, neboť finančnímu arbitru nebylo zřejmé, zda doložené platby se vztahují k pojistné smlouvě. Dne 11. 2. 2020 žalobce předložil vyjádření a vysvětlení. Dne 4. 3. 2020 FA vyzval instituci k předložení aktuálních podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení z neplatné smlouvy. Dne 20. 3. 2020 instituce předložila podklady. Dne 25. 3. 2020 vydal FA rozhodnutí o námitkách a nález finančního arbitra ze dne 10.10.2019 č.j. [spisová značka] [číslo] podle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi potvrdil. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobci doručeno dne 26.3.2020 a nabylo právní moci dne 31.3.2020.

6. Ze žaloby a z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že žalobce podal proti pravomocnému rozhodnutí FA žalobu dle části páté o.s.ř., kterou v současné době projednává Obvodní soud pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka]. Toto řízení dosud nebylo pravomocně ukončeno.

7. Nárok žalobkyně soud posoudil podle zák. OdpŠk. Podle ustanovení § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2). Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. Soud se nejprve zabýval tím, zda je na posuzované správní řízení před finančním arbitrem aplikovatelný čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve sbírce zákonů pod č. 206/2009 (dále také jako„ Úmluva“), jehož věta první stanoví:„ Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.“ Při posouzení této otázky soud vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že na předmětné řízení před finančním arbitrem čl. 6 odst. 1 Úmluvy dopadá. Řízení před finančním arbitrem, jehož celkovou délku zákon nestanoví, tedy musí být skončeno v přiměřené lhůtě, na což mají jeho účastníci právo. Soud má tedy za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je jednoznačně aplikovatelný, obzvlášť za situace, že přezkoumávané řízení před FA pokračuje soudním přezkumem dle části páté občanského soudního řádu (řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]).

9. S ohledem na § 13 OdpŠk je tak třeba na posouzení přiměřenosti délky řízení a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

10. Co se celkové doby řízení týče, řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno návrhem podaným žalobcem finančnímu arbitrovi dne 3.12.2018. Nález finančního arbitra byl vydán dne 10.10.2019. Námitkové řízení bylo zahájeno podáním námitek institucí dne 21.102019. Žalobce podal námitky dne 29.10.2019. Rozhodnutí o námitkách bylo vydáno dne 25.3.2020 a nabylo právní moci dne 31.3.2020. Celková doba řízení činila 15 měsíců a 28 dní.

11. Délka nalézacího řízení před arbitrem je stanovena § 15 odst. 1 ZFA, podle kterého arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce. Na rozhodnutí o námitkách proti nálezu má arbitr dle § 16 odst. 2 ZFA lhůtu do 30 dnů ode dne jejich doručení námitek arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit. Podle § 24 ZFA se v řízení podle tohoto zákona se postupuje podle správního řádu (500/2004 Sb.), nestanoví-li tento zákon jinak. Dle § 36 odst. 3 spr. řádu - Nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.

12. Pro určení počátku běhu lhůty pro vydání nálezu, není možné přehlížet skutečnost, že řízení před finančním arbitrem je vedeno zásadou vyšetřovací (§ 12 odst. 3 zákona o finančním arbitrovi). Taková zásada směřuje k tomu, aby konečné rozhodnutí vycházelo z materiální pravdy a nikoliv z pravdy formální (tak jako je tomu u řízení sporného). Taková zásada pak cílí k tomu, aby tomu například finančně, věkově či mocensky slabšímu nebyla způsobena nedůvodná újma tím, že bude rozhodováno dle„ rychlejší“ formální„ pravdy“. Má-li být však vyšetřovací zásada skutečně uplatňována, jen těžko lze dojít k závěru, že lhůta pro vydání nálezu dle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, začíná běžet den po podání návrhu na zahájení řízení, kdy finanční arbitr obdrží pouze podklady od navrhovatele. Okamžik, kdy má finanční arbitr shromážděné podklady pro rozhodnutí, závisí na jeho subjektivním posouzení, neboť je to on, kdo ve věci vydává nález na základě skutkového stavu, který považuje zjištěný v míře dostatečné pro vydání nálezu.

13. Z provedeného dokazování je zřejmé, že dne 3. 12. 2018 podal žalobce u finančního arbitra návrh, kterým se zahajuje řízení. Dne 18. 1. 2019 finanční arbitr oznámil žalobci zahájení řízení a vyzval žalobce podle § 10 odst. 3 ZFA k odstranění nedostatků návrhu. Dopisem ze dne 1.2.2019 se žalobce vyjádřil a sdělil, že má za to, že všechny relevantní dokumenty dodal a upřesnil výpočet požadované částky. Dne 7. 2. 2019 finanční arbitr oznámil instituci zahájení řízení, vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Dne 20. 2. 2019 a dne 21. 2. 2019 instituce předložila vyjádření, ve kterém mimo jiné vznesla námitku promlčení. Dne 28. 2. 2019 FA vyzval žalobce k vyjádření se k dosavadním zjištěním, zejména s ohledem na námitku promlčení. Dne 19.3.2019 se žalobce vyjádřil se k námitce promlčení a z opatrnosti sám vznesl námitku promlčení, přestože instituce vůči navrhovateli žádný nárok na plnění z pojistné smlouvy neuplatnila. Soud má za to, že nejdříve tímto dnem, tedy datem 19.3.2019, počala běžet lhůta pro vydání nálezu.

14. V posuzovaném řízení musel finanční arbitr shromáždit řadu listin a poté tyto listiny posoudit, aby mohl učinit závěr o porušení povinností zprostředkovatele a vzniku škody na straně žalobkyně. S ohledem na zásadu vyšetřovací finanční arbitr poté, co navrhovatel odstraní nedostatky návrhu, které brání projednání sporu, vyzve instituci, proti které návrh směřuje, aby se k návrhu vyjádřila a předložila podklady, které finanční arbitr po posouzení návrhu považuje za relevantní pro posouzení a rozhodnutí sporu mezi navrhovatelem a finanční institucí. Není vyloučeno, aby finanční arbitr v řízení vyzýval navrhovatele i instituci opakovaně k doplnění předložených vyjádření nebo podkladů, což se s ohledem na danou problematiku stalo i v posuzovaném řízení. Zákon o finančním arbitrovi finančnímu arbitrovi ukládá, aby stranám sporu poskytoval k vyjádření nebo předkládání podkladů vždy 15 denní lhůty a současně stanoví právo strany sporu opakovaně požádat o prodloužení této lhůty. Finanční arbitr může v odůvodněných případech lhůtu o 15 dní prodloužit, a to i opakovaně. Uvedené procesní situace nastaly i v posuzované věci, v průběhu řízení došlo postupně z obou stran vznesení námitky promlčení. Řízení před FA nelze považovat jako jednoduché a úkony arbitr jako rutinní, kdy soudu je z úřední činnosti známo, že skutkově bývají právní spory vedené před FA velmi odlišné. Výzva žalobci ze strany arbitra ze dne 18.1.2019 byla výzvou adekvátní, nikoliv nadbytečnou, a to minimálně v požadavku doplnění skutkových tvrzení týkajících se požadované částky. Stejně tak výzva žalobci ze dne 28. 2. 2019 nebyla úkonem nadbytečným a nehospodárným, neboť vyjádření se k námitce promlčení, jejíž výklad byl zásadní pro způsob posouzení nároku, což je zřejmé i ze soudních sporů v přezkumu rozhodnutí finančního arbitra dle části páté o.s.ř.

15. Pokud byl tedy nález vydán dne 10.10.2019, finanční arbitr lhůtu pro vydání rozhodnutí stanovenou § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, tj. 180 dní, překročil o 25 dní. Zároveň je však nutno zdůraznit, že žalobce podáním ze dne 29. 5. 2019 disponoval předmětem řízení, když vedle zaplacení bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy ve výši 16 872 Kč (soud upozorňuje, že zde ze strany žalobce došlo k novému upřesnění požadované částky) dále nově požadoval určení neplatnosti pojistné smlouvy. K přesné výši nároku opakovaně pouze odkazoval na aktualizované podklady v dispozici finanční instituce. Výzvou ze dne 19. 7. 2019 finanční arbitr vyzval instituci, aby se k nově shromážděným podkladům od žalobce vyjádřila a předložila aktuální podklady důležité pro rozhodnutí ve věci. Tato skutečnost měla nepochybně vliv na dobu řízení před arbitrem. Jednotlivé úkony byly činěny pravidelně bez větších prodlev. Soud řízení, které nad rámec zákonné lhůty trvalo o 25 dní déle, s ohledem na výše uvedené aspekty, nepovažuje za nepřiměřeně dlouhé.

16. Stejný závěr pak soud učinil k průběhu námitkového řízení. Zde bylo prokázáno, že dne 21. 10. 2019 podala námitky proti nálezu instituce. Dne 22. 10. 2019 FA vyzval žalobce k vyjádření se k námitkám instituce. Žalobce se k námitkám přes výzvu nevyjádřil. Dne 29. 10. 2019 žalobce podal proti nálezu námitky. Dne 31. 10. 2019 se instituce se vyjádřila k námitkám žalobce. Dne 7. 11. 2019 FA informoval žalobce a instituci o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách do 30 dnů od zaslání výzvy a současně je vyzval k vyjádření a předložení aktualizovaných podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení. Dne 14. 11. 2019 instituce se vyjádřila a předložila nové podklady pro rozhodnutí. Dne 25. 11. 2019 žalobce požádal o prodloužení lhůty k předložení podkladů. Dne 26. 11. 2019 FA žádosti žalobce vyhověl. Dne 10. 12. 2019 žalobce opakovaně požádal o prodloužení lhůty k předložení podkladů. Dne 11. 12. 2019 FA žádosti žalobce opakovaně vyhověl. Dne 18. 12. 2019 žalobce předložil podklady. Dne 21. 1. 2020 FA vyzval žalobce k doložení rozhodných skutečností, neboť finančnímu arbitru nebylo zřejmé, zda doložené platby se vztahují k pojistné smlouvě. Dne 11. 2. 2020 žalobce předložil vyjádření a vysvětlení. Dne 4. 3. 2020 FA vyzval instituci k předložení aktuálních podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení z neplatné smlouvy. Dne 20. 3. 2020 instituce předložila podklady. Dne 25. 3. 2020 vydal FA rozhodnutí o námitkách.

17. Ust. § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi pak nestanoví absolutní lhůtu pro rozhodnutí o námitkách, když umožňuje 60 denní lhůtu s ohledem na povahu věci prodloužit s tím, že není stanoveno o jak dlouho. Absolutní lhůta tedy není stanovena. V posuzované věci nelze přehlédnout fakt, že žalobce po celou dobu probíhajícího řízení instituci zasílal další úhrady na pojistném, stále se tedy měnila případná výše žalobcova nároku a kancelář FA odůvodněně potřebovala zajistit před novým rozhodnutím aktuální podklady důležité pro rozhodnutí ve věci.

18. Převažující právní názor v judikatuře vyšších soudu praví, že počátek běhu lhůt v námitkové řízení je vázán na doručení námitek proti nálezu, což by při striktním výkladu znamenalo překročení zákonem předpokládané lhůty o 148 dní (rozdíl mezi daty 29.10.2019 - podání námitek a 25.3.2020 - vydání rozhodnutí). V daném případě je tedy nutno uvažovat o průtahu v řízení.

19. Zároveň je však nutné zkoumat celkovou dobu řízení, ve kterém bylo rozhodováno ve dvou stupních. Celková doba řízení činila 15 měsíců 28 dní. S odkazem na závěry Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. [číslo jednací] (které prošly testem ústavnosti – viz. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. III. ÚS 3234/20), ve kterém Městský soud v Praze dovodil, že 24 délka řízení před finančním arbitrem je délkou hraniční, ale ještě přiměřenou, je nutné uvést, že je- li 24 měsíční délka řízení před finančním hraniční, ale ještě přiměřená, o to více musí být přiměřená délka 16 měsíční. Dále soud při hodnocení přiměřenosti délky řízení posuzoval ve smyslu Stanoviska následující otázky: a) složitost případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů, d) význam předmětu řízení pro poškozeného (soud podotýká, že se jedná o kritéria, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění). Soud dospěl k jednoznačnému závěru, že případ byl složitý. Ačkoli finanční arbitr řešil v dané době otázku platnosti smluv o investičním životním pojištění pravidelně a ve velkém množství, vždy je třeba věnovat pozornost individuálním skutečnostem toho kterého případu. Pokud jde o chování žalobce, jak již bylo výše v odůvodnění rozsudku ke konkrétním skutečnostem podrobně uváděno, žalobce sám částečně participoval na překročení lhůty k vydání rozhodnutí. Pokud jde o postup finančního arbitra, soud dospěl k závěru, že tento nedodržel lhůtu pro úkony stanovené zákonem. Na posouzení významu řízení pro žalobce má dle názoru soudu zásadní vliv skutečnost, že částka, kterou žalobce požadoval po instituci v řízení před arbitrem, činila po úpravě částku 16 872 Kč, tedy o částku marginální v porovnání se skutečností, že žalobce za dobu trvání smlouvy uhradil (ke dni 19.3.2019) na běžném pojistném částku 108 500 Kč, na mimořádném pojištění částku 250 000 Kč, avšak instituce mu vyplatila výběry ve výši 348 903 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobce smlouvu uzavřel dobrovolně a dobrovolně na jejím základě plnil, a to dokonce po celou dobu řízení před finančním arbitrem. Pokud by tak žalobce činil jen z právní opatrnosti, nic žalobci nebránilo, aby smluvní vztah ukončil také jednostranně v souladu s doplňkovými podmínkami. Význam řízení tak byl dle názoru soudu pro žalobce minimální. Nad to je třeba podotknout, že s ohledem na profesionální právní zastoupení žalobkyně zástupcem s bohatými zkušenostmi s řešením sporů vyplývajících z investičního životního pojištění (což je soudu známo z jeho vlastní úřední činnosti), má soud za to, že žalobkyně musela být jeho prostřednictvím informována o specifikách takového řízení, a to nejen z pohledu hmotně právního, ale také co do zatíženosti finančního arbitra. S ohledem na tuto skutečnost pak, dle názoru soudu, ve věci není jednoznačně možné dovodit onen prvek naprosté nejistoty charakterizující nemajetkovou újmu.

20. S ohledem na výše uvedené závěry nelze dospět k závěru, že by řízení před finančním arbitrem bylo nepřiměřeně dlouhé, a proto nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení neshledal a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. Nadto soud dodává, že i při hypotetickém závěru soudu o případných průtazích, by bylo nutno s ohledem na malou míru průtahů dospět k závěru, že kompenzace již poskytnutá žalobci žalovanou ve vyjádření ze dne 5.3.2021 v reakci na předběžné uplatnění nároku, ve formě konstatování porušení práva žalobce a omluvu za průtahy v předmětném řízení před FA, by byla s ohledem na minimální nepřiměřenou délku řízení zcela dostačující a ani v takovém případě by nebylo třeba imateriální újmu kompenzovat penězi.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř., když žalovaná byla ve věci plně úspěšná, má právo na náhradu 100% účelně vynaložených nákladů řízení, které jsou vyčísleny dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., v částce 900 Kč, za vyjádření k žalobě a účast na jednání 11.1.2022 a 13.1.2022 po 300 Kč za jeden takový úkon. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení