35 C 88/2021 - 38

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Vandákovou ve věci žalobce: [Anonymizováno], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo financí, IČO 000 06 947 sídlem Letenská 525/15, 118 10 Praha 1 o zaplacení 28 437,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 28 437,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 437,50 Kč od 6. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení 1 200 Kč.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobce vůči žalované na zaplacení částky 28 437,50 Kč s úrokem z prodlení z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 82/1998 Sb.“), kterou měl žalobce utrpět v důsledku porušení práva na přiměřenou délku řízení vedeného před finančním arbitrem (dále „arbitr“) pod sp. zn. [Anonymizováno] ve věci určení neplatnosti smlouvy o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení z této smlouvy (dále „posuzované řízení“), které probíhalo od 23. 7. 2018, kdy žalobce podal návrh na zahájení řízení, do 26. 3. 2020, kdy arbitr rozhodl o námitkách proti nálezu, jímž bylo posuzované řízení skončeno. Podle žalobce bylo posuzované řízení nepřiměřeně dlouhé (a navíc zatížené průtahy, kdy FA nevydal nález ani rozhodnutí o námitkách ve lhůtě stanovené v zákoně č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi - dále „zákon č. 229/2002 Sb.“), což představuje nesprávný úřední postup a žalovaná mu odpovídá za újmu tím způsobenou, která spočívala ve stavu nejistoty o výsledku posuzovaného řízení. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 28 437,50 Kč jako přiměřené peněžité kompenzace za újmu dopisem ze dne 8. 9. 2020, což žalovaná v dopise ze dne 5. 3. 2021 odmítla s poukazem na to, že v posuzovaném řízení nedošlo k porušení práva na přiměřenou délku a zároveň uvedla, že za případné dílčí průtahy v posuzovaném řízení se žalobci omlouvá. Žalovanou zvolenou formu kompenzace žalobce nepovažuje za přiměřenou. Dne 23. 3. 2021 žalobce podává u soudu žalobu o zaplacení částky 28 437,50 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby.

3. Žalovaná setrvávala na stanovisku, že v posuzovaném řízení k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo a žalobci tak nemohla vzniknout újma, jejíž kompenzace se domáhá. Argumentovala přitom rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 62 Co 213/2020-96 (vydaným ve skutkově a právně obdobném případě vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 207/2019), podle něhož platí, že „pokud řízení před finančním arbitrem probíhalo 24 měsíců (ve vztahu k doručení návrhu dne 8. 11. 2016 do doručení rozhodnutí dne 27. 11. 2018), jde o hraniční posouzení celkové doby řízení coby doby přiměřené“, zároveň je třeba mít na zřeteli, že „nelze těžit ze zahlcení finančního arbitra stovkami obdobných návrhů, kde jsou posuzovány otázky platnosti kapitálových pojištění s přihlédnutím ke každému individuálnímu případu na úkor odpovědnosti státu za jeho úřední postup tam, kde je presumována újma za nepřiměřenou délku řízení“ a nutno též zohlednit fakt, že „finanční arbitr je institucí nezávislou a nestrannou, proto nastavení mantinelů pro okamžik vydání nálezu ve věci bude vždy věcí jeho úvahy, zvlášť za situace, kdy posuzuje věc mimořádně obtížnou a vymykající se jeho běžné agendě, kde je jinak předpokládaná rychlost, bezplatnost a znalost problematiky“, s nímž se ztotožnil Ústavní soud v usnesení ze dne 1. 12. 2020, č. j. III. ÚS 3234/20-1. Zmínila též Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, k výkladu ustanovení § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále „Stanovisko“), v němž byl prezentován názor, že „i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení“, který je zastáván též v dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1613/2009), jakož i Evropského soudu pro lidská práva (např. rozsudek ESLP ze dne 8. 12. 1983 ve věci Pretto proti Itálii, nebo ze dne 9. 7. 2002 ve věci Žirovnický proti České republice, anebo ze dne 18. 3. 2003 ve věci Krča proti České republice).

4. Pro případ, že by se soud neztotožnil se stanoviskem, že v posuzovaném řízení nedošlo k porušení práva na přiměřenou délku, žalovaná poukázala na to, že omluva za případné dílčí průtahy, které se žalobci dostalo v dopise ze dne 5. 3. 2021, je v tomto případě plnohodnotným zadostiučiněním.

5. Průběh posuzovaného řízení žalovaná popsala tak, že bylo zahájeno dne 23. 7. 2018 doručením žalobcova návrhu, jímž směřoval proti instituci [právnická osoba][Anonymizováno] (dále „instituce“). Jelikož návrh vykazoval nedostatky (nebyly připojeny potřebné listiny, tj. návrh na uzavření pojistné smlouvy, výpis o aktuálním stavu pojištění, informace pro zájemce o pojištění osob, pojistné podmínky, přehledy poplatků, modelové příklady týkající se výpočtu odkupného, záznamy o požadavcích a potřebách klienta, ani doložena tvrzení o uzavírání pojistné smlouvy, a konečně ani popsán způsob, jímž žalobce dospěl k požadované částce 81 109 Kč), arbitr dne 17. 8. 2018 vyzval žalobce k jejich odstranění a současně žalobci poskytl poučení o řízení. Dne 3. 9. 2018 žalobce odstranil pouze některé vady návrhu (s odůvodněním, že některé požadované podklady nemá k dispozici a že si na průběh uzavírání pojistné smlouvy nepamatuje). Dne 24. 9. 2018 arbitr oznámil zahájení řízení a vyzval instituci k vyjádření a předložení dokumentace. Ve dnech 5. a 8. 10. 2018 instituce předložila vyjádření a podklady. Dne 4. 12. 2018 arbitr vyzval žalobce, aby se vyjádřil k námitce promlčení uplatněné institucí a nabídce instituce ke smírnému vyřešení sporu (byla nabídnuta částka 64 386 Kč). Dne 13. 12. 2018 žalobce zaslal arbitrovi vyjádření a vznesl námitku promlčení nároků instituce. Arbitr posoudil nashromážděné podklady a dospěl k předběžnému závěru, že účastníky nemůže přivést ke smírnému vyřešení sporu. Následně arbitr vyzval k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí žalobce dne 2. 5. 2019 a instituci dne 6. 5. 2019. Dne 13. 5. 2019 požádal žalobce arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě. Dne 20. 5. 2019 se s podklady seznámila instituce. Dne 31. 5. 2019 arbitr vyhověl žádosti žalobce ze dne 13. 5. 2019. Dne 12. 6. 2019 žalobce předložil arbitrovi vyjádření ke shromážděným podkladům pro vydání rozhodnutí, učinil částečné zpětvzetí návrhu a doplnil svoji argumentaci. Jelikož nebyla předložena výzva k zaplacení úroků z prodlení, které žalobce požadoval, ani doklad o jejím doručení instituci, arbitr dne 4. 7. 2019 vyzval žalobce k jejich předložení. Dne 17. 7. 2019 žalobce předložil arbitrovi požadované podklady. Dne 9. 7. 2019 vyzval arbitr instituci k vyjádření k námitce promlčení, kterou vznesl žalobce. Instituce předložila své vyjádření téhož dne (zmínila v něm provedení mimořádného výběru ve výši 52 000 Kč a vyplacení odkupného ve výši 61 741 Kč). Arbitr uvědomil dne 8. 8. 2019 žalobce a dne 13. 8. 2019 instituci o prodloužení lhůty pro vydání nálezu do 29. 8. 2019 a současně vyzval žalobce k doložení přijetí vyplacených prostředků, protože tato skutečnost je rozhodná pro výpočet výše bezdůvodného obohacení. Dne 23. 8. 2019 žalobce požádal arbitra o prodloužení lhůty k předložení podkladů. Dne 27. 8. 2019 arbitr žádosti vyhověl. Dne 16. 9. 2019 arbitr opět vyzval žalobce k předložení podkladů a současně uvědomil žalobce a instituci o prodloužení lhůty pro vydání nálezu do 29. 10. 2019. Dne 1. 10. 2019 žalobce požádal o další prodloužení lhůty k předložení podkladů. Dne 3. 10. 2019 arbitr žádosti vyhověl. Dne 21. 10. 2019 arbitr opět vyzval žalobce k předložení podkladů. Dne 6. 11. 2019 žalobce zaslal arbitrovi vyjádření a předložil požadované podklady (potvrdil mimořádný výběr). Dne 22. 11. 2019 arbitr vydal nález, který byl doručen dne 25. 11. 2019 žalobci a dne 26. 11. 2019 instituci. Proti nálezu byly podány námitky dne 2. 12. 2019 žalobcem a dne 3. 12. 2019 institucí. Dne 4. 12. 2019 arbitr vyzval žalobce k vyjádření k námitkám instituce. Dne 9. 12. 2019 se žalobce vyjádřil. Dne 11. 12. 2019 arbitr vyzval instituci k vyjádření k námitkám žalobce. Dne 16. 12. 2019 se instituce vyjádřila. Dne 26. 3. 2020 vydal arbitr rozhodnutí o námitkách.

6. Soud provedl dokazování navrženými listinami (viz přílohy žalobce), jakož i spisem sp. zn. [Anonymizováno], který si sám opatřil (viz přílohový spis v bílých deskách).

7. Soud má za prokázané, jakož i mezi účastníky za nesporné, že dopisem ze dne 8. 9. 2020 žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 28 437,50 Kč jako přiměřené peněžité kompenzace za porušení práva na přiměřenou délku posuzovaného řízení, na což žalovaná reagovala dopisem ze dne 5. 3. 2021, v němž žalobcův požadavek odmítla s tím, že v posuzovaném řízení nedošlo k porušení práva na přiměřenou délku a zároveň uvedla, že za případné dílčí průtahy v posuzovaném řízení se žalobci omlouvá (viz body 1 a 4 tohoto rozsudku, přílohy žalobce „A“ a „B“).

8. Za prokázaný, jakož i mezi účastníky za nesporný, má soud rovněž průběh posuzovaného řízení popsaný žalovanou (viz bod 5 tohoto rozsudku, přílohový spis).

9. Ze spisu sp. zn. [Anonymizováno][Anonymizováno] má soud rovněž za prokázané, že v posuzovaném řízení se žalobce domáhal zprvu částky 81 109 Kč s příslušenstvím ve výši zákonného úroku z prodlení ode dne marného uplynutí termínu stanoveného v příslušné výzvě instituci do zaplacení. Po částečném zpětvzetí a doplnění skutkových tvrzení se stala předmětem posuzovaného řízení částka 75 259 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení této částky ve výši 8,5 % ročně od 23. 6. 2018 do zaplacení. Nálezem ze dne 22. 11. 2019, č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno] rozhodl arbitr tak, že instituce je povinna zaplatit žalobci částku 25 259 Kč (výrok I.), ve zbývající části se návrh žalobce zamítá (výrok II.) a instituce je povinna nahradit arbitrovi sankci ve výši 15 000 Kč (výrok III.), přičemž se zabýval otázkou platnosti pojistné smlouvy (včetně ujednání o počátečních a správních nákladech, o rizikovém pojistném a o odkupném), otázkou bezdůvodného obohacení, otázkou promlčení a též otázkou úroků z prodlení. Rozhodnutím o námitkách ze dne 26. 3. 2020, č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno] rozhodl arbitr tak, že nález ze dne 22. 11. 2019, č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno] se ve výrocích I. a III. mění toliko v označení instituce (obchodní firma „[právnická osoba], a. s.“ se nahrazuje obchodní firmou „[právnická osoba].“), námitky žalobce a instituce se zamítají a nález ze dne 22. 11. 2019, č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno] se ve výroku II. potvrzuje. Žalobce byl celou dobu trvání posuzovaného řízení zastoupen advokátem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], jemuž byly doručovány všechny písemnosti. Vyjma udělení plné moci dne 29. 5. 2018 žalobce v posuzovaném řízení neučinil osobně žádný úkon. Spisový materiál sestává z více jak 250 listů (viz přílohový spis).

10. Zjištěný skutkový stav (viz body 5, 7 a 9 tohoto rozsudku) shledal soud dostatečným pro rozhodnutí o věci.

11. Z důvodu nadbytečnosti se soud nezabýval ostatními provedenými důkazy.

12. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a/ celkové délce řízení, b/ složitosti řízení, c/ jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d/ postupu orgánů veřejné moci během řízení a e/ významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. e/ zákona č. 229/2002 Sb. k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též arbitr, jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění.

19. Podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.

20. Podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb. finanční arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

21. Podle ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále „Úmluva“), má každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když si to vyžádají zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům společnosti.

22. Podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

23. Podle ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

24. Soud shledal, že v tomto případě byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána včas (viz body 1 a 7 tohoto rozsudku).

25. Soud - veden úvahou, že na tento případ dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy a též Stanovisko - zaměřil svoji pozornost na otázku, zda v posuzovaném řízení došlo k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu.

26. Soud vzal přitom za svůj názor, že délka řízení před arbitrem 24 měsíců „je ještě přiměřená“, prezentovaný v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 62 Co 213/2020-96, který obstál před Ústavním soudem (srov. usnesení ze dne 1. 12. 2020, č. j. III. ÚS 3234/20-1) a je zastávaný Městským soudem v Praze v dalších skutkově a právně obdobných případech (kupř. rozsudek ze dne 30. 6. 2021, č. j. 13 Co 140/2021-85, vydaný ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 213/2019, kde činila délka řízení před arbitrem 24 měsíců, rozsudek ze dne 9. 2. 2022, č. j. 91 Co 403/2021-71, vydaný ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 108/2021, kde délka řízení před arbitrem činila 19 měsíců, rozsudek ze dne 2. 3. 2022, č. j. 28 Co 473/2021-79, vydaný ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 145/2021, kde činila délka řízení před arbitrem 24 měsíců, rozsudek ze dne 31. 5. 2022, č. j. 15 Co 103/2022-97, vydaný ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 105/2021, kde činila délka řízení před arbitrem 19 měsíců, rozsudek ze dne 9. 6. 2022, č. j. 17 Co 201/2022-72, vydaný ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 98/2021, kde činila délka řízení před arbitrem 16 měsíců).

27. Soud - při posuzování konkrétních okolností tohoto případu - shledal, že celková délka posuzovaného řízení (od 23. 7. 2018 do 26. 3. 2020) činila 20 měsíců a 3 dny (§ 31a odst. 3 písm. a/ zákona č. 82/1998 Sb.). Tato délka byla ovlivněna zejména vysokou složitostí případu (§ 31a odst. 3 písm. b/ zákona č. 82/1998 Sb.), a to jak po stránce hmotněprávní (řešení otázky platnosti smlouvy o životním pojištění, otázky bezdůvodného obohacení, otázky promlčení a otázky dobrých mravů), tak po stránce procesní (dvě instance řízení, odstraňování vad návrhu, opakovaná rozhodování o žádostech na prodloužení lhůty; shromažďování podkladů značného rozsahu, obsáhlost spisového materiálu - více jak 250 listů). V posuzovaném řízení řešenou problematiku lze považovat z hmotněprávního hlediska za mimořádně obtížnou materii, která si v řízení před arbitrem vyžaduje svůj čas, neboť je třeba řešit velké množství hmotněprávních otázek. Zároveň je třeba vzít v úvahu i specifika řízení před arbitrem, jež podléhá zásadě vyšetřovací a klade tak zvýšené nároky na postup arbitra, zatímco stranám sporu je umožněno opakovaně žádat o prodloužení stanovených lhůt, aniž by jejich argumentace a předkládané podklady byly k určitému okamžiku koncentrovány, jako by tomu bylo ve sporném řízení soudním (srov. rozsudky Městského soud v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 62 Co 213/2020-96, nebo ze dne 30. 6. 2021, č. j. 13 Co 140/2021-85, anebo ze dne ze dne 9. 6. 2022, č. j. 17 Co 201/2022-72). K celkové délce posuzovaného řízení přispěl i žalobce (§ 31a odst. 3 písm. c/ zákona č. 82/1998 Sb.), a to neúplným návrhem na zahájení řízení, částečným zpětvzetím a doplněním skutkových tvrzení, jakož i nedostatečnou součinností, kdy musel být arbitrem opakovaně vyzýván k doložení podkladů k plnění ze strany instituce (kupř. informaci o mimořádném výběru ze dne 8. 7. 2016 poskytl a doložil arbitrovi až ve vyjádření ze dne 6. 11. 2019, ačkoli jej k tomu arbitr vyzval poprvé dne 8. 8. 2019, posléze mu 2 x prodloužil lhůtu a ještě jej následně 2 x vyzýval, a to naposledy 21. 10. 2019). Při rozhodování arbitrem v posuzovaném řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ zákona č. 82/1998 Sb.) došlo k překročení zákonné lhůty 90 dnů pro vydání nálezu (§ 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb.) a 30 dnů, resp. 60 dnů pro rozhodnutí o námitkách proti nálezu (§ 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb.). Nicméně při vysoké složitosti řízení - jako tomu bylo v posuzovaném řízení - lze tolerovat i případné překročení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí arbitrem (srov. rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 62 Co 213/2020-96, nebo ze dne 31. 5. 2022, č. j. 15 Co 103/2022-97). Zároveň je třeba mít na zřeteli, že nelze těžit ze zahlcení arbitra stovkami podobných návrhů, kde jsou posuzovány otázky platnosti pojištění s přihlédnutím ke každému individuálnímu případu na úkor odpovědnosti státu za jeho úřední postup tam, kde je presumována újma za nepřiměřenou délku řízení (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 62 Co 213/2020-96). Navíc nelze pominout, že „za případné dílčí průtahy“ v posuzovaném řízení se žalovaná žalobci omluvila v dopise ze dne 5. 3. 2021. Význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce byl nižší než standartní (§ 31a odst. 3 písm. d/ zákona č. 82/1998 Sb.). V posuzovaném řízení sice šlo o majetkový nárok v nikoli zanedbatelné výši 75 259 Kč, nicméně se nejednalo o řízení s typově zvýšeným významem (trestní, vazební, o ochranu osobnosti, péče o nezletilé, o výživné, o osobním stavu, nebo o pracovněprávních nárocích) a nebyl ani tvrzen zvýšený význam pro žalobce z důvodu věku, zdravotního stavu či jiné tíživé situace. Vyplacení odkupného žalobci ve výši 61 741 Kč a skutečnost, že žalobce se o průběh posuzovaného řízení vůbec nezajímal a ani se ho osobně nikdy nezúčastnil (pouze před jeho zahájením udělil plnou moc advokátovi [tituly před jménem] [jméno FO]), význam posuzovaného řízení pro žalobce ještě dále snižuje.

28. Soud nepovažuje za přiléhavý poukaz žalobce na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2020, č. j. 68 Co 98/2020-67, ze dne 25. 2. 2021, č. j. 29 Co 417/2020-63, a ze dne 2. 3. 2021, č. j. 16 Co 402/2020-75. První z rozsudků předcházel vydání rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 62 Co 213/2020-96, a byl jím obsahově překonán. Druhý z rozsudků následoval po vydání rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 62 Co 213/2020-96, nicméně řešil odlišnou situaci, kdy v řízení před arbitrem šlo o částku 135 000 Kč (zde se jednalo o částku 75 259 Kč) a význam řízení před arbitrem byl shledán standardní (zde se jednalo o význam nižší než standartní, navíc snižovaný peněžitým plněním a nezájmem). Třetí z rozsudků byl vydán po rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 62 Co 213/2020-96, avšak dopadal taktéž na odlišnou situaci, kdy délka řízení před arbitrem činila 31 měsíců (zde se jednalo o 20 měsíců a 3 dny).

29. Soud tak uzavírá, že délku posuzovaného řízení „lze ještě považovat za přiměřenou“, k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu tudíž nedošlo, a proto ani žalobci nemohla vzniknout újma, jejíž kompenzace se domáhá.

30. Soud proto žalobu zamítl (výrok I.).

31. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla úspěch ve věci a naleží jí náhrada nákladů, které sestávají z paušální náhrady hotových výdajů za dvojí vyjádření ve věci, přípravu na jednání před soudem a účast na jednání před soudem (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení), tj. v souhrnu 1 200 Kč (300 x 4). Výrok o lhůtě k plnění do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. (výrok II.).

Poučení