30 C 105/2021-39

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Zamítá se návrh žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila 26 813 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.

Odůvodnění

1. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že zahájila dle 6. 8. 2018 řízení před finančním arbitrem, vedené pod spis. zn. [spisová značka] [číslo]. Pojištění sjednané pojistnou smlouvou zaniklo s výplatou odkupného ve výši 31.476 Kč dne 1.3. 2019, jak rovněž vyplývá ze spisu finančního arbitra. Vzhledem k tomu, že bylo řízení před finančním arbitrem zahájeno dne 6. 8. 2018, vzala žalobkyně v tomto rozsahu svůj návrh na zahájení řízení zpět a řízení se nadále vedlo o částku 74.524 Kč. Vzhledem k tomu, že tato částka nebyla žalobkyni přiznána, podala žalobkyně dne 21. 4. 2020 žalobu podle ustanovení § 244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, kterou se domáhala nahrazení nálezu finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách. Toto řízení bylo u nadepsaného soudu vedeno pod sp. zn. 15 C 87/2020, nicméně s ohledem na to, že došlo k uhrazení celého nároku žalobkyni ze strany Instituce, bylo předmětné řízení zastaveno.

2. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti společnosti [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), bylo o určení neplatnosti smluv životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního ze dne 8. 9. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo], kterým finanční arbitr její nárok zamítl. Žalobkyně, jakož i žalovaná instituce, podali proti nálezu ze dne 8. 9. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] námitky. Tyto námitky finanční arbitr rozhodnutím o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 12. 3. 2020 zamítnul, Rozhodnutím o námitkách bylo řízení před finančním arbitrem pravomocně skončeno.

3. Řízení před finančním arbitrem trvalo od 6. 8. 2018 do 12. 3. 2020 tedy více jak 19 měsíců.

4. Finanční arbitr nerozhodl do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí dle § 15 odst. 1 ZFA.Žalobkyně spolu s návrhem na zahájení řízení předložila finančnímu arbitrovi veškeré nezbytné podklady k řízení, zejména pojistné smlouvy, příslušné pojistné podmínky, jakož i výzvu instituci.

5. Jak vyplývá z později vydaného nálezu, svůj závěr o neplatnosti pojistné smlouvy finanční arbitr opřel právě a jen o pojistné smlouvy a příslušné pojistné podmínky. Žalobkyně tedy důvodně očekávala, že finanční arbitr rozhodne spor bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonné 90 denní lhůtě od shromáždění podkladů, tj. od předložení bezvadného spisu, případně ve lhůtě prodloužené v souladu se zákonem.

6. Finanční arbitr však v zákonné lhůtě nerozhodl, lhůtu k rozhodnutí prodloužil po jejím uplynutí a nález vydal až 8. 9. 2019. Celková doba od zahájení řízení do vydání nálezu tak není dle názoru žalobkyně přiměřená.

7. Výklad počátku běhu lhůty pro vydání nálezu podle zákona o finančním arbitrovi není zcela jednoznačný. Poukazuje proto na judikaturu Nejvyššího správního soudu, který se touto problematikou již zabýval např. v rozhodnutí č. j. 9 As 36/2018-37 ze dne 31. 5. 2018 nebo v rozhodnutí č. j. 4 Afs 110/2018-40 ze dne 19. 6. 2018, když tato rozhodnutí shodně interpretují § 15 odst. 1 ZFA optikou Směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů, kdy v první fázi řízení je finanční arbitr povinen shromáždit veškeré podklady nezbytné pro zjištění relevantního skutkového stavu, přičemž není podstatné to, zda tyto podklady finanční arbitr skutečně posoudil a provedl předběžné vyhodnocení sporu, ale to, zda měl možnost tak učinit.

8. Dle názoru žalobkyně začala finančnímu arbitrovi běžet lhůta k vydání nálezu dne 7. 8. 2018, tj. den následující po doručení návrhu na zahájení řízení.

9. Žalobkyně uzavírá, že ze spisu [spisová značka] [číslo] jednoznačně vyplývá, že finanční arbitr nevydal nález v přiměřené lhůtě a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu.

10. Proti nálezu podala žalobkyně a též žalovaná instituce námitky, o kterých finanční arbitr rozhodl rovněž po uplynutí zákonné lhůty k vydání rozhodnutí ve smyslu § 16 odst. 2 ZFA, který mu ukládá rozhodnout o námitkách do 30 dnů od jejich doručení finančnímu arbitrovi.

11. Námitky žalobkyně byly finančnímu arbitrovi doručeny dne 23. 9. 2019. Finanční arbitr tak měl rozhodnout nejpozději do 23. 10. 2019. Finanční arbitr však v uvedené lhůtě nerozhodl. Rozhodnutí o námitkách vydal finanční arbitr až dne 12. 3. 2020.

12. Finanční arbitr nedodržel v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo] zákonnou lhůtu ani pro vydání rozhodnutí o námitkách dle § 16 ZFA a řízení o námitkách tak zatížil nesprávným úředním postupem.

13. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne 7. 9. 2020 ke kompenzaci nemajetkové újmy.

14. Žalovaný stát na výzvu reagoval dopisem„ Žádost o náhradu škody“ ze dne 4. 3. 2021, doručeným právnímu zástupci žalobce téhož dne, v němž konstatoval, že v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo]„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení o vydání rozhodnutí o námitkách došlo k překročení lhůty pro vydání rozhodnutí a účastníci nebyli informováni o prodloužení lhůty k vydání tohoto rozhodnutí, a v tomto lze shledat dílčí průtahy spojené se složitostí řízení.“ Žalovaná konstatovala porušení práva a omluvila se za postup finančního arbitra, přičemž žalobkyni sdělila:„ sdělením a omluvou pokládejte projednání žádosti na náhradu škody za ukončené.“.

15. S tímto závěrem žalobkyně nesouhlasí, neboť dle rozhodovací praxe soudů i snížený (nikoliv nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k přiznání zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit. Takový případ však v projednávaném řízení nenastal.

16. Žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Městského soudu pod sp. zn. 68 Co 98/2020, 16 Co 402/2020 a 29 Co 417/2020, která zcela aprobují výše uvedený právní názor žalobce.

17. Řízení, které žalobkyně před finančním arbitrem zahájila, se týkalo smluv investičního životního pojištění, které uzavřela s institucí s cílem vytvořit si finanční rezervu do budoucna. Žalobkyně se na finančního arbitra obrátila v obtížné životní situaci, kdy měla důvodné podezření o neplatnosti svých smluv životního pojištění a obávala se, že by o investované peníze mohla přijít. Po celou dobu řízení tak byla i v existenční nejistotě, neboť spor se týkal pro žalobkyni významné výše finančních prostředků (v souhrnu činil její nárok 98.000 Kč se zákonným příslušenstvím).

18. Žalobkyni řízení zatěžovalo nejen psychicky, ale i časově, když musela čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra, přestože úřad finančního arbitra byl zřízen s cílem, aby šetřil čas a finance spotřebitelům, jak předpokládá Směrnice pro alternativní řešení spotřebitelských sporů. Právě zákonem garantovaná rychlost a bezplatnost řízení před finančním arbitrem byly hlavní důvody, proč se žalobkyně se sporem obrátila na finančního arbitra, a ne na obecný soud.

19. Žalobkyně se nečinnosti finančního arbitra v řízení o nálezu aktivně bránila, když finančního arbitra vyzvala k odstranění nečinnosti v souladu s § 80 správního řádu.

20. Předmětem řízení byla částka 98.000 Kč. Takovou částku nelze považovat za zanedbatelný předmět řízení a je tady na místě přiznat žalobci odškodnění peněžité. Je rovněž nutno zdůraznit, že finanční arbitr je pro rozhodování sporů z životního pojištění specializovaným orgánem a z pohledu jeho specializace nebylo řízení sp. zn.. [spisová značka] [číslo] složitým případem.

21. Dále žalobkyně poukazuje na skutečnost, že finanční arbitr své rozhodnutí opřel výlučně o podklady, které obdržel od žalobce při podání návrhu na zahájení řízení, popř. o podklady, které obdržel od Instituce v rámci jejího vyjádření. Finanční arbirt tedy měl podklady pro rozhodnutí již 6. 10. 2018, přesto nález vydal až 8. 9. 2019.

22. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby.

23. Podle názoru žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v rámci shromažďování podkladů pro rozhodnutí v souvislosti s porušením povinnosti učinit úkon v přiměřené lhůtě, shromažďování podkladů o celkové délce 364 dnů je akceptovatelné, a to i s ohledem na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020 č. j. 63 Co 213/2020-96, podle něhož:…Délka řízení před finančním arbitrem byla zásadně ovlivněna hmotněprávní složitostí daného případu, kdy do celkové délky řízení se citelně promítla obrana pojišťující instituce z hlediska posuzování platnosti smlouvy investičního životního pojištění č……., od jejíž neplatnosti žalobkyně odvíjela nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně namítala neplatnost z důvodu omylu na její straně při jejím uzavírání, její neurčitosti, rozporu se zákonem a dobrými mravy a nezpůsobilosti instituce takovou smlouvu uzavřít. Nelze opomíjet fakt, že řízení před soudním arbitrem má odlišný charakter od soudního řízení……. Na délku řízení před soudním arbitrem tak nelze bez dalšího nahlížet jako na alternativní délku řízení soudního, neboť procesní atributy jsou zde odlišné. Mezi ně patří skutečnost, že řízení u finančního arbitra podléhá zásadě vyšetřovací. Finanční arbitr poté, co navrhovatel odstraní nedostatky návrhu, které brání projednání sporu,vyzve instituci, proti které návrh směřuje, aby se k návrhu vyjádřila a předložila podklady, které finanční arbitr po posouzení návrhu považuje za relevantní pro posouzení a rozhodnutí sporu mezi navrhovatelem a finanční institucí. Není vyloučeno, aby finanční arbitr v řízení vyzýval navrhovatele i instituci opakovaně nebo k doplnění předložených vyjádření nebo podkladů, což se s ohledem na problematiku platnosti sjednaného investičního životního pojištění stalo i v posuzovaném řízení před soudním arbitrem. Zákon o finančním arbitrovi finančnímu arbitrovi ukládá, aby stranám sporu poskytoval k vyjádření nebo předkládání podkladů vždy 15 denní lhůty a současně stanoví právo strany sporu opakovaně požádat o prodloužení této lhůty. Finanční arbitr může v odůvodněných případech lhůtu o 15 dní prodloužit, a to i opakovaně. ……Finanční arbitr stranám nastínil svůj předběžný právní náhled a usiloval v souladu se zákonem o smírné řešení sporu. Následně se strany opakovaně vyjadřovaly k předloženým podkladům, což se výrazným způsobem promítlo do délky řízení. Zásadně platí, že finanční arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem. Zákon o finančním arbitrovi ukládá finančnímu arbitrovi, aby tak učinil do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí. Lhůta pro vydání rozhodnutí tak neplyne ode dne zahájení řízení, ale„ zajištění podkladů od obou stran sporu i třetích stran a posouzení, že pro rozhodnutí finančního arbitra není zapotřebí dalšího shromažďování“. …….otázka platnosti investičního životního pojištění, které má zpravidla charakter pojistného produktu, avšak pro konkrétní účely vykazuje též prvky typické pro produkty kapitálového trhu, je z hmotněprávního hlediska mimořádně obtížnou materií, která si i v řízení před soudním arbitrem vyžádala svůj čas, neboť bylo třeba řešit velké množství hmotněprávních otázek. ……. S ohledem na celkovou dobu posuzovaného řízení před finančním arbitrem lze shledat, že pokud řízení ve vztahu k žalobkyni probíhalo 24 měsíců (ve vztahu k doručení návrhu 8. 11. 2016 do doručení rozhodnutí finančního arbitra o námitkách dne 27. 11. 2018), pak jde o hraniční posouzení celkové délky řízení coby doby přiměřené. ….. Z hlediska významu řízení lze podle odvolacího soudu uvést, že posuzované řízení, jak vyplývá ze Stanoviska, nelze typově zařadit mezi ta, kterým je ve smyslu soudní judikatury přisuzován zvýšený význam pro účastníky, jako jsou řízení trestní, vazební, o ochranu osobnosti, péče o nezletilé, o výživné, řízení ve věcech osobního stavu nebo o pracovněprávních nárocích. Vyšší význam nelze žalobkyni přiznat ani z titulu věku, ani z titulu zdravotního stavu. S ohledem na výše uvedené odvolací soud uzavírá, že z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni nebyly shledány žádné okolnosti, které by mohly svědčit ve prospěch žalobkyně při posuzování přiměřenosti délky posuzovaného řízení, která není obecně vymezena v žádném rozhodnutí ESLP, ani rozhodnutí Nejvyššího či Ústavního soudu z hlediska toho, kolik let by mělo trvat, aby mohlo být hodnoceno jako přiměřeně dlouhé. Navíc se žalobkyni i tak dostalo satisfakce v podobě konstatování porušení práva, jak je uvedeno výše.“ 24. Dne 23. 9. 2019 žalobkyně proti nálezu podala námitky. Dne 23. 9. 2019 Finanční arbitr vyzval Instituci k vyjádření se k námitkám Žalobkyně. Dne 27. 9. 2019 Instituce se k námitkám vyjádřila. Dne 4. 11. 2019 vyzval finanční arbitr Žalobkyni, aby upřesnila zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, které učinila v rámci svých námitek proti nálezu. Dne 18. 11. 2019 žalobkyně své námitky doplnila. Dne 6. 3. 2020 Žalobkyně doplnila argumentaci v námitkovém řízení. Dne 12. 3. 2020 Finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách, kterým zamítl námitky Žalobkyně, v části řízení zastavil, a ve zbytku návrh Žalobkyně zamítl.

25. Řízení o námitkách, které započalo dne 23. 9. 2019 bylo skončeno rozhodnutím o námitkách dne 12. 3. 2020, a trvalo tak 171 dnů.

26. Rozhodnutí o námitkách nevydal arbitr v zákonem stanovené lhůtě, a to ani ve lhůtě prodloužené pro zvlášť složité případy, resp. tuto lhůtu i přes možnost mu danou zákonem neprodloužil a dopustil se tedy nesprávného úředního postupu.

27. Celé řízení před finančním arbitrem tedy trvalo od 6. 8. 2018 do 12. 3. 2020, tedy cca 19 měsíců.

28. Žalovaná je toho názoru, že v předmětné věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v rámci shromažďování podkladů v souvislosti s porušením povinnosti učinit úkon v přiměřené lhůtě, shromažďování podkladů o celkové délce 364 dnů je s ohledem na citované rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 63 Co 213/2020-96 ze dne 9. 9. 2020 akceptovatelné. Co se týče eventuálního nesprávného úředního postupu v souvislosti s porušením povinnosti FA vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, tak nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v řízení o vydání nálezu, ale došlo k nesprávnému úřednímu postupu pouze v řízení k vydání rozhodnutí o námitkách, a to v tom smyslu, že FA písemně neprodloužil lhůtu danou mu zákonem pro vydání rozhodnutí. K tíži FA jde pouze neoznámení prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách a dílčí průtah v tomto řízení.

29. V daném případě tedy v řízení k dílčím průtahům došlo, jednotlivé úkony však byly činěny spíše pravidelně a nelze hovořit o nečinnosti správních orgánů. Existence nesprávného úředního postupu je prokázána, když správní orgán neinformoval účastníky řízení o dalším přiměřeném prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách.

30. Shledaným nesprávným úředním postupem nebyla žalobkyni způsobena psychická, ale ani časová újma. Navíc, dne 5. 8. 2019 Instituce předložila FA podklady a současně FA sdělila nové skutečnosti týkající se předmětu řízení mající značný význam pro rozhodnutí ve věci (a sice, že pojištění z pojistné smlouvy zaniklo dne 1. 3. 2019 s výplatou odkupného). Z tohoto důvodu, po tomto datu již žalobkyni nemohla vznikat jakákoliv újma a nejistota ohledně výsledku řízení.

31. Žalovaná dále uvádí, že oběma stranám byla v průběhu řízení poskytována lhůta pro vyjádření. Strany sporu rovněž zasílaly FA svá vyjádření, a je samozřejmě nezbytné, takové vyjádření zaslat i druhé straně, aby se s ním seznámila a případně se k němu vyjádřila. Uvedené skutečnost nelze samozřejmě přičítat k tíži Žalobkyně, ale nelze je ani přičítat k tíži správního orgánu.

32. Dle § 7 odst. 1 SŘ mají účastníci při řízení před finančním arbitrem rovné postavení, finanční zároveň musí k dotčeným osobám přistupovat nestranně a vyžaduje od všech dotčených osob plnění jejich procesních povinností rovnou měrou. Nelze si tedy představit situace, ve kterých by například finanční arbitr prodloužil dobu k vyjádření jednomu z účastníků několikrát za sebou, zatímco druhému z účastníků by žádost o prodloužení zamítl.

33. Soud zjistil z kopie spisu Finančního arbitra spisová značka [spisová značka] [číslo], že dne 6.8.2018 mu byl doručen návrh na zahájení řízení, dne 24.8.2018 byl právní zástupce žalobkyně vyzván k odstranění nedostatků návrhu na kterou žalobkyně reagovala podáním ze dne 3.9.2018 a dne 21.9.2018 byla instituci ([právnická osoba]) oznámeno zahájení řízení s výzvou k vyjádření návrhu a předložení dokumentace.

34. Dne 5.10.2018 se instituce k návrhu vyjádřila a předložila dokumentaci.

35. Dne 6.11.2018 finanční arbitr vyzval instituci, aby se vyjádřila k předběžnému právnímu názoru a vyzvala oba účastníky řízení ke smírnému řešení sporu.

36. Dne 19.11.2018 se k výzvě finančního arbitra ze dne 6.11.2018 vyjádřila instituce.

37. Dne 3.12.2018 vyzval finanční arbitr navrhovatele (žalobkyni), aby se dne 17.12.2018 ve 12.30 hodin seznámil se shromážděnými podklady v sídle kanceláře arbitra a též instituci, aby se dne 17.12.2018 v 10.00 hodin seznámila se shromážděnými podklady v sídle kanceláře arbitra.

38. Instituce se v uvedený den a hodinu dostavila do sídle kanceláře arbitra a s podklady pro vydání nálezu se seznámila.

39. Dne 10.12. 2018 doručila žalobkyně arbitrovi žádost, aby jí veškeré podklady a vyjádření, která nepředložila ona, byla zaslána v elektronické podobě na cd nebo do datové schránky s tím, že se vyjádří ke spisové dokumentace do 15 dnů ode dne zaslané dokumentace.

40. Dne 3.1.2019 zaslal arbitr žalobkyni jí požadovanou dokumentaci.

41. Dne 8.1.2019 v 16.15 hodin zaslala žalobkyně do datové schránky finančního arbitra podání, kterým se žalobkyně vyjádřila k podkladům pro vydání nálezu a zároveň v tomto podání rozšířila svůj návrh o návrh o návrh na určení neplatnosti pojistné smlouvy a tvrdí právní zájem na tomto určení.

42. Dne 24.7. 2019 vyzvala instituci k předložení aktualizovaného výpisu zaplaceného pojistného a výpis nákladů, sdělení, zda pojištění stále trvá s výzvou, aby se vyjádřila k rozšíření návrhu stran navrhovatelky.

43. Dne 5.8.2019 sdělila instituce arbitrovi, že pojistná smlouva zanikla s výplatou odbytného k datu 27.2.2019 a zaslala mu veškeré požadované podklady.

44. Dne 12.8.2019 arbitr zaslal účastníkům sdělení o nově shromážděných podkladech a vyzval navrhovatele (žalobkyni), aby potvrdila, že pojištění skončilo a že jí bylo vyplaceno odkupné dne 1.3.2019 a prokázala, za těchto okolností, prokázala právní zájem na určení neplatnosti smlouvy.

45. Dne 27.8.2019 navrhovatel (žalobkyně) sdělila arbitrovi, že sjednané pojištění zaniklo výplatou odkupného ke dni 1.3.2019.

46. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního ze dne 8. 9. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo], kterým finanční arbitr nárok navrhovatele (žalobkyně) zamítl.

47. Žalobkyně jako navrhovatel podala proti nálezu ze dne 8. 9. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] námitky.

48. Námitky navrhovatele (žalobkyně) byly finančnímu arbitrovi doručeny dne 23. 9. 2019.

49. Teprve až 18.11.2019 (po dvou týdnech) reagoval navrhovatel na výzvu arbitra ze dne 4.11.2019 k upřesnění částečného zpětvzetí návrhu, které navrhovatel učinil v podání ze dne 23.9.2019.

50. Rozhodnutí o námitkách vydal finanční arbitr až dne 12. 3. 2020, tak, že tyto námitky finanční arbitr rozhodnutím o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 12. 3. 2020 zamítnul, rozhodnutím o námitkách bylo řízení před finančním arbitrem pravomocně skončeno.

51. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne 7. 9. 2020 ke kompenzaci nemajetkové újmy.

52. Žalovaný stát na výzvu reagoval dopisem„ Žádost o náhradu škody“ ze dne 4. 3. 2021, doručeným právnímu zástupci žalobce téhož dne, v němž konstatoval, že v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo]„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení o vydání rozhodnutí o námitkách došlo k překročení lhůty pro vydání rozhodnutí a účastníci nebyli informováni o prodloužení lhůty k vydání tohoto rozhodnutí, a v tomto lze shledat dílčí průtahy spojené se složitostí řízení.“ Žalovaná konstatovala porušení práva a omluvila se za postup finančního arbitra, přičemž žalobkyni sdělila:„ sdělením a omluvou pokládejte projednání žádosti na náhradu škody za ukončené.“.

53. Po provedeném dokazování v rozsahu výše uvedeném vzal soud za prokázané, že dne 6.8.2018 mu byl doručen návrh na zahájení řízení, dne 24.8.2018 byl právní zástupce žalobkyně vyzván k odstranění nedostatků návrhu na kterou žalobkyně reagovala podáním ze dne 3.9.2018 a dne 21.9.2018 byla instituci ([právnická osoba]) oznámeno zahájení řízení s výzvou k vyjádření návrhu a předložení dokumentace.

54. Dne 5.10.2018 se instituce k návrhu vyjádřila a předložila dokumentaci.

55. Dne 6.11.2018 finanční arbitr vyzval instituci, aby se vyjádřila k předběžnému právnímu názoru a vyzvala oba účastníky řízení ke smírnému řešení sporu.

56. Dne 19.11.2018 se k výzvě finančního arbitra ze dne 6.11.2018 vyjádřila instituce.

57. Dne 3.12.2018 vyzval finanční arbitr navrhovatele (žalobkyni), aby se dne 17.12.2018 ve 12.30 hodin seznámil se shromážděnými podklady v sídle kanceláře arbitra a též instituci, aby se dne 17.12.2018 v 10.00 hodin seznámila se shromážděnými podklady v sídle kanceláře arbitra.

58. Instituce se v uvedený den a hodinu dostavila do sídle kanceláře arbitra a s podklady pro vydání nálezu se seznámila.

59. Dne 10.12. 2018 doručila žalobkyně arbitrovi žádost, aby jí veškeré podklady a vyjádření, která nepředložila ona, byla zaslána v elektronické podobě na cd nebo do datové schránky s tím, že se vyjádří ke spisové dokumentace do 15 dnů ode dne zaslané dokumentace.

60. Dne 3.1.2019 zaslal arbitr žalobkyni jí požadovanou dokumentaci.

61. Dne 8.1.2019 v 16.15 hodin zaslala žalobkyně do datové schránky finančního arbitra podání, kterým se žalobkyně vyjádřila k podkladům pro vydání nálezu a zároveň v tomto podání rozšířila svůj návrh o návrh o návrh na určení neplatnosti pojistné smlouvy a tvrdí právní zájem na tomto určení.

62. Sjednané pojištění zaniklo výplatou odkupného navrhovateli (žalobkyni) ke dni 1.3.2019.

63. Dne 24.7. 2019 vyzvala instituci k předložení aktualizovaného výpisu zaplaceného pojistného a výpis nákladů, sdělení, zda pojištění stále trvá s výzvou, aby se vyjádřila k rozšíření návrhu stran navrhovatelky.

64. Dne 5.8.2019 sdělila instituce arbitrovi, že pojistná smlouva zanikla s výplatou odbytného k datu 27.2.2019 a zaslala mu veškeré požadované podklady.

65. Dne 12.8.2019 arbitr zaslal účastníkům sdělení o nově shromážděných podkladech a vyzval navrhovatele (žalobkyni), aby potvrdila, že pojištění skončilo a že jí bylo vyplaceno odkupné dne 1.3.2019 a prokázala, za těchto okolností, prokázala právní zájem na určení neplatnosti smlouvy.

66. Dne 27.8.2019 navrhovatel (žalobkyně) sdělila arbitrovi, že sjednané pojištění zaniklo výplatou odkupného ke dni 1.3.2019.

67. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního ze dne 8. 9. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo], kterým finanční arbitr nárok navrhovatele (žalobkyně) zamítl.

68. Žalobkyně jako navrhovatel podala proti nálezu ze dne 8. 9. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] námitky.

69. Námitky navrhovatele (žalobkyně) byly finančnímu arbitrovi doručeny dne 23. 9. 2019.

70. Teprve až 18.11.2019 (po dvou týdnech) reagoval navrhovatel na výzvu arbitra ze dne 4.11.2019 k upřesnění částečného zpětvzetí návrhu 71. Rozhodnutí o námitkách vydal finanční arbitr až dne 12. 3. 2020, tak, že tyto námitky finanční arbitr rozhodnutím o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 12. 3. 2020 zamítnul, rozhodnutím o námitkách bylo řízení před finančním arbitrem pravomocně skončeno, tedy cca za 5 a půl měsíce, aniž by byli navrhovatel a instituce o prodloužení lhůty informováni.

72. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne 7. 9. 2020 ke kompenzaci nemajetkové újmy.

73. Žalovaný stát na výzvu reagoval dopisem„ Žádost o náhradu škody“ ze dne 4. 3. 2021, doručeným právnímu zástupci žalobce téhož dne, v němž konstatoval, že v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo]„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení o vydání rozhodnutí o námitkách došlo k překročení lhůty pro vydání rozhodnutí a účastníci nebyli informováni o prodloužení lhůty k vydání tohoto rozhodnutí, a v tomto lze shledat dílčí průtahy spojené se složitostí řízení.“ Žalovaná konstatovala porušení práva a omluvila se za postup finančního arbitra, přičemž žalobkyni sdělila:„ sdělením a omluvou pokládejte projednání žádosti na náhradu škody za ukončené.“.

74. Po právní stránce lze věc posoudit takto: žalobkyně se dožaduje finanční satisfakce s odůvodněním, že finanční arbitr nedodržel v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo] zákonnou lhůtu ani pro vydání nálezu ani pro vydání rozhodnutí o námitkách dle § 16 ZFA a obě řízení zatížil nesprávným úředním postupem.

75. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

76. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.Podle odst. 2 cit. ustanovení byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.Podle odst 3 cit. ustanovení nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

77. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk:„ Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ 78. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Žalobkyně podmínku splnila, dne 22.2.2021 byl žalobkyni zaslán přípis, v němž žalovaná konstatovala, že v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení došlo k průtahům a zároveň se žalobkyni omluvila za nepřiměřeně dlouhou celkovou dobu řízení pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] a za nesprávný postup finančního arbitra, který neinformoval účastníky o prodloužení lhůt k vydání rozhodnutí.“ 79. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení.

80. Řízení před finančním arbitrem spadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jde ohledně práva na odčinění újmy způsobené nepřiměřenou délkou takového řízení o jediný nárok i v případě, kdy řízení částečně probíhalo před správními orgány a částečně před soudy. Dle výše citované judikatury má v tomto případě za žalovanou jednat Ministerstvo financí.

81. Dle čl. 38 Listiny základních práv a svobod:„ (1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. (2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.“ 82. Dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy:„ Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků, anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ 83. Ustanovení čl. 38 Listiny hovoří ve svém prvním odstavci výhradně o řízeních soudních. Druhý odstavec již výslovně nestanoví, zda práva zde upravená se vztahují pouze na soudní řízení, anebo i na řízení jiná. Jelikož druhý odstavec navazuje na úpravu prvního odstavce, je nutné dovodit, že i tento odstavec se vztahuje především na řízení soudní. Uvedený závěr lze dovodit i z obsahu tohoto ustanovení, neboť toto ustanovení mimo jiné upravuje právo, aby věc byla projednána veřejně. Veřejnost jednání je znakem odlišujícím řízení před orgánem moci soudní od řízení před ostatními orgány veřejné moci, především před orgánem moci výkonné. Nelze tak dovodit právo žalobkyně z čl. 38 odst. 2 Listiny právo na přiměřenou délku správního řízení. Toto právo nelze jednoznačně dovodit ani z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť ten hovoří o„ projednání soudem“ a o rozhodnutí o„ občanských právech nebo závazcích“. Citované ustanovení tak vedle trestních věcí chrání práva účastníků výlučně v řízeních, v nichž má být rozhodnuto o jejich občanských právech nebo závazcích.

84. Z judikatury ESLP však plyne závěr, že tento soud termín„ projednání soudem“ vykládá široce, a tudíž za soud považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud tento orgán rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka (srov. např. Sramek proti Rakousku, rozsudek ze dne 22. 10. 1984, stížnost č. 8790/79). Evropský soud ve své judikatuře dále dovodil, že pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy nestačí slabý vztah předmětného sporu k civilním právům a závazkům stěžovatelů, nýbrž výsledek řízení musí být pro tato práva a závazky určující, jinými slovy musí se týkat jejich existence, rozsahu nebo podmínek výkonu (srov. Le Compte, Van Leuven a De Meyere proti Belgii, rozsudek ze dne 23. 6. 1981, stížnosti č. 6878/75 a 7238/75, nebo Krosta proti Polsku, rozsudek ze dne 2. 2. 2010, stížnost č. 36137/04).

85. Podle čl. 6 odst. 1 věty první zákona č. 209/1992 Sb., Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP termín„ projednání soudem“ vykládá široce, když za soud považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka, ovšem pouze za splnění podmínky, že je absolvování správního řízení nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu a že na správní řízení soudní přezkum rovněž navazuje (pouze tehdy lze uvažovat o přiměřenosti celkové délky správního a soudního řízení). Řízení před finančním arbitrem nahrazuje sporné řízení před soudem (§1 odst. 1 ZFA), kdy finanční arbitr rozhoduje o subjektivních právech spotřebitele a instituce. Soud má za to, že řízení před finančním arbitrem se přímo týká majetkových práv a má přímý dopad do majetkové sféry účastníka, proto na ně dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy a imateriální újma vzniklá nepřiměřenou dobou tohoto řízení se presumuje. K témuž závěru se přiklonil Městský soud v Praze, např. v rozsudku ze dne 24.6. 2020, č.j. 68 Co 98/2020 – 67, ze dne 9.9.2020, čj. 62 Co 213/2020-96 a v řadě dalších. K možnosti aplikace čl. 6 Úmluvy na posouzení tvrzené újmy žalobkyně dospěl rovněž Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 14. října 2020, sp. zn. II. ÚS 570/2020.

86. S ohledem na § 13 ZOdpŠk je tak třeba na posouzení přiměřenosti délky řízení a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

87. Lhůtu pro nalézací řízení před arbitrem stanoví § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi (dále také jen„ ZFA“), podle kterého arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr má účastníky řízení bezodkladně vyrozumět o prodloužení lhůty. Na rozhodnutí o námitkách proti nálezu má arbitr dle § 16 odst. 2 ZFA lhůtu 30 dnů ode dne doručení námitek arbitrovi, ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit. Podle § 24 ZFA se pro řízení podle tohoto zákona podpůrně užije správní řád (500/2004 Sb.). Dle § 36 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

88. V případě správního řízení, které je vázáno zákonnými lhůtami, neuplatní § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk. Z dikce tohoto ustanovení totiž jednoznačně vyplývá, že povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě má státní orgán pouze tehdy, pokud zákon žádnou lhůtu nestanoví. Tentýž závěr lze dovodit z § 6 odst. 1 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“).

89. Soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že lhůta pro vydání nálezu začíná běžet od podání jejího návrhu finančnímu arbitrovi. Počátek běhu lhůty je tudíž spojen s okamžikem shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí.

90. Řízení před finančním arbitrem lze rozčlenit do dvou fází. V první fázi dochází ke shromažďování podkladů, V první fázi řízení finanční arbitr obstará veškeré podklady nutné pro zjištění relevantního skutkového stavu. Právě určení počátku, resp. konce, druhé fáze řízení je stěžejní spornou otázkou v dané věci. Počátek této lhůty totiž též není spojen se zahájením správního řízení, nýbrž s „ okamžikem vědomosti o skutkových okolnostech v takovém rozsahu, který umožní předběžné právní zhodnocení, že došlo k porušení zákona jako takového“ (z rozsudku NSS ze dne 16. 4. 2010, č. j. 7 As 11/2010 - 134, který následuje nález Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2010, sp. zn. IV. ÚS 946/09). Jestliže se podklady v uvedeném rozsahu dostanou do dispozice finančního arbitra, je třeba mít za to, že je shromáždil (obdržel úplný spis). Též podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále také„ NSS“) č. j.: 9 As 36/2018 – 37 ze dne 31. 5. 2018, je rozhodné datum, ke kterému se váže počátek běhu lhůt, den, kdy finanční arbitr shromáždil veškeré podklady rozhodné pro vydání nálezu, tedy den skutečného obdržení posledního relevantního podkladu.

91. Povinnost finančního arbitra vyrozumět účastníky řízení o tom, že shromáždil veškeré podklady, které jsou nezbytné k rozhodnutí ve věci, však nelze spojovat s počátkem druhé fáze řízení. Takové řešení by totiž odporovalo textu citovaných právních předpisů ohledně počátku běhu lhůty (tj., § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, který hovoří o shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí. Bezodkladná povinnost finančního arbitra vyrozumět účastníky řízení o shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí, zaručuje, že se účastníci řízení o okamžiku počátku druhé fáze řízení dozvědí, a to včas, aby případně mohli hájit svá práva ve správním (popř. soudním) řízení. Je tak maximálně respektována zásada rychlosti řízení i princip právní jistoty účastníků.

92. Řízení před finančním arbitrem skončí nejpozději do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí, přičemž o tomto okamžiku je finanční arbitr povinen účastníky řízení bezodkladně vyrozumět. Lze žalobkyni přisvědčit, že finanční arbitr ji o tom, že skončila prvá fáze správního řízení je stran arbitra ukončena, nevyrozuměl.

93. Účelem druhé fáze řízení je meritorní skončení sporu před finančním arbitrem vydáním autoritativního rozhodnutí (nálezu). Zpracování, analyzování, hodnocení a právní posouzení získaných poznatků musí být včleněno do druhé fáze řízení, která je omezena nejzazší možnou lhůtou pro vydání rozhodnutí.

94. Právní úprava navíc předvídá ve zvláště složitých případech možnost prodloužení této lhůty.

95. Pokud tedy finanční arbitr usiluje o nalezení smírného řešení sporu (k čemuž je podle § 1 odst. 3 zákona o finančním arbitrovi dokonce povinen), musí postupovat tak, aby – pro případ že se mu smírné řešení nalézt nepodaří –, nejpozději ve lhůtě 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí rozhodl v řízení nálezem.

96. Podle § 15 odst. 1, věty prvé zákona o finančním arbitrovi finanční arbitr vydá nález bez zbytečného odkladu, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí, nelze – li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů.

97. Lhůtu stanovenou v § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi je tak nutné pokládat za nejzazší přípustnou lhůtu ke skončení věci. K autoritativnímu rozhodnutí nezbytné přistoupit vždy tehdy, nepodaří-li se spor vyřešit smírným způsobem.

98. V posuzovaném případě druhá fáze řízení začala běžet den po té, kdy Instituce zaslala arbitrovi požadované podklady, zejména stav pojistné smlouvy ke dni 2.8.2019 se sdělením, že dne 1.3.2019 zaniklo pojištění vyplacením odbytného navrhovateli. a přehled zaplaceného pojistného tedy dne 6.8 2019.

99. Zákonná 90tidenní lhůta tak uplynula dne 6.11.2019 a nebyla překročena, neboť Finanční arbitr vydal Nález dne 8.9.2019.

100. Podle § 16 odst. 2, věty druhé zákona o finančním arbitrovi arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi, ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů, nelze li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

101. Námitkové řízení bylo zahájeno dnem po dni doručením Námitky navrhovatele proti Nálezu dne 23.9. 2019, tedy dne 24.9.2019. Rozhodnutí o námitkách bylo vydáno dne 12.3.2020, tedy za pět a půl měsíce lhůta byla překročena o čtyři a půl měsíce.

102. Teprve až 18.11.2019 (po dvou týdnech) reagoval navrhovatel na výzvu arbitra ze dne 4.11.2019 k upřesnění částečného zpětvzetí návrhu 103. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1, věty třetí OdpŠk, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 téhož zákona. I v případě právnických osob se postupuje srovnatelným způsobem, tedy i jim zpravidla náleží stejné zadostiučinění jako osobám fyzickým.

104. Podle ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující.

105. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu.

106. Právní úprava § 31a odst. 2 OdpŠk stanoví určitá pravidla, podle kterých musí soud (případně již příslušný orgán v rámci předběžného projednání nároku) při stanovení formy zadostiučinění postupovat, a to s ohledem na přiměřenost zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmě. 107. [příjmení] peněžité satisfakce přichází do úvahy jako prostředek odškodnění závažné nemajetkové újmy za současného splnění dvou podmínek, a sice že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jiným způsobem a konstatování porušení práva se samo o sobě nejevilo jako dostatečné. Přiznání peněžité částky proto konzumuje požadavek na konstatování porušení práva. Konstatování porušení práva v tom smyslu, že došlo k nezákonnému rozhodnutí nebo k nesprávnému úřednímu postupu, je nutným předpokladem pro možnost přiznat poškozenému finanční náhradu, a proto je v odůvodnění rozhodnutí vždy, ať už explicitně či implicitně, obsaženo. Konstatování porušení práva ve výroku rozhodnutí je namístě v případě, že se jiná forma náhrady poškozenému nepřiznává, neboť je tím zároveň zdůrazněna hodnota této formy morálního zadostiučinění jako dostatečné a plnohodnotné náhrady za vzniklou nemajetkovou újmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009).

108. Na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Pokud konstatování porušení práva nepředstavuje samo o sobě postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, je na zvážení soudu, zda nemajetkovou újmu není možné nahradit jinak, např. formou omluvy. Jednotlivé prostředky nápravy se přitom mohou lišit podle toho, zda došlo ke vzniku nemajetkové újmy z důvodu nepřiměřené délky řízení či z důvodu jiného nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí.

109. Peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Poskytnutí finanční náhrady je tedy považováno za formu zadostiučinění pro poškozené nejsilnější a nejhodnotnější, zatímco konstatování porušení práva za pouhý mezník nutný k vyjádření, že k určitému pochybení orgánů veřejné moci došlo.

110. Je namístě uzavřít, že předmětné řízení bylo nepřiměřeně dlouhé ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, tím je splněna první ze tří podmínek odpovědnosti státu. Imateriální újmu žalobkyně lze, jak už bylo vysvětleno výše, presumovat. Při hodnocení vzniklé újmy ve smyslu § 31a OdpŠk se proto soud přidržel stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 206/2010 a dospěl k závěru, že kompenzace újmy žalobkyně ve formě konstatování porušení práva je dostačující. Žalovaná v reakci na předběžné uplatnění nároku již konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a žalobkyni se písemně omluvila.

111. Soud přisvědčuje žalované, jak je mu známo z jeho činnosti, že právní zástupce žalobkyně podal k arbitrovi vícero obdobných návrhů, potažmo následně ke zdejšímu soudu jak dle části třetí o.s.ř., tak též dle části páté o.s.ř.

112. Soud přihlédl ke skutečnosti, že v období od 8.1.2019 do 24.7.2019 neučinil arbitr žádný úkon, avšak mezitím pojistný vztah zanikl výplatou odkupného navrhovateli (žalobkyni) dne 1.3.2019.

113. Význam řízení tvrzený žalobkyní je doložen skutečností, že žalobkyně po té, kdy pojištění zaniklo, nemohla mít na řízení, jak tvrdí vysoký zájem spojený s nejistotou. Nelze ani přehlédnout, že ač právní zástupce žalobkyně sídlí na náměstí do něhož ústí ulice se sídlem arbitra, nedostavil se do kanceláře sídla arbitra a požádal o zaslání dokumentace do své datové schránky, vědom si toho, že tento úkon řízení (byť neopatrně) prodlouží. Je-li porušení práva poškozeného konstatováno již v rámci předběžného projednání nároku na náhradu škody (§ 14 zák. č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a příslušný úřad se za ně omluvil, a má-li soud následně tuto formu zadostiučinění za přiměřenou, musí žalobu zamítnout jako nedůvodnou.

114. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 150 o.s.ř. tak, že nepřiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce odpovídající v poměru nepatrnou částku z 1500 Kč, jež by sestávaly z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, představující 300 Kč za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

115. Lze totiž přisvědčit žalobkyni, že žalované muselo být zřejmé, že jí dosud poskytnutá satisfakce ve formě omluvy, nemůže být dostačující a bylo by nemravné po žalobkyni žádat náhradu nákladů, byť v marginální výši, zejména, pokud v období od 8.1.2019 do 24.7.2019 neučinil arbitr žádný úkon.

Poučení