13 C 237/2017-269

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: ; [osobní údaje žalovaného] organizace resortu [ulice a číslo], [PSČ] [obec] o náhradu majetkové a nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení majetkové újmy ve výši 39.000 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 50.000 Kč z titulu nemajetkové újmy, kterou jí měl způsobit žalovaný tím, že jí dal dne 6.10.2014 výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti. U žalovaného pracovala od 1.1.1971 na základě pracovní smlouvy. Předání výpovědi předcházelo jednání, kdy za zaměstnavatele s ní jednal Mgr. [příjmení], který ji oznámil, že všichni důchodci musí odejít, neboť [název soudu] dostal z Krajského soudu málo peněz na další rok a musí propustit důchodce. Navrhl jí ukončit pracovní poměr výpovědí, poté dohodou s tím, že už všichni podepsali. Jelikož na to nepřistoupila, byla ji dána výpověď pro nadbytečnost. Podle jejího názoru postupoval zaměstnavatel diskriminačně. Postup žalovaného byl fiktivní a účelový a směřoval pouze ke generační obměně zaměstnanců. Chování žalovaného bylo vůči ní ponižující, jelikož předseda soudu JUDr. [příjmení] dne 10.12.2014 poděkoval všem soudcům a zaměstnancům za výbornou práci a k tomu jim byla přiznána mimořádná odměna. Tuto odměnu obdrželi všichni zaměstnanci, kromě žalobkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které také odmítly rozvázat dobrovolně pracovní poměr. Tímto postupem byla nejen ona jednoznačně potrestána. Žádná z nich také nebyla pozvána k předsedovi soudu, kde proběhlo poděkování a rozlučka s odcházejícími zaměstnanci. V důsledku diskriminačního chování zaměstnavatele, tak byla ve značné míře snížena její důstojnost, byla označena za osobu určitého věku, které se musí zbavit, byla nepravdivě informována o tom, že důvodem ukončení pracovního poměru je skutečnost, že další rok by nebylo na mzdy a nebyla jí přiznána odměna za rok 2014. Důsledkem toho u ní došlo ke vzniku zdravotních problémů psychického rázu, které se projevily nespavostí, neustálým hledáním příčin chování žalovaného, což ji způsobilo stres a nesoustředěnost. Druhým nárokem žalobkyně je majetková újma-škoda ve výši 39.000 Kč, která ji vznikla nezákonným postupem žalovaného, nevyplacením odměny ve stejné výši, jako obdržela její kolegyně [jméno] [příjmení], zaměstnankyně žalovaného, která vykonávala práci srovnatelného množství, složitosti, odpovědnosti i náročnosti.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Důvodem rozvázání pracovního poměru s žalobkyní byly ekonomické důvody. Krajským soudem bylo žalovanému uloženo snížit počet zaměstnanců. Proto bylo jednotlivým místopředsedům uloženo provést kontrolu vytíženosti zaměstnanců jejich úseků a označení zaměstnanců, kterých nebude z důvodu malé vytíženosti, přerozdělení a racionalizace práce potřeba tak, aby se žalovaný dostal na rozpočtově krytý počet zaměstnanců pro rok 2015, tj. 255 z 280. Pracovní poměry byly ukončovány napříč soudem, napříč jednotlivými skupinami zaměstnanců, a to jak co do různorodosti agend, tak co do jejich věku. S ohledem na výsledky personálního auditu na jednotlivých úsecích soudu a po zohlednění všech pracovních poměrů, které měly skončit uplynutím doby nebo dohodou vydal předseda soudu dne 2.10.2014 rozhodnutí o organizační změně pod Spr [číslo] [rok], kterým byla zrušena dvě pracovní místa vyššího soudního úředníka a jedno pracovní místo soudního tajemníka. Následně byla žalobkyni předána výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti. Žalobkyně dlouhodobě zpracovávala platební rozkazy a elektronické platební rozkazy v agendě dopravních podniků, kterou měla na začátku roku 2014 již takřka skončenu. Vzhledem ke změně zákona již jako tajemnice bez pravomocí VSÚ mohla zpracovávat jen agendu statistiky, jelikož do agendy zpracovávání elektronických platebních rozkazů v systému [příjmení] již zařazena být nemohla, neboť by její práce vyžadovala supervizi soudce, což je neekonomické. Její místo bylo zrušeno bez náhrady.

3. Co se týče nevyplacených odměn jedná se o nenárokovou složku mzdy, tak vše záviselo na hodnocení vedoucího pracovníka. Ředitelkou správy byl zpracován tzn. Klíč k rozdělení mimořádných odměn, následně schválený předsedou soudu, který určoval základní částku pro jednotlivé kategorie zaměstnanců v závislosti na výši prostředků určených na odměny. Konkrétní výši odměny určovali příslušní místopředsedové, ředitelka správy a dozorčí úřednice, podle toho, do jaké skupiny zaměstnanců ten, který zaměstnanec náležel. Hodnoceny byly jak pracovní výkony - schopnost zvládat zvýšenou zátěž, samostatnost při řešení pracovních úkolů, chybovost, tak přítomnost v zaměstnání po dobu, za kterou se odměny přiznávaly.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně byla u žalovaného v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy a její poslední změny ze dne 31.12.2013 na pozici soudního tajemníka od 1.1.2014. Dále bylo nesporné že žalobkyni byla dne 6.10.2014 předána výpověď z pracovního poměru ze strany zaměstnavatele z důvodu nadbytečnosti zaměstnance. Pracovní poměr u žalovaného skončil dnem 31.12.2014 poté, co bylo žalobkyni nařízeno čerpání dovolené. Dále bylo nesporné, že žalobkyni nebyly přiznány za období od 1.6.2014 do 31.12.2014 odměny.

5. Soud provedl ve věci následující dokazování:

6. Z rozhodnutí o organizační změně Spr [číslo] [rok] ze dne 2.10.2014 vyplývá, že byly zrušeny tři pracovní místa, 2 místa VSÚ a jedno místo tajemnice. Organizační opatření bylo projednáno s odborovou organizací působící u [anonymizováno] [obec].

7. Z kopií dokladů o ukončení pracovněprávního vztahu jednotlivých zaměstnanců soud zjistil, že pracovní poměr žalobkyně, jako soudní tajemnice, skončil ke dni 31. 12. 2014 z důvodu výpovědi podané žalovaným z důvodu nadbytečnosti dle rozhodnutí sp. zn. Spr 2956 2014 ze dne 2. 10. 2014 o zrušení 1 místa soudního tajemníka.

8. Ze mzdového listu za rok 2014, sdělení MSSZ bylo zjištěno, že žalobkyně byla v době od 1.6.2014 do 31.12.2014 v pracovní neschopnosti ve dvou obdobích, a to od 9.6.2014 - 14.7.2014 a od 9.10.2014 - 30.11.2014. Od 4.12 - 31.12.2014 čerpala dovolenou.

9. Z potvrzení lékaře MUDr. [příjmení] ze dne 13.12.2019 bylo zjištěno, že žalobkyně byla v roce 2014 v pracovní neschopnosti od 9.10 - 30.11.2014.

10. Z rozvrhu práce 2013, 2014, 2015 bylo zjištěno, že v roce 2013 byly na úseku VSÚ C sporného úseku na pozici tajemnice byla zařazena žalobkyně, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soudní tajemnice [jméno] [příjmení] pracovala na úvazek, zpracovávala statistiky čtyř soudních oddělení, zpracovávala agendu pro Czech point, pro úseky CaPa Nc a úkony ve vztahu k rozhodcům. Od poloviny roku 2014 byla k dispozici na pozici tajemnice Mgr. [jméno] [příjmení] se kterou byla uzavřena dne 26.3.2014 kvalifikační dohoda a její pracovní náplní bylo studium na VSÚ (kvalifikační dohoda, osvědčení, dohoda o změně pracovní smlouvy). V roce 2012 zpracovávala žalobkyně rozhodování ve věcech rozkazních – dopravní podniky, jako tajemnice s kompetencemi VSÚ. V roce 2014 zpracovávala rozhodnutí a úkony dle § 14 písm. a, b, d zákona č. 121/2008 Sb., konečné referáty ze čtyř oddělení. Agendu rozhodování ve věcech rozkazních rejstříky 273 C a 273 EC zpracovávala VSÚ Mgr. [jméno] [příjmení]. V roce 2015 konečné referáty, jako dílčí agendu zpracovávali VSÚ a jediná tajemnice [jméno] [příjmení].

11. Ze statistik vyřízených věcí za období 1, 6, 12/ 2013 a 2, 4, 6, 12/ 2014 bylo zjištěno, že žalobkyně o agendu dopravních podniků přišla zcela na konci roku 2013, neboť platební rozkazy v C a EC agendě dopravních podniků již nenapadaly. Zpracovávala již jen zůstatky. V roce 2014 zpracovávala již jen statistiku soudních oddělení C.

12. Z přehledu odměn na I. pololetí 2014 soud zjistil, že průměrná výše odměn VSÚ a tajemníků činila částku cca 6.840 Kč, rozptyl odměny byl od 3.000 Kč do 12.000 Kč, přičemž žalobkyně obdržela odměnu ve výši 5.000 Kč. Z přehledu odměn na II. pololetí 2014 bylo zjištěno, že průměrná výše odměn VSÚ a tajemníků za období od 1. 6. 2014 do 30. 11. 2014 činila částku cca 28.000 Kč, rozptyl odměny byl od 0 Kč do 40.000 Kč, přičemž žalobkyně obdržela odměnu ve výši 0 Kč, stejně jako [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dle klíče k rozdělení mimořádných odměn ze dne 18.11.2014 a z 5.1.2015 za od 1.6.2014 do 30.11.2014 bylo přiděleno na VSÚ a soudní tajemníky objem prostředků ve výši 1.410.000 Kč, a to na 47 zaměstnanců, přičemž průměr měl činit částku 30.000 Kč na jednoho zaměstnance. Za období od 1.12.2014 do 31.12.2014 činila průměrná odměna částku cca 12.000 Kč, rozptyl odměny byl od 0 Kč do 19.000 Kč, přičemž žalobkyně obdržela odměnu ve výši 0 Kč, stejně jako [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dle klíče k rozdělení odměn za od 1.12.2014 do 31.12.2014 bylo přiděleno na VSÚ a soudní tajemníky objem prostředků ve výši 611.000 Kč, a to na 47 zaměstnanců, přičemž průměr měl činit částku 13.000 Kč na jednoho zaměstnance.

13. Ze spisového materiálu [spisová značka] OS [obec] bylo zjištěno, že pracovní poměr [jméno] [příjmení] skončil ke dni 31.10.2014 dohodou na návrh zaměstnavatele poté, co zaměstnankyně na základě lékařského posudku dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost. Pracovní poměr skončil dohodou k 31.12.2014 u [jméno] [příjmení] – VSÚ (na návrh zaměstnankyně), [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] Dohodou na návrh zaměstnance skončil pracovní poměr též u [jméno] [příjmení] (ke dni 13. 1. 2015), [jméno] [příjmení] (ke dni 31. 1. 2015), [jméno] [příjmení] (ke dni 11.2.2015 z důvodu invalidity), [jméno] [příjmení] (ke dni 30. 9. 2014), [jméno] [příjmení] (ke dni 21.8.2014), [jméno] [příjmení] (ke dni 14.7.2014) a [jméno] [příjmení] (ke dni 20.7.2014). Bez bližší specifikace, z čí iniciativy byla dohoda uzavřena, se tak stalo i u [jméno] [příjmení] (ke dni 28. 2. 2015), [jméno] [příjmení] (ke dni 28. 2. 2015), [jméno] [příjmení] (ke dni 28. 2. 2015) a [jméno] [příjmení] (ke dni 15. 7. 2014). Uplynutím sjednané doby pracovní poměr skončil u [jméno] [příjmení], DiS (ke dni 31.8.2014), [jméno] [příjmení] (ke dni 31. 12. 2014) a Mgr. [jméno] [příjmení] (ke dni 31. 1. 2015). Pracovní poměr JUDr. [jméno] [jméno] skončil ke dni 15. 8. 2014 z důvodu jmenování do funkce soudce. Pracovní poměr výpovědí ze strany zaměstnance byl ukončen u [jméno] [příjmení] (ke dni 31. 1. 2015). Pracovní poměr Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] skončil dohodou z důvodu dalšího působení zaměstnance v pozici asistenta soudce u jiného soudu. Pracovní poměr Mgr. [jméno] [příjmení] skončil ke dni 30. 6. 2014 dohodou z důvodu jeho nástupu do funkce justičního čekatele u Krajského soudu v Brně dne 1. 7. 2014.

14. Z protokolů ve věci [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] z výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení], Mgr. [příjmení], JUDr. [příjmení] a z klíče k rozdělení mimořádných odměn za období od 1.6.2014 do 3.11.2014 a 1.12.2014 do 31.12.2014 bylo zjištěno, že rozdělení odměn záviselo na hodnocení vedoucího pracovníka. Nejprve byl ředitelkou správy soudu zpracován tzn. klíč k rozdělení mimořádných odměn, následně schválený předsedou soudu, který určoval základní částku pro jednotlivé kategorie zaměstnanců v závislosti na výši prostředků určených na odměny. Konkrétní výši odměny pak určovali příslušní místopředsedové, ředitelka správy soudu a dozorčí úřednice. Hodnotili jak pracovní výkony, přítomnost v zaměstnání, přičemž za tolerovanou nepřítomnost bylo považováno 10 dnů. Dále bylo zohledněno, zda zaměstnanec dovedl i přes nepřítomnost, zvládnout své pracovní úkoly či nikoli a tyto musely být přiděleny někomu jinému.

15. Z protokolu o výpovědi Ing. [příjmení] ve věci [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (11. 4. 2017) bylo zjištěno, že v průběhu roku 2014 jim bylo oznámeno avízo z ministerstva, že obdrží méně rozpočtových prostředků. U žalovaného se jednalo o pokles asi o 20 - 25 zaměstnanců. Žádné doporučení k dosažení uvedeného snížení nedával. Konkrétní rozdělení odměn na daném soudu je v kompetenci příslušného předsedy.

16. Z protokolu o výpovědi Mgr. [příjmení] ve věci [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že byla nutnost snížit počet zaměstnanců a provedení auditu příslušným místopředsedou. Sám byl přítomen u pohovoru s paní [celé jméno žalobkyně] a paní [příjmení]. Podrobnosti si nepamatoval. Otázka, jestli je paní [celé jméno žalobkyně] důchodkyně, řešena nebyla. O tom, že se měli cíleně zbavovat důchodců, se dozvěděl až v souvislosti se žalobou.

17. Ze zprávy ombudsmana ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. [číslo] 2014 [spisová značka], soud zjistil, že na ombudsmana se obrátila jak [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], VSÚ které obě dostaly výpověď 2. 10. 2014 pro nadbytečnost. Dle názoru stěžovatelek byla nadbytečnost zástupný důvod. Skutečným důvodem byl důchodový věk. Ke stejnému závěru dospěl i ombudsman, který uvedl, že žalovaný se dopustil přímé diskriminace z důvodu věku. V hodnocení otázky nevyplacení odměn vzhledem k omezeným možnostem dokazování nemohl s jistotou určit, zda se žalovaný dopustil vůči stěžovatelkám diskriminace ve formě pronásledování (zpráva ombudsmana).

18. Z rozsudků OS [obec] a KS [obec] ve věci [spisová značka] bylo zjištěno, že u OS [obec] probíhalo řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru žalobkyně [jméno] [příjmení] pro nadbytečnost. V řízení žalovaný neprokázal, že ve vztahu k této žalobkyni neporušil zásadu rovného zacházení, naopak, že rozhodnutím - organizačním opatřením byly sledovány cíle propuštění skupiny zaměstnankyň starších 60 let, které odmítly uzavřít dohodu o rozvázání pracovního poměru, a proto soud dovodil, že rozhodnutí o organizační změně je neplatné. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, byl prvostupňový rozsudek potvrzen nicméně soud konstatoval, že nelze uzavřít, že by rozhodnutím o organizační změně ze dne 2.10.2014 byl žalovaný veden pouze snahou zastřít skutečný záměr spočívající v generační obměně zaměstnanců. Odvolací soud tedy uzavřel, že se jedná o rozhodnutí o organizační změně ve stylu ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce a že v příčinné souvislosti s tímto rozhodnutím se stali nadbytečnými dva zaměstnanci na pozici vyššího soudního úředníka (a tajemnice). Nicméně při výběru konkrétní zaměstnankyně postupoval žalovaný diskriminačně, když uplatnil nepřípustné kritérium věku, a proto posuzovaná výpověď je pro rozpor se zákonem neplatným právním jednáním.

19. Ze spisového materiálu sp.zn. [spisová značka] řízení probíhajícího u zdejšího soud bylo zjištěno, že se jednalo o žalobu [jméno] [příjmení] o náhradu majetkové a nemajetkové újmy. Z rozhodnutí ve věci samé bylo zjištěno, že soud dospěl k závěru, že potřebnost organizační změny byla mimo veškerou pochybnost, nicméně v daném případě žalovaný postupoval diskriminačně a v důsledku toho jí přiznal přiměřené zadostiučinění a s ohledem na tato zjištění i nárok na nevyplacené odměny, když v řízení nebyly prokázány důvody pro nevyplacení odměn.

20. Z výslechu [jméno] [příjmení] jako svědkyně ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, soudu sdělila, že pracovala na úseku výkonu rozhodnutí. Dne 25. 9. 2014 pro ni přišla [jméno] [příjmení] s tím, že jsou volány k JUDr. [příjmení]. Sdělila jí, že jdou řeči, že mají propouštět důchodce, což jí samotné přišlo divné. Sama svědkyně říkala, že má v plánu pracovat tak jeden až dva roky, a [jméno] [příjmení] tak ještě jeden rok. [příjmení] jim měl sdělit, že má smutnou zprávu, že [příjmení] říkal, že se mají zbavit všech důchodců a že o tom již rozhodlo vedení soudu. Dále sdělil, že prý jemu osobně je to líto, že s tím nicméně nemůže nic dělat. Jednání nebylo příjemné, předložený návrh dohody podepsat nechtěla. Na schůzce nezaznělo nic sprostého ani žádné silnější vyjádření. Že jsou odměny, bylo sděleno na intranetu ze strany JUDr. [příjmení]. Jednalo se opravdu o mimořádné odměny. Všichni odměny dostali kromě nich a pár dalších výjimek. Též se konalo rozloučení s odcházejícími zaměstnanci, nicméně ani ona, ani [jméno] [příjmení] pozvány nebyly. O výpovědi bylo jednáno s osmi zaměstnanci, což věděla od personalistky, všechny dostaly návrh dohody, podepsaly všechny kromě ní a [příjmení]. Jednalo o pracující důchodce. Místo ní měla její práci vykonávat paní [příjmení], rovněž na její místo posléze měla přijít justiční čekatelka.

21. Z účastnické výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že u zaměstnavatele byla zaměstnaná 43 let, odměny dostávala vždy, když byly přiznávány. Od roku 2014 byla její náplní práce statistika pro celé civilní oddělení, minimálně 5-6 kanceláří, dokud nenastoupila paní [příjmení], která statistiku dělala také. Co se týče pracovní neschopnosti v roce 2014 vzpomněla si pouze na jednu, a to v důsledku úrazu od 9.10.2014. Domnívala se, že nebyla vyslána na školení na VSÚ z důvodu, že byla důchodkyně. Ze stejného důvodu nebyla vyslána na školení na CEPR. Před rokem 2014 se zkoušky dělaly každý rok u [název soudu]. S ovládáním počítače neměla problém, veškerou agendu EPR dělala na počítači a zaučovala i čekatele. Ohledně skončení pracovního poměru s ní jednal třikrát Mgr. [příjmení], podruhé u toho byl na chvíli i Mgr. [příjmení]. V průběhu zaměstnání u žalovaného se s paní [příjmení] a [příjmení] blíže neznaly, dělaly na jiném oddělení. Po těch odpracovaných letech se s ní zaměstnavatel ani nerozloučil, ona ani paní [příjmení] a [příjmení] nebyly na rozloučení s důchodci pozvány.

22. Z výslechu svědka [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že byl přímým nadřízeným žalobkyně od roku 2011. Žalobkyně zpracovávala agendu platebních rozkazů a elektronických platebních rozkazů u dopravních podniků. Byla dobrou pracovnicí. To však skončilo s nástupem CEPR, který vytlačil EPR a zároveň se agenda dopravních podniků stala obecnou agendou. Poslední rok činnosti žalobkyně a také dalších tajemnic paní [příjmení] a [příjmení] náplň práce klesala, v roce 2013 byly zůstatky v agendě již zpracované a agenda přestala existovat, proto skončily jako zpracovatelky statistik. Žalobkyně jako tajemnice nemohla pracovat v CEPRu, to mohli jen VSÚ. Žalobkyně se účastnila porad úseku a tudíž věděla, že práce na úseku ubylo a v podstatě již není. Pokyn na snižování zaměstnanců platil pro všechny úseky. Na poradách VSÚ se vedení vždy zajímalo, kdo hodlá skončit, kdo má jiné pracovní nabídky, kdo uvažuje o odchodu, tudíž s mnohými bylo ukončení pracovního poměru dohodnuto. Ještě na úseku byla tajemnice [jméno] [příjmení], která měla zkrácený pracovní úvazek. I ona v té době zpracovávala statistiky, k tomu dělala úkony ve vztahu k Czech Pointu a všechny úkony ve vztahu k rozhodcům, byla schopná a rychlá. VSÚ mají většinou magisterský titul, nulový zácvik a zpracovávají agendu CEPRu a civilních dožádání a k tomu jako doplňkovou agendu statistiky. U paní [příjmení] skončil pracovní poměr uplynutím doby a s paní [příjmení] byla uzavřena dohoda o ukončení pracovního poměru z iniciativy žalovaného. Dovolenou, pokud jde vyčerpat, žalovaný neproplácí. Žalobkyně byla v podstatě dva měsíce v pracovní neschopnosti, na kterou navazovala dovolená. Při vyplácení odměn se hodnotí celé pololetí, resp. rozhodné období. V době pracovní neschopnosti žalobkyně bylo třeba přerozdělit agendu žalobkyně, jelikož vedoucí kanceláří volaly, kdo bude statistiku dělat. Proto došlo k přerozdělení. Od roku 2015 pak stávající VSÚ ke své agendě zpracovávali statistiku pro civilní kanceláře, každý jednu nebo dvě, což trvá doposud, takže místo pro soudní tajemnici, která by to dělala, jako jedinou agendu, už nebylo.

23. Soud neprovedl navrhovaný výslech [jméno] [příjmení] jako svědkyně, v tomto řízení, jelikož jak vypověděla sama žalobkyně s touto kolegyní se dříve neznaly, pracovaly na jiném úseku a soud proto považoval její výslech za nadbytečný, zvlášť za situace, kdy její výpověď je již obsahem připojených spisů, jejichž podstatný obsah byl k důkazu proveden. Z důvodu nadbytečnosti nebyly provedeny výslechy JUDr. [příjmení], Ing. [příjmení], JUDr. [příjmení], JUDr. [příjmení], Mgr. [příjmení], seznamem odměn všech zaměstnanců soudu od roku 2010 a osobními spisy zaměstnanců a vyjádřením zaměstnanců k rozvázání pracovního poměru a spisem veřejného ochránce práv.

24. Ústavní princip rovnosti (zákazu diskriminace) zakotvený v čl. 1 Listiny základních práv a svobod se v rámci pracovněprávních vztahů promítá jednak do ustanovení § 16 a § 110 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), a jednak do zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ antidiskriminační zákon“).

25. Pro posouzení, zda v projednávané věci nebylo postupem žalovaného zasaženo do práva na rovné zacházení u žalobkyně, bylo nutné primárně vyjít z právní úpravy antidiskriminačního zákona, který je ve vztahu k zákoníku práce lex specialis. Tento zákon mimo jiné v ustanovení § 1 odst. 1 písm. c) vymezuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcech pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování.

26. Podle § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona„ přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru, ……“.

27. Podle § 16 odst. 2 zákoníku práce„ v pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, ……..“.

28. S ohledem na chápání pozice zaměstnance jako slabší strany pracovněprávního vztahu je pak třeba vyjít ze závěrů mimo jiné nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. III. ÚS 880/15 (publ. pod č. 182/ 2015 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu), podle něhož„ ochrana práva na zajištění rovného zacházení a ochrana před diskriminací přísluší soudům (čl. 4 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny). Ve vztahu k dokazování diskriminačního jednání se v řízení před obecnými soudy aplikuje ustanovení § 133a občanského soudního řádu. Podle tohoto ustanovení: "Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách, (...) je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení." V této souvislosti Ústavní soud dále uvedl, že důkazní břemeno tedy neleží pouze a výlučně na straně žalované, ale též na straně žalující. Žalobce je tak povinen prokázat znevýhodňující zacházení, tedy že s ním bylo ve srovnání s tzv. komparátorem (osobou ve srovnatelné situaci) zacházeno znevýhodňujícím způsobem z diskriminačního důvodu.

29. Tvrzení žalobkyně o výlučnému ukončení pracovního poměru pouze s důchodci postačilo, aby v souladu s ustanovením § 133 OSŘ přešlo důkazní břemeno, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení při takovém jednání, na žalovaného. Žalovaný tak byl povinen prokázat, že jím daná výpověď žalobkyni z důvodu nadbytečnosti byla postavena na objektivně zdůvodnitelných a ospravedlnitelných faktorech, které nejsou spojeny s diskriminačním znakem (kritériem věku), případně že na jeho jednání dopadají výjimky dle § 6 antidiskriminačního zákona, resp. § 16 odst. 4 zákoníku práce. Žalovaný v řízení prokázal, že místo žalobkyně bylo vyhodnoceno jako nadbytečné, v kontextu ostatních pracujících na stejném úseku.

30. Soud posuzoval snižování počtu zaměstnanců na [název soudu] v důsledku poklesu rozpočtových prostředků na platy zaměstnanců pro rok 2015 komplexně. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že od 1.7.2014 byl postupně snižován početní stav zaměstnanců žalovaného z původního počtu 280 na výsledný počet 255 zaměstnanců, po provedení důkladného personálního auditu, tak aby došlo k co nejmenšímu počtu vynucených odchodů. Zaměstnavatel vygeneroval zaměstnance, kteří o odchodu uvažovali, resp. k němu nějakým způsobem dospěli. To, že s tímto zjištěním žalovaný následně pracoval a využil tuto situaci ke splnění svých cílů redukce počtu zaměstnanců, nemůže jít k jeho tíži a situaci nelze hodnotit pohledem ex post. Soud dospěl k závěru, že k rozvázání pracovních poměrů došlo napříč soudními odděleními i napříč věkovými kategoriemi, nikoli jen, ev. převážně s důchodci.

31. U žalobkyně soud dospěl k závěru, že otázka věku byla podružná. To, že žalobkyně byla důchodkyně, hrálo vedlejší roli. Její místo bylo zrušeno, protože se změnila agenda, kterou mohla žalobkyně vykonávat, a to co zbylo, zvládly ostatní už jen jako doplňkovou agendu ke své hlavní pracovní náplni. K nadbytečnosti žalobkyně došlo změnou zákona, snížil se nápad agendy, kterou mohla jako tajemnice bez kompetencí VSÚ vykonávat a její místo nebylo obsazeno. Funkce tajemnice zanikla. Jinou agendu, kromě statistik dělat nemohla a jinou práci již pro ni zaměstnavatel neměl. A jak se ukázalo, tuto její zbytkovou agendu zvládali ostatní VSÚ při své běžné náplni.

32. Žalobkyně odkazovala na rozhodnutí ve věcech [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], v nichž bylo rozhodnuto, že rozvázání pracovního poměru pro nadbytečnost je v pořádku, ale diskriminace zde byla kvůli věku. Soud dospěl k závěru, že se jednalo o jiný skutkový děj, než v předmětných sporech a zde učiněné závěry nelze na danou situaci bez dalšího aplikovat.

33. Odchod do důchodu z místa, kde byla přes 40 let je pro žalobkyni samozřejmě neskutečně traumatizující, navíc za situace, kdy se jako zaměstnankyně stala po tolika letech nadbytečnou. Zákon však počítá pouze s útrapami v souvislosti s protiprávním jednáním zaměstnavatele. Zrušení konkrétního místa, výběr konkrétního zaměstnance, ani samotná výpověď pro nadbytečnost, byť po tolika letech dobře odváděné práce a v neposlední řadě ani nepozvání na rozlučku, není protiprávním jednáním. Nicméně minimálně rozloučení se s dobrou zaměstnankyní po 43 letech a poděkování za odvedenou práci by mělo být pro zaměstnavatele samozřejmou slušností.

34. Zákon umožňuje zaměstnavateli, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám. O výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel, a soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat. (viz jud. 21CDo 2204/2003 NS ČR). Žalobkyně také namítala, že ji nikdo nenabídl, aby si rozšířila vzdělání, aby mohla vykonávat i nadále práci příslušející VSÚ. K tomu soud uvádí, že zvýšení kvalifikace není povinnost zaměstnavatele a zaměstnanec na ni nemá právní nárok.

35. Na základě shora uvedeného soud v části náhrady nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč žalobu, jako nedůvodnou zamítl.

36. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na vyplacení částky 39.000 Kč z titulu nevyplacených mimořádných odměn za období od 1.6.2014 do 30.11.2014 a za období od 1.12.2014 do 31.12.2014.

37. Soud vzal ze shodných tvrzení za prokázané, že žalobkyni nebyla vyplacena mimořádná odměna za období od 1. 6. 2014 do 31. 12. 2014, přičemž v prvním pololetí roku 2014 jí byla vyplacena odměna v průměrné výši, a to ve výši 5.000 Kč. Co se týče nastaveného systému odměn, tak ředitelka správy zhotovila klíč, na jehož základě se určilo, kolik peněz případně může dostat zaměstnanec v zařazení na jednotlivé pozici. Z této přidělené částky pak o konkrétním rozdělení na příslušné zaměstnance rozhodoval místopředseda, pod nímž takový zaměstnanec pracoval. Bylo prokázáno, že mezi důvody, proč určitým zaměstnancům u žalovaného nebyla vyplácena odměna, náleželo to, že určitý zaměstnanec neodpracoval v daném období dostatečnou dlouhou dobu, např. v důsledku pozdního nástupu, či dlouhodobé pracovní neschopnosti a jeho práce musela být přerozdělena. Dále se odměna nevyplácela v případech, že daný zaměstnanec neměl dostatečný pracovní výkon, či z jeho strany došlo k porušení pracovních povinností.

38. Co se týče nepřiznaných odměn, tak v řízení žalovaný prokázal systém, jakým přiznání odměn funguje a prokázal i jeho dodržování. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně obdržela v 1. polovině roku 2014 odměny ve výši 5 tis. Kč a bylo prokázáno, že nebyla v pracovní neschopnosti. V 2. polovině roku 2014 byly odměny přiznány za období 1.6.2014 - 30.11. 2010 a 1.12.2014 – 31.12.2014. V řízení bylo prokázáno, že v prvním období byla žalobkyně v pracovní neschopnosti 89 dnů, tzn. byla více než polovinu pracovních dnů v pracovní neschopnosti a její práce musela být přerozdělena. Je tudíž pochopitelné, že zaměstnavatel v souladu s kritérií, která měl nastavena pro poskytování odměn, jí odměny nepřiznal. Co se týče druhého období, tak ačkoli nemůže jít k tíži žalobkyně, že byla v průběhu 2. pololetí 2x v dlouhodobé pracovní neschopnosti a nemohla tak čerpat řádnou dovolenou, tak stejně tak nemůže jít k tíži zaměstnavatele, že žalobkyně nemohla dovolenou čerpat a její čerpání jí muselo být po skončení pracovní neschopnosti, před skončením pracovního poměru, nařízeno. Dovolenou, pokud jde vyčerpat, žalovaný neproplácí. Jsou to objektivní důvody a jelikož žalovaná po tuto dobu rovněž neodváděla pro zaměstnavatele žádnou práci, která již byla v době její dlouhodobé pracovní neschopnosti přerozdělena, nebyly jí odměny přiznány.

39. Na základě výše uvedeného soud ani v této části žalobě nevyhověl.

40. Co se týče náhrady nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 150 o.s.ř. a náhradu nákladů řízení úspěšnému žalovanému vůči žalobkyni nepřiznal, jelikož shledal důvody hodné zvláštního zřetele při celkovém hodnocení této věci.

Poučení