13 Co 179/2022-581

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Dušana Schinzel a soudců Mgr. Dany Daňkové a Mgr. Přemysla Klase ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem a zákazy zcizení a zatížení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 6. 6. 2022, č. j. 34 C 282/2018-525 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12 533,82 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení, že nemovité věci, a to pozemky p. [číslo] p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] všechny nacházející se v [katastrální uzemí] (dále jen„ nemovitosti“), nejsou zatíženy zástavním právem k zajištění existující pohledávky žalované ve výši 1 850 000 Kč ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 22. 6. 2017 mezi právní předchůdkyní žalované, společností [právnická osoba] (dále jen„ Acema“), jako úvěrující, a [jméno] [příjmení] jako úvěrovaným (dále jen„ smlouva o úvěru“), a k zajištění budoucích peněžitých pohledávek určených druhem a dobou vzniku ze smlouvy o úvěru a ze zástavní smlouvy [číslo] uzavřené dne 27. 7. 2017 mezi žalobkyní jako zástavcem a [anonymizováno] jako zástavním věřitelem (dále jen„ zástavní smlouva“) v celkové maximální výši 5 550 000 Kč, které mohou vzniknout do 22. 6. 2030. Dále se žalobkyně žalobou domáhala určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zákazem zcizení, tedy, že zástavce není oprávněn zástavu zcizit (převést na jiného) bez předchozího písemného souhlasu zástavního věřitele, když zákaz zcizení zástavy se sjednává jako právo věcné s účinky vůči zástavci i všem dalším vlastníkům zástavy, a že nemovitosti nejsou zatíženy zákazem zatížení, tedy, že se zástavci zakazuje po dobu trvání zástavního práva podle zástavní smlouvy zřídit k zástavě jiné zástavní právo, než je toto zástavní právo, a to po dobu trvání zástavního práva. Žalobkyně odůvodnila žalobu zejména takto: zástavní smlouva je nicotná a smlouva o úvěru, kterou uzavřel s [anonymizováno] bývalý manžel žalobkyně [jméno] [příjmení], je neplatná; zástavní smlouvu uzavírala žalobkyně bez toho, že by se seznámila s jejím obsahem a svým právním jednáním vyjádřila svůj úmysl; důvodem pro uzavření smlouvy o úvěru a zástavní smlouvy bylo řešení exekuce vedené vůči žalobkyni; zástavní smlouvu uzavírala v tísni, ve stavu rozrušení a pod psychickým tlakem, tudíž byla de facto k podpisu donucena; ze zástavní smlouvy není zřejmé, o jakého konkrétního dlužníka či smlouvu o úvěru se má jednat; v případě smlouvy o úvěru nedošlo ke splnění závazku [anonymizováno] poskytnout [jméno] [příjmení] úvěr ve výši 1 850 000 Kč, neboť [anonymizováno] na jeho účet poukázala pouze částku 348,29 Kč; o splnění povinnosti poskytnout úvěr byla [anonymizováno] požádána dopisem ze dne 9. 11. 2018; výše úroků ve smlouvě o úvěru 16,4 % ročně odporuje dobrým mravům, stejně tak jako zvýšená sazba úroků pro případ odstoupení od smlouvy a sjednané smluvní pokuty; smlouva o úvěru byla uzavřena v době, kdy již bylo vedeno exekuční řízení vůči žalobkyni a mělo dojít k dražbě předmětných nemovitostí, přičemž uzavřením smlouvy o úvěru měl [jméno] [příjmení] uhradit dluh žalobkyně, pro který bylo exekuční řízení vedeno; smlouva o úvěru byla [jméno] [příjmení] předložena až těsně před jejím podpisem, aniž by mu byl poskytnut prostor k jejímu řádnému prostudování; smlouva o úvěru byla uzavřena na [příjmení] [jméno] [příjmení], aby se na ni neuplatnil režim spotřebitelských smluv; [jméno] [příjmení] smlouvu o úvěru uzavíral v tísni, ve stavu rozrušení a pod psychickým talkem, tudíž byl de facto k podpisu donucen; jelikož [anonymizováno] neposkytla [jméno] [příjmení] úvěr ve výši 1 850 000 Kč, nevznikla pohledávka ze smlouvy o úvěru a není tu ani zástavní právo.

2. V pořadí prvním rozsudkem ze dne 9. 10. 2019, č. j. 34 C 282/2018-276, soud prvního stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem a zákazy zcizení a zatížení, neboť zástavní smlouva je platná a není nicotná, a platná je též smlouva o úvěru. [jméno] [příjmení] uzavřel smlouvu o úvěru jako podnikatel, ovšem navíc skutečnost, zda ji uzavřel jako podnikatel či jako spotřebitel by neměla vliv na platnost smlouvy jako takové, ale případně pouze na platnost jednotlivých smluvních ujednání.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 9. 10. 2019, č. j. 34 C 282/2018-276, podala žalobkyně odvolání, na základě něhož Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. 8. 2020, č. j. 13 Co 28/2020-373, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, tedy určil, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem a zákazy zcizení a zatížení. Odvolací soud tehdy při jednání konaném dne 21. 5. 2020 seznámil účastníky se svým právním názorem, odlišným od názoru soudu prvního stupně, že je právně významné, zda [anonymizováno] uzavřela smlouvu o úvěru s [jméno] [příjmení] mimo rámec jeho podnikatelské činnosti (tj. uzavřela ji se spotřebitelem) či nikoliv. Pokud totiž [jméno] [příjmení] uzavřel smlouvu o úvěru jako spotřebitel, byl mu poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), a bylo proto povinností [anonymizováno] před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost [jméno] [příjmení] podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud [anonymizováno] tuto povinnost nesplnila, byla by smlouva o úvěru neplatná v případě, pokud by [jméno] [příjmení] uplatnil námitku její neplatnosti podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Odvolací soud účastníkům též sdělil, že jelikož podmínkou platného vzniku zástavního práva je, že platně vznikla zajišťovaná pohledávka ze smlouvy o úvěru, zástavní právo ani zákazy zcizení a zatížení by s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nevznikly a žaloba by byla důvodná. Odvolací soud tehdy, na základě výzvy žalobkyni usnesením ze dne 30. 4. 2020, č. j. 13 Co 28/2020-308, a na základě výzvy žalované učiněné při jednání dne 21. 5. 2020, z doplněného dokazování dovodil, že [jméno] [příjmení] uzavřel smlouvu o úvěru jako spotřebitel, neboť účelem poskytnutí úvěru nebylo použití získaných prostředků pro jeho podnikání, nýbrž úhrada dluhů žalobkyně vůči [právnická osoba], a dospěl též k závěru, že [anonymizováno] nesplnila před uzavřením smlouvy o úvěru svou povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit (s odbornou péčí) úvěruschopnost [jméno] [příjmení]. Na základě toho odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k neplatnosti smlouvy odvolací soud přihlédl, neboť [jméno] [příjmení] se této neplatnosti dovolal dopisem ze dne 11. 5. 2020 Odvolací soud uzavřel, že vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru nevznikl dluh z této smlouvy, a nevzniklo proto ani zástavní právo ani zákazy zcizení a zatížení nemovitosti. K námitce žalované, že zástavní právo zajišťuje nejen dluh ze smlouvy o úvěru, ale i z bezdůvodného obohacení v případě neplatnosti smlouvy o úvěru, odvolací soud uvedl, že zástavní právo nebylo sjednáno k zajištění dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, neboť jde o závazek z jiného právního důvodu. Důvodnou odvolací soud neshledal námitku žalované, že výzva žalobkyni podle § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k doplnění skutkových tvrzení o tom, zda [jméno] [příjmení] uplatnil námitku neplatnosti smlouvy o úvěru, představovalo nepřípustné hmotněprávní poučení (navádění) žalobkyně, ani námitku, že [jméno] [příjmení] měl námitku neplatnosti smlouvy o úvěru uplatnit nikoliv u žalované, ale u [anonymizováno] jako její právní předchůdkyně.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 6. 8. 2020, č. j. 13 Co 28/2020-373, podala žalobkyně dovolání k Nejvyššímu soudu, který rozsudkem ze dne 23. 11. 2021, č. j. 21 Cdo 1014/2021-433, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K hmotněprávní stránce věci Nejvyšší soud uvedl, že není důvodná námitka žalované (nezakládá přípustnost dovolání), že [jméno] [příjmení] nesprávně uplatnil námitku neplatnosti smlouvy o úvěru vůči žalované a nikoliv vůči [anonymizováno], neboť s ohledem na postoupení pohledávky převzala žalovaná postavení předchozího věřitele, z čehož vyplývá, že [jméno] [příjmení] mohl proti postoupené pohledávce uplatnit vše, co mohl namítnout, kdyby k postoupení nedošlo. Dále Nejvyšší soud poukázal na to, že žalobkyně uzavřela s [anonymizováno] zástavní smlouvu za účelem zajištění splnění dluhů [jméno] [příjmení] ze smlouvy o úvěru, mezi které byly vedle jistiny úvěru zařazeny i„ veškeré budoucí dluhy“ dlužníka vůči zástavnímu věřiteli, vzniklé jako smluvní pokuty a poplatky podle smlouvy o úvěru, vzniklé z důvodu„ odstoupení od smlouvy o úvěru a z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru“, vzniklé ze smluv měnících závazky ze smlouvy o úvěru a vzniklé„ z této zástavní smlouvy“, kteréžto jako budoucí dluhy vzniknou dlužníkovi vůči zástavnímu věřiteli v období od uzavření zástavní smlouvy do 22. 6. 2030 až do celkové výše 5 550 000 Kč. Za tohoto stavu závisí napadený rozsudek odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázky hmotného práva, zda zástavní právo lze smlouvou zřídit jak pro dluh vzniklý ze smlouvy o úvěru, tak pro dluh vzniklý z důvodu (případné) neplatnosti této smlouvy, když tato právní otázka nebyla v rozhodování Nejvyššího soudu doposud vyřešena. V tomto ohledu shledal dovolání přípustné a také důvodné, neboť zástavní smlouvou bylo zajištěno více dluhů z různých právních důvodů, což právní úprava umožňuje, a proto nebrání sjednání zajištění jak dluhů ze smlouvy o úvěru, tak dluhů z neplatnosti této smlouvy okolnost, že vznik dluhu z neplatnosti smlouvy o úvěru závisel na splnění podmínky, že bude zjištěna neplatnost této smlouvy. Za situace, kdy odvolací soud dovodil, že smlouva o úvěru je neplatná, nevznikl dluh z této smlouvy, a tedy ani zástavní právo, které bylo zřízeno (též) k jeho zajištění. V takovém případě by však [jméno] [příjmení] vznikl dluh vyplývající z neplatnosti smlouvy o úvěru, a to především závazek k vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Protože dluhy vzniklé z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru byly rovněž předmětem zajištění v zástavní smlouvě, nebránilo by nic vzniku zástavního práva k zajištění závazku [jméno] [příjmení] k vydání bezdůvodného obohacení. Nejvyšší soud proto shledal nesprávným závěr odvolacího soudu, že zástavní právo nebylo sjednáno k zajištění pohledávky [anonymizováno] z titulu bezdůvodného obohacení.

5. Nejvyšší soud dále po procesní stránce věci shledal nesprávným postup odvolacího soudu, který žalobkyni vyzval, aby doplnila skutková tvrzení mimo jiné o údaj, zda [jméno] [příjmení] uzavřel smlouvu o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti (jako podnikatel), nebo mimo tento rámec (jako spotřebitel), a pokud ji uzavřel jako spotřebitel, zda uplatnil námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu neposouzení úvěruschopnosti, a aby k prokázání doplněných skutkových tvrzení označila důkazy. Nejvyšší soud uvedl, že jelikož potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplynula z odlišného právního názoru odvolacího soudu, bylo porušení ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. ze strany soudu prvního stupně vadou řízení (§ 213b odst. 2 o. s. ř.), neboť právní názor odvolacího soudu byl„ příčinou“ toho, proč soud prvního stupně nesplnil poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. V takovém případě odvolací soud nemohl zjednat nápravu absence poučení podle § 118a o. s. ř. ze strany soudu prvního stupně tím, že uvedené poučení poskytl žalobkyni sám, neboť to v rozporu s § 213b odst. 1 o. s. ř. vedlo k uplatnění nových skutečností nebo nových důkazů, ačkoliv to § 205a o. s. ř. neumožňuje. V takovém případě musí mít uvedená vada řízení za následek zrušení rozsudku soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Ze stejných důvodů nesprávnou byla i výzva odvolacího soudu žalované k doplnění skutkových tvrzení v tom směru, zda a popřípadě jakým konkrétním způsobem [anonymizováno] posoudila před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost [jméno] [příjmení], a aby k prokázání doplněných skutkových tvrzení označila důkazy.

6. Po zrušení rozsudku odvolacího soudu ze dne 6. 8. 2020, č. j. 13 Co 28/2020-373, Nejvyšším soudem odvolací soud (opětovně) rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 9. 10. 2019, č. j. 34 C 282/2018-276, a to usnesením ze dne 2. 2. 2022, č. j. 13 Co 28/2020-454, jímž rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně měl za to, že není právně významné, zda [jméno] [příjmení] uzavřel s [anonymizováno] smlouvu o úvěru jako spotřebitel, ovšem odvolací soud má odlišný právní názor (jehož správnost nebyla Nejvyšším soudem v dovolacím řízení zpochybněna), a to že pro rozhodnutí věci je právně významné, zda [jméno] [příjmení] uzavřel smlouvu o úvěru jako spotřebitel či nikoliv, neboť v kladném případě bylo povinností [anonymizováno] před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudit jeho úvěruschopnost s tím, že pokud by [anonymizováno] tuto povinnost nesplnila, byla by smlouva o úvěru neplatná, pokud by [jméno] [příjmení] uplatnil námitku její neplatnosti. Jelikož podmínkou vzniku zástavního práva je, že platně vznikl zajišťovaný dluh, tak v případě neplatnosti smlouvy o úvěru by zástavní právo k zajištění dluhu [jméno] [příjmení] ze smlouvy o úvěru nevzniklo. Soud prvního stupně měl žalobkyni vyzvat k doplnění tvrzení a jejich prokázání ohledně jejího tvrzení, že [jméno] [příjmení] měl poskytnutým úvěrem uhradit dluhy žalobkyně (že smlouvu o úvěru uzavřel mimo rámec jeho podnikatelské činnosti), a že tudíž šlo o spotřebitelskou smlouvu o úvěru. Soud prvního stupně měl tedy žalobkyni v tomto směru vyzvat a poučit podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., což však neučinil, neboť vycházel z nesprávného právního názoru. Potřebnou výzvu a poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nemohl žalobkyni namísto soudu prvního stupně poskytnout odvolací soud, neboť by to vedlo k nepřípustnému uplatnění nových skutečností a důkazů (§ 213b odst. 1 část věty za středníkem, § 205a o. s. ř.). Dále odvolací soud uvedl, že pokud žalobkyně prokáže, že [jméno] [příjmení] uzavřel smlouvu o úvěru jako spotřebitel, a že uplatnil námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu neposouzení své úvěruschopnosti, soud prvního stupně vyzve a poučí žalovanou postupem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení o uvedení toho, zda a jak [anonymizováno] posoudila před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost [jméno] [příjmení], a aby tato tvrzení prokázala.

7. V záhlaví označeným a nyní napadeným rozsudkem ze dne ze dne 6. 6. 2022, č. j. 34 C 282/2018-525, soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení (výrok II.). Smlouvu o úvěru posoudil jako smlouvu spotřebitelskou, neboť skutečným účelem jejího uzavření a poskytnutí úvěru neměl být standardní podnikatelský úvěr [jméno] [příjmení] za účelem financování jeho podnikatelské činnosti, ale vyplacení soukromoprávních závazků jeho bývalé manželky (žalobkyně) vyplývající z hypoteční smlouvy, soudního smíru ve věci vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a [jméno] [příjmení], a dále dluhu v exekučním řízení, aby nedošlo k prodeji nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně. [jméno] [příjmení] vznesl námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu, že [anonymizováno] před uzavřením smlouvy řádně neposoudila jeho úvěruschopnost; neplatnost smlouvy pro absenci řádného prověření úvěruschopnosti by však bylo třeba hodnotit jako neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží bez ohledu na případnou námitku dlužníka. Žalovaná neunesla břemeno tvrzení ohledně konkrétního posouzení úvěruschopnosti [jméno] [příjmení] před uzavřením smlouvy o úvěru, když uvedla pouze obecné postupy a nebyla schopna doplnit konkrétní údaje příjmů, výdajů a finanční stránky [jméno] [příjmení], které byly [anonymizováno] zjištěny, a rovněž to, jakým konkrétním způsobem byly hodnoceny. [jméno] navíc uvedla, že úvěruschopnost ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru posuzována nebyla. Z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti [jméno] [příjmení] je proto smlouva o úvěru neplatná, avšak zástavní smlouvou bylo zřízeno zástavní právo též k zajištění jeho dluhu z neplatnosti smlouvy o úvěru, konkrétně z bezdůvodného bohacení vzniklého poskytnutím částek [jméno] [příjmení] [jméno] za účelem vyplacení závazků žalobkyně. [jméno] [příjmení] tak vznikl, s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru, závazek vydat bezdůvodné obohacení (jde spíše o povinnost vydat poskytnutou jistinu dluhu ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru), a jelikož vznikl závazek k vydání bezdůvodného obohacení, je takový závazek zajištěn zástavním právem a zákazem zcizení a zatížení nemovitostí žalobkyně. Soud prvního stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ještě před vydáním rozsudku zamítl jako nedůvodné tři návrhy účastníků na přerušení řízení, a to do skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem je určení pravosti a výše pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci, do skončení řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 43 C 119/2022, kde je řešena otázka platnosti darovací smlouvy, kterou žalobkyně převedla část nemovitostí na svého syna, a do skončení řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 24 C 130/2020, jehož předmětem má být skutečná výše dluhu odpovídající bezdůvodnému obohacení na straně [jméno] [příjmení]. Náhradu nákladů řízení přiznal soud prvního stupně úspěšné žalované podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, v němž namítala, že souběžně s tímto řízením probíhá u Krajského soudu v Brně řízení ve věci popření přihlášené pohledávky žalované, které je vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. V uvedeném řízení je řešena otázka, zda a hlavně v jaké oprávněné výši bylo ze strany původního věřitele skutečně poskytnuto plnění v souladu se smlouvou o úvěru, popřípadě v souladu s jinou smlouvou či z jiného důvodu, a komu. Probíhá tedy řízení, v němž je řešena otázka, která může být zásadní význam pro rozhodnutí soudu v této věci, proto žalobkyně navrhovala přerušení tohoto řízení do skončení řízení u Krajského soudu v Brně. Soud prvního stupně však řízení nepřerušil, čímž ignoroval skutečnost, že u Krajského soudu v Brně je stále řešena otázka výše dluhu [jméno] [příjmení] jakožto solidárního dlužníka žalobkyně. Doposud tak pravomocně nebylo rozhodnuto o tom, že tento solidární dlužník čerpal úvěr pouze v částce 348,29 Kč, a je teoreticky možné, že ve zmíněném incidenčním sporu dospějí soudy k závěru, že [jméno] [příjmení] čerpal úvěr v celé výši 1 850 000 Kč. To by znamenalo, že žalovaná nebude mít nárok na vrácení bezdůvodného obohacení za žalobkyní a ani by neexistovalo předmětné zástavní právo, jelikož pohledávka by ve prospěch žalobkyně nebyla vůbec vyplacena. Skutečnost, že se žalobkyně na úkor žalované bezdůvodně obohatila a v jaké výši tedy není doposud postaveno najisto. Dále žalobkyně namítala, že soud prvního stupně nesprávně zamítl její návrh na přerušení řízení do skončení řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 24 C 130/2020, ačkoliv je pro účastníky řízení zásadní otázkou také výše pohledávky žalované za žalobkyní, tedy pohledávku v jaké oprávněné a skutečné výši případné existující zástavní právo zajišťuje. Žalobkyně navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobě bude zcela vyhověno.

9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

10. Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“ – § 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně z hlediska správnosti skutkových zjištění a jejich právního posouzení, řízení vydání rozsudku předcházející, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

11. Pokud jde o skutková zjištění a právní závěry odvolacího soudu, tyto jsou do značné míry předznamenány odůvodněním výše zmíněného kasačního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, č. j. 21 Cdo 1014/2021-433 Odvolací soud tak nyní vychází ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu, že zástavní právo bylo předmětnou zástavní smlouvou zřízeno (též) k zajištění dluhu [jméno] [příjmení] z neplatnosti smlouvy o úvěru, resp. k zajištění jeho závazku k vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. Dále odvolací soud vychází z toho, že Nejvyšší soud shledal nesprávným pouze ten procesní postup odvolacího soudu, kdy: a) žalobkyni vyzval, aby doplnila skutková tvrzení o údaj, zda [jméno] [příjmení] uzavřel smlouvu o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti (jako podnikatel), nebo mimo tento rámec (jako spotřebitel), a pokud ji uzavřel jako spotřebitel, zda uplatnil námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu neposouzení jeho úvěruschopnosti, a aby k prokázání doplněných skutkových tvrzení žalobkyně označila důkazy, b) žalovanou vyzval k doplnění skutkových tvrzení, zda a jakým konkrétním způsobem [anonymizováno] posoudila úvěruschopnost [jméno] [příjmení], a aby k prokázání doplněných skutkových tvrzení označila důkazy. Z řečeného vyplývá, že z jiných skutkových zjištění (než týkajících se spotřebitelského charakteru smlouvy o úvěru, uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o úvěru a posouzení úvěruschopnosti), jež odvolací soud vyložil v předchozím rozsudku ze dne 6. 8. 2020, č. j. 13 Co 28/2020-373, může odvolací soud vycházet i nadále.

12. Odvolací soud se tedy (stále) ztotožňuje se skutkovými zjištěními, jež soud prvního stupně učinil v pořadí prvním rozsudku ze dne 9. 10. 2019, č. j. 34 C 282/2018-276, a to že: a) Acema (coby úvěrující) uzavřela dne 22. 6. 2017 s [jméno] [příjmení] (coby úvěrovaným) smlouvu o úvěru ve výši 1 850 000 Kč; část úvěrového rámce měla být použita na„ úhradu závazku“ vůči [právnická osoba], ve výši 843 450 Kč. V dodatku č. 1 ze dne 19. 7. 2017 ke smlouvě o úvěru bylo dohodnuto, že na úhradu závazku vůči [právnická osoba], bude použita z úvěrového rámce částka 856 365 Kč. b) Acema (coby zapůjčitel) uzavřela dne 22. 6. 2017 s žalobkyní a [jméno] [příjmení] (coby vydlužiteli) smlouvu o zápůjčce částky 831 500 Kč, c) žalobkyně (coby zástavce) uzavřela dne 27. 7. 2017 s [anonymizováno] (coby zástavním věřitelem) zástavní smlouvu za účelem zajištění splnění dluhů [jméno] [příjmení] ze smlouvy o úvěru, mezi které byly vedle jistiny úvěru zařazeny i„ veškeré budoucí dluhy“ dlužníka vůči zástavnímu věřiteli, vzniklé jako smluvní pokuty a poplatky podle smlouvy o úvěru, vzniklé z důvodu„ odstoupení od smlouvy o úvěru a z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru“, vzniklé ze smluv měnících závazky ze smlouvy o úvěru a vzniklé„ z této zástavní smlouvy“, kteréžto jako budoucí dluhy vzniknou dlužníkovi vůči zástavnímu věřiteli v období od uzavření zástavní smlouvy do 22. 6. 2030 až do celkové výše 5 550 000 Kč, d) Acema provedla dne 5. 9. 2017 zápočet svých pohledávek vůči pohledávce [jméno] [příjmení] na poskytnutí úvěru; podstatné jsou započtené pohledávky [anonymizováno] na vyplacení exekuce v částce 831 500 Kč a na vyplacení zástavy [právnická osoba], v částce 856 365 Kč. [příjmení] [jméno] [příjmení] odpustila poplatek ve výši 25 690,95 Kč a úrok ve výši 5 856,13 Kč, a proto mu po odpuštění části dluhu poukázala na jeho účet„ rozdíl“ v částce 348,29 Kč, což bylo zjištěno z e-mailu ze dne 14. 9. 2017 (č. l. 219). e) soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] vydal usnesením ze dne 4. 5. 2017, č. j. [číslo jednací], dražební vyhlášku k provedení elektronické dražby nemovitostí, k jejímuž zahájení mělo dojít dne 28. 6. 2017, f) smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 11. 2018 [anonymizováno] postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalovanou, g) žalobkyně zástavní smlouvu neuzavřela bez možnosti seznámit se s jejím obsahem, v tísni, ve stavu rozrušení a pod psychickým tlakem, nebyla k podpisu zástavní smlouvy donucena; zástavní smlouva tedy není z těchto žalobkyní tvrzených důvodů neplatná ani nicotná, h) [jméno] [příjmení] neuzavřel smlouvu o úvěru bez možnosti seznámit se s jejím obsahem v tísni, ve stavu rozrušení a pod psychickým tlakem, nebyl k podpisu smlouvy o úvěru donucen; smlouva o úvěru tedy není z těchto žalobkyní tvrzených důvodů neplatná ani nicotná.

13. Dále se odvolací soud ztotožňuje se skutkovým zjištěními soudu prvního stupně v nyní napadeném rozsudku, a to že: a) [jméno] [příjmení] uplatnil námitku neplatnosti smlouvy o úvěru dopisem ze dne 11. 5. 2020 doručeným žalované dne 13. 5. 2020 (č. l. 466), b) podle výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území Blučina (č. l. 480) je v katastru nemovitostí žalobkyně zapsána je vlastník pozemků p. [číslo] p. [číslo] c) syn žalobkyně [jméno] [příjmení] je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemků p. [číslo] p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a p. [číslo] které nabyl od žalobkyně na základě darovací smlouvy uzavřené dne 1. 3. 2021 (č. l. 476).

14. Pokud jde o čerpání úvěru [jméno] [příjmení], ve smlouvě o úvěru (ve znění jejího dodatku [číslo]) bylo ujednáno, že z úvěrového rámce 1 850 000 Kč měla být použita částka 856 365 Kč na úhradu závazku vůči [právnická osoba] V této souvislosti odvolací soud ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 3. 7. 2009 (č. l. 323-330) zjistil, že [právnická osoba], se zavázala poskytnout žalobkyni úvěr ve výši 1 001 999 Kč, a z listiny nazvané„ Zoznam splátok úverov“ (č. l. 331-335) dále zjistil, že nesplacený zůstatek úvěru činil částku 856 365 Kč, kterou na účet [právnická osoba] [anonymizováno] poukázala dne 31. 7. 2017, což odvolací soud zjistil z výpisu z účtu [anonymizováno] ze dne 28. 7. 2017 (č. l. 212). Zmíněné dvě listiny (smlouvu o hypotečním úvěru a Zoznam splátok úverov) si odvolací soud opatřil ze spisu vedeného u něj pod sp. zn. 13 Co 20/2020 ve věci žalobce [jméno] [příjmení] proti žalované [jméno] [příjmení] (zde žalobkyni) o zaplacení částky 88 526 Kč, kterou [jméno] [příjmení] zaplatil za žalobkyni [právnická osoba], z titulu ručení za splacení jejího hypotečního úvěru. I když tedy bylo ve smlouvě o úvěru uvedeno, že částka 856 365 Kč má být Acemou poukázána na„ úhradu závazku vůči [právnická osoba]“, jako by snad tím měla [anonymizováno] uhradit dluh [jméno] [příjmení], ve skutečnosti se nejednalo o jeho dluh, nýbrž o dluh žalobkyně z titulu smlouvy o hypotečním úvěru. S tímto zjištěním koresponduje i údaj v zápočtu ze dne 5. 9. 2017 (č. l. 215), kde [anonymizováno] vůči pohledávce [jméno] [příjmení] na poskytnutí úvěru započítává svou pohledávku ve výši 856 365 Kč označenou jako„ vyplacení zástavy [právnická osoba]“. Bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] věděl o tom, a takto s tím souhlasil, že tato část úvěru ve výši 856 365 Kč nebude [anonymizováno] poskytnuta přímo jemu, ale [právnická osoba], na úhradu dluhu žalobkyně vůči této bance z hypotečního úvěru, což vyplývá z jeho svědecké výpovědi u soudu prvního stupně dne 1. 6. 2022, ale i ze svědecké výpovědi, kterou učinil u Krajského soudu v Brně ve věci vedené u něj pod sp. zn. [spisová značka] o žalobě o určení pravosti a výše pohledávky podané žalovanou proti [jméno] [příjmení].

15. Pokud jde o částku 831 500 Kč, byla ohledně ní dne 22. 6. 2017 uzavřena výše zmíněná smlouva o zápůjčce (č. l. 228). Tuto částku [anonymizováno] neposkytla žalobkyni ani [jméno] [příjmení] v hotovosti, jak se to ve smlouvě o zápůjčce uvádí, nýbrž ji poukázala dne 23. 6. 2017 na účet soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], což odvolací soud zjistil z výpisu z účtu [anonymizováno] ze dne 23. 6. 2017 (č. l. 319). Důvodem úhrady této částky soudnímu exekutorovi bylo, že žalobkyně měla dluh vůči [jméno] [příjmení], a to na základě usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. 1. 2016, č. j. 32 C 46/2013-91, jímž jí byla uložena povinnost zaplatit [jméno] [příjmení] částku 1 100 000 Kč; to odvolací soud zjistil z usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 4. 5. 2017, č. j. [číslo jednací] (č. l. 213-214). Touto listinou se zabýval již soud prvního stupně, neboť z ní zjistil, že k vymožení pohledávky oprávněného [jméno] [příjmení] byla nařízena elektronická dražba nemovitostí žalobkyně, která se měla konat dne 28. 6. 2017, ale nedošlo k ní proto, že [anonymizováno] zůstatek dluhu žalobkyně vůči [jméno] [příjmení] ve výši 831 500 Kč soudnímu exekutorovi uhradila. Tyto skutečnosti vyplývají i z listiny o zápočtu ze dne 5. 9. 2017 (č. l. 215), kde [anonymizováno] vůči pohledávce [jméno] [příjmení] na poskytnutí úvěru započítává svou pohledávku ve výši 831 500 Kč, kterou označuje jako„ vyplacení exekuce č. j. [číslo jednací]“.

16. Z žaloby o určení pravosti a výše pohledávky ze dne 28. 3. 2019 (č. l. 303 – 305), kterou podala žalovaná (v pozici žalobkyně) vůči [jméno] [příjmení] a jeho insolvenčnímu správci v insolvenční věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] (žaloba byla projednávána pod sp. zn. [spisová značka]), odvolací soud zjistil, že insolvenční správce popřel pohledávku žalované vůči [jméno] [příjmení] ze smlouvy o úvěru, proto žalovaná podala žalobu o určení pravosti a výše této pohledávky. V žalobě mimo jiné uvedla, že část úvěrového rámce byla použita na úhradu závazku dlužníka [právnická osoba], který ke dni 20. 6. 2017 činil částku 843 500 Kč. Dále uvedla, že druhým z úvěru vyplaceným závazkem byla exekučně vymáhaná pohledávka oprávněného [jméno] [příjmení], k jejímuž uspokojení byla na den 28. 6. 2017 nařízena elektronická dražba nemovitostí. [jméno] [příjmení] měl tedy primární zájem na načerpání části úvěru nikoli na svůj účet, ale na účet soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], a to ve snaze zabránit dražbě nemovitostí zajišťujících pohledávku ze smlouvy o úvěru. Zájem na vyplacení obou pohledávek měl samotný dlužník [jméno] [příjmení] a výplata poskytnutého úvěru byla načerpána bezhotovostně na účty zmíněných dvou věřitelů na pokyn a přání [jméno] [příjmení], který byl pouze na základě takto vyplacených závazků schopen zabránit prodeji nemovitostí v dražbě. Účelem úvěru tedy byla snaha zabránit dražbě nemovitostí zajišťujících pohledávku žalované, to vše proto, aby dlužník docílil pro sebe, svoji rodinu a zejména pro nemocného syna zachování nemovitostí ve vlastnictví jeho bývalé manželky.

17. O žalobě o určení pravosti a výše pohledávky rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 3. 2022, č. j. [číslo jednací], tak, že určil, že žalobkyně (zde žalovaná) má za dlužníkem [jméno] [příjmení] pohledávku [číslo] přihlášenou přihláškou 18 ve výši 672 730,29 Kč a tato pohledávka je přihlášena po právu jako pohledávka nezajištěná, a ve zbytku ohledně přihlášené pohledávky ve výši 1 989 259,94 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud v Brně posoudil úvěr poskytnutý [příjmení] [jméno] [příjmení] jako spotřebitelský úvěr a dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu neposouzení úvěruschopnosti [jméno] [příjmení] v souladu s § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Zjistil též, že [anonymizováno] poskytla [jméno] [příjmení] plnění na základě smlouvy o úvěru v celkové výši 856 713,29 Kč (856 365 Kč + 348,29 Kč), že [jméno] [příjmení] jí zaplatil v letech 2017 a 2018 celkem částku 183 983 Kč, a rozdíl mezi poskytnutým a vráceným plněním ve výši 672 730,29 Kč představuje bezdůvodné obohacení [jméno] [příjmení] na základě neplatné smlouvy o úvěru ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (zde žalovaná) odvolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto.

18. Ke spotřebitelskému charakteru smlouvy o úvěru:

19. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovým a právním závěrem soudu prvního stupně, že [jméno] [příjmení] uzavřel smlouvu o úvěru jako spotřebitel (§ 419 o. z.), a že mu tedy [anonymizováno] poskytla spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru)., neboť skutečným účelem uzavření smlouvy o úvěru a jeho poskytnutí úvěru nebylo financování jeho podnikatelské činnosti, ale zaplacení dluhů jeho bývalé manželky (žalobkyně) vyplývající jednak ze smlouvy o hypotečním úvěru, a jednak ze soudního smíru ve věci vypořádání společného jmění žalobkyně a [jméno] [příjmení], když tento dluh byl řešen v exekučním řízení. Účelem uzavření smlouvy o úvěru bylo zaplacení dluhů žalobkyně tak, aby v dražbě nedošlo k exekučnímu prodeji nemovitostí v jejím vlastnictví. Ačkoliv žalovaná spotřebitelský charakter úvěru popírala, v žalobě o určení pravosti a výše pohledávky ze dne 28. 3. 2019 nebo v zápočtu pohledávek ze dne 5. 9. 2017 uváděla taková tvrzení, která podnikatelský charakter úvěru vylučují. Spotřebitelský charakter úvěru (zaplacení dluhů žalobkyně) potvrdil u soudu prvního stupně dne 1. 6. 2022 ve svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a svědek [jméno] [příjmení], zprostředkovatel úvěru.

20. K posouzení úvěruschopnosti: 21. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru: (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 22. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru: (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. K posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je i v současné době použitelná judikatura přijatá v poměrech ustanovení § 9 odst. 1 dříve účinného zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, které znělo„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“. Uvedené ustanovení vyložil Nejvyšší soud například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde uvedl, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění, ani pokud dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je povinnost věřitele využívat dostupné informace, např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o příjmech a výdajích.

24. Odvolací soud má za to, že [anonymizováno] neposoudila úvěruschopnost [jméno] [příjmení] v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť ji neposoudila s odbornou péčí. Soud prvního stupně dospěl k témuž závěru, pouze na základě neunesení břemene tvrzení žalované, namístě je ovšem opřít závěr o řádném neposouzením úvěruschopnosti o zjištěný skutkový stav, vycházeje přitom z tvrzení žalované o tom, jak konkrétně [anonymizováno] úvěruschopnost posuzovala. Za postup s odbornou péčí totiž nelze považovat posouzení úvěruschopnosti pouze na základě (žalovanou tvrzeného) nahlédnutí do Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, a na základě předložených přiznání k dani z příjmu, což svědek [jméno] [příjmení] potvrdil. [příjmení] [jméno] naplnila zákonný požadavek řádného posouzení úvěruschopnosti, měla si od [jméno] [příjmení] zjistit všechny jeho příjmy a tyto si měla nechat [jméno] [příjmení] prokázat. Navíc přiznání k dani z příjmu vychází jen z daňové uznatelných výdajů a nemusí vůbec odrážet skutečnou příjmovou a výdajovou situaci podnikatele. Acema také měla od [jméno] [příjmení] zjistit jeho výdaje, což neučinila vůbec, a spokojila se údaji o průměrných výdajích obyvatelstva dle Českého statistického úřadu, z čehož logicky plyne, že nemohla provést porovnání jeho skutečných příjmů a výdajů. Acema též nesplnila zákonnou povinnost posoudit způsob plnění dosavadních dluhů [jméno] [příjmení], když se spokojila s jeho tvrzením, že nějaké dluhy má, ale řádně je splácí, aniž by po něm požadovala toto tvrzení prokázat. Ostatně žalovaná při jednání dne 1. 6. 2022 soudu prvního stupně uvedla, že úvěruschopnost [jméno] [příjmení] podle zákona o spotřebitelském úvěru neposuzovala.

25. K neplatnosti smlouvy o úvěru:

26. Jelikož tedy [anonymizováno] před uzavřením smlouvy o úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost [jméno] [příjmení], dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Splněna byla i podmínka neplatnosti smlouvy o úvěru spočívající v uplatnění námitky její neplatnosti [jméno] [příjmení] dopisem ze dne 11. 5. 2020 (§ 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru), když v této souvislosti má navíc odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za to, že smlouva o úvěru je neplatná absolutně bez ohledu na vznesení námitky neplatnosti. Soudní dvůr Evropské unie totiž ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 (věc OPR- [právnická osoba] proti GK), vyložil, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Přihlédnout je třeba rovněž k implementaci předpisů EU provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. účinným od 29. 5. 2022, jímž bylo novelizováno ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou cit. zákona, je smlouva neplatná a soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

27. K důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru na vznik a existenci zástavního práva:

28. Jak vyplývá z ustálené judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 21 Cdo 390/2008), jestliže pohledávka, která má být zajištěna zástavním právem, platně nevznikla (neexistuje), není to důvodem neplatnosti zástavní smlouvy. Tato okolnost má za následek, že podle zástavní smlouvy – ačkoliv jde o platný právní úkon a i když, jde-li o nemovitost, bylo podle ní vloženo zástavní právo do katastru nemovitostí – zástavní právo nevznikne. Ve skutkových poměrech nyní posuzované věci se však zmíněný obecný judikatorní závěr neprosadí, neboť zástavní právo bylo předmětnou zástavní smlouvou zřízeno nejen k zajištění dluhu [jméno] [příjmení] ze smlouvy o úvěru, ale (též) k zajištění jeho dluhu z neplatnosti smlouvy o úvěru, a tím pádem k zajištění jeho dluhu z bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., které získal na úkor [anonymizováno] na základě smlouvy o úvěru. Sluší se doplnit, že terminologicky správně, jak na to poukázal i soud prvního stupně, nejde v pravém slova smyslu o dluh z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., ale o dluh odpovídající povinnosti [jméno] [příjmení]„ vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“ ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, což je ustanovení speciální k obecné úpravě bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). S ohledem na právní kvalifikaci použitou Nejvyšším soudem v jeho kasačním rozhodnutí však odvolací soud označuje dluh z neplatnosti smlouvy o úvěru jako dluh z bezdůvodného obohacení.

29. Pokud jde o existenci a výši dluhu [jméno] [příjmení] z bezdůvodného obohacení, je pro posouzení otázky zatížení nemovitostí zástavním právem významný pouze dluh z bezdůvodného obohacení vyplývajícího z neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť zástavní právo zajišťuje jen dluh z (případné) neplatnosti smlouvy o úvěru a nikoliv i dluh jiné smlouvy – např. smlouvy o zápůjčce částky 831 500 Kč ze dne 22. 6. 2017. Dluh z bezdůvodného obohacení vyplývajícího z neplatnosti smlouvy o úvěru by činil tyto dvě částky: a) částku 856 365 Kč, kterou [právnická osoba] na dluh žalobkyně ze smlouvy o hypotečním úvěru v souladu se smlouvou o úvěru (dodatkem č. 1), kde byla výslovně dohodnuta úhrada této částky z úvěrového rámce, čímž [jméno] [příjmení] smluvně určil platební místo této části úvěru, b) částku 348,29 Kč, kterou [anonymizováno] poskytla [jméno] [příjmení] přímo na jeho účet také na základě smlouvy o úvěru jako„ zbytek“ úvěru; součet poskytnutých částek uvedených pod písm. a) a b) činí částku 856 713,29 Kč. Jelikož však [jméno] [příjmení] [jméno] na splátkách úvěru zaplatil v letech 2017 a 2018 celkem částku 183 983 Kč (žalobkyně zaplacení dalších částek netvrdila), činí výše dluhu z bezdůvodného obohacení částku 672 730,29 Kč (856 713,29 Kč - 183 983 Kč). Ke shodnému závěru o výši dluhu [jméno] [příjmení] z bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o úvěru dospěl i Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 17. 3. 2022, č. j. 72 ICm 820/2019-255.

30. V návaznosti na výše uvedené se sluší upřesnit, že odvolací soud (zčásti) koriguje svůj skutkový závěr uvedený v odst. 18 písm. j) jeho usnesení ze dne 2. 2. 2022, č. j. 13 Co 28/2020-454, kde uvedl, že„ … pokud soud prvního stupně dospěje k závěru, že [jméno] [příjmení] vznikl závazek k vydání bezdůvodného obohacení, odpovídala by výše tohoto závazku jednak částkám, které [anonymizováno] poskytla přímo [jméno] [příjmení] (348,29 Kč – viz bod 9 písm. e) odůvodnění předchozího rozsudku odvolacího soudu), a dále dvěma částkám, které [anonymizováno] poskytla (zaplatila) po dohodě s [jméno] [příjmení], resp. s jeho vědomím, na úhradu dluhů žalobkyně (856 365 Kč a 831 500 Kč) – viz body 13 a 14 odůvodnění předchozího rozsudku odvolacího soudu)“. Nyní odvolací soud uvádí, že výše dluhu [jméno] [příjmení] z bezdůvodného obohacení z neplatnosti smlouvy o úvěru činí pouze částku 856 713,29 Kč, což je součet částky 856 365 Kč, kterou [právnická osoba], a částky 348,29 Kč poskytnuté přímo na účet [jméno] [příjmení], a po odečtení zaplacených splátek úvěru činí výše dluhu z bezdůvodného obohacení částku 672 730,29 Kč. [příjmení] 831 500 Kč poskytnutá [anonymizováno] soudnímu exekutorovi JUDr. [jméno] [příjmení] v exekuční věci vedené u něj pod sp. zn. [spisová značka] (viz odst. 15 odůvodnění tohoto rozsudku) se smlouvou o úvěru nesouvisí, neboť byla poskytnuta na základě samostatné smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 6. 2017, o částce 831 500 Kč ani výplatě nějaké částky soudnímu exekutorovi není ve smlouvě o úvěru žádná zmínka, a proto tato částka nepředstavuje dluh [jméno] [příjmení] z bezdůvodného obohacení z neplatnosti smlouvy o úvěru, pro který bylo v zástavní smlouvě sjednáno zajištění zástavním právem. Řečeno jinak, pro posouzení toho, zda jsou nemovitosti žalobkyně zatíženy zástavním právem, není zápůjčka částky 831 500 Kč právně významná, jelikož (případný) dluh z této zápůjčky není zajištěn zástavním právem. Tímto samozřejmě nemá být řečeno, že žalovaná nemůže mít pohledávku z titulu zaplacení dluhu žalobkyně v částce 831 500 Kč soudnímu exekutorovi, a to ať již z titulu nároku na vrácení zápůjčky (vůči žalobkyni a [jméno] [příjmení], kteří společně smlouvu o zápůjčce uzavřeli) anebo z titulu bezdůvodného obohacení (to zřejmě jen vůči žalobkyni, neboť jen její dluh [anonymizováno] uhradila), ovšem pro účely rozhodnutí o této žalobě týkající se existence zástavního práva jsou naznačené úvahy bezvýznamné, neboť zástavní právem byl zajištěn pouze dluh [jméno] [příjmení] ze smlouvy o úvěru včetně její neplatnosti a nikoliv dluh ze smlouvy o zápůjčce nebo případného bezdůvodného obohacení žalobkyně.

31. Zástavní právo zajišťuje dluh [jméno] [příjmení] z bezdůvodného obohacení vyplývajícího z neplatnosti smlouvy o úvěru a tento dluh stále trvá, a proto trvá též zástavní právo k zajištění tohoto dluhu zřízené předmětnou zástavní smlouvou. Žaloba žalobkyně požadující určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, proto nemůže být důvodná, neboť nemovitosti zatíženy zástavním právem jsou. Obdobně to platí pro zástavní smlouvou sjednané zákazy zcizení a zatížení nemovitostí, neboť tato omezení sdílí právní osud zástavního práva.

32. Žalobkyně nic nenamítala proti výši dluhu [jméno] [příjmení] z neplatné smlouvy o úvěru v částce 672 730,29 Kč po provedení důkazu rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. [číslo jednací], kde byla výše tohoto zjištěna, a ostatně [jméno] [příjmení] proti zmíněnému rozsudku ani nepodal odvolání, a lze tak předpokládat, že s takto zjištěnou výší dluhu souhlasí. Pokud žalovaná tvrdila, že dluh [jméno] [příjmení] ze smlouvy o úvěru je představován vyšší částkou, jak ji uvedla v žalobě o určení pravosti a výše pohledávky (tj. že dluh zahrnuje mimo jiné částku 831 500 Kč zaplacenou soudnímu exekutorovi), není třeba se důvodností tohoto tvrzení pro účely tohoto řízení zabývat, neboť konkrétní výše dluhu [jméno] [příjmení] z bezdůvodného obohacení nemá na existenci a trvání zástavního práva žádný vliv. Podstatné je, že tento dluh (a tím i zástavní právo) existuje, lhostejno v jaké výši. Pokud je tento dluh představován vyšší částkou, než jak ji zjistil odvolací soud, tím spíše zástavní právo existuje a trvá. S tím souvisí i závěr odvolacího soudu, že soud prvního stupně správně zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení do skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], neboť k závěru o existenci dluhu [jméno] [příjmení] z bezdůvodného obohacení vyplývajícího z neplatnosti smlouvy o úvěru dospěl na základě vlastních skutkových zjištění, nota bene shodných ze zjištěními Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. [spisová značka]. Řečeno jinak, existence a výše dluhu [jméno] [příjmení] z bezdůvodného obohacení vyplývajícího z neplatnosti smlouvy o úvěru představuje předběžnou otázku, kterou si byl oprávněn posoudit soud prvního stupně sám, a nebylo nutné vyčkávat na skončení řízení u Krajského soudu v Brně.

33. Správně též soud prvního stupně řízení zamítl návrh žalované na přerušení řízení do skončení řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 43 C 119/2022 o žalobě žalované na určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemků p. [číslo] p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a p. [číslo] v [katastrální uzemí], a na určení neplatnosti věcného břemene užívání nemovitostí (č. l. 542). V uvedeném řízení žalovaná tvrdí neplatnost darovací smlouvy ze dne 1. 3. 2021, kterou žalobkyně převedla zmíněné pozemky na svého syna, a tyto zatížila zřízením věcného břemene užívání, ačkoliv jí v tom bránily zákazy zcizení a zatížení nemovitostí sjednané v zástavní smlouvě. Meritorním předmětem uvedeného řízení je tedy (mimo jiné) otázka, zda je žalobkyně vlastníkem nemovitostí, ve vztahu k nimž se v tomto řízení domáhá určení, že nejsou zatíženy zástavním právem. S tím souvisí otázka aktivní věcné legitimace žalobkyně v tomto řízení, když podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. jeho usnesení ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4625/2018) v řízení o určení, zda tu zástavní právo je či není, je aktivně věcně legitimován zástavní dlužník, který je vlastníkem předmětu sporného zástavního práva (tj. zástavy), a pasivně věcně legitimován je zástavní věřitel, který má pohledávku zajištěnou sporným zástavním právem. Pokud by v řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 43 C 119/2022 dospěl soud k závěru o nedůvodnosti žaloby proto, že vlastníkem pozemků p. [číslo] p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a p. [číslo] které jsou předmětem tohoto řízení, je syn žalobkyně, která mu tyto nemovitosti darovala, nebyla by na straně žalobkyně dána aktivní věcná legitimace k podání žaloby o učení, že zmíněné nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem. Z toho plyne, že k důvodu zamítnutí žaloby v tomto řízení (že zástavní právo k nemovitostem stále trvá a zajištuje dluh [jméno] [příjmení] z bezdůvodného obohacení) by přistoupil další důvod zamítnutí žaloby spočívající v tom, že na straně žalobkyně absentuje aktivní věcná legitimace ve vztahu ke zmíněným nemovitostem. Pokud by v řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 43 C 119/2022 bylo žalobě vyhověno a určeno, že vlastníkem zmíněných nemovitostí je (stále) žalobkyně, byl by i tak dán důvod zamítnutí žaloby v tomto řízení, neboť zástavní právo k nemovitostem stále trvá a zajištuje dluh [jméno] [příjmení] z bezdůvodného obohacení. Z řečeného vyplývá, že ať už by bylo žalobě ve věci sp. zn. 43 C 119/2022 vyhověno, nebo by byla zamítnuta, nemělo by to vliv na správnost nyní napadeného zamítavého rozsudku soudu prvního stupně.

34. V neposlední řadě soud prvního stupně správně zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení do skončení řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 24 C 130/2020, jehož předmětem je žaloba žalované o zaplacení částek 831 500 Kč a 856 365 Kč, které požaduje po žalobkyni jako bezdůvodné obohacení, jež jí vzniklo plněním z neplatné smlouvy o úvěru. Výsledek zmíněného řízení však nemůže mít na rozhodnutí této věci žádný vliv, neboť zástavní právo zajišťuje pouze dluh [jméno] [příjmení], a nikoliv dluh žalobkyně. Navíc, existence a výše dluhu [jméno] [příjmení] z bezdůvodného obohacení vyplývajícího z neplatnosti smlouvy o úvěru představují předběžné otázky, které si byl oprávněn posoudit soud prvního stupně sám.

35. Odvolací soud tedy z výše uvedených důvodů výrok I. rozsudku soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Jako věcně správný odvolací soud potvrdil i výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti žalobkyně nahradit úspěšné žalované náklady řízení, které odpovídají obsahu spisu i právní úpravě.

36. Výrok II. tohoto rozsudku je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když úspěšná žalovaná má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 12 533,82 Kč, jež sestává z těchto položek: mimosmluvní odměna advokáta podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. odst. 3 písm. a), § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 20. 10. 2022) po 3 100 Kč; dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč za dva uvedené dva úkony právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu; náhrada za čas advokáta promeškaný na cestě z jeho sídla do sídla odvolacího soudu v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč ve výši 800 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve výši 2 758,53 Kč (za cestu motorovým vozidlem [registrační značka], vycházeje z těchto údajů: celková vzdálenost 416 km, průměrná spotřeba podle osvědčení o registraci vozidla 4, 1/100 km – třetí údaj o kombinované spotřebě dle metodiky EU 136/, sazba základní náhrady 4,70 Kč/km a cena pohonných hmot 47,10 Kč podle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb.); náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 2 175,29 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

Poučení