34 C 282/2018-525

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně], zastoupené Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem v [obec], [ulice a číslo], proti žalované: [osobní údaje žalované] se sídlem [adresa žalované], zastoupené Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem v [obec], [ulice a číslo], o určení neexistence zástavního práva, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že nemovité věci, a to pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemek parc. [číslo] zapsané na listu vlastnictví [číslo] pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] zapsané na listu vlastnictví [číslo] vše u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, okres [okres], obec Blučina, část obce Blučina, katastrální území Blučina, nejsou zatíženy zástavním právem ve prospěch žalované, a to zástavním právem smluvním k zajištění pohledávky existující, tj. peněžité pohledávky ve výši 1.850.000 Kč dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]; budoucí určená druhem a dobou vzniku, veškeré peněžité pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] ze zástavní smlouvy [číslo] v celkové maximální výši 5.550.000 Kč, které mohou vzniknout do [datum], a dále, že tyto nemovité věci nejsou zatíženy zákazem zcizení a zatížení, tedy, že žalobkyně není oprávněna zástavu zcizit (převést na jiného) bez předchozího písemného souhlasu žalované, když zákaz zcizení zástavy se sjednává jako právo věcné s účinky vůči žalobkyni i všem dalším vlastníkům zástavy, a že se jí zakazuje po dobu trvání zástavního práva smlouvy [číslo] zřídit k zástavě smlouvy [číslo] jiné zástavní právo, než je zástavní právo zřizované smlouvou [číslo] to po dobu trvání zástavního práva, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 47.362,69 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

Odůvodnění

Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, kterým by soud určil, že nemovité věci, a to pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, okres [okres], obec Blučina, část obce Blučina, katastrální území Blučina (dále jen„ předmětné nemovitosti“), nejsou zatíženy zástavním právem ve prospěch žalované, a to zástavním právem smluvním k zajištění pohledávky existující, tj. peněžité pohledávky ve výši 1.850.000 Kč dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]; budoucí určená druhem a dobou vzniku, veškeré peněžité pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] ze zástavní smlouvy [číslo] v celkové maximální výši 5.550.000 Kč, které mohou vzniknout do [datum], a dále, že tyto nemovité věci nejsou zatíženy zákazem zcizení a zatížení, tedy, že žalobkyně není oprávněna zástavu zcizit (převést na jiného) bez předchozího písemného souhlasu žalované, když zákaz zcizení zástavy se sjednává jako právo věcné s účinky vůči žalobkyni i všem dalším vlastníkům zástavy, a že se jí zakazuje po dobu trvání zástavního práva smlouvy [číslo] zřídit k zástavě smlouvy [číslo] jiné zástavní právo, než je zástavní právo zřizované smlouvou [číslo] to po dobu trvání zástavního práva (dále jen„ předmětné zástavní právo“). V žalobě uvedla, že je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalovaná je zástavním věřitelem ze smlouvy ze dne [datum], která byla uzavřena s právním předchůdcem žalované, společností [právnická osoba], za účelem zajištění úhrady dluhů. Právní předchůdce žalované oznámil dne [datum] žalobkyni, že hodlá vykonat zástavní právo prodejem předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě. Dle žalobkyně je zástavní smlouva nicotná a zajištěná smlouva o úvěru ze dne [datum] neplatná. Zástavní smlouva byla uzavřena k zajištění pohledávky ve výši 1.850.000 Kč dle smlouvy o úvěru ze dne [datum] a dále veškerých pohledávek, které mohou vzniknout do [datum] Smlouvu o úvěru uzavřel bývalý manžel žalobkyně, zástavní smlouvu uzavírala žalobkyně bez toho, že by se seznámila s jejím obsahem a svým právním jednáním vyjádřila svůj úmysl. Důvodem pro uzavření smlouvy o úvěru a zástavní smlouvy bylo řešení exekuce vedené vůči žalobkyni. Syn žalobkyně trpí [anonymizována dvě slova] a stres spojený s případným stěhováním při prodeji nemovitostí by pro něj mohl mít fatální následky. Zástavní smlouva měla být žalobkyni zaslána předem, avšak k tomu nedošlo. Smlouvu proto uzavírala v tísni, ve stavu rozrušení a pod psychickým tlakem, tudíž byla„ de facto k podpisu donucena“. Dle názoru žalobkyně v zástavní smlouvě není zřejmé, o jakého konkrétního dlužníka či smlouvu o úvěru se má jednat. Ohledně tvrzené neplatnosti smlouvy o úvěru žalovaná uvedla, že nedošlo ke splnění závazku společností [právnická osoba] a úvěr nebyl dle smlouvy poskytnut. Na účet bývalého manžela žalobkyně [jméno] [příjmení] byla poskytnuta pouze částka 348,29 Kč O splnění povinnosti poskytnout úvěr byl právní předchůdce žalované znovu žádán [datum]. Dle názoru žalobkyně odporuje výše úroků v úvěrové smlouvě 16,4 % ročně dobrým mravům, stejně tak jako zvýšená sazba úroků pro případ odstoupení od smlouvy a sjednaná smluvní pokuta ve výši 19 % z nominální výše úvěru. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 350.000 Kč pro případ nedoložení potvrzení o zaplacení daní a nedoložení pojištění. Smlouva o poskytnutí úvěru byla [jméno] [příjmení] podepsána na pobočce České pošty dne [datum], kdy v této době již bylo vedeno exekuční řízení vůči žalobkyni a mělo dojít k dražbě předmětných nemovitostí. Uzavření úvěrové smlouvy měl [jméno] [příjmení] uhradit dluh žalobkyně, pro který bylo exekuční řízení vedeno. Zástupce právního předchůdce žalované předložil smlouvu o úvěru [jméno] [příjmení] až těsně před jejím podpisem, aniž by mu poskytl prostor k řádnému prostudování. Z toho žalobkyně dovozuje, že dlužník smlouvu podepsal, aniž by se seznámil s jejím obsahem a vyjádřil svůj úmysl právním jednáním. Navíc byla smlouva uzavřena pod IČ dlužníka, aby se na ni neuplatnil režim spotřebitelských smluv. Dlužník proto smlouvu uzavíral v tísni, ve stavu rozrušení a pod psychickým talkem, tudíž byl„ de facto k podpisu donucen“. Jelikož právní předchůdce žalované nesplnil povinnost ze smlouvy o úvěru, tedy poskytnout úvěr ve výši 1.850.000 Kč, nevznikla pohledávka a není tu ani zástavní právo. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán tím, že dle žalobkyně neexistující zástavní právo je zapsáno v katastru nemovitostí a rozsudkem soudu by mělo být dosaženo shody mezi stavem právním a stavem v katastru nemovitostí zapsaným. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 11.7.2019, č.j. 34 C 282/2018-197, bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví na straně žalované, kdy namísto společnosti [právnická osoba], vstoupila do řízení společnost [právnická osoba], jelikož na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy včetně zajištění zástavním právem. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření uvedla, že za poskytnutí úvěru dle úvěrové smlouvy je třeba rozumět převod příslušných finančních prostředků z vlastnictví úvěrujícího do vlastnictví úvěrovaného, k čemuž v posuzovaném případě jednoznačně došlo. De uzavřené smlouvy měla být část úvěru použita na úhradu závazku vůči [právnická osoba], poukázáním na účet č. [bankovní účet], kdy ke dni [datum] činil závazek 843.500 Kč. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] ke smlouvě o úvěru byla tato částka zvýšena na 856.365 Kč. Vyplacení uvedené částky potvrzuje výpis z účtu, konkrétně byla platba provedena [datum]. Druhá část úvěru ve výši 831.500 Kč byla použita k úhradě závazku žalobkyně, k jehož vymožení byla na den [datum] nařízena dražba předmětných nemovitostí. [jméno] [příjmení] i žalobkyně měli zájem na načerpání úvěru ve snaze zabránit právě dražbě předmětných nemovitostí. Na účet úvěrovaného proto byla skutečně vyplacena pouze částka 348,29 Kč. Započetí výkonu zástavního práva bylo žalobkyni oznámeno písemně, neboť poskytnutý úvěr nebyl řádně splácen. V posuzované věci nelze hovořit ohledně jednání žalobkyně a [jméno] [příjmení] o jednání v jejich neprospěch, neboť žalobkyně se zjevně neocitla v nevýhodném postavení v porovnání s předsmluvním stavem, spíš naopak. Zůstala vlastníkem předmětných nemovitostí i po poskytnutí úvěru a uzavření zástavní smlouvy a došlo k zamezení prodeje v exekutorské dražbě. Exekuční řízení bylo vůči žalobkyni zahájeno již v roce 2016, měla tudíž dostatek času danou situaci řešit. K uzavření zástavní smlouvy nebyla nijak nucena. Žalobkyně podepisovala zástavní smlouvu zcela svobodně a byla si vědoma následků uzavření smlouvy. [příjmení] [jméno] [příjmení] nebyl k uzavření smlouvy nikým nucen, naopak sám potvrdil, že měl možnost si účel a podmínky poskytnutého úvěru řádně nastudovat. Žalobkyně vznesla námitku neplatnosti smluv až po uplynutí více než 16 měsíců od jejich uzavření, aniž by smlouvy v minulosti jakkoliv zpochybňovala. [jméno] [příjmení] při jednání s právním předchůdcem žalované vystupoval jako podnikatel, kterým je od roku 1996, a takto rovněž činil veškerá svá právní jednání. Dále se žalovaná podrobně vyjádřila k jednotlivým sjednaným smluvním pokutám a úrokům v úvěrové smlouvě. Při jednání soudu dne [datum] žalobkyně změnila svá skutková tvrzení a učinila nesporným, že finanční prostředky byly dle uzavřené úvěrové smlouvy právním předchůdcem žalované skutečně poskytnuty. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9.10.2019, č.j. 34 C 282/2018-276 (dále jen„ rozhodnutí soud prvního stupně“), byla žaloba zamítnuta a žalobkyni uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně v rámci účastnické výpovědi uvedla, že situace při podpisu zástavní smlouvy pro ni byla psychicky a časově náročná. Smlouvu nečetla, pokud by ji četla, tak by ji nepodepsala a řešila by situaci jinak, například za pomoci rodiny. Žalobkyně však nebyla k dotazu soudu schopna uvést jakýkoliv konkrétní důvod, proč by údajně zástavní smlouvu nepodepsala, sdělit, v čem konkrétně spatřuje nevýhodnost zástavní smlouvy a z jakého konkrétního důvodu by smlouvu případně nepodepsala. Ohledně důvodu pro uzavření zástavní smlouvy uvedla, že měla vedenu exekuci na dům, neboť poté, co se znovu vdala, darovala manželovi polovinu předmětných nemovitostí. Následně po rozvodu došlo„ ke zpětnému převodu a žalobkyně měla manžela vyplatit.“ Z toho však vznikla pohledávka, která byla vůči žalobkyni vymáhána v exekučním řízení. Z úvěru, který si vzal [jméno] [příjmení], bývalý manžel žalobkyně, se vyplácela dlužná částka vymáhaná v exekuci a dále rovněž hypoteční úvěr žalobkyně. Z tohoto důvodu právě žalobkyně zajišťovala poskytnutý úvěr zástavním právem k předmětným nemovitostem. Žalobkyně si nematovala, jak dlouho před podpisem zástavní smlouvy věděla o tom, že má dluh z hypotečního úvěru a že je vůči ní vedena exekuce. Dle výpisu z listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [obec] byla žalobkyně vlastníkem předmětných nemovitostí, které jsou zatíženy zástavním právem na základě smlouvy ze dne [datum]. Z obsahu zástavní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalované vyplývá, že účelem smlouvy bylo zajištění řádného splnění zajištěných dluhů, a to splacení úvěrové jistiny a dalších v budoucnu vzniklých dluhů ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené [jméno] [příjmení], a to včetně pohledávek z případné neplatnosti smlouvy. Dle formuláře ze dne [datum] (č.l. 207 spisu) podal [jméno] [příjmení] právnímu předchůdci žalované žádost o poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši 1.800.000 Kč. Prohlášením ze dne [datum] [jméno] [příjmení] potvrdil, že mu byl předložen právním předchůdcem žalované návrh smlouvy o úvěru, s obsahem se seznámil a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, aby byl schopen posoudit podmínky smlouvy ve vztahu ke svým potřebám a finanční situaci. Dle smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalované a [jméno] [příjmení] byla předmětem úvěru částka 1.850.000 Kč, kdy část úvěrového rámce měla být použita na úhradu závazku vůči [právnická osoba] ve výši 843.450 Kč ke dni [datum]. Výplata úvěru je vázána na zajištění zřízením zástavního práva k předmětným nemovitostem. Dlužná částka měla být uhrazena v pravidelných měsíčních splátkách. Dle článku 2.

6. úvěrové smlouvy činila základní úroková sazba z úvěru 16,4 % ročně, dle ujednání obsaženého v článku 7.2. se úroková sazba snižuje na 6,4 % ročně. Smlouvu o úvěru uzavíral dle jejího obsahu [jméno] [příjmení] jakožto podnikatel, ve smlouvě je označen IČ a dále je v článku 1.3. a článku 1.4. výslovně ujednáno, že smluvní strany smlouvu uzavírají v rámci podnikatelské činnosti a úvěrovaný tak není považován za spotřebitele. Součástí smluvních ujednání jsou obchodní podmínky platné ke dni [datum] upravující podrobně způsob čerpání a splácení úvěru, včetně jeho zajištění. V rámci obchodních podmínek [jméno] [příjmení] výslovně potvrdil, že se s jejich obsahem v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy seznámil. Dodatkem [číslo] k úvěrové smlouvě ze dne [datum] bylo dohodnuto, že na úhradu závazku vůči [právnická osoba] bude použita z úvěrového rámce částka 856.365 Kč. Zápočtem ze dne [datum] provedl právní předchůdce žalované započtení vůči pohledávce [jméno] [příjmení] na výplatu úvěru, kdy pro posuzovanou věc jsou podstatné započtené položky spočívající ve vyplacení exekuce v částce 831.500 Kč a vyplacení zástavy [právnická osoba] v částce 856.365 Kč. Dle obsahu emailu ze dne [datum] byl právní předchůdce žalované ochoten [jméno] [příjmení] odpustit úhradu poplatku ve výši 25.690,95 Kč a úroku ve výši 5.856,13 Kč. Dopisem ze dne [datum] došlo k zesplatnění poskytnutého úvěru z důvodu prodlení s úhradou splátek. Dle smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] zapůjčil právní předchůdce žalované žalobkyni a [jméno] [příjmení] celkem částku 831.500 Kč, kdy tuto částku se vydlužitelé zavázali uhradit do 14 dnů spolu s úrokem ve výši 15 % ročně, případně lze tuto zápůjčku započíst s poskytnutým úvěrem. Dle obsahu [anonymizováno] zprávy byl syn žalobkyně [anonymizováno] v období od [datum] do [datum], syn žalobkyně trpí [anonymizována dvě slova]. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] byl právní předchůdce žalované vyzván [jméno] [příjmení] k úhradě poskytnutého úvěru. Dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalované jako postupitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem, došlo k postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy včetně veškerého zajištění pohledávky s tím, že nově bude veden jako zástavní věřitel nabyvatel pohledávky. Postoupení bylo žalobkyni oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z prohlášení ze dne [datum] vyplývá nabytí účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyrozuměna o započetí výkonu zástavního práva, neboť na poskytnutý úvěr nebylo učiněno žádné plnění. Dle výpisů z účtu (č.l. 210-212 spisu) byl [jméno] [příjmení] poskytnut úvěr dle úvěrové smlouvy, tato skutečnost však nebyla s ohledem na změnu skutkových tvrzení žalobkyně nadále sporná. Z usnesení Exekutorského úřadu Přerov, soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], ze dne 4.5.2017, č.j. 203 Ex 48560/16-38, bylo zjištěno, že soudní exekutor vydal dražební vyhlášku k provedení elektronické dražby předmětných nemovitostí, kdy k zahájení dražby mělo dojít dne [datum]. Dle vyjádření insolvenčního správce ze dne [datum] v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp zn. [spisová značka] jsou předmětem uvedeného sporu dvě otázky, a to zda bylo ze strany původního věřitele poskytnuto plnění v souladu se smlouvou a zda se jedná o spotřebitelský či podnikatelský závazek. Žádná z těchto otázek však není pro rozhodnutí o existenci zástavního práva podstatná, soud proto neshledal důvod pro přerušení řízení do skončení uvedeného řízení vedeného u Krajského soudu v Brně. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně právně posoudil následovně. Dle ustanovení § 1309 občanského zákoníku vznikne při zajištění dluhu zástavním právem věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky a příslušenství ke dni zpeněžení. Dle ustanovení § 1312 odst. 1 občanského zákoníku se zástavní právo zřizuje smlouvou. V ní si strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno; zajišťuje-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje. Dle ustanovení § 1316 občanského zákoníku vzniká zástavní právo k věci zapsané ve veřejném seznamu zápisem v tomto seznamu. Dle ustanovení § 1761 občanského zákoníku zákaz zatížení nebo zcizení věci působí jen mezi stranami, pokud nebyl zřízen jako věcné právo. Takový zákaz je platný, pokud byl zřízen na dobu trvání svěřenského fondu, svěřenského nástupnictví, zastoupení nebo na jinou určitou a přiměřenou dobu v takovém zájmu strany, který je hodný právní ochrany. Dle ustanovení § 1796 občanského zákoníku je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Naléhavý právní zájem na určení byl shledán tvrzením žalobkyně, že zápis v katastru nemovitostí ve vztahu k existenci zástavního práva neodpovídá skutečnému stavu. Žalobkyně stavěla argumentaci uvedenou v žalobě na tvrzení, že na základě úvěrové smlouvy nebylo poskytnuto sjednané plnění. Žalobkyně ale v prvé řadě sama změnila svá skutková tvrzení poté, co byly k důkazu čteny listiny prokazující poskytnutí úvěru na základě úvěrové smlouvy. Poskytnutí úvěru právním předchůdcem žalované tudíž bylo v řízení nadále nesporné. Pokud žalobkyně tvrdila, že zástavní smlouva je nicotná, neboť ji žalobkyně podepsala bez toho, aby znala její obsah a nevyjádřila svým podpisem svůj úmysl, soud dospěl provedeným dokazováním k závěru odlišnému od tvrzení žalobkyně. [jméno] žalobkyně ve smlouvě potvrdila, že si ji přečetla, porozuměla všem podmínkám a ustanovením a ujednání představují její svobodnou a vážnou vůli a smlouva nebyla ze strany žalobkyně uzavírána pod hrozbou násilí nebo v tísni. Z účastnické výpovědi žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně si byla dobře vědoma, jaký konkrétní závazek a z jakého důvodu má být zástavní smlouvou zajištěn, neboť úvěrová smlouva byla uzavřena [jméno] [příjmení] právě za účelem úhrady dluhů žalobkyně, a to dluhu z hypotečního úvěru a dále dluhu vzniklého žalobkyni vůči jejímu bývalému manželovi, kdy tento dluh již byl exekučně vůči žalobkyni vymáhán. V tomto směru nelze přehlédnout, že exekuční řízení bylo vůči žalobkyni vedeno již od roku 2016, takže svého závazku si musela být dobře vědoma. Dražební vyhláška k prodeji předmětných nemovitostí byla soudním exekutorem vydána dne [datum], tedy více než měsíc předtím, než žalobkyně uzavřela zástavní smlouvu a [jméno] [příjmení] smlouvu o úvěru. Tvrzení žalobkyně, že zástavní smlouvu uzavírala v tísni, ve stavu rozrušení a pod psychickým tlakem, hodnotí soud s ohledem na provedené dokazování jako účelové. Uzavřenou zástavní smlouvu začala žalobkyně zpochybňovat až více než po roce od jejího uzavření, zjevně v reakci na nesplácení poskytnutého úvěru a oznámení záměru právního předchůdce žalované realizovat zástavní právo k nemovitosti za účelem úhrady dluhu z úvěrové smlouvy. Žalobkyně dále postavila žalobní návrh na tvrzené neplatnosti smlouvy o úvěru. V tomto směru soud prvního stupně v původním rozhodnutí dospěl soud k závěru, že smlouvu skutečně uzavřel [jméno] [příjmení] jakožto podnikatel, neboť z provedených listinných důkazů smlouvou o úvěru a žádostí o poskytnutí úvěru je nepochybné, že takto před uzavřením smlouvy i při jejím vlastním uzavření vystupoval. Dále soud prvního stupně uzavřel, že skutečnost, zda byla úvěrová smlouva uzavřena s [jméno] [příjmení] jako podnikatelem či spotřebitelem, však nemá vliv na platnost smlouvy jako takové, ale případně pouze na platnost jednotlivých smluvních ujednání a podmínek (ustanovení § 576 občanského zákoníku), což je pro posouzení existence zástavního práva k zajištění pohledávky ze smlouvy vyplývající nerozhodné. Stejně tak nemá význam, zda jednotlivé ve smlouvě sjednané smluvní pokuty či poplatky byly sjednány platně či nikoliv. Tyto skutečnosti mohou mít relevanci v řízení o zaplacení dlužné částky z poskytnutého úvěru či v řízení o prodej zástavy za účelem úhrady dluhu, nikoliv však v řízení o určení existence zástavního práva. S ohledem na následná rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu (viz dále) tento závěr soudu prvního stupně nadále neobstojí. Jako účelové hodnotil soud s ohledem na provedené dokazování tvrzení žalobkyně v tom směru, že [jméno] [příjmení] smlouvu o úvěru nečetl, uzavíral ji v tísni, stavu rozrušení a pod psychickým talkem, čímž měl být k uzavření de facto donucen. Jedná se o naprosto totožné tvrzení jako v případě uzavření zástavní smlouvy žalobkyní, které ale bylo provedeným dokazováním vyvráceno. [jméno] [příjmení] podával žádost o poskytnutí úvěru právnímu předchůdci žalované dne [číslo], k podpisu smlouvy o úvěru došlo [jméno] [příjmení] až dne [datum]. [jméno] [příjmení] v článku 16 úvěrové smlouvy výslovně potvrdil, že si ji přečetl, porozuměl všem podmínkám a ustanovením a ujednání představují jeho svobodnou a vážnou vůli a smlouva nebyla uzavírána pod hrozbou násilí nebo v tísni. Dle názoru soudu z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně i [jméno] [příjmení] si byli dobře vědomi podmínek jimi uzavíraných smluv a důsledků, které z uzavření smluv plynou. Účelem uzavření úvěrové smlouvy a zástavní smlouvy k zajištění pohledávky bylo opatření finančních prostředků k vyplacení dluhů žalobkyně, o kterých žalobkyně věděla dlouhou dobu před uzavřením předmětných smluv, v případě dluhu vůči bývalému manželovi byla dlužná částka vymáhána v exekučním řízení již od roku 2016. Žalobkyně si byla vědoma, že zástavní smlouva je nezbytným předpokladem pro poskytnutí úvěru za účelem úhrady exekučně vymáhané částky a tím zabránění prodeje předmětných nemovitosti v dražbě na základě dražební vyhlášky soudního exekutora. Samotná dražební vyhláška byla vydána více než měsíc před uzavřením zástavní smlouvy a smlouvy o úvěru, žalobkyně i [jméno] [příjmení] tak měli dostatečný čas na zvážení své finanční a osobní situace a výběru pro ně přijatelného řešení dané situace. Na tomto závěru nic nemění ani tvrzení žalobkyně o [anonymizováno] syna žalobkyně, v důsledku kterého nemělo být vhodné případné stěhování z předmětných nemovitostí. Právě za účelem zabránění prodeje předmětných nemovitostí v dražbě byla úvěrová smlouva uzavřena a zástavním právem k nemovitostem zajištěna. Pokud žalobkyně po více než roce, právě až v reakci na oznámení o záměru realizovat zástavní právo za účelem úhrady pohledávky z nespláceného úvěru, zpochybňuje platnost smlouvy o úvěru a zástavní smlouvy, jednalo se po provedeném odkazování dle názoru soudu prvního stupně pouze o snahu vyhnout se zpeněžení nemovitostí za účelem úhrady dluhu z úvěru, kterým byly vyplaceny dřívější závazky žalobkyně. Soud proto dospěl k závěru, že provedeným dokazováním byla vyvrácena tvrzení, že by žalobkyně či [jméno] [příjmení] předmětné smlouvy uzavírali v tísni, rozrušení či dokonce byli k podpisu smlouvy donuceni. Pro případnou neplatnost předmětných smluv navíc absentuje v ustanovení § 1796 občanského zákoníku uvedené zneužití ze strany právního předchůdce žalované a dále sjednání plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. V rámci smlouvy o úvěru byla poskytnuta sjednaná částka úvěru a dluh měl být uhrazen v pravidelných měsíčních splátkách včetně úroku ve výši 6,4 % ročně. Uvedený úrok nelze považovat za jakkoliv nepřiměřený pro úvěrové smlouvy uzavírané v rámci činnosti mimobankovních poskytovatelů úvěru. Rovněž zajištění úvěru ve výši 1.850.000 Kč zástavní smlouvou k předmětným nemovitostem hodnotí soud jako zcela obvyklý a přiměřený způsob zajištění. Jako nadbytečné pak soud v předchozím řízení neprováděl výslechy [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], když z provedených důkazů byl dostatečně zjištěn skutkový stav ohledně okolností a důvodů po uzavření předmětné úvěrové smlouvy a zástavní smlouvy. S ohledem na shora uvedené závěry soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6.8.2020, č.j. 13 Co 28/2020-373, bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno tak, že žalobě bylo vyhověno a žalované uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.11.2021, č.j. 21 Cdo 1014/2021-433 (dále jen„ rozhodnutí dovolacího soudu“), bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že v posuzované věci závisel rozsudek odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázky hmotného práva, zda zástavní právo lze smlouvou zřídit jako pro dluh vzniklý ze smlouvy o úvěru, tak pro dluh vzniklý z důvodu případné neplatnosti této smlouvy. Zástavní právo může v souladu s ustanovením § 1311 odst. 1 občanského zákoníku zajišťovat nejen dluh, který již vznikl, ale rovněž dluh, o němž není jisté, zda vznikne, neboť je vázán na splnění podmínky. Zástavní právo lze řídit i k zajištění více takových dluhů, a to dluhů určitého druhu i různých dluhů vznikajících z více právních důvodů. V posuzované věci bylo dle závěrů dovolacího soudu zjištěno, že zástavní smlouvou byl zajištěn nejen dluh [jméno] [příjmení] ze smlouvy o úvěru, ale i jeho veškeré budoucí dluhy vůči zástavnímu věřiteli, vzniklé jako smluvní pokuty, poplatky, vzniklé z důvodu odstoupení od smlouvy a z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru, vzniklé ze smluv měnících závazky ze smlouvy o úvěru a vzniklé ze zástavní smlouvy v době od uzavření zástavní smlouvy do [datum] Zástavní smlouvou tak bylo zajištěno více dluhů z různých právních důvodů. V případě neplatnosti smlouvy o úvěru by tak dlužníkovi vznikly (mohly vzniknout) dluhy vyplývající z neplatnosti smlouvy, a to především závazek k vydání bezdůvodného obohacení. Dle závazného právního názoru dovolacího soudu je tudíž nesprávný závěr odvolacího soudu, že zástavní právo nebylo sjednáno k zajištění pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, neboť jde o závazek„ z jiného právního důvodu“. Závěr odvolacího soudu, že zástavní právo nevzniklo, není správný a není tudíž správný ani jeho rozsudek, který je na takovém závěru založen. Pokud odvolací soud zaujal názor, že je pro posouzení věci právně významné, zda právní předchůdce žalované uzavřel smlouvu s [jméno] [příjmení] jako se spotřebitelem či nikoliv, jednalo se o právní názor odlišný, než na kterém založil své rozhodnutí soud prvního stupně. Vyplanula-li z uvedeného právního názoru odvolacího soudu potřeba, aby účastníci řízení uvedli další tvrzení nebo označili další důkazy, představuje okolnost, že o tom nebyli poučeni, porušení ustanovení § 118a občanského soudního řádu. Snažil-li se tento nedostatek napravit odvolací soud, přestože tento nedostatek v odvolacím řízení napravitelný není, a doplnil dokazování o účastníky uplatněné důkazy, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2.2.2022, č.j. 13 Co 28/2020-454, bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dle závěrů odvolacího soudu již lze považovat za prokázaná následující skutková zjištění. Žalobkyně je vlastníkem předmětných nemovitostí. Právní předchůdce žalobce (coby úvěrující) uzavřel dne [datum] s [jméno] [příjmení] (coby úvěrovaným) smlouvu o úvěru ve výši 1.850 000 Kč, kdy část úvěrového rámce měla být použita na úhradu závazku vůči [právnická osoba], ve výši 843.450 Kč. V dodatku [číslo] ze dne [datum] ke smlouvě o úvěru bylo dohodnuto, že na úhradu závazku vůči [právnická osoba], bude použita z úvěrového rámce částka 856.365 Kč. Žalobkyně (coby zástavce) uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalované (coby zástavním věřitelem) zástavní smlouvu za účelem zajištění splnění dluhů [jméno] [příjmení] ze smlouvy o úvěru, přičemž mezi zajištěné dluhy byly vedle jistiny úvěru ve výši 1 850.000 Kč zařazeny i„ veškeré budoucí dluhy“ dlužníka vůči zástavnímu věřiteli, vzniklé jako smluvní pokuty a poplatky podle smlouvy o úvěru, vzniklé z důvodu„ odstoupení od smlouvy o úvěru a z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru, vzniklé ze smluv měnících závazky ze smlouvy o úvěru a vzniklé„ z této zástavní smlouvy“, kteréžto jako budoucí dluhy vzniknou dlužníkovi vůči zástavnímu věřiteli v období od uzavření zástavní smlouvy do [datum] až do celkové výše 5.550.000 Kč“. Dále byl v zástavní smlouvě ujednán zákaz zcizení a zákaz zatížení nemovitosti. Dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalované (coby zapůjčitel) s žalobkyní a [jméno] [příjmení] (coby vydlužiteli) smlouvu o zápůjčce částky 831.500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalovanou. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým a právním závěr soudu prvního stupně, spočívajícím v tom, že žalobkyně zástavní smlouvu neuzavřela bez možnosti seznámit se s jejím obsahem, v tísni, ve stavu rozrušení a pod psychickým tlakem, tudíž byla de facto k podpisu zástavní smlouvy donucena, a že tedy zástavní smlouva není z těchto žalobkyní tvrzených důvodů neplatná ani nicotná, a dále, že [jméno] [příjmení] smlouvu o úvěru neuzavřel bez možnosti seznámit se s jejím obsahem v tísni, ve stavu rozrušení a pod psychickým tlakem, tudíž byl de facto k podpisu smlouvy o úvěru donucen, že došlo ke splnění závazku právního předchůdce žalobce poskytnout [jméno] [příjmení] úvěr a že výše sjednaných úroků je přiměřená, a že tedy smlouva o úvěru není z těchto žalobkyní tvrzených důvodů neplatná. Dle názoru odvolacího soudu je nadále pro rozhodnutí ve věci významné, zda [jméno] [příjmení] uzavřel smlouvu o úvěru jako spotřebitel či nikoliv, neboť v kladném případě bylo povinností právního předchůdce žalované před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost [jméno] [příjmení] s tím, že pokud by tuto povinnost nesplnil, byla by smlouva o úvěru neplatná, pokud by [jméno] [příjmení] uplatnil námitku její neplatnosti. Jelikož podmínkou vzniku zástavního práva je, že platně vznikl zajišťovaný dluh, tak v případě neplatnosti smlouvy o úvěru by zástavní právo k zajištění dluhu [jméno] [příjmení] ze smlouvy o úvěru nevzniklo. Soudu prvního stupně odvolací soud uložil, aby v řízení vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení, zda [jméno] [příjmení] uzavřel smlouvu o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti (jako podnikatel), nebo ji uzavřel mimo tento rámec (jako spotřebitel), když žalobkyně tvrdí, že poskytnutým úvěrem měly být uhrazeny dluhy žalobkyně. [příjmení] [jméno] [příjmení] smlouvu o úvěru uzavřel jako spotřebitel, zda uplatnil vůči úvěrující společnosti nebo vůči žalované námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu neposouzení úvěruschopnosti [jméno] [příjmení] podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. [příjmení] [jméno] [příjmení] tuto námitku uplatnil, tak kdy, jakou formou a vůči komu. Jaký závazek vůči společnosti [právnická osoba] ve výši 856.365 Kč byl uhrazen na účet č. [bankovní účet] (dle znění dodatku [číslo] ze dne [datum] ke smlouvě o úvěru) a jaký závazek ve výši 831 500 Kč byl uhrazen„ vyplacením exekuce č. j. 203 Ex 48560/19-44“. Po doplnění tvrzení měla být žalobkyně vyzvána k označení důkazů k jejich prokázání. Pokud žalobkyně ve shora uvedeném směru unese břemeno tvrzení a břemeno důkazní, soud prvního stupně vyzve žalovanou k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti [jméno] [příjmení] právním předchůdcem žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. V případě doplnění těchto skutkových tvrzení žalovanou bylo soudu prvního stupně uloženo, vyzvat žalovanou k označení důkazů k jejich prokázání. V případě, že po provedení uvedených procesních postupů dospěje soud prvního stupně ke skutkovému závěru, že [jméno] [příjmení] uzavřel úvěrovou smlouvu jako spotřebitel, právní předchůdce žalované řádně neposoudil jeho úvěruschopnost před uzavřením úvěrové smlouvy a včas byla uplatněna námitka neplatnosti smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, bude ze skutkového stavu plynout závěr, že úvěrová smlouva je neplatná a nevzniklo zástavní právo k zajištění dluhu ze smlouvy o úvěru. V takovém případě soud vezme v úvahu, že zástavní právo bylo zřízeno též k zajištění dluhu [jméno] [příjmení] z neplatnosti smlouvy o úvěru, resp. k zajištění jeho závazku k vydání bezdůvodného obohacení. V takovém případě by výše bezdůvodného obohacení odpovídala částkám, které právní předchůdce žalované poskytl [jméno] [příjmení] (348,29 Kč) a dále dvěma částkám, které zaplatil po dohodě s [jméno] [příjmení], resp. s jeho vědomím, na úhradu dluhů žalobkyně (856.365 Kč a 831.500 Kč). V případě, že soud prvního stupně dospěje až sem, bude„ v souladu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování, aby soud prvního stupně účastnicím své závěry zpřístupnil a předestřel, aby mohly svůj skutkově a právně komplikovaný spor vyřešit smírem uzavřeným v tomto řízení nebo mimosoudně (např. souhlasným prohlášením podle § 66 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí)“. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24.3.2022, č.j. 34 C 282/2018-471, byl zamítnut návrh žalobkyně na přerušení řízení do skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 72 ICm 820/2019, jehož předmětem je určení pravosti a výše pohledávky, jejíž povaha a existence je předmětem řízení v projednávané věci. Soud důvod pro přerušení neshledal, jelikož posouzení případné pohledávky představuje předběžnou otázku, kterou soud vyhodnotí postupem uvedeným v závazném právním názoru prezentovaném v rozhodnutí odvolacího soudu. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov vyhlášeným při jednání soudu dne [datum] byl zamítnut návrh žalované na přerušení řízení do skončení řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 43 C 119/2022. Uváděla-li žalovaná, že v řízení sp. zn. 43 C 119/2022 je řešena otázka platnosti darovací smlouvy, kterou žalobkyně převedla část nemovitostí na svého syna, nejedná se o otázku, pro jejíž vyřešení by bylo na místě řízení přerušit. Naopak, výsledek řízení v projednávané věci, tedy existence či neexistence zástavního práva a s tím spojeného zákazu převodu nemovitostí, představuje předběžnou otázku pro řízení ve věci sp. zn. 43 C 119/2022. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov vyhlášeným při jednání soudu dne [datum] byl zamítnut návrh na přerušení řízení do skončení řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 24 C 130/2020, jehož předmětem má být skutečná výše dluhu, odpovídající bezdůvodnému obohacení na straně [jméno] [příjmení]. Jeli-li předmětem řízení žaloba o zaplacení částek, které poskytl právní předchůdce žalované žalobkyni, není konkrétní vyčíslení těchto částek v jiném řízení pro rozhodnutí soudu podstatné. V projednávané věci bylo prokázáno, že tyto částky byly poskytnuty a mezi účastníky řízení není o tomto navíc sporu. V řízení nestavěla žalobkyně svá tvrzení na tom, že tyto částky byly uhrazeny a tudíž, že by dluh [jméno] [příjmení] neexistoval. Jakou konkrétní částku aktuálně (v jaké výši) zástavní právo zajišťuje, je pro rozhodnutí o existenci zástavního práva nepodstatné, pokud dluh, lhostejno v jaké výši, nadále trvá. V souladu se shora uloženým postupem ze strany odvolacího soudu přistoupil soud prvního stupně při jednání dne [datum] k poučení a výzvě žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení dle ustanovení § 118a odst. 1 občanského soudního řádu a označení důkazů dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Zástupce žalobkyně v tomto směru odkázal na písemné podání ze dne [datum]. Z doplnění provedeného žalobkyní vyplývají následující skutková tvrzení žalobkyně. [jméno] [příjmení] uzavřel dle tvrzení žalobkyně smlouvu o úvěru jako spotřebitel a námitku neplatnosti úvěrové smlouvy uplatnil přípisem ze dne [datum], který se dostal do dispozice právního předchůdce žalované dne [datum]. Závazek ve výši 856.365 Kč byl závazkem žalobkyně vůči [právnická osoba] a vyplýval ze smlouvy o hypotečním úvěru. Závazek byl zajištěn zástavním právem k nemovitosti a byl zaplacen z účtu právního předchůdce žalované po uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Právnímu předchůdci žalované byl účel výplaty znám ještě před uzavřením smlouvy o úvěru. Skutečným a jediným cílem sjednání úvěru byla úhrada závazků žalobkyně a tím zabránění dražbě nemovitostí v jejím vlastnictví, kdy současně právní předchůdce žalované měl získat pozici prvního zástavního věřitele na nemovitostech žalobkyně. Právní předchůdce žalované při sjednávání úvěrové smlouvy obcházel zákon s cílem zbavit [jméno] [příjmení] ochranných institutů dle zákona o spotřebitelském úvěru. Mezi smluvními stranami bylo sjednáno, že úvěrová částka bude poskytnuta na účet [jméno] [příjmení], uvedený ve smlouvě a část bude použita dlužníkem na úhradu závazků vůči [právnická osoba] [příjmení] 831.500 Kč měla být vyplacena na základě smlouvy o výpůjčce, která je dle tvrzení žalobkyně rovněž neplatná, jelikož žalobkyně měla potvrdit převzetí finančních prostředků v hotovosti, k čemuž však nedošlo. Závazek ve výši 831.500 Kč, který měl být uhrazen vyplacením exekuce, byl závazek žalobkyně jakožto dlužníka vůči [jméno] [příjmení], vzniklý na základě usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22.1.2016, č.j. 32 C 46/2013-91, pro jehož výkon byla vůči žalobkyni vedena exekuce a nařízeno její provedení prodejem nemovitých věcí žalobkyně. K důkazu žalobkyně označila plnou moc, přípis ze dne [datum], podací lístek a detailní informaci o zásilkách a svědeckou výpověď [jméno] [příjmení]. Zástupce žalované při jednání soudu dne [datum] doplnil, že žalobkyně darovací smlouvou ze dne [datum] darovala svému synovi některé z pozemků, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, konkrétně jde o pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec]. Dle názoru žalované je předmětná darovací smlouva neplatná. Dle tvrzení žalované úvěrovou smlouvu sjednal [jméno] [příjmení], sám jej splácel, vyjednával o slevě na odměně a žádal o odklad splátek. Jednalo se o podnikatelský úvěr [jméno] [příjmení] na jeho podnikatelské riziko. Právní předchůdce žalované poukázal částku 856.365 Kč dne [datum] na účet u [obec] spořitelny, jednalo se o platební místo. Jak případně se následně vyrovnala žalobkyně s [jméno] [příjmení] není předmětem řízení. V případě částky 831.500 Kč byla situace totožná, když [jméno] [příjmení] si číslo účtu a výši částky sám zjistil u exekutorského úřadu, následně dal právnímu předchůdci žalované pokyn kam a jakou částku uhradit. Vyplacení dluhu vůči exekutorskému úřadu, vyplacení hypotéky i dluhu vůči [jméno] [příjmení] bylo realizováno. Že se jedná o podnikatelský úvěr, vyplývá ze smlouvy a všeobecných obchodních podmínek, dále z žádosti [jméno] [příjmení] o poskytnutí úvěru. K uvedenému navrhla žalovaná výslech zprostředkovatele úvěru [jméno] [příjmení]. [jméno] žalobkyně si úvěr vzít nemohla, nebyla bonitní a žádný poskytovatel by jí úvěr neposkytl. [jméno] [příjmení] jednal se zprostředkovatelem, který věděl, že má jít o vyplacení závazku, dohodli se, co bude záměrem. Právnímu předchůdci žalované předal zprostředkovatel věc s tím, že se má jednat o podnikatelský úvěr bez účelového vázání. Právní předchůdce žalované neměl důvod zkoumat záměr [jméno] [příjmení] vyplácet dluh jinému a nevěděl, jak konkrétně [jméno] [příjmení] s prostředky naloží, s výjimkou dodatku ze dne [datum], ze kterého vyplývá úhrada částky 856.365 Kč na účet u [obec] spořitelny. K důkazu žalovaná označila výpis z účtu, žádost o poskytnutí úvěru, emailovou komunikaci, protokoly o výslechu [jméno] [příjmení] dne [datum] a [jméno] [příjmení] dne [datum], návrh na zápis poznámky do katastru nemovitostí, výpisy z katastru nemovitostí, informaci o řízení a darovací smlouvu. Svědek [jméno] [příjmení], bývalý manžel žalobkyně, vypověděl, že žalobkyně měla před několika lety po rozvodu vyplatit druhému manželovi podíl na společném jmění manželů, na což však neměla finanční prostředky. Dluh vznikl tak, že žalobkyně na druhého manžela převedla polovinu domu, následně se tento majetek vypořádával. Žalobkyni kontaktoval zprostředkovatel úvěrů [jméno] [příjmení] a nabídl jí financování. Žalobkyně se účastnila pouze prvního jednání, následně věc řešil svědek sám. Podmínkou financování bylo„ zřízení IČO“ žalobkyní, což žalobkyně odmítla. Následně zprostředkovatel nabídl možnost svědkovi, aby si úvěr vzal on, vzhledem k jeho dlouhodobé podnikatelské činnosti. S tím svědek souhlasil. Svědek byl po konzultaci se svou účetní a zprostředkovatelem ujišťován, že se nejedná o podnikatelský úvěr. Podmínkou právního předchůdce žalované bylo zřízení zástavního práva, s čímž svědek a žalobkyně souhlasili. Komunikace následně probíhala telefonicky, svědek zajistil vyčíslení dluhu od exekutorského úřadu a hypotéky, vyčíslení předal zprostředkovateli spolu s údajem, do kdy svědek podniká a dále se dvěma daňovými přiznáními. Následně došlo k nafocení nemovitosti. Úvěr měl být na dobu 11 let se splátkou 19.050 Kč měsíčně. Smlouvy se podepisovaly na poště, svědek ani žalobkyně je neměli dopředu k dispozici. Exekuce byla vyplacena, dražba nemovitosti zastavena, vyplacena byla i hypotéka. Úvěr splácel svědek, následně se však dostal u jedné nebo dvou splátek do prodlení, odklad splátek mu byl zamítnut. Splátka byla poté navýšena na 30.000 Kč měsíčně, svědek se opět dostal do prodlení a úvěr byl zesplatněn. Následně došlo k postoupení pohledávky. V důsledku [anonymizováno] syna svědek omezil pracovní činnost a požádal o oddlužení. Později bylo svědkovi na schůzce zástupcem žalované („ pan [příjmení]“) sděleno, že žalovaná s oddlužením nesouhlasí, pokud svědek uhradí částku přibližně 3.000.000 Kč, tak žalovaná přihlášku v insolvenčním řízení nepodá. V opačném případě žalovaná pohledávku přihlásí v takové výši, aby svědek na oddlužení nedosáhl. Insolvenční řízení a oddlužení svědka probíhá tři roky, v řízení jej zastupuje stejný zástupce jako žalobkyni v projednávané věci. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že žalobkyni nebo [jméno] [příjmení] oslovil dopisem, jelikož měli nařízenou dražbu nemovitosti. Svědek jim nabízel možnost řešení úvěrem nebo oddlužením, pracoval jako zprostředkovatel za provizi. Svědka kontaktoval [jméno] [příjmení], jelikož o nemovitost nechtěli s žalobkyní přijít. Svědek vyřizoval úvěr. Údaje, které získal od [jméno] [příjmení], zavedl svědek do informačního systému právního předchůdce žalované, který [jméno] [příjmení] následně kontaktoval. Do systému svědek zadal i informaci, na co mají být finanční prostředky použity, tedy za účelem vyplacení exekuce. Svědek pracoval jako tzv. tipař, konkrétní smlouvu či její podmínky a částky s [jméno] [příjmení] neřešil. Řádově se mělo jednat o 2.000.000 Kč k vyplacení závazků, které [jméno] [příjmení] předložil, hlavně pak o řešení dražby nemovitosti. Právní předchůdce žalované vždy vyžadoval, aby osoba, které poskytuje úvěr, byla podnikatel. Svědek celou dobu jednal s [jméno] [příjmení], žalobkyně předávala podklady. Otázku spotřebitelského úvěru svědek s [jméno] [příjmení] neřešil, předmětem bylo vyřešení peněz a zastavení exekuce. Z písemné námitky neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne [datum] a s ní související plné moci zástupce, podacího lístku a dokladů o doručení zásilky (č.l. 466-470 spisu) bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] uplatnil prostřednictvím právního zástupce námitku neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a právním předchůdcem žalované s tím, že se mělo jednat o spotřebitelský úvěr a právní předchůdce žalované neposoudil před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost [jméno] [příjmení]. Zásilka byla doručena žalované dne [datum]. S ohledem na uvedená zjištění hodnotil soud, vázán právním názorem odvolacího soudu, předmětnou smlouvu nikoliv jako smlouvu uzavřenou mezi podnikateli, ale jako smlouvu, kterou ve skutečnosti uzavíral [jméno] [příjmení] jako spotřebitel. Z doplněného dokazování ve věci vyplývá, že právní předchůdce žalované měl před uzavřením úvěrové smlouvy informaci o tom, za jakým účelem a na vyplacení jakých konkrétních závazků má být předmětný úvěr sjednán a použit. Skutečným účelem uzavření smlouvy a poskytnutí úvěru tudíž neměl být standardní podnikatelský úvěr [jméno] [příjmení] za účelem financování jeho podnikatelské činnosti, ale vyplacení soukromoprávních závazků bývalé manželky [jméno] [příjmení] (žalobkyně) vyplývající z hypoteční smlouvy, soudního smíru ve věci vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a [jméno] [příjmení] a dále dluh v exekučním řízení. Zásadní otázkou pak bylo vyplacení dluhu tak, aby nedošlo k prodeji nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. Z důkazu námitkou neplatnosti vyplývá, že [jméno] [příjmení] vznesl předmětnou námitku z důvodu, že právní předchůdce žalované před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neposoudil jeho úvěruschopnost. K tomu je na místě doplnit, že případnou neplatnost úvěrové smlouvy pro absenci řádného prověření úvěruschopnosti dlužníka před uzavřením úvěrové smlouvy je třeba hodnotit jako neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží bez ohledu na případnou námitku dlužníka (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance proti GK). Vzhledem k závaznému právnímu názoru a pokynu odvolacího soudu ve vztahu k postupu soudu prvního stupně v dalším řízení však soudu prvního stupně nezbylo, než se uplatněním námitky [jméno] [příjmení] v řízení zabývat a vést v tomto směru dokazování. S ohledem na uvedené hodnocení úvěrové smlouvy soud při jednání dne [datum] vyzval žalovanou dle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu (srov. pokyn odvolacího soudu pod bodem 18. písm. c), písm. d) odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.2.2022, č.j. 13 Co 28/2020-454) k doplnění tvrzení zda a jakým konkrétním způsobem právní předchůdce žalované před uzavřením smlouvy o úvěru s [jméno] [příjmení] posoudil úvěruschopnost [jméno] [příjmení], tedy z jakých konkrétních skutečností vycházel, z jakých konkrétních zjištění majetkových a finančních poměrů [jméno] [příjmení], k jakým konkrétním závěrům dospěl. Současně soud vyzval žalovanou k označení důkazů k prokázání těchto tvrzení. Žalovaná doplnila tvrzení tak, že dle jejího názoru se jednalo podnikatelský úvěr, úvěruschopnost dle zákona o spotřebitelském úvěru tudíž posuzována právním předchůdcem žalované nebyla. Právní předchůdce žalované však vyvinul odbornou péči při posouzení životních poměrů [jméno] [příjmení], a to provedením lustrace v evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, následně provedl výpočet platební kapacity, představujíc pomyslnou částku po odečtu všech výdajů od regulérních příjmů. Současně si vyžádal daňová přiznání [jméno] [příjmení] za poslední tři roky. Dále právní předchůdce žalované vycházel z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu a průměrných výdajů obyvatelstva dle Českého statistického úřadu. Tyto informace porovnal s příjmy a výdaji [jméno] [příjmení], kdy výdaje byly stanoveny paušální částkou. Konkrétní údaje a výsledek, ke kterému právní předchůdce žalované dospěl, nebyla žalovaná schopna doplnit, neboť je k dispozici nemá. Dále soud doplnil dokazování žalovanou vznesenou námitkou relativní neplatnosti darovací smlouvy ze dne [datum], kterou žalovaná zpochybnila darování pozemků žalobkyni synovi žalobkyně, a výpisy z katastru nemovitostí, ze kterých vyplývá, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] syn žalobkyně [jméno] [příjmení] je veden jako vlastník pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec]. Soud s ohledem na doplněná skutková tvrzení dospěl k následujícím závěrům. Žalovaná v prvé řadě neunesla břemeno tvrzení ohledně konkrétního posouzení úvěruschopnosti [jméno] [příjmení] právním předchůdcem žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, když uvedla pouze obecné postupy a nebyla schopna doplnit konkrétní údaje příjmů, výdajů a finanční stránky [jméno] [příjmení], které byly právním předchůdcem žalované zjištěny a rovněž to, jakým konkrétním způsobem byly hodnoceny. [jméno] žalovaná navíc uvedla, že úvěruschopnost [jméno] [příjmení] ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru posuzována nebyla. Odkazovala-li dále žalovaná na částky životního minima, existenčního minima a statistické údaje (bez bližšího upřesnění), jedná se o postup, který požadavkům na posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru neodpovídá. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. Pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020. V souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu proto po doplnění skutkových tvrzení a dokazování dospěl soud k závěru, že úvěrová smlouva uzavřená mezi [jméno] [příjmení] a právním předchůdcem žalované je neplatná, avšak zástavní smlouvou bylo zřízeno zástavní právo též k zajištění dluhu [jméno] [příjmení] z neplatnosti smlouvy, konkrétně z bezdůvodného bohacení vzniklého poskytnutím předmětných částek [jméno] [příjmení] ze strany právního předchůdce žalované za účelem vyplacení závazků žalobkyně. Určení jednotlivých účtů [jméno] [příjmení] pak představuje určení platebního místa pro provedení předmětných plateb. [jméno] [příjmení] tak vznikl, s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru, závazek vydat bezdůvodné obohacení (dle názoru soudu prvního stupně se jedná spíše o povinnost vydat poskytnutou jistinu dluhu ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, právním hodnocením odvolacího soudu ohledně bezdůvodného obohacení je však soud vázán a právní hodnocení titulu pro vrácení těchto částek není pro rozhodnutí o existenci zástavního práva podstatné). Soud dále při jednání dne [datum] účastníkům řízení tyto své závěry předestřel a vyzval je k uzavření věci smírem (srov. výslovný pokyn odvolacího soudu pod bodem 18. písm. k ) odvodnění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.2.2022, č.j. 13 Co 28/2020-454). Z vyjádření účastníků řízení vyplynulo, že smírné řešení sporu mezi nimi možné není. Vznikl-li závazek [jméno] [příjmení] k vydání bezdůvodného obohacení v podobě poskytnutých částek od právního předchůdce žalované (resp. povinnost vydat poskytnutou jistinu ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru), je takový závazek dle závazných právních názorů odvolacího soudu a dovolacího soudu zajištěn zástavním právem a zákazem zcizení a zatížení nemovitosti žalobkyně. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. S ohledem na tyto závěry není podstatné, zda žalobkyně část nemovitostí darovala svému synovi platně či nikoliv, tedy zda ve vztahu k převedeným nemovitostem má na žalobě naléhavý právní zájem, neboť i pokud by převod těchto nemovitostí stižen neplatností nebyl, existenci důvodů pro nevyhovění žalobě by taková skutečnost nijak neovlivnila. Jako nadbytečné soud neprováděl výslechy [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], když z provedených důkazů byl dostatečně zjištěn skutkový stav ohledně okolností a důvodů po uzavření předmětné úvěrové smlouvy a zástavní smlouvy. Jako nadbytečné soud neprováděl žalobkyní navržené důkazy protokoly o výslechu svědka [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení] v řízení o incidenčním sporu, když tyto osoby soud sám v řízení jako svědky vyslechl. Protokoly byly navrženy k prokázání tvrzení, že předmětný úvěr byl úvěrem spotřebitelským, k čemuž soud na základě již provedených důkazů dospěl. Jako nadbytečné soud neprováděl žalovanou navržené důkazy reporty z insolvenčního rejstříku a evidence exekucí, jelikož ze samotných tvrzení žalované vyplývá, že právní předchůdce žalované úvěruschopnost [jméno] [příjmení] před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neposoudil. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci samé neúspěšná a je tak povinna hradit náklady řízení žalované. Náhrada nákladů řízení žalované se skládá z paušální částky 7 x 300 Kč dle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za úkony spočívající ve vyjádření k žalobě, účasti při soudním jednání dne [datum] (v rozsahu dvou úkonů), písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum], písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum], a účast při jednání odvolacího soudu dne [datum] a dne [datum]. Cestovné za cestu žalované k jednání soudu dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět činí při ujetých 416 km, základní náhradě 4,10 Kč/km, průměrné spotřebě 4,8l [číslo] km a ceně motorové nafty 31,10 Kč částku 2.326,60 Kč. Cestovné za cestu žalované k jednání odvolacího soudu dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět činí při ujetých 416 km, základní náhradě 4,20 Kč/km, průměrné spotřebě 4,8l [číslo] km a ceně motorové nafty 31,80 Kč částku 2.382,18 Kč. Cestovné za cestu žalované k jednání odvolacího soudu dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět činí při ujetých 416 km, základní náhradě 4,20 Kč/km, průměrné spotřebě 4,8l [číslo] km a ceně motorové nafty 31,80 Kč částku 2.382,18 Kč. Náklady řízení žalované před dovolacím soudem představují zaplacený soudní poplatek 14.000 Kč, náklady právního zastoupení advokátem za dva úkony právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v částce 3.100 Kč za každý úkon, konkrétně za úkony přípravy a převzetí věci a sepisu vyjádření ve věci samé, a dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále tvoří náklady řízení náhrada za tři úkony právní služby zástupce žalované v řízení před soudem prvního stupně dle ustanovení § 7 ve vpojení s § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, a to v částce 3.100 Kč za úkon, konkrétně za úkony účasti při jednání soudu dne [datum] a [datum] (v rozsahu přes dvě hodiny). Ke každému úkonu náleží paušální náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Za účelný úkon soud nepovažuje písemný závěrečný návrh ze dne [datum], když prostor pro závěrečné návrhy byl účastníkům řízení poskytnut při jednání dne [datum] a tyto návrhy byly oběma účastníky předneseny. Dle názoru soudu proto není důvodu, aby byl v tomto směru činěn účelně další úkon. Cestovné za cestu zástupce žalované k jednání soudu dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět činí při ujetých 416 km, základní náhradě 4,70 Kč/km, průměrné spotřebě 4,8l [číslo] km a ceně motorové nafty 36,10 Kč částku 2.676,04 Kč. Náhrada za zmeškaný čas cestou činí 800 Kč (tj. 100 Kč za každou započatou půlhodinu). Cestovné za cestu zástupce žalované k jednání soudu dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět činí při ujetých 416 km, základní náhradě 4,70 Kč/km, průměrné spotřebě 4,8l [číslo] km a ceně motorové nafty 47,10 Kč částku 2.895,69 Kč. Náhrada za zmeškaný čas cestou činí 800 Kč (tj. 100 Kč za každou započatou půlhodinu). Celkem se jedná o částku 47.362,69 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.

Poučení