14 C 191/2019-116

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní [titul] Otílií Hrehovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení částek 30 000 Kč jako nemajetkové újmy a 15 730 Kč jako náhrady škody takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 15 730 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 28 684 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí v jeho trestní věci, kdy bylo proti němu usnesením Policie České republiky, OŘ Policie Praha II, SKVP ze dne 6.10.2017, č.j. KRPA-93089-77/TČ-2017-001292 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání skutku, který byl kvalifikován jako zločin podvodu dle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Žalobce byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5.3.2019, č.j. 29 T 45/2018-995 zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, a to v plném rozsahu. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 5.3.2019. Žalobce je přesvědčen, že mu byla ze strany České republiky prostřednictvím státních orgánů při výkonu veřejné moci způsobena škoda, a to v souvislosti s trestním stíháním, které bylo proti žalobci vedeno. Žalobce, který byl zproštěn obžaloby, má vůči státu nárok na náhradu nákladů, které vynaložil na svou obhajobu. Žalobce je bezúhonnou osobou a svým jednáním nezavdal žádnou příčinu k tomu, aby proti jeho osobě bylo vedeno trestní řízení. Žalobce tímto uplatňuje podle zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nárok na náhradu škody ve výši 50 336 Kč, která je tvořena částkou představující náhradu nákladů obhajoby a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč, která představuje přiměřené zadostiučinění žalobce. Ve vztahu k částce představující náhradu nákladů právního zastoupení žalobce požaduje celkem 50 336 Kč. Jedná se o náklady, které klient vynaložil na svého obhájce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, který pro klienta vykonal celkem 16 úkonů právní služby. Jde o odměnu za úkony právní služby - ve výši 2 300 Kč za jeden úkon podle ustanovení § 10 odst. 3 písm. c) ve spojení s ustanovením § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu 36 800 Kč. Dle ustanovení § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu se při obhajobě v trestním řízení, nejde-li o věci podle odst. 2, považuje za tarifní hodnotu částka ve výši 30 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let a nepřevyšuje deset let. Podle ustanovení § 7 advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny činí 2 300 Kč za jeden úkon právní služby. Úkony: *Příprava a převzetí obhajoby - 2 300 Kč *Jednání s poškozeným dne 1.10.2018 - 2 300 Kč *Jednání s poškozeným dne 5.10.2018 - 2 300 Kč *Jednání s poškozeným dne 11.10.2018 - 2 300 Kč *Jednání s poškozeným dne 12.10.2018 - 2 300 Kč * Jednání s poškozeným dne 15.10.2018 - 2 300 Kč *Jednání s poškozeným dne 12.11.2018 - 2 300 Kč *Jednání s poškozeným dne 27.11.2018 - 2 300 Kč *Jednání s poškozeným dne 6.12.2018 - 2 300 Kč *Jednání s poškozeným dne 4.3.2019 2 300 Kč *Účast na hlavním líčení dne 16.10.2018 9:00 - 12:43 hod. 2 úkony - 4 600 Kč *Účast na hlavním líčení dne 13.11.2018 9:00 hod - 12:47 hod. 2 úkony - 4 600 Kč *Účast na hlavním líčení dne 13.11.2018 9:00 hod (9:13 hod) - 10:30 hod. - 2 300 Kč *Účast na hlavním líčení dne 5.3.2019 9:00 hod - 10:32 hod.- 2 300 Kč. K tomu náhrada hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon (16 úkonů) 4 800 Kč. Daň z přidané hodnoty ve výši 21% dle § 14a odst. 1 advokátního tarifu ze základu odměny a hotových výdajů ve výši 8 736 Kč. Na náhradě nemajetkové újmy žalobce nárokuje 30 000 Kč, která představuje přiměřené zadostiučinění, neboť žalobce je přesvědčen, že případné samotné konstatování porušení práva v dané věci není dostačujícím. Trestní řízení bylo proti žalobci vedeno pro zločin podvodu dle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, za jehož spáchání hrozí pachateli mj. trest odnětí svobody na dvě léta až osm let. Podstata závažnosti samotného obvinění a s tím spojené případné nepříznivé důsledky tak byly zcela zásadní. Co se týče újmy za zahájení trestního stíhání jako takového, pak žalobce poukazuje, že to bylo pro něj obrovským šokem. V důsledku této události se mu doslova zhroutil celý svět a jeho soukromý život. V době zahájení a vedení trestního řízení byl žalobce osobou zcela občansky a trestně právně bezúhonnou, bez jakéhokoli záznamu v opisu z rejstříku trestů. Vedení trestního řízení proti žalobci mělo zásadní a nepříznivý vliv na jeho profesní, soukromou, rodinnou sféru života. V důsledku vedení tohoto trestního řízení bylo rovněž podstatně zasaženo do jeho cti a dobré pověsti. Negativní zásah byl umocněn tím, že v předmětném trestním řízení byly projednávány skutečnosti týkající se pracovní a obchodní činnosti žalobce, které mu v důsledku toho znesnadňovaly život. Tyto skutečnosti také vedly k tomu, že trpěl nespavostí, nesoustředěností, pocity úzkosti a méněcennosti, a především pocity strachu. S ohledem závažnost trestného činu, jež byl žalobci kladen za vinu a trestního postihu, který žalobci hrozil v případě odsouzení, žalobce velice těžce snášel vedení trestního řízení, neboť si uvědomoval vážnost situace a s tím spojené zcela nepříznivé následky na jeho pracovní, osobní a společenský život, když trestní stíhání bylo proti žalobci zahájeno zjevně bezdůvodně. Vedení trestního řízení bylo s ohledem na tyto skutečnosti zvláště zatěžující. Utrpěly jeho pověst a čest. Z hlediska odškodnění na zdraví a nemajetkovou újmu způsobenou žalobci, žalobce požaduje náhradu ve výši 30 000 Kč. Žalobce konstatuje, že žalobou uplatněný nárok uplatnil u žalovaného písemným podáním učiněným dne 3.9.2019. V případě, že na tento nárok bude ze strany žalovaného plněno, bude v odpovídajícím rozsahu žaloba vzata zpět.

2. Žalovaná uvedla, že jí bylo dne 3.9.2019 doručeno podání žalobce, jehož obsahem byla žádost o náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. Podání bylo doplněno podáním žalobce ze dne 10.10.2019. V rámci mimosoudního projednání věci žalovaná ve svém stanovisku ze dne 29.10.2019, č.j. MSP-2235/2019-ODSK-ODSK/6, částečně vyhověla nároku na náhradu nákladů trestního řízení a přiznanou částku ve výši 34 606 Kč poukázala na účet žalobce. Nárok na náhradu nemajetkové újmy žalovaná zamítla, jelikož nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci. Žalovaná učinila předmětem sporu žalobcem výši účelně vynaložených nákladů trestního řízení a tvrzenou závažnost nemajetkové újmy, která mu byla způsobena trestním stíháním. Po prostudování dodaných dokumentů byla požadovaná náhrada škody spočívající v nákladech předmětného trestního řízení z níže uvedených důvodů snížena a přepočítána tak, aby odpovídala znění advokátního tarifu. Nebyla přiznána náhrada za jednání s poškozeným (další porady s klientem) ve dnech 1.10.2018, 5.10.2018, 11.10.2018, 12.10.2018, 27.11.2018, neboť tyto porady nelze považovat za účelně vynaložený náklad, neboť se neuskutečnily v souvislosti s žádným úkonem trestního řízení. V návaznosti na shora uvedené byla přiznána náhrada podle dále uvedeného propočtu: * 11 x 2 300 + 11 x 300 = 28 600 Kč *DPH (21 %) z částky 28 600 Kč – 6 006 Kč * Celkem: 28 600 + 6 006 = 34 606 Kč. Přiznaná částka ve výši 34 606 Kč byla poukázána na účet uvedený v podání žalobce ze dne 10.10.2019, č.ú.: [bankovní účet], [variabilní symbol]. Žalovaná proto očekává, že žalobce v této částce vezme svou žalobu zpět. Co se týče požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, uvádí žalovaná, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Za daný trestný čin teoreticky hrozí trest odnětí svobody v rozmezí 2 až 8 let. Předmětné trestní stíhání trvalo zhruba 1 rok a 5 měsíců, což je délka přiměřená. Orgány činné v trestním řízení konaly po celou dobu jednotlivé úkony plynule a v přiměřených lhůtách. Žalobce v doplnění své žádosti uvedl pouze obecná tvrzení o dopadech stíhání do svého osobního a pracovního života, měl trpět nespavostí, nesoustředěností, pocity úzkosti, méněcennosti a strachu (nebyla však doložena lékařská zpráva ohledně předepsání léků na spaní nebo prokazující další tvrzené skutečnosti, popř. jiné doklady). Lze sice mít za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou, nicméně v rámci mimosoudního projednání lze poskytnout peněžité zadostiučinění jen tehdy, má-li žalovaná za zcela nesporné, že tento zásah je možno hodnotit jako skutečně závažný. V souladu s konstantní judikaturou řešící danou problematiku je možno uzavřít, že v daném případě došlo k vydání rozhodnutí, které lze ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. s ohledem na výsledek trestního řízení označit jako nezákonné. Za takové rozhodnutí se považuje usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalovaná proto ve svém stanovisku konstatovala, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 29 T 45/2018 bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za což se žalobci omluvila. S ohledem na výše uvedené však žalovaná nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci. Na výše uvedených závěrech žalovaná v celém rozsahu setrvává. Závěrem žalovaná upozorňuje na to, že žalobce podal žalobu předčasně, tedy před uplynutím šestiměsíční lhůty pro vyplacení odškodnění, která je stanovena v § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. („ Přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.“). Na žalobě je uvedeno datum 4.9.2019, tedy den po podání žádosti o odškodnění k žalované, žalobce tak žalované nedal žádný prostor k mimosoudnímu projednání uplatněného nároku (kdy na toto projednání má žalovaná ze zákona 6 měsíců). Podání žaloby - přinejmenším ohledně mimosoudně přiznané částky 34 606 Kč - proto nelze přičítat k tíži žalované a je nutné tuto skutečnost zohlednit při rozhodování o nákladech řízení.

3. V průběhu řízení bylo toto částečně zastaveno co do náhrady škody, a to obhajného ve výši 34 606 Kč, neboť žalovaná v rámci vyřízení žádosti žalobce tuto částečně uznala důvodnou a žalobci uvedené plnění poskytla. V dalším řízení zůstala předmětem žaloby částka 15 730 Kč jako náhrada škody – obhajné ve svém zbytku, který žalovaná neuznala a částka nemajetkové újmy 30 000 Kč za nezákonné trestní stíhání.

4. Mezi stranami je nesporným, že nárok u žalované byl uplatněn před podáním žaloby dne 3.9.2019. Rovněž je nesporné, že došlo na straně žalobce k nezákonnému trestnímu stíhání rovněž, že mu byla způsobena škoda ve formě obhajného, když je sporná jeho výše.

5. Z potvrzení o konaném jednání v advokátní kanceláři [název] [anonymizována dvě slova] ze dne 1.10.2018 č.l. 23 se podává, jeho provedení a totéž se podává z potvrzení o konání jednání 5.10.2018 č.l. 24, 11.10.2018 č.l. 25, 12.10.2018 č.l. 26, 15.10.2018 č.l. 27, 12.11.2018 č.l.28 a dále 27.11.2018 č.l. 29, 6.12.2018 č.l. 30, 4.3.2019 č.l. 31.

6. Z faktury (daňový doklad) na částku 50 336 Kč ze dne 31.8.2019 splatné 17.9.2019 se podává, že se jedná o smluvní odměnu 41 600 Kč k tomu DPH, celkem tedy 50 336 Kč. Dále z příjmového pokladního dokladu na částku 50 336 Kč od [celé jméno žalobce] advokátní kanceláři [název] [anonymizována dvě slova] se podává úhrada provedená dne 3.9.2019.

7. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 29 T 45/2008-995 ze dne 5.3.2019 je zjišťováno, že [celé jméno žalobce] byl zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

8. Z vyjádření žalované k uplatnění nároku u ní (30.10.2019) se podává, že vyhovuje požadavku na náhradu nákladů trestního řízení částkou 34 606 Kč, a pokud jde o nemajetkovou újmu konstatuje vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu. Vyjádření poškozeného k výzvě k doplnění 4.10.2019, resp. je to vyjádření z 10.10.2019.

9. Ze spisu č.j. 29 T 45/2018 Obvodního soudu pro Prahu 5 se podávají 3. svazky celkem o obsahu 781 čísel listů. Z obžaloby na č.l. 782 je zjišťováno, že u žalobce jde o pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1 odst. 4 písmene d) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, rozsah obžaloby je o 10 stranách a navrhuje se u hlavního líčení číst úřední záznamy podaného vysvětlení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dále smlouvy, různé listiny, výpisy z bankovních účtů a další. V té době byla obhajoba vedena advokátní kanceláří [titul]. [jméno] [příjmení], jak zjištěno z č.l.

793. Ze sdělení obviněného adresovaného soudu došlého soudu dne 14.9.2018 se podává, že odvolal plnou moc [titul]. [jméno] [příjmení] k obhajobě, když má za to, že jeho obhájce nevede obhajobu řádným způsobem a proto k němu pozbyl důvěry, rovněž dáno avízo advokátní kanceláře o ukončení obhajoby z důvodu odvolání plné moci. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 18.9.2018 je zjišťováno, že se k hlavnímu líčení nedostavil [titul]. [jméno] [příjmení] a žalobce, jenž je přítomen jako obžalovaný sděluje, že od začátku nevypovídal na základě doporučení svého advokáta, a zároveň z protokolu o hlavním líčení je zjišťováno, že obžalovanému [celé jméno žalobce] se stanovuje lhůta 5 pracovních dnů ke zvolení si obhájce s tím, že pokud tak neučiní bude mu obhájce ustanoven soudem do 25.9.2018 včetně a hlavní líčení je odročeno na 16.10.2018. Bylo vydáno ustanovení obhájce žalobci jako obžalovanému, a to [titul]. [jméno] [příjmení] rozhodnutím soudu z 27.9.2018. Následovalo vyrozumění o převzetí obhajoby [celé jméno žalobce] advokátní kanceláři [titul]. [jméno] [příjmení], došlé soudu 25.9.2018 (č.l. 832). Plná moc ze dne 21.9.2018 této právní kanceláři. Obhájce [titul]. [jméno] [příjmení] volán k hlavnímu líčení 16.10.218 č.l.

836. Úřední záznam o nahlížení do spisu [titul]. [jméno] [příjmení] dne 4.10.2018 č.l. 837, z uvedeného dokumentu plyne, že na vlastní náklad jsou pořízeny fotokopie bez uvedení konkrétních listin, když studium spisu proběhlo od 13:45 hodin do 14:50 hodin. Protokol o hlavním líčení z 16.10.2018 přítomen obhájce [celé jméno žalobce], [titul]. [jméno] [příjmení], jednání zahájeno v 9:00 hod., u něhož byl proveden výslech žalobce [celé jméno žalobce], jeho výpověď protokolována od č.l. 18 protokolu včetně dotazů jeho obhájce a dalších osob po č.l. 31 protokolu a jednání skončilo ve 12:43 hodin. Další protokol o hlavním líčení 13.11.2018 č.l. 881 zahájeno v 9:00 hod., žalobce osobně i jeho právní zástupce, s odročením na 11.12.2018, když jednání je skončeno ve 12:45 hodin. Protokol o hlavním líčení 11.12.2018, zahájeno v 9:00 hod., přítomen žalobce i jeho právní zástupce, toto jednání bylo odročeno na 5.3.2019 a celé jednání je skončeno v 10:30 hodin s tím, že bude zajištěna účast svědkyně [příjmení]. Protokol o hlavním líčení 5.3.2019, u něhož přítomen žalobce, jeho právní zástupce, kde byl učiněn přednes závěrečných návrhů a byl vyhlášen zprošťující rozsudek a hlavní líčení je skončeno v 10:32 hod. Zprošťující rozsudek v právní moci 5.3.2019.

10. Z účastnického výslechu žalobce se podává, že trestní stíhání bylo pro něj neuvěřitelné, celkově ho nechápal. Pokud někdo se chce mstít a nemůže dosáhnout něčeho soudní cestou klasického soudního sporu, tak použije tyhle prostředky, nicméně potom státní zástupce, vydal rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, přičemž žalobce doložil listinné důkazy, které následně byly předloženy i soudu a myslel si, že tohle bude stačit a že nedojde k nějakému soudu. Následně státní zástupce tu věc překvalifikoval a doplnil, najednou rozšířil obvinění, paradoxně využil ty důkazy, které žalobce předložil a o to to rozšířil. Tehdy situaci vyhodnotil tak, kdy to právo nevypovídat využil, neboť vše bylo proti němu. Nastala situace, kdy měnil obhájce a celá věc se začala řešit velmi intenzivně. Do té doby vůbec neměl představu, že by to mohlo dojít takhle daleko. Má malou dceru, nastoupil do zaměstnání, byl teprve rok v zaměstnání a nechtěl, aby o něm věděli, že vůbec má takové těžkosti. Jezdil za advokátem, musel si však dopracovat ty věci v rámci pracovní doby. Situace nebyla jednoduchá, to přináší i nějaké zamyšlení nad tím, co bude. Těžko se plánuje, dceři v té době bylo 6 let, šla do školy, byly to věci, kdy najednou se hrozí představy, že dítě bude bez táty, bude odsouzený. Ta situace pro něj byla v tu chvíli těžká a skutečně nepředstavitelná. Nemyslel, že to může zajít tak daleko a i ta důvěra v právní systém potom, co doplnil ty listinné důkazy, začala rapidně klesat a začal věřit i v možnost, že bude odsouzen. Naturelem patří mezi lidi, kteří se nepřiklání k hledání zdravotní pomoci, jeho otec je lékař a on celou tu situaci s žalobcem sdílel a probírali jí, takže když bylo nejhůř, tak se přikláněl k tomu, sdílet ty informace s někým, kdo mu je blízký. Pokud jde o psychiatra nebo psychologa, ten by ho sice vyslechl, ale nepomohl by mu. Občas mu pomohly prášky na spaní, potřeboval usnout, tak mu táta pomohl (je lékař), ale profesionální lékařskou pomoc, aby měl na to papír a mohl se pak s ním někde ohánět, takto nevyhledal. Co se týká omluvy žalované, ta přišla až na základě toho, kdy on podal podnět. Rozsudek byl v březnu, ta omluva přišla někdy v září, tzn. 6 měsíců na základě podnětu žalobce. Navíc je tam podepsaný člověk, kterého v životě neviděl, on jeho taky ne, asi pro něj další číslo jednací, nicméně čekal, že se k tomu vyjádří někdo třeba kompetentní. I ta forma, že je v omluvě nejdříve vyčísleno, co se mu nepřizná a následně potom je tam na konci krátká věta, tak se vám tedy omlouváme. Za rok a půl života, který byl opravdu ve stresu neskutečném a věří tomu, že každý, kdo si tímhle projde tak řekne to samé, a potom jedna holá věta typu, tohle vám neuznáváme, ale jinak se vám omlouváme, takto mu nepřijde, že je to něco, co by bylo adekvátní. Je rozveden, má dceru 6 letou, o tu se stará, má ji každých 14 dní na víkend, každý týden dva dny v týdnu. Dcera je pro něho vším, není znovu ženatý nebo neplánuje další rodinu. Byl necelý rok v práci, když to celé začalo. Nastoupil na pozici, která je velmi prestižní a snažil se, aby tyhle veškeré věci, tzn. jak soudní jednání, tak návštěvy u právního zástupce se na žalobce neprozradily. Říci nadřízenému, že je trestně stíhaný, tak by na té pozici již nepracoval. To byly další obavy a nemohly být ani plány do budoucna, třeba rozjet nějaké podnikání, když má před sebou vidinu toho, že v lepším případě bude mít podmínku, v horším případě ho zavřou, takto je zničující. Pracuje na stejné pozici, jako v té době, je vedoucím projektového managementu firmy Globus. Měl strach, je to propadnutí pocitům, kdy jeden neví, co bude. Před soudem, když byla ta jednání, bylo strašně těžké se vůbec soustředit, i v práci potom, protože ten soukromý život se promítá do profesního života, takže tyhle věci nebyly jednoduché. Původně měl jiného obhájce, a to, že nevypovídal, bylo na základě jeho doporučení. Konzultoval to s člověkem, který mu poradil, aby to přehodnotil a hledal nového obhájce. Pokud by zůstal v strategii s tím prvním obhájcem, tak by věřil dnes, že by byl odsouzen. Takže ta příprava, ta jednání, které spolu měli, na začátku byla velmi intenzivní, protože procházeli spisy, pan doktor to fotil, spis byl nafocen. Jenom ten rozsah spisu byl takový, těch fotek, že to nešlo poslat e-mailem, protože to bylo obrovské množství dokumentů, přehrávali si to na flešce. U pana doktora procházeli ty dokumenty, následně ze všeho pořizovali protokol tak, aby bylo jasné, že skutečně se těch jednání účastnil, probírali a doplňovaly listinné důkazy. O něčem se bavili, a když si vzpomněli, že by se mohlo něco doplnit, tak se to muselo najít a musel to znovu panu doktorovi ukázat, jestli je to použitelné, jestli to v téhle formě může být. Takže co se týče rozsahu těch jednání, tak ta proběhla, jak je to v těch spisech zdokumentované. Skutečně podepisoval ty protokoly a byl na těch jednáních. Nadbytečná ta jednání nebyla, většina probíhala„ v pracovní době“, nebylo jednoduché je mít vždycky těsně před soudním líčením, protože ta příprava se řídila částečně podle žalobce.

11. Z trestního spisu a z nesporných tvrzení účastníků se podává, že žalobce je dosud trestně bezúhonný.

12. Skutkovým zjištěním soudu je, že proti žalobci bylo vedeno trestní řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 29 T 45/2018, které bylo zahájeno usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality - 2. oddělení ze dne 6.10.2017, č.j. KRPA-93089-77/TČ-2017-001292, pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Stížnost žalobce proti tomuto usnesení byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 dne 16.11.2017, č.j. 2 ZT 317/2017-24. Dne 25.4.2018 podal policejní orgán pod č.j. KRPA- 93089-162/TČ-2017-001292 návrh na podání obžaloby a dne 22.5.2018 podalo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 5 č.j. 2 ZT 317/2017-53 Hlavní líčení u Obvodního soudu pro Prahu 5 bylo dne 4.7.2018 nařízeno na den 12.7.2018, ale na žádost obou obviněných bylo odročeno na den 18.9.2018. Dále se hlavní líčení konalo ve dnech 16.10.2018, 13.11.2018, 11.12.2018 a 5.3.2019, kdy byl vydán rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, č.j. 29 T 45/2018-995, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 5.3.2019. Bylo vedeno po dobu 1 roku a 5 měsíců. Žalobce byl ohrožován trestní sazbou odnětí svobody od 2 – 8 let.

13. Podle § 1 zákona číslo 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 5 zákona číslo 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním a nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 7 odst. 1 citovaného zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

16. Podle § 8 odst. 1 téhož zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

17. Podle § 13 citovaného zákona nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon po provedení úkonu, nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Zákon v tomto směru odkazuje na článek 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

18. Podle § 31 odst. 1 citovaného zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 3, náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

19. Podle § 31a téhož zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nich k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, ke složitosti řízení, k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, k postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Každé zahájení trestního stíhání negativně ovlivňuje osobní život stíhaného, a to bez ohledu na výsledek trestního stíhání; dvojnásob to však platí u těch, jež skončí způsobem, který potvrdí nevinu obviněného. Je sice pravda, že do okamžiku právní moci rozhodnutí o vině je třeba ctít presumpci neviny, avšak samotný fakt trestního stíhání je pro obviněného zátěží psychickou a mnohdy i finanční. Samotné zahájení trestního stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti. Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 428/05 ze dne 11. 10. 2006 (N 185/43 SbNU 115) vyšel z přesvědčení, že samotné trestní stíhání je způsobilé vyvolat vznik nemateriální újmy především tehdy, jedná-li se o obvinění "liché", což může vyplynout z pravomocného zprošťujícího soudního rozsudku, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek není trestným činem. Právní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby, je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li stát být skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů či za jednání, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci. Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv. V takové situaci není rozhodné, jak orgány činné v trestním řízení vyhodnotily původní podezření, ale to, zda se jejich podezření v trestním řízení potvrdilo - což se v předmětném případě nestalo (IV. ÚS 642/05).

21. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, soud zde odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. 30 Cdo 3116/2016-107 z něhož vyplývá, že o nemajetkové újmě lze hovořit, pokud nastalá újma spočívá v narušení osobního zájmu poškozeného, který nemá hodnotu v penězích, představuje opak škody, nemajetková újma je nepříznivý dopad škodné události do jiných hodnot, než je jmění, lze tak hovořit o škodě morální, ideální, materiální, za kterou náleží poškozenému peněžitá materiální satisfakce. Projevuje se zejména v těžce definovatelné sféře vnímání obtíží, nepohodlí, stresu a jiných nežádoucích účinků spojených se zásahem do základních lidských hodnot viz Občanský zákoník, komentář sv. VI., Praha, Volters Cluver 2014 a dále vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli poškozeného, v řízení se obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Je nutné posoudit, zda vzhledem ke konkrétním osobnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčena ve složkách tvořící nemajetkovou sféru jednotlivce. Neprokazuje se to, jak se poškozený cítí, ale jestli má důvod cítit se poškozený, viz Kolba Jan a Martina Šuláková, Nemajetková újma způsobená protiprávním výkonem veřejné moci. Praha, Leges 2014. K tomuto také nález ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 3183/2015 s tím, že svůj vztah stát deklaroval i právními předpisy, které zakotvují pravidla trestního a civilního řízení i hmotně právní předpoklady dané trestním zákonem, jakož i zákonem č. 82/1998 Sb., činí tak ve snaze maximálně objektivizovat kontrolu svého jednání a vzájemnou nezávislost přezkumu jednotlivých svých dílčích složek. Tento velkoryse budovaný a nákladný aparát se však v daném případě zachoval neadekvátně právě k tomu, k jehož ochraně byl vybudován a povolán. Napadeným rozhodnutím obecných soudů chybí velkorysost, s jakou stát musí přistupovat ke kontrole svých pochybení. Podle přísloví, sytý hladovému nevěří, nebo v absenci postupu podle zlatého pravidla, které říká, že každý by měl činit druhému to, co by chtěl, aby bylo činěno jemu. Soud se musí alespoň elementárně vcítit do pozice souzeného člověka, zejména za situace, kdy mají napravit škody způsobené jinými soudy, tím spíše trestními. Musí zohlednit, že stěžovatele trestní řízení pohltilo, vyšel z něj po téměř šesti letech s rozvráceným profesním, rodinným, osobním životem. Pokud soudci uznají, že k tak závažnému zásahu do přirozených práv stěžovatele tak opravdu došlo, avšak na určení nemajetkové újmy přiznají částku nepatrnou, působí to až cynicky jako postup bez citu pro elementární spravedlnost.

22. Pokud jde o náhradu škody (obhajné), žalobce má za to, že v důsledku obhajoby ze strany jeho nové právní kanceláře, která byla převzata krátce před prvním hlavním líčením, nebylo k dispozici dostatek podkladů a právě ta jednání, které žalovaná neuznala, byla pro jeho obhajobu nutností. Žalovaná přiznala žalobci v rámci odškodnění majetkové škody částku 34 606 Kč jako účelně vynaložené náklady a brojí proti tomu, aby žalobci byly přiznány náklady za úkony, které jeho právní zástupce vykonal ve fázi, kdy shromažďovali podklady a důkazy k prokázání neviny žalobce. Žalovaná tedy přiznala ty porady, které bezprostředně navazovaly na nařízená hlavní líčení a s tímto se soud v plném rozsahu ztotožňuje, neboť ostatní (nepřiznané) částky nejsou účelně vynaloženy v souladu s ustanovením § 31 odst. 1, odškodňovacího zákona, dle něhož nelze hodnotit tyto úkony jako účelně vynaložené, když nenavazovaly na konkrétní úkony prováděné v trestním řízení. Šlo o úkony – jednání se žalobcem, resp. porady s klientem ze strany jeho právního zástupce a to ve dnech 1.10.2018, 5.10.2018, 11.10.2018, 12.10.2018 a 27.11.2018, tedy tyto nelze považovat za účelně vynaložený náklad, když se neuskutečnily v souvislosti se žádným úkonem v trestním řízení, např. s veřejným zasedáním nebo hlavním líčením.

23. Pokud jde o nemajetkovou újmu, tedy částku 30 000 Kč, kterou žalobce požaduje, přičemž žalovaná odmítla poskytnout žalobci uvedené plnění a má za to, že omluva a konstatování je dostatečnou satisfakcí, pak s tímto názorem žalované se soud neztotožňuje. Žalobce byl stíhán pro zločin podvodu podle § 209, odst. 1, odst. 4, písmene d), trestního zákoníku, kde sazba trestu odnětí svobody je stanovena na 2 roky až 8 let. Trestní stíhání bylo zahájeno dne 6.10.2017 a skončilo zproštěním obžaloby žalobce s právní mocí dnem 5.3.2019, tedy trvalo necelé 2 roky. Tuto dobu lze hodnotit jako minimální. Žalobce nebyl do té doby trestaný, jak plyne z opisu rejstříku trestů a rovněž z nesporných tvrzení účastníků, je tedy dosud trestně bezúhonný, proto o to více vnímal hrozbu trestu stanoveného v sazbě od 2 do 8 let a byť trestní stíhání trvalo necelé 2 roky, zcela jistě se promítlo do jeho psychické nepohody a obavy o budoucnost. Při stanovení částky odškodnění soud vycházel z judikatury soudů, zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 30 Cdo 1747/2014, dle něhož, aby zadostiučinění bylo možno považovat za přiměřené, mělo by odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, tedy výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Je tedy nutné provést srovnání (zejména na podkladě judikatury vyšších soudů či Evropského soudu pro lidská práva) s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, a není-li jich, pak i porušení jiných práv (bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků). Bez tohoto srovnání by zpravidla nebylo možné učinit závěr, že právě žalobcem požadovanou částku (nebo i jakoukoliv jinou) lze považovat za přiměřené zadostiučinění, či zda za přiměřené zadostiučinění bude možno považovat konstatování porušení práva podle § 31a odst. 2 OdpŠk. Soud v posuzované věci zastává názor, že je na místě žalobci poskytnout relutární satisfakci, neboť omluva nepostačuje.

24. Soud tedy má za to, že je přiléhavé v této věci žalobci přiznat odškodnění nemajetkové újmy v relutární formě, přičemž provedl srovnání s jiným případem projednávaným u zdejšího soudu, u něhož jsou shledávány jednotící prvky. Jedná se o řízení pod spisovou značkou 15 C 202/2015, v němž žalobce obdržel částku 80 000 Kč v rámci relutární satisfakce za nezákonné trestní stíhání. Byl stíhán pro přečin úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 odst. 1 a 4 trestního zákoníku a toto trestní řízení trvalo srovnatelnou dobu se žalobcovým ([celé jméno žalobce]) trestním stíháním, tedy 2 roky. V tomto případě ale měl žadatel omezeno podnikání, byly mu zabavené finanční prostředky na účtech, rozpadl se mu vztah. Tomuto žadateli se dostalo tak částky 80 000 Kč při nižším ohrožení trestní sazbou (1 rok až 5 let), při 2 roky trvajícím trestním stíháním. Ve srovnávaném případě byl ale dopad do života žadatele výraznější, jak výše uvedeno, žadatel měl obstavený účet v podnikání, měl omezeno podnikání a rozpadl se mu vztah.

25. Další srovnání se nabízí s případem projednávaném u zdejšího soudu pod sp.zn. 14 C 12/2019, kde žadatel dostal 40 000 Kč, taktéž za nezákonné trestní stíhání, které trvalo 4 roky, tedy déle než případ žalobce. Žadatel byl stíhán pro přečin podvodu podle § 209, odst. 1, odst. 3, trestního zákoníku, v porovnání se žalobcem byl však 2x odsouzen a 2x musel podat odvolání, aby byl nakonec obžaloby zproštěn. Ve srovnávaném případě je tedy újma výraznější ve světle jeho původního dvojnásobného odsouzení v porovnání s případem žalobce, který byl obžaloby zproštěn téměř okamžitě po projednání věci trestním soudem v I. stupni.

26. Soud tedy uzavírá, že částka 30 000 Kč jako relutární nemajetková satisfakce je adekvátní k újmě, kterou žalobce utrpěl, kdy charakter jeho trestní věci vykazuje znaky hrozby přísného trestu, který ho ohrožoval (až do 8 let odnětí svobody) a zcela jistě tak vnímal dobu trestního stíhání úkorně, psychickou újmu nevyjímaje. Jeho trestní stíhání však netrvalo dlouhou dobu, ta délka trvající bezmála 2 roky není nikterak výrazná.

27. Pokud jde o výrok o nákladech řízení soud přiznal žalobci tuto náhradu, když ve světle argumentace žalované, že žaloba byla podána hned poté, co byl nárok u ní uplatněn, pak soud má za to, že je pravdou, že žaloba byla podána obratem poté, co výzva v rámci předběžného uplatnění u žalované podle § 15, odškodňovacího zákona, avšak žalovaná v uvedené 6 měsíční lhůtě poskytla toliko plnění na náhradu škody a to též jen z části, přičemž vůbec neposkytla odškodnění relutární satisfakce, proto soud ve světle uvedeného zadostiučinění v relutární formě konstatuje, že žaloba byla podána důvodně a žalobce byl v segmentu nemajetkové újmy úspěšný proto byla žalované uložena povinnost zaplatit náklady řízení žalobci.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř., kdy bylo na místě přiznat žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tak sestávají z odměny advokáta ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby § 9 odst. 4 a) AT (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí z 13.12.2019 a jednání u soudu 12.8.2020, vyjádření z 10.9.2020, jednání 7.1.2021), tedy za 6 úkonů + 6 x režijní paušál po 300 Kč, vše dle vyhl.č. 177/1996 Sb., tedy 20 400 Kč + DPH 4 284; k tomu soudní poplatek žalobcem uhrazený ve výši 4 000 Kč Celkem 28 684 Kč.