14 C 341/2022 - 149

Rubrum

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o zaplacení 78 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 78 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 78 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 22 777 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kolíně náhradu nákladů řízení v částce, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] na žalovaném domáhá zaplacení částky 78 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne [datum] se žalovaným uzavřel kupní smlouvu, na jejímž základě se stal vlastníkem automobil zn. [Anonymizováno], RZ [SPZ] (nyní [Anonymizováno]), hnědé barvy (dále též jen „automobil“ nebo „vozidlo“). Automobil byl prodán s ujištěním, že je v bezvadném stavu (vyjma provozních oprav), ale následně se u něj projevila skrytá vada spočívající v nefunkční řídicí jednotce převodovky (variatoru), o které žalovaný musel vědět, protože diagnostický systém vozidla zaznamenal stejnou chybu více než 80krát. Žalobce nechal automobil prohlédnout v autorizovaných servisech v [Anonymizováno] a v [Anonymizováno] (v Německu), oba servisy tuto vadu zjistily a předběžně vyčíslily náklady na opravu vozidla na částku 57 377 Kč. Dopisem ze dne [datum] žalobce reklamoval u žalovaného vadu a zároveň odstoupil od smlouvy, neboť vadné plnění dle něj představovalo podstatné porušení smlouvy. Dne [datum] pak žalobce žalovaného vyzval k vrácení kupní ceny (coby bezdůvodného obohacení) ve výši 78 000 Kč. Dne [datum] žalobce vrátil vozidlo zpět žalovanému, který reklamaci a uplatněný nárok neuznal.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Na svou obranu zejména tvrdil, že vozidlo bylo z roku 2005 a mělo v době prodeje najeto 239 589 km. Z důvodu opotřebení poskytl žalobci slevu 14 000 Kč na servis a opravy vozidla. Dále poukázal na skutečnost, že žalobce s vozidlem ujel 2 449 km. Má za to, že žalobce užíval vozidlo i po projevení vady a najel s ním dalších více než 800 km, čímž jej poškodil a nemohl jej vrátit v původním stavu. Výslovně pak žalovaný uvedl, že pokud by soud shledal žalobní nárok oprávněným, požaduje snížení kupní ceny o hodnotu znehodnocení vozidla způsobeného žalobcem. Žalovaný považoval odstoupení žalobce od kupní smlouvy za „neplatné, neoprávněné a neurčité, respektive zmatečné“ a zdůraznil, že za stav vozidla v době vrácení odpovídá žalobce svým dalším užíváním po projevení vady.

3. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázána z následujících listinných důkazů:

4. Žalobce jako kupující a žalovaný jako prodávající uzavřeli kupní smlouvu ohledně předmětného vozidla dne [datum]. Konečná kupní cena činila 78 000 Kč, žalovaný poskytl slevu 14 000 Kč „na servis a opravy u vozidla“. Současně strany deklarovaly, že se jedná o „vozidlo použité“ a všechny jeho součásti jsou tudíž „opotřebované“ (prokázáno kupní smlouvou ze dne [datum]).

5. Podle zprávy servisu [právnická osoba] pro žalobce ze dne [datum] byla „zjištěna vadná jednotka EHS“, vozidlo bylo přistaveno s popisem závady: „za jízdy dochází k výpadkům rychlosti do N, toto se děje spíše za jízdy po městě“. Žalobci byl tímto servisem vystaven daňový doklad č. [hodnota] dne [datum] na částku 1 682 Kč, který žalobci uhradil v hotovosti dne [datum] (prokázáno příjmovým pokladním dokladem č. [hodnota]). Podle vstupního protokolu krátkého testu ze dne [datum] přitom byla hodnota počítadla „v podrobnostech závady“ na čítači četnosti 60 a jako náprava vady bylo uvedeno: „vyměnit součást Y3/9 (elektrická řídící jednotky CVT (automatická převodovka s plynule měnitelným převodem))“. Celkový počet ujetých kilometrů byl 241 519 km. Uvedený servis zpracoval cenovou nabídku na výměnu dílů v částce 47 377 Kč + 636 Kč (včetně DPH), k tomu odhad práce na 10 000 Kč a převodový olej a filtr ve výši 5 000 Kč.

6. Podle servisu [Anonymizováno] a jejich výpisu z protokolu krátkého testu ze dne [datum] („Eingangs-Kurztest-Protokoll“) se dospělo ke stejným závěrům o závadě („Interner Fehler im Bauteil Y3/9 (Elektrische Steuereinheit CVT (stufenlose Automatikgetriebe)) s tím, že je vadný dál třeba vyměnit („tauschen“). Celkový počet ujetých kilometrů byl 241 597 km. Částka za servis činila 48,50 EUR, která byla uhrazena platební kartou (prokázáno dokladem č. [hodnota] ze dne [datum] včetně potvrzení o zaplacení).

7. Účastníci si vyměnili na počátku července několik SMS zpráv ohledně přistavení vozidla, k němuž však nedošlo, konverzace byla ukončena: „Reklamace dostanete postou.“ 8. Žalobce dne [datum] zaslal žalovanému dopis, v němž mu chtěl „nahlásit problém“ se „shazováním“ stupně v převodovce, který byl způsoben podle obou servisů vadou řídící jednotky převodovky (variatoru), přičemž tato chyba byla načtena „80“. Žalobce chce odstoupit od smlouvy, vrátit auto a získat zpět peníze s tím, že bere na sebe náklady na registraci a zjištění závady. Žalobce téhož dne ([datum]) vyplnil reklamační list, v němž oznámil, že odstupuje od kupní smlouvy, kupní cena má být vrácená v hotovosti v den vrácení auta prodejci. Jako důvod „reklamace zboží“ byla uvedena skrytá vada – nefunkčnost řídící jednotky (variátoru).

9. Předžalobní výzvou ze dne [datum] (včetně podacího lístku téhož data) žalobce žalovanému sdělil, že dne [datum] odstoupil od kupní smlouvy ze dne [datum], žádala o vrácení částky 78 000 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy s tím, že auto vrátí do 3 dnů od přijetí peněz na účet.

10. Znovu žalobce odstoupil od smlouvy listinou ze dne [datum], kde žádal vrácení 78 000 Kč oproti převzetí „zboží“. Zástupkyně žalovaného odpovědí ze dne [datum] vyzvala žalobce k „přistavení vozidla“ pro účely „posouzení reklamace“.

11. Dne [datum] byl účastníky podepsán předávací protokol k reklamaci s poznámkou „nefunkční převodovka“, počet ujetých kilometrů činil 242 308.

12. Dne [datum] se žalovaný vyjádřil k reklamaci tak, že automobil byl „přijat k reklamaci“ dne [datum], nájezd při prodeji vozidla byl 239 859 km, „aktuální nájezd“ činil 242 308 km. Žalovaný reklamaci „nevyhovuje“, protože žalobce vozidlo „dopravil v nepojízdném stavu“ a najel přitom 2 449 km, ačkoli „uznání reklamace vozidla s nájezdem vyšším nad 200 000 km je možné do najetých 500 km“, dále protože 14denní lhůta „na vrácení nebo výměnu vozidla“ nebyla využita, dále protože žalovaný poskytl slevu na opravy a servis, který žalobce neprovedl a vozidlo „rovnou užíval“, a konečně protože „poskytovaná záruka je na vozidle do 10letého stáří“.

13. Žalovaný byl opětovně vyzván k zaplacení částky 78 000 Kč výzvou k plnění ze dne [datum] včetně potvrzení o odeslání ze dne [datum]. Zástupkyně žalovaného odpověděla zamítavě přípisem ze dne [datum], na který ještě zástupce žalobce odpověděl e-mailem ze dne [datum].

14. Podle znaleckého posudku č. [č. účtu] vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru ekonomika, odvětví oceňování věcí hmotných, specializace ceny a odhady motorových vozidel, vozidlo trpí nefunkční řídící jednotkou převodovky (variátoru), přičemž je nutno tuto řídící jednotku vyměnit. Vozidlo touto závadou trpělo již v době uzavření kupní smlouvy ([datum]), protože počítadlo chyb „indikovalo“ více než 80 chyb, přesná „začátek vzniku závady“ ale určit nelze. Bez připojení vozidla k diagnostickému systému v autorizovaném servisu žalobce nemohl závadu sám zjistit, přičemž s vozidlem bylo možno i s touto závadou ujet 2 500 km. Podle doplňku tohoto posudku (znaleckého posudku č. [č. účtu] vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO]) je vozidlo nepojízdné, přičemž tento stav je způsoben používáním vozidla s nefunkční řídící jednotkou převodovky (variátoru). Podle názoru znalce bylo chybou a pravděpodobným důvodem nepojízdnosti vozidla skutečnost, že žalobce neprovedl po nákupu servis vozidla a že po zjištění závady vozidlo neodstavil a dále ho používal.

15. U jednání dne [datum] znalec [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdil výše uvedené odborné závěry a vyjadřoval se k možnému mechanismu technického vzniku závady a nepojízdnosti vozidla. K pravidelnému servisu vozidla mělo dojít v říjnu 2023. Údaj na tachometru (242 308 km) je dán tím, že se vozidlo táhlo do servisu. V okamžiku rozsvícení žluté kontrolky (poruchy diagnostiky, motoru) je třeba se okamžitě dostavit v nouzovém režimu do servisu na odstranění závady.

16. Všechny výše uvedené důkazy soud považuje za plně věrohodné, když není rozumný důvod pochybovat o jejich pravosti a správnosti, přičemž si navzájem ani vnitřně neodporují a přesvědčivě utváří skutkový stav. Dokazování nebylo doplňováno, neboť skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů tak soud dospěl ke skutkovém závěru, že žalobce zakoupil od žalovaného dne [datum] vozidlo, přičemž dne [datum] a [datum] nezávisle na sobě zjistil ve dvou servisech, že vozidlo trpí skrytou vadou řídící jednotky a že vadný díl je třeba vyměnit. Dne [datum] žalobce od kupní smlouvy písemně odstoupil, k předání vozidla však kvůli nedostatečné komunikaci účastníků došlo až dne [datum]: žalobce mezitím vozidlo dále užíval a žalovanému ho předal nepojízdné. Žalovaná žalobci kupní cenu nevrátil, protože reklamaci „neuznal“.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

19. Podle § 2002 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Podle § 2079 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (odst. 1). Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně (odst. 2). Podle § 2085 odst. 1 o. z. jako koupě movité věci se posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou. Podle § 2158 odst. 1 o. z., ve znění účinném do 5. 1. 2023, je-li prodávajícím podnikatel, platí pro prodej při jeho podnikatelské činnosti kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i ustanovení tohoto pododdílu [§§ 2158 – 2174], ledaže je kupujícím také podnikatel a při uzavření smlouvy je z okolností zřejmé, že se koupě týká také jeho podnikatelské činnosti. Podle § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý. Podle § 2099 odst. 1 o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci. Podle § 2100 odst. 1 o. z. právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti. Podle § 2106 odst. 1 písm. d) o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo odstoupit od smlouvy. Podle odst. 2 ustanovení kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit. Podle § 2110 písm. b) o. z. kupující nemůže odstoupit od smlouvy, ani požadovat dodání nové věci, nemůže-li věc vrátit v tom stavu, v jakém ji obdržel. To neplatí, použil-li kupující věc ještě před objevením vady. Podle § 2161 odst. 1 o. z., ve znění účinném do 5. 1. 2023, prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal, má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné (písm. a), a věc se hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá (písm. b). Projeví-li se vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí (odst. 2). Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

20. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu ohledně koupě movité věci (automobilu), přičemž šlo o smlouvu spotřebitelskou (o prodej zboží v obchodě).

21. Automobil obsahoval skryté vady již v době prodeje a žalobce od kupní smlouvy odstoupil po právu, neboť odstoupil pro skrytou vadu, která představovala podstatné porušení kupní smlouvy. Je totiž zjevné, že žalobce by kupní smlouvu neuzavřel, kdyby věděl předem o takové vadě, která ve svém důsledku způsobovala nemožnost bezproblémového používání vozidla bez výměny řídící jednotky za částku, která se blížila zaplacené částce kupní ceny. Zjištěná vada se přitom podle znaleckých závěrů na vozidla nacházela již v době koupě.

22. Odstoupením od smlouvy byla smlouva zrušena a účastníci mají navzájem restituční povinnost (povinnost vrátit si navzájem poskytnuté plnění). Žalovaný měl povinnost uhradit žalobci zpět částku odpovídající kupní ceně (78 000 Kč) a žalobce měl povinnost vrátit žalobci automobil ve stavu, v jakém ho obdržel. Na důvodném odstoupení od smlouvy nic nemění ani reakce žalovaného, který reklamaci „neuznal“. V případě odstoupení od smlouvy jde o jednostranné právní jednání žalobce, které bylo v době svého provedení ([datum]) platné a účinné, neboť podle § 2106 odst. 1 písm. d) o. z. žalobce odstoupil od smlouvy pro podstatné porušení smlouvy.

23. Od okamžiku dojití odstoupení od smlouvy do sféry žalovaného tak se obnovilo vlastnické právo žalovaného k automobilu. Žalobce měl povinnost automobil žalovanému vrátit, jinak řečeno zcela jistě neměl oprávnění jej nadále užívat. Jelikož však vozidlo kvůli špatné komunikaci se žalovaným nemohl vrátit hned, měl jej odstavit, což však neučinil, vozidlo užíval další téměř dva měsíce a s automobilem ujel dalších takřka 800 km, ačkoliv věděl, že vozidlo trpí závažnou poruchou s nutnou výměnou řídící jednotky (pro niž ostatně od smlouvy odstoupil). Z toho důvodu mu však jdou k tíži veškeré následky spojené s tím, že automobil neoprávněně užíval (včetně případné náhody nebo působení vnějších sil). Ačkoli tedy žalobce věděl ze zpráv autorizovaného servisu, že automobil trpí nefunkčností řídicí jednotky převodovky (variatoru) s nutností výměny dílu, nadále s ním jezdil, čímž došlo k faktickému poškození automobilu do té míry, že se stal nepojízdným. Technické detaily, jakým mechanismem došlo ke zničení převodovky přitom podstatné nejsou a ani nebyly předmětem zadání znaleckého úkolu. Dokazováním ovšem bylo prokázáno, že žalobce automobil žalovanému přistavil s mnohatýdenní prodlevou již nepojízdný s tím, že nynější oprava vozidla by stála více, než kolik činila kupní cena automobilu.

24. Žalobce tedy sice splnil povinnost vrátit předmět koupě, avšak automobil vrátil v jiném stavu, než v jakém ho převzal od kupujícího, respektive v jiném stavu, než v jakém byl v době odstoupení od smlouvy. Svou restituční povinnost tak žalobce nedokázal řádně splnit „in natura“, a proto ji musí splnit náhradním způsobem, tedy poskytnutím peněžité náhrady (v rozdílu mezi hodnotou automobilu v době odstoupení od smlouvy a současnou hodnotou). Zároveň je zjevné, že současná hodnota automobilu je nulová (a takový byla již v době přistavení dne [datum]), neboť cena nutných oprav převyšuje jeho původní kupní cenu (jde o tzv. totální škodu). Žalobce tedy měl po důvodném odstoupení od smlouvy právo na vrácení kupní ceny, ale zároveň i povinnost automobil vydat v původním stavu. Vzhledem k tomu, že svou povinnost takto splnit nemůže a hodnota automobilu je nulová, nemůže žádat ani vrácení kupní ceny.

25. Soud přitom vychází z toho, že náhradní peněžitá hodnota je přitom rovna sjednané kupní ceně, a proto není třeba zjišťovat obvyklou cenu automobilu v době uzavření kupní smlouvy, popřípadě v době odstoupení od smlouvy. Je tomu tak proto, že jiné uspořádání právních vztahů by mohlo založit zjevně nespravedlivý výsledek. Strany se musí podle principů bezdůvodného obohacení vyrovnat po zrušení kupní smlouvy, a proto vycházet z jiné než smluvně sjednané ceny pro účely vyrovnání účastníků není přiléhavé.

26. Námitka žalovaného na vrácení automobilu vznesená v průběhu řízení, respektive na vyrovnání peněžité hodnoty přitom představuje tzv. zúčtování v rámci synalagmatického vztahu po zrušení smlouvy. K tomu není třeba vzájemné žaloby, ani námitky započtení, neboť jde o vzájemné vypořádání podle principu bezdůvodného obohacení. Nejde ani o procesní úkon žalovaného neurčitý, jak se domníval žalobce.

27. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020 (R 98/2022), podle něhož žalobce nemusí při uplatnění práva na vrácení plnění z neplatné smlouvy v žalobě vyjadřovat vzájemnou podmíněnost plnění a soud v řízení prověří, zda je žalobou uplatněné právo na vrácení plnění provázáno s restituční povinností žalobce (a zjištěnou vzájemnost vyjádří ve výroku rozhodnutí), pouze k námitce, v níž bude žalovaný tvrdit, že jeho povinnost k plnění má být podmíněna tím, že i jemu bude vráceno plnění, které poskytl žalobci, příp. tím, že mu má být poskytnuta peněžitá náhrada, není-li vrácení plnění dobře možné (§ 2999 o. z.). Tam, kde půjde o vrácení vzájemných nepeněžitých plnění či o vrácení nepeněžitého plnění oproti vrácení peněžitého plnění, přičemž vrácení nepeněžitých plnění bude dobře možné, vyjádří soud ve výroku rozhodnutí vzájemnost plnění tak, že povinnost žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení naváže na povinnost žalobce vrátit to, co získal (např. "žalovaný je povinen zaplatit žalobci ... oproti vydání ... žalovanému"). Tam, kde si strany mají navzájem vracet peněžitá plnění nebo peněžitou náhradu ve smyslu § 2999 o. z., přizná soud žalobci pouze nárok na vrácení částky, o kterou peněžité plnění poskytnuté žalobcem žalovanému (peněžitá náhrada) přesahuje peněžité plnění (peněžitou náhradu) poskytnuté žalovaným žalobci.

28. Platí tedy, že tam, kde si strany mají navzájem vracet peněžitá plnění nebo peněžitou náhradu ve smyslu § 2999 o. z., přizná soud žalobci (poté, co žalovaný uplatní vzájemnost plnění podle § 2993 o. z.) pouze nárok na vrácení částky, o kterou peněžité plnění poskytnuté žalobcem žalovanému (peněžitá náhrada) přesahuje peněžité plnění (peněžitou náhradu) poskytnuté žalovaným žalobci. Pro takový postup soudu (vzájemné zúčtování) se nevyžaduje (nepředpokládá) projev žalovaného směřující k „započtení“ vzájemné pohledávky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 29 Cdo 3609/2022).

29. Soud tak shrnuje, že žalobce tím, že po odstoupení od smlouvy nadále automobil užíval, čímž došlo k jeho fatálnímu poškození, nemá právo na vrácení kupní ceny, neboť svým zaviněním (popřípadě náhodou, která mu jde k tíži) dopustil, že automobil po odstoupení od smlouvy ztratil svou hodnotu a v současné době již žalobce není schopen splnit svou restituční povinnost vrátit automobil v původním stavu (a musí z toho důvodu náhradně plnit jeho peněžitou hodnotu): proto při vzájemném zúčtování se žalovaným nemůže ani žádat vrácení kupní ceny.

30. Na základě všeho doposud uvedeného soud podanou žalobu zamítl.

31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení včetně odměny za zastupování, neboť žalovaný byl po část řízení zastoupen advokátkou.

32. Advokátka žalovaného učinila v řízení celkem čtyři účelné úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), vyjádření ve věci samé ze dne [datum] (č. l. 41) a po prvním jednání ze dne [datum] (č. l. 59) (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), účast u jednání dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu). Podání blanketního odporu ze dne [datum] (č. l. 38), jenž byl až posléze odůvodněn vyjádřením ze dne [datum], nelze pro účely rozhodování o nákladech řízení považovat za samostatně provedený účelný úkon právní služby.

33. Nezastoupený žalovaný následně učinil následující tři účelné úkony: písemné podání ze dne [datum] (č. l. 95) a ze dne [datum] (č. l. 121) (§ 1 odst. 3 písm. a/ vyhlášky č. 254/2015 Sb.), účast na jednání dne [datum] (§ 1 odst. 3 písm. c/ uvedené vyhlášky).

34. Účelně vynaložené náklady žalovaného tak sestávají z následujících položek: - mimosmluvní odměna advokátky žalovaného za čtyři úkony právní služby ve výši 4 x 4 220 Kč (§ 7 bod 5 adv. tarifu), - paušální náhrada hotových výdajů advokátky činí 4 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 adv. tarifu), - 3 797 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokátky žalovaného a jejích hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o. s. ř.), - paušální náhrada za úkony žalovaného ve výši 3 x 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Celkem tak má žalovaný nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 22 777 Kč, a to ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

35. Výrok o nákladech řízení státu je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku řízení má stát právo na náhradu nákladů řízení, které platil, což se týká znalečného za podaný znalecký posudek (včetně jeho doplnění) znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Protože v době rozhodnutí soudu není o výši znalečného pravomocně rozhodnuto, rozhodl soud toliko o základu náhrady nákladů řízení a o lhůtě k plnění s tím, že výši nahrazovaných nákladů určí posléze samostatným usnesením (§ 155 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení