14 C 99/2021-87

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: [pojišťovna], [IČO] se sídlem [adresa], [číslo] [obec a číslo] o zaplacení částky 42 105 Kč s přísl. a částky 332 223 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 42 105 Kč s příslušenstvím a žaloba o zaplacení částky 332 223 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítají.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici řízení na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do 3 dnů tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne 18. 3. 2021 (č. l. 2) se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 42 105 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 105 Kč od 4. 4. 2021 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tvrzením, že dne 20. 3. 2018 nastoupila do tramvaje linky [číslo] v zastávce [název] a jako invalidní osoba žádala o uvolnění místa k sezení. Přitom se jednou rukou držela horizontálního madla sedačky a druhou rukou se držela vycházkové hole. Než jí však bylo místo k sezení uvolněno, došlo k prudkému rozjezdu tramvaje, v jehož důsledku žalobkyně upadla, přičemž vinou své zdravotní indispozice nemohla pádu zabránit. Policie České republiky ve svém šetření pod [číslo jednací] [rok] [číslo] konstatovala, že žalobkyně neporušila žádné právní předpisy. Následkem pádu žalobkyně utrpěla újmu na zdraví spočívající v kontuzi dolní části zad a pánve o hodnotě 20 bodů podle metodiky Nejvyššího soudu, dále spočívající ve zlomenině massa lateralis sakra vpravo bez dislokace o hodnotě 90 bodů, kontuzi levého hemithoraxu o hodnotě 10 bodů a kontuzi levého ramene o hodnotě 20 bodů. Celkovou hodnotu 140 bodů pak žalobkyně násobila částkou 295,04 Kč jako jedním procentem hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž bolest vznikla. Přehled bolesti pro účely výpočtu si žalobkyně nechala zpracovat zapsaným znalcem [titul] [jméno] [příjmení], jemuž za něj zaplatila částku 800 Kč. Náhradu bolestného ve výši 41 305 Kč a uvedenou částku 800 Kč jako náklady účelně vynaložené na uplatnění nároku pak žalobkyně uplatnila dopisem ze dne 4. 3. 2021 u žalované. Na dopis odpověděla pouze pojišťovna žalované, jež uvedla, že odpovídá za škodu jen v případě prokázaného zavinění zaměstnance žalované. Žalovaná na dopis neodpověděla. Žalobkyně proto požadovala zaplacení celkové částky 42 105 Kč a zákonný úrok z prodlení od 4. 4. 2021 po uplynutí 30denní lhůty ode dne uplatnění nároku.

2. Další žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne 20. 4. 2021 (č. l. 2 sp. zn. 67 C 149/2021) se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 332 223 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 332 223 Kč od 9. 4. 2021 do zaplacení. Tento svůj nárok odůvodnila totožnými tvrzeními o pádu v tramvaji, jaká již uvedla v první podané žalobě. Dále uvedla, že před pádem dosahovala u svého zaměstnavatele [název] [anonymizováno 6 slov], se sídlem [adresa], [poštovní směrovací číslo] [obec a číslo], průměrného hrubého měsíčního výdělku ve výši 39 661 Kč, respektive průměrného hrubého hodinového výdělku za poslední čtvrtletí roku 2017 ve výši 231,80 Kč a denního výdělku ve výši 1 854,40 Kč. Po pádu byla žalobkyně od 21. 3. 2018 do 30. 12. 2018 v pracovní neschopnosti. Za uvedené období by její předpokládaný hrubý výdělek činil nejméně 370 880 Kč, přičemž žalobkyně nárok z opatrnosti uplatňovala pouze za 200 pracovních dnů. V uvedeném období však žalobkyně obdržela pouze náhradu mzdy ve výši 38 657 Kč, z toho 32 667 Kč od okresní správy sociálního zabezpečení a 5 990 Kč od svého zaměstnavatele. Její ztráta na výdělku tak činila nejméně 332 223 Kč. Žalobkyně uplatnila tento nárok dopisem ze dne 9. 3. 2021, na nějž žalovaná neodpověděla. Žalobkyně proto požadovala zaplacení částky 332 223 Kč a zákonný úrok z prodlení od 9. 4. 2021 po uplynutí 30denní lhůty ode dne uplatnění nároku.

3. Žalovaná se k podaným žalobám vyjádřila podáním ze dne 30. 4. 2021 (č. l. 14) dále doplněným podáním ze dne 24. 5. 2021 (č. l. 26). Žalobou uplatněný nárok neuznala s odůvodněním, že šetřením Policie České republiky nebylo zjištěno žádné závadné jednání řidiče tramvaje jako zaměstnance žalované ani žádná jiná nestandardní okolnost, která by případně mohla způsobit pád žalobkyně. Rovněž nebyla zjištěna žádná technická závada, žádné porušení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silničním provozu“), ani žádné porušení Dopravního a návěstního předpisu pro tramvaje – [číslo] [anonymizováno]. Madla a místa pro uchycení byla ergonomicky komfortní a dostupná pro sedící i stojící cestující. Tramvaj se ze zastávky rozjížděla plynule. V předmětné tramvaji T3R.P s ev. [číslo] s [číslo] bylo vyhrazeno 6 míst pro invalidy na pravé straně tramvaje, a to všech 5 sedaček mezi prvními a prostředními dveřmi a 1 sedačka hned za prostředními dveřmi. Místa byla osazena piktogramy. Podle bodu 6. odst. 1 Smluvních přepravních podmínek [název] účinných ke dni pádu mohli taková místa obsadit ostatní cestující jen tehdy, pokud na ně neuplatňoval nárok cestující s omezenou schopností pohybu a orientace. Žalobkyně nastoupila prostředními dveřmi a požádala o uvolnění místa k sezení až třetí osobu od dveří. Podle Policie České republiky mohla žalobkyně porušit povinnost stojícího cestujícího přidržovat se za jízdy zařízení vozidla k tomu určených stanovenou v § 16 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ přepravní řád“). Výpočet bolestného žalovaná nezpochybnila. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout a přiznat jí náhradu nákladů řízení. Dále žalovaná zpochybnila výpočet ušlé mzdy ze strany žalobkyně, když žalobkyní uváděné vyplacené částky náhrady mzdy a nemocenského byly výrazně nižší, než kolik by měly činit ze zákona. Z žalobkyní předložených písemností též vyplynulo, že jí správa sociálního zabezpečení vyplácena nemocenské jen do 1. 6. 2018. Chybný byl rovněž postup žalobkyně, která výši ušlého výdělku vypočetla jako rozdíl mezi očekávaným hrubým výdělkem a vyplacenou náhradou mzdy a nemocenským majícími charakter čisté mzdy. Žalovaná dále poukázala na nerovnoměrnou výši mzdy žalobkyně v roce 2017, která se od ledna do října pohybovala od 20 196 Kč do 25 970 Kč, v listopadu však činila 36 670 Kč a v prosinci dokonce 56 344 Kč. Konečně žalovaná namítla, že v žalobkyní předloženém přehledu bolesti [titul] [jméno] [příjmení] uvedl, že na rozsah a následky úrazu měl pravděpodobně vliv předchozí zdravotní stav žalobkyně.

4. Řízení o obou žalobách soud spojil ke společnému řízení podle § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), usnesením ze dne 1. 6. 2021, č. j. 14 C 99/2021 - 27.

5. Vedlejší účastnice na straně žalované vstoupila do řízení svým podáním ze dne 24. 6. 2021 (č. l. 31) na výzvu žalované (č. l. 15 sp. zn. 67 C 149/2021) učiněnou prostřednictvím soudu (č. l. 28). Vedlejší účastníce se plně ztotožnila s procesním stanoviskem žalované a odkázala na její vyjádření k oběma žalobám. V podání ze dne 12. 4. 2021 (č. l. 10) žalovaná uvedla, že u vedlejší účastnice jako pojišťovny je pojištěna pro odpovědnost za škodu na základě pojistné smlouvy [číslo] Vedlejší účastnice předmětnou událost evidovala pod [číslo] přičemž podle sdělení ze dne 11. 3. 2021 předloženého žalobkyní vedlejší účastnice nepovažovala vzniklou škodu za pojistnou událost. V případě neúspěchu žalované ve věci samé by škodu hradila právě vedlejší účastnice.

6. K projednání věci soud nařídil jednání na den 14. 10. 2021 (č. l. 37). Dále soud nařídil jednání na den 20. 1. 2022 (č. l. 70), při němž provedl dokazování. Rozsudek soud vyhlásil dne 18. 2. 2022.

7. Při prvním jednání ve věci (č. l. 37) žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení tak, že nemocenské jí bylo vypláceno pouze po dobu 70 dnů v souladu s § 28 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, jelikož byla plně invalidní. Dále uvedla, že ušlý výdělek vypočetla v souladu se zákoníkem práce z hrubé mzdy, přičemž v případě přiznání celkové částky by byla povinna z ní sama provést odvody na zákonné pojištění státu.

8. Žalovaná při prvním jednání (č. l. 37) doplnila svá skutková tvrzení tak, že výhled řidiče dovnitř vozu je velmi omezený, když tramvaj může být plná lidí, a v případě tramvaje T3R.P řidič vůbec nevidí do druhého vozu.

9. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobkyně dne 20. 3. 2018 nastupovala na [název zastávky] do tramvaje provozované žalovanou, k chůzi používala vycházkové hole, které při nastupování držela v jedné ruce, a poté, co se tramvaj rozjela, žalobkyně upadla a utrpěla úraz.

10. V zachovalé soudem poskytnuté 15denní koncentrační lhůtě plynoucí od doručení protokolu z prvního jednání podle § 118b odst. 1 věty druhé o. s. ř. žalobkyně svým podáním ze dne 5. 11. 2021 (č. l. 45) doplnila svá skutková tvrzení tak, že pracovní smlouvu uzavřela dne 2. 1. 2017 a dodatkem č. 1 došlo k prodloužení pracovního poměru do 2. 1. 2019. Žalobkyně pobírala invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně v souladu s rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 11. 2015, [číslo jednací] [číslo]. S předmětným úrazem se žalobkyně po celou dobu léčila v [nemocnice] [anonymizována dvě slova] u [titul] [jméno] [jméno]. Pracovní neschopnost jí vystavila její praktická lékařka [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], [poštovní směrovací číslo] [obec a číslo].

11. Rovněž žalovaná ve shodné zachovalé koncentrační lhůtě doplnila svá skutková tvrzení svým podáním ze dne 10. 11. 2021 (č. l. 46) tak, že zrychlení tramvaje při rozjezdu dosahovalo dvou třetin maximálně možného plynulého standardního zrychlení (ne maximálně technicky možného zrychlení). Nejednalo se tedy o prudký, skokový či jinak nekomfortní rozjezd.

12. Z účastnického výslechu žalobkyně (č. l. 70) provedeného na její návrh soud zjistil, že u svého zaměstnavatele pracovala jako personalistka na hlavní pracovní poměr na dobu určitou. Do místa výkonu práce v sídle zaměstnavatele jezdila denně pomocí městské hromadné dopravy. Nikdy dříve v tramvaji ani autobuse neupadla. Dne 20. 3. 2018 přijela tramvají na [název zastávky], kde čekala na další spoj. K chůzi nepravidelně používala trekové hole. Ten den je také měla, protože v březnu ještě nebylo stabilní počasí a zároveň se tím udržovala v kondici. Řidiči tramvaje [číslo] se 2 vozy, jenž se na ni díval, dávala jako obvykle zvednutými holemi znamení, že bude nastupovat. Poněvadž„ hranatá“ tramvaj, která přijela, má obvykle v předních dveřích tyč, která zmenšje nástupní prostor a komplikuje jí nastupování, nastupovala žalobkyně prostředními dveřmi. Po nastoupení zahnula doprava směrem k řidiči, jelikož tam byla místa pro invalidy. Všechna sedadla v tramvaji byla obsazená, nikdo však nestál. Tramvaj byla hranatá a po obou stranách u oken měla po jedné řadě sedadel. Na prvních dvou místech pro invalidy od prostředních dveří seděli důchodci, proto požádala o místo k sezení až mladého muže na třetím místě. Musela jej žádat dvakrát, neboť poprvé dělal, že ji neslyší. Poté jí začal místo uvolňovat. Žalobkyně takto postupuje obvykle, někdy však musí jít za řidičem, aby jí místo pro invalidy uvolnil. Žalobkyně v jedné ruce držela hole a druhou rukou se držela za sedadlo, jelikož mezi sedadly nebyly žádné tyče a držet se bylo možné jen nahoře, kam však žalobkyně vzhledem ke svému malému vzrůstu nedosáhla. Žalobkyně si byla vědoma, že se tramvaj po signálu bude rozjíždět, ale řidič chvíli čekal a ona si myslela, že čeká, až se ona po uvolnění místa usadí, jelikož to tak někteří řidiči dělali. Řidič ji mohl uvnitř tramvaje vidět ze své kabiny v tam umístěném zrcátku. V okamžiku, kdy jí mladý muž uvolňoval místo, se tramvaj rozjela. Rozjezd tramvaje byl jako prudký silný tah dozadu, což žalobkyni otočilo a přinutilo couvat a udělat pár kroků a upadnout, jako by si sedla na zadek, ve vzdálenosti asi 2 metrů od sedadla, na které se chtěla usadit. Žalobkyni něco luplo v zádech a cítila velkou bolest. Hned jí začal pomáhat jeden muž cestující se synem. Muž běžel k řidiči a bouchal mu na dveře, aby zastavil. Po zastavení muž pomohl žalobkyni se zvednout a ona si napůl sedla na nejbližší sedadlo, které jí někdo uvolnil, a držela se tyče. Přitom plakala a říkala, že se držela. Muž ji potvrdil, že viděl, jak se držela, ale řidič vyjel tak zprudka, že se nemohla udržet. Řidič vyhlédl ze své kabiny a ptal se jí, co se stalo a zda může vstát, na což mu odpověděla, že vstát nemůže, protože ji to velmi bolelo. Muž, který pomáhal žalobkyni, se řidiče ptal, zda volal sanitku, a ten odpověděl, že volal nehody. Od nehod přijeli 2 muži a chtěli, aby žalobkyně šla s nimi, což odmítla a řekla jim, ať na ni nesahají, jelikož ji bolela záda, a místo toho s nimi odešel řidič. Šel za nimi i muž, který žalobkyni pomáhal, a nabízel se jim jako svědek, že všechno viděl. Následně přijela sanitka. Zavolal ji nejspíš muž, který žalobkyni pomáhal. V sanitce žalobkyně ještě na [název zastávky] seděla, a žena v sanitce jí též dala něco na uklidnění, aby neměla tak velké bolesti. Převezli ji do [nemocnice] [anonymizována dvě slova], kde jí udělali rentgen, z něhož však lékař nic nezjistil, přestože žalobkyně říkala, že jí to velmi bolí, a navíc jí bolela ruka, v níž držela hůlky, protože na ně při nehodě spadla. Lékař říkal, že je to jen pohmožděné. Tentýž nebo následující den se žalobkyni vylil velký krevní výron do pravé hýždě. Po přibližně 2 týdnech přišla žalobkyně na kontrolu, při níž se to jinému lékaři nezdálo, a poslal ji hned na CT. Z výsledků CT lékař zjistil velkou a závažnou zlomeninu, která podle něj byla nejspíš rovnou na operaci, ale nezjistila se včas. Po ošetření v nemocnici musela žalobkyně nosit krunýř na stahování a měla stále velké bolesti. Byla též v léčebně v [obec]. Od března do prosince 2018 byla žalobkyně v pracovní neschopnosti. Jelikož byla částečně invalidní, měla nárok jen na půl roku neschopenky. Nemocenské dávky proto pobírala jen do 1. června. Bolestmi dosud trpí. Nemohla se vrátit do práce a přiznali jí plnou invaliditu. Dostává i příspěvek na péči, s kterou jí pomáhá manžel. Policie nepřijela k místu nehody, ale až za žalobkyní do nemocnice asi na 5 minut. Provedli jí dechovou zkoušku s negativním výsledkem, jinak se jí na nic neptali. Žalobkyně policistům popsala, co se jí stalo, ale byla velmi rozrušená a měla velké bolesti. Na policii již poté nikdy nebyla. Dále žalobkyně popsala obtížnou komunikaci s příslušnou policistkou v průběhu vyšetřování, se kterou byla velmi nespokojená.

13. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] [jméno] [příjmení] (č. l. 71) provedeného na návrh žalované soud zjistil, že pracoval u žalované jako svého zaměstnavatele do července 2021 nejprve přibližně 3 roky jako řidič tramvaje a následně přibližně rok v kanceláři. Od žalované odešel, protože si našel vhodnější zaměstnání. Žalobkyni zná od vidění pouze v souvislosti s projednávanou věcí. Ohledně dne 20. 3. 2018 si pamatoval, že odjížděl ze zastávky na [obec a číslo] směrem na [název zastávky] [jméno]. Zastavil na základě signálu od cestujících řidiči prostřednictvím zvonku v tramvaji. Poté se šel podívat do druhého vozu, co se stalo. Cestující mu říkali, že došlo k útěku psa. Obávali se, že je zraněný, a po svědkovi chtěli, aby to řešil. Incident se měl odehrát u zadních dveří druhého vozu. Svědek se po psovi díval v tramvaji, pod tramvají i v okolí daného místa, ale žádného psa neviděl. Neviděl ani, že by byl někdo zraněný, ani nic jiného neobvyklého. Proto kontaktoval dispečink a od něj dostal pokyn pokračovat v jízdě. Nikdo z nehod nepřijel, jelikož se nejednalo o nehodu. Následně probíhalo interní šetření, při němž se nezjistila vina svědka ani žalované. Svědek si nepamatoval, že by došlo ke zranění či pádu. Výpověď tohoto svědka soud hodnotil jako nevěrohodnou především v té části, kde svědek popisoval události z 20.3.2018, neboť výpověď svědka se diametrálně odlišovala od veškerých zjištěných – i nesporných – skutečností týkajících se téže události, a to vč. vysvětlení svědka po nehodě samé před policií. Z části jeho výpovědi týkající se obecně postupu řidiče při rozjezdu a řízení tramvaje pak nevyplynuly žádná zásadní zjištění. Svědek pouze potvrdil to, že řidič nemá žádná pevně stanovená pravidla, kdy může přistoupit k rozjezdu tramvaje v případě nastupování cestujícího s určitým pohybovým omezením (pokud se nejedná o cestujícího na invalidním vozíku, kterému řidič vysunuje plošinu).

14. Ze spisu Policie České republiky, [krajské policejní ředitelství], odboru služby dopravní policie, oddělení dopravních nehod, [číslo jednací] [rok] [číslo], evid. číslo [číslo] [číslo] [rok] [číslo], soud zjistil, že dopravní nehoda se zraněním spočívající v pádu za jízdy v tramvaji [číslo] na zastávce MHD [název] ve směru zastávek [název] a [název] [anonymizováno] s přítomností rychlé záchranné služby byla policii ohlášena telefonátem žalované na číslo 158 dne 20. 3. 2018 v 16.41 hodin. Dopravní nehoda nebyla zaznamenána kamerovým systémem (detail akce [číslo] [spisová značka] [anonymizována dvě slova], pád za jízdy v tramvaji, MHD [zastávka] (TRAM směr zc/ [zastávka, zastávka] [anonymizována dvě slova]),). [celé jméno svědka] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [poštovní směrovací číslo] [obec a číslo], dne 20. 3. 2018 v 16.21 hodin před policistou ev. [číslo] vypověděl, že řídil tramvaj [číslo], přičemž se pomalu rozjížděl ze zastávky [název] ve směru [zastávka]. Jelikož uslyšel úder, zastavil a šel se podívat, co se stalo. Mezi prvními a druhými dveřmi prvního vozu nalezl na zemi ležící paní, která mu na dotaz sdělila, že upadla a že chce zavolat pomoc, což učinil. Před nehodou jel rychlostí přibližně 15 km·h-1. Technickou závadu jako příčinu dopravní nehody neuplatnil. Před jízdou ani během jízdy nepožil alkohol, omamné látky ani léky a nebyl unavený. Před jízdou i během jízdy byl zdráv. Před jízdou a během jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem. Před nehodou měl rozsvíceno předepsané osvětlení. Při nehodě neutrpěl zranění, nevznikla mu pracovní neschopnost ani léčení. Při nehodě nevznikla škoda na jiných věcech vedle tramvaje. Nehoda se stala za světla, bez rozsvíceného veřejného osvětlení, za nesnížené viditelnosti a na suché vozovce (záznam o vytěžení účastníka dopravní nehody – ŘIDIČE ze dne 20. 3. 2018 – č. l. 4 policejního spisu). Žalobkyně dne 20. 3. 2018 v 18.46 do 19.01 hodin před policistou vypověděla, že téhož dne okolo 16.20 hodin nastoupila prostředními dveřmi do tramvaje linky [číslo] na zastávce [název] v ulici [ulice] ve směru k ulici [ulice] v [obec a číslo]. Po nastoupení se vydala do přední části tramvaje asi ke třetímu sedadlu vpravo od prostředních dveří a požádala zde sedícího muže o místo k sezení. Zatímco se zvedal, držela se levou rukou horizontálního madla sedačky, přičemž v dlani levé ruky rovněž držela vycházkové hole. V téže chvíli se tramvaj prudce rozjela, žalobkyně ztratila rovnováhu a začala se přetáčet na záda. Pravou rukou se snažila zachytit madla nebo muže, který ji pouštěl sednout, ale již to nestihla a upadla na zem na záda, v nichž ihned pocítila prudkou bolest. Vozidlem rychlé záchranné služby se nechala převézt k lékařskému ošetření (úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 20. 3. 2018 – č. l. 5 policejního spisu). Tramvajová souprava ev. [číslo a číslo] na lince [číslo] a pořadí [číslo] řízená [celé jméno svědka] [jméno] [příjmení] s 6měsíční praxí dne 20. 3. 2018 v 16.21 hodin vyjela za zastávky [název] ve směru z centra v ulici [ulice] v [obec a číslo] v přímém úseku v rovině za polojasna a sucha. Řidič krátce zadal levé směrovky. Po ujetí 3,3 metru při rychlosti 9 km·h-1řidič vypnul jízdu. Po ujetí dalšího 1 metru při rychlosti 8,9 km·h-1 řidič zadal provozní brzdu. Provozně dobrzdil po dalších 2,9 metru, kdy automaticky zapůsobila i brzda zajišťovací (rozbor záznamu elektronického tachografu k šetření mimořádné události v provozu tramvají ze dne 21. 3. 2018 včetně příloh – numerická část a graf záznamu – č. l. 7 policejního spisu). Žalobkyně byla dne 20. 3. 2018 ošetřena v [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], Ambulanci pohotovostní a úrazové [titul] [jméno] [příjmení], odkud byla ve 21.11 hodin propuštěna domů ve stabilizovaném stavu. Bylo jí diagnostikováno zhmoždění (kontuze) ramene a paže (nadloktí). Podle rentgenového vyšetření byl nález na nitrohrudních orgánech normální a skeletální trauma nebylo zjištěno (zpráva o ambulantním ošetření ze dne 20. 3. 2018 – č. l. 11 policejního spisu). Předmětnou tramvají byla tramvaj T3RP ev. [číslo, číslo] linky [číslo] s elektromagnetickými brzdami v dobrém stavu podle vyjádření řidiče ve vlastnictví žalované. Řidič byl držitelem řidičského průkazu skupin AM, B a B1 číslo [číslo] [číslo] vydaného v České republice a povolení k řízení drážních vozidel [číslo]. Tramvaj byla pojištěna u vedlejší účastnice podle dokladu číslo [číslo]. Nebyla na ní zjištěna škoda. Rovněž nebyla ohledáním zjištěna technická závada jako příčina dopravní nehody. Nehoda se stala v zastávce [název] v přímém úseku ulice [ulice] v [obec a číslo] ve směru od ulice [ulice] k ulici [ulice] s živičnou komunikací. Povrch vozovky byl suchý, neznečištěný a bez závad. Povětrností podmínky nebyly ztížené. Hustota provozu v době ohledání byla na stupni č.

3. Rychlost podle pravidel silničního provozu je v místě stanovena na 50 km·h-1. V konečném postavení se pravý přední roh tramvaje nacházel 26,8 metru za sloupem veřejného osvětlení [číslo] pravý zadní roh se nacházel 3,2 metru před tímto sloupem. Stav řidiče po dopravní nehodě byl dobrý. Žalobkyně byla propuštěna z [nemocnice] bez nutnosti hospitalizace. Dechová zkouška na zjištění alkoholu provedená přístrojem Dräger [číslo] s číslem měření [číslo] a [číslo] byla u žalobkyně i řidiče negativní (protokol o události v silničním provozu ze dne 20. 3. 2018 včetně fotodokumentace a plánku – č. l. 12 a 16 policejního spisu). [celé jméno svědka] [jméno] [příjmení], [datum narození], byl zaměstnán u žalované jako řidič tramvaje od 26. 6. 2017 nejméně do 21. 3. 2018. Žalovaná ke dni 21. 3. 2018 evidovala u řidiče 3 dopravní nehody mimo předmětnou nehodu, z toho 2 nehody s vlastním zaviněním (výpis z provozních záznamů zaměstnance ze dne 21. 3. 2018, značka [číslo] [rok] – č. l. 15 policejního spisu). Věc přestupku byla odložena nprap. [titul] [jméno] [příjmení] dne 14. 4. 2018, když nebylo zjištěno porušení zákona o silničním provozu ze strany řidiče ani ze strany žalobkyně ani porušení Dopravního a návěstního předpisu pro tramvaje - [číslo] [anonymizováno] ze strany řidiče. Místa pro uchycení a madla byla ergonomicky komfortní a dostupná pro stojící i sedící cestující. Žalobkyně mohla porušit § 16 odst. 1 přepravního řádu, avšak takové porušení by nepodléhalo správnímu trestání (odložení věci ze dne 14. 4. 2018 – č. l. 2 policejního spisu). Na rozhodnutí o odložení ničeho nezměnilo ani zjištění, že dne 24. 4. 2018 při vyšetření v [nemocnice], že žalobkyně utrpěla zlomeninu kosti křížové a dorsalgii v bederní krajině (odložení věci ze dne 4. 5. 2018). Žalobkyně vyrozuměla nprap. [titul] [jméno] [příjmení], že ke dni 30. 12. 2018 skončila její pracovní neschopnost a ke dni 2. 1. 2019 jí byl ukončen pracovní poměr, přičemž bolesti, omezení a zhoršení zdravotního stavu u ní přetrvaly. Dne 4. 6. 2019 se jí pak dotázala na výsledek šetření dopravní nehody. Policistka informovala žalobkyni dne 11. 6. 2019, že zprávu o ukončení šetření ze dne 14. 4. 2018 jí zasílala dopisem a na základě daného dotazu jí zprávu zaslala znovu v příloze e-mailu. Žalobkyně dne 11. 6. 2019 odpověděla, že se pokusí přes internet dohledat svědky, aby potvrdili, že se řádně držela a že řidič vyjel zprudka (e-mailová korespondence od 30. 12. 2018 do 11. 6. 2019). Žalobkyně byla vyšetřena v [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] na Neurologickém oddělení v Neurologické ambulanci [titul] [jméno] [jméno] rovněž dne 12. 4. 2018, dne 24. 4. 2018, dne 6. 6. 2018, dne 11. 10. 2018 a dne 20. 12. 2018 (zprávy o ambulantním ošetření z uvedených dnů). Žalobkyně byl pro úraz v pracovní neschopnosti od 21. 3. 2018 do 30. 12. 2018 z rozhodnutí praktické lékařky [titul] [jméno] [příjmení] (rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti [číslo] [číslo] ze dne 23. 3. 2018). V období od 15. 10. 2018 do 16. 11. 2018 se žalobkyně rehabilitačně léčila v [obec] (předvolání na léčení [číslo] ze dne 8. 10. 2018).

15. Z hlášení o mimořádné události [číslo] ze dne 20. 3. 2018 (příloha 4) předloženého žalovanou soud zjistil, že mimořádná událost nastala dne 20. 3. 2018 v 16.21 hodin v prostoru tramvajové zastávky [název] směrem z centra přibližně 35 metrů před sloupkem této zastávky v ulici [ulice] v [obec a číslo]. Mimořádnost se týkala tramvaje linky [číslo] pořadí [číslo] z vozovny [název] s evidenčním [číslo a číslo]. Tachograf tramvaje byl vypnut a zajištěn k vyhodnocení. Řidičem byl [celé jméno svědka] [jméno] [příjmení] s 6měsíční praxí, který byl ve službě od 12.33 hodin, přičemž jeho dechová zkouška byla negativní. V konečném postavení se tramvaj nacházelo 1. osou vlaku 4,7 metru za zastávkovým sloupkem. Doprava byla narušena v jednom směru od 16.21 do 16.38 hodin. Nehodové vozidlo [číslo] přijelo v 16.28 hodin a zdravotnická záchranná služba [číslo] v 16.34 hodin. Žalobkyně byla převezena do [nemocnice] [část obce] s nekrvácivým zraněním zad. Další nehodové vozidlo [číslo] přijelo v 16.49 hodin. Za policii se účastnila nprap. [příjmení], ev. [číslo]. Pracovníky nehod byla provedena kontrola schodů, madel a zadržovacího systému vozu [číslo] bez zjištěných závad. Na tramvaji nevznikla viditelná škoda. Posádka nehodového vozu žalované pořídila fotodokumentaci, plánek žalovaná nezpracovala. V místě byla střední hustota provozu motorových vozidel a velká hustota chodců. Bylo polojasno a sucho a jednalo se o přímý úsek v rovině bez závad na dopravním značení. Drážní inspekce povolila zahájení prací k uvolnění tramvajového provozu v 16.30 hodin. Podle záznamu tachografu [číslo] zrychlení tramvaje při rozjezdu do dosažení rychlosti 9 km·h-1 během 1,9 sekund dosáhlo 1,31 m·s-2, přičemž maximální možné kladné zrychlení vozu je stanoveno na 1,8 m·s-2.

16. Ze smluvních přepravních podmínek [název] (metro, tramvaje, lanová dráha, autobusy, pravidla) ve znění dodatků č. 1 až [číslo] platného od 1. 10. 2014 (příloha 3) předložených žalovanou soud zjistil, že přepravní smlouva byla uzavřena, když žalobkyně na základě jízdního dokladu nastoupila do vozidla (čl. 2 odst. 1). Pokud žalobkyně stála, byla povinna se přidržovat ve vozidle k tomu určených zařízení (čl. 4 odst. 10). Cestující byli povinni bez vyzvání umožnit přednostní nástup osobám s omezenou schopností pohybu a orientace a uvolnit místa vyhrazená pro takové osoby a na vyzvání řidiče byli povinni uvolnit i další místa, pokud byla pro takové osoby potřebná (čl. 4 odst. 11). Za osoby s omezenou schopností pohybu a orientace žalovaná považovala zejména osoby pohybově, zrakově nebo sluchově postižené, osoby pokročilého věku, těhotné ženy a případně osoby mentálně postižené, a vyhradila pro ně nejméně 6 míst k sezení (čl. 6 odst. 1).

17. Z plánku vnitřního pravého boku tramvaje T3P včetně detailů okenních sloupků (příloha 2) předloženého žalovanou soud zjistil, že mezi prvními a prostředními dveřmi se nacházelo 5 sedadel pro invalidy označených piktogramem. Další 4 sedadla se nacházela mezi prostředními a zadními dveřmi, přičemž první z nich bylo určené pro invalidy a označené piktogramem.

18. Jiné navržené důkazy soud neprováděl, neboť byly navrženy jen k prokázání výše žalobkyní požadovaných náhrad újmy, nikoliv k prokázání samotného základu nároku, přičemž dosud provedené důkazy stran základu nárok umožnily soudu ve věci rozhodnout. Rovněž nebyly provedeny důkazy samostatně předloženými písemnostmi, jimiž byl již proveden důkaz jako součástmi policejního spisu.

19. Na základě provedených důkazů a podle shodných skutkových tvrzení účastníků soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Dne 20. 3. 2018 přibližně v 16.21 hodin žalobkyně nastoupila na tramvajové zastávce [název] ve směru [zastávka] a [zastávka] [anonymizováno] do prvního tramvajového vozu typu T3R.P evidenčního čísla [číslo] tvořícího dvouvozovou soupravu společně s tramvajovým vozem evidenčního čísla [číslo] na tramvajové lince [číslo] a pořadí [číslo], přičemž žalovaná byla vlastníkem a provozovatelem uvedené tramvajové soupravy a jejím řidičem byl zaměstnanec žalované. Žalobkyně do vozu nastoupila prostředními z trojice dveří na jeho pravém boku a po nástupu došla ke třetímu sedadlu od uvedených dveří ve směru k přední části tramvaje na jejím pravém boku, kde tam sedícího muže požádala o uvolnění místa k sezení. Mezi předními a prostředními dveřmi na pravé straně vozu se nacházelo v jedné řadě 5 sedadel označených piktogramem invalidy. Mezi prostředními a zadními dveřmi na pravé straně vozu se nacházela v jedné řadě 4 sedadla, z nichž sedadlo nejblíže prostředním dveřím bylo označeno piktogramem invalidy. Ve chvíli, kdy žalobkyně žádala o uvolnění místa k sezení, se jednou rukou držela horizontálního madla na horním okraji sedadla a zároveň v jedné ruce držela dvojici trekových holí, které nepravidelně užívala jako pomůcku při chůzi. Žalobkyně byla povinna se za jízdy přidržovat zařízení k tomu určených. Místa pro uchycení v tramvaji byla ergonomicky komfortní a dostupná pro stojící i sedící cestující. V okamžiku, kdy muž žalobkyni uvolňoval místo k sezení, se řidič s tramvají rozjel a žalobkyně upadla na zadní část těla přibližně 2 metry proti směru jízdy od místa, kde před rozjetím stála. Rychlost tramvaje po rozjetí dosáhla nejvýše 9 km·h-1 po 1,9 sekundách, přičemž zrychlení v této době dosáhlo 1,31 m·s-2, přičemž maximální možné kladné zrychlení vozu je stanoveno na 1,8 m·s-2. Nejvyšší dovolená rychlost v místě činila 50 km·h-1, bylo sucho a polojasno.

20. Soud rozjezd tramvaje hodnotil z popsaných důvodů jako obvyklý, ač nezpochybňuje, že sama žalobkyně mohla rozjezd vnímat jako mimořádně prudký. Soud však musel přihlédnout i k objektivním skutečnostem zjištěným především z vyhodnocení tachografu a dalších závěrů policejního šetření. Vnímání žalobkyně mohlo být ovlivněno též traumatem, které ve chvíli pádu prožívala; její výpověď, že poté, co upadla a řidič stále jel, spolucestující, který žalobkyni pomáhal, běžel ke kabině řidiče a bouchal na něj, aby zastavil, nemá soud za pravděpodobnou. V relaci s tím, že tramvaj počala brzdit 1,9 sekundy po rozjezdu a zcela zastavila za 5 sekund od prvotního rozjezdu, výpověď žalobkyně svědčí právě spíše pro závěr o jejím zkresleném vnímání v následku prožívaného stresu.

21. Pro právní posouzení věci bylo nevýznamné, po jaké době řidič tramvaj zastavil a co jej k tomu vedlo, neboť k pádu žalobkyně došlo během rozjezdu tramvaje a další jízda již na něj a na újmu žalobkyně neměla žádný vliv. S ohledem na krátký čas, za který řidič stihl zastavit, je však možné soudit, že tak nečinil na výzvu jiného cestujícího, jak tvrdila žalobkyně. Dle tachografu počal řidič brzdit již 1,9 sekundy po rozjezdu, což časově odpovídá spíše tomu, že jej k brždění přiměl hluk z prostoru vozu, příp. signál k řidiči.

22. Soud rovněž postřehl rozpor mezi výpověďmi žalobkyně před policisty a v řízení před soudem. Policistům žalobkyně sdělila, že trekové hole držela v levé ruce a současně se tou samou rukou držela sedadla, přičemž při rozjezdu tramvaje se pokoušela chytit sedadla i pravou rukou. V řízení před soudem pak žalobkyně tvrdila a vypověděla, že hole držela v jedné blíže neurčené ruce a sedadla se držela druhou rukou, přičemž o snaze chytit se i druhou rukou se již nezmínila. S ohledem na uvedený rozpor lze mít pochybnosti o tvrzení žalobkyně, jakým způsobem a zda vůbec se držela.

23. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“),„ (s ) mlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.“ přičemž„ (d) opravce se při přepravě postará o bezpečnost a pohodlí cestujícího. Podrobnosti upraví přepravní řády.“ (§ 2551 o.z.). Podle § 2554 odst. 1 o. z. platí, že„ (v ) znikne-li cestujícímu za přepravy újma na zdraví nebo škoda na zavazadle přepravovaném společně s ním nebo vznikne-li škoda na věci, kterou měl cestující u sebe, nahradí ji dopravce podle ustanovení o náhradě škody způsobené provozem dopravních prostředků.“ 24. Podle § 2894 odst. 2 o. z.,„ (n) ebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.“ Podle § 2895 o. z. platí, že„ (š) kůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.“ 25. Podle § 2903 odst. 1 o. z.,„ (n) ezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.“ Podle § 2904 o. z.„ (ú) jmu způsobenou náhodou nahradí ten, kdo dal ze své viny k náhodě podnět, zejména tím, že poruší příkaz nebo poškodí zařízení, které má nahodilé újmě zabránit.“ Podle § 2918 o. z. pak platí, že„ (v ) znikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.“ 26. Podle § 2927 odst. 1 o. z.,„ (k ) do provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.“ avšak dle odst. 2 cit. ust.„ (p) ovinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.“ 27. Podle § 36 odst. 1 písm. e) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o dráhách“),„ (k ) aždý dopravce, který provozuje veřejnou drážní dopravu, je kromě povinností uvedených v § 35 povinen (…) vytvářet ve veřejné drážní osobní dopravě podmínky pro přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace a rodičů s dětmi“ a to za podmínek stanovených přepravními řády (§ 37 odst. 1 zák. o drahách). Podle § 37 odst. 5 věty první zákona o dráhách platí, že„ (c) estující je povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla chovat se tak, aby neohrozil svou bezpečnost, bezpečnost jiných osob, bezpečnost a plynulost drážní dopravy, a dbát přiměřené opatrnosti dané povahou drážní dopravy.“ 28. Podle § 8 odst. 2 přepravního řádu žalované ve znění účinném do 30. 9. 2020„ (c) estující s omezenou schopností pohybu a orientace mají přednost při obsazení míst k sezení, která jsou ve vozidle vyhrazená a označená pro přepravu těchto osob.“ a dle § 12 odst. 1 vět první a druhé přepravního řádu„ (c) estující s omezenou schopností pohybu a orientace mají ve vozidle právo na místo k sezení na sedadlech pro ně vyhrazených a označených. Pokud není u těchto osob jejich právo na místo k sezení zřetelně patrné, prokazují svůj nárok příslušným průkazem. Jiný cestující, který takové místo obsadil, toto místo cestujícímu s omezenou schopností pohybu a orientace na jeho požádání uvolní (…)“ A konečně podle podle § 16 odst. 1 přepravního řádu„ (c) estující, který ve vozidle stojí, přidržuje se za jízdy zařízení vozidla k tomu určených.“ 29. Výše uvedený skutkový závěr soud posoudil po právní stránce takto. Mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o přepravě podle § 2550 o. z., § 37 odst. 1 a odst. 7 věty druhé a zákona o dráhách a § 3 odst. 1 přepravního řádu ve znění účinném do 30. 9. 2020, když žalobkyně jako cestující nastoupila do vozidla provozovaného žalovanou jako dopravcem. Žalovaná byla podle § 2551 o. z. povinna starat se o bezpečnost a pohodlí žalované s bližší úpravou v přepravním řádu. Žalobkyni jako osobu pohybově postiženou bylo možné považovat za osobu s omezenou schopností pohybu a orientace podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Žalovaná byla povinna vytvářet podmínky pro přepravu osob s omezenou schopsností pohybu a orientace podle § 36 odst. 1 písm. e). Žalobkyně proto měla právo na nástup všemi dveřmi pro cestující, na přednostní obsazení míst k sezení na sedadelch vyhrazených pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace a na uvolnění těchto míst jinými cestujícími na její žádost s případným současným prokázáním se příslušným průkazem podle § 8 odst. 2, § 12 odst. 1 vět první a druhé a 12 odst. 4 přepravního řádu. Předmětná tramvajová linka naplňovala znaky městské hromadné dopravy podle § 2 písm. c) přepravního řádu ve znění účinném do 30. 9. 2020, žalovaná proto vyhradila v každém voze nejméně 6 míst k sezení pro cestující s omezenou schopností pohybu a orientace v souladu s § 12 odst. 2 větami první a druhou přepravního řádu a označila je piktogramem v souladu s § 48 odst. 3 dopravního řádu drah. Žalovaná prostřednictvím smluvních přepravních podmínek navíc pouze stanovila podle § 12 odst. 4 přepravního řádu povinnost ostatních cestujících umožnit osobám s omezenou schopností pohybu a oridentace přednostní nástup.

30. Po dobu, co žalobkyně stála, byla povinna se za jízdy přidržovat k tomu určených zařízení vozidla podle § 16 odst. 1 přepravního řádu, přičemž totožná povinnost byla zakotvena i ve smluvních přepravních podmínkách závazných pro žalobkyni podle § 49 odst. 3 přerpavního řádu. Žalobkyně byla dále povinna podle § 37 odst. 5 věty první zákona o dráhách při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla chovat se tak, aby neohrozila svou bezpečnost, bezpečnost jiných osob, bezpečnost a plynulost drážní dopravy a dbát přiměřené opatrnosti dané povahou drážní dopravy.

31. Žalobkyni jako cestující vznikla za přepravy újma na zdraví, jejíž náhrada se proto v souladu s § 2554 odst. 1 o. z. řídí ustanovením o náhradě škody způsobené provozem dopravních prostředků v § 2927 ve spojení s § 2894 odst. 2 o. z. Ust. § 2927 o.z. předtsavuje tzv. objetivní odpovědnost dopravce za škodu, tedy se nevyžaduje jeho zavinění ve smyslu § 2895 o. z. V řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by bylo možno podřadit pod okolnosti mající původ v provozu ve smyslu § 2927 odst. 2 o.z., jak jsou definovány judikaturou, např. selhání nebo nedostatečk činnosti řidiče, nedostatky či vady materiálu nebo technický stav dopravního prostředku (k tomu blíže srov. např. rozhodnutí NS sp.zn. 25 Cdo 948/2010). Jak bylo uvedeno, vozidlo netrpělo žádnými závadami, vč. jeho vnitřního vybavení, pochybení řidiče nebylo zjištěno. V takovém případě je tedy třeba se zabývat námitkou žalované, že se odpovědnosti zprostila ve smyslu § 2927 odst. 1 o.z.

32. Povinnost k náhradě újmy je v daném případě tedy dána zvláštní povahou provozu a lze se jí zprostit, jen prokáže-li dopravce, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat (§ 2927 odst. 1 o.z.). Tramvaj byla vybavena dostatečným množstvím vhodně umístěných zařízení určených k přidržování cestujících. Povinnost žalované jako stojícího cestujícího se za jízdy přidržovat vyplývala z přepravního řádu a smluvních přepravních podmínek. Je obecně známou skutečností, že ve vozidlech městské hromadné dopravy dochází k přepravě i stojících cestujících, kteří jsou povinni se za jízdy přidržovat, aby zabránily nejen svému pádu, ale též možnosti pádu na jinou osobu a jejímu případnému zranění. Žalobkyně svou povinnost se za jízdy přidržovat nezpochybňovala a sama tvrdila, že se držela. S ohledem na výše popsané rozpory ve výpovědích žalobkyně lze mít nicméně pochybnosti, zda se skutečně přidržovala dostatečně účinně, respektive měla-li v téže ruce trekové hole, zda se vůbec přidržovat mohla. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná jako dopravce prokázala, že škodě nemohla zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po ni lze požadovat.

33. Namítala-li žalobkyně, že vůči ní měl řidič brát zvláštních ohledů jako vůči osobě pohybově postižené, je třeba podoktnout, že jediným vnějším projevem, kterým žalobkyně podle svého tvrzení (které s ohledem na neexistenci kamerového systému v místě nehody a neztotožnění dalších svědků nemohlo být v řízení prokázáno) dávala tuto skutečnost najevo, bylo zdvižení trekových holí. Ty jsou však zejména sportovním vybavením a jejich užívání nelze automaticky spojovat s pohybovým postižením dané osoby. Navíc žalobkyně hole neužívala vždy, ale spíše podle aktuálního počasí a za účelem udržování (trénování) své fyzické kondice, nepochybně se tedy dovedla samostatně pohybovat i bez nich. Především je však třeba podotknout, že povinnost žalované jako dopravce vůči osobám s omezenou schopností pohybu nebo orientace, ať již mezi ně žalobkyně viditelně patřila či nikoliv, jsou dány přepravním řádem a spočívají jen v umožnění nástupu všemi dveřmi (i v případě směrově usměrněného nastupování), ve vyhrazení míst k sezení a v případných odlišných pravidlech pro nástup a výstup stanovených ve smluvních přepravních podmínkách, což v případě žalované znamenalo právo přednostního nástupu. Povinnost dopravce vyčkat s odjezdem ze zastávky na usazení cestujícího s omezenou schopností pohybu a orientace však žádný právní předpis nestanovuje a po dopravci nelze takovou povinnost ani spravedlivě požadovat. Nejen že řada hromadných dopravních prostředků, zejména tramvají ani neumožňuje řidiči sledovat situaci v celém vozidle, zvlášť brání-li mu svou pouhou přítomností ve výhledu stojící cestující. Navíc by takový nucený postup vedl k neúnosnému prodlužování doby stání v zastávkách a celkové jízdní doby, což by v časech dopravní špičky na frekventovaných místech mohlo způsobit i dopravní kolaps. Moderní městská hromadná doprava se vyznačuje rychlostí a efektivitou, kdy vozidla jsou konstruována s velkým počtem rozměrných dveří umožňujících rychlou výměnu vystupujících a nastupujících cestujících. Tomu odpovídají i jízdní doby v jízdních řádech. Zvláštní péče zdravotně znevýhodněným cestujícím je pak poskytována právě vyhrazením míst k sezení co nejblíže nástupním dveřím. Ostatně si ani nelze představit, jak by měl cestující svůj nárok na zvláštní zacházení vůči řidiči za stávajících podmínek uplatňovat, není-li jeho postižení zcela nepřehlédnutelné, jako je tomu např. u osob na invalidním vozíku nebo nevidomých s bílou holí a zařízením pro elektronickou komunikaci s vozidlem. Patrně by musela být všechna vozidla vybavena dalším zvláštním tlačítkem, jako je tomu nyní u žádosti o plošinu pro invalidní vozíky, anebo by držitelé průkazů ZTP využívali obdobných elektronických prvků jako osoby nevidomé. Jelikož však žádný takový prostředek není právním řádem upraven, stěží lze jeho zavedení požadovat po žalované. Žalobkyně, jak sama potvrdila, si byla vědoma, že po zaznění zvukové výstrahy a uzavření dveří se tramvaj rozjede, a v tomto ohledu tudíž ani nelze klást žalované k tíži, že by rozjezd tramvaje byl pro žalobkyni jakkoliv neočekávaný.

34. Pokud jde o vlastní rychlost rozjezdu, pak rychlost tramvaje po době 1,9 sekund od vyjetí činila 9 km·h-1 a zrychlení v této době činilo 1,33 m·s-2. Takové zrychlení nepřekračovalo limit maximálního možného standardního zrychlení tramvaje při rozjezdu, nelze je proto vnímat za jakkoliv neobvyklé. Žalobkyně patrně upadla z důvodu nedostatečného přidržení se a překvapení z rozjezdu tramvaje. Tomu by však žalovaná mohla zabránit jedině čekáním, než si žalobkyně sedne, což však po žalované nelze požadovat, jak je vyloženo shora. Vzniklá újma je tak přičitatelná pouze žalobkyni podle § 2918 věty první o. z., popřípadě též nešťastné náhodě (§ 2903 odst. 1 a § 2904 o. z.).

35. Žalovaná rovněž neporušila žádnou zákonnou ani smluvní povinnost podle § 2910 a § 2913 odst. 1 o. z. a neporušil ji ani řidič tramvaje jako její zaměstnanec podle § 2914 věty první o. z.

36. Poněvadž povinnost žalované nahradit žalobkyni újmu nebyla v řízení prokázána, soud obě žaloby v celém rozsahu zamítl. Jelikož nebyl dán již základ nároku, soud se v zájmu hospodárnosti řízení již nezabýval jeho výší.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované měly ve věci plný úspěch, když byly obě žaloby v celém rozsahu zamítnuty, proto mají právo na náhradu svých nákladů řízení vůči žalobkyni. Výši těchto nákladů soud určil podle § 153 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.), když žalovaná ani vedlejší účastnice na straně žalované nebyly v řízení zastoupeny zástupcem podle § 137 odst. 2 a nedoložily výši svých hotových výdajů.

38. Náklady žalované ve výši 3 600 Kč se skládají z paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za těchto 12 úkonů podle § 1 odst. 3 písm. a) až c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.: nahlížení do spisu o první žalobě dne 8. 4. 2021, vyjádření ze dne 30. 4. 2021 k první žalobě na výzvu soudu (č. l. 14), nahlížení do spisu o druhé žalobě dne 13. 5. 2021, vyjádření ze dne 21. 5. 2021 k druhé žalobě na výzvu soudu (č. l. 15 sp. zn. 67 C 149/2021), příprava na jednání dne 14. 10. 2021, účast na jednání dne 14. 10. 2021 (č. l. 37), nahlížení do spisu dne 8. 11. 2021, doplnění tvrzení a důkazů ze dne 10. 11. 2021 (č. l. 46), příprava na jednání dne 20. 1. 2022, účast na jednání dne 20. 1. 2022 (č. l. 70), závěrečný návrh ze dne 9. 2. 2022 na výzvu soudu a účast na jednání – vyhlášení rozsudku dne 18. 2. 2022. Soud nepřiznal náhradu hotových výdajů za podání ze dne 12. 4. 2021 (č. l. 10) obsahující pouze žádost o prodloužení lhůty k vyjádření se k první žalobě a též návrh na vstup vedlejší účastnice do řízení, jež však v návaznosti na tento první návrh svým podáním ze dne 4. 5. 2021 sdělila, že se svým vstupem do řízení jako vedlejší účastnice nesouhlasí, proto se nejednalo o účelně vynaložený náklad. Rovněž soud nepřiznal náhradu hotových výdajů za návrh na spojení věcí ze dne 24. 5. 2021, neboť mohl být učiněn již v rámci vyjádření ke druhé žalobě o 3 dny dříve. V souvislosti s vyhlášením rozsudku pak soud nepřiznal náhradu hotových výdajů za přípravu k jednání, neboť nebyla potřebná.

39. Náklady vedlejší účastnice na straně žalované ve výši 1 500 Kč se skládají z paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za těchto 5 úkonů podle § 1 odst. 3 písm. a) až c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.: vyjádření ze dne 24. 6. 2021 k oběma žalobám na výzvu soudu (č. l. 31), příprava na jednání dne 14. 10. 2021, účast na jednání dne 14. 10. 2021 (č. l. 37), příprava na jednání dne 20. 1. 2022 a účast na jednání dne 20. 1. 2022 (č. l. 70). Vyhlášení rozsudku se vedlejší účastnice neúčastnila.

40. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.