14 Co 276/2024 - 768

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Markéty Jiráskové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] sídlem [adresa] proti žalované: [společnost], IČO [IČO] sídlem [adresa] o náhradu újmy na zdraví, o odvolání účastnic proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. dubna 2024, č.j. 27 C 39/2018-704, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. května 2024, č. j. 27 C 39/2018-711, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I napadeném v rozsahu částky 895 781 Kč s příslušenstvím mění tak, že ohledně částky 123 827 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 6. 2018[Anonymizováno]do zaplacení se žaloba zamítá, a potvrzuje se ohledně částky 771 954 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 6. 2018 do zaplacení.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II napadeném v rozsahu částky 99 531,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 6. 2018 do zaplacení, částky 43 573,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 10. 2017 do zaplacení, částky 35 179,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 10. 2017 do zaplacení a částky 46 827 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 6. 2018 do zaplacení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 292,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 6. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, a potvrzuje se ohledně částky 99 531,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 6. 2018 do zaplacení, částky 43 573,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 10. 2017 do zaplacení, částky 35 179,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 10. 2017 do zaplacení a částky 23 534,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 6. 2018 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 210 463 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], advokáta.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů státu vynaložených v řízení před soudem I. stupně ve výši 51 210 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů státu vynaložených v řízení před soudem I. stupně ve výši 6 524 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 45 585 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], advokáta.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze náhradu nákladů státu vynaložených v odvolacím řízení ve výši, která bude určena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci takového usnesení.

VIII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze náhradu nákladů státu vynaložených v odvolacím řízení ve výši, která bude určena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci takového usnesení.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2[Anonymizováno]soudní poplatek za žalobu ve výši 9 448 Kč a za odvolání žalobkyně 1 165 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud I. stupně výrokem I žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 907 034 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 895 781 Kč od 3. 6. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 253 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, a to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II žalobu zamítl v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení 626 848,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 501 269 Kč od 3. 6. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 43 573,20 Kč od 29. 10. 2017 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 35 179,20 Kč od 29. 10. 2017 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 46 827 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, výrokem III žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 3 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem IV žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náklady řízení státu ve výši 31 466,46 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem V žalované uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náklady řízení státu ve výši 26 267,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na žalované jako pojistiteli škodícího vozidla domáhala zaplacení újmy vzniklé jí ublížením na zdraví a účelně vynaložených nákladů při uplatňování nároků na náhradu této újmy. Tvrdila, že při dopravní nehodě dne [datum] utrpěla zranění spočívající v kontuzi zad, kontuzi lokte, distorzi krční páteře, mozkové komoci, následné hemihypestesii a kontuzi lumbální krajiny, pro něž byla hospitalizována od [datum]. do [datum] a od [datum]. do [datum] a v pracovní neschopnosti od [datum] do 21. 12. 2015.

3. Nárok na bolestné uplatnila ve výši 35 179,20 Kč s příslušenstvím s tím, že jde o 140 bodů dle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví dle Stanoviska kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. Cpjn 14/2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2014 (dále jen „Metodika“) za diagnózu poranění mozku s organickým psychosyndromem (S069), kterou žalovaná překlasifikovala na ložiskové poranění mozku (S063) a odškodnila ji krácením o 60 bodů.

4. Náhradu za ztrátu na výdělku uplatnila ve výši 55 168,20 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jako osoba samostatně výdělečně činná dosahovala v roce 2013 příjmů ve výši 116 814 Kč a za deset měsíců roku 2014 108 938 Kč (tedy průměrně za tento rok 10 893,80 Kč). Dávky nemocenského pojištění jí byly vyplaceny ve výši 47 380 Kč. Její ušlý výdělek tak činil 105 133,20 Kč, který žalovaná odškodnila částkou 49 965 Kč, přičemž vyšla z daňového přiznání z roku 2013, za prvních šest měsíců plnila v plné výši a za zbývajících osm měsících v poloviční výši.

5. Cestovné související s léčbou vzniklých úrazů uplatnila žalobkyně ve výši 9 282,15 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná jí poskytla již 3 298 Kč.

6. Ztížení společenského uplatnění (dále jen „ZSU“) se domáhala ve výši 1 397 050 Kč s příslušenstvím odkazujíc přitom na závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že žalovaná na tento nárok nijak neplnila.

7. Náhradu účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení uplatnila ve výši 70 858 Kč s příslušenstvím za 4 úkony právní služby po 14 340 Kč[Anonymizováno]a s tím spojenou náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty.

8. Pokud jde o příslušenství uplatněných nároků, požadovala zaplacení úroků z prodlení z náhrady účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení od uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě, u ZSU od uplynutí 16. dne po skončení šetření, u zbývajících nároků ode dne následujícího po uplynutí tří měsíců od uplatnění nároku.

9. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Nesporovala, že došlo k předmětné dopravní nehodě a že její viník měl u ní sjednáno pojištění z provozu motorového vozidla. K jednotlivým uplatněným nárokům se vyjádřila následovně. Pokud jde o bolestné, nebylo potvrzeno jasné traumatologické postižení mozku, a proto bolestné hodnotila položkou S063 (otřes mozku) v poloviční výši. V rámci náhrady za ztrátu na výdělku zohlednila i léčbu onemocnění, které pojištěný nezavinil, ale které se vlivem utrpěného zranění zhoršilo, přičemž obvyklá doba léčby činila 3 měsíce. Cestovné bylo vypočteno nepříhodně za použití pracovněprávní vyhlášky. Pokud jde o ZSU namítala, že [tituly před jménem] [jméno FO] provedl hodnocení i na základě potíží žalobkyně degenerativního původu rozvíjejících se dlouho před úrazem a neměl k dispozici žádné lékařské zprávy, přičemž ustálení zdravotního stavu shledal k 18. 10. 2016. [tituly před jménem] [jméno FO] shledala odeznělý postkontusní syndrom a lehkou posttraumatickou poruchu. Nesouhlas žalovaná projevila s okamžikem, který [tituly před jménem] [jméno FO] označila za ustálení zdravotního stavu žalobkyně, tj. 1. 1. 2020, a v této souvislosti poukázala na to, že žalobkyně odbornou léčbu svého psychického stavu zahájila až v roce 2019.

10. Podáním ze dne 20. 8. 2019 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, přičemž výslovně prohlásila, že nepožaduje náhradu nákladů řízení ve vztahu k předmětu řízení, o nějž žalobu vzala zpět, žalovaná tuto skutečnost potvrdila s tím, že se též k uvedenému předmětu nedomáhá náhrady nákladů řízení. Na provedené zpětvzetí soud I. stupně reagoval usnesením ze dne 12. 9. 2019, č. j. 27 C 39/2018-351, jímž řízení zastavil co do nároku na cestovné ve výši 9 282,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 29. 10. 2017 do zaplacení (žalovaná doplatila částku 5 705 Kč), co do nároku náhrady ztráty na výdělku ve výši 11 595 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 29. 10. 2017 do zaplacení (žalovaná doplatila rozdíl dle daňového přiznání za rok 2014, celou dobu pracovní neschopnosti, nedoplatila ono 50 % snížení za 8 posledních měsíců pracovní neschopnosti) a co do nároku na náhradu účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení ve výši 12 778 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 15. 6. 2018 do zaplacení (žalovaná doplatila odměnu, režijní paušály a DPH za čtyři požadované úkony ve vztahu k plnění, které doplatila po podání žaloby).

11. Následně soud I. stupně zrekapituloval, že předmětem řízení zůstal nárok na bolestné ve výši 35 179,20 Kč s příslušenstvím od 29. 10. 2017 do zaplacení, na náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 43 573,20 Kč s příslušenstvím od 29. 10. 2017 do zaplacení, na ZSU ve výši 1 397 050 Kč s příslušenstvím od 3. 6. 2018 do zaplacení a náhradu nákladů za právní zastoupení ve výši 58 080 Kč s příslušenstvím od 15. 6. 2018 do zaplacení.

12. Po provedeném dokazování vzal soud I. stupně za prokázané, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které žalobkyně utrpěla zhmoždění levého loketního kloubu, podvrtnutí krční páteře a zhmoždění, resp. podvrtnutí bederní páteře. K úrazu hlavy nedošlo. Žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od [datum] do 21. 12. 2015 z důvodu pátrání po příčině jejích fyziologických zdravotních obtížích. V souvislosti s dopravní nehodou se u žalobkyně rozvinula posttraumatická stresová porucha, která nyní přetrvává již jen v lehké formě, a vlivem fyzických i psychických problémů po dopravní nehodě se časem u žalobkyně rozvinula středně těžká depresivní porucha. Obvyklá doba léčby žalobkyně byla nejvýše 10 týdnů. Viník dopravní nehody měl sjednáno pojištění odpovědnosti provozu vozidla u žalované. Žalovaná uhradila žalobkyni před podáním žaloby na bolestném 32 666 Kč, ušlém výdělku 43 573,20 Kč (správně 49 965 Kč – poznámka odvolacího soudu, viz žaloba strana 8) a 13 041 Kč coby náklady za právní zastoupení. Úraz žalobkyně měl trvalé následky v podobě posttraumatické stresové poruchy a středně těžkých depresí, které byly ohodnoceny znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] na 1 397 000 Kč a znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] na 895 781 Kč, která ZSU snížila o 10 % s ohledem na vyšší věk žalobkyně.

13. Soud I. stupně na věc aplikoval § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), za použití § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“) § 6 odst. 1, § 9 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“).

14. Vyšel z toho, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při němž se osobní vozidlo, k němuž bylo se žalovanou sjednáno pojištění odpovědnosti z jeho provozu, střetlo se žalobkyní přecházející vozovku tak, že do ní narazilo levou přední částí. Šetření dopravní nehody skončilo odložením věci policejním orgánem z důvodu úmrtí viníka dopravní nehody. Na tomto základě uzavřel, že žalovaná je ve věci pasivně legitimována ve smyslu § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.

15. Při dopravní nehodě žalobkyně dle znaleckého posudku [ústav] (dále jen „[ústav]“) utrpěla zhmoždění levého loketního kloubu, podvrtnutí krční páteře a zhmoždění, resp. podvrtnutí bederní páteře. K úrazu hlavy nedošlo. Zranění žalobkyně byla lehkého stupně a jejich obvyklá doba léčby je 3 až 6 týdnů, dobu lze zdvojnásobit v průměru na 6 – 10 týdnů. Delší setrvávání v pracovní neschopnosti žalobkyně bylo podmíněno pátráním po příčině potíží, které však s dopravní nehodou nesouvisí. Část zdravotních obtíží byla u žalobkyně přítomna již před dopravní nehodou, tyto obtíže mají degenerativní původ a mohou souviset i s úrazem hlavy, který žalobkyně utrpěla více než před 30 lety. [ústav] ve znaleckém posudku s odkazem na konkrétní lékařské zprávy přesvědčivě vyvrátil závěr [tituly před jménem] [jméno FO], že žalobkyně utrpěla organický psychosyndrom. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] též uzavřela, že k organickému úrazu hlavy nedošlo, a tento závěr podporuje i odborné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO]. 16. [ústav], který nedospěl k závěru, že by žalobkyně trpěla posttraumatickou stresovou poruchou, žalobkyni nevyšetřil. Dle soudu I. stupně je však v případě duševního onemocnění třeba provést vlastní vyšetření člověka, zejména tehdy, jestliže toto onemocnění má jeho život i v budoucnu ovlivňovat. Soud I. stupně proto vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, která u žalobkyně shledala lehkou posttraumatickou stresovou poruchu a středně těžkou depresivní poruchu. Posttraumatickou stresovou poruchu u žalobkyně shledala i znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] (lehkou, odeznívající) i [tituly před jménem] [jméno FO], taktéž znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. [tituly před jménem] [jméno FO] podala znalecký posudek již v roce 2019 (při jednání soudu) a [tituly před jménem] [jméno FO] až v roce 2023. [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni vyšetřila a dospěla k závěru, že posttraumatická stresová porucha je u žalobkyně nadále přítomna v lehké formě. Zároveň nevyloučila, že i po takto dlouhé době od nehody může porucha nadále přetrvávat, jedná se o individuální záležitost. Ostatně i [ústav] připustil, že porucha v několika málo procentech může přetrvat delší než průměrnou dobu.

17. Soud I. stupně měl dále za prokázané, že žalobkyně trpí středně těžkou depresivní poruchou, která se u ní rozvinula v příčinné souvislosti s předmětnou dopravní nehodou. Žalobkyně se do dopravní nehody psychicky neléčila, neměla predispozici k psychickému onemocnění, a v jejím životě se po dopravní nehodě neudála žádná jiná traumatizující skutečnost, která by byla podnětem k rozvoji depresí. Depresivní porucha u žalobkyně nastala vlivem více okolností, které u žalobkyně po dopravní nehodě nastaly. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vyloučila, že by bylo možno posoudit míru jednotlivých okolností na rozvoj poruchy (sociální, zdravotní aj.). Jelikož však u žalobkyně nebyl dříve náznak této poruchy, je jisté, že k jejímu rozvoji došlo v souvislosti s dopravní nehodou. Dle [tituly před jménem] [jméno FO] mohla být v době vyšetření [tituly před jménem] [jméno FO] či [tituly před jménem] [jméno FO] depresivní porucha zastřena posttraumatickou stresovou poruchou. Soud I. stupně v tomto směru nevycházel z odborného vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], neboť měl k dispozici znalecký posudek.

18. V případě žalobkyně tak došlo ke vzniku poškození zdraví, a to jak fyzického, tak i psychického (posttraumatická stresová porucha a středně těžká depresivní porucha).

19. Žalovanou žalobkyni poskytnuté bolestné měl soud I. stupně za odpovídající. Spor mezi účastnicemi byl v hodnocení položky poranění mozku s organickým psychosyndromem (S069). Posudkem [ústav] bylo vyloučeno poranění mozku. Soud I. stupně tedy vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], nikoli [tituly před jménem] [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO] ohodnotila bolestné včetně jeho zvýšení za vnímání psychické bolesti částkou 26 385 Kč, tj. částkou nižší, než jakou žalovaná již žalobkyni poskytla.

20. K náhradě za ztrátu na výdělku soud I. stupně uzavřel, že dle znaleckého posudku [ústav] měla pracovní neschopnost žalobkyně v souvislosti s poškozením zdraví při dopravní nehodě trvat nejdéle 10 týdnů. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] též uzavřela, že délka pracovní neschopnosti žalobkyně neodpovídá psychiatrickým diagnózám, které byly kombinovatelné s prací. Žalovaná žalobkyni plnila za celou dobu pracovní neschopnosti, a to po dobu prvních 6 měsíců v plné výši a po dobu zbývajících 8 měsíců ve výši poloviční. Toto plnění žalované měl soud I. stupně za dostačující, neboť délka pracovní neschopnosti žalobkyně neodpovídala potřebě léčby, ale souvisela s pátráním po příčinách jiných zdravotních problémů žalobkyně nesouvisejících s dopravní nehodou (infekční původ aj.). Soud I. stupně tedy tomuto žalobnímu požadavku nevyhověl.

21. Ve vztahu k požadavku na ZSU, soud I. stupně uzavřel, že v souvislosti s psychiatrickými diagnózami žalobkyně (posttraumatická stresová porucha a středně těžká depresivní porucha) u žalobkyně vznikla překážka lepší budoucnosti ve smyslu § 2958 o.z. Soud I. stupně proto postupoval ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021, a zkoumal dopady uvedeného poškození zdraví žalobkyně na její schopnosti a možnosti.

22. V této souvislosti vyšel ze závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], která stanovila datum ustálení zdravotního stavu žalobkyně dnem 1. 1. 2020 s tím, že k uvedenému dni byly patrné výsledky léčby žalobkyně, kterou započala v roce 2019. Do té doby neexistuje žádná lékařská dokumentace, z níž by bylo možné hodnotit zdravotní stav žalobkyně z hlediska jejích psychických obtíží. Soud I. stupně k tíži žalobkyně nezohlednil, že lékařskou pomoc nevyhledala dříve, protože nelze stanovit, jaký by byl její zdravotní stav, pokud by tak učinila, a protože ji žádný lékař ani k psychiatrovi neposlal. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] též vysvětlila, že obtíže žalobkyně není možné rozdělit ve vztahu k posttraumatické stresové poruše a k depresi, vyjma problémů s přecházením přechodu pro chodce a vyhýbání se místu nehody. Soud I. stupně nevycházel z data ustálení zdravotního stavu zjištěného [tituly před jménem] [jméno FO].

23. K jednotlivým doménám se pak soud I. stupně vyjádřil podrobně v bodě 35 odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž zohlednil jak závěry [tituly před jménem] [jméno FO], tak i zjištění učiněná z výpovědi žalobkyně. Na uvedený rozbor pak odvolací soud pro stručnost odkazuje.

24. Soud I. stupně následně uzavřel, že procentní podíl zjištěného stupně omezení žalobkyně činí 7,2916666667 % z výchozí rámcové částky – při zohlednění ustálení zdravotního stavu žalobkyně 1. 1. 2020 z částky 13 650 000 Kč jako 400násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za předcházející rok, tj. částku 995 312,41 Kč. S ohledem na to, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo ve věkovém rozmezí [hodnota] let, aplikoval soud I. stupně 10 % srážku na konečných 895 781 Kč, kterou žalobkyni přisoudil. Neshledal totiž důvody pro další modifikaci této částky ať již na straně žalobkyně či na straně škůdce. Takové důvody nebyly žalobkyní ani tvrzeny.

25. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů za právní zastoupení žalobkyně, soud I. stupně vyšel z toho, že mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že žalobkyně učinila čtyři úkony právní služby - dopis ze dne 28. 7. 2017, uplatnění nároku na ZSU ze dne 10. 10. 2017, urgence z 21. 11. 2017 a dopis z 21. 12. 2017. Náhrada nákladů za právní zastoupení náleží ve smyslu § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. u náhrady újmy na zdraví od samotného počátku, a to pokud jde o náklady zastoupení spojené s uplatňováním nároku na pojistné plnění. Při určení výše náhrady se postupuje dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „advokátní tarif“ se zohledněním účelnosti vynaložených nákladů včetně přiměřenosti případně sjednané odměny.

26. Žalovaná žalobkyni plnila na uvedený nárok podle vyplaceného plnění. Z důvodu přiznání náhrady ZSU soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady za zastoupení v souvislosti s tímto nárokem – tj. za 3 úkony právní služby (uplatnění nároku ze dne 10. 10. 2017, urgence ze dne 21. 11. 2017 a dopis ze dne 21. 12. 2017), neboť úkon z 28. 7. 2017 se uvedeného nároku netýkal. Při určení tarifní hodnoty vycházel z částky 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, tj. z odměny ve výši 3 100 Kč na jeden úkon právní služby. Vzhledem k tomu, že hotové výdaje dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu byly žalovanou již uhrazeny a přiznávají se v souvislosti s každým jednotlivým vykonaným úkonem, nikoli uplatněným nárokem, přiznal soud I. stupně žalobkyni tyto náklady ve výši 11 253 Kč (tj. 3 x 3 100 + 21% DPH).

27. Celkem soud I. stupně žalobkyni přiznal částku 907 034 Kč. O příslušenství rozhodl dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“), § 1970 o.z. Nárok na ZSU žalobkyně uplatnila dne 10. 10. 2017, žalovaná ukončila šetření 18. 5. 2018. Příslušenství z přiznaných nákladů na právní zastoupení bylo přisouzeno ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě doručené 14. 6. 2018.

28. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovanou shledal převážně procesně úspěšnou, a to co do částky 140 400,20 Kč (tarifní hodnota bolestného 50 000 Kč - § 9 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za ztrátu na výdělku 43 573,20 Kč a náklady právního zastoupení 46 827 Kč), tedy co do 69 % z celkově požadované částky 201 653,29 Kč, neúspěšná byla co do částky 61 253 Kč (tarifní hodnota ZSU 50 000 Kč, 11 253 Kč náklady právního zastoupení), tedy co do 31 %. Proto žalované náleží náklady řízení v rozsahu 38 %.

29. Celkem soud I. stupně vyčíslil náklady žalované částkou 3 000 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. - za vyjádření ve věci ze dne 27. 9. 2017, účast na jednání ve dnech [datum], [datum], [datum], vyjádření ze dne 11. 1. 2021, účast na jednání dne [datum], [datum], vyjádření z 6. 3. 2024, účast na jednání dne [datum] a účast při vyhlášení rozsudku dne [datum]).

30. O nákladech státu rozhodl soud I. stupně dle § 148 odst. 1 o.s.ř. Tyto náklady představuje znalečné dle usnesení vyhlášeného při jednání soudu dne [datum] ve výši 1 208 Kč, znalečné dle usnesení z 3. 10. 2019, č. j. 27 C 39/2018 – 363, ve výši 1 400 Kč, znalečné dle usnesení ze dne 24. 10. 2022, č.j. 27 C 39/2018 – 569, ve výši 57 500 Kč, znalečné dle usnesení ze dne 1. 12. 2022, č. j. 27 C 39/2018 – 588, ve výši 1 634 Kč, znalečné dle usnesení ze dne 7. 3. 2024, č. j. 27 C 39/2018 – 680, ve výši 18 550 Kč a znalečné dle usnesení ze dne 3. 5. 2024, č. j. 27 C 39/2018 - 703, ve výši 4 442 Kč, tj. celkem 84 734 Kč. Znalečné bylo vyplaceno částečně ze zálohy složené žalobkyní dne 28. 1. 2020 ve výši 7 000 Kč a dne 16. 3. 2023 ve výši 20 000 Kč. Podle úspěchu ve věci se má žalobkyně podílet na nákladech státu ve výši 58 466,46 Kč (69 %) a žalovaná ve výši 26 267,54 Kč (31 %). Žalobkyně již zaplatila celkem 27 000 Kč, tedy jí zbývá doplatit 31 466,46 Kč. Žalovaná dosud neuhradila nic a je povinna doplatit 26 267,54 Kč (výrok IV a V).

31. Proti tomuto rozsudku ve znění opravného usnesení brojí obě účastnice včasnými a přípustnými odvoláními.

32. Žalobkyně, jak vysvětlila při odvolacím jednání, brojila proti výroku II v části týkající se nároku na ZSU v rozsahu částky 99 531,41 Kč, v části týkající se nároku na bolestné, náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady nákladů za právní zastoupení a dále proti výroku o nákladech řízení.

33. Brojila proti postupu soudu I. stupně, který snížil částku náhrady odpovídající ZSU z 995 312,41 Kč o 10 % na 895 781 Kč, neboť k ustálení jejího zdravotního stavu došlo v době, kdy jí bylo [hodnota] let. Tento postup označila za rozporný se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 1010/22. Namítala, že zde jsou výjimečné okolnosti, v jejichž důsledku by měl jít běh času k tíži žalované. Neprofesionální přístup žalované k vypořádání jejího nároku totiž přispěl ke zhoršení jejího psychického stavu a oddálil okamžik jeho ustálení. Pokud jde o bolestné, bylo předmětem sporu, jakou diagnózu je nejvhodnější použít na její případ – zda S069 (jiná nitrolební poranění) nebo S063 (ložiskové poranění mozku). Bylo třeba zjistit, zda došlo k poranění hlavy, otřesu mozku. K této otázce uzavřela, že se jí nepodařilo s dostatečnou mírou jistoty fyzické poranění prokázat. V psychické rovině šlo o otázku, zda psychické bolesti lze podřadit pod některou z těchto diagnóz. Stěžejní tak je, zda vyplacená náhrada bolestného ve výši 32 666 Kč je přiměřená celkové protrpěné bolesti. Dle žalobkyně tomu tak není, neboť rozsah jejích zdravotních potíží po nehodě výrazně přesahoval ty, které se podařilo zachytit v diagnózách dle Metodiky. Obdobně je tomu v případě ušlého výdělku, kde je otázkou, zda pouhá skutečnost, že její případ nespadá do standardních tabulek, je dostatečným důvodem pro odmítnutí jejího nároku. Dle žalobkyně tomu tak není, neboť takový přístup je v rozporu se zásadou individuálního posouzení jednotlivého případu a zásadou plné kompenzace vzniklé újmy.

34. Podstatnou část odvolací argumentace pak zaměřila na rozhodnutí o nákladech řízení. Soud I. stupně nezohlednil, že výsledek řízení byl závislý na znaleckých posudcích a úvaze soudu, a bylo tedy na místě aplikovat § 142 odst. 3 o.s.ř. Při podání žaloby a kalkulaci svých nároků nemohla předvídat závěry vyslovené Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2060/2020, tato skutečnost by jí neměla jít k tíži. Tím, že jí soud I. stupně nepřiznal náhradu nákladů řízení, ale naopak jí uložil povinnost nahradit náklady protistraně, dosáhl absurdního výsledku za situace, kdy jí byla přiznána pro oba účastníky stěžejní náhrada ZSU a neuspěla pouze s vedlejšími nároky.

35. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, aby jí po uvedené změně byla přiznána náhrada ZSU v celkové výši 995 312,41 Kč, aby jí byla přiznána náhrada bolestného a ušlého výdělku a těmto částkám odpovídající náhrada účelně vynaložených nákladů za právní zastoupení.

36. Žalovaná odvoláním napadla výrok I rozsudku soudu I. stupně v rozsahu přisouzeného ZSU ve výši 895 781 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 3. 6. 2018 do zaplacení. Zrekapitulovala, že [tituly před jménem] [jméno FO] ve znaleckém posudku uzavřel, že u žalobkyně se nachází posttraumatická stresová porucha a organický psychosyndrom posttraumatický a k ustálení jejího zdravotního stavu došlo 18. 10. 2016. [tituly před jménem] [jméno FO] naopak ve znaleckém posudku ze dne 25. 3. 2018 shledala, že u žalobkyně se v přímé souvislosti s úrazem v říjnu 2014 rozvinul postkontusivní syndrom, který je aktuálně plně odeznělý, a lehká posttraumatická stresová porucha. [ústav] v ústavním znaleckém posudku ze dne 23. 8. 2022 nezjistil na základě lékařských zpráv, jimiž disponoval, posttraumatickou stresovou poruchu. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která žalobkyni vyšetřila 10. 11. 2023, stanovila ustálení zdravotního stavu žalobkyně k 1. 1. 2020 s tím, že rozvoj lehké posttraumatické stresové poruchy přešel v chronickou depresi, diagnostikovanou jako depresivní porucha ve středně těžké fázi.

37. Soudem I. stupně přisouzené ZSU ve výši 895 781 Kč je značně neadekvátní v poměru k utrpěnému fyzickému poškození zdraví, které na žalobkyni nezanechalo žádné následky. Odškodnění ZSU bylo vyhodnoceno pouze na základě subjektivních stesků žalobkyně a jedné zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 7. 11. 2022, resp. 24. 1. 2023.

38. V době, kdy žalobkyni vyšetřovali [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], tito neshledali u žalobkyně jiné psychické obtíže, které by vykazovaly příznaky chronické deprese. ZSU vzniká v době, v níž je možné zdravotní stav poškozeného považovat za ustálený a v níž lze posoudit, jaký má změněný zdravotní stav poškozeného prokazatelně nepříznivé důsledky. Uzavírá-li [tituly před jménem] [jméno FO], že lehká posttraumatická stresová porucha přešla v chronickou depresi, došlo k tomu z důvodu zhoršení neléčeného psychického stavu žalobkyně. [tituly před jménem] [jméno FO] pro nedostatek objektivních podkladů odvodila datum ustálení zdravotního stavu žalobkyně od skutečnosti, kdy poprvé mohlo formálně dojít k jeho zlepšení, a nezohlednila, že u žalobkyně dlouhodobě přetrvávala neléčená posttraumatická stresová porucha. Neztotožnila se s výrokem [tituly před jménem] [jméno FO], že v době vyšetření žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] mohla být depresivní porucha zastřena posttraumatickou stresovou poruchou. Soudu I. stupně tak vytýkala nesprávné vypořádání se s otázkou ustálení zdravotního stavu žalobkyně. Dle žalované je nutné vycházet z data ustálení zdravotního stavu žalobkyně zjištěného [tituly před jménem] [jméno FO], který jej stanovil v časovém období dvou let od vzniku úrazu, a to zcela v souladu s Metodikou. Po tomto datu se psychický zdravotní stav žalobkyně spíše zhoršoval z důvodu jeho neléčení a k viditelnému zlepšení došlo až po zahájení psychoterapie v roce 2019. Soud I. stupně převzal údaj o ustálení zdravotního stavu žalobkyně ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], kde je stanoven bez bližšího odůvodnění. Toto považovala za rozporné se závěry Ústavního soudu vyjádřenými v nálezu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 1010/22.

39. Žalobkyně měla na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] (z let 2017, 2018) nepochybně povědomí o svém zdravotním stavu, aby mohla zahájit léčbu svého psychického zdraví. Tuto však zahájila až na popud jí vyvolaného soudního řízení terapiemi v roce 2019. [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že k pozitivnímu ovlivnění psychického stavu žalobkyně by byla vhodná medikace antidepresivy. Žalobkyně si s ohledem na zásadu prevence dle § 2900 o.z. měla počínat tak, aby jejím jednáním nedošlo k větší újmě na jejím zdraví. V rozsahu, v jakém se podílela na vzniku škody, tj. v rozsahu alespoň poloviny, není dána odpovědnost subjektu odpovědného za škodu. Dle § 2918 o.z. by se měla poměrně snížit povinnost škůdce nahradit škodu, neboť újma žalobkyně se zvětšila následkem okolností, jež lze přičítat žalobkyni.

40. Navrhla, aby odvolací soud výrok I rozsudku soudu I. stupně ve znění opravného usnesení v napadeném rozsahu změnil nebo věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

41. Každá z účastnic se následně vyjádřila k odvolání protistrany.

42. Žalobkyně uvedla, že úvaha o adekvátnosti ZSU a bolestného je chybná, neboť fyzická zranění nejsou předpokladem rozvoje psychických reakcí na trauma, znalci [ústav] ji nevyšetřili, vyšli pouze z lékařských zpráv, úvaha o snížení ZSU kvůli tomu, že se nezačala léčit dříve, není případná, neboť se snažila své problémy řešit a nejprve řešila fyzické bolesti. Čtvrt roku po dopravní nehodě byla vyšetřena klinickou psycholožkou, jejíž doporučení následovala. Když jí [tituly před jménem] [jméno FO] diagnostikoval posttraumatickou stresovou poruchu, odhodlala se vyhledat psychoterapeutickou pomoc. Nevyhledala ji však ihned, neboť měla sníženou schopnost samostatně jednat, obtížně navazovala mezilidské kontakty. Je nemravné, pokud se žalovaná snaží přenést odpovědnost za její psychický stav na ni samotnou, neboť to byla žalovaná, kdo jí způsobil psychické útrapy a zhoršení jejího psychického stavu necitlivým a neprofesionálním způsobem. Odvolání žalované měla za nedůvodné.

43. Žalovaná poukázala na to, že žalobkyní odkazovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1010/22 je odbornou veřejností vnímán velice kriticky. Při aplikaci § 2958 o.z. je nutno vycházet z jazykového výkladu pojmu „překážka lepší budoucnosti“. Újma, která nastala u osoby před vrcholem jejího života, je zcela neporovnatelná s újmou, která nastane na sklonku života. V tomto směru odkázala na usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 38/2024. V době ustálení zdravotního stavu žalobkyně podle znalce [tituly před jménem] [jméno FO], tj. k 18. 10. 2016, bylo žalobkyni [hodnota] let, v době ustálení zdravotního stavu podle znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] bylo žalobkyni [hodnota] let, aktuálně je žalobkyni [hodnota] let, je tedy ve věku, kdy má odžitou minimálně polovinu svého života. Nelze srovnávat neléčené zdravotní obtíže žalobkyně psychického rázu s neměnnými zdravotními potížemi fyzickými. Snížení náhrady z důvodu věku bylo zcela na místě. Metodika nezahrnuje položky pro hodnocení akutní reakce na stres nebo úzkostně depresivního syndromu, nabízí však možnost navýšení bolestného pro různé komplikace při léčbě. Žádné takové komplikace však shledány znalci nebyly. Náhradu za ztrátu na výdělku žalovaná hradila v plné výši za dobu prvních šesti měsíců pracovní neschopnosti a ve výši poloviční za dobu zbývajících osmi měsíců pracovní neschopnosti. Dle znalců měla pracovní neschopnost žalobkyně v souvislosti s poškozením zdraví trvat nejdéle 10 týdnů a její trvání v rozsahu 1 roku neodpovídá psychiatrickým diagnózám žalobkyně. Plnění žalované na tento nárok bylo dostačující, neboť délka pracovní neschopnosti souvisela se zdravotními potížemi žalobkyně z obecných příčin nesouvisejících s dopravní nehodou (infekce, degenerativní onemocnění). Soud I. stupně se správně vypořádal s otázkou náhrady nákladů řízení.

44. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v rozsahu podaných odvolání rozsudek soudu I. stupně ve znění opravného usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), dokazování částečně zopakoval a doplnil (§ 213 o.s.ř.) a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

45. Žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum], o její pracovní neschopnosti rozhodl její praktický lékař [tituly před jménem] [jméno FO] s konečnou diagnózou G 98, tj. jiné poruchy nervové soustavy. (rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti)

46. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] provedl vyšetření žalobkyně 18. 10. 2016. Žalobkyně znalci sdělila, že po autonehodě jí začala porucha krátkodobé paměti, hůře si zapamatovává (čísla smluv), musí si napsat, co si má vzít s sebou nebo co udělat, špatně se soustředí, nepamatuje si, pro co jde, trpí nespavostí, nemůže usnout, v noci se budí po hodině, usne třeba nad ránem, má strach a úzkost přecházet přes přechod, při řízení je v tenzi z chodců, že jí tam někdo vběhne. Nikam s tím nešla, snaží se to zvládat sama, zdá se jí divné brát prášky kvůli tomu, že se bojí vstoupit na přechod. Podstoupila kraniosakrální terapie, Somatic Experiencing, koupila si kurs na zlepšování paměti [název] a neurolingvistické programování na snížení strachu z přecházení přechodu. Znalec měl k dispozici zprávu [tituly před jménem] [jméno FO] z klinické psychologie ze dne 3. 2. 2015, z níž vyplynulo, že žalobkyně udávala poruchy paměti, že potíže začala pociťovat až „při nástupu do práce“, že si nyní nepamatuje základní věci, momentálně studuje angličtinu a němčinu, deficit byl zjištěn v auditivní a vizuální bezprostřední paměti, ve schopnosti koncentrace a exekutivních schopnostech, byla jí doporučena medikace nootropiky a trénink paměti. Znalec uzavřel, že u žalobkyně se nachází posttraumatická stresová porucha a organický psychosyndrom posttraumatický a jako okamžik ustálení jejího zdravotního stavu považoval 18. 10. 2016. (znalecký posudek – ztížení společenského uplatnění znalce [tituly před jménem] [jméno FO] pro obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie a stanovení nemateriální újmy na zdraví ze dne 3. 10. 2017)

47. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] provedla vyšetření žalobkyně 24. 1. 2018, žalobkyně znalkyni popsala, že celý loňský rok měla problémy s oběma rukama, od lokte má bolesti, necitlivost, brnění, bolest ji budí, nemůže spát, bylo zjištěno, že má přiskřípnutou míchu, lékaři se nedivili, že má tyto problémy, navrhli operaci, ale žalobkyně tam nechce jít. Od září do února tak jezdí dvakrát týdně na rehabilitaci [místo] [ústav], stav se nehorší. Pokud přechází silnici na přechodu, má strach, musí přejít velmi rychle, na místo nehody nemůže chodit, má problémy s krátkodobou pamětí, je depresivnější, hodně unavená, společnost lidí jí nedělá dobře, je podrážděná, špatně se jí chodí na schůzky s klienty a porady, nemůže usnout, v noci se budí. Znalkyně u žalobkyně nezjistila duševní chorobu ve vlastním slova smyslu (psychózu), její osobnost hodnotila jako anomální s pithiatickými rysy. Uzavřela, že u žalobkyně se v přímé souvislosti s dopravní nehodou z října 2014 rozvinul již plně odeznělý postkontusní syndrom a lehká posttraumatická stresová porucha přetrvávající aktuálně v podobě drobné poruchy koncentrace, poruch usínání, občasného vybavování si traumatické situace a vyhýbání se situacím jako při dopravní nehodě. (znalecký posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], znalkyně pro obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie ze dne 25. 3. 2018)

48. Ze znaleckého posudku [ústav] ze dne 23. 8. 2022 odvolací soud zjistil, že dle zdravotnické dokumentace žalobkyně tato již před předmětnou dopravní nehodou dne [datum] trpěla recidivujícími obtížemi opakovaně vyšetřovanými neurologem, charakteru trnutí rukou a nohou, trvalých bolestí horní a dolní čelisti s podezřením na latentní tetanii, nebyla vyloučena ani larvovaná endogenní deprese, byla prokázána progredující neuropatie obou středových nervů při syndromu karpálního tunelu, byly zjištěny chronické vertebrogenní obtíže včetně cervikobrachiálního a cervikokraniálního syndromu v terénu degenerativních změn páteře, v roce 1986 spadla z kola a utrpěla mozkovou komoci s následnou krátkodobou hospitalizací, byla léčena pro sníženou funkci štítné žlázy, v roce 2005 utrpěla zlomeninu kotníku pravého hlezenního kloubu, asi v roce 2008 prodělala boreliozu. Již před předmětným úrazem a i po něm byl prokázán syndrom karpálního tunelu oboustranně dle EMG, žalobkyně byla indikována k operačnímu vyšetření. Z traumatologického hlediska žalobkyně při dopravní nehodě utrpěla úraz, pro nějž byla hospitalizována k observaci na chirurgickém oddělení [ústav], kde si stěžovala na bolest levého lokte, levého boku a na levé straně krku, do hlavy se neudeřila, v bezvědomí nebyla. Při vyšetření při příjmu byla zjištěna lehká citlivost při pohmatu podbřišku a oblasti beder, drobná povrchová oděrka lokte vlevo, pohyb bez omezení. RTG a sonografické vyšetření bez nálezů poranění, na RTG snímcích krční a bederní páteře popsány změny degenerativního původu, byla propuštěna do domácího léčení [datum] se závěrem zhmoždění zad, lokte a krční páteře. Dne 30. 11. 2014 byla přijata na neurologické oddělení uvedené nemocnice pro pocit snížené citlivosti a změny čití v oblasti obličeje, levé horní končetiny, břicha a hrudníku, CT LS páteře a mozku bylo bez úrazového nálezu, bez krvácení či jiného nálezu, 3. 12. 2014 byla propuštěna s doporučením na vyšetření magnetickou rezonancí, které bylo provedeno v lednu 2015 s nálezem četných glioz na mozku, imponujících jako infekční, vyšetřována dále pro podezření na infekční etiologii udávaných obtíží, v dubnu 2015 provedena lumbální punkce s negativním výsledkem amnesticky po prodělané borelióze a herpetické infekci. Kontrolní MRI z [ústav] 14.5.2016 popsalo nespecifické změny v rámci věku, žádnou neuroinfekci či posttraumatické změny. Na krčním úseku diskopatie C 6 s osteofyty bez myelopatie, na LS úseku protruse v úrovni L3-4, L4-5 a L5-S2 s kompresí kořene L5 vlevo. Jde o degenerativní, nikoli posttraumatické změny. Žalobkyně neutrpěla poranění hlavy (nebyla porucha vědomí ani amnézie), hospitalizována byla pouze krátce, až 28. 11. 2014 brnění a porucha čití levé poloviny, stav nebyl nijak výrazný, bez progrese.

49. Na položené dotazy pak tento znalecký ústav odpověděl tak, že u žalobkyně je přítomný oboustranný syndrom karpálního tunelu, chronické páteřní potíže v oblasti krční a bederní páteře degenerativního původu, snížená funkce štítné žlázy, v důsledku úrazu [datum] žalobkyně utrpěla zhmoždění levého loketního kloubu, podvrtnutí krční páteře, zhmoždění, resp. podvrtnutí bederní páteře, k poranění hlavy u žalobkyně nedošlo – žalobkyně v bezvědomí nebyla, do hlavy se neuhodila, CT mozku bylo bez čerstvých změn a krvácení, stejně jako RTG, bezprostředně po úrazu byl nález na hlavě a krční páteři normální, šíje volná, plně pohyblivá, nebolestivá. Toto poranění žalobkyně bylo lehké a běžná doba k jeho zhojení je 3 až 6 týdnů. Pokud znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřel na přítomnost organického syndromu posttraumatického, pak předpokladem pro stanovení této diagnózy měl být objektivní důkaz o poškození či dysfunkci mozku. Žalobkyně však v souvislosti s dopravní nehodou neprodělala úraz hlavy či jinou tělesnou újmu, která by měla vliv na funkci mozku, proto tuto diagnózu nelze stanovit. Již před dopravní nehodou žalobkyně trpěla celou řadou somatických onemocnění, která se též mohou projevovat psychickými obtížemi. V minulosti měl ošetřující lékař podezření na larvovanou depresi. Znalecký ústav vyloučil typický whiplash syndrom. Žalobkyně v krátké době po úrazu udávala poruchy cítivosti levé poloviny části těla, které byly zcela netypické pro úraz. Bylo třeba vyloučit nitrolební poranění, proto byla vyšetřována relativně dlouhou dobu, nejprve k vyloučení mozku a míchy, následně neuroinfekce, což bylo komplexním vyšetřením vyloučeno. Znalecký ústav gliózy nalezené na MRI mozku nehodnotil jako následek úrazu z [datum], neboť žalobkyně neutrpěla žádné zranění hlavy. Mohlo by se jednat o následek úrazu z [datum] (otřes mozku se zlomeninou krčního obratle), pravděpodobnější příčina je postinfekční. Stejně tak nelze dávat do souvislosti potíže s pamětí a koncentrací. Patologické změny na krční a bederní páteři žalobkyně se mohou projevovat bolestí v příslušných segmentech, omezením hybnosti, poruchami cítivosti.

50. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vyšetřila žalobkyni 10. 11. 2023, měla k dispozici na rozdíl od předchozích znalců i zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 7. 11. 2022 a 24. 1. 2023 a zprávu z psychologického vyšetření žalobkyně z 10. 10. 2019 navazující na[Anonymizováno]předchozí psychologické vyšetření proběhnuvší v lednu 2015. Dle této zprávy bylo vyšetření provedeno na žádost [tituly před jménem] [jméno FO] („žádost o kontrolní vyšetření paměti na žádost [společnost], k posouzení výsledku terapie po traumatu“), u žalobkyně zjištěna snížená koncentrace pozornosti a zvýšená unavitelnost, oslabení mnestických funkcí (vštípivost a výbavnost), zejména jedná-li se o větší množství informací, schopnost učit se byla zachována, deficit byl shledán v rámci vizuální paměti a aktuální intelektový výkon byl oproti vyšetření z roku 2015 zvýšený. Doporučena byla individuální psychoterapie a pokračování v tréninku paměti. Znalkyně shrnula, že u žalobkyně již v roce 1995 byla prokázána neuropatie nervus medianus na obou horních končetinách, v roce 1997 degenerativní změny krční páteře, opakovaně byla neurologicky vyšetřována pro bolestivý syndrom a potíže s hybností v oblasti krční, hrudní a bederní páteře, v roce 2007 dle rtg nález odpovídal spondylóze těžkého stupně, na krční a hrudní páteři popsány osteofyty, v roce 2009 se jednalo o vertebrogenní obtíže celé páteře, amnesticky asi i po úraze z roku 1990 – poškození krční páteře. Znalkyně uzavřela, že v návaznosti na předmětnou dopravní nehodu se u žalobkyně rozvinula posttraumatická stresová porucha a jako reakce na dlouhodobě nepříznivou situaci, kdy se po nehodě potýkala se zdravotními/psychickými obtížemi a tím i spojenými sociálními následky, se u ní rozvinuly příznaky chronické deprese přetrvávající i po zmírnění příznaků posttraumatické stresové poruchy. Diagnosticky jde o depresivní poruchu, středně těžkou fázi. Znalkyně vysvětlila, že vzhledem k časovému odstupu od nehody a vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla psychiatricky léčena, nelze přesně časově určit na základě zdravotnické dokumentace rozvoj posttraumatické stresové poruchy, zpětně lze uvažovat, že se její příznaky objevily v řádech týdnů až měsíců po nehodě. Příznaky této poruchy se zřejmě díky časovému odstupu zmírnily a v době znaleckého vyšetření byla přítomna pouze lehká forma této duševní nemoci. Příznaky chronické deprese, která se u žalobkyně projevuje pokleslou náladou, sníženou schopností prožívat radost, pesimismem, úzkostí, pocity napětí a podrážděností, hypobulií (snížená vůle, sociální stažení), se s příznaky posttraumatické stresové poruchy překrývají. Depresivní porucha se projevuje i narušením kognitivních funkcí (schopnosti koncentrovat a udržet pozornost) a s tím spojenou poruchou vštípivosti paměti, je snížena psychická odolnost a tolerance stresu, přítomna je zvýšená psychická a fyzická únavnost. U žalobkyně se nerozvinul organický psychosyndrom jako následek dopravní nehody a poruchy kognitivních funkcí, objektivizované psychologickým vyšetřením, jsou důsledkem přidružené posttraumatické stresové poruchy a depresivní poruchy. Jako datum ustálení zdravotního stavu znalkyně označila počátek roku 2020 s ohledem na dobu stabilizace stavu s odstupem od započetí psychoterapie u [tituly před jménem] [jméno FO]. K pozitivnímu ovlivnění psychického stavu by byla vhodná medikace antidepresivy, která by mohla zmírnit příznaky depresivního syndromu za předpokladu pokračování v psychoterapeutických sezeních. Degenerativní změny páteře, neuropatie nervus medianus a počínající artrotické změny kloubů ruky (příznaky mohou být i příčinou bolestivosti, omezení pohybu či poruchy čití) byly dle zdravotnické dokumentace přítomny ještě před uvedenou nehodou. U žalobkyně bylo v roce 1993 vysloveno podezření na larvovanou depresi, kdy si žalobkyně stěžovala na ne zcela typické periodicky se objevující somatické příznaky. Znalkyně provedla ohodnocení jednotlivých domén, v nichž je život žalobkyně ovlivněn, přičemž součet korigovaných procent stanovila ve výši 7,916666667. (znalecký posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a stanovení nemateriální újmy na zdraví ze dne 28. 1. 2024)

51. Ze zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 15. 10. 2024 odvolací soud zjistil, že mu žalobkyně sdělila, že po autonehodě se objevily strachy, když měla přejít ulici nebo slyšela přibrzďovat auto, nechtěla vidět lidi, odstěhovala se z místa, kde k dopravní nehodě došlo, manželství se rozpadlo, rodina ji nebere, bydlí sama v domě, po setkání s lidmi cítila pocity na zvracení, bolesti břicha, 2 – 3 dny se dávala dohromady, špatně spí, chodí k [tituly před jménem] [jméno FO]. Jako základní diagnóza je uvedena F431 – posttraumatická stresová porucha, zatím bez medikace.

52. Žalobkyně dochází k [tituly před jménem] [jméno FO], IČO [IČO], na terapie od roku 2019, zpravidla 3 – 4 ročně, je jí poskytována psychoterapie za účelem zpracování strachu z přecházení vozovky, z blízkosti brzdících vozidel, kontaktu s druhými lidmi, nespavosti, koncentrace, problémů s krátkodobou pamětí, při práci s motorovou pilou má nutkání se pořezat nebo skočit pod vlak, když je na nádraží, z pohledu jmenovaného se jedná o posttraumatický syndrom. (zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] z 7. 11. 2022 a 24. 1. 2023)

53. Z výpovědi žalobkyně odvolací soud zjistil, že před předmětnou dopravní nehodu pracovala jako obchodní zástupce [společnost], věnovala se tancování každý týden, každý měsíc měla víkendové akce s tancováním, hrála tenis, chodila do kostela do sboru, léčila se se štítnou žlázou, alergií, v době dopravní nehody neřešila zdravotní problémy s čelistmi, neřešila ani potíže s páteří, záda jí někdy bolela. Bydlela s rodinou, manželem a 3 dětmi, matkou a babičkou v rodinném domě, starala se o zahradu. Pokud jde o vztah s manželem, tak již v té době si každý dělal věci sám, situace spěla k rozvodu. Po dopravní nehodě požádala na konci roku 2015 o rozvod, s manželem se dohodli na rozvodu s tím, že se prodá dům, v němž bydleli. K rozvodu došlo začátkem roku 2016, na konci roku 2015 odešla z [místo], nemohla se pohybovat po [místo], odstěhovala se do [místo] – západ s matkou a babičkou do pronajatého domu. Po roce jí byla ukončena smlouva, hledala dům, kde by mohla s babičkou na vozíku bydlet, a našla dům v [místo], který koupila. Protože byl dům neobyvatelný, pronajala si byt v [místo], kde bydlela společně s matkou a babičkou, jejichž přítomnost jí dělala mnohem hůř, neboť se jednalo o malý byt. Po měsíci se proto odstěhovala do svého domu v [místo], po úmrtí babičky po dvou letech se její matka odstěhovala zpět [Anonymizováno]. V době, kdy bydlela v [místo], pracovala pro [společnost 2] (oslovovala klienty, nabízela produkty, posílala informace o nich, když je chtěli, jela za nimi na schůzku) a v realitách. Když se odstěhovala ze [místo], neumožnila jí [společnost], převést její [Anonymizováno] kmen. Měla též konkureční doložku, a tak se [Anonymizováno] nevěnovala. Pracovala v realitách – asi v roce 2019, pomáhala kolegovi, dělala administrativu, někdy šla i na prohlídky. Po pěti letech, když jí skončila konkurenční doložka, pracovala v letech 2020 – 2022 pro [společnost 3], prodávala [Anonymizováno], absolvovala školení a dělala zkoušku u [orgán], klienty obvolávala, její náplň práce byla shodná jako pro žalovanou, servisovala klienty, částečně elektronicky, částečně osobním kontaktem. V roce 2022 se vrátila k práci pro žalovanou, předtím musela složit zkoušky. Na zkoušky se učila, trvalo jí to déle, věci pro ni nebyly nové. Zkoušky skládala ve věku [hodnota] a [hodnota] let v [místo] na [ústav]. Když kupovala dům v [místo], vyřizovala si sama spotřebitelské úvěry, reagovala na nabídky banky, někdy šla na pobočku, dotace si též vyřizovala sama, s řemeslníky jednala sama, protože s tím měla zkušenosti. Při opravě domu však zjistila, že jednání s řemeslníky jí dělalo špatně, ve spolupráci s právníkem, stavebním dozorem vytýkala vady, podala žaloby v souvislosti se špatně odvedenou prací. I po dopravní nehodě se snažila učit jazyky, bylo jí doporučeno takto trénovat. Psychologa [tituly před jménem] [jméno FO] vyhledala v roce 2015 a pak až v roce 2019, jiného psychologa nevyhledala, pomoc psychiatra vyhledala až v roce 2024, byla u něj jednou, není nijak medikována, žádné zlepšení necítí. Na konci roku 2019 vyhledala pomoc [tituly před jménem] [jméno FO], zlepšení po schůzkách s ním žalobkyně cítí. Po přestěhování a ustálení „těch věcí“ to začala řešit asi až v roce 2017. Když se seznámila se závěry znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], tak již věděla, že jí dělá dobře pobyt o samotě v přírodě, tak to řešila tímto způsobem. Když bydlela sama a nebyli tam lidé, tak po dvou – třech měsících zpozorovala, že je jí lépe, proto minimalizovala chození mezi lidi, protože mezi lidmi jí bylo hůře, měla herpes, bolesti břicha, trpěla únavou a vyčerpáním. Asi rok jezdila na rehabilitace do Nemocnice [název], bylo to asi v roce 2017, kdy jí byla doporučena operace, kterou nepodstoupila. Po dopravní nehodě se nevěnuje tanci, tenisu, činnosti ve sboru. Po dopravní nehodě si při jednání s klienty musí dělat poznámky, což dříve nemusela, když se vrátila k práci pro žalovanou, vrátila se i k dřívějším klientům, není tam tedy potřeba fyzického kontaktu, řeší věci telefonicky. Osobní schůzky jsou pro ni vyčerpávající, musí se více soustředit, vyhovuje jí žalovanou preferovaný elektronický způsob komunikace, většinou je potřeba jedna schůzka, pak se věci řeší telefonicky. V roce 2015 trpěla závratěmi, trpěla bolestmi břicha, na herpes, únavou, nespavostí. Neurolog jí řekl, že je pochopitelné, že se cítí takto vzhledem k rozsahu bolestí, které má. S manželem si žili každý po svém od roku 2009, takže v souvislosti s rozvodem žádné napětí neprožívala. Na stěhování do [místo] a na rozvod se těšila. Stále má potíže přejít přes přechod, do [místo] jezdí minimálně (jednou za dva, tři roky), stále má problémy s krátkodobou pamětí a koncentrací (píše si poznámky, krátce se soustředí, hůře se učí), stále má tendenci pořezat se pilou, skočit pod vlak. Lidi jí způsobovali fyzické problémy, a proto chodila 2 roky (2015, 2016) na somatic experiencing, který řeší stres v tkáních, nepovažovala to za dostačující. S rodinou své potíže nekonzultuje. Téměř každý den bere léky na bolest – [název], [název], léky na spaní nebere, nespavost řeší hudbou, večerním zklidněním. Makléřskou činnost, kterou má stále zapsanou v živnostenském rejstříku, již neprovozuje, ale nezrušila ji. Ve svém oboru se musí průběžně vzdělávat, musí se připravovat na zkoušky, z 50 % věci znala, investice dělala již dříve pro žalovanou, ale nebyly nutné zkoušky, někdy cestuje za klienty, řídí auto, 90 % kontaktu s klienty probíhá elektronicky. O invalidní důchod žádala v roce 2015 ještě, než se odstěhovala ze [místo] kvůli trnutí rukou, její žádosti nebylo vyhověno.

54. Z výpovědi znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] odvolací soud zjistil, že u žalobkyně neprobíhala žádná kontinuální psychiatrická péče a psychoterapeutická péče byla zahájena až v roce 2019. Znalkyně jako datum ustálení zdravotního stavu zvolila až 1. 1. 2020, čímž žalobkyni dala šanci na zotavení v důsledku účinků zahájené psychoterapie. Zohlednila i čas, který hraje roli u posttraumatické stresové poruchy. U žalobkyně se vyvinuly příznaky typické pro tuto poruchu jako je znovuvybavování si události, vyhýbání se situaci událost připomínající, poruchy spánku, podrážděnost. Postupem času došlo ke zmírnění příznaků, a to i v důsledku odstěhování se žalobkyně z daného místa. V důsledku nehody a posttraumatické stresové poruchy byla žalobkyně vytržena z běžného rytmu, čelila zdravotním obtížím, v důsledku čehož se sekundárně rozvinula depresivní porucha, která nebyla léčena, ačkoli pouze její lehké formy mohou být léčeny psychoterapeuticky. V době znaleckého vyšetření byly přítomny mírné příznaky posttraumatické stresové poruchy, stejně jako v době vyšetření [tituly před jménem] [jméno FO]. V důsledku všech událostí (autonehoda, pracovní neschopnost, toho, že nemohla navázat na svůj obvyklý způsob života) se žalobkyně vyčlenila ze sociálního života, což bylo pro ni stresující. S přispěním tohoto se u žalobkyně sekundárně rozvinula deprese. Posttraumatická stresová porucha šla řešit lépe psychoterapií, problémem je to, že postižený člověk to nedokáže vymyslet. Psychický stav žalobkyně by mohl být lepší, pokud by byl řešen dříve než v roce 2019. Posttraumatická stresová porucha mohla být zmírněna dříve, na žalobkyni by to nemělo takový dopad, aby se u ní rozvinula deprese. I deprese měla být léčena medikamenty. Žalobkyně sama iniciovala změnu bydliště, znalkyně toto považuje za psychoterapeuticky špatně, neboť posttraumatická stresová porucha se léčí tak, že se člověk musí traumatu vystavovat, protože tak dochází k tzv. habituaci a snížení emoční reakce, člověk nemá potřebu se vyhýbat. Z hlediska žalobkyně to bylo dobré, že se odstěhovala, ale změna bydliště, starost o matku a babičku s tím nesla negativní momenty. O vývoji zdravotního stavu žalobkyně nejsou žádné zprávy, neboť žalobkyně nedocházela k žádnému psychiatrovi. Obecného doporučení pro všechny lékaře, že časový okamžik ustálení zdravotního stavu se má pohybovat v rozmezí roku až dvou od traumatické události, se nedržela, uvažovala jako lékař psychiatr, že léčba vyžaduje čas, zohlednila psychoterapii a za ustálení zdravotního stavu vzala nějaký výsledek psychoterapie, i když o jejím průběhu neměla žádné informace. Jednotlivé domény hodnotila většinou nejnižší škálou, u žalobkyně se neobnovily její předchozí aktivity, poruchy s pamětí a koncentrací byly objektivizovány i psychologickým vyšetřením, proto domény vzdělávání, udržení zaměstnání ohodnotila stupněm jedna. U domény složitá mezilidská jednání, pomoc druhým hraje roli především emoční složka, v níž se odráží to, že při depresivním prožívání člověk nemá kapacitu, aby pomáhal druhému, aby pěstoval vztahy. Posttraumatická stresová porucha se léčí psychoterapií i psychofarmaky, která léčí symptomy, umožní lepší spánek, zbaví úzkosti a umožňují se lépe podrobovat psychoterapii, která by měla být vystavěna na vystavování se stresujícím situacím, nikoli vyhýbání se jim, protože pak se takové jednání fixuje, což je špatně. U žalobkyně však právě k tomu z pohledu znalkyně došlo. Věk žalobkyně nebyl problémem, nejkritičtější věk je věk dětský a seniorní nad 65 let. Věk nebyl problémem ani z hlediska paměti žalobkyně, u žalobkyně v souvislosti s dopravní nehodou nebyly popsány kontuze, proto znalkyně přičítá kognitivní poruchy spíše depresivní poruše, v jejímž důsledku je myšlení pomalé, nepružné. Psychologická vyšetření na základě testových metod v roce 2015 a 2019 ukázala změny kognitivních funkcí. [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni na rozdíl od ní nevyšetřil, proto se nemůže vyjádřit k tomu, proč jmenovaný uvažoval o mírné úzkostné depresivní poruše. Sám praktický lékař může nasadit antidepresiva nebo může pacienta odkázat na specializované pracoviště. Psychiatra je možno vyhledat i bez doporučení.

55. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

56. Odvolací soud předně vychází ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která považuje až na výjimky níže uvedené za správná, stejně jako ze svých skutkových zjištění učiněných shora.

57. Podle § 2927 odst. 1 o.z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

58. Podle § 2957 o.z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

59. Podle § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

60. Podle § 2962 odst. 1 o.z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

61. Podle § 2779 odst. 1 o.z. ukládá-li jiný zákon určité osobě povinnost uzavřít pojistnou smlouvu, lze se ve smlouvě odchýlit od ustanovení tohoto oddílu jen tehdy, připouští-li to zákon a nedojde-li tím ke snížení rozsahu pojištění stanoveného jiným zákonem.

62. Podle § 2861 odst. 1 o.z. z pojištění odpovědnosti má pojištěný právo, aby za něho pojistitel v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i jinou újmu, v rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li povinnost k náhradě pojištěnému. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poškozenému vzniká právo na plnění proti pojistiteli, jen bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak jiný zákon.

63. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle odstavce § 6 odst. 2 citovaného zákona nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí, anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

64. Podle § 9 odst. 1 věta první citovaného zákona má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

65. Podle § 9 odst. 2 citovaného zákona je plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.

66. V projednávané věci uplatnila žalobkyně vůči žalované nárok poškozené vůči pojistiteli vozidla, kterým byla předmětná dopravní nehoda způsobena, o čemž mezi účastnicemi nebylo sporu.

67. Takto uplatněný nárok soud I. stupně správně posuzoval dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. jako přímý nárok poškozené vůči pojistiteli. Nejedná se o nárok na náhradu škody a pojistitel se nestává osobou odpovědnou za škodu namísto škůdce (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 113/2006), plnění má charakter pojistného plnění (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2902/2012, ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4112/2017, uveřejněný pod č. 64/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3180/2020). Pojistitel je povinen za odpovědnou osobu plnit poškozenému pouze za podmínek a v rozsahu stanoveném zákonem č. 168/1999 Sb. (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2012, sp. zn. 25 Cdo 3086/2011) – ve vztahu k projednávané věci je tento rozsah vymezen právě ustanovením § 6 odst. 2 písm. a), c) a d) citovaného zákona, přičemž nároky na náhradu této újmy upravuje občanský zákoník právě v ustanovení § 2957, § 2958, § 2962 odst. 1.

68. Ustanovení § 2958 o.z. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 25 Cdo 455/2022)

69. Ustálená judikatura k nemajetkové újmě na zdraví dovodila, že rozhodující pro posouzení přiměřenosti odčinění újmy není matematický postup, jímž soud ke stanovení náhrady dospěl, nýbrž reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být kompenzovány imateriální újmy, respektive opatřeny náhradní požitky za ty, o které poškozený v důsledku poškození zdraví přišel, a při určení náhrady je podstatné pouze to, zda finální částka odškodnění je s ohledem na poškození zdraví a vytrpěné útrapy s tím spojené přiměřená, a to zejména se zřetelem k významu zdraví v hierarchii obecně uznávaných hodnot, k potřebě naplnění satisfakční i preventivní funkce náhrady a k požadavku srovnatelnosti s výší náhrad jiných nemateriálních újem přiznávaných soudy (srov. např. rozsudky ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 968/2008, nebo ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2258/2008). Ač byly tyto závěry vysloveny v kontextu určování náhrad nemajetkových újem na zdraví podle občanského zákoníku č. 64/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013, uplatní se v obecné rovině i za účinnosti právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 25 Cdo 455/2022).

70. Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného akutního bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Výkladem § 2958 o.z. nelze dovodit, že nyní má být pojem bolest chápán toliko jako fyzická bolest bez souvislosti s duševními aspekty bolestivých stavů. Nárokem na odškodnění bolesti je myšleno odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání.

71. Překročily-li duševní útrapy obvyklou zátěž a staly se trvalými, jsou odškodňovány v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3228/2014, uveřejněný pod č. 7/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

72. Smyslem náhrady za ztížení společenského uplatnění je peněžitou částkou odčinit obtíže a útrapy spojené s trvalým zhoršením zdravotního stavu, pro něž je poškozený zcela nebo zčásti vyřazen z možnosti zapojit se do obvyklých životních činností, zejména v oblasti pracovního či studijního zapojení, rodinných vztahů, obvyklých činností při péči o svou osobu a domácnost, či rekreačních a volnočasových aktivit apod. Náhrada cílí k odčinění nemajetkové újmy vyvolané zásahem do zdraví, které je nejcennější složkou osobnostních práv každého člověka (k povaze jednotlivých nemajetkových dílčích nároků uvedených v § 2958 o. z. blíže zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, publikované pod č. 7/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní, a ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 6 Tdo 1309/2019, publikované pod č. 39/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní). K NÁROKU NA BOLESTNÉ 73. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na bolestné ve výši 35 179,20 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % od 29. 10. 2017 do zaplacení s tím, že žalovaná jí před podáním žaloby na bolestném již vyplatila částku 32 666 Kč. Žalobkyně měla za to, že žalovaná nesprávně odškodnila její poranění hlavy, když aplikovala položku S063 Metodiky – ložiskové poranění mozku při bodovém ohodnocení 60 body, zatímco dle žalobkyně měla aplikovat položku S069 jiná nitrolební poranění při bodovém ohodnocení 200 body. Soud I. stupně tomuto nároku odvoláním napadenou částí výroku II rozsudku ve znění opravného usnesení nevyhověl.

74. Soud I. stupně správně, pokud jde o poškození zdraví, které žalobkyně utrpěla při předmětné dopravní nehodě, vyšel ze závěrů znaleckého posudku [ústav], a správně uzavřel, že žalobkyně utrpěla zhmoždění levého loketního kloubu, podvrtnutí krční páteře a zhmoždění levého loketního kloubu, jednalo se o zranění lehkého stupně, které si obvykle vyžaduje léčbu v trvání 3 – 6 týdnů. Znalecký ústav v tomto posudku dospěl k závěru, že žalobkyně neutrpěla poranění hlavy, a vysvětlil, proč tak učinil - s odkazem na vyšetření, která byla provedena při příjmu žalobkyně k hospitalizaci bezprostředně po dopravní nehodě, sonografická a RTG vyšetření, toho, že CT mozku bylo bez čerstvých změn a krvácení, bezprostředně po úrazu byl nález na hlavě a krční páteři žalobkyně normální, její šíje byla volná, plně pohyblivá, nebolestivá. Sama žalobkyně pak též uváděla, že se do hlavy neuhodila a v bezvědomí nebyla. Protože žalobkyně v souvislosti s dopravní nehodou neprodělala úraz hlavy a neutrpěla ani jinou tělesnou újmu, která by měla vliv na funkci mozku, vyloučil znalecký ústav v této souvislosti přítomnost organického syndromu posttraumatického, který jako jediný ze znalců u žalobkyně shledal [tituly před jménem] [jméno FO]. K závěru, že u žalobkyně nebyl přítomen organický syndrom posttraumatický, dospěly shodně i znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalecký ústav dále vysvětlil, že předpokladem pro stanovení diagnózy organického syndromu posttraumatického má být objektivní důkaz o poškození či dysfunkci mozku. Žalobkyně utrpěla zranění lehkého rázu, v souvislosti s nímž byla z důvodu observace a analgetizace hospitalizována po nehodě od [datum]. do [datum].

75. Výše popsaná poškození zdraví žalobkyně pak ohodnotila znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] celkem 70 body – a to za položku S100 zhmoždění krku 10 body, S 134 podvrtnutí a natažení krční páteře 20 body, S300 zhmoždění dolní části zad a pánve 20 body a zhmoždění lokte 20 body. Při hodnotě 1 bodu 251,28 Kč se zohledněním vzniku bolesti v roce 2014 (srov. Metodiku) pak bolestné činí celkem částku 17 590 Kč.

76. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] však současně zohlednila i duševní útrapy, které žalobkyně prožila, a navýšila ohodnocení o celých 50 % na celkovou částku 26 385 Kč, navzdory tomu, že doporučení plynoucí z Metodiky umožňuje zvýšit bodové ohodnocení znalci strukturovaně pouze v rozsahu 5 až 20 %.

77. S ohledem na uvedené se tak odvolací soud zcela ztotožňuje se soudem I. stupně, že odškodnění, jehož se žalobkyni ze strany žalované dostalo na bolestné ve výši 32 666 Kč, je zcela přiměřené akutnímu bolestivému stavu, který u žalobkyně v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou nastal, a s ním spojeným duševním útrapám.

78. Odvolací soud nesdílí výtky žalobkyně, že rozsah jejích obtíží výrazně přesahoval ty, které se podařilo zachytit v diagnózách dle Metodiky. Takové skutečnosti z provedeného dokazování neplynou.

79. Z vyložených důvodů odvolací soud dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil výrok II rozsudku soudu I. stupně ve znění opravného usnesení napadený v rozsahu částky[Anonymizováno]35 179,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 10. 2017 do zaplacení. K NÁROKU NA NÁHRADU ZA ZTRÁTU NA VÝDĚLKU PO DOBU PRACOVNÍ NESCHOPNOSTI 80. Žalobkyně dále uplatnila nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za období pracovní neschopnosti. Žalobou požadovala zaplacení částky 55 168,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 29. 10. 2017 do zaplacení, přičemž tvrdila, že v pracovní neschopnosti byla od [datum] do [datum], byly jí vyplaceny nemocenské dávky ve výši 47 380 Kč, rozdíl mezi jejími příjmy a výdaji v roce 2013 činil 116 814 Kč a její měsíční průměr za rok 2014 by činil 10 893,80 Kč. Žalovaná jí před podáním žaloby na náhradu za ztráty na výdělku uhradila 49 965 Kč, a to po dobu prvních 6 měsíců trvání pracovní neschopnosti v plné výši a po dobu zbývajících 8 měsíců ve výši poloviční vycházejíc z údajů za rok 2013. Žalobkyní žalobou uplatněný nárok se tak vztahoval k náhradě za ztrátu na výdělku za období posledních osmi měsíců pracovní neschopnosti.

81. Na tento nárok žalovaná žalobkyni doplatila po zahájení řízení částku 11 595 Kč se zohledněním údajů z daňového přiznání žalobkyně za rok 2014. Usnesením soudu I. stupně vyhlášeným při jednání konaném 12.9.2019 bylo ke zpětvzetí žalobkyně řízení stran tohoto nároku zastaveno co do částky 11 595 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 29. 10. 2017 do zaplacení. Předmětem řízení stran tohoto nároku tak zůstala částka 43 573,20 Kč s příslušenstvím, soud I. stupně odvoláním napadenou částí výroku II rozsudku ve znění opravného usnesení tomuto nároku zcela nevyhověl.

82. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně utrpěla při předmětné dopravní nehodě shora specifikovaná zranění lehkého rázu, jejichž obvyklá doba léčení je průměrně 3 až 6 týdnů, zpracovatel znaleckého posudku [ústav] připustil její prodloužení až na dvojnásobek. Delší setrvávání v pracovní neschopnosti bylo podmíněno pátráním po příčině obtíží žalobkyně, pro něž byla odborně vyšetřována a které byly zcela netypické pro úraz, bylo nutné vyloučit jejich neuroinfekční původ. U žalobkyně bylo významné předchorobí - před dopravní nehodou u ní byla prokázána neuropatie nervus medianus na obou horních končetinách a trpěla recidivujícími obtížemi charakteru trnutí rukou a nohou, byly u ní prokázány degenerativní změny krční páteře, trpěla bolestivým syndromem a potížemi s hybností v oblasti krční, hrudní a bederní páteře, měla spondylózu těžkého stupně, na krční a hrudní páteři byly popsány osteofyty, byly u ní zjištěny chronické vertebrogeení obtíže včetně cervikobrachiálního a cervikokraniálníhosyndromu v terénu degenerativních změn páteře. Při kontrolním vyšetření v Nemocnici [název] 14. 5. 2016 pak bylo uzavřeno, že se u ní jedná o nespecifické degenerativní změny v rámci věku, nikoli o neuroinfekci či posttraumatické změny. Pracovní neschopnost žalobkyni vystavil její praktický lékař pro konečnou diagnózu G 98, tj. jiné poruchy nervové soustavy (nikoli tedy pro duševní poruchy), nicméně v této souvislosti je třeba uvést, že délka trvání pracovní neschopnosti žalobkyně neodpovídala ani jejím psychiatrickým diagnózám, které byly kombinovatelné s prací.

83. S ohledem na shora uvedené odvolací soud shodně se soudem I. stupně uzavírá, že poskytla-li žalovaná žalobkyni náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti po dobu celkem 14 měsíců, a to po dobu prvních šesti měsíců v plné výši a po dobu zbývajících osmi měsíců ve výši poloviční, poskytla jí plnění nad rámec vyplývající z ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) a c), § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., neboť délka pracovní neschopnosti žalobkyně neodpovídala délce potřebné léčby poškození zdraví, které utrpěla v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou. Újma jí vzniklá v souvislosti s dopravní nehodou jí byla v tomto ohledu ze strany žalované reparována nad míru její zákonné povinnosti, a proto odvolací námitky žalobkyně založené na volání po individuálním posouzení případu a plné kompenzace vzniklé újmy případné nejsou.

84. Z vyložených důvodů odvolací soud dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil výrok II rozsudku soudu I. stupně ve znění opravného usnesení napadený v rozsahu částky 43 573,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 10. 2017 do zaplacení. K NÁROKU NA ZTÍŽENÍ SPOLEČENSKÉHO UPLATNĚNÍ 85. Žalobkyně žalobou dále uplatnila nárok na ZSU ve výši částky 1 397 050 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 3. 6. 2018 do zaplacení. Tomuto nároku soud I. stupně vyhověl výrokem I napadeného rozsudku ve znění opravného usnesení co do částky 895 781 Kč s příslušenstvím a co do částky 501 269 s příslušenstvím jej výrokem II zamítl. Odvoláním žalovaná brojí proti výroku I, jímž o tomto nároku bylo rozhodnuto, a žalobkyně brojí proti výroku II pouze v rozsahu částky 99 531,41 Kč s příslušenstvím odpovídající soudem I. stupně provedené 10 % srážce ze základní částky náhrady ve výši 995 312,41 Kč z důvodu věku žalobkyně (tak, aby se jí tedy celkem na tomto nároku dostalo naposledy uvedené částky s příslušenstvím). V tomto rozsahu je tedy uvedený nárok předmětem přezkumu odvolacího soudu.

86. Vzhledem k tomu, že ZSU vzniká v době, v níž je možné zdravotní stav poškozeného považovat za ustálený a v níž je tedy možné posoudit, jaký má změněný zdravotní stav poškozeného prokazatelně nepříznivé důsledky pro jeho životní úkony, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů, bylo třeba jako prioritní otázku řešit otázku ustálení zdravotního stavu žalobkyně, u níž v důsledku předmětné dopravní nehody došlo k rozvoji posttraumatické stresové poruchy (v době vyšetření [tituly před jménem] [jméno FO] 24. 1. 2018 a [tituly před jménem] [jméno FO] 10. 11. 2023 v lehké formě), na jejímž terénu se rozvinula depresivní symptomalogie (v době vyšetření [tituly před jménem] [jméno FO] ve formě středně těžké depresivní poruchy). V tomto směru odvolací soud stejně jako soud I. stupně vychází ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], která žalobkyni vyšetřila, na rozdíl od zpracovatelů posudku [ústav], kteří vycházeli pouze z lékařských zpráv, které však ve vztahu k psychickým poruchám žalobkyně absentují (srov. výklad níže).

87. Soud I. stupně vyšel z data, které za časový okamžik ustálení zdravotního stavu považovala znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], tj. 1. 1. 2020, dle žalované je tento časový okamžik třeba vztáhnout již k 18. 10. 2016, který jako ustálení zdravotní stavu označil [tituly před jménem] [jméno FO].

88. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] správně poukázala na to, že u žalobkyně neprobíhala žádná kontinuální psychiatrická péče (žalobkyně poprvé vyhledala psychiatra na podzim roku 2024 – srov. zprávu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 15. 10. 2024) a psychoterapeutická péče byla zahájena až v roce 2019 (srov. zprávu [tituly před jménem] [jméno FO] o zahájení terapií v roce 2019 ze dne 7. 11. 2022, výpověď žalobkyně, která před soudem I. stupně dne [datum] vypověděla, že psychologa nevyhledala). Žalobkyně pouze zkraje roku 2015 vyhledala psychologa (srov. znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a v jeho rámci zprávu [tituly před jménem] [jméno FO] z klinické psychologie ze dne 3. 2. 2015), a to pro potíže s pamětí, kdy si stěžovala, že si nepamatuje základní věci, studuje angličtinu a němčinu. V této době byl u žalobkyně zjištěn deficit v auditivní a vizuální bezprostřední paměti, ve schopnosti koncentrace a exekutivních schopnostech, byla jí doporučena medikace nootropiky a trénink paměti. Uvedené pracoviště klinické psychologie pak žalobkyně vyhledala až v říjnu 2019 (srov. znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a v jeho rámci zprávu z psychologického vyšetření ze dne 10. 10. 2019) za účelem „kontrolního vyšetření paměti na žádost [společnost]“. Při tomto vyšetření byla u žalobkyně shledána snížená koncentrace pozornosti, zvýšená unavitelnost, oslabení mnestických funkcí (vštípivost a výbavnost), deficit ve vizuální paměti. Schopnost žalobkyně se učit byla zachována a její aktuální intelektový výkon oproti vyšetření z roku 2015 byl zvýšený. Žalobkyni byla doporučena individuální terapie a pokračování v tréninku paměti. Na toto doporučení zcela evidentně navázalo zahájení individuální terapie u [tituly před jménem] [jméno FO], k němuž žalobkyně dochází 3 – 4 x do roka.

89. Příznaky posttraumatické stresové poruchy, které se u žalobkyně objevily v řádech týdnů až měsíců po předmětné dopravní nehodě (srov. znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO]), sama žalobkyně kladla již do let 2015 a 2016. Jednalo se o poruchy paměti, špatné soustředění, nespavost, strach a úzkost z přecházení přes přechod, tenze z chodců při řízení, únavu, vyčerpání, skutečnost, že jí nedělala dobře společnost lidí (a to i blízkých), ale naopak pobyt v přírodě o samotě. Proto také již v těchto letech podstoupila kraniosakrální terapie, Somatic Experiencing, neurolingvistické programování, sama je však za dostačující nepovažovala. Věděla, že jí dělá dobře pobyt v přírodě o samotě, a tak své problémy řešila tímto způsobem.

90. Příznaky posttraumatické stresové poruchy u žalobkyně shledal již [tituly před jménem] [jméno FO] při jejím vyšetření dne 18. 10. 2016, k němuž považoval zdravotní stav žalobkyně za ustálený a provedl také posouzení nepříznivých důsledků uvedené poruchy na život žalobkyně.

91. Stejně tak uvedené příznaky shledala u žalobkyně znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] při jejím vyšetření dne 24. 1. 2018.

92. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] připustila, že již v době vyšetření [tituly před jménem] [jméno FO], stejně jako v době vyšetření [tituly před jménem] [jméno FO], mohly být příznaky deprese překryty příznaky posttraumatické stresové poruchy. Posouzení, jak se uvedené poškození zdraví vyvíjelo (kdy konkrétně vzniklo, jak se rozvinuly jeho příznaky a v jaké intenzitě) však znalkyně nemohla přesně stanovit právě proto, že se žalobkyně nepodrobovala žádné psychiatrické péči a psychoterapii zahájila až na sklonku roku 2019.

93. Ze správných skutkových zjištění soudu I. stupně též vyplývá, že nelze oddělit, jaké konkrétní příznaky se u žalobkyně projevily v souvislosti s posttraumatickou stresovou poruchou a jaké v souvislosti s depresemi (vyjma potíží s přecházením přes přechod pro chodce a vyhýbání se místu nehody, které jsou spjaty s posttraumatickou stresovou poruchou). Nelze-li za této situace objektivně posoudit vývoj uvedených onemocnění žalobkyně, která si jejich negativních důsledků na svůj život byla vědoma a která vypozorovala, že jí dělá dobře pobyt o samotě v přírodě, a tento životní styl také proto zvolila, pak je nutné uzavřít, že se její zdravotní stav ustálil již k 18. 10. 2016, kdy byla vyšetřena znalcem [tituly před jménem] [právnická osoba] kdy tento byl i schopen provést procentní určení míry omezení žalobkyně v běžném životě. Tento přístup pak odpovídá i tomu, že dle znalkyně dochází obvykle k ustálení zdravotního stavu do dvou let od traumatu, a není závislý na tom, že žalobkyně k odpovídajícímu řešení svých psychických potíží přistoupila až takřka po 5 letech od předmětné dopravní nehody, po 3 letech, co znalci [tituly před jménem] [jméno FO] výslovně popsala své potíže s tím, že se jí zdá divné brát kvůli tomu prášky a že se vše snaží zvládat sama.

94. Život žalobkyně byl totiž již v té době nepříznivě ovlivněn příznaky uvedených onemocnění, pro něž došlo především k jejímu sociálnímu stažení, a to jak na poli osobního, tak i pracovního života. Žalobkyně se již nevěnuje tancování, nehraje tenis, nechodí zpívat do sboru, pracovní záležitosti řeší především z domova za pomoci prostředků komunikace na dálku, v čemž jí ovšem nahrává i současný trend, žije sama v domě, který postupně rekonstruuje.

95. Odvolací soud se tedy nepřiklonil k závěru soudu I. stupně, vycházejícího ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], stran ustálení zdravotního stavu žalobkyně až k 1. 1. 2020. Znalkyně odvolacímu soudu vysvětlila, že ke stanovení uvedeného data přistupovala jako lékařka a dala tím žalobkyni šanci na zotavení v důsledku účinků zahájené psychoterapie. Nicméně v této souvislosti je třeba zohlednit, že zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] podklad pro uvedený závěr neskýtají, neobsahují žádný popis vývoje psychického stavu žalobkyně v průběhu času. Vzhledem ke shora popsaným časovým souvislostem, tj. zahájení psychoterapie teprve na sklonku roku 2019, pak lze jen stěží hovořit o nějakém výraznějším pozitivním posunu k počátku roku 2020, zejména když žalobkyně popisuje symptomy svého onemocnění stále v podstatě stejně.

96. Odvolací soud se shodně jako soud I. stupně přidržel způsobu stanovování náhrady za ZSU, k němuž se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021, publikovaném pod č. 90/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přičemž vysvětlil, že za účelem stanovení přiměřené náhrady za poškození zdraví soudní praxe jako nezávaznou pomůcku používá Metodiku.

97. Vzhledem k závěru o ustálení zdravotního stavu žalobkyně k 18. 10. 2016 tak odvolací soud vychází z výchozí rámcové částky 10 586 800 Kč představující pomyslnou hodnotu zmařeného (byť neskončeného) lidského života při absolutním vyřazení ze všech sfér společenského uplatnění (100 %), která se vyjadřuje pomocí 400 násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku 2016.

98. Odvolací soud, pokud jde o podklad pro stanovení konkrétního rozsahu, v němž je žalobkyně kvůli shora popsaným zdravotním následkům vyřazena ze zapojení do životních činností, vychází shodně se soudem I. stupně ze znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO].

99. Soud I. stupně se v bodě 35 odůvodnění napadeného rozsudku podrobně vypořádal s ohodnocením stupněm obtíže ve vztahu k jednotlivým doménám dle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, odvolací soud se s jeho závěry zcela ztotožňuje a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje.

100. K uplatněným výhradám žalované je pak na místě uvést následující. Žalobkyně sice předtím, než se vrátila k práci pro žalovanou v roce 2022, a ještě předtím, než začala v roce 2020 prodávat [Anonymizováno] pro [společnost 3], absolvovala školení a zkoušky u [orgán]. Tato skutečnost nic nemění na přiléhavosti ohodnocení domén týkajících se učení, vzdělávání, potažmo práce a zaměstnání a s tím souvisejících všeobecných úkolů a požadavků. Z provedeného dokazování totiž jednoznačně vyplývá, že psychologickým vyšetřením žalobkyně byly objektivizovány poruchy paměti a koncentrace, její zvýšená unavitelnost, oslabení mnestických funkcí, zejména při větším množství informací, stejně jako deficit ve vizuální paměti. Zároveň však bylo shledáno, že její schopnost učit se byla zachována. Tato okolnost pak spolu s tím, že žalobkyně se neučila věci nové, ale zčásti věci známé, nevylučuje její schopnost vykonat uvedené zkoušky, byť s větším úsilím. Znalkyně též vysvětlila, že v hodnocení domén týkajících se mezilidských jednání a vztahů, se odráží emoční složka poruch žalobkyně, tedy to, že při depresivním prožívání člověk nemá kapacitu pomáhat druhému, pěstovat vztahy. Současně tato okolnost však nevylučuje, že s dopomocí odborníků, s větším úsilím, za použití prostředků komunikace na dálku byla žalobkyně schopna uzavírat úvěrové smlouvy, vyřizovat dotace, jednat s řemeslníky, vytýkat jim vady a domáhat se na nich náhrady u soudu.

101. Odvolací soud tedy shodně se soudem I. stupně vychází z procentního podílu, v němž je žalobkyně vyřazena ze zapojení do životních činností, ve výši 7,2916666667 %. Vztaženo k výchozí rámcové částce 10 586 800 Kč pak proporcionální vyjádření ztráty průměrného potenciálu pro postižení, které žalobkyně utrpěla, ve výši 771 954 Kč představuje základní ohodnocení náhrady za ZSU.

102. Odvolací soud vzhledem k tomu, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo 18. 10. 2016, tj. v jejích [hodnota] letech, nevidí žádného důvodu pro krácení uvedeného základního ohodnocení z důvodu věku žalobkyně.

103. Shodně se soudem I. stupně nevidí důvodu pro úpravu tohoto základního ohodnocení z důvodu zapojení do společenských aktivit, které na straně žalobkyně shledal jako běžné, či z jiných výjimečných okolností na straně škůdce, které ostatně nebyly ani tvrzeny (v této souvislosti odvolací soud poukazuje na výklad podaný shora stran povahy uplatněného nároku, který má charakter pojistného plnění, s tím, že žalovaná se nestává osobou odpovědnou za škodu namísto škůdce). K tvrzení žalobkyně, že neprofesionální přístup žalované k vypořádání jejího nároku měl přispět ke zhoršení jejího zdravotního stavu a oddálení okamžiku jeho ustálení, odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 5 o.s.ř. nepřihlížel, neboť se jedná o tvrzení uplatněné v rozporu s § 205a (tj. po koncentraci řízení a po poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř.).

104. Odvolací soud neshledal důvod pro aplikaci ustanovení § 2918 o.z. v návaznosti na § 2900 o.z. Z výpovědi znalkyně sice vyplynulo, že psychický stav žalobkyně mohl být lepší, byl-li by řešen dříve než v roce 2019, a že by se mohla lépe podrobovat psychoterapii, pokud by byly léčeny symptomy psychofarmaky, neboť by měla lepší spánek a zmírněné úzkosti, nicméně na druhou stranu vysvětlila, že postižený člověk „nedokáže vymyslet“, že by se mu mělo dostat odborné pomoci určitého charakteru. V této souvislosti pak nelze odhlédnout od toho, že zpětně vzhledem k tomu, že se žalobkyně soustavné psychiatrické léčbě nepodrobovala a že psychoterapii zahájila až na sklonku roku 2019, nelze rekonstruovat vývoj jejího psychického stavu v průběhu času. Podstatné je, že ke dni ustálení zdravotního stavu žalobkyně tato pociťovala v podstatě stejné příznaky, jako je tomu nyní.

105. Námitku žalované stran neadekvátnosti náhrady za ZSU ve vztahu k bolestnému pak relevantní odvolací soud neshledává, neboť smysl náhrady za bolest a náhrady za ZSU je jiný, bolestným se odškodňuje akutní bolestivý stav (v případě žalobkyně lehké fyzické poškození zdraví) spolu s jeho duševními aspekty, zatímco náhradou za ZSU se odškodňují obtíže a útrapy spojené s trvalým zhoršením zdravotního stavu žalobkyně v důsledku jejích psychických poruch.

106. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve znění opravného usnesení napadený ve výroku I v rozsahu částky 895 791 Kč s příslušenstvím změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak, že žalobu ohledně částky 123 827 Kč (tj. 895 791 – 771 954) se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 6. 2018 do zaplacení zamítl, a dle § 219 o.s.ř. jej ohledně částky 771 954 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 6. 2018 do zaplacení jako věcně správný potvrdil, neboť soud I. stupně rozhodl správně i o příslušenství uvedeného nároku (srov. § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., § 1970 o.z., § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vzhledem k tomu, že žalovaná ukončila šetření ve vztahu k tomuto nároku dne 18. 5. 2018). Stejně tak odvolací soud jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil i zamítavý výrok II rozsudku soudu I. stupně ve znění opravného usnesení ohledně částky 99 531,41 Kč s příslušenstvím. K NÁROKU NA NÁHRADU NÁKLADŮ SPOJENÝCH S PRÁVNÍM ZASTOUPENÍM 107. Žalobkyně dále uplatnila žalobou nárok na zaplacení částky 70 858 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 15. 6. 2018 do zaplacení jako náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s jejím právním zastupováním při uplatňování nároků na náhradu újmy vzniklou ublížením na zdraví při předmětné dopravní nehodě včetně náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Usnesením soudu I. stupně vyhlášeným při jednání konaném [datum] bylo ke zpětvzetí žalobkyně řízení stran tohoto nároku zastaveno co do částky 12 778 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 15. 6. 2018 do zaplacení, a to vzhledem k plnění, jehož se žalobkyni na tento nárok od žalované dostalo, přičemž jeho výše se odvíjela od plnění, jež žalovaná žalobkyni poskytla na nárok na náhradu za ztrátu na výdělku a cestovné. Předmětem řízení stran tohoto nároku tak zůstala částka 58 080 Kč s příslušenstvím, soud I. stupně odvoláním nenapadenou částí výroku I napadeného rozsudku ve znění opravného usnesení tomuto nároku vyhověl co do částky 11 253 Kč s příslušenstvím a odvoláním napadenou částí výroku II uvedeného rozhodnutí mu nevyhověl co do částky 46 827 Kč s příslušenstvím.

108. Uvedený nárok žalobkyně uplatnila ve vztahu k následujícím úkonům právní služby poskytnutým jí jejím právním zástupcem – dopisu ze dne 28. 7. 2017, jímž se obrátila na žalovanou se žádostí o uhrazení bolestného, náhrady za ztrátu na výdělku a cestovného; dopisu ze dne 10. 10. 2017 (nikoli ze dne 10. 7. 2017, jak soud I. stupně nesprávně uvedl), jímž uplatnila nárok na ZSU ve výši 1 397 050 Kč a nákladů na jeho vypracování ve výši 11 500 Kč; dopisu ze dne 21. 11. 2017, jímž žádala o sdělení výhrad žalované ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a sdělení, zda žalovaná disponuje podklady pro vypořádání nároku na ZSU; a konečně dopisu ze dne 21. 12. 2017, jímž urgovala proplacení dosud neproplaceného pojistného plnění.

109. Vzhledem k tomu, že odvolací soud shodně se soudem I. stupně neshledal důvodnými nároky žalobkyně na náhradu bolestného, na náhradu za ztrátu na výdělku a že žalovaná v souvislosti s částečným plněním na uplatněné nároky na cestovné a náhradu za ztrátu na výdělku již žalobkyni náhradu nákladů za právní zastoupení s tím spojené již poskytla, je třeba tento nárok vypořádat jen ve vztahu k přisouzenému ZSU, jak správně uzavřel soud I. stupně.

110. Ze shora uvedených úkonů právní služby se ZSU týkaly pouze úkony ze dne 10. 10. 2017, 21. 11. 2017 a 21. 12. 2017, jak již správně zaznamenal soud I. stupně, přičemž ZSU v nich bylo uplatněno ve výši 1 397 050 Kč. Nárok žalobkyně na ZSU byl však shledán důvodným pouze v rozsahu částky 771 954 Kč. Při určení tarifní hodnoty pro určení odměny za právní zastoupení odvolací soud zohlednil závěry recentní judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 2358/24), dle něhož je třeba postupovat dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, nikoli dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, jak se podává z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, uveřejněného pod č. 12/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z jehož závěrů evidentně vyšel soud I. stupně. V neposlední řadě vzal v úvahu, že pokud jde o nárok na ZSU, záviselo rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu, pročež ve vztahu k tomuto nároku je třeba ve smyslu závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, publikovaného pod č. 121/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, při určení tarifní hodnoty vycházet z přisouzené částky.

111. V souvislosti se shora uvedenými úkony tak žalobkyni náleží dle § 6 odst. 2 písm. d), § 9 zákona č. 168/1999 Sb. náhrada nákladů vynaložených v souvislosti s jejím právním zastoupením ve výši 34 545,50 Kč – tj. odměna za zastupování ve výši 11 420 Kč (z puncta 771 954 Kč) na tyto úkony právní služby: sepsání dopisu ze dne 10. 10. 2017 a 21. 11. 2017 - § 1 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, odměny za zastupování ve výši 5 710 Kč na sepsání dopisu ze dne 21. 12. 2017, jímž žalobkyně pouze urgovala již uplatněné nároky - § 1 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. h), odst. 3 advokátního tarifu a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 5 995,50 Kč - § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Odvolací soud pak shodně se soudem I. stupně uzavírá, že ve vztahu k uvedeným úkonům již žalobkyni nenáleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a s ní související náhrada za daň z přidané hodnoty, neboť ty již byly vypořádány v rámci žalovanou poskytnutého plnění a náhrada hotových výdajů se nepřiznává ve vztahu ke každému uplatněnému nároku, ale ve vztahu k úkonu právní služby.

112. Vzhledem k tomu, že odvoláním nenapadenou částí výroku I rozsudku soudu I. stupně ve znění opravného usnesení žalobkyni již na uvedený nárok bylo přisouzeno plnění ve výši 11 253 Kč, zbývá k doplacení částka 23 292,50 Kč. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve znění opravného usnesení ve výroku II napadeném v rozsahu částky 46 827 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 6. 2018 do zaplacení dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil tak, že žalované ve lhůtě dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 292,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 6. 2018 do zaplacení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., § 1968, § 1970 o.z. s přihlédnutím k tomu, že 10denní lhůta k plnění dle předžalobní výzvy doručené žalované dne 4. 6. 2018 uplynula 14. 6. 2018), a dle § 219 o.s.ř. jej ohledně částky 23 534,50 Kč s příslušenstvím jako věcně správný potvrdil.

113. S ohledem na částečnou změnu prvostupňového rozhodnutí rozhodoval odvolací soud nejen o nákladech odvolacího řízení, ale též o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 1 a 2 o.s.ř.).

114. Odvolací soud zohlednil, že žalobkyně v řízení uplatnila několik nároků. Proto při určování poměru úspěchu účastníků vyšel ze vzájemného poměru tarifních hodnot jednotlivých žalobkyní uplatněných nároků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, publikované pod č. 68/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dále zohlednil, že - jak již shora bylo uvedeno, v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, tj. pokud jde o bolestné a ZSU, je třeba dle recentní judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 2358/24) při určení výše náhrady nákladů řízení postupovat dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, nikoli z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, jak se podává z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, uveřejněného pod č. 12/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V neposlední řadě vzal v úvahu, že pokud jde o nárok na ZSU, záviselo rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu, pročež ve vztahu k tomuto nároku je třeba žalobkyni považovat za plně procesně úspěšnou ve smyslu § 142 odst. 3 o.s.ř. a mající tak právo na plnou náhradu nákladů řízení s tím, že tarifní hodnotou je přisouzená částka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, publikované pod č. 121/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

115. V řízení před soudem I. stupně tak žalobkyně byla procesně neúspěšná, pokud jde o nároky na bolestné a náhradu za ztrátu na výdělku (tarifní hodnoty 35 179,20 Kč[Anonymizováno]a 43 573,20 Kč), plně úspěšná, pokud jde o ZSU (tarifní hodnota 771 954 Kč) a ve vztahu k nároku na náhradu nákladů za právní zastoupení byla úspěšná co do částky 34 545,50 Kč (v téže tarifní hodnotě) a neúspěšná co do částky 23 534,50 Kč (v téže tarifní hodnotě). Neúspěšná byla tedy co do tarifních hodnot ve výši 102 286,90 Kč (tj. co do 11,3 % součtu všech takto uvažovaných tarifních hodnot ve výši 908 786,40 Kč) a úspěšná co do tarifních hodnot 806 499,50 Kč (tj. co do 88,7 % z 908 786,40 Kč), a proto má právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 77,4 % jí celkově vynaložených nákladů v této fázi řízení.

116. Tyto náklady činí celkem částku 271 916 Kč a sestávají ze žalobkyní zaplacených záloh na znalecké posudky v celkové výši 27 000 Kč, odměny za zastupování ve výši 11 940 Kč (z puncta 908 786,40 Kč) na každý z těchto úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, sepsání vyjádření z 2. 11. 2018, účast na jednání [datum], [datum] (v rozsahu 2 úkonů právní služby vzhledem k délce trvání), [datum] (v rozsahu 2 úkonů právní služby vzhledem k délce trvání), sepsání podání ze dne 19. 11. 2019, nahlédnutí do spisu 12. 10. 2022, účast na jednání [datum], sepsání podání z 27. 1. 2023, účast na jednání [datum], sepsání podání z 4. 3. 2024, účast na jednání [datum]) - § 1 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a f) advokátního tarifu, odměny za zastupování ve výši [částka] na každý z těchto úkonů právní služby: sepsání předžalobní upomínky, návrhu na procesní nástupnictví (nejde o návrh ve věci samé – srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 29 Cdo 2649/2022) a účast na vyhlášení rozsudku [datum] - § 1 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. c), f), h), odst. 3 advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč na každý z uvedených 18 úkonů právní služby (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 42 506 Kč z odměny a náhrad dle advokátního tarifu (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).

117. Odvolací soud tedy žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 210 463 Kč (tj. 77,4 % z 271 916 Kč).

118. Ve vztahu k úkonu částečné zpětvzetí žaloby odvolací soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal vzhledem k výslovnému prohlášení účastnic, že ve vztahu k nárokům, ohledně nichž byla žaloba vzata zpět, jsou vypořádány a náhradu nákladů řízení nepožadují.

119. Pokud jde o odvolací řízení, postupoval odvolací soud při určení poměru úspěchu a neúspěchu účastnic obdobně.

120. Žalobkyně byla procesně neúspěšná, pokud jde o nároky na bolestné a náhradu za ztrátu na výdělku (tarifní hodnoty 35 179,20 Kč a 43 573,20 Kč), plně úspěšná, pokud jde o ZSU (tarifní hodnota 771 954 Kč) a ve vztahu k nároku na náhradu nákladů za právní zastoupení, jehož předmětem v odvolacím řízení byla pouze částka 46 827 Kč byla úspěšná co do částky 23 292,50 Kč (v téže tarifní hodnotě) a neúspěšná co do částky 23 534,50 Kč (v téže tarifní hodnotě). Neúspěšná byla tedy co do tarifních hodnot ve výši 102 286,90 Kč (tj. co do 11,4 % součtu všech takto uvažovaných tarifních hodnot ve výši 897 533,40 Kč) a úspěšná co do tarifních hodnot 795 246,50 Kč (tj. co do 88,6 % z 897 533,40 Kč), a proto má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 77,2 % jí celkově vynaložených nákladů v této fázi řízení.

121. Tyto náklady činí celkem částku 59 048 Kč a sestávají z odměny za zastupování ve výši 11 900 Kč (z puncta 897 533,40 Kč) na každý z těchto úkonů právní služby: sepsání odvolání, sepsání vyjádření k odvolání, účast na jednání [datum] a [datum] - § 1 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč na každý z uvedených 4 úkonů právní služby [§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 10 248 Kč z odměny a náhrad dle advokátního tarifu § 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty].

122. Odvolací soud tedy žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši 45 585 Kč (tj. 77,2 % z 59 048 Kč).

123. O lhůtách k plnění a platebním místu těchto náhrad nákladů řízení rozhodl dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem a § 149 odst. 1 o.s.ř.

124. O nákladech státu vynaložených v řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud dle § 148 odst. 1 o.s.ř.

125. Náklady státu zde představuje znalečné v rozsahu, v němž nebylo hrazeno ze záloh zaplacených žalobkyní. Náklad důkazu zaplacený zálohou totiž tvoří náklad žalobkyně, který byl již vypořádán při rozhodování o náhradě nákladů mezi účastnicemi podle § 142 o.s.ř. s ohledem na posouzení úspěchu (neúspěchu) tohoto účastníka ve věci (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 1984, přijaté k otázce „Záloha na náklady důkazu“, sp. zn. Cpj 88/82, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 26/1984, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 444/2016, anebo usnesení ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1167/2016, či ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4609/2017).

126. Soud I. stupně usnesením vyhlášeným při jednání dne [datum] přiznal znalci [tituly před jménem] [jméno FO] znalečné ve výši 1 208 Kč, usnesením ze dne 3. října 2019, č. j. 27 C 39/2018-363, přiznal znalkyni [tituly před jménem] [jméno FO] znalečné ve výši 1 400 Kč, usnesením ze dne 24. října 2022, č. j. 27 C 39/2018-569, přiznal [ústav] znalečné ve výši 57 500 Kč, usnesením ze dne 1. prosince 2022, č. j. 27 C 39/2018-588, přiznal [ústav] znalečné ve výši 1 634 Kč, usnesením ze dne 7. března 2024, č. j. 27 C 39/2018-680, přiznal [tituly před jménem] [jméno FO] znalečné ve výši 18 550 Kč, usnesením ze dne 3. května 2024, č. j. 27 C 39/2018-703, přiznal [tituly před jménem] [jméno FO] znalečné ve výši 4 442 Kč.

127. Celkem tedy přiznal znalcům znalečné ve výši 84 734 Kč a po odečtení záloh zaplacených žalobkyní ve výši 27 000 Kč tak náklady vynaložené státem v řízení před soudem I. stupně činí 57 734 Kč. Vzhledem ke shora určenému neúspěchu účastnic (žalobkyně 11,3 %, žalovaná 88,7 %) proto odvolací soud uložil účastnicím povinnost zaplatit státu – soudu I. stupně náhradu nákladů státu vynaložených v řízení před soudem I. stupně, a to žalované ve výši 51 210 Kč (88,7 % z 57 734 Kč) a žalobkyni ve výši 6 524 Kč (11,3 % z 57 734 Kč), a to ve lhůtách dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem.

128. O nákladech vynaložených státem v řízení odvolacím rozhodl odvolací soud dle § 148 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 155 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím ke shora určenému neúspěchu účastnic v odvolacím řízení (žalobkyně 11,4 % a žalovaná 88,6 %) a k tomu, že stát bude platit znalečné znalkyni [tituly před jménem] [jméno FO] (§ 141 odst. 2 o.s.ř.), jehož výše k okamžiku rozhodnutí odvolacího soudu nebyla pravomocně určena. Proto odvolací soud rozhodl výroky VII a VIII pouze o základu náhrady nákladů řízení s tím, že jejich výši určí samostatným usnesením (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2475/2013). Lhůtu k plnění pak odvolací soud stanovil dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

129. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je v řízení ve smyslu § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích osvobozena od soudních poplatků - dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“ (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2008, sp. zn. 29 Co 436/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 93/2009) a její žalobě a odvolání bylo v řízení částečně vyhověno, uložil odvolací soud žalované, která vůči žalobkyni nemá právo na náhradu nákladů řízení a není osvobozena od soudních poplatků, dle § 2 odst. 3 citovaného zákona povinnost zaplatit státu na účet soudu I. stupně poměrnou část soudního poplatku za žalobu a odvolání, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku [§ 4 odst. 1 písm. j), § 7 odst. 1 věta druhá zákona č. 549/1991 Sb.].

130. Výše poměrné části soudního poplatku za žalobu činí 9 448 Kč a je stanovena ze základů poplatku 771 954 Kč a 34 545,50 Kč (tj. 23 292,50 Kč a 11 253 Kč) – srov. stanovisko kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 1996, sp. zn. Cpjn 68/95, Opjn 1/95, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 49/1996, § 5, 6 odst. 1, 2 a 7 zákona č. 549/1991 Sb., Položka 3 písm. b), Položka 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků.

131. Výše poměrné části soudního poplatku za odvolání činí 1 165 Kč a je stanovena ze základu poplatku 23 292,50 Kč – srov. § 5, § 6 odst. 1, 7 a 8 zákona č. 549/1991 Sb., Položka 1 bod 1 písm. b), Položka 22 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků.

Poučení