14 Co 299/2024 - 185

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]. sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o určení vlastnictví k nemovitostem, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. dubna 2024, č. j. 28 C 285/2023-144, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8 228 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby bylo určeno, že nemovitosti uvedené na LV [číslo], k.ú. [adresa], obec [adresa], zapsané v katastru nemovitostí vedeném [správní orgán], a to pozemky parc. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], a dále stavba č. p. [číslo], objekt bydlení, na pozemku parc. č. [číslo], vše zapsané na LV [číslo], jsou v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů – žalobce [jméno FO] a žalované [Jméno zainteresované osoby 1/0] (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované částku ve výši 20 570 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení, že nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na LV [číslo] pro k.ú. [adresa] a obec [adresa] jsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění účastníků.

3. Žalobce tvrdil, že dané nemovité věci byly nabyty kupními smlouvami ze dne 23. 10. 1992, 20. 10. 1993, 5. 12. 2007 a 5. 1. 2010 za trvání manželství účastníků, které bylo rozvedeno dne [datum]. Žalobce od srpna 1992 podniká jako osoba samostatně výdělečně činná a dne [datum] u něj byla zahájena daňová kontrola. Celková výše daňové pohledávky činila necelé [hodnota] mil. Kč, což bylo pro účastníky likvidační. Na základě hrozby ztráty nemovitého majetku se účastníci rozhodli zúžit společné jmění manželů notářským zápisem ze dne 27. 6. 2003. Důvodem tohoto postupu byl jejich úmysl obejít zákon, vyhnout se úhradě nedoplatku daně z příjmu a případnému propadnutí majetku, které hrozilo. Účastníci nechtěli, neměli v úmyslu zúžit společné jmění manželů, tento úkon učinili z důvodu ochrany svého majetku. Notářský zápis o zúžení společného jmění manželů (dále jen „SJM“) byl úkonem simulovaným, byl učiněn v tísni, za zcela zjevných nápadně nevýhodných podmínek pro žalobce, nebyl učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, svým obsahem se příčil dobrým mravům. Ty nemovitosti, které účastníci nabyli společně do SJM, byly ke dni zániku manželství v SJM. Kupní smlouvy, na jejichž základě žalovaná nabývala další nemovitosti do svého vlastnictví, jsou absolutně neplatné, je-li absolutně neplatným právním úkonem notářský zápis. Kupní ceny za tyto nemovitosti byly hrazeny z finančních prostředků žalobce, žalovaná v té době neměla žádné příjmy. Veškeré investice do rodinného domu byly vždy hrazeny žalobcem na základě ústní dohody účastníků, žalovaná i po zúžení SJM žalobce nechala v rodinném domě bydlet, žalovaná se jej nyní snaží bez jakékoli snahy o narovnání vystěhovat.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. O úpravě majetkového režimu se účastníci rozhodli svobodně, k žádné simulaci nedošlo, žalobce platnost notářského zápisu více jak 20 let nezpochybňoval, činí tak až v souvislosti s tím, že po rozvodu manželství byl vyzván k vyklizení nemovitosti. Z argumentace, že se snažil zkrátit věřitele, by žalobce dle § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) neměl mít prospěch.

5. Soud I. stupně stran skutkového děje uzavřel, že žalovaná je v katastru nemovitostí vedeném [správní orgán] zapsána jako výlučný vlastník nemovitostí uvedených na LV [číslo], k.ú. [adresa], obec [adresa], a to pozemků parc. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], a dále stavby č. p. [číslo], objekt k bydlení, která je součástí pozemku parc. č. [číslo].

6. Účastníci nabyli jako manželé vlastnické právo k rodinnému domu č. p. [číslo] a pozemku parc. č. [číslo] – zastavěná plocha o výměře 99 m2, parc. č. [číslo] díl 1 zahrada o výměře 267 m2 a pozemku parc. č. [číslo] díl 2 o výměře 35 m2 zapsaným na LV [číslo] kupní smlouvou ze dne 20.10.1993, návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podali dne 1. 11. 1993. Účastníci se dále stali jako manželé vlastníky nemovitostí - rekreační chaty ev. č. [číslo] se st. parc. č. [číslo] – zastavěná plocha o výměře 38 m2, zahrady parc. č. [číslo] o výměře 363 m2, k.ú. [adresa], obec [adresa], zapsaných na LV [číslo], a to na základě kupní smlouvy ze dne 23. 10. 1992.

7. Za trvání manželství dne 27. 6. 2003 účastníci ve formě notářského zápisu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] uzavřeli dohodu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů. Dohodli se na tom, že žalovaná se stane výlučnou majitelkou rodinného domku čp. [číslo] ve [místo] postaveného na parc. č. [číslo] a pozemků parc. č. [číslo] - zastavěná plocha o výměře 99 m2 a parc. č. [číslo] zahrada o výměře 302 m2, vše zapsáno u [správní orgán] na LV [číslo], rekreační chaty č. e. [číslo] ve [místo], postavené na parc. č. [číslo] - zastavená plocha o výměře 38 m2 a parc. č. [číslo] o výměře 363 m2, vše zapsáno u [správní orgán] na LV [číslo]. Žalobce se stal výlučným vlastníkem částky 200 000 Kč, která měla být použita jako peněžitý vklad jediného společníka zakládané společnosti [společnost]. Účastníci se dále v tomto notářském zápise dohodli na zúžení SJM ohledně budoucích příjmů ze zaměstnaneckého poměru každého z účastníků, příjmů z podnikatelské činnosti každého z účastníků, nově získaných nemovitých věcí včetně vnitřního zařízení, součástí a příslušenství, nabytých některým z účastníků po uzavření této smlouvy, výnosů, užitků a přírůstků nemovitých věcí, které budou předmětem jejich výlučného vlastnictví, movitých věcí, které netvoří obvyklé vybavení domácnosti a movitých věcí nabytých některým z účastníků pro potřeby podnikatelské činnosti nebo z příjmů získaných z této podnikatelské činnosti.

8. Dne 5. 12. 2007 žalovaná uzavřela kupní smlouvu, na jejímž základě se stala výlučným vlastníkem pozemku parc. č. [číslo] – ostatní plocha o výměře 147 m2, k.ú. [adresa]. Na základě kupní smlouvy ze dne 5.2.2010 žalovaná nabyla pozemek parc. č. [číslo] o výměře 69 m2 zapsaný na LV [číslo], v k.ú. [adresa], u [správní orgán], katastrální pracoviště [adresa]. Uvedené nemovitosti byly na základě těchto skutečností zapsány v katastru nemovitostí jako výlučné vlastnictví žalované.

9. Žalovaná podala dne 21. 9. 2022 návrh na rozvod manželství účastníků s odůvodněním, že mezi účastníky jsou od roku 2019 vážné neshody, žalovaný má mimomanželský poměr, který trvá, manželství neplní žádné ze svých funkcí a není naděje na jeho nápravu. Žalovaná v řízení vedeném o tomto návrhu Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] vypověděla, že žalobce se nechce rozvést z důvodu majetku, především rodinného domu, kde oba bydlí, že účastníci mají „zúžený“ majetek v tom smyslu, že firma je manžela a její je rodinný dům. Žalobce pak potvrdil mimomanželské vztahy, to, že se zde žalovanou bydlí v rodinném domě, na dům jí dával původně 20 000 Kč, poté 10 000 Kč. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

10. V průběhu vzájemných jednání v rámci rozvodu manželství na úrovni právních zástupců účastníků probíhala komunikace o možném vypořádání společného jmění manželů, oba právní zástupci zmiňovali existenci notářského zápisu, resp. nároku na vypořádání investic žalobce do výlučného majetku žalované, mj. i stavebních prací poskytovaných firmou [společnost 2].

11. Žalobce je fyzickou osobou podnikající dle živnostenského zákona od 10. 8. 1992, IČO [IČO] s hlavní ekonomickou činností [Anonymizováno].

12. U žalobce byla od [datum] do [datum] prováděna daňová kontrola, jejímž předmětem byla daň z příjmů fyzických osob ve zdaňovacím období 1997, 1998, 1999 a 2000 a silniční daň ve zdaňovacím období 1997, 1998, 1999 a 2000. Kontrolou bylo zjištěno, že v případě daně z příjmů fyzických osob žalobce nevedl průkazným způsobem evidenci denních tržeb za jednotlivé prodejny, nedoložil průkaznými doklady evidenci veškerých výrobků a teplých jídel, kalkulace a výdaje vynaložené na jejich výrobu, včetně evidence příjmů z této činnosti, nedoložil průkaznými doklady příjmy, o kterých bylo účtováno v peněžitém deníku jako o příjmech bez vlivu na zisk-vlastní náklady, takto vedené účetnictví je neprůkazné a nelze z něj stanovit daň z příjmů fyzických osob dokazováním. Daň z příjmů fyzických osob tak byla stanovena dle pomůcek, a to pro rok 1997 ve výši 688 000 Kč, pro rok 1998 ve výši 505 076 Kč, pro rok 1999 ve výši 204 236 a pro rok 2000 ve výši 223 596 Kč. V případě silniční daně za kontrolované období nebyly zjištěny nedostatky. Žalobce byl výzvou Finančního úřadu pro [adresa] ze dne [datum] vyzván k zaplacení nedoplatku ve výši celkem 1 621 148 Kč v náhradní lhůtě. Žalobcovu žádost o posečkání s placením daně Finanční úřad pro [adresa] zamítl rozhodnutím ze dne 9. 12. 2003. Sdělením ze dne 16. 2. 2004 Finanční úřad pro [adresa] žalobci sdělil důvod stanovení daňového základu a daně rozdílně od přiznání k dani, ve smyslu § 32 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Finanční úřad pro [adresa] jako správce daně rozhodnutím ze dne 5. 3. 2004 žalobci povolil zaplacení daně z příjmů fyzických osob podávajících přiznání ve splátkách. K odvolání žalobce proti dodatečným výměrům na daň z příjmů fyzických osob pro jednotlivé roky, tj. 1997, 1998, 1999 a 2000, [správní orgán 3] rozhodnutími ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], jednotlivé dodatečné platební výměry zrušilo.

13. Soud I. stupně dále vyložil, jaká skutková zjištění učinil z výpovědí slyšených svědků [jméno FO] (k majetkovému vypořádání účastníků došlo z důvodu kontroly finančního úřadu, žalobce nechtěl, aby přišli o majetek, chtěl tento majetek ochránit, proto dům převedl na žalovanou), [jméno FO] (žalobce měl v roce 2003 problém s finančním úřadem, v jehož důsledku přepsal majetek na žalovanou, záměrem účastníků pro vypořádání SJM nebylo obcházení zákona, vyhnutí se daňové povinnosti či zakrytí majetku žalobce), [jméno FO] (žalobce svědka v roce 2002 či 2003 požádal o úpravu nemovitosti ve [místo], v jednu chvíli mu sdělil, že má určité potíže s finančním úřadem, že bude nutné, aby nemovitosti převedl na žalovanou, důvodem převodu nemovitostí na žalovanou byly problémy s finančním úřadem, neboť hrozilo zaplacení větší částky, žalovaná se k nemovitostem chovala jako ke svému výlučnému majetku), [tituly před jménem] [jméno FO] (účastníkům doporučil vypořádání společného jmění manželů, neboť reálně hrozilo, že z důvodu jednání Finančního úřadu pro [adresa] by mohlo dojít k prodeji domu prostřednictvím dražby, jednalo se o dohodu na oko, důvodem bylo obejít zákon, aby nebyly uspokojovány neoprávněné požadavky finančního úřadu).

14. Z výpovědi žalobce soud I. stupně dále zjistil, že svědek [tituly před jménem] [jméno FO] navrhl uzavření notářského zápisu o zúžení SJM, s čímž oba účastníci za účelem ochrany majetku rodiny souhlasili. Nepočítal s tím, že jej žalovaná bude chtít po rozvodu manželství vystěhovat z domu, jeho zájmem je v domě bydlet. Žalovaná po uzavření notářského zápisu nabyla další nemovitosti, proti tomu neměl námitky, obával se, že by se situace s finančním úřadem mohla opakovat. Přesnou výši investic do rodinného domu nezná, tyto byly hrazeny z jeho podnikání a z jiných rodinných příjmů.

15. Soud I. stupně dále vycházel z provedené lustrace věcí u něj vedených, z níž zjistil, že SJM účastníků dosud nebylo vypořádáno.

16. Soud I. stupně se nejprve zabýval otázkou, zda žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř., a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť bez rozhodnutí o žalobě nemůže dojít ke změně zápisu v katastru nemovitostí a žalobce nemůže dosáhnout právní ochrany žalobou na plnění.

17. S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (srov. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3356/2012, 21 Cdo 4481/2014, 21 Cdo 1876/2017) soud I. stupně vyložil pojem simulovaný a disimulovaný právní úkon, vysvětlil, že bylo-li smlouvou o zúžení společného jmění manželů uzavřenou ve formě notářského zápisu dohodnuto, že věci určitého druhu budou ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, lze takové věci nabýt do společného jmění manželů, jen je-li to opět umožněno smlouvou ve formě notářského zápisu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3541/2009).

18. Dále aplikoval § 143, § 143a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), § 6 a násl. a § 716 a násl., § 980 odst. 2 o.z.

19. Vycházel z toho, že žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako výlučný vlastník jednak nemovitostí, které získali v letech 1992 a 1993 oba účastníci do SJM a které do něj až do uzavření dohody o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů formou notářského zápisu dne 27. 6. 2003 náležely, a jednak nemovitostí, které nabyla kupními smlouvami po uvedeném zúžení SJM v letech 2007 a 2010 do svého výlučného vlastnictví, přičemž manželství účastníků trvalo od 11. 9. 1987 do 26. 7. 2023.

20. Dohodu účastníků o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění učiněnou ve formě notářského zápisu dle § 143a obč. zák. shledal soud I. stupně platnou. Dohoda byla uzavřena v kvalifikované formě, obsahovala dohodu o tom, že žalovaná získá do výlučného vlastnictví dosud společné nemovitosti, žalobce obdrží finanční prostředky, které použije na peněžitý vklad do nově zakládané společnosti, což učinil, a obsahovala ujednání o tom, oč se společné jmění zužuje. Notářským zápisem tak byla nahrazena v dohodnutém rozsahu zákonná úprava nabývání majetku do společného jmění manželů účastníků a pouze stejným způsobem, tedy obdobně pouze další smlouvou mající formu notářského zápisu, by mohlo dojít ke změně nebo zrušení takovéhoto ujednání, k čemuž však nedošlo. Oba účastníci se podle takto učiněné dohody od doby jejího uzavření fakticky chovali a jednali, tedy nakládali s takto získaným majetkem jako s výlučným.

21. Argumentaci žalobce, že po skončení daňové kontroly nemohl z obav před další daňovou kontrolou požadovat po žalované narovnání tvrzeného simulovaného stavu a navrácení nemovitostí do společného jmění, shledal soud I. stupně účelovou (s ohledem na formální změnu bydliště s cílem změny příslušného finančního úřadu, založení společnosti za účelem podnikání).

22. Soud I. stupně též uzavřel, že nebylo prokázáno, že by žalovanou v době po zúžení SJM zakoupené nemovitosti byly hrazeny z výlučných prostředků žalobce či ze společných prostředků účastníků.

23. I pokud by soud I. stupně vycházel z tvrzení žalobce, že notářský zápis o zúžení SJM učinil pouze formálně, v úmyslu obejít zákon a vyhnout se nedoplatku daně z příjmu, nemohl by žalobce z takovéhoto jednání nyní těžit a domáhat se soudní ochrany. Kromě toho nebylo nijak prokázáno, že by o takovém úmyslu žalobce žalovaná věděla, či dokonce se stejným úmyslem sama jednala.

24. Na tomto základě soud I. stupně uzavřel, že žalovaná je výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných v k.ú. [adresa], zapsaných na LV [číslo], a tyto nemovitosti nejsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů, pročež žalobu zamítl.

25. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal jejich náhradu ve výši 20 570 Kč sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 3 100 Kč na každý z pěti úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „advokátní tarif“), pěti náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu) a daní z přidané hodnoty.

26. O lhůtě k plnění a platebním místu rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první před středníkem a § 149 odst. 1 o.s.ř.

27. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Žalobce označil jednání soudu ve vztahu k němu za nepřiměřené a nestandardní. Dne [datum] po „de iure“ skončeném jednání měl soud hovor v podobě monologu o tom, že žaloba je odsouzená k neúspěchu, z čehož byl žalobce rozrušen. Soud nepřiměřeným způsobem proklamoval svůj náhled na věc s tím, že by otázka vlastnictví měla být řešena v žalobě o vypořádání SJM. Slovní přednes soudu na uvedeném jednání, že nelze čekat, že protokol o něm bude doručen do měsíce, nebyl přiléhavý. Na jednání [datum] předložil závěrečnou řeč o šesti stranách, soud ji založil do spisu a, aniž by se zabýval jejím obsahem, sdělil, že bude vyhlašovat rozhodnutí po přerušení jednání. Žalobce z celého kontextu jednání soudu dovozoval podjatost soudu ve věci.

28. Napadené rozhodnutí je dle žalobce procesně neodůvodněné, neurčité, zmatečné. Soud I. stupně zamítl návrh žalobce na výslech žalované, jímž by byla prokázána jeho tvrzení o tom, že koupi nemovitostí v roce 2007 a 2010 finančně zajišťoval žalobce, že o nemovitosti se staral žalobce, že žalovaná věděla o hrozbě ze strany finančního úřadu vůči jejich majetku v SJM. Výpovědí žalované by též bylo prokázáno, jakou dohodu se žalovanou uzavřel k tomu, že bude investovat do nemovitostí. Zamítnutím výslechu žalované bylo žalobci odebráno právo na spravedlivý proces.

29. Soud I. stupně se nevypořádal s tvrzením svědka [tituly před jménem] [jméno FO], že předmětný notářský zápis byl učiněn na oko z důvodu ochrany majetku, že se jednalo o obejití zákona a žalovaná o tom věděla.

30. Závěry soudu I. stupně, že když někdo uzavřel notářský zápis o rozdělení majetku, tak se ke změně vyžaduje též notářský zápis, nemůže platit v případě simulovaného právního úkonu. Ani veřejná forma uzavření notářského zápisu nemůže předbíhat smluvní volnost účastníků. Oba účastníci se simulovaným právním úkonem chtěli vyhnout povinnosti hradit případnou daň vyměřenou žalobci.

31. Byla prokázána simulace notářského zápisu, a proto je tento neplatným právním úkonem.

32. Žalobce neměl důvod cokoli měnit na zúžení SJM, neboť vše fungovalo (žalovaná tolerovala jeho milenecké vztahy, nechávala ho bydlet v předmětné nemovitosti, nechávala ho do nich investovat, věděla o jeho nemanželském dítěti) a bylo zjevné, že předmětné nemovitosti zdědí jejich společné děti.

33. Žalobce vypověděl, že nemovitosti zakoupené v roce 2007 a 2011 hradil ze svých, resp. společných finančních prostředků ze SJM. O tom by byl přesvědčivým důkazem výslech žalované a výslech [jméno FO].

34. Svědeckými výpověďmi byl prokázán úmysl obou účastníků obejít zákon a „uklidit“ nemovitosti na žalovanou před očekávanými výměry daňových nedoplatků žalobce. Oba účastníci tak chtěli zkrátit své věřitele – žalobce tak činil jako osoba výdělečně činná, proti jehož podnikání daňové výměry směřovaly, žalovaná tak činila z titulu neodpovídání za závazky manžela finančnímu úřadu, který po 17 dnech od simulovaného zúžení SJM vydal zprávu o daňové kontrole a následně vyčíslil nedoplatky žalobce (viz bod V dohody – „závazky vzniklé od dnešního dne si nese každý sám za sebe“), a aby skryla nemovitosti před případným exekučním postihem a zabráním ze strany finančního úřadu. Oba účastníci byli s uvedeným srozuměni, uvedené důvody je vedly k zúžení SJM, jinak by ho nerealizovali. Prospěch z takového jednání by neměla mít ani žalovaná.

35. Účastníci simulovali právní úkon, k čemuž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 30 Cdo 833/2008, a ze dne 18. 9. 2003, č. j. 33 Odo 400/2003-272, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2010, č. j. 1 Afs 11/2010-94. Žalobce i žalovaná měli shodnou vůli uzavřít předmětný notářský zápis, chtěli uzavřít zúžení SJM protiprávním úkonem, ve skutečnosti ho však uzavřít nechtěli.

36. Platební výměry byly následně zrušeny, tudíž nemohl být uplatněn trestní postih včetně aplikace § 6 odst. 2 o.z.

37. Žalovaná v době uzavírání kupních smluv na pozemky č. parc. [číslo] a [číslo] neměla žádné příjmy, nemohla tedy prokázat úhradu kupních cen ze svých vlastních výlučných prostředků. V případě absolutní neplatnosti notářského zápisu by tyto parcely, které byly kupovány za finanční prostředky žalobce, byly ve společném jmění manželů.

38. Žalobce též hradil veškeré investice do rodinného domu, žalovaná ho ponechala v domě bydlet, byla srozuměna s tím, že bydliště žalobce je a bude v předmětném rodinném domě, neboť jinak by v notářském zápisu bylo bydliště žalobce konkretizováno. Skutečným důvodem pro žalobcovo vystěhování z domu jsou milenecké vztahy žalobce.

39. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a žalobě vyhověl.

40. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zrekapitulovala obecný rámec projednávané věci se zdůrazněním, že až v reakci na její výzvu ze dne 14. 8. 2023 k vyklizení nemovitosti žalobce začal zpochybňovat platnost notářského zápisu. Žalobce přímo uvádí, že se pokusil spáchat trestný čin a přímo se tohoto dovolává a žádá, aby mu stát poskytl ochranu. Jeho jednání nelze než nazvat jako účelové, neřkuli drzé.

41. Soudní řízení nebylo postiženo vadou spočívající v podjatosti soudu, pro výslech žalované nebyl jakýkoli důvod, žalovaná s ním ani nesouhlasila. Z výpovědi svědka [jméno FO] vyplynulo, že žalobce upozornil na skutečnost, že vypořádáním bude společný majetek převeden na žalovanou a že v jiných případech se stávalo, že manžel z manželství odcházel bez majetku, a že žalobce je ubezpečil, že v jeho případě to nepřichází v úvahu. Žalobce si byl dobře vědom důsledků právního jednání, nejednalo se o jakoukoli simulaci, účastníci chtěli úkon učinit. Případná motivace žalobce je nerozhodná. Dohoda o zúžení SJM se nedotýkala závazků vzniklých do jejího uzavření (tedy ani závazků vůči správci daně). Žalobcem tvrzené důvody neplatnosti dohody o úpravě majetkového režimu nejsou dány. Žalovaná iniciátorem celé konstrukce nebyla, nic nesimulovala. Žalobce se více než 20 let nedomáhal jakékoli změny, dohodu o zúžení SJM naopak uznával. V případě nemovitostí – pozemků č. parc. [číslo] a [číslo] v k.ú. [adresa] není rozhodné, kdo kupní cenu hradil. Tyto pozemky byly dle znění kupních smluv ve spojení s dohodou o zúžení SJM nabyty do výlučného vlastnictví žalované.

42. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), dokazování částečně doplnil a částečně zopakoval (§ 213 odst. 3 a 4 o.s.ř.) a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

43. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci [datum], bylo manželství účastníků uzavřené dne [datum] před Obvodním národním výborem v [adresa] rozvedeno. (rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka])

44. Zpráva o daňové kontrole provedené ve dnech [datum] až [datum] je datována dnem [datum] s tím, že je podkladem pro příslušná rozhodnutí a platební výměry, které vydá Finanční úřad pro [adresa]. (zpráva o daňové kontrole)

45. Uvedené dodatečné platební výměry byly následně zrušeny rozhodnutími [správní orgán 3] – a to rozhodnutím ze dne 16. 11. 2007, č. j. [spisová značka], byl zrušen dodatečný platební výměr vydaný Finančním úřadem pro [adresa] ze dne 18. 4. 2003 na daň z příjmů fyzických osob za rok 1998, č. j. [spisová značka] (rozhodnutí [správní orgán 3] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), rozhodnutím ze dne 13. 11. 2007, č. j. [spisová značka], byl zrušen dodatečný platební výměr vydaný Finančním úřadem pro [adresa] ze dne 18. 4. 2003 na daň z příjmů fyzických osob za rok 2000, č. j. [spisová značka] (rozhodnutí [správní orgán 3] ze dne 13. 11. 2007, č. j. [spisová značka]), rozhodnutím ze dne 16. 11. 2007, č. j. [spisová značka], byl zrušen dodatečný platební výměr vydaný Finančním úřadem pro [adresa] ze dne 18. 4. 2003 na daň z příjmů fyzických osob za rok 1997, č. j. [spisová značka] (rozhodnutí [správní orgán 3] ze dne 16. 11. 2007, č. j. [spisová značka]), rozhodnutím ze dne 13. 11. 2007, č. j. [spisová značka], byl zrušen dodatečný platební výměr vydaný Finančním úřadem pro [adresa] ze dne 18. 4. 2003 na daň z příjmů fyzických osob za rok 1999, č. j. [spisová značka] (rozhodnutí [správní orgán 3] ze dne 13. 11. 2007, č. j. [spisová značka]).

46. Smlouvou o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů uzavřenou ve formě notářského zápisu ze dne 27. 6. 2003 se účastníci dále dohodli, že závazky vzniklé za trvání manželství, k nimž se ode dne uzavření smlouvy zaváže žalobce, nese tento ke své tíži. Stejně tak závazky, k nimž se ode dne uzavření smlouvy zaváže žalovaná, nese tato ke své tíži. Závazků vzniklých do dne uzavření smlouvy se smlouva nijak netýká. Notářský zápis obsahuje prohlášení, že byl účastníky přečten, jimi v celém rozsahu schválen a vlastnoručně podepsán. (smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů)

47. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] odvolací soud zjistil, že v roce 2001 byl požádán o přezkoumání účetnictví žalobce, u nějž byla zahájena kontrola účetnictví finančním úřadem. Žalobcova účetní nadělala problémy, ovšem přístup kontrolujícího úřadu nebyl objektivní – úřad směřoval k vyměření daně v nepřiměřené výši. Svědek jednal za žalobce na příslušném finančním úřadu a dospěl k závěru, že není šance na zlepšení přístupu úřadu, že vše spěje k tomu, že finanční úřad vyměří daň ve výši cca jednoho a čtvrt milionu, což bylo výrazně nad marží z podnikání. Žalobce sháněl půjčku na zaplacení daně, svědek mu říkal, že je to vytloukání klínu klínem, a že je třeba se zaměřit na eliminaci dopadů postupu finančního úřadu. Žalobce totiž podnikal jako fyzická osoba a účastníci by mohli přijít o veškerý majetek. Svědek se někdy na jaře 2002 účastnil schůzky s účastníky v jejich domě, probírali různé varianty, jak se bránit případné exekuci. Svědek jako jeden ze způsobu řešení navrhl zúžení společného jmění manželů účastníků a převedení majetku na žalovanou. V této souvislosti žalobce také upozornil, že v takových případech se nezřídka stává, že manželovi nezůstane nic, žalobce mu sdělil, že to mu nehrozí. Žalovaná se k situaci stavěla tak, že tomu nerozumí a nechť to žalobce vyřeší tak, aby nepřišli o majetek, protože finanční prostředky neměli. Účastníci se tedy dohodli, že zúží své společné jmění a sepíší o tom notářský zápis. Následně proti postupu finančního úřadu brojil žalobce žalobou a došlo ke zrušení rozhodnutí finančních úřadů ohledně vyměřené daně.

48. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

49. Odvolací soud se v první řadě zabýval odvolací námitkou žalobce ohledně podjatosti věc projednávající soudkyně.

50. Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3483/2008, uveřejněném pod č. 66/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že námitka odvolatele o tom, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící), představuje odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. O této námitce proto nerozhoduje nadřízený soud podle ustanovení § 16 o.s.ř. a pro její uplatnění neplatí lhůta uvedená v ustanovení § 15a odst. 2 o.s.ř. Její důvodnost posuzuje vždy odvolací soud, aniž by přitom byl vázán tím, zda, popř. jak otázku podjatosti soudce (přísedícího) posoudil ještě před vydáním napadeného rozhodnutí nadřízený soud (§ 16 o.s.ř.) shledá-li ji opodstatněnou, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bez dalšího zruší (§ 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř.).

51. Podle § 14 odst. 1 o.s.ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

52. Žalobce podjatost věc projednávající soudkyně spatřuje právě v okolnostech, které se týkají jejího postupu v projednávané věci a které důvodem jejího vyloučení ve smyslu § 14 odst. 4 o.s.ř. být nemohou.

53. Z obsahu spisu se pak existence skutečností, jež by mohly zavdávat pochybnosti o nepodjatosti věc vyřizující soudkyně ve smyslu § 14 odst. 1 o.s.ř. pro vztah s účastníky či jejich zástupci nebo pro vztah k věci, nepodává.

54. Ze zásady nestrannosti a nezávislosti soudce (článek 82 odst. 1 Ústavy) navíc plyne, že osobní nestrannost soudce se předpokládá, není-li důkazu o opaku. Takový důkaz v projednávané věci předložen nebyl (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. III. ÚS 141/12).

55. Odvolací soud tak odvolací námitku, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, důvodnou neshledal.

56. Ze správných skutkových zjištění soudu I. stupně a skutkových zjištění soudu odvolacího vyplývá, že žalovaná je v katastru nemovitostí na LV [číslo] pro k.ú. [adresa], obec [adresa] zapsána jako výlučný vlastník tam evidovaných nemovitých věcí, přičemž se jedná o věci, které byly nabyty za trvání manželství účastníků kupními smlouvami uzavřenými 23. 10. 1992, 20. 10. 1993, 5. 12. 2007 a 5. 2. 2010. Dne 27. 6. 2003 účastníci uzavřeli formou notářského zápisu smlouvu o zúžení jejich společného jmění a dne [datum] bylo jejich manželství pravomocně rozvedeno a v souvislosti s rozvodem k jejich vypořádání nedošlo.

57. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně, že za shora popsaných okolností má žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že shora uvedené nemovité věci jsou v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů, odůvodněném tvrzením, že smlouva o zúžení společného jmění manželů nebyla platně uzavřena. Určovací žalobu nemůže nahradit žaloba na plnění, opírající nárok na plnění o právo, jehož existence má být posouzena jako předběžná otázka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3245/2017).

58. Soud I. stupně s ohledem na shora uvedené časové souvislosti správně věc posuzoval dle příslušných ustanovení obč. zák. (srov. § 3028 odst. 1 a 2 o.z., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015 sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 103/2015).

59. Dle § 143a odst. 1 obč. zák. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění účastníky, tj. k 27. 6. 2003, manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.

60. Podle § 150 odst. 1 obč. zák. v tomtéž znění dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu. Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena.

61. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěrech, že nabývání do SJM bylo a je upraveno kogentním právním předpisem (tj. § 143 obč. zák.), od kterého se účastníci mohou o své vůli odchýlit jedině některou ze smluv upravených v § 143a odst. 1 a odst. 2 obč. zák. Jednou z těchto smluv je i smlouva o zúžení SJM, která se uzavírá v kvalifikované podobě notářského zápisu. Je-li takováto smlouva platná a účinná, nahrazuje zákonnou úpravu nabývání majetku (jmění) do SJM. Poté, co se stane tato nová úprava účinnou, nemohou se od ní účastnici (stejně jako od zákonné úpravy) odchýlit pouhým společným projevem vůle, například nabýt věc do společného majetku (jmění), ačkoli podle smlouvy o zúžení má taková věc patřit do výlučného vlastnictví jednoho z nich. Aby to bylo možné, museli by pak účastníci nejdříve uzavřít smlouvu o rozšíření zúženého SJM, která by takovéto nabytí umožnila. Jinými slovy, za situace, kdy bylo smlouvou o zúžení SJM uzavřenou ve formě notářského zápisu dohodnuto, že věci určitého druhu (například nemovitosti), budou ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, lze takovéto věci nabýt do SJM, jen je-li to opět umožněno smlouvou ve formě notářského zápisu [k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3541/2009, uveřejněný pod č. 119/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1149/2019].

62. Žalobce v řízení namítal, že smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů uzavřená účastníky formou notářského zápisu dne 27.6.2003 je neplatná, neboť ji účastníci uzavřeli, aby se vyhnuli úhradě nedoplatku daně z příjmu žalobce na základě daňové kontroly za léta 1997 – 2000 ze společného majetku, smlouvu nechtěli uzavřít a pokud by nehrozil postih ze strany finančního úřadu, pak by ji neuzavřeli, uzavřeli ji v tísni a za zcela zjevných nápadně nevýhodných podmínek pro žalobce, smlouva se příčila dobrým mravům, neboť žalobce přišel o vlastnická práva k nemovitým věcem a získal pouze 200 000 Kč, smlouva je nesrozumitelná a neurčitá, neboť v čl. IV nestanoví, co kterému z účastníků náleží, neřeší otázku vzniku závazků po zúžení SJM, neobsahuje ujednání, že smlouva byla uzavřena svobodně, vážně, bez nátlaku a tísně a že jí strany rozumí.

63. Argumentuje-li žalobce tísní a nápadně nevýhodnými podmínkami, pak přehlíží, že tyto okolnosti důvodem neplatnosti smlouvy dle § 49 obč. zák. nejsou. Citované ustanovení dává dotčenému účastníkovi jen právo od takové smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek odstoupit (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 5 Cmo 569/98). V projednávané věci pak žalobce ani netvrdí, že by od předmětné smlouvy odstoupil.

64. Předmětnou smlouvu nelze z důvodů tvrzených žalobcem považovat za nesrozumitelnou a neurčitou ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Uvedená smlouva (srov. čl. V) řeší jak závazky vzniklé po zúžení SJM (takové závazky budou tížit toho z účastníků, který se k nim zaváže), tak i závazky vzniklé do jejího uzavření, jichž se dle výslovného ujednání netýká - jinými slovy ve vztahu k nim zůstal zachován zákonný režim ve smyslu § 143 odst. 1 písm. b), § 144 obč. zák. Skutečnost, že ve smlouvě není uvedeno, že ji účastníci uzavřeli svobodně, vážně, bez nátlaku a tísně a že jí rozumí, důvodem její neplatnosti není.

65. Ustanovení čl. IV předmětné smlouvy jasně stanoví, jaké věci nabývané po jejím uzavření účastníci vyjímají ze zákonného rozsahu SJM. K uvedeným věcem pak tedy nastupuje obecný vlastnický režim. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3822/2010)

66. Ze skutečnosti, že předmětnou smlouvou účastníci zúžili rozsah SJM o věci, které již jeho předmětem byly – tj. nemovité věci nabyté kupními smlouvami ze dnů 23. 10. 1992 a 20. 10. 1993 a částky ve výši 200 000 Kč, a současně se ve vztahu k nim vypořádali tak, že vlastníkem nemovitých věcí bude žalovaná a vlastníkem částky 200 000 Kč bude žalobce, nelze dovozovat její rozpor s dobrými mravy. Ustálená právní praxe totiž nevylučovala, aby se manželé platně dohodli na vypořádání jejich SJM tak, že jeden z nich nabude menší podíl, případně se mu nedostane ničeho. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1283/2003) V této souvislosti je pak třeba též zohlednit, že závazky vzniklé do dne uzavření předmětné smlouvy, mezi něž patřily i závazky žalobce k zaplacení daně z příjmů fyzických osob za rok 1997 ve výši 688 000 Kč dle platebního výměru Finančního úřadu pro [adresa] ze dne 18. 4. 2003, č. j. [spisová značka], za rok 1998 ve výši 505 076 Kč dle platebního výměru Finančního úřadu pro [adresa] ze dne 18. 4. 2003, č. j. [spisová značka], za rok 1999 ve výši 204 236 Kč dle platebního výměru Finančního úřadu pro [adresa] ze dne 18. 4. 2003, č. j. [spisová značka], a za rok 2000 ve výši 223 596 Kč dle platebního výměru Finančního úřadu pro [adresa] ze dne 18. 4. 2003, č. j. [spisová značka], nebyly předmětnou smlouvou dotčeny, tj. nadále zůstaly součástí SJM účastníků.

67. Odvolací soud dále nesdílí žalobcův názor, že předmětnou smlouvu je třeba považovat za neplatnou, neboť jí účastníci obcházeli zákon, chtěli jí zkrátit věřitele, „uklízeli“ nemovitosti „na žalovanou“ před očekávanými výměry daňových nedoplatků.

68. Z provedeného dokazování vyplývá, že v době uzavření předmětné smlouvy již žalobci předmětné nedoplatky daně z příjmů fyzických osob za léta 1997 – 2000 vyměřeny byly (nejednalo se tedy o „očekávané daňové nedoplatky“, jak žalobce tvrdí) - a to platebními výměry Finančního úřadu pro [adresa] ze dne 18. 4. 2003, přičemž tyto navazovaly na výsledky daňové kontroly prováděné u žalobce od listopadu 2001 do března 2003, jak vyplývá ze zprávy o této kontrole ze dne 17. 3. 2003.

69. I pokud by účelem předmětné smlouvy bylo zkrácení věřitele – finančního úřadu, jak žalobce tvrdí, nepůsobila by tato okolnost neplatnost smlouvy ve smyslu § 39 obč. zák., ale pouze její relativní neúčinnost ve smyslu § 150 odst. 2 obč. zák. Tato relativní neúčinnost má přitom přednost před absolutní neplatností (měla-li být založena stejným důvodem, pro který nastává relativní neúčinnost). Uvedené závěry vyplývají z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu, k čemuž srov. jeho rozhodnutí ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2085/2006, ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4817/2009, ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 29 Cdo 270/2009, ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3215/2009, ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. 22 Cdo 919/2011, ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 22 Cdo 215/2021, a ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1242/2023.

70. Odvolací soud nesdílí ani názor žalobce, že předmětná smlouva je simulovaným, a proto ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. neplatným právním úkonem.

71. Z provedeného dokazování, zejména pak z výpovědi odvolacím soudem slyšeného svědka [tituly před jménem] [jméno FO], vyplývá, že uzavření smlouvy o zúžení rozsahu SJM svědek účastníkům předestřel jako možnou variantu, jak se bránit případné exekuci pro vymožení daňových nedoplatků žalobce na podkladě kontroly zahájené v roce 2001 tak, aby účastníci „nepřišli“ o veškerý majetek, a to za situace, kdy účastníci neměli finanční prostředky a žalobce chtěl věc řešit půjčkou, což svědek považoval za vytloukání klínu klínem. Účastníci si tuto variantu řešení vybrali, neboť měli evidentně za to, že tak „ochrání majetek“, zejména nemovitosti před jejich postižením ze strany finančního úřadu, což vyplývá i z výpovědí ostatních svědků slyšených soudem I. stupně, a v neposlední řadě též z výpovědi žalobce (oba účastníci souhlasili se zúžením SJM za účelem ochrany majetku rodiny). Za těchto okolností se ale o simulovaný úkon jednat nemůže – vůle účastníků byla bezesporu vážná, neboť jejich úmysl evidentně směřoval k vyvolání těch právních účinků, které byly s projevem jejich vůle spojeny (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2737/2017).

72. Uvedený závěr pak v rozporu se závěry žalobcem odkazovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 333/2008, sp. zn. 33 Odo 400/2003 (zde žalobce necituje z uvedeného rozhodnutí, nýbrž z je zrušujícího nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 625/03) a Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 11/2010-94 není.

73. Soudu I. stupně pak nelze důvodně vytýkat neprovedení výslechu žalované. Žalovaná se svým výslechem nesouhlasila, a již proto jej nebylo možné provést (srov. § 131 odst. 1 o.s.ř.). Žalobce navrhoval provedení výslechu žalované k „potvrzení, že podpis notářského zápisu v roce 2003 byl činěn z důvodu obejití zákona, resp. protiprávním činem“ (srov. protokol o jednání ze dne [datum], č.l. 140), přičemž okolnosti, pro něž se účastníci rozhodli přistoupit k zúžení SJM formou notářského zápisu, byly v řízení prokázány jinak. Ani v této souvislosti tak nebyly splněny podmínky pro provedení výslechu žalované.

74. Odvolací soud se z důvodů shora vyložených ztotožňuje se soudem I. stupně v závěru, že smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění uzavřená účastníky formou notářského zápisu dne 27. 6. 2003 je platným právním úkonem.

75. SJM účastníků bylo uvedenou smlouvou zúženo a vypořádáno ve vztahu k nemovitostem, které účastníci nabyli kupními smlouvami ze dnů 23. 10. 1992 a 20. 10. 1993, tak, že tyto nadále budou ve výlučném vlastnictví žalované. Účastníci zároveň zúžili zákonný rozsah SJM o nemovitosti časově nabývané po uzavření předmětné smlouvy. Ve vztahu k nim proto nastoupil obecný vlastnický režim - stranou kupních smluv ze dne 5. 12. 2007 a 5. 2. 2010 byla jako kupující výlučně žalovaná, která tak nemovitosti, jež byly jejich předmětem, nabyla do svého výlučného vlastnictví (§ 143a odst. 1, § 132 odst. 1, § 133 odst. 2 obč. zák.). Okolnost, z jakých prostředků byla hrazena kupní cena těchto nemovitostí, je z hlediska vlastnického režimu nerozhodná. Podílel-li se žalobce na úhradě kupní ceny svými výlučnými prostředky, má k dispozici jiné instituty ochrany svých práv.

76. Žalobce dále ani netvrdí, že by účinky předmětné smlouvy ze dne 27. 6. 2003 do uzavření kupních smluv 5. 12. 2007 a 5. 2. 2010 pominuly nebo byly změněny (tj. že by došlo k uzavření smlouvy ve formě notářského zápisu, kterou by došlo k rozšíření rozsahu SJM nad rámec jeho původního zúžení), proto ani okolnost, že k uzavření zmíněných kupních smluv došlo za trvání manželství účastníků, na uvedeném vlastnickém režimu (tj. na výlučném vlastnictví žalované) ničeho nemění.

77. Odvolací soud se tedy zcela ztotožňuje se soudem I. stupně, že žalovaná je výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV [číslo] pro k.ú. [adresa], obec [adresa] a žaloba tak důvodná není.

78. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného nákladového výroku.

79. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit zcela úspěšné žalované náhradu těchto nákladů ve výši 8 228 Kč sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 3 100 Kč na každý z těchto úkonů právní služby: sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. k) a g), advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů na tyto dva úkony právní služby po 300 Kč (§ 2, § 11 odst. 1 písm. k) a g), § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle advokátního tarifu ve výši 1 428 Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). O platebním místu a lhůtě k plnění pak odvolací soud rozhodl dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

Poučení