28 C 285/2023 - 144

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Malíkovou Petříčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnictví k nemovitostem takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo určeno, že nemovitosti uvedené na LV [Anonymizováno], k.ú. [adresa], obec [adresa], zapsané v katastru nemovitostí vedeném [Anonymizováno], a to pozemky parc. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], a dále stavba č. p. [Anonymizováno], objekt bydlení, na pozemku parc. č. [hodnota], vše zapsané na LV [Anonymizováno], jsou v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů – žalobce [jméno FO] a žalované [Jméno žalované], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované částku ve výši 20 570 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou podanou ke zd. soudu dne 5.9.2023 domáhal určení, že nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, na LV 463, k. ú. [adresa], obec [adresa], a to pozemky parc. č. [hodnota], 235, 236, 237, 1720/4 a 1916, a dále stavba č. p. 445, objekt k bydlení, na pozemku parc.č. [hodnota] (dále jen „nemovitosti“) nejsou ve výlučném vlastnictví žalované, ale jsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění bývalých manželů – žalobce a žalované. K odůvodnění své žaloby uvedl, manželství žalobce se žalovanou bylo uzavřeno dne 11. 9. 1987. Manželství bylo na návrh manželky rozvedeno zdejším soudem dne 31. 5. 2023, rozsudkem č. j. 15 C 352/2022. Žalobce se žalovanou nabyli do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy ze dne 23. 10. 1992 rekreační chatu ev. č. [hodnota], parcelu č. [hodnota] a parcelu č. [hodnota], to vše v k. ú. [adresa], obec [Anonymizováno] [adresa], nyní zapsané na LV č. [hodnota] pro okres hlavní město [adresa], obec [adresa], k. ú. [adresa], dále nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 20. 10. 1993 rodinný dům č. p. [Anonymizováno], na parcele parc.č. [hodnota], parcely č. [hodnota] a [Anonymizováno], taktéž v k. ú. [adresa], obec hl. m. [adresa], zapsané nyní rovněž na LV č. [hodnota], dále žalovaná nabyla kupní smlouvou ze dne 5. 12. 2007 parcelu č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec hl. m. [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] pro okres hl. m. [adresa], obec [adresa], k. ú. [adresa], a kupní smlouvou ze dne 5. 1. 2010 nabyla žalovaná parcelu parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec hl. m. [adresa], zapsané na LV č. [hodnota]. Žalobce od 10. 8. 1992 podniká jako osoba samostatně výdělečně činná. Dne 28. 11. 2001 byla u žalobce zahájena daňová kontrola z důvodu podezření ze spáchání trestného činu dle § 240 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, za což žalobci hrozilo 6 měsíců až 10 let odnětí svobody v případě jeho prokázání, spolu se zabráním nemovitostí. Celková výše pohledávky při dopočítání daňového nedoplatku činila necelé 4 miliony Kč, penále a diskontní úrokové sazby ČNB z každé odložené splátky. Tato skutečnost byla pro žalobce a žalovanou likvidační. Na základě hrozby ztráty nemovitého majetku účastníků se žalobce se žalovanou rozhodli notářským zápisem notářky JUDr. Aleny Klocové, č. j. NZ 257/2003, N 308/2003 ze dne 27. 6. 2003. Důvodem tohoto postupu byl úmysl účastníků obejít zákon a vyhnout se úhradě nedoplatku daně z příjmu ze společného majetku a případnému propadnutí majetku, které hrozilo. Účastníci nechtěli a neměli v úmyslu zúžit společné jmění manželů, ale takový úkon učinili z důvodu ochrany jejich majetku. Kdyby nehrozil postih ze strany finančního úřadu, takový úkon by nikdy neučinili. Žalobce má za to, že předmětný notářský zápis byl učiněn jako právní úkon simulovaný, jednalo se o vědomou neshodu vůle a jejího právního projevu při dvoustranném právním úkonu mezi žalobcem a žalovanou, mezi vůlí a projevem obou stran byla stejná neshoda a obě strany o tom věděly. Notářský zápis byl uzavřen v tísni obou účastníků a za zcela zjevných nápadně nevýhodných podmínek pro žalobce, notářský zápis tak je absolutně neplatným právním úkonem – ex tunc. Úkon nebyl učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně a svým obsahem se příčil dobrým mravům. Žalobce tímto postupem přišel o nemovitosti, které nabyl společně se žalovanou a simulovaným úkonem k nim ztratil vlastnická práva, když získal pouze finanční obnos ve výši 200 000 Kč. Pokud by nedošlo k zahájení daňové kontroly, nikdy by k takovémuto úkonu nedošlo. Jak žalobce, tak i žalovaná chtěli svůj majetek vyvést ze žalobce na žalovanou, k zabránění jejich propadnutí České republice. Notářský zápis je dále z hlediska jeho obsahu nesrozumitelným a neurčitým právním úkonem. Žalobce má za to, že nemovitosti, které účastníci nabyli společně do společného jmění manželů, byly ke dni zániku manželství ve společném jmění manželů. Pokud je právní úkon v podobě notářského zápisu absolutně neplatným právním úkonem, jsou absolutně neplatné i kupní smlouvy, na jejichž základě nabyla žalovaná do svého vlastnictví další nemovitosti kupními smlouvami. Kupní ceny za tyto nemovitosti byly hrazeny z finančních prostředků žalobce. Podle žalobce tedy došlo k neplatnému zúžení společného jmění manželů, byť formou notářského zápisu.

2. Žalobce ještě v replice na vyjádření žalované podáním ze dne 22.10. 2023 doplnil svá tvrzení a trval na tom, že notářský zápis byl iniciován obavou žalobce a žalované kvůli hrozbě ze strany Finančního úřadu v podobě vyměření nedoplatků daně z příjmu. Žalovaná o této skutečnosti věděla, z toho důvodu k notáři šla. Společné jmění manželů nebylo zúženo na základě svobodného úkonu. Pokud by nehrozil ze strany Finančního úřadu postih v podobě následně vydaných platebních výměrů, žádný notářský zápis by uzavírán nebyl. Ve vztahu k pozemkům parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] žalobce uvedl, že žalovaná neměla v době uzavírání kupních smluv žádné příjmy, nemůže tak prokázat úhradu kupní ceny z výlučných prostředků. Na základě ústní dohody mezi žalobcem a žalovanou byly veškeré investice do rodinného domu, od počátku až do současnosti, hrazeny žalobcem. Žalovaná nechala i po zúžená společného jmění manželů žalobce v rodinném domě bydlet, nikdy nepožadovala jeho odstěhování, neboť velmi dobře věděla, že žalobce nemá kde bydlet, a to i když má fiktivní bydliště na jiné adrese, tedy se fakticky chovala tak, že rodinný dům je v jejich společném jmění. Ohledně tvrzení žalované, že veškeré finanční prostředky-zisky z podnikání od doby zúžení společného jmění manželů náležely výlučně žalobci, uvedl, že tak tomu není, žalobce veškeré tyto finanční prostředky investoval do rodinného domu, ze kterého se ho žalovaná nyní snaží bez jakékoliv snahy o narovnání vystěhovat. Žalobce dále uvedl, že v notářském zápisu je uvedena jako adresa bydliště adresa rodinného domu a žalovaná tedy byla srozuměna s tím, že bydliště žalobce je a bude v předmětném rodinném domě.

3. Žalobce se tak podanou žalobou domáhal určení, že nemovitosti uvedené na LV [Anonymizováno], k.ú. [adresa], obec [adresa], zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem [Anonymizováno], a to pozemky parc. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], a dále stavba č. p. [Anonymizováno], objekt k bydlení, na pozemku parc.č. [hodnota], vše zapsané na LV [Anonymizováno], jsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů – žalobce a žalované.

4. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, žaloba je dle jejího názoru nedůvodná a zcela zjevně účelová, snahou žalobce je toliko odvrátit pro něj nepříznivý důsledek, kdy bude nucen nemovitosti vyklidit poté, co zaniklo jeho právo je užívat z důvodu rozvodu. Nesouhlasila s tvrzením žalobce o absolutní neplatnosti notářského zápisu, jehož předmětem byla dohoda účastníků o zúžení společného jmění manželů, tvrzené důvody neplatnosti dohody o úpravě majetkového režimu manželů nejsou dány. Účastníci se v minulosti svobodně rozhodli upravit majetkový režim, a formou notářského zápisu se dohodli na tom, že nemovitosti, které náležely do SJM, se stanou výlučným vlastnictvím žalované, a žalobce se zase stane výlučným vlastníkem finančních prostředků, které použije na založení společnosti [právnická osoba]., a rovněž dle dohody účastníků si žalobce ponechá do budoucna všechny příjmy ze svého podnikání. Nedošlo k žádné simulaci právního úkonu. Žalobce platnost notářského zápisu o zúžení společného jmění manželů více jak 20 let nezpochybňoval, a zpochybňovat jej začal až v návaznosti na skutečnost, že po právní moci rozvodu manželství byl žalovanou vyzván k vyklizení nemovitostí. Žalobce vlastnictví nemovitostí nezpochybnil ani v rámci jednání účastníků v řízení o rozvod manželství, žalované pouze nabízel, že nebude požadovat „investice“ do nemovitosti. Žalobce je v rámci snahy o setrvání v nemovitostech schopen argumentovat čímkoliv, včetně toho, že se v minulosti účelově snažil zkrátit věřitele (tedy spáchal trestný čin), z takového jednání by však neměl dle § 6 odst. 2 o.z. mít prospěch. Ohledně žalobcem namítaných nedostatků notářského zápisu žalovaná uvedla, že čl. IV písm. a) až f), kde není stanoveno, komu hodnoty náleží, je třeba vykládat v souladu s návětím, tj. že manželé o uvedené zúžili do budoucna rozsah společného jmění manželů, rozsah zúžení je tak jednoznačně dán. Obdobně je také bez významu pro otázku platnosti notářského zápisu resp. dohody o zúžení společného jmění manželů a určení vlastnického práva k nemovitostem skutečnost, že v notářském zápisu není řešena otázka závazků (jednalo se pouze o částečné zúžení) popř., že chybí deklarace, že účastníci zápisu resp. dohodě rozumí. Pokud pak žalobce argumentuje, že v důsledku zúžení společného jmění manželů na základě dohody ze dne 27. 6. 2003 žalobce přišel o nemovitosti v 10-ti násobné hodnotě, než získal, tj. finančních prostředků 200 000 Kč, způsob vypořádání mezi manžely nemá pro věc samu jakýkoliv význam a není důvodem neplatnosti. Žalobce pouze účelově interpretuje, pomíjí skutečnost, že obdržel finanční prostředky na své podnikání, a také veškeré výnosy z tohoto podnikání, resp. podíly na zisku náležely po celou dobu výlučně jemu.

5. Ze všech výše uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.

6. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.), vyslechl žalobce jako účastníka řízení (ustanovení § 131 o.s.ř.) a vyslechl dále svědky [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a ing. [jméno FO] (ustanovení § 126 o.s.ř.). Potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

7. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

8. Žalovaná je v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem [Anonymizováno] zapsána jako výlučný vlastník nemovitostí uvedených na LV [Anonymizováno], k.ú. [adresa], obec [adresa], a to pozemků parc. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], a dále stavba č. p. [Anonymizováno], objekt k bydlení, která je součástí pozemku parc.č. [hodnota], vše zapsané na LV [Anonymizováno] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Žalobce je fyzickou osobou podnikající dle živnostenského zákona od [datum], IČO [IČO] s hlavní ekonomickou činností zpracování a konzervování masa a výroba masných výrobků (prokázáno výpisem z živnostenského registru). Účastníci nabyli jako manželé vlastnické právo k rodinnému domu č. p. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [hodnota] – zastavěná plocha o výměře 99 m2 a parc. č. [hodnota] díl 1 zahrada o výměře 267 m2 a pozemku parc. č. [hodnota] díl 2 o výměře 35 m2 zapsané na LV [Anonymizováno] kupní smlouvou ze dne 20.10.1993, návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podali dne 1.11.1993 (prokázáno kupní smlouvou a smlouvou o vniku věcného břemene ze dne 20. 10. 1993, návrhem na vklad do katastru nemovitostí ze dne 1. 11. 1993). Účastníci se dále stali jako manželé vlastníky nemovitostí, a to rekreační chaty ev. č. [hodnota] se st. parc. č. [hodnota] – zastavěná plocha o výměře 38 m2, zahrady parc. č. [hodnota] o výměře 363 m2, katastrální území [adresa], obec hl. m. [adresa], zapsané na LV [Anonymizováno] na základě kupní smlouvy ze dne 23. 10. 1992 (prokázáno kupní smlouvou ze dne 23. 10. 1992).

9. Účastníci za trvání manželství uzavřeli dne 27.6.2003 notářským zápisem sepsaným dne 27. 6. 2003, sp. zn. NZ 257/2003, N 308/2003 dohodu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů. Dohodli se na tom, že žalovaná se stane výlučnou majitelkou rodinného domku čp. [Anonymizováno] ve Slivenci postaveného na parc. č. [hodnota] a pozemků parc. č. [hodnota] - zastavěná plocha o výměře 99 m2 a parc. č. [hodnota] zahrada o výměře 302 m2, vše zapsáno u [právnická osoba] [adresa] – město na LV [Anonymizováno]. Žalovaná se dále stala výlučnou majitelkou rekreační chaty č. e. [Anonymizováno] ve Slivenci, postavené na parc. č. [hodnota] - zastavená plocha o výměře 38 m2 a parc. č. [hodnota] o výměře 363 m2, vše zapsáno u [právnická osoba] [adresa] – město na LV [Anonymizováno]. Žalobce se stal výlučným vlastníkem částky 200 000 Kč, která měla být použita jako peněžitý vklad jediného společníka zakládané společnosti [právnická osoba]. Účastníci se dále v tomto notářském zápise dohodli na zúžení společného jmění manželů ohledně budoucích příjmů ze zaměstnaneckého poměru každého z účastníků, příjmů z podnikatelské činnosti každého z účastníků, nově získaných nemovitých věcí včetně vnitřního zařízení, součástí a příslušenství, nabyté některým z účastníků po uzavření této smlouvy, výnosů, užitků a přírůstků nemovitých věcí, které budou předmětem jejich výlučného vlastnictví, movitých věcí, které netvoří obvyklé vybavení domácnosti a movitých věcí nabytých některým z účastníků pro potřeby podnikatelské činnosti nebo z příjmů získaných z této podnikatelské činnosti (prokázáno notářským zápisem ze dne 27. 6. 2003, NZ 257/2003, N 308/2003).

10. Soud dále vycházel z toho, že u žalobce byla od 28. 11. 2001 do 17. 3. 2003 vedena daňová kontrola. Předmětem této daňové kontroly byla daň z příjmů fyzických osob ve zdaňovacím období 1997, 1998, 1999 a 2000 a silniční daň ve zdaňovacím období 1997, 1998, 1999 a 2000. Na základě daňové kontroly bylo zjištěno, že v případě daně z příjmů fyzických osob žalobce nevedl průkazným způsobem evidenci denních tržeb za jednotlivé prodejny, nebyla doložena průkaznými doklady evidence veškerých výrobků a teplých jídel, kalkulace a výdaje vynaložené na jejich výrobu, včetně evidence příjmů z této činnosti, nebyly doloženy průkaznými doklady příjmy, o kterých je účtováno v peněžitém deníku jako o příjmech bez vlivu na zisk-vlastní náklady, takto vedené účetnictví je neprůkazné a nelze z něj stanovit daň z příjmů fyzických osob dokazováním. Při stanovení daňové povinnosti tak byly použity pomůcky, daň z příjmů fyzických osob byla stanovená dle pomůcek pro rok 1997 ve výši 688 000 Kč, pro rok 1998 ve výši 505 076 Kč, pro rok 1999 ve výši 204 236 a pro rok 2000 ve výši 223 596 Kč. V případě silniční daně za kontrolované období nebyly zjištěny nedostatky (prokázáno zprávou o daňové kontrole Finanční úřad pro [adresa] ze dne 14. 3. 2003, čj. 100815/03/005931). Žalobce byl Finančním úřadem pro [adresa] vyzván k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě, nedoplatek činil celkem 1 621 148 Kč (prokázáno výzvou k zaplacení nedoplatku Finančního úřadu pro [adresa] ze dne 22. 10. 2003). Žalobce požádal o posečkání s placením daně, Finanční úřad pro [adresa] tuto žádost zamítl (prokázáno rozhodnutím o posečkání daně ze dne 9. 12. 2003). Žalobci byl Finančním úřadem pro [adresa] na jeho žádost sdělen důvod stanovení daňového základu a daně rozdílně od přiznání k dani, ve smyslu § 32 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (prokázáno sdělením Finančního úřadu pro [adresa] ze dne 16. 2. 2004). Finanční úřad pro [adresa] jako správce daně rozhodl o povolení splátek daně, tak že povolil zaplacení daně z příjmů fyzických osob podávajících přiznání ve splátkách (prokázáno rozhodnutím Finančního úřadu pro [adresa] o povolení splátek daně ze dne 5. 3. 2004). Žalobce se proti dodatečným výměrům na daň z příjmů fyzických osob pro jednotlivé roky, tj. 1997, 1998, 1999 a 2000, odvolal, Finanční ředitelství [Anonymizováno] rozhodlo tak, že jednotlivé dodatečné platební výměry zrušilo (prokázáno rozhodnutím finančního ředitelství [adresa] ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. 17167/07, rozhodnutím finančního ředitelství [adresa] ze dne 16. 11. 2007, sp. zn. 17168/07, rozhodnutím finančního ředitelství pro [Anonymizováno] ze dne 16. 11. 2007, sp. zn. 17169/07, rozhodnutím finančního ředitelství pro [Anonymizováno] ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. 17170/07).

11. Žalovaná po uzavření dohody manželů o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů notářským zápisem sepsaným dne 27. 6. 2003, sp. zn. NZ 257/2003, N 308/2003 uzavřela kupní smlouvu, na základě které se stala výlučným vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] – ostatní plocha o výměře 147 m2, katastrální území [adresa] (prokázáno kupní smlouvou ze dne 5. 12. 2007, geometrickým plánem ze dne 5. 11. 2007, usnesením Zastupitelstva [adresa] ze dne 25. 6. 2007). Žalovaná rovněž po zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů notářským zápisem nabyla na základě kupní smlouvy pozemek parc. č. [hodnota] o výměře 69 m2 zapsaný na LV [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], u Katastrálního úřadu [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa] (prokázáno kupní smlouvou ze dne 5. 2. 2010). Uvedené nemovitosti byly na základě těchto skutečností zapsány v katastru nemovitostí jako výlučné vlastnictví žalované.

12. Ze spisu zd. soudu sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalovaná podala dne 21.9.2022 návrh na rozvod manželství účastníků, s odůvodněním, že mezi účastníky jsou od roku 2019 vážné neshody, žalovaný má mimomanželský poměr, který dosud trvá, manželství neplní žádné ze svých funkcí a není naděje na jeho nápravu. V rámci své účastnické výpovědi v tomto řízení žalovaná uvedla, že se žalobce nechce rozvést z důvodu majetku, především rodinného domu, kde oba bydlí. Uvedla, že mají „zúžený“ majetek v tom smyslu, že firma je manžela a její je rodinný dům. Žalobce v rámci své účastnické výpovědi potvrdil mimomanželské vztahy, i to, že to žalované vadilo. Potvrdil, že s manželkou bydlí v rodinném domě, na dům jí dával původně 20 000 Kč, poté 10 000 Kč. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 31. 5. 2023, č. j. 15 C 352/2022-51. (prokázáno spisem a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. 5. 2023, č. j. 15 C 352/2022-51)

13. V průběhu vzájemných jednání v rámci rozvodu manželství na úrovni právních zástupců účastníků probíhala komunikace o možném vypořádání společného jmění manželů, kde oba právní zástupci zmiňovali existenci notářského zápisu, resp. nároku na vypořádání investic žalobce do výlučného majetku žalované. (prokazováno komunikací právních zástupců). Toto se týkalo mimo jiné stavebních prací poskytovaných firmou [adresa]

14. Z výslechu svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že pokud jde o vypořádání, k němuž došlo za trvání manželství, žalovaná vždy o všem věděla a souhlasila, k majetkovému vypořádání došlo z důvodu kontroly finančního úřadu. Žalobce nechtěl, aby přišli o majetek, proto dům převedl na manželku, žalovaná majetek, který na ní přešel, brala jako svůj. Svědkyně ví o tom, že na základě notářského zápisu přešel dům na žalovanou. Podnikání žalobce bylo výnosné, ale svědkyně neví, jakým způsobem žalobce se ziskem z podnikání nakládal, zda s ním nakládal žalobce, případně společně se žalovanou, případně žalovaná samostatně. Žalovaná věděla o tom, že žalobce měl v určitou dobu problémy s finančním úřadem, právě tyto problémy byly důvodem pro vypořádání majetku účastníků, když žalobce chtěl ochránit majetek, aby o něj rodina nepřišla. Svědkyně se domnívá, že žalobce požadoval majetek zpět v průběhu rozvodového řízení a žalovaná nechce žalobci dát polovinu majetku, nechce se s žalobcem vypořádat a chce, aby opustil dům. To jí sdělil žalobce. Se žalobcem má společného nemanželského syna.

15. Z výslechu svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že věděl, že žalobce měl někdy v roce 2003 finanční problémy, řešil problém s finančním úřadem, v důsledku toho žalobce přepsal majetek na žalovanou. Žalobce na žalovanou přepsal zahradu a dům, sám si nechal podnikání. Tento stav platil fakticky, žalobce si ponechal podnikání a výnosy z něj a žalovaná si ponechala zahradu a dům. Svědek neví o tom, že by mezi účastníky došlo k nějaké dohodě o tom, že po pominutí finančních problémů dojde k narovnání. Žalobce i poté, kdy došlo k vypořádání investoval do nemovitosti žalované z výnosu ze svého podnikání. Účastníci užívali nemovitosti žalované společně jako rodina až do doby asi před pěti lety. Předpoklad byl, že si žalovaná majetek ponechá ve výlučném vlastnictví a bude s ním také výlučně nakládat, a že se třeba po nějaké době uvidí, jestli se nenajde nějaké jiné řešení, to se nestalo a žalovaná i nadále byla výlučným vlastníkem. Svědek uvedl, že záměr účastníků nebyl takový, že by důvodem pro vypořádání společného jmění mělo být obcházení zákona a vyhnutí se daňové povinnosti. Důvodem pro zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebylo zakrytí majetku žalobce.

16. Z výslechu svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že svědek je spolupracovníkem žalobce, dělá pro něj úpravu jeho obchodů. Někdy v roce 2002 nebo 2003 ho žalobce požádal o úpravu společné nemovitosti účastníků ve [Anonymizováno]. Žalobce svědkovi v jednu chvíli sdělil, že má určité finanční potíže s finančním úřadem, že bude nutné, aby nemovitost převedl na žalovanou, a teprve poté bude možné pokračovat v zamýšlených stavebních úpravách. K realizaci rekonstrukce nemovitosti došlo až po letech. Rekonstrukci financoval žalobce a poskytoval finanční prostředky, žalovaná se na rekonstrukci nepodílela. Vlastnické právo k nemovitostem přešlo na žalovanou někdy v roce 2002 nebo 2003. Žalovaná nakoupila i další nemovitosti, ty hradil žalobce z prostředků z podnikání. Žalobce také bydlel ve [Anonymizováno], bydlela tam celá rodina. Důvodem převodu nemovitostí na žalovanou byly problémy žalobce s finančním úřadem, kde hrozilo zaplacení větší částky, žalobce proto převedl svůj podíl v nemovitosti na žalovanou. Po tomto převodu byla žalovaná výlučným vlastníkem nemovitostí. Důvodem pro převod byl fakt, aby žalobce nemusel platit daňovou povinnost. Žalovaná se k nemovitostem chovala jako ke svému výlučnému majetku. Žalobci s převodem nemovitostí na žalovanou někdo pomáhal, tuto osobu však svědek konkrétně nezná. Svědkovi není přesně známo, co bylo důvodem pro převod majetku, je mu však známo, že žalobce špatně nesl problémy s Finančním úřadem.

17. Z výslechu svědka Ing. [jméno FO] bylo zjištěno, že svědek spolupracuje se žalobcem, pomáhá mu s účetnictvím a daňovými otázkami. Svědek osobně řešil problémy žalobce, kterým v minulosti čelil ve vztahu k finančnímu úřadu. Účastníci v roce 2002 vypořádali společné jmění manželů, byl to způsob, který účastníkům právě svědek doporučil někdy koncem května roku 2003. Svědkovi není znám přesný obsah notářského zápisu, kterým bylo zúženo společné jmění manželů, ale tento způsob vypořádání účastníkům svědek doporučil, neboť reálně hrozilo, že z důvodu jednání Finančního úřadu pro [adresa] by mohlo dojít k prodeji domu prostřednictvím dražby. Žalobce jako podnikající fyzická osoba ručil celým svým majetkem, účastníci se proto dohodli, že veškeré nemovitosti přejdou do faktického výlučného vlastnictví žalované. Nyní již žalobce podniká prostřednictvím s.r.o. Svědek se ujišťoval u žalobce, zda si je vědom, že tímto vypořádáním dojde fakticky k tomu, že společný majetek bude převeden na žalovanou, upozornil žalobce, že v jiných případech se stávalo, že manžel z manželství odcházel bez majetku. Žalobce si nemyslel, že to mohlo u něj nastat. Důvodem pro uzavření notářského zápisu bylo pouze de iure vypořádat vlastnictví, výhradně ve vztahu k finančnímu úřadu, fakticky ale k takovému vypořádání nedošlo. Jednalo se pouze o dohodu na oko, žalovaná o tom byla zpravena. Důvodem bylo, aby žalobce v případě uložení povinnosti zaplatit daňovou povinnost mohl ve vztahu ke státu tvrdit, že žádný majetek nevlastní, a z toho důvodu by nebyl schopen tuto svoji povinnost ve vztahu ke státu zaplatit. Důvodem tedy bylo obejít zákon. Svědek tento postup účastníkům sám navrhl. Tento postup se týkal i podnikání žalobce. Poté, co žalobce ukončil podnikání jako živnostník, svoje podnikání převedl na společnost s ručením omezeným, která je ve společném jmění manželů účastníků na základě dohody účastníků. Po ukončení problémů s finančním úřadem na straně žalobce nedošlo k tomu, že by se nemovitosti navrátily zpět do společného vlastnictví účastníků, to bylo z důvodu, že účastníci akceptovali stav, který byl, nepovažovali za nutné, aby se to vracelo zpět. Účelem dohody nebylo krácení daní, ale to, aby nebyly uspokojovány neoprávněné požadavky finančního úřadu. Žalobce situaci s finančním úřadem řešil mimo jiné i změnou adresy svého bydliště, ale jednalo se pouze o formální změnu adresy.

18. Z výslechu účastníka – žalobce bylo zjištěno, že o problémech s finančním úřadem věděl od roku 1993, po celou dobu využíval služeb ing. [jméno FO]. Ten jej ujistil, že nároky finančního úřadu jsou neoprávněné, přesto hrozil doplatek daně v řádu cca 4 miliony Kč. Z důvodu opatrnosti přesto ing. [jméno FO] navrhl uzavření notářského zápisu a zúžení SJM, s čímž oba, žalobce i žalovaná souhlasili, cílem byla ochrana majetku rodiny. S finančním úřadem jednal o možnosti splácení vyměřené daně, hradil nějaké splátky, výši si již přesně nevybavuje. Po ukončení daňové kontroly mu tyto částky vráceny nebyly. Nepočítal s tím, že by jej žalovaná chtěla po rozvodu manželství vystěhovat z domu, jeho jediným zájmem je zůstat v domě bydlet. V současné době hradí oba náklady na provoz domu poměrně, je to částka cca 15-17 000 Kč, hradí oba polovinu. Žalobce svoji polovinu hradí k rukám žalované, nájemné nehradí, žalovaná ho nikdy nežádala. Žalobci je známo, že žalovaná nabyla po uzavření notářského zápisu další nemovitosti, do výlučného vlastnictví, proti tomu neměl námitky, obával se, že by se situace s finančním úřadem mohla opakovat. Žalobce nezná přesnou výši investic do rodinného domu, hrazeny byly z prostředků z podnikání žalobce, ale i z jiných rodinných příjmů. V minulosti se z domu jednou odstěhoval, to bylo z iniciativy jejich dětí, kvůli mimomanželskému vztahu. Jeho primárním zájmem je nyní zachovat si možnost bydlení v domě, který považuje za svůj domov.

19. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud nic podstatného pro posouzení a rozhodnutí ve věci.

20. Veškeré takto provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Při jejich hodnocení soud postupoval podle § 132 o. s. ř. a hodnotil je dle své volné úvahy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

21. Soud s přihlédnutím k okamžiku vzniku manželství dne 11.9.1987, datu právní moci rozvodu manželství 26.7.2023 a datu sepisu notářského zápisu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů 27.6.2003 konstatuje , že rozsah společného jmění manželů je ve smyslu ust. 3028 odst. 1,2 o.z. posuzován dle zák. č. 89/2012 Sb. Dle ust. § 3039 o.z. co přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyl bezúplatně jeden z manželů nebo co bezúplatně nabyli oba manželé, aniž se to stalo součástí společného jmění, není i nadále součástí společného jmění. Z toho plyne, že právní režim majetkových hodnot se po 1.1.2024 nezměnil. Nabyl-li tedy výlučně majetek jeden z manželů do 31.12.2013, je nadále jeho výhradním majetkem.

22. Soud konstatuje, že provedl lustraci řízení vedených před zd. soudem, a bylo zjištěno, že společné jmění manželů – účastníků řízení dosud nebylo vypořádáno. Ve věci není vedeno žádné soudní řízení, přestože je tento soud dle ust. § 88 písm. b) o.s.ř. místně příslušný k projednání věci.

23. Vzhledem k charakteru žaloby se soud nejprve zabýval tím, zda je na straně žalobce dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení tak, jak má na mysli ustanovení § 80 o.s.ř., neboť existence naléhavého právního zájmu na daném určení je vedle existence věcné legitimace účastníků jedním ze základních předpokladů úspěšnosti takto podané žaloby. Soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem ve věci dán je, neboť bez tohoto rozhodnutí by nemohlo dojít ke změně zápisu v katastru nemovitostí a žalobce nemůže dosáhnout právní ochrany žalobou na plnění.

24. Žalobce v řízení tvrdil, že uzavření smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů formou notářského zápisu mezi žalobcem a žalovanou bylo pouze simulovaným právním úkonem, který účastníci učinili proto, aby žalobce nemusel dostát své daňové povinnosti. Žalovaná s tímto tvrzením nesouhlasila, uváděla, že smlouvu o zúžení společného jmění manželů učinila vážně a svobodně a je podle ní platná.

25. Podle ustálené rozhodovací praxe může být právní úkon (dnes jednání) z hlediska vážnosti projevu vůle simulovaný nebo disimulovaný. Zatímco při simulaci jednající osoba jen předstírá, že má určitou vůli, neboť projevuje jinou vůli, než jakou skutečně má, při disimulaci jednající předstírá určitou vůli proto, aby tím zastřel jiný právní úkon (jiné jednání), které v skutečnosti sleduje. Obecně platí, že simulované i disimulované úkony právní jednání jsou vadné pro nedostatek vážné vůle. Má-li být právním úkonem učiněným „naoko“ (simulovaným úkonem) zastřen jiný právní úkon (disimulovaný úkon), je předstíraný (simulovaný) právní úkon neplatný. Splňuje-li však tento právní úkon současně náležitosti disimulovaného právního úkonu, je platný – za podmínky, že svým obsahem neodporuje zákonu ani jej neobchází a ani se nepříčí dobrým mravům. Posouzení toho, zda určitý úkon je simulovaný nebo disimulovaný, nezáleží na tom, co jednající osoby projevily nebo jak svůj úkon označily, ale na obsahu právního úkonu a jeho pravé (skutečné) povaze (k tomu srov. rozs. sp.zn. NS 21 Cdo 3356/2012, sp.zn. 21 Cdo 4481/2014 nebo sp.zn. 21 Cdo 1876/2017)

26. Jestliže bylo smlouvou o zúžení společného jmění manželů uzavřenou ve formě notářského zápisu dohodnuto, že věci určitého druhu (například nemovitosti) budou ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, lze takové věci nabýt do společného jmění manželů, jen je-li to opět umožněno smlouvou ve formě notářského zápisu. (k tomu srov. rozsudek NS ČR sp.zn. 22 Cdo 3541/2009)

27. Při posuzování merita věci soud postupoval dle ust. § 143 a § 143a tehdy platného zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ust. § 716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a dále ust. § 6 a násl. o.z.

28. Dle ust. § 143 odst. 1 tehdejšího obč.zák. společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka,3) b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Dle odst. 2 stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.

29. Dle ust. § 143a odst. 1 tehdejšího obč.zák. manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. Dle odst. 2 manželé mohou dále smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.

30. Dle ust. § 716 o.z. odst. 1 snoubenci a manželé si mohou ujednat manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu. Ujednají-li si smluvený režim manželé, upraví zpravidla své povinnosti a práva týkající se již existujícího společného jmění. Ujedná-li se pro smluvený režim zpětný účinek, nepřihlíží se k tomu. Dle odst. 2 smlouva o manželském majetkovém režimu vyžaduje formu veřejné listiny.

31. Dle ust. § 6 o.z. odst. 1 má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Dle odst. 2 nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Dle ust. § 7 o.z. se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Dle ust. § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

32. Je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem (§ 980 odst. 2 o. z. věta první).

33. Soud vycházel z toho, že žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako výlučný vlastník jednak nemovitostí, které v roce 1992 a 1993 získali oba účastníci do společného jmění manželů a které společně vlastnili až do doby uzavření smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů formou notářského zápisu dne 27.6.2003, a jednak nemovitostí, které žalovaná nabyla po sepisu notářského zápisu o zúžení společného jmění manželů na základě kupních smluv, které uzavírala sama jako kupující v letech 2007 a 2010, kde výslovně prohlásila, že nemovitosti kupuje do výlučného vlastnictví. Soud dále vycházel dále z toho, že žalobce a žalovaná byli manželé od 11.9.1987 až do doby, než bylo jejich manželství rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu č. j. 15 C 352/2022, který nabyl právní moci dne 26.7.2023.

34. Notářský zápis, jímž byla mezi žalobcem a žalovanou dle ust. § 143a tehdy platného obč. zák. uzavřena smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, představuje kvalifikovanou formu dohody účastníků, která však neobsahovala pouze dohodu o tom, že dosud společné nemovitosti získá do výlučného vlastnictví žalovaná, ale také další ujednání o tom, že žalobce obdrží finanční prostředky, které použije na peněžitý vklad do nově zakládané společnosti [právnická osoba]., což fakticky učinil a dále ujednání o tom, že se společné jmění manželů zužuje rovněž o budoucí příjmy účastníků ze zaměstnaneckého poměru, z podnikatelské činnosti, z podílů na zisku ze sdružení, z podílů tichého společníka a z dividend a rovněž o movité i nemovité věci nabyté po uzavření této dohody jedním z účastníků, a to včetně budoucích závazků každého z účastníků. Notářským zápisem byla tedy nahrazena v dohodnutém rozsahu zákonná úprava nabývání majetku do společného jmění manželů účastníků a pouze stejným způsobem, tedy obdobně pouze další smlouvou mající formu notářského zápisu, by mohlo dojít ke změně nebo zrušení takovéhoto ujednání. K tomu ale nikdy nedošlo. Bez významu není ani to, že se oba účastníci podle takto učiněné dohody od doby jejího uzavření fakticky chovali a jednali, tedy nakládali s takto získaným majetkem jako s výlučným, a to jak pokud jde o žalovanou, která ve své výpovědi v řízení o rozvod uvedla, že si společný majetek manželé již před lety vypořádali, a proto také další nemovitosti po cca 5 letech od notářského zápisu v intencích uvedeného nabývala do výlučného vlastnictví, tak i pokud jde o žalobce, který se svými příjmy z podnikání obdobně nacházel jako s výlučným majetkem a dle svého tvrzení pouze přispíval žalované na provoz jejího domu, a následně v rámci vypořádání požadoval investice do domu pocházející z jeho příjmů z podnikání. Toto potvrdili i v řízení slyšení svědci. Soud tedy uzavřel, že dohoda účastníků učiněná formou notářského zápisu dle tehdy platného ust. § 143a obč.zák. je bez jakýchkoli pochybností platná.

35. Soud se dále zabýval argumentací žalobce ohledně toho, že nemohl v době po ukončení daňové kontroly požadovat po žalované narovnání údajně pouze simulovaného stavu a navrácení nemovitostí do společného jmění, kdy důvodem měly být obavy z možné další daňové kontroly, a dospěl k závěru, že toto tvrzení žalobce je účelové a neodpovídá v řízení prokázanému stavu. Žalobce reagoval na probíhající daňovou kontrolu jednak formální změnou bydliště s cílem změny místní příslušnosti finančního úřadu, ale zejména také založením společnosti, kam své podnikání přenesl, s cílem minimalizovat budoucí osobní ručení za závazky z podnikání. Žalobci tedy po dobu dalších více než 10 roků nic nebránilo v iniciaci sepisu nového notářského zápisu, kterým by došlo k nápravě tvrzeného pouze simulovaného úkonu vypořádání a navrácení jak původních, tak nově nabytých nemovitostí, které podle svého tvrzení považoval za součást společného majetku s manželkou, do odpovídajícího režimu společného jmění manželů.

36. Současně nebylo v řízení nijak prokázáno, že by žalovanou zakoupené nemovitosti v době po zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů byly hrazeny z výlučných prostředků žalobce, či ze společných prostředků účastníků. Žalobce měl své výlučné příjmy z podnikání, žalovaná měla výlučné příjmy ze zaměstnaneckého poměru a kupní cenu za nemovitosti uhradila prodávajícímu při uzavření kupních smluv. Žalobce věděl o tom, že žalovaná nemovitosti získala do výlučného vlastnictví, po celou dobu trvání manželství, a nic proti tomu nenamítal.

37. Soud pouze pro úplnost uvádí, že i pokud by vycházel z tvrzení žalobce, že notářský zápis o zúžení SJM učinil pouze formálně, v úmyslu obejít zákon a vyhnout se nedoplatku daně z příjmu, jak uvedl v žalobě, nemohl by žalobce z takovéhoto jednání nyní těžit a domáhat se soudní ochrany, kromě toho nebylo nijak prokázáno, že by o takovém úmyslu žalobce žalovaná věděla, či dokonce se stejným úmyslem sama jednala.

38. Soud tedy s ohledem na vše shora uvedené uzavřel, že výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných v k.ú. [adresa], zapsaných na LV [Anonymizováno], je žalovaná, a nejsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Proto soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. (výrok I).

39. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 5 úkony právní služby po 3 100 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, písm. d) uvedeného ustanovení vyjádření ze dne 16. 10. 2023 a písm. g) uvedeného ustanovení účast na jednání dne 23. 1. 2024, účast na jednání dne 2. 4. 2024 a účast na jednání dne 29. 4. 2024) z tarifní hodnoty dle ust. § 9 odst. 4 písm. b) a dále 5 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 uvedené vyhlášky).

40. Celkové náklady žalované ve výši 20 570 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) (výrok II.).

Poučení