14 Co 44/2025 - 316

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové v právní věci žalobkyní: a) [společnost 2] [Jméno žalobkyně A]., IČO [IČO žalobkyně A] sídlem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B]., IČO [IČO žalobkyně B] sídlem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [správní orgán] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 63 034 737,41 Kč a 47 558 828,55 Kč o odvolání žalobkyň proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16, října 2024, č. j. 22 C 226/2023 – 288, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení 342 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení 258 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na zaplacení žalobkyni a) částky 63 034 737,41 Kč (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení žalobkyni b) částky 47 558 828,55 Kč (výrok I.), uložil žalobkyni a) zaplatit žalované náklady řízení 1 026 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a uložil žalobkyni b) zaplatit žalované náklady řízení 774 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Žalobkyně se návrhem podaným k soudu dne 9. 11. 2023 domáhaly náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeného [správní orgán 2] pod sp. zn. [spisová značka]. Po roce intenzivního šetření byla trestní věc odložena. Žalobkyním vznikla škoda nedůsledností [správní orgán 2], která se dopustila excesu, když bez vlastního posouzení převzala skutečnosti uvedené v trestním oznámení [správní orgán 3] (dále jen [správní orgán 3]), přestože se jednalo o nedůvodné a nepodložené oznámení a došlo k záměně drogového dealera za bezúhonného jednatele žalobkyně a). Následné zajištění finančních prostředků pak nebylo provedeno v dostatečném rozsahu, když nebyla zajištěna pohledávka.

3. Žalobkyni a) vznikla škoda z titulu zániku zástavního práva a nemožnosti realizovat pohledávku (která byla zajištěna zástavním právem) v celkové výši jistiny a příslušenství 63 034 737,41 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena věřitelem (postupitelem) [společnost]. V důsledku zajištění finančních prostředků v trestním řízení postupitel od smlouvy o postoupení pohledávky odstoupil.

4. Žalobkyni b) vznikla škoda z důvodu zmaření akvizice. Žalobkyně měla dle dohody se [společnost] převzít 100% podíl ve společnosti [společnost 3], která vlastnila pozemky pro developerský projekt [název]. V důsledku trestního řízení nebyla dohoda podepsána. Škoda 47 558 828,55 Kč spočívá v ušlém zisku ve výši rozdílu mezi objektivní tržní hodnotou nemovitého majetku projektu [název] a náklady na jeho pořízení.

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalobkyně ní předběžně uplatnily dne 3. 5. 2023 nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“). Není dán odpovědnostní titul. Prověřování směřovalo k ověření toho, zda v souvislosti s uzavřením fiktivní smlouvy o postoupení pohledávek nedošlo k trestnému činu nebo zda finanční prostředky, pro jejichž převod je tato smlouva podkladem, nepocházejí z daňové nebo drogové trestné činnosti. Zajištění na účtech byla učiněna ve výši hodnoty podezřelé smlouvy o postoupení pohledávek. Zajištění bylo shledáno soudy přiměřeným a důvodným.

6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nárok byl u žalované uplatněn dne 3. 5. 2023 a že ta stanoviskem ze dne 1. 11. 2023 nárokům nevyhověla, neboť neshledala odpovědnostní titul.

7. Soud I. stupně zjistil z trestního spisu sp. zn. [spisová značka], že: Záznamem ze dne 10. 6. 2019 byly zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. řádu ve věci [jméno FO] a spol. - zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, legalizace výnosu z trestné činnosti a podvod. Usnesením ze dne 11. 6. 2019 bylo po předchozím souhlasu státního zástupce rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků společnosti [společnost 2] u [právnická osoba] v celkové výši 4 184 245,98 Kč, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věc je výnosem z trestné činnosti. Dalším usnesením ze dne 11. 6. 2019 bylo po předchozím souhlasu státního zástupce rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků společnosti [společnost 2] u [právnická osoba] v celkové výši 4 353,46 EUR, s tím, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věc je výnosem z trestné činnosti. Usnesením ze dne 11. 6. 2019 bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků společnosti [společnost] v celkové výši 31 227 946 Kč, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věc je výnosem z trestné činnosti. Protokolem ze dne 9. 7. 2019 byl [jméno FO] vyzván k vydání originálu smlouvy o postoupení pohledávky mezi [společnost 2] a [společnost] ze dne 23. 5. 2019 jako věci, která může sloužit pro důkazní účely. Usnesením Městského soudu v [místo] ze dne 30. 7. 2019, č. j. [spisová značka], byla zamítnuta stížnost [společnost] proti usnesení policejního orgánu ze dne 11. 6. 2019. Usnesením Městského státního zastupitelství v [místo] ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. [spisová značka], byla zamítnuta žádost společnosti [společnost] o zrušení zajištění peněžních prostředků, které byly zajištěny usnesením ze dne 11. 6. 2019. Usnesením Ústavního soudu sp. zn. IV US [Anonymizováno]/19 ze dne 10. 12. 2019 byla zamítnuta ústavní stížnost podaná společností [společnost] proti usnesení Městského soudu v [místo] ze dne 30. 7. 2019 a usnesení [správní orgán 2] ze dne 11. 6. 2019. Usnesením [správní orgán 2] ze dne 30. 4. 2020 byla podle ustanovení § 159a odst. 1 tr. řádu odložena trestní věc podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, zvlášť závažného zločinu legalizace výnosu z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, 4 písm. a) a odst. 5 písm. b) tr. zákoníku, zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 5. 2000. Dvěma usneseními ze dne 6. 5. 2020 bylo po předchozím souhlasu státního zástupce Městského státního zastupitelství zrušeno zajištění finančních prostředků na bankovních účtech společnosti [společnost 2] [právnická osoba], neboť zajištění finančních prostředků již není třeba. Obě usnesení nabyla právní moci dne 12. 5. 2020. Usnesením policejního orgánu ze dne 6. 5. 2020 bylo zrušeno zajištění finančních prostředků společnosti [společnost], neboť zajištění finančních prostředků již není nutné. Usnesením ze dne 6. 5. 2020 rozhodl policejní orgán o vrácení věc, a to dvou vyhotovení originálu smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 23. 5. 2019, protože jich již není třeba k dalšímu řízení.

8. Soud I. stupně posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 OdpŠk.

9. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nesprávný úřední postup; vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou.

10. Po zhodnocení definice nesprávného úředního postupu soud I. stupně odkázal na závěry NS ve věci sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, a 25 Cdo 479/2007, podle nichž za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o zajištění peněžních prostředků na účtu stát odpovídá jen, bylo-li rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno. Soud rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného rozhodnutí se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005). Bylo-li rozhodnutí zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4462/2007).

11. V pravomoci soudu v občanském soudním řízení není přezkoumávat správnost vlastního postupu orgánů činných v trestním řízení v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního. Neexistuje žádné zákonné ustanovení, (§ 7 o.s.ř. a contrario), které by opravňovalo soud, aby v občanském soudním řízení zasahovat do řízení trestního tím, že by např. aproboval postup orgánů činných v trestním řízení z hlediska účelnosti řízení (viz např. rozsudky NS ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1526/2004, a ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 30 Cdo 57/2005, usnesení ÚS ze dne 2. března 2004, sp. zn. II. ÚS 299/03).

12. V této věci policejní orgán na základě oznámení [správní orgán 3] zahájil úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, dále legalizace výnosu z trestné činnosti a dále podvodu. Pokud policejní orgán na základě jím zjištěných informací zajistil dle § 79a odst. 1 tr. řádu peněžní prostředky na třech bankovních účtech, učinil tak v rámci své pravomoci, kdy tento postup vyžaduje (a v projednávané věci dán byl) souhlas státního zástupce. Civilnímu soudu nepřísluší hodnotit postup orgánů činných v trestní řízení.

13. Civilnímu soudu přísluší tento postup policejního orgánu hodnotit pouze, pokud by došlo k tzv. excesu. Žalobkyně exces v postupu policejního orgánu shledávají v tom, že byla zaměněna totožnost osob, a to jednatele žalobkyně a) a odsouzeného drogového dealera, přičemž již na první pohled muselo být policejnímu orgánu i [správní orgán 3] zřejmé, že jsou to dvě odlišné osoby. Trestní řízení nemělo být zahájeno. Dle soudu I. stupně o exces nešlo. Policejní orgán podané trestní oznámení věcně zkoumal, předvolal si osoby k podání vysvětlení a shromáždil i další související spisový materiál, pročež následně dospěl k závěru, že [správní orgán 3] při oznámení vycházel ze záměny osob. Ani v rámci kompenzačního řízení není soud oprávněn přezkoumávat účelnost postupu orgánů činných v trestním řízení, ani to, zda měly být vyhodnoceny jinak podmínky pro realizaci jednotlivých úkonů v rámci trestního řízení.

14. Pokud žalobkyně tvrdily, že policejní orgán měl v rámci trestního řízení zajistit i předmětnou pohledávku, tak určení rozsahu zajištění je v působnosti rozhodování policejního orgánu, státního zastupitelství, příp. trestního soudu, a posuzování důvodnosti rozsahu zajištění náleží pouze orgánům příslušným rozhodovat v rámci trestního řízení, příp. orgánům konajícím dozor nad úkony učiněnými v trestním řízení, nikoliv soudu v tomto řízení.

15. Jelikož není dán odpovědnostní titul v podobě nesprávnému úřednímu postupu, byla žaloba zamítnuta, aniž se soud I. stupně zabýval splněním podmínek dalších, tj. existencí škody a příčinnou souvislostí.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně uplatnily dva samostatné nároky. Náklady řízení procesně úspěšné žalované jsou 1 800 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. při 300 Kč á 1 úkon za šest úkonů /písemné vyjádření ve věci samé, písemné vyjádření k podání žalobkyň (č.l. 259 a násl. spisu), příprava na jednání soudu dne [datum] a [datum], účast na jednání soudu dne [datum] a [datum]/ dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Pokud se žalobkyně a) domáhala zaplacení částky 63 034 737,41 Kč a žalobkyně b) částky 47 558 828,52 Kč, je poměr, který musí zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované určen takto: žalobkyně a) 57 %, tj. 1 026 Kč; žalobkyně b) 43 %, tj. 774 Kč.

17. Obě žalobkyně napadly uvedený rozsudek včasným společným odvoláním. Uvedly následující. Předně shrnuly, že se domáhají náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení dle § 13 OdpŠk, který spočívá v tom, že: - Orgány činné v trestní řízení nepostupovaly dle § 158 odst. 1 tr.ř., když zcela převzaly údaje uvedené v trestním oznámení [správní orgán 3] a neprovedly ani základní verifikaci údajů z trestního oznámení. Došlo k excesivní záměně osob, když [správní orgán 3] zaměnil jednatele žalobkyně a) s jinou osobou odsouzenou za trestnou činnost a v této souvislosti posuzovaly „fiktivní“ postoupení pohledávky. Přitom již přílohy trestního oznámení takové podezření vyvracely. - Orgány činné v trestním řízení nezajistily nástroj, resp. výnos trestné činnosti, když nezajistily údajně fiktivní postupovanou pohledávku, nýbrž pouze úplatu za její postoupení. - Orgány činné v trestním řízení měly dostatek podkladů k závěru, že zajištění je nedůvodné, přesto jej včas nezrušily. Soud I. stupně se tedy zabýval něčím, co vůbec nebylo předmětem řízení, když uvedl, že se žalobkyně domáhají náhrady škody z nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že policejní orgán nezajistil v dostatečném rozsahu peněžní prostředky na bankovních účtech.

18. V důsledku již popsaného pochybení soud I. stupně aplikoval nepřiléhavé právní závěry. Nelze vycházet z rozsudku NS, sp. zn. 30 Cdo 3310/2023, neboť tento řeší případ náhrady škody v důsledku zajištění finančních prostředků na bankovním účtu. V této věci však žalobkyně vytýkají policejnímu orgánu, že nezajistil pohledávku, ačkoliv k jejímu zajištění byly splněny zákonné předpoklady. Policejní orgán tedy nerozhodl, jak rozhodnout měl. Podstatou nesprávného úředního postupu je právě to, že jeho výsledkem není konkrétní rozhodnutí. Jde o typový příklad nesprávného úředního postupu, když žalobkyně neměly možnost brojit jakýmkoliv opravným prostředkem v rámci trestního řízení. Úkolem soudů v odškodňovacím řízení je posoudit soulad postupu orgánů veřejné moci se zákonem. Paušální odkaz soudu I. stupně na nemožnost přezkumu postupu orgánů činných v trestním řízení není dostatečný. Právní posouzení věci je tudíž nesprávné.

19. Neprovedení zajištění majetku v trestním řízení představuje nesprávný úřední postup dle § 13 OdpŠk., jak dovodil NS v rozsudku 30 Cdo 1314/2013. Nejvyšší soud explicitně připustil, že v nezajištění majetku v trestním řízení, jsou-li splněny veškeré zákonné předpoklady, lze shledávat nesprávný úřední postup, neboť zajišťovat majetek je projevem povinnosti orgánů činných v trestním řízení předcházet spáchání či dokonání trestných činů a ochránit majetková práva poškozených. Tedy zde pochybení policejních orgánů spočívající v nezajištění pohledávky nemohlo být vyloučeno z přezkumu v rámci tohoto řízení, jelikož se jedná o nesprávný úřední postup. Přitom byly splněny podmínky pro postup dle § 79a tr.ř., když jednak pohledávka je aktivum způsobilé k zajištění (§ 79b odst. 2 tr.ř.), jednak zjištěné okolnosti nasvědčovaly, že pohledávka je nástrojem nebo výnosem z trestné činnosti (to demonstroval policejní orgán tím, že zajistil finanční prostředky získané za fiktivní postoupení pohledávky), jednak zajištění pohledávky bylo zcela přiměřené a adekvátní.

20. Pokud soud I. stupně uvádí, že žalobkyně netvrdily exces v postupu policejních orgánů, je tento závěr v hrubém rozporu s obsahem spisu a tvrzením žalobkyň. Exces policejního orgánu žalobkyně dovozovaly z toho, že ze strany policejních orgánů došlo k excesivní záměně osoby jednatele žalobkyně a) a osoby téhož jména odsouzené za spáchání drogové trestné činnosti, což bylo jediným důvodem pro zahájení úkonů trestního řízení. Jde o flagrantní pochybení. Do autonomní sféry jednotlivce byla zasaženo zbytečně a neadekvátně (viz nález ÚS ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 11/10). Přitom se jednalo o osoby odlišného data narození. To mohly policejní orgány seznat již z příloh k trestnímu oznámení. Dle výstupu [název] by osoba [jméno FO] měla mít věk [hodnota] let a v roce 2016 měla být odsouzena ke třem letům odnětí svobody. Dle scanu cestovního pasu jednatele žalobkyně a) jde o [jméno FO], kterému bylo v roce 2019 necelých [hodnota] let a v roce 2018 – 2019 podepisoval smlouvy, které byly prověřovány. Záměna osob tak byla snadno zjistitelná. Tuto excesivní záměnu osob si mohl policejní orgán uvědomit již na základě údajů v trestním oznámení a mohl zajištění finančních prostředků zrušit v době, kdy ještě mohlo být zabráněno škodě na straně žalobců, tedy primárně v době před odstoupením společnosti [společnost] od smlouvy o postoupení pohledávky. Žalobkyně odkázaly na rozsudek NS, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013.

21. Žalobkyně navrhly, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

22. Žalovaná požadovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

23. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům.

24. Předně se žalobkyně mýlí, pokud vytýkají soudu I. stupně, že rozhodl o něčem, co nebylo předmětem řízení. Soud I. stupně se zabýval námitkami žalobkyň, že policejní orgány nepostupovaly dle § 158 odst. 1 tr.ř., když již na počátku řízení neverifikovaly údaje uvedené v trestním oznámení [správní orgán 3] ve směru včasného odhalení záměny osob jednatele žalobkyně a) s odsouzeným drogovým dealerem, a že policejní orgány nepostupovaly správně, když nezajistily i pohledávku ze smlouvy o postoupení pohledávky. V uvedených žalobkyněmi namítaných postupech však neshledal soud I. stupně na rozdíl od žalobkyň nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdpŠk. Dle soudu I. stupně soudu v odškodňovacím řízení nepřísluší hodnotit správnost či účelnost postupu orgánů činných v trestním řízení. Soud I. stupně se zabýval i namítaným excesem v postupu orgánů činných v trestním řízení, když zhodnotil, že k excesu nedošlo (vše body 23. až 27. rozsudku soudu I. stupně). Soud I. stupně jen nadbytečně uvedl judikaturu týkající se odpovědnosti státu za nezákonného rozhodnutí v případě zajištění věci v trestním řízení (zejména rozsudek NS, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013), když žalobkyně tvrdily nesprávný úřední postup.

25. Nesprávný úřední postup orgánů činných v trestním řízení spočívající v chybném vyhodnocení předpokladů dle § 158 odst. 1 tr.ř. při zahájení úkonů trestního řízení (a následně provedení zajištění dle § 79a tr.ř.) a v provedení nedostatečného zajištění, když nebyla zajištěna pohledávka ze smlouvy o postoupení pohledávky.

26. Dle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

27. Dle § 158 odst. 1 věta prvá tr.ř. policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.

28. Dle § 158 odst. 3 věta prvá a druhá tr.ř. o zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, sepíše policejní orgán neprodleně záznam, ve kterém uvede skutkové okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich dověděl. Opis záznamu zašle do 48 hodin od zahájení trestního řízení státnímu zástupci.

29. Dle § 79a odst. 1 tr.ř. nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že určitá věc je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové věci. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.

30. Dle § 79a odst. 2 tr.ř. v rozhodnutí o zajištění nebo v připojených listinách je zapotřebí náležitě a nezaměnitelně vymezit věci podléhající zajištění. Je-li zajišťováno právo, může být zajištěno i právo teprve v budoucnu vzniklé. V rozhodnutí o zajištění se tomu, komu byla věc zajištěna, zakáže, aby po oznámení rozhodnutí takovou věc převedl na jiného nebo ji zatížil, a je-li zajištěna hmotná věc, také, aby ji záměrně poškozoval nebo ničil. Je-li to zapotřebí pro účely zajištění nebo správy zajištěné věci, lze v rozhodnutí o zajištění věci nebo i v dodatečném rozhodnutí zakázat nebo omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěnou věcí, a to včetně práv teprve v budoucnu vzniklých, jakož i vyzvat k vydání všech listin nebo jiných hmotných nosičů, jejichž předložení je nutné k uplatnění určitého práva k zajištěné věci, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66 a 79). Na dodatečné rozhodnutí o zákazu nebo omezení výkonu dalších práv souvisejících se zajištěnou věcí se ustanovení o rozhodnutí o zajištění použijí přiměřeně.

31. Dle již ustálené judikatury (např. rozsudek NS ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2442/2004, rozsudek NS ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 30 Cdo 57/2005 nebo usnesení NS ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005) soud v občanském soudním řízení není oprávněn zasahovat do trestního řízení, nařizovat orgánům činným v trestním řízení, jaké úkony a v jaké lhůtě mají provést, či naopak, jaké úkony nejsou oprávněny činit. Soud v řízení o náhradu škody není oprávněn sám hodnotit, zda je nezrušené rozhodnutí nezákonné. Možnost přezkoumávat správnost postupu orgánů činných v trestním řízení řeší zejména instituty trestního práva procesního. Těmito instituty je zejména dohled a spolurozhodování státního zástupce při postupu policejních orgánů v trestním řízení (např. § 158 odst. 3 tr.ř., § 79a odst. 1 tr.ř.), rozhodování o podané stížnosti soudem (např. § 146a odst. 2 tr.ř.) či dohledová činnost vykonávaná v systému státních zastupitelství (§ 12c až 12e zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství).

32. Odkaz žalobkyň na rozsudek NS ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1314/2013, není případný. V této věci NS zrušil rozsudek odvolacího soudu, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu škody, jež měla žalobci vzniknout v důsledku chybného postupu policie, která nezastila finanční částku, kterou odevzdal žalobce osobě, jež mu měla škodu způsobit podvodným jednáním, a žalobce ztratil možnost se této částky domoci. NS dovodil, že „za nesprávný úředním postup soudní praxe považuje porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí“. V podmínkách tamní projednávané věci uvedl, že „ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, stanoví obecnou povinnost policistů chránit bezpečnost osob a majetek. Porušení této povinnost (ve spojení se splněním dalších podmínek), může představovat nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Tato povinnost však není bezbřehá, je podmíněna dvěma okolnostmi. Zaprvé zjištěním, že jsou zde takové skutečnosti, které odůvodňují podezření ze spáchání trestného činu. …..Druhou okolností je zákonné oprávnění policisty majetek, o který byl v důsledku jednání pachatele poškozený připraven, zajistit. Takové oprávnění musí vycházet především z ustanovení trestního řádu, popř. jiných předpisů. V posuzovaném případě není sporu o tom, že prvá výše uvedená podmínka splněna byla.“ NS pak vytknul odvolacímu soudu, že se nezabýval druhou uvedenou podmínkou. Uložil odvolacímu soudu, aby mimo jiné „zvážil, do jaké míry je účelem trestního řízení ochrana majetku poškozeného“.

33. Nejvyšší soud tedy výslovně uvedl, že „povinnost policistů chránit bezpečnost osob a majetek není bezbřehá a jen za splnění dalších podmínek může znamenat nesprávný úřední postup“, kdy zavázal odvolací soud zabývat se těmito „dalšími podmínkami“, zejména účelem trestního řízení.

34. Dle § 2 nyní účinného zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR (zákon č. 283/1991 Sb. byl tímto zákonem zrušen) je úkolem policie chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropské unie nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu.

35. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (tr.ř.) účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.

36. Z uvedeného je zřejmé, že úkolem policie je mimo jiné chránit majetek. Účelem trestního řízení je však prioritně zjištění trestného činu a spravedlivé potrestání pachatele (vedle toho výchovná činnost), nikoliv již ochrana majetku poškozených.

37. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že pokud by nebylo zahájeno trestní řízení, resp. pokud by byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o postoupení pohledávky, postupitel by nemohl odstoupit od smlouvy o postoupení pohledávky a žalobkyně a) by mohla realizovat postoupenou pohledávku a zástavní právo ji zajišťující a se žalobkyní b) by byla uzavřena připravovaná smlouva o převzetí 100 % podílu ve společnosti [společnost 3], která vlastnila pozemky pro developerský projekt [název].

38. Takto žalobkyně podanou žalobou nesledují jediný legitimní účel trestního řízení (veřejný zájem na odhalování trestní činnosti a potrestání pachatele), ale svůj osobní majetkový zájem, který však trestní řízení neochraňuje. Žalobkyně se tak mýlí, pokud v odvolání dovozují, že „účelem trestního řízení je i ochránit majetková práva poškozených“. Z tohoto důvodu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ani za použití rozsudku NS ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1314/2013, namítaného žalobkyněmi.

39. Odvolací soud proto souhlasí se soudem I. stupně, že není v pravomoci civilních soudů (§ 7 o.s.ř.), tedy ani v pravomoci soudu rozhodujícího o náhradě škody v režimu OdpŠk. obecně přezkoumávat správnost postupu orgánů činných v trestním řízení. V tomto směru žalobkyně nesprávně v odvolání dovozují, že „úkolem soudů v odškodňovacím řízení je posoudit soulad postupu orgánů veřejné moci se zákonem“. Žalobkyně namítaným postupem orgánů činných v trestním řízení tak nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 OdpŠk. Exces 40. Judikatura již zmíněná odvolacím soudem výše (rozsudek NS ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2442/2004, rozsudek NS ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 30 Cdo 57/2005 nebo usnesení NS ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005) uvádí, že „zásah do osobnosti fyzické osoby zůstává povoleným za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem. O zákonnou licenci nepůjde tam, kde by se jednající při posuzovaném zásahu proti osobnostním právům fyzické osoby dopustil excesu. Mohlo by jít o případné nepřípustné neprocesní úkony vyšetřovatele ve vztahu k obviněnému apod.“ 41. Dle odvolacího soudu lze obecně připustit, že obdobnou ochranu jako fyzickým osobám při zásahu do jejich osobnosti by bylo možno poskytnout i majetku poškozeného, neboť nejen fyzická integrita a důstojnost, ale i majetek je pod ústavní ochranou (čl. 10 a 11 Listiny základních práv a svobod).

42. Nicméně žalobkyně při své argumentaci excesivním jednáním orgánů činných v trestním řízení pomíjejí tři následující aspekty.

43. Za prvé se uvedená judikatura přihlašuje k základní tezi, že civilní soudy nejsou oprávněny přezkoumávat správnost postupu orgánů činných v trestním řízení, když za exces označuje „neprocesní“ úkony, tedy úkony mimo rámec trestního řízení (což není ani zahájení trestního řízení ve smyslu § 158 odst. 1 tr.ř. ani zajištění dle § 79a tr.ř.).

44. Za druhé uvedená judikatura hovoří o „jednajícím“, tedy o fyzické osobě, která vybočila z rámce pověřením vymezené činnosti a jednala z vlastní iniciativy a ve svém vlastním zájmu a vybočila z plnění daných úkolů natolik, že jejím jednáním již nebyl sledován výkon veřejné moci (viz rozsudky NS ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3696/2020, ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 896/2009, ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5848/2016, ze dne 28. 7. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1526/2000, ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 25 Cdo 705/2019, nebo ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2386/2020). Takovou konkrétní osobu žalobkyně neoznačují a ani netvrdí znaky excesu uvedené v tomto odstavci. Žalobkyně nepřípustně za excesivní považují jednání orgánů činných v trestním řízení v mezích jejich pravomoci.

45. Za třetí a zejména žalobkyně v odvolání přehlížejí, že jimi namítaná záměna osoby jednatele žalobkyně a) a osoby téhož jména odsouzené za spáchání drogové trestné činnosti, nebyla jediným důvodem pro zahájení úkonů trestního řízení, jak žalobkyně mylně uvádí v odvolání.

46. Z oznámení [správní orgán 3] ze dne 6. 6. 2019 bylo zjištěno, že na konci května 2019 došlo k přijetí dvou nezávislých oznámení podezřelého obchodu od [právnická osoba] a [právnická osoba], které se týkalo podezření z tzv. praní špinavých peněz s ohledem na podezřelé transakce na účtech u těchto bank.

47. Ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 10. 6. 2019, č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že podle § 158 odst. 3 tr.ř. na základě oznámení od [správní orgán 3] byly dne 10. 6. 2019 zahájeny úkony trestního řízení ve věci [jméno FO] a spol – zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, legalizace výnosu z trestné činnosti, podvod, neboť na podkladě zjištěných skutečností je dostatečně odůvodněn závěr, že v době od 8. 8. 2018 do 31. 5. 2019 mohl být: [jméno FO], nar. [datum], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [společnost 2] [právnická osoba], [společnost 4] a [společnost] [právnická osoba] spáchán na území [samosprávný celek] - trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, - trestný čin legalizace výnosu z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. b) tr. zákoníku, - trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, popř. další dosud neustanovená trestná činnost, a to tím, že v souvislosti s odkupem údajné pohledávky týkající se pozemků u dálnice [číslo] – [adresa] a projektu [název] v období od 8. 8. 2018 dosud výše uvedené osoby uskutečnily finanční transakce prostřednictvím účtů založených obchodní společností [společnost 2] v [právnická osoba], konkrétně ze dvou účtů č.….., na které byly v uvedeném období na základě pravděpodobně fiktivních smluv o půjčkách poskytnutých společnosti [společnost 2] poukazovány finanční prostředky v celkové výši nejméně [částka] a [částka], pocházející od fyzických osob [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], popř. od jimi ovládaných společností zejména [společnost 4], [právnická osoba]., a dále na základě smluv, které lze důvodně považovat za fiktivní, konkrétně smlouvy o postoupení pohledávky ve výši 36 921.131,38 Kč uzavřené mezi společností [společnost 2] na straně postupníka, za kterou jednal [jméno FO], a společností [společnost] na straně postupitele, za kterou jednal [jméno FO], a dále smlouvy o úvěru ve výši 36 712.368 Kč uzavřené mezi společností [společnost 3] na straně dlužníka a společností [společnost] na straně věřitele, když jménem obou společností jednat [jméno FO], když na účet vedený u [právnická osoba] pro společnost [společnost] číslo ….. byla ve čtyřech splátkách převedena z uvedených účtů [společnost 2] celková částka [částka]. Z obsahu oznámení [správní orgán 3] vyplývá důvodné podezření, že společnost [společnost 2] je pouze skořápkovou společností, která nevyvíjí žádnou vlastní ekonomickou činnost a jejím úkolem je zastřít původ finančních prostředků a v případě uvedených finančních transakcí údajně podložených závazkově-právními vztahy mezi vzájemně propojenými osobami, se jedná o podezření na velmi závažný případ praní špinavých peněz a podvodu, vzhledem k podezření na vytváření fiktivních dokumentů, které mohly být použity k vylákání finančních prostředků od dosud neznámých poškozených, dále v návaznosti na podezření ze spáchání daňové trestné činnosti se škodou převyšující dolní hranici škody velkého rozsahu, a to s ohledem na předkládání fiktivních dokumentů správci daně, popř. s ohledem na odsouzení [jméno FO] v [adresa] k nepodmíněnému tresti odnětí svobody za výrobu a distribuci [Anonymizováno], mohou finanční prostředky pocházet i z další dosud nezjištěné trestné činnosti.

48. Z obsahu usnesení o odložení trestní věci ze dne 30. 4. 2020, č. j. [spisová značka], bylo zjištěno následující. Nebylo prokázáno, že by účastníci obchodních vztahů jednali v podvodném úmyslu a že by tak došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu (§ 209 tr. zákoníku). Prověřovaná smlouva o postoupení pohledávky není fiktivní, ale je výsledkem řetězu obchodních operací, kdy jednotlivé obchody byly doloženy smlouvami, korespondují se zápisy v katastru nemovitostí a potvrzují je i převody peněz na účtech. Způsob podnikání [tituly před jménem] [jméno FO] není běžný (majetková a osobní účast ve vysokém počtu společností, nákup společností bez ekonomické aktivity, jejich následné přejmenovávání, velkolepé projekty zajištěné s minimem zaměstnanců, převádění společností na majitele ze zahraniční /jednatelem spol. [společnost 2] je [stát] občan [jméno FO], který neumí česky a veškeré dokumenty připravuje [tituly před jménem] [jméno FO]/). Přesto nebyly prověřováním zjištěny skutečnosti, které by naplňovaly skutkovou podstatu konkrétního trestného činu. Podezření, že společnost [společnost 2] je skořápkovou společností, která nevyvíjí vlastní ekonomickou činnost, se potvrdilo. Před realizací nákupu prověřované pohledávky byla jedinou ekonomickou aktivitou smlouva o poskytnutí služeb ze dne 25. 7. 2018 mezi uvedenou společností a společností [společnost 4] Podezření na vytváření fiktivních dokumentů a jejich následné předkládání bance nebo finančním úřadům (§ 240 tr. zákoníku) se nepotvrdilo, neboť prověřované dokumenty nejsou fiktivní. Podezření na souvislost s drogovou trestnou činností (§ 216 tr. zákoníku) se nepotvrdilo. Pravděpodobně došlo ze strany [správní orgán 3] k záměně osoby [jméno FO]. [jméno FO] předložil potvrzení vydané [stát] republikou o trestní bezúhonnosti. Ve vztahu k finančním prostředkům, které byly zaslány ze společnosti [společnost 2] společnosti [společnost] jako platba za postoupení pohledávky, nebylo zjištěno, že by pocházely z trestné činnosti.

49. Z výše uvedeného je zřejmé, že záměna osoby [jméno FO] jako jednatele žalobkyně a) a odsouzeného drogového dealera nebyla zdaleka jediným a nejpodstatnějším důvodem vedení trestního řízení (například v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 10. 6. 2019 je uvedeno „popřípadě s ohledem na odsouzení [jméno FO] v [místo]…“). Základem bylo oznámení dvou bank [právnická osoba] a [právnická osoba] o podezřelých transakcích na účtech zejména společností [společnost] a [společnost 2] v souvislosti se smlouvou o postoupení pohledávky, kdy bylo dáno podezření na vytváření fiktivních dokumentů. Předmětem prošetřování byly veškeré okolnosti věci i v souvislosti s neobvyklou ekonomickou aktivitou prověřovaných osob (viz odůvodnění usnesení o odložení věci ve vztahu k [tituly před jménem] [jméno FO]) nebo charakterem společnosti žalobkyně a) (viz odůvodnění usnesení o odložení věci, kde je uvedeno, že tato společnost je skutečně „skořápkovou“). Právě především vyvrácení podezření z trestného činu podvodu (§ 209 tr. zákoníku) bylo zásadním důvodem odložení trestní věci. Až následně bylo v souvislosti s prošetřením dokumentů, které byly shledány pravými, a zjištěním bezúhonnosti jednatele žalobkyně a) konstatováno, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty dalších prověřovaných trestných činů, a to krácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§ 240 tr. zákoníku) a legalizace výnosu z trestné činnosti (§ 216 tr. zákoníku).

50. Odvolací námitka žalobkyň, že se orgány činné v trestním řízení dopustily excesu, když včas neodhalily záměnu totožnosti [jméno FO], tak není důvodná. Tato okolnost nebyla pro vedení trestního řízení nejpodstatnější. Nejrozsáhlejší prověřování se týkalo podezření z trestného činu podvodu (prověřování, zda předložené dokumenty nejsou fiktivní), když i pro něj byly zahájeny úkony trestního řízení. Pak je nerozhodná i odvolací námitka žalobkyň, která nikoliv včasné zrušení zajištění (s odvoláním na rozsudek NS ze dne 24. 6. 205, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013) dává do souvislosti jen s touto záměnou osob. I pokud by byla tato záměna odhalena na samém počátku trestního řízení, trestní řízení by dále pokračovalo prověřováním spáchání trestného činu podvodu a trestného činu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Pro tyto skutkové podstaty nebyla trestní minulost [jméno FO] podstatná, když prověřování se týkalo pravosti dokumentů spojených s nestandardními finančními transakcemi na bankovních účtech a ekonomického zázemí prověřovaných osob. Samy žalobkyně uvádí v žalobě, že „věc byla odložena po roce intenzivního šetření“.

51. Odvolací soud tedy opět ve shodě se soudem I. stupně uzavírá, že postupem orgánů činných v trestním řízení nedošlo k excesivnímu jednání (k nesprávnému úřednímu postupu), které by navíc ani nebylo v příčinné souvislosti se škodou tvrzenou žalobkyněmi v tomto řízení. Závěr 52. Jelikož žádná odvolací námitka žalobkyně není důvodná a soud I. stupně věc posoudil věcně správně, postupoval odvolací soud dle § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení potvrdil.

53. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o.s.ř. Procesně úspěšná žalovaná má nárok na náhradu nákladů za dva úkony dle vyhl. č. 254/2015 Sb. (příprava k jednání, účast na jednání) v částce 600 Kč. Ve shodě s napadeným rozsudkem, který v otázce náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně stanovil podíl žalobkyně a) 57% a podíl žalobkyně b) 43%, činí náhradová povinnost žalobkyně a) částku 342 Kč a žalobkyně b) částku 258 Kč.

Poučení