22 C 226/2023 - 288

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Machkovou v právní věci žalobkyní: a) [Jméno žalobkyně A]., IČO [IČO žalobkyně A] sídlem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B]., IČO [IČO žalobkyně B] sídlem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 63 034 737,41 Kč a 47 558 828,55 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 63 034 737,41 Kč se zamítá.

II. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni b) částku 47 558 828,55 Kč se zamítá.

III. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 026 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 774 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem podaným k soudu dne 9. 11. 2023 domáhaly náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeného Policií ČR pod sp.zn. [Anonymizováno] (dále také jen „posuzované řízení“).

2. K věci uvedly, že po roce intenzivního šetření byla trestní věc dne 6. 5. 2020 odložena. Trestní řízení se týkalo podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a trestného činu podvodu. Žalobkyním vznikla škoda z důvodu nedůslednosti Policie ČR a nepostačujícím rozsahu provedených zajišťovacích úkonů dle § 79a odst. 1 a § 79b tr. řádu. Policejní orgán se omezil na zajištění peněžních částek, přičemž to ani nebylo učiněno v dostatečném rozsahu. Policejní orgán navíc nezajistil pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávky ve výši 36 921 131,38 Kč uzavřené mezi žalobkyní a) a spol. [právnická osoba]., čímž žalobkyním vznikla škoda. Policejní orgán zajistil usnesením č.j. [Anonymizováno] částku 31 227 946 Kč uhrazenou na účet společnosti [právnická osoba]. jako úplatu za postoupení Pohledávky ze smlouvy o postoupení pohledávky, přičemž tato byla nižší než skutečně uhrazená částka 36 921 131,38 Kč. Dle usnesení č.j. [Anonymizováno] byla zajištěna částka 4 184 245,98 Kč uhrazená na účet poškozené a dle usnesení č.j. [Anonymizováno] byla zajištěna částka 4 353,46 EUR na účtu poškozené. Policejní orgán měl zajistit peněžní prostředky na účtech poškozené (žalobkyně a/) a spol. [právnická osoba]. a zajistit pohledávky postoupené na žalobkyni a), zejména smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 23. 5. 2019. Policejní orgán nezajistil poslední část úplaty ze smlouvy o postoupení ve výši 3 921 131,38 Kč, dále nereflektoval, že na účtu je částka 35 300 000 Kč a zajistila jen 31 227 946 Kč. Žalobkyni a) tak vznikla škoda z titulu definitivního zániku zástavního práva, spočívající v jistině 32 168 264 Kč, úroku 4 752 856,38 Kč, smluvním úroku ve výši 10 % p.a. z jistiny od 24. 5. 2019 do zaplacení a zákonném úroku z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z jistiny od 21. 6. 2018 do zaplacení, celkem ke dni 30. 4. 2023 škoda ve výši 63 034 737,41 Kč. Žalobkyni b) vznikla škoda z důvodu definitivního zmaření akvizice [Anonymizováno], spočívající v ušlém zisku odpovídajícímu rozdílu mezi objektivní tržní hodnotou nemovitého majetku projektu [Anonymizováno] a náklady na jeho pořízení ve výši 47 558 828,55 Kč. K tvrzení žalované uvedly, že policejní orgán bez vlastního posouzení převzal skutečnosti uvedené v trestním oznámení Finančního analytického úřadu (dále také jen FAU), přestože se jednalo o nedůvodné a nepodložené oznámení. V oznámení nebyly uvedeny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly spáchání kteréhokoliv trestného činu, uvedené skutečnosti byly obecného rázu a na základě nich by bylo možné obvinit prakticky kteroukoliv osobu. FAU se dopustil toho, že zaměnil osoby stejného jména, přičemž jedna byl drogový dealer a druhá bezúhonný člověk (jednatel žalobkyně a/). Policejní orgán má povinnost skutečnosti uváděné v trestním oznámení prověřit a hodnotit, a ne pouze mechanicky převzít. Tyto nesprávné postupy orgánů způsobily nesprávné zajištění majetku, resp. zajištění v nedostatečném rozsahu. K výzvě soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., nechť žalobkyně doplní skutková tvrzení o tom, že tvrzeným postupem policejního orgánu došlo k excesu a že jeho postupem došlo k poručení pravidel předepsanými normami trestního řízení, uvedly, že nesprávný postup policejního orgánu spatřují v tom, že nebyla zajištěna předmětná pohledávka za společností [právnická osoba] nabytá žalobkyní a) za úplatu 36 921 131,38 Kč (pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 6. 2017 zajištěná zástavním právem zřízeným zástavní smlouvou ze dne 26. 6. 2017) a dále že finanční prostředky na účtech nebyly zajištěny v dostatečném rozsahu. Současně uvedly, že zajištění finančních prostředků nebylo urgentní a nehrozilo zmaření účelu trestního řízení. Urgentní a neodkladné bylo pouze zajištění předmětné pohledávky a policejní orgán tak porušil své poslání a sám ohrozil účel trestního řízení. Nesprávným úředním postupem je postup orgánu veřejné moci, který při jejím výkonu postupuje v rozporu s právními předpisy, proto je nezbytné zabývat se tím, zda byly splněny podmínky pro zajištění předmětné pohledávky. Při jednání soudu dne 16. 10. 2024 uvedly, že policejní orgán i FAU vycházely z přesvědčení, že jednatelem žalobkyně a) je odsouzený drogový dealer, přestože měly podklady pro to, že tomu tak není. Namítají nesprávný úřední postup policie, která nevydala rozhodnutí, ač tak učinit měla. To nemůže být vyloučeno z přezkumu soudu civilního v tomto řízení. Žalobkyně neměly jinou možnost bránit se proti takovému postupu orgánu činného v trestním řízení.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně uplatnily dne 3. 5. 2023 nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Navrhovala zamítnutí žaloby, neboť není ve věci dán odpovědnostní titul. Zajištění na účtech byla učiněna ve výši odpovídající hodnotě podezřelé Smlouvy o postoupení pohledávek. Opatření byla respektována bankami i jinými osobami. V rámci ústavního požadavku přiměřenosti použití zajišťovacích prostředků bylo zajištění shledáno jako adekvátní, jak zhodnotil i Městský soud v Praze. Základním předpokladem trestního řízení byla fiktivnost smlouvy o postoupení pohledávky a její možná souvislost s trestnou činností, zajišťovat fiktivní pohledávku tak na počátku trestního řízení nedávalo smysl. Prověřování směřovalo k ověření toho, zda v souvislosti s uzavřením smlouvy nedošlo k trestnému činu nebo zda finanční prostředky, pro jejichž převod je tato smlouva podkladem, nepocházejí z daňové nebo drogové trestné činnosti. Ani jedno se nepotvrdilo, kdy šetřením Policie ČR a mezinárodní spoluprací, bylo zjištěno, že [právnická osoba] při podávání trestního oznámení vyšel ze záměny osob [jméno FO] v [adresa]. Nevyplynuly žádné další důvody pro rozšíření zajištění majetkových hodnot a podezření na původ finančních prostředků spácháním trestného činu zeslabovalo. Nedávalo tak smysl zajišťovat další peněžní prostředky. Smyslem zajištění finančních prostředků je neumožnit zmaření samotného účelu trestního řízení, přičemž je nezbytné dodržovat zásadu přiměřenosti a zdrženlivosti. K tvrzenému excesu ohledně záměny totožnosti osob uvedla, že absentuje příčinná souvislost.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nárok byl u žalované uplatněn dne 3. 5. 2023 a že ta stanoviskem ze dne 1. 11. 2023 nárokům nevyhověla, neboť neshledala odpovědnostní titul.

5. Soud a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

6. Dne 6. 6. 2019 adresováno Finančním analytickým úřadem oznámení Policejnímu Prezidiu ČR, kdy jsou zde uvedené skutečnosti na základě kterých, vyplývá podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 tr. zákoníku. Na základě uvedených skutečností Finanční analytický úřad dospěl k závěru, že je dáno podezření na spáchání trestného činu. Následně je záznam o zahájení úkonu trestního řízení ze dne 10. 6. 2019, kterým Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu SKPV podle § 158 odst. 3 tr. řádu, byly na základě oznámení od Finančního analytického úřadu zahájeny úkony trestního řízení ve věci [Anonymizováno] - zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, legalizace výnosu z trestné činnosti a podvod. Usnesení policejního orgánu Policie České republiky NCOZ ze dne 11. 6. 2019, č.j. [Anonymizováno] kterým policejní orgán rozhodl, že dne 11. 6. 2019 po předchozím souhlasu státního zástupce, ve věci prověřování ze spácháním trestného činu, byly dle ustanovení § 79a odst. 1 tr. řádu zajištěny věci, a to peněžní prostředky vedené na bankovním účtu číslo [č. účtu] u [právnická osoba], jehož majitelem je právnická osoba [právnická osoba] a to v celkové výši 4 184 245,98 Kč, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věc, a to tedy peněžní prostředky, jsou výnosem z trestné činnosti. Následně bylo vydáno usnesení ze dne 11. 6. 2019. č.j. [Anonymizováno], kterým policejní orgán rozhodl o tom, že po předchozím souhlasu státního zástupce dne 11. 6. 2019 dle ustanovení § 79a odst. 1 tr. řádu zajistil peněžní prostředky vedené na bankovním účtu číslo [č. účtu] u [právnická osoba], jehož majitelem je právnická osoba [právnická osoba] v celkové výši 4 353,46 EUR, s tím, že tedy zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že tato věc je výnosem z trestné činnosti. Usnesením policejního orgánu ze dne 6. 5. 2020, č.j. [Anonymizováno], bylo rozhodnuto, že dne 6. 5. 2020 po předchozím souhlasu státního zastupitelství bylo dle § 79f odst. 1 tr. řádu zrušeno zajištění finančních prostředků, a to finančních prostředků na bankovním účtu číslo [Anonymizováno] v celkové výši 4 184 245,98 Kč, s tím, že tedy zajištění finančních prostředků již není třeba. Usnesením ze dne 6. 5. 2020, č.j. [Anonymizováno] s tím, že tedy dne 6. 5. 2020 po předchozím souhlasu státního zástupce Městského státního zastupitelství bylo dle ustanovení § 79f odst. 1 tr. řádu zrušeno zajištění finančních prostředků na bankovním účtu číslo [Anonymizováno] v celkové výši 4 353,46 EUR, neboť zajištění finančních prostředků již není třeba. Vyrozumění o nabytí právní moci s tím, že tato dvě usnesení o zrušení zajištění nabyla právní moci dne 12. 5. 2020. Usnesení ze dne 11. 6. 2019, č.j. [Anonymizováno], kterým bylo rozhodnuto, že dle ustanovení § 79a odst. 1 tr. řádu se zajišťují peněžní prostředky vedené na bankovním účtu číslo [č. účtu], jehož majitelem je právnická osoba [právnická osoba]., a to v celkové výši 31 227 946 Kč, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věc je výnosem z trestné činnosti. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2019, č.j. [Anonymizováno], kterým se zamítá stížnost proti usnesení policejního orgánu ze dne 11. 6. 2019, č.j. [Anonymizováno]. Usnesení Ústavního soudu sp.zn. [Anonymizováno] ze dne 10. 12. 2019 (ve znění opravného usnesení ÚS ze dne 11. 12. 2019), kterým byla zamítnuta ústavní stížnost podaná společností [právnická osoba]. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2019, sp.zn. [Anonymizováno] a usnesení [právnická osoba] ze dne 11. 6. 2019, č.j. [Anonymizováno]. Dále usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 30. 9. 2019, sp.zn. [Anonymizováno], kterým byla zamítnuta žádost společnosti [právnická osoba]., datovaná dne 3. 9. 2019 o zrušení zajištění peněžních prostředků, které byly zajištěny usnesením policie ze dne 11. 6. 2019, č.j. [Anonymizováno]. Usnesení policejního orgánu ze dne 6. 5. 2020, č.j. [Anonymizováno] kterým bylo dle § 79f odst. 1 tr. řádu zrušeno zajištění finančních prostředků na bankovním účtu číslo [č. účtu] v celkové výši 31 227 946 Kč s tím, že zajištění finančních prostředků již není nutné. Dále usnesení [právnická osoba] ze dne 30. 4. 2020, č.j. [Anonymizováno] kterým podle ustanovení § 159a odst. 1 tr. řádu byla odložena trestní věc podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, zvlášť závažného zločinu legalizace výnosu z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, 4 písm. a) a odst. 5 písm. b) tr. zákoníku, zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 5. 2000. Protokolem o vydání věci ze dne 9. 7. 2019 byl podle § 78 odst. 1 tr. řádu [jméno FO] vyzván k vydání originálu smlouvy o postoupení pohledávky mezi [právnická osoba] a [právnická osoba]. ze dne 23. 5. 2019 jako věci, která může sloužit pro důkazní účely. Dále usnesením ze dne 6. 5. 2020 rozhodl policejní orgán o tom, že podle § 80 odst. 1 tr. řádu byla vrácena věc, a to dvě vyhotovení originálu smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 23. 5. 2019, protože jich již není třeba k dalšímu řízení. (zjištěno z trestního spisu sp. zn. [Anonymizováno])

7. Právní zástupce žalobkyň je plátcem DPH. (zjištěno z rozhodnutí o registraci k DPH na č.l. 52 spisu)

8. Policejní orgán stanoviskem k nároku žalobkyň uvedl, že dne 6. 6. 2019 obdržel oznámení o skutečnostech, které nasvědčovaly podezření ze spáchání trestného činu, s tím, že byla vydána dne 11. 6. 2019 tři usnesení policejního orgánu o zajištění finančních prostředků, která byla zrušena. Policejní orgán uvedl, že se na tento institut nahlíží jako na předstižní institut a tato rozhodnutí policejní orgán opírá o informace, které měl na počátku trestního řízení, které blíže specifikoval. (zjištěno ze stanoviska policejního orgánu č.j. [Anonymizováno] na č.l. 211 spisu)

9. Soud dále neprovedl důkazy (usnesení ze dne 11. 6. 2019 na č.l. 9-10, stanovisko ze dne 1. 11. 2023 na č.l. 11-13 a 21-23, usnesení ze dne 11. 6. 2019 na č.l. 14-15, usnesení ze dne 6. 5. 2020 na č.l. 16-17, usnesení ze dne 11. 6. 2019 na č.l. 18-20, důkazy na č.l. 53-69, trestní oznámení na č.l. 133-138, výstup databáze World – check na č.l. 147, cestovní pas na č.l. 149, usnesení o odložení věci na č.l. 139-146, kupní smlouva ze dne 21. 11. 2019 na č.l. 116-126, protokol č.j. [Anonymizováno] na č.l. 161, vyrozumění o zahájení exekuce na č.l. 113-115, úřední záznam o výslechu pana [jméno FO] na č.l. 94-96, doplnění stížnosti [právnická osoba]. proti zajištění finančních prostředků na č.l. 130-132, návrh smlouvy na převod obchodního podílu na č.l. 127-128, usnesení č.j. [Anonymizováno] žaloba žalobce k [právnická osoba] 6 na č.l. 110-112, historický výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba], historický výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba]., výpis z evidence skutečných majitelů společnosti, smlouva o úvěru, zástavní smlouvy, výpis z LV č. [hodnota], výpis z LV č. [hodnota], kupní smlouva ze dne 26. 6. 2017, výslech [jméno FO], smlouva o postoupení, výpisy z bankovních účtů, oznámení o postoupení pohledávky, výpis z obchodního rejstříku ohledně účasti [jméno FO] v a.s. a s.r.o., účetní závěrka [právnická osoba] za rok 2017, účetní závěrka spol. [právnická osoba]. za rok 2018, bankovní reference Obrbank, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2019, fokopie spisu MS Praha [Anonymizováno], žádosti o zrušení zajištění, podání [právnická osoba]. ze dne 18. 3.2 020, důkazy 180 a 180 rub) z nichž by učinil duplicitní zjištění nebo s ohledem na závěry soudu (viz dále) by toto dokazování bylo nadbytečné. Soud blíže nehodnotil další navržené důkazy (doručenka č.l. 20 spisu, stanovisko, uplatnění nároku) neboť tyto měly prokazovat mezi účastníky nesporné skutečnosti.

10. Důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech. Pravost listinných důkazů nebyla namítána, soud navíc neměl důvod o tom pochybovat a z důkazů nevycházet, ani důkazům přisuzovat nižší hodnotu. Důkazy se doplňovaly, navazovaly na sebe a bylo možné z nich učinit závěr o skutkovém stavu, který odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním uvedeným výše, na které soud pro stručnost odkazuje.

11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

12. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

14. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

15. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 79a odst. 1 trestního řádu nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že určitá věc je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové věci. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.

17. Podle § 79f odst. 1 tr. řádu zajištění věci se zruší nebo omezí, není-li jej již třeba nebo jej není třeba ve stanoveném rozsahu. Bylo-li zrušeno zajištění věci, jež byla ponechána na místě, kde se nachází, odvolá se též příkaz k zdržení se nakládání s věcí.

18. Podle § 158 odst. 1 tr. řádu policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti. Policejní orgán informuje státního zástupce o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, u něhož by Úřad evropského veřejného žalobce mohl vykonat svou pravomoc v souladu s čl. 22 a čl. 25 odst. 2 a 3 nařízení Rady (EU) 2017/1939. Pověřené orgány Vězeňské služby České republiky neprodleně informují Generální inspekci bezpečnostních sborů, jakmile zahájí takové šetření. Podle odst. 2 ustanovení oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán. Přitom je povinen oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních. Podle odst. 3 ustanovení o zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, sepíše policejní orgán neprodleně záznam, ve kterém uvede skutkové okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich dověděl. Opis záznamu zašle do 48 hodin od zahájení trestního řízení státnímu zástupci. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, policejní orgán záznam sepíše po provedení potřebných neodkladných a neopakovatelných úkonů. K objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. V rámci toho je oprávněn, kromě úkonů uvedených v této hlavě, zejména a) vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů, b) vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro posouzení věci třeba, též znalecké posudky, c) obstarávat potřebné podklady, zejména spisy a jiné písemné materiály, d) provádět ohledání věci a místa činu, e) vyžadovat za podmínek uvedených v § 114 provedení zkoušky krve nebo jiného podobného úkonu, včetně odběru potřebného biologického materiálu, f) pořizovat zvukové a obrazové záznamy osob, za podmínek stanovených v § 114 snímat daktyloskopické otisky, provádět osobou téhož pohlaví nebo lékařem prohlídku těla a jeho zevní měření, jestliže je to nutné ke zjištění totožnosti osoby nebo ke zjištění a zachycení stop nebo následků činu, g) za podmínek stanovených v § 76 zadržet podezřelou osobu, h) za podmínek stanovených v § 78 až 81 činit rozhodnutí a opatření v těchto ustanoveních naznačená, i) způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádět neodkladné nebo neopakovatelné úkony, pokud podle tohoto zákona jejich provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení.

19. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobkyně po žalované domáhají zaplacení náhrady škody, která jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že policejní orgán nezajistil v dostatečném rozsahu peněžní prostředky na bankovních účtech a v tom, že nezajistil předmětnou pohledávku. Žalobkyně svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnily ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.). To ostatně mezi účastníky nebylo sporné.

20. Soud se zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nesprávný úřední postup; vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou.

21. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona dále vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000). Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

22. Soud dále odkazuje na závěry Nejvyššího soudu formulovaných ve věci sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, z nichž se podává, že odpovědnost státu za škodu z rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky (§ 79a odst. 1 trestního řádu) ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nezakládá bez dalšího skutečnost, že trestní řízení, v němž bylo rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky vydáno, posléze neskončilo odsuzujícím rozsudkem, a dále, že nedojde-li k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z toho bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání. I podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 25 Cdo 479/2007, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2010 (dále jen „R 100/2010“), za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o zajištění peněžních prostředků na účtu stát odpovídá, bylo-li rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno. Soud rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu přitom není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného rozhodnutí se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005). Bylo-li rozhodnutí zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4462/2007). V pravomoci soudu v občanském soudním řízení však není přezkoumávat správnost (vlastního) postupu orgánů činných v trestním řízení v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2004, sp.zn. 30 Cdo 1526/2004, a ze dne 31.10. 2005, sp.zn. 30 Cdo 57/2005). Pravomoc soudu v občanském soudním řízení je upravena zejména v ustanovení § 7 o.s.ř. tak, že v tomto řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odst. 1). Jiné věci soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odst. 3). Neexistuje žádné zákonné ustanovení, které by opravňovalo soud, aby v občanském soudním řízení (v řízení o náhradu škody) zasahoval do řízení trestního tím, že by např. aproboval postup orgánů činných v trestním řízení z hlediska účelnosti řízení (obdobně srovnej usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 2. března 2004, sp.zn. II. ÚS 299/03).

23. S odkazem na citované judikaturní závěry pak soud uzavírá, že ani v rámci kompenzačního řízení není soud oprávněn přezkoumávat účelnost postupu orgánů činných v trestním řízení, ani to, zda měly být vyhodnoceny jinak podmínky pro realizaci jednotlivých úkonů v rámci trestního řízení. V rámci kompenzačního řízení pak může soud posuzovat fakticky pouze to, zda nedošlo k nějakému zjevnému excesu v rámci činnosti orgánů činných v trestním řízení, anebo jsou-li zcela jednoznačně naplněny podmínky pro učinění konkrétního úkonu, pak zda tento byl učiněn v k tomu stanovené či přiměřené lhůtě.

24. Soud tedy provedeným dokazováním a z tvrzení účastníků má za prokázané, že policejní orgán na základě oznámení FAU zahájil úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, legalizace výnosu z trestné činnosti a podvod. Pro úplnost soud dodává, že FAU podal oznámení dle povinností stanovených zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, resp. na základě oznámení o podezřelých finančních transakcích na předmětných účtech od více subjektů. Policejní orgán dále na základě poskytnutých příp. jím zjištěných informací zajistil dle § 79a odst. 1 tr. řádu peněžní prostředky na třech bankovních účtech (3x usnesení policejního orgánu ze dne 11. 6. 2019). Policejní orgán tak učinil v rámci své pravomoci, kdy tento postup vyžaduje (a v projednávané věci dán byl) předběžný souhlas státního zástupce. Následně bylo prokázáno, že policejní orgán nezjistil, že by uvedené trestné činy byly spáchány, proto následně věc odložil a zajištění finančních prostředků zrušil.

25. Pokud žalobkyně namítají, že nesprávný úřední postup policejního orgánu tkví v nesprávném určení rozsahu zajištění, resp. že měla být zajištěna i pohledávka. Zajištění peněžních prostředků ve výši, ve které byly zajištěny, bylo přezkoumáno Městským soudem v Praze, který zamítl stížnost proti zajištění, když tento zhodnotil zajištění jako adekvátní. Stejně tak rozhodnutí přezkoumal i Ústavní soud, taktéž s negativním výsledkem. V rámci trestního řízení lze do práv osob zasahovat jen v odůvodněných případech, na základě zákona a v nezbytné míře. Policejní orgán v rámci své pravomoci a zcela v souladu s normami upravujícími postup OČTŘ postupoval při zajištění peněžních prostředků, a to v rozsahu, který on, státní zástupce i soud považoval za zcela dostačující. V projednávané věci soudu nepřísluší hodnotit tento postup OČTŘ (judikaturní a komentářové závěry viz shora). Soudu přísluší tento postup policejního orgánu hodnotit pouze pokud by došlo k tzv. excesu. Žádný takový exces ale žalobkyně ani po výzvě soudu netvrdily a soud ani takový provedeným dokazováním nezjistil. Žalobkyně sice uvedly, že exces v postupu policejního orgánu shledávají v tom, že byla zaměněna totožnost osob, a to jednatele žalobkyně a) a odsouzeného drogového dealera, přičemž již na první pohled muselo být policejnímu orgánu i FAU zřejmé, že jsou to dvě odlišné osoby, pročež by tedy následně ani nemělo být zahájeno trestní řízení. Tato tvrzení však nelze vztahovat k rozhodnutí o zajištění finančních prostředků, ale k samotnému zahájení úkonů trestního řízení. Nicméně i tak soud k tomuto tvrzení uvádí, že nejde o exces v postupu policejního orgánu. Zdejšímu soudu nepřísluší hodnotit to, zda v předmětném jednání, které v podaném trestním oznámení označil FAU, bylo možno spatřovat trestný čin či nikoli. Toto přísluší toliko orgánům činným v trestním řízení. Soudu v kompenzačním řízení přísluší toliko posoudit, zda se policejní orgán trestním oznámením zabýval, zda učinil pro jeho objasnění příslušné úkony a zda při tom využil oprávnění, která mu právní předpisy svěřují. I této povinnosti policejní orgán dostál. Podané trestní oznámení věcně zkoumal, předvolal si osoby k podání vysvětlení a shromáždil i další související spisový materiál, pročež následně dospěl k závěru, že FAU při oznámení vycházel ze záměny osob, nebylo ani shledáno spáchání žádného jiného trestného činu v souvislosti s historií nákupů pozemků dálnice [adresa]. Soud nemá, co by policejnímu orgánu v tomto postupu vytkl. Pokud žalobkyně tvrdí, že policejní orgán měl v rámci trestního řízení zajistit i předmětnou pohledávku, soud pouze opět uvádí, že rozsah v jakém policejní orgán zajistí movité a nemovité věci je v působnosti rozhodování policejního orgánu, státního zastupitelství, příp. trestního soudu, a posuzování důvodnosti rozsahu zajištění náleží pouze orgánům příslušným rozhodovat v rámci trestního řízení, příp. orgánům konajícím dozor nad úkony učiněnými v rámci trestního řízení, nikoliv však zdejšímu soudu v předmětném řízení. Přezkum zdejšího soudu má meze a pokud policejní orgán postupoval v souladu s právními normami upravujících jeho postup (zejména trestní řád), což postupoval, a nedošlo k excesu, jehož následkem by bylo nedůvodné omezení práva žalobkyň, což nebylo přes výzvu soudu tvrzeno ani shledáno, zdejší soud v projednávané věci nemůže účelnost využitých zajišťovacích prostředků v rámci trestního řízení posuzovat. Zdejší soud by v opačném případě neoprávněně zasahoval do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení.

26. S ohledem na to, že nebyl dán odpovědnostní titul, tedy nedošlo k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu, jakožto jedné z kumulativních podmínek pro vyhovění návrhu žalobkyň, soud se dalšími tvrzeními žalobkyň (vztahujících se k výši škody, příčinné souvislosti, aj.) nezabýval.

27. Jelikož žalobkyněmi označený postup policejního orgánu nebyl nesprávným úředním postupem, jehož dovození je nezbytnou podmínkou k tomu, aby mohla být vyvozena odpovědnost státu za škodu, soud žalobu zamítl, aniž by zjišťoval splnění podmínek dalších, tj. existencí škody a příčinnou souvislostí, neboť pro úspěch žalovaného nároku musí být všechny tři podmínky naplněny kumulativně (výrok I a II).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, jsou žalobkyně povinny podle poměru svých nároků (kdy jejich společenství není nerozlučné, ale jedná se o uplatnění samostatných nároků) zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně v celkové výši 1 800 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. při 300 Kč á 1 úkon za šest úkonů - písemné vyjádření ve věci samé, písemné vyjádření k podání žalobkyň (č.l. 259 a násl. spisu), příprava na jednání soudu dne 31. 7. 2024 a 16. 10. 2024, účast na jednání soudu dne 31. 7. 2024 a 16. 10. 2024 dle ust. § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Pokud se žalobkyně a) domáhala zaplacení částky 63 034 737,41 Kč a žalobkyně b) částky 47 558 828,52 Kč, je poměr, který musí zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované určen takto: žalobkyně a) 57 %, tj. 1 026 Kč; žalobkyně b) 43 %, tj. 774 Kč.

29. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť v průběhu řízení nebyly zjištěny skutečnosti svědčící ve stanovení lhůty jiné a účastníci tak ani nenavrhovali.

Poučení