15 C 170/2022-80

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa], [obec] zastoupené JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokátkou sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa], [obec a číslo] zastoupené Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] o přezkum nálezu finančního arbitra, na nahrazení rozhodnutí finančního arbitra soudním rozhodnutím takto:

Výrok

I. Žaloba, podle které se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl zrušen nález finančního arbitra č.j. FA/SR/SU [číslo] ze dne 4. 1. 2022 a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č.j. FA/SR/SU [číslo] ze dne 21. 2. 2022, a zamítnut návrh žalovaného jako navrhovatele podaný finančnímu arbitrovi dne 30. 3. 2021, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 228 Kč k rukám právního zástupce žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl zrušen nález finančního arbitra č. j. FA/SR/SU [číslo] – 27 (dále také jen„ nález“) a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. FA/SR/SU [číslo] – 31 (dále také jen„ rozhodnutí o námitkách“), a dále zamítnut návrh žalované podaný finančnímu arbitrovi dne 30. 3. 2021. Žalobu odůvodnila tím, že žalované dne 3. 5. 2019 podle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] půjčila částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 606 Kč (dále„ smlouva [číslo]“), dále dne 22. 8. 2019 podle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] půjčila žalované částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 303 Kč (dále„ smlouva [číslo]“) a dne 19. 12. 2019 podle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] půjčila žalované částku 40 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 1 212 Kč (dále„ smlouva [číslo]“). Žalovaná se u finančního arbitra domáhala vyslovení neplatnosti uzavřených smluv o úvěru pro údajné ujednání proti dobrým mravům a nedostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti. Finanční arbitr založil své rozhodnutí na závěru o nedostatečném prověření a posouzení úvěruschopnosti žalované, s čímž se žalobkyně neztotožňuje. V den uzavření smlouvy [číslo] činil disponibilní zůstatek vyplývající z údajů dodaných žalovanou 20 470 Kč, pravidelné měsíční příjmy dosahovaly částky 31 800 Kč. V den uzavření smlouvy [číslo] činil disponibilní zůstatek vyplývající z údajů dodaných žalovanou 15 444 Kč, pravidelné měsíční příjmy dosahovaly částky 26 650 Kč. V den uzavření smlouvy [číslo] činil disponibilní zůstatek vyplývající z údajů dodaných žalovanou 31 447 Kč, pravidelné měsíční příjmy dosahovaly částky 41 340 Kč. Úvěruschopnost žalované tak byla řádně posouzena. Byla provedena kontrola probíhajících exekučních řízení přes program Credit Check a lustrace insolvenčním rejstříkem. [příjmení] [příjmení] byla provedena kontrola zaměstnavatele. Dále použita kontrola přes RUIAN. Vše s negativním výsledkem. Žalovaná byla majitelem automobilu. Zástupci společnosti při podpisu úvěrových smluv vždy řádně kontrolují klientovu dokumentaci nezbytnou pro posouzení úvěruschopnosti (pracovní smlouvy, OP, výplatní pásky či obdobné dokumenty podle individuální situace klienta). [ulice] zástupci žalobkyně zohledňují další závazky z jiných úvěrů, náklady na život a bydlení nebo vyživovací povinnost žadatele. Tyto skutečnosti jsou evidovány v dokumentaci (Evidenční kartě klienta), v odůvodněných případech jsou pořízeny i kopie některých dokladů. Žalobkyně nemá žádnou zákonnou povinnost doklady uchovávat, kdy za aktuálního stavu daného případu je fakticky sankcionována na základě toho, že si nepořídila kopie veškerých podkladů poskytnutých žalovanou. Nelze klást v neprospěch žalobkyně nezjištění informace v rámci posouzení úvěruschopnosti, kterou nemá objektivně možnost zjistit jinak, než ze sdělení žalované, když žalovaná (a potažmo finanční arbitr) žádnou takovou skutečnost ani netvrdila a tedy ani neprokazovala. Je třeba zohlednit nemožnost dovolávat se neplatnosti účastníkem, který tuto neplatnost fakticky vědomě způsobil. Možnosti prověření z logiky věci mají své hranice, když ohledně negativních skutečností má žalobkyně možnost prověřit pouze veřejně dostupné databáze (jejichž obligatorní výčet však není zákonem určen) v ostatním je nucena spolehnout se na prohlášení žalované.

2. Žalovaná se k žalobě vymezila negativně. Ztotožnila se s rozhodnutím finančního arbitra, žalobkyně skutečně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované. Žalobkyně disponuje evidenční kartou klienta a výplatnicí žalované. Ve svém vyjádření žalobkyně tvrdí, že provedla prověření žalované v Credit Check, ARES a RUIAN, čímž nedoložila dostatečnou solventnost žalované. Žalobkyně špatně zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalované. Navrhovala zamítnutí žaloby.

3. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy.

4. Z nálezu fin. arbitra č. j. FA/SR/SU [číslo] ze dne 4. 1. 2022 soud zjistil, že fin. arbitr výrokem I. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 912 Kč do 3 dnů od právní moci nálezu, výrokem II. návrh žalované ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítl a výrokem III. uložil povinnost žalobkyni zaplatit fin. arbitrovi sankci 15 000 Kč do 15 dnů ode dne nabytí právní moci nálezu. Z odůvodnění bylo zejména zjištěno, že fin. arbitr dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy [číslo] [číslo] [číslo] jsou absolutně neplatné pro absenci žádného zkoumání úvěruschopnosti žalované.

5. Z rozhodnutí o námitkách fin. arbitra č. j. FA/SR/SU [číslo] ze dne 21. 2. 2022 soud zejména zjistil, že námitky žalobkyně podané v řízení před fin. arbitrem byly zamítnuty a nález fin. arbitra č. j. FA/SR/SU [číslo] ze dne 4. 1. 2022 byl fin. arbitrem potvrzen.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vč. obchodních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zejména zjistil, že byla uzavřena dne 3. 5. 2019, jejím obsahem bylo sjednání úvěru ve výši 20 000 Kč bez jakékoli konkrétní specifikace úvěru, kdy tato částka byla žalovanou čerpána v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále byly sjednány tyto poplatky, které se žalovaná zavázala zaplatit: úrok 3 960 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 6 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 6 400 Kč. Celková částka, kterou se zavázala žalovaná zaplatit, činila 36 360 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 606 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na 10. 5. 2019, každé další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky.

7. Z protokolu o informační a posuzovací návštěvě klienta bylo zjištěno, že se žalovanou jednala zástupkyně společnosti dne 1. 5. 2019 od 14:00 hod do 3. 5. 2019, 16:00 hod., kde žalovaná podepsala uskutečnění uvedeného jednání s tím, že byl uveden předmět jednání: představení zprostředkovatele, společnosti žalobkyně a její produktové nabídky, informace o zprostředkovávaných spotřebitelských úvěrech jiných než na bydlení, poučení o nutnosti uvedení pravdivých a úplných údajů, přípravy podkladů k vyplnění evidenční karty (os. doklady, doklady prokazující příjmy a výdaje), souhlas klienta s ověřením v NRKI/BRKI, vyplnění a podpis evidenční karty, seznámení s formulářem pro standardní informace, souhlas klienta s předsmluvními informacemi a popis Formuláře pro standardní informace, souhlas klienta se Smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínkami a vyplnění dotazu, zda byly všechny dotazy klienta následně zodpovězeny. Vše bylo zaškrtané v příslušném poli.

8. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána s následujícím výsledkem: žalovaná byl vlastníkem nemovitosti - pozemku, majitelem automobilu, nebyla soudně ani trestně stíhána, byla zaměstnána na plný úvazek u společnosti [právnická osoba], na pozici administrativního pracovníka, rodinný stav rozvedená, neměla žádnou vyživovací povinnost. [příjmení] příjem žalované činil částku 31 800 Kč s tím, že byly uvedeny dva zdroje příjmu. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny tyto:„ životní výdaje na bydlení“ ve výši 4 420 Kč,„ životní minimum“ ve výši 4 410 Kč,„ životní výdaje jiné (telefon, internet, rozhlas, spoření, pojištění, apod.)“ ve výši 1 500 Kč, bankovní závazky 1 000 Kč. Výdaje činily celkem částku 11 330 Kč, disponibilní zůstatek tak činil částku 20 470 Kč. V evidenční kartě bylo zaškrtnuto, že při sepisu evidenční karty byly předloženy listiny prokazující zaměstnání (pracovní smlouva a výplatní páska).

9. Z výplatních pásek žalované za měsíce [číslo], [číslo] a [číslo] bylo zjištěno, že čistý příjem v [číslo] činil částku 23 925 Kč, v [číslo] částku 27 042 Kč, v [číslo] částku 27 122 Kč, v [číslo] činil částku 25 521 Kč, v [číslo] částku 29 538 Kč, v [číslo] částku 27 253 Kč a v [číslo] částku 30 596 Kč.

10. Z interní listiny žalobkyně soud zjistil, že jejím obsahem je shrnutí informací o žalované, kde byly uvedeny zejména tyto informace: žalovaná byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba]; datum ověření RUIAN, ECC, Credit Check a zaměstnavatele v ARES dne 1. 5. 2019 s negativním výsledkem; žalovaná neměl žádné aktivní ani neaktivní půjčky u žalobkyně v době uzavření smlouvy, žalovaná neměla hypotéku, nebylo vedeno se žalobkyní a žalovanou žádné řízení (soudní řízení, rozhodčí řízení, insolvence, trestní řízení); žalovaná byla rozvedená, počet členů v domácnosti: 1, žalovaná neměla žádné nezaopatřené dítě; žalovaná měla příjem 31 800 Kč s uvedením, že příjmy byly doloženy, výdaje celkem 6 920 Kč, bankovní závazky 1 000 Kč, u životních výdajů bez bydlení uvedena částka 1 500 Kč, životní minimum a rezerva 4 410 Kč; disponibilní zůstatek žalované 20 470 Kč.

11. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz účastnickým výslechem žalované pro nadbytečnost, neboť měl soud veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o nárocích žaloby za dostatečně objasněné.

12. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vč. obchodních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zejména zjistil, že byla uzavřena dne 22. 8. 2019, jejím obsahem bylo sjednání úvěru ve výši 10 000 Kč bez jakékoli konkrétní specifikace úvěru, kdy tato částka byla žalovanou čerpána v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále byly sjednány tyto poplatky, které se žalovaná zavázala zaplatit: úrok 1 980 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč. Celková částka, kterou se zavázala žalovaná zaplatit, činila 18 180 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 303 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na 29. 8. 2019, každé další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky.

13. Z protokolu o informační a posuzovací návštěvě klienta bylo zjištěno, že se žalovanou jednala zástupkyně společnosti dne 21. 8. 2019 od 19:00 hod do 22. 8. 2019, 16:30 hod., kde žalovaná podepsala uskutečnění uvedeného jednání s tím, že byl uveden předmět jednání: představení zprostředkovatele, společnosti žalobkyně a její produktové nabídky, informace o zprostředkovávaných spotřebitelských úvěrech jiných než na bydlení, poučení o nutnosti uvedení pravdivých a úplných údajů, přípravy podkladů k vyplnění evidenční karty (os. doklady, doklady prokazující příjmy a výdaje), souhlas klienta s ověřením v NRKI/BRKI, vyplnění a podpis evidenční karty, seznámení s formulářem pro standardní informace, souhlas klienta s předsmluvními informacemi a popis Formuláře pro standardní informace, souhlas klienta se Smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínkami a vyplnění dotazu, zda byly všechny dotazy klienta následně zodpovězeny. Vše bylo zaškrtané v příslušném poli.

14. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána s následujícím výsledkem: žalovaná nebyla vlastníkem nemovitosti, byla majitelem automobilu, nebyla soudně ani trestně stíhána, byla zaměstnána na plný úvazek u společnosti [právnická osoba], na pozici administrativního pracovníka, rodinný stav rozvedená, neměla žádnou vyživovací povinnost. [příjmení] příjem žalované činil částku 26 650 Kč s tím, že byly uvedeny dva zdroje příjmu. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny tyto:„ životní výdaje na bydlení“ ve výši 4 670 Kč,„ životní minimum“ ve výši 3 910 Kč, nebankovní závazky 2 626 Kč. Výdaje činily celkem částku 11 206 Kč, disponibilní zůstatek tak činil částku 15 444 Kč. V evidenční kartě bylo zaškrtnuto, že při sepisu evidenční karty byly předloženy listiny prokazující zaměstnání (pracovní smlouva a výplatní páska).

15. Z interní listiny žalobkyně soud zjistil, že jejím obsahem je shrnutí informací o žalované, kde byly uvedeny zejména tyto informace: žalovaná byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba] na dobu neurčitou; datum ověření RUIAN, ECC, Credit Check a zaměstnavatele v ARES dne 21. 8. 2019 s negativním výsledkem; žalovaná měla jednu aktivní půjčku u žalobkyně v době uzavření smlouvy, žalovaná neměla hypotéku, nebylo vedeno se žalobkyní a žalovanou žádné řízení (soudní řízení, rozhodčí řízení, insolvence, trestní řízení); žalovaná byla rozvedená, počet členů v domácnosti: 1, žalovaná neměla žádné nezaopatřené dítě; žalovaná měla příjem 26 650 Kč s uvedením, že příjmy byly doloženy, výdaje celkem 7 296 Kč, bankovní závazky 0 Kč, nebankovní závazky 2 626 Kč, u životních výdajů bez bydlení byla uvedena částka 0 Kč, životní minimum a rezerva 3 910 Kč; disponibilní zůstatek žalované 15 444 Kč.

16. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vč. obchodních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zejména zjistil, že byla uzavřena dne 19. 12. 2019, jejím obsahem bylo sjednání úvěru ve výši 40 000 Kč bez jakékoli konkrétní specifikace úvěru, kdy tato částka byla žalovanou čerpána v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále byly sjednány tyto poplatky, které se žalovaná zavázala zaplatit: úrok 7 920 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 12 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 12 800 Kč. Celková částka, kterou se zavázala žalovaná zaplatit, činila 72 720 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 1 212 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na 26. 12. 2019, každé další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky.

17. Z protokolu o informační a posuzovací návštěvě klienta bylo zjištěno, že se žalovanou jednala zástupkyně společnosti dne 17. 12. 2019 od 19:00 hod do 19. 12. 2019, 17:30 hod., kde žalovaná podepsala uskutečnění uvedeného jednání s tím, že byl uveden předmět jednání: představení zprostředkovatele, společnosti žalobkyně a její produktové nabídky, informace o zprostředkovávaných spotřebitelských úvěrech jiných než na bydlení, poučení o nutnosti uvedení pravdivých a úplných údajů, přípravy podkladů k vyplnění evidenční karty (os. doklady, doklady prokazující příjmy a výdaje), souhlas klienta s ověřením v NRKI/BRKI, vyplnění a podpis evidenční karty, seznámení s formulářem pro standardní informace, souhlas klienta s předsmluvními informacemi a popis Formuláře pro standardní informace, souhlas klienta se Smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínkami a vyplnění dotazu, zda byly všechny dotazy klienta následně zodpovězeny. Vše bylo zaškrtané v příslušném poli.

18. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána s následujícím výsledkem: žalovaná nebyla vlastníkem nemovitosti, byla majitelem automobilu, nebyla soudně ani trestně stíhána, byla zaměstnána na plný úvazek u společnosti [právnická osoba], bez uvedení pozice, rodinný stav rozvedená, neměla žádnou vyživovací povinnost. [příjmení] příjem žalované činil částku 41 340 Kč s tím, že byly uvedeny dva zdroje příjmu. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny tyto:„ životní výdaje na bydlení“ ve výši 4 670 Kč,„ životní minimum“ ve výši 3 910 Kč, nebankovní závazky 1 313 Kč. Výdaje činily celkem částku 9 893 Kč, disponibilní zůstatek tak činil částku 31 447 Kč. V evidenční kartě bylo zaškrtnuto, že při sepisu evidenční karty byly předloženy listiny prokazující zaměstnání (pracovní smlouva a výplatní páska za období [číslo]).

19. Z interní listiny žalobkyně soud zjistil, že jejím obsahem je shrnutí informací o žalované, kde byly uvedeny zejména tyto informace: žalovaná byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba] na dobu neurčitou; datum ověření RUIAN, ECC, Credit Check a zaměstnavatele v ARES dne 17. 12. 2019 s negativním výsledkem; žalovaná měla dvě aktivní půjčky u žalobkyně v době uzavření smlouvy, žalovaná neměla hypotéku, nebylo vedeno se žalobkyní a žalovanou žádné řízení (soudní řízení, rozhodčí řízení, insolvence, trestní řízení); žalovaná byla rozvedená, počet členů v domácnosti: 1, žalovaná neměla žádné nezaopatřené dítě; žalovaná měla příjem 41 340 Kč s uvedením, že příjmy byly doloženy, výdaje celkem 5 983 Kč, bankovní závazky 0 Kč, nebankovní závazky 1 313 Kč, u životních výdajů bez bydlení byla uvedena částka 0 Kč, životní minimum a rezerva 4 360 Kč; disponibilní zůstatek žalované 30 997 Kč.

20. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne 30. 3. 2021 podala žalovaná v pozici navrhovatele návrh k finančnímu arbitrovi prostřednictvím svého zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, jímž se domáhal určení, že smlouva [číslo] ze dne 3. 5. 2019, smlouva [číslo] ze dne 22. 8. 2019 a smlouva [číslo] ze dne 19. 12. 2019 uzavřené mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem jsou neplatné. Finanční arbitr návrhu žalované částečně vyhověl s tím, že uložil žalobkyni zaplatit žalované částku 19 912 Kč a fin. arbitrovi částku 15 000 Kč. V odůvodnění fin. arbitr uvedl, že fin. arbitr nedovodil, že by určení neplatnosti smluv o úvěru bylo nezbytné k uplatnění práv navrhovatele, když otázka neplatnosti smluv o úvěru je předběžnou otázkou k posouzení nároku navrhovatele na vydání bezdůvodného obohacení, proto fin. arbitr ve zbývající částí návrh navrhovatele zamítl. Následné námitky žalobkyně byly zamítnuty fin. arbitrem v plném rozsahu.

21. Mezi účastníky řízení došlo dne 3. 5. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla v hotovosti žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 606 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na 10. 5. 2019, každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky, a to s následujícími poplatky: úrok 3 960 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 6 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 6 400 Kč. Žalobkyně zjišťovala od žalované její úvěruschopnost vyplněním evidenční karty s tím, že žalovaná měla příjem z pracovního poměru, kdy pracovala v [právnická osoba] na pozici administrativního pracovníka, s čistým měsíčním příjmem 31 800 Kč. Rodinný stav uváděla žalovaná rozvedená, dále uvedla, že vlastní nemovitost – pozemek a automobil. V domácnosti byl počet členů uveden:

1. Odhadované měsíční výdaje žalované činily celkem částku 11 330 Kč a jejich skladba byla následující:„ životní výdaje na bydlení“ ve výši 4 420 Kč,„ životní minimum“ ve výši 4 410 Kč,„ životní výdaje jiné (telefon, internet, rozhlas, spoření, pojištění, apod.)“ ve výši 1 500 Kč, k dotazu na hypotéku nebylo zaškrtnuto žádné políčko, bankovní závazky byly uvedeny ve výši 1 000 Kč. Disponibilní zůstatek tak činil částku 20 470 Kč. V evidenční kartě bylo zaškrtnuto, že při sepisu evidenční karty byly předloženy pracovní smlouva a výplatní páska.

22. Mezi účastníky řízení došlo dále dne 22. 8. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla v hotovosti žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 303 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na 29. 8. 2019, každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky, a to s následujícími poplatky: úrok 1 980 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč. Žalobkyně zjišťovala od žalované její úvěruschopnost vyplněním evidenční karty s tím, že žalovaná měla příjem z pracovního poměru, kdy pracovala v [právnická osoba] na pozici administrativního pracovníka, s čistým měsíčním příjmem 26 650 Kč. Rodinný stav uváděla žalovaná rozvedená, dále uvedla, že vlastní automobil a nevlastní žádnou nemovitost. V domácnosti byl počet členů uveden:

1. Odhadované měsíční výdaje žalované činily celkem částku 11 206 Kč a jejich skladba byla následující:„ životní výdaje na bydlení“ ve výši 4 670 Kč,„ životní minimum“ ve výši 3 910 Kč, k dotazu na hypotéku nebylo zaškrtnuto žádné políčko, nebankovní závazky byly uvedeny ve výši 2 626 Kč. Disponibilní zůstatek tak činil částku 15 444 Kč. V evidenční kartě bylo zaškrtnuto, že při sepisu evidenční karty byly předloženy pracovní smlouva a výplatní páska.

23. Mezi účastníky řízení došlo dále dne 19. 12. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla v hotovosti žalované částku 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 1 212 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na 26. 12. 2019, každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky, a to s následujícími poplatky: úrok 7 920 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 12 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 12 800 Kč. Žalobkyně zjišťovala od žalované její úvěruschopnost vyplněním evidenční karty s tím, že žalovaná měla příjem z pracovního poměru, kdy pracovala v [právnická osoba] bez uvedení pozice, s čistým měsíčním příjmem 41 340 Kč. Rodinný stav uváděla žalovaná rozvedená, dále uvedla, že nevlastní žádnou nemovitost a vlastní automobil. V domácnosti byl počet členů uveden:

1. Odhadované měsíční výdaje žalované činily celkem částku 9 893 Kč a jejich skladba byla následující:„ životní výdaje na bydlení“ ve výši 4 670 Kč,„ životní minimum“ ve výši 3 910 Kč,„ životní výdaje jiné (telefon, internet, rozhlas, spoření, pojištění, apod.)“ ve výši 0 Kč, k dotazu na hypotéku nebylo zaškrtnuto žádné políčko, nebankovní závazky byly uvedeny ve výši 1 313 Kč. Disponibilní zůstatek tak činil částku 31 447 Kč. V evidenční kartě bylo zaškrtnuto, že při sepisu evidenční karty byly předloženy pracovní smlouva a výplatní pásky za období [číslo].

24. Při uzavírání smluv bylo provedeno ověření v RUIAN, ECC, Credit Check a zaměstnavatele v ARES s negativním výsledkem. Soud dále dospěl k závěru, že výdaje žalované nebyly nikterak ověřovány. Z uvedeného má soud za prokázané, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované při uzavírání smluv, a to nejen s ohledem na rozdílnost informací v interním systému žalobkyně a evidenční kartě klienta, nýbrž zejména ze skutečnosti, že nikterak nebyly zkoumány pravidelné výdaje žalované, když se žalobkyně spokojila pouze s tvrzeními uvedenými žalovanou.

25. Podle § 244 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

26. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy (dále také jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Zakotvením § 86 ZsÚ do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (čl. 8).

28. Po právní stránce dospěl soud k následujícímu závěru. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jak pregnantně rozvedl Krajský soud v Praze v rozhodnutí ze dne 5. 1. 2021, č. j. 22 Co 230/2020- 156, v němž vystupovala žalobkyně také na straně žalující:„ Vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho, aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 č. j. 27 Co 143/2019 - 113).“ Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

29. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.). Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány mj. i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

30. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Rovněž aktuální judikatura Ústavního soudu tak stojí na tom, že by obecné soudy„ měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ 31. S ohledem na shora uvedené tak soud úvěrové smlouvy posoudil jako absolutně neplatné, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované splácet poskytnuté úvěry. Žalobkyně výdaje žalované blíže nezkoumala. Nezkoumala např., jaké konkrétní výdaje žalovaná vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Za tímto účelem si žalobkyně ani nevyžádala např. výpis z běžného účtu žalované. Neověření výdajů uváděných ze strany žalované žalobkyní tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů žalované tak, aby na požadovaný úvěr dosáhla. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení na celé koruny v částce 8 228 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená za jednotlivé úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”). Odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. d) a. t. činí v daném případě 3 100 Kč, přičemž byly vykonány dva úkony, a to: -) převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (jeden úkon), -) vyjádření ze dne 1. 6. 2022 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), tj. 2 x 3 100 Kč, celkem 6 200 Kč. K tomuto náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 a. t. za každý ze dvou shora uvedených úkonů právní služby (tj. celkem 600 Kč). Dále žalované náleží náhrada za daň z přidané hodnoty výši 21 % z částky 6 800 Kč ve výši 1 428 Kč. Soud žalované nepřiznal náhradu nákladů za úkon právní služby spočívající v omluvě účasti na nařízeném ústním jednání, a to z důvodu, že neobsahovala žádné nové skutečnosti, které by podporovaly procesní obranu. Nelze jej proto hodnotit jako účelně vynaložený náklad, byť je soudu zřejmé, že zástupce žalované se tímto snažil snížit náklady řízení účastníků. Celkem tak náleží žalované náhrada nákladů ve výši 8 228 Kč O splatnosti k rukám zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

33. O lhůtě k plnění povinností žalobkyně, tj. náhrady nákladů řízení žalované, bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení