15 C 491/2015- 881

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Leony Výborné a soudců Mgr. Radka Pavelky a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. ledna 2021, č. j. 15 C 491/2015 - 701, ve znění usnesení ze dne 9. března 2021, č. j. 15 C 491/2015 - 715, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části a) ve výrocích I. a II. potvrzuje, b) ve výroku III. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádání jeho podílu částku 188 136 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, c) ve výroku IV. mění tak, že tento výrok se nevydává.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 113 759 Kč, k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit státu – České republice, na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem v plném rozsahu náklady odvolacího řízení představované zaplaceným svědečným ve výši 1 136 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem ve znění označeného opravného usnesení Okresní soud v Litoměřicích (dále jen„ okresní soud“ či„ soud prvního stupně“) vypořádal zaniklé společné jmění manželů tak, že do vlastnictví žalované přikázal movité věci v celkové hodnotě 95 340 Kč (výrok I.), jakož i jednotku [číslo] vymezenou jako nebytový prostor v budově [adresa] na pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území a obci [obec], spolu s podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] a na pozemku parcelní [číslo] (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 117 585 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok III.), vyslovil, že nákladní skříňový automobil Renault Master, r. z. [anonymizováno] [číslo], nebyl součástí společného jmění manželů (výrok IV.), řízení ke zpětvzetí žaloby zastavil ohledně laminátové rybářské lodi s motorem a rybářského vybavení (výrok V.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.) a rozhodl o vrácení přeplatku na záloze na náklady dokazování ve výši 10 688 Kč žalobci (výrok VII.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal vypořádání společného jmění rozvedených manželů.

3. Předmětem řízení žalobce po částečném zpětvzetí žaloby učinil následující majetek: a) jednotku [číslo] vymezenou jako nebytový prostor v budově [adresa] na pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území a obci [obec], spolu s podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] a na pozemku parcelní [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ nebytová jednotka“); b) movité věci tvořící vybavení rodinné domácnosti; c) nákladní automobil tov. zn. Renault Master, r. z. [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ nákladní automobil“); d) nárok na náhradu prostředků vynaložených ze společného jmění manželů na rekonstrukci rodinného domu ve výlučném vlastnictví žalované (dům [adresa] v ulici [ulice] v [obec] – dále též jen„ rodinný dům“), a to -) 382 800 Kč na výstavbu nebytových prostor na pozemku žalované v letech 1995 a 1996, které se později staly součástí rodinného domu (dále jen„ garáž a chladírna“) -) 800 000 Kč na další vymezené práce provedené do roku 2000, -) 500 000 Kč získaných v roce 2001 úvěrem od [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] [obec] (dále jen„ úvěr“), -) 350 000 Kč na půdní vestavbu v roce 2006, -) 64 000 Kč na venkovní plochy v roce 2008, -) 100 000 Kč na rekonstrukci sociálního zařízení v roce 2009, -) 280 000 Kč na přestavbu garáže a chladírny na byt v roce 2009 a 2010 -) 20 000 Kč na obvodovou zeď v roce 2010, -) 140 000 Kč na přestavbu přízemního bytu v rodinném domě na prodejnu potravin v roce 2011, -) 80 000 Kč na výstavbu terasy v roce 2012, -) 20 000 Kč na dveře na terasu v roce 2012, -) 40 000 Kč na pergolu v roce 2012, -) 100 000 Kč na úpravu zahrady a zahradního altánu v roce 2012, -) náklady na výměnu oken v roce 2015, e) výnosy z pronájmu bytu v rodinném domě za dobu od 1. 9. 2014 do 9. 9. 2015, f) výnosy z pronájmu nebytové jednotky za dobu od 1. 9. 2014 do 9. 9. 2015. Žalovaná požadovala, aby žalobce nahradil g) částku 100 000 Kč, kterou ze společného jmění manželů žalobce odcizil dne 31. 8. 2014, h) částku 450 000 Kč, kterou žalobce odcizil v roce 2001, i) částku 72 500 Kč za prodej automobilu tov. zn. Volkswagen, rok výroby 2006, j) částku 162 857 Kč, kterou žalovaná uhradila za telefonní hovory žalobce od 24. 1. 2012 do 24. 3. 2015, k) částky, které žalovaná v souvislosti s nebytovou jednotkou uhradila do fondu oprav v letech 2019 (leden až listopad) a 2020 (listopad a prosinec) v celkové výši 31 644 Kč, l) 10 000 Kč, které žalovaná zaplatila za elektrorevize a připojení elektroměru. Dále žalovaná požadovala, aby byly vypořádány částky, které účastníci uhradili v průběhu manželství na exekucích, a to m) částka 163 040 Kč, která byla uhrazena v exekuci vedené proti žalobci pod sp. zn. [spisová značka], n) částka 95 069 Kč, která byla uhrazena v exekuci vedené proti žalobci u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. [značka automobilu] [číslo], o) částka 124 080 Kč, která byla uhrazena v exekuci vedené proti žalované u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka]. V průběhu řízení vymezila i další exekuce, které byly na majetek žalobce vedeny, aniž by specifikovala, jaké částky v nich byly zaplaceny. Žalobce se bránil tvrzením, že exekuce byly vedeny na majetek obou účastníků, a to pro společné dluhy, či dluhy náležející výhradně žalované.

4. Žalovaná se dále vůči žalobě bránila tvrzením, že rekonstrukci jejího rodinného domu hradil její otec [jméno] [příjmení], popřípadě ji stejně jako i další její majetek, včetně nákladního automobilu, financovala z prostředků, které jí její otec daroval. Požadovala, aby soud při vypořádání společného jmění manželů přihlédl k tomu, že žalobce se v průběhu manželství nepodílel na rodinném životě, na výchově syna účastníků [jméno], [datum narození], ani nepřispíval na provoz domácnosti a tvorbu a udržení společného jmění. Zdůraznila, že se v průběhu manželství neustále potýkala s exekucemi vedenými proti žalobci. Poukázala i na skutečnost, že žalobce se vůči ní a synovi účastníků dopustil trestněprávního jednání, za něž byl pravomocně odsouzen. Z uvedených důvodů navrhla, aby soud vycházel z toho, že žalované je třeba přiznat větší podíl na společném jmění.

5. Okresní soud provedl rozsáhlé dokazování listinami, výslechy svědků i znaleckými posudky. Po skutkové stránce uzavřel, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 2. 4. 1992, k jeho zániku a tím i zániku společného jmění manželů došlo v důsledku rozvodu manželství dne 9. 9. 2015. Následně se okresní soud zabýval otázkou, zda jednotlivé majetkové hodnoty, které účastníci učinili předmětem řízení, byly skutečně ke dni zániku manželství účastníků součástí společného jmění manželů a případně jejich oceněním, zabýval se rovněž tím, zda některému z manželů vzniklo právo na náhradu toho, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, či povinnost nahradit to, co ze společného jmění manželů bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, popřípadě výší takových nároků.

6. Nebytová jednotka byla podle zjištění okresního soudu pořízena za trvání manželství ze společných prostředků. Její obvyklou cenu ke dni vydání rozhodnutí stanovil okresní soud částkou 375 000 Kč, a to na základě znaleckého posudku vypracovaného okresním soudem ustanoveným znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, [titul] [celé jméno znalce], a dodatku k tomuto posudku. K námitkám žalobce proti znaleckému posudku okresní soud konstatoval, že znalec při ocenění nebytové jednotky použil porovnávací metodu, vyhodnotil všechna kritéria porovnání se srovnávanými nemovitostmi na základě aktuální nabídky realitních kanceláří a vzal v úvahu i zhoršení technického stavu prostor v letech 2015 až 2020, k němuž však nedošlo vinou žalované. Znalec zhodnotil i skutečnost, že v bezprostřední blízkosti nebytové jednotky se nachází konkurenční nemovitosti vyšší kvality a výhodnější polohy za poměrově nižší cenu, když nebytová jednotka je sklepním prostorem bez výlohy, bez vytápění, se zhoršeným přístupem pro zásobování apod. Znalec uvedl, že pokud by byla stanovena cena nebytové jednotky výnosovou metodou, byla by tato cena nulová.

7. Z věcí tvořících vybavení rodinné domácnosti byly podle zjištění okresního soudu součástí společného jmění manželů -) pračka se sušičkou (hodnota 6 000 Kč) -) stůl jídelní masiv + 4 ks židlí kožené čalounění (hodnota 9 800 Kč) -) kuchyňská linka vanilkové barvy, pracovní deska dřevotříska (hodnota 8 960 Kč) -) digestoř vestavěná (hodnota 720 Kč) -) myčka vestavěná (hodnota 2 240 Kč) -) lednička zn. Hayer (hodnota 4 480 Kč) -) televize zn. LG60* (hodnota 400 Kč) -) stolek pod televizi (hodnota 0 Kč) -) sedací souprava kožená bílá„ L“ včetně taburetu (hodnota 11 200 Kč) -) stolek konferenční (hodnota 1 010 Kč) -) komoda včetně skleníku z masivu tropické dřevo (hodnota 12 000 Kč) -) postel dvoulůžková – letiště s kovovým čelem (hodnota 800 Kč) -) komoda z masivu světle hnědá (hodnota 2 700 Kč) -) skříň šatní s posuvnými dveřmi (hodnota 4 200 Kč) -) rotoped s displejem (hodnota 600 Kč) -) sekačka na trávu elektrická zn. ALKO (hodnota 90 Kč) -) bazén, vysavač na bazén (hodnota 20 000 Kč) -) kuchyňská linka světlé barvy v nájemním bytě (hodnota 6 080 Kč) -) sporák v nájemním bytě (hodnota 2 030 Kč) -) myčka v nájemním bytě (hodnota 2 030 Kč) Obvyklou cenu těchto věcí okresní soud stanovil na základě znaleckého posudku podaného ustanoveným znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady movitých věcí [celé jméno znalce]. Hodnota movitých věcí tvořících součást společného jmění manželů byla takto stanovena celkovou částkou 95 340 Kč.

8. Nákladní automobil nebyl podle zjištění okresního soudu součástí zaniklého společného jmění manželů, neboť žalovaná prokázala, že jej koupila za prostředky získané darem od svého otce. Pravost podpisu otce žalované na darovací smlouvě, jejímž předmětem byly finanční prostředky na nákup nákladního automobilu, byla prokázána znaleckým posudkem vypracovaným okresním soudem ustanovenou znalkyní z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, [celé jméno znalkyně].

9. K požadavku žalobce, aby žalovaná nahradila finanční prostředky, které byly ze společného jmění manželů vynaloženy na rekonstrukci rodinného domu ve výlučném vlastnictví žalované, okresní soud provedl rozsáhlé dokazování, spočívající především ve výslechu svědků. Na jeho základě dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že za trvání manželství účastníků byla provedena modernizace a rekonstrukce rodinného domu. Práce byly prováděny svépomocí, rodinnými příslušníky, včetně žalobce, známými a přáteli žalované či jejího otce. Sám otec žalované se výrazně podílel na financování každodenního života rodiny účastníků, organizačně zajišťoval a z velké části financoval i rekonstrukci rodinného domu, a to včetně rekonstrukce střechy. Tato svá skutková zjištění čerpal okresní soud z výslechu svědků. [jméno] [příjmení], že děda s rekonstrukcí domu pomáhal, dával matce nějaké peníze, a to i v časové souvislosti s rekonstrukcí střechy rodinného domu a jeho podkroví, byť svědek nevěděl kolik. Uvedl, že děda měl dost peněz, oběma svým dcerám koupil dům. Sestra žalované [jméno] [příjmení] vypověděla, že otec žalované do nemovitosti dával hodně peněz, financoval předělání chladírny na byt, střechu, okna, posílal do rodinného domu lidi, které pak platil. Uvedla, že obě dcery dostaly od otce dům. Svědek [jméno] [příjmení], vedoucí prodejny stavebnin, potvrdil, že znal otce žalované a věděl, že práce na rekonstrukci rodinného domu probíhaly dlouhodobě. Otec žalované v prodejně stavebnin nakupoval a platil stavební materiál, který následně odváželi na stavbu rodinného domu v [anonymizováno] ulici. [příjmení] žalované, svědkyně [jméno] [jméno] [příjmení], vypověděla, že se jí žalovaná pochlubila, že jí otec dával peníze na přestavbu podkroví v rodinném domě. Okresní soud vyslechl i řemeslníky, kteří prováděli práce na rodinném domě. [celé jméno svědka] vyráběl dveře, připravoval dřevo na pergolu a na krovy a vypověděl, že vše platil otec žalované. [celé jméno svědka], který v rodinném domě vypomáhal s elektroinstalacemi, vypověděl, že otec žalované financoval veškeré práce v rodinném domě, naposledy výměnu oken v roce 2015 Tyto skutečnosti se dozvěděl od otce žalované. Okresní soud dále vyslechl i svědky [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] a [jméno] [jméno], kteří však byli žalovanou navrženi až poté, kdy nastaly účinky koncentrace řízení. Tato skutečnost však neovlivnila okresním soudem přijaté skutkové závěry. Žalovaná své tvrzení o finanční pomoci poskytované jí otcem prokázala rovněž darovací smlouvou, z ledna 2014, kdy jí otec daroval částku 150 000 Kč.

10. Okresní soud se podrobně zabýval hodnocením výpovědí svědků z hlediska jejich věrohodnosti a vysvětlil, z jakého důvodu jejich výpovědím uvěřil.

11. V souvislosti s prostředky vynaloženými za trvání manželství účastníků na rekonstrukci rodinného domu okresní soud rovněž zjistil, že účastníci v roce 2001 získali úvěrem od [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] [obec] částku 500 000 Kč. V úvěrové smlouvě bylo uvedeno, že úvěr je určen na opravu střechy. Žalobce tvrdil, že prostředky získané úvěrem byly použity na opravu střechy na rodinném domě žalované, jakož i na pořízení půdní vestavby, a že úvěr byl splácen ze společných prostředků. Žalovaná tvrdila, že prostředky úvěrem získané byly použity na úhradu dluhů žalobce způsobených na vozidle tov. zn. Renault Master a jeho neoprávněným podnikáním, jakož i na úhradu zboží odcizeného z prodejny v roce 2001. K tvrzení žalobce o použití společných prostředků na splácení závazku vzniklého z úvěrové smlouvy se nevyjádřila. Okresní soud na základě výpovědi svědků [celé jméno svědka] (připravoval krovy na střechu, platil mu otec žalované), [jméno] [příjmení] (střechu platil otec žalované), [jméno] [celé jméno žalobce] (děda dával matce peníze i časové v souvislosti s rekonstrukcí střechy) dospěl k závěru, že žalovaná prokázala, že rekonstrukce střechy byla financována odlišným způsobem, než tvrdil žalobce. Uzavřel, že žalovaná prokázala, že prostředky úvěrem získané byly použity na splacení závazků vzniklých žalobci z jeho podnikání, resp. jeho exekuce, neuvedl však, jakým způsobem k tomuto závěru dospěl.

12. Vzhledem ke shora uvedenému zjištění, že rekonstrukci rodinného domu, včetně opravy střechy, z velké části financoval otec žalované, okresní soud přistoupil k poučení žalobce podle ust. § 118a odst. 1 a 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) ve vztahu k jeho tvrzení o tom, že rekonstrukce rodinného domu byla financována z prostředků společného jmění manželů a vyzval jej, aby tvrdil a prokázal, v jaké výši byly na uvedený účel vynaloženy finanční prostředky ze společného jmění manželů. Žalobce však setrval na svém názoru, že žalovaná neprokázala, že rekonstrukce rodinného domu byla financována z jejích výlučných prostředků získaných darem od jejího otce, poukázal na výpovědi svědků [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka], kteří vypověděli, že někdy byli vypláceni otcem žalované, někdy však jim i sama žalovaná platila penězi z pokladny obchodu, popřípadě zbožím. Upozornil na závěry judikatury Nejvyššího soudu týkající se domněnky, že byly-li finanční prostředky vynaloženy za trvání manželství, jednalo se o prostředky společné (především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1433/2015). Své tvrzení o vynaložení společných prostředků na rekonstrukci rodinného domu žalované nedoplnil o uvedení konkrétní částky, která byla takto vynaložena, ani ke svému tvrzení nenavrhl žádné důkazy. K tvrzení, že otec žalované nedisponoval dostatečnými finančními prostředky na rekonstrukci rodinného domu žalované, navrhl žalobce důkaz spisem vedeným u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka] - řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení] a důkaz účetní závěrkou otce žalované za dobu, kdy tento podnikal. Okresní soud zjistil, že řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelém [datum], bylo usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 3. 2016, č. j. [číslo jednací] zastaveno, neboť zůstavitel zanechal pozůstalost s majetkem nepatrné hodnoty. Důkaz účetní závěrkou otce žalované okresní soud neprovedl. Uzavřel, že žalobce neprokázal své tvrzení, že za trvání manželství byly vynaloženy společné prostředky na rekonstrukci rodinného domu ve výhradním vlastnictví žalované.

13. Pokud jde o výnosy z pronájmu bytu v rodinném domě a z pronájmu nebytové jednotky za dobu od 1. 9. 2014 do 9. 9. 2015, okresní soud zjistil, že v uvedené době ani byt ani nebytová jednotka nebyly pronajaty a výnosy tedy nevznikly.

14. Ohledně částek, které žalovaná požadovala nahradit s tím, že je žalobce odcizil, tedy 100 000 Kč a 450 000 Kč okresní soud uvedl, že žalovaná odcizení těchto částek neprokázala.

15. Částku 72 500 Kč za prodej automobilu tov. zn. Volkswagen, rok výroby 2006, okresní soud nezahrnul do vypořádání s tím, že žalovaná toto tvrzení neupřesnila ani neprokazovala, byť byla řádně poučena.

16. Pokud žalovaná požadovala, aby byla vypořádána částka 162 857 Kč, s tím, že tuto částku uhradila za telefonní hovory žalobce od 24. 1. 2012 do 24. 3. 2015, okresní soud uvedl, že z řízení o vypořádání společného jmění manželů nelze činit tzv. vyúčtovací spor a proto tuto částku nelze vypořádat. Je tedy zřejmé, že okresní soud nepovažoval tuto částku za investici ze společného jmění manželů do výhradního majetku žalobce, ale o částky, které byly za trvání manželství spotřebovány.

17. Částky, které byly za trvání manželství uhrazeny na exekuce vedené proti manželům, okresní soud nevypořádal s tím, že žalovaná neuvedla ani neprokázala, z jakých prostředků byly platby provedeny. Při jednání konaném dne 4. 4. 2019 okresní soud provedl důkaz exekučními spisy označenými žalovanou a sdělil účastníkům, že z nich není zřejmé, jakým způsobem byly úhrady v rámci jednotlivých exekucí provedeny.

18. Okresní soud nevypořádal ani částky, jejichž vypořádání žalovaná požadovala až podáním ze dne 4. 1. 2021, o nichž uvedla, že je v letech 2019 a 2020 uhradila do fondu oprav či za elektrorevize a připojení elektroměru.

19. Okresní soud tedy uzavřel, že předmětem vypořádání společného jmění účastníků budou shora uvedené movité věci a nebytová jednotka.

20. Skutková zjištění okresního soudu byla dále na základě výpovědi svědků [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [celé jméno žalobce], jakož i rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 16. 7. 2015, č. j. [číslo jednací], jímž bylo rozvedeno manželství účastníků, doplněna o skutečnost, že žalobce často odcházel ze společné domácnosti z důvodu udržování mimomanželských vztahů s jinými ženami. Žalovaná obstarávala prostředky k zajištění rodiny svým dlouhodobým podnikáním, žalobce podnikal do 31. 12. 2005 a poté až od 15. 9. 2014. V mezidobí žalobce nebyl zaměstnán, ani nepodnikal, v době od 11. 12. 2012 do 16. 6. 2014 studoval denním studiem na učilišti. Ve dnech 31. 8. 2014 a 10. 9. 2014 se žalobce vůči žalované dopustil přečinu ublížení na zdraví, nebezpečného vyhrožování, výtržnictví a krádeže, vůči [jméno] [celé jméno žalobce] pak přečinu krádeže, přičemž za toto jednání byl pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2018, č. j. [číslo jednací] Okresní soud dále na základě důkazů provedených exekučními spisy uzavřel, že žalobce se choval značně nezodpovědně a zavinil nadměrné zadlužení společného jmění.

21. Po právní stránce posoudil okresní soud zjištěný skutkový stav podle ust. § 736, § 742 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Přitom se zabýval otázkou, zda při vypořádání budou podíly obou manželů na vypořádávaném majetku stejné, či zda je dán důvod pro stanovení odlišné výše podílů. Uzavřel, že vzhledem k větší míře zásluh žalované o nabytí a udržení společného majetku, k většímu podílu žalované na péči o domácnost a o děti, jakož i vzhledem k trestněprávnímu jednání žalobce, jsou dány důvody k určení nestejné výše podílu obou účastníků při vypořádání a stanovil výši podílu žalobce na společném majetku jednou čtvrtinou.

22. Jelikož majetek v celkové hodnotě 470 340 Kč přikázal do vlastnictví žalované, uložil okresní soud žalované povinnost zaplatit žalobci na vypořádacím podílu částku 117 585 Kč, a to ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud na základě principu úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), s tím, že oba účastníci byli ve věci pouze částečně úspěšní.

24. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, jímž jej napadl ve výrocích I. až IV. Okresnímu soudu vytýkal, že nesprávně rozložil důkazní břemeno ve vztahu k investicím ze společného jmění manželů do rodinného domu žalované. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k uvedené otázce a označil za nesprávný názor soudu prvního stupně, že by měl žalobce prokazovat, že investice do rodinného domu žalované byly provedeny ze společného majetku. Konstatoval, že je to naopak žalovaná, která za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že za trvání manželství účastníků byly prostředky na její výlučný majetek vynaloženy, má povinnost prokázat, že tyto investice nebyly vynaloženy ze společného jmění manželů. Žalovaná podle názoru žalobce tuto skutečnost neprokázala, když např. tuto skutečnost nelze dovodit z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalobce], avšak ani z výpovědí svědků ostatních. Žalobce se domnívá, že žalovaná je povinna nahradit to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na rekonstrukci a modernizaci rodinného domu způsobem žalobcem vymezeným. Takto vynaloženou investici je nutno nahradit valorizovanou podle ust. § 742 o. z. Odvolatel dále okresnímu soudu vytýkal, že nesprávně posoudil otázku disparity podílů účastníků, když žalobce se významně osobně podílel na modernizaci a rekonstrukci nemovitosti žalované, jakož i na příjmech rodiny. Pokud žalovaná tvrdila, že žalobce nebyl v rámci jejího podnikání v postavení tzv. spolupracující osoby, nezakládá se tato skutečnost na pravdě. Žalobce je s to prokázat, že takové postavení měl, když žalovaná za něj platila i sociální a zdravotní pojištění. Pokud jde o období, kdy manželé žili v tzv. odluce, taková skutečnost podle názoru žalobce nezakládá důvod pro uplatnění disparity při vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Ani rozhodnutí odvolacího soudu v trestním řízení nemělo oporu v provedených důkazech. Okresní soud se podle odvolatele dopustil pochybení i tím, když ve výroku svého rozsudku vůbec nerozhodl o návrhu žalobce na náhradu investic ze společného jmění manželů do rodinného domu žalované. Konečně odvolatel namítal, že ocenění nebytové jednotky provedené znaleckým posudkem [titul] [celé jméno znalce] nelze použít, neboť znalecký posudek je nepřezkoumatelný. V průběhu odvolacího řízení odvolatel rovněž namítl, že vzhledem k době jednoho roku uplynulé od vypracování znaleckého posudku, není již tento posudek aktuální. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.

25. Žalovaná ve vyjádření k podanému odvolání navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen s tím, že soud prvního stupně provedl velmi pečlivé a podrobné dokazování, žalobce pak přes poučení, jehož se mu ze strany soudu dostalo, neprokázal svá tvrzení o investicích ze společného jmění manželů do výlučného majetku žalované. Zdůraznila, že vzhledem k chování žalobce za trvání manželství okresní soud správně určil výši žalobcova podílu na společném jmění manželů.

26. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Předmětem přezkumu odvolacího soudu nebyly výroky V. a VII. rozsudku okresního soudu, které nebyly odvoláním napadeny a nabyly již samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

27. Podle ust. § 736 o. z. platí, že je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

28. Podle ust. § 740 o. z. platí, že nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

29. Podle ust. § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

30. Podle ust. § 742 odst. 2 o. z. se hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

31. Okresní soud v projednávané věci provedl rozsáhlé dokazování, na jehož základě dospěl -v otázce rozsahu společného jmění manželů, obvyklé ceny jeho součástí, jakož i práva účastníků na náhradu toho, co ze společného jmění manželů bylo vynaloženo na výlučný majetek některého z manželů, či co ze svých výlučných prostředků některý z účastníků vynaložil na společné jmění manželů - ke správným skutkovým zjištěním. Odvolací soud proto v uvedených otázkách pro stručnost odkazuje na závěry soudu prvního stupně vymezené v odůvodnění napadeného rozsudku a k odvolacím námitkám se ve vztahu k uvedeným otázkám vyjadřuje níže v odstavcích 33. až 42.

32. Závěry okresního soudu týkající se výše podílů účastníků na vypořádání jejich společného jmění byly odvolacím soudem doplněny a posouzeny způsobem uvedeným níže v odstavcích 45. až 79.

33. Obvyklá cena nebytové jednotky byla určena na základě znaleckého posudku vypracovaného okresním soudem ustanoveným znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, [titul] [celé jméno znalce], a jeho dodatku č. 1 ze dne 9. 9. 2020. Znalec dodatkem znaleckého posudku určil obvyklou cenu nebytové jednotky ke dni podání posudku a podle aktuálního stavu oceňované věci. Z této obvyklé ceny okresní soud při ocenění nebytové jednotky vycházel, v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 04. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019, publikovaným ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 103/ 2020 (toto, jakož i další odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na internetovém serveru www.nsoud.cz).

34. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem (§ 132 o. s. ř.) spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Důkaz znaleckým posudkem tedy soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1186, svazek 17, ročník 2002). Okresní soud důkaz znaleckým posudkem [titul] [celé jméno znalce] řádně zhodnotil způsobem shora uvedeným, přičemž odvolací soud v hodnocení tohoto důkazu neshledal pochybení. Lze dodat, že znalec při zpracování posudku vycházel z relevantních podkladů, dostatečně popsal metody, jichž užil při oceňování nemovitosti a závěry znaleckého posudku řádně zdůvodnil. Pokud znalec při určení obvyklé ceny nebytové jednotky použil porovnávací metodu, postupoval v souladu s ust. § 2 odst. 1 zák. č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění účinném do 31. 12. 2020. Přitom znalec porovnal nebytovou jednotku s dvěma nebytovými prostory a jedním komerčním objektem nabízenými v daném čase k obchodování a nacházejícími se v daném místě, vzal v úvahu užitnou plochu jednotlivých srovnávaných nemovitostí, jejich polohu, stav a vybavenost. Posudek zohledňuje i vliv ceny pozemku na ocenění nemovitostí. Není důvodná námitka žalobce vznesená v průběhu řízení před soudem prvního stupně, že nemovitosti, které znalec použil k porovnání, nejsou srovnatelné s nebytovou jednotkou. Všechny znalcem k porovnání použité prostory (nemovité věci) jsou určené k podnikání v obchodě či takové podnikání umožňující, nacházejí se v obdobném místě a jsou proto s oceňovanou nemovitostí srovnatelné. Pokud znalec určil jednotkovou cenu oceňované nebytové jednotky částkou 5 900 Kč, odpovídá to cenovým hladinám u srovnávaných nemovitostí, s přihlédnutím k jejich znalcem vymezeným odlišnostem. Závěry znaleckého posudku jsou tedy logické. Odvolací soud proto považuje za správný závěr o obvyklé ceně nebytové jednotky, k němuž okresní soud po zhodnocení znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce] dospěl. Odvolací soud neshledal v postupu znalce žádná zásadní pochybení, jež by mohla vést k pochybnostem o správnosti jeho závěrů a tudíž i ke zpochybnění závěru okresního soudu, který při stanovení obvyklé ceny nebytové jednotky ze znaleckého posudku vycházel. Okresní soud proto nepochybil, pokud neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz vypracováním revizního znaleckého posudku.

35. Za důvodnou nepovažuje odvolací soud ani námitku, že znalecký posudek [titul] [celé jméno znalce], ve znění jeho dodatku č. 1 ze dne 9. 9. 2020, není - s ohledem na dobu uplynulou od jeho vypracování - aktuální. Znalec určil obvyklou cenu nebytové jednotky k datu 29. 6. 2020. Při jednání před okresním soudem konaném dne 6. 10. 2020 byl znalec vyslechnut. Uvedl, že situace na trhu těchto nemovitostí (tj. nebytových prostor určených k podnikání) se od doby rozvodu manželství účastníků (9. 9. 2015) příliš nezměnila. Z výpovědi znalce vyplynulo, že ke dni jeho výslechu nedošlo k posunu ve výši obvyklé ceny nebytové jednotky oproti datu, k němuž byla ve znaleckém posudku stanovena. Okresní soud na základě tohoto posudku ve věci rozhodl dne 14. 1. 2021, nelze mu tedy vytýkat, že vycházel ze znaleckého posudku, který nebyl v době jeho rozhodování aktuální. Odvolací soud rozhodl ve věci v poměrně (i vzhledem k pandemii infekčního onemocnění) krátkém časovém odstupu od vydání napadeného rozsudku, v průběhu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by indikovalo, že v době od rozhodnutí okresního soudu došlo, například vlivem zvýšené poptávky po obdobných prostorech, ke zvýšení ceny nebytové jednotky, proto shledal odůvodněným vycházet ve svém rozhodnutí z obvyklé ceny nebytové jednotky stanovené znaleckým posudkem [titul] [celé jméno znalce]. Výpis z inzerce bytů v [obec], předložený žalobcem, neměl žádný vztah k ocenění nebytové jednotky, proto jím odvolací soud důkaz neprovedl.

36. Ve vztahu k nákladnímu automobilu dospěl okresní soud ke správnému závěru, že nebyl součástí společného jmění manželů, a to z důvodů vymezených v odůvodnění napadeného rozsudku. Námitku žalovaného, že uzavření darovací smlouvy mezi žalovanou a jejím otcem ještě neprokazuje, že tyto prostředky byly také žalované skutečně předány, když pozůstalostní řízení bylo zastaveno, neboť otec žalované zemřel bez zanechání majetku, nepovažuje odvolací soud za důvodnou. Jinými důkazy provedenými v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že otec žalované žalovanou významně finančně podporoval a není tedy důvod domnívat se, že za svého života nedisponoval finančními prostředky, které žalované podle darovací smlouvy ze dne 28. 4. 2014 daroval na nákup osobního automobilu. Správný skutkový závěr okresního soudu však nebylo správné promítnout do výrokové části rozhodnutí okresního soudu, když – jak uvedl sám okresní soud – otázku, zda určitý majetek tvoří součást zaniklého společného jmění manželů a zda je tedy předmětem jeho vypořádání, řeší soud v řízení o vypořádání společného jmění manželů jako otázku předběžnou. Řešení této otázky se projeví ve výroku rozhodnutí tím, že soud určitý majetek vypořádá, tvoří-li součást zaniklého společného jmění manželů, či nevypořádá, není-li tomu tak. Důvody, pro něž dospěl k závěru, že určitý majetek nebude vypořádán, neboť netvoří součást zaniklého společného jmění manželů, soud vymezí v odůvodnění svého rozhodnutí. Je však vyloučeno, aby soud uvedenou předběžnou otázku řešil ve výroku rozhodnutí, neboť posouzení předběžné otázky ve smyslu ust. § 135 odst. 2 o. s. ř. nemůže být vyjádřeno formou výroku rozsudku. Proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku IV. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) změnil tak, že se tento výrok nevydává.

37. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že za trvání jejich manželství byla provedena rekonstrukce rodinného domu nacházejícího se ve výlučném vlastnictví žalované. Do částky 1 260 000 Kč bylo vynaložení prostředků na rekonstrukci rodinného domu mezi účastníky nesporné. Spor mezi účastníky tkvěl v tom, z jakých prostředků byla rekonstrukce prováděna. Žalobce tvrdil, že na rekonstrukci rodinného domu byly vynaloženy výhradně společné finanční prostředky a požadoval, aby je žalovaná nahradila. Žalovaná tvrdila, že rekonstrukci rodinného domu financoval její otec, popřípadě ji hradila ze svých výlučných prostředků, získaných darem od otce.

38. Okresní soud vedl k této otázce dokazování, přičemž v odůvodnění napadeného rozsudku vyložil, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Provedené důkazy hodnotil z hlediska jejich závažnosti, pravdivosti a věrohodnosti, skutečnosti vyplývající z provedených důkazů řádně posoudil a žádné rozhodné skutečnosti nepominul. Svědci vypověděli, že materiál na rekonstrukci rodinného domu dlouhodobě nakupoval otec žalované (svědek [příjmení]), který dával do rodinného domu hodně peněz, financoval předělání chladírny na byt, střechu, okna, posílal do rodinného domu lidi (svědkyně [příjmení]), financoval veškeré práce na domě včetně výměny oken (svědek [celé jméno svědka]), obdobně vypovídali i svědci další ([anonymizováno] [celé jméno žalobce], [anonymizováno] [celé jméno svědka], [anonymizována dvě slova]. [příjmení]). Darovací smlouvou bylo prokázáno, že otec žalované jí daroval částku 150 000 Kč bez účelového určení. Pokud za této situace okresní soud dospěl k závěru, že otec žalované z velké části financoval rekonstrukci rodinného domu, nelze v hodnocení důkazů provedeném okresním soudem shledat ani logický rozpor. Uvedenému závěru nebrání ani zjištění, že řízení o pozůstalosti po otci žalované [jméno] [příjmení] bylo zastaveno, neboť zůstavitel zanechal pouze majetek nepatrné hodnoty, když taková skutečnost nemusí být, a v daném případě vzhledem k obsahu svědeckých výpovědí není, vypovídající o majetkových poměrech zůstavitele za jeho života. Okresním soudem provedené hodnocení důkazů tak odpovídá zásadám vymezeným v ust § 132 o. s. ř.

39. Závěr, že rekonstrukci rodinného domu z velké části financoval otec žalované, se týká i rekonstrukce střechy a provedení půdní vestavby, o nichž žalobce tvrdil, že byly pořízeny z prostředků získaných úvěrem ve výši 500 000 Kč převzatým žalovanou na základě smlouvy, kterou uzavřela se [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] [obec]. Svědci se k této části rekonstrukce vyjadřovali, svědkyně [příjmení] vypověděla, že otec žalované financoval střechu, svědkyně [příjmení] uvedla, že od žalované ví, že jí otec dával peníze na přestavbu podkroví, svědek [celé jméno svědka] připravoval dřevo na krovy, za což mu platil otec žalované, svědek [příjmení]. [příjmení uvedl], že děda dával matce peníze i v časové souvislosti s rekonstrukcí střechy. Závěr okresního soudu, že žalovaná prokázala, že rekonstrukce střechy a přestavba podkroví v rodinném domě byly z velké části financovány z prostředků otce žalované, tedy jiným způsobem, než z prostředků získaných úvěrem, je tedy namístě.

40. Pokud jde o procesní otázku, který z účastníků nesl důkazní břemeno ohledně skutkových tvrzení pro posouzení věci rozhodných, je třeba přisvědčit žalobci, pokud odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že vyvratitelná právní domněnka, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů (zakotvená dříve v ust. § 144 obč. zák., nyní odvoditelná z ust. § 709/1 o. z.), se vztahuje i na prostředky, které jeden z manželů v průběhu manželství vynaložil na majetek, který je v jeho výlučném vlastnictví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1433/2015). Okresní soud proto správně vedl žalovanou ke splnění její vysvětlovací povinnosti, popř. k prokázání jí tvrzené skutečnosti, že rekonstrukci rodinného domu financoval výlučně její otec. Žalovaná následně vysvětlila a z velké části prokázala, že její otec skutečně rekonstrukci rodinného domu financoval, byť vzhledem k rozsahu prací a časovému odstupu od jejich provedení nebylo objektivně možné prokázat, že prostředky vynaložené otcem žalované (či žalované otcem darované) pokryly 100 % nákladů na rekonstrukci rodinného domu. Za této situace okresní soud nepochybil, pokud žalobce vedl ke splnění jeho důkazní povinnosti vztahující se k tvrzení, že na rekonstrukci rodinného domu byly vynaloženy společné finanční prostředky a vyzval jej, aby alespoň přibližně uvedl, v jakém rozsahu byly takové prostředky vynaloženy. Okresní soud žalobce o jeho důkazní povinnosti a povinnosti tvrzení správně poučil podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., žalobce však setrval na svém tvrzení, že rekonstrukce rodinného domu byla provedena výhradně ze společných prostředků, ke svému tvrzení nenavrhl žádné důkazy (když vycházel z toho, že důkazní povinnost ve vztahu ke skutečnosti, že rekonstrukce byla provedena z prostředků jiných než společných, tíží žalovanou).

41. Okresní soud tedy správně uzavřel, že žalobce neprokázal, že na rekonstrukci rodinného domu žalované byly vynaloženy prostředky ze společného jmění manželů (bod 80. odůvodnění napadeného rozsudku). Pokud okresní soud připustil, že určité prostředky ze společného jmění manželů mohly být na rekonstrukci rodinného domu vynaloženy, uvedl zároveň, že žalobce k prokázání takového tvrzení neoznačil důkazy. Namítal-li žalobce, že svědci [celé jméno svědka a] [celé jméno svědka] vypověděli, že byli někdy vypláceni otcem žalované, někdy však jim i sama žalovaná platila penězi z pokladny obchodu, popřípadě zbožím, pak k výpovědi těchto svědků nelze přihlédnout, neboť byli žalovanou navrženi až poté, kdy nastaly účinky koncentrace řízení podle ust. § 118b o. s. ř. Navíc žalobce tvrdil, že rekonstrukce rodinného domu byla hrazena výlučně ze společných prostředků, neboť nebylo možné, aby otec žalované rekonstrukci rodinného domu financoval. V řízení byl však prokázán opak. Vzhledem k tomu by skutečnost, že žalovaná občas svědkům [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] platila zbožím či penězi z pokladny, byla-li by zjištěna, neměla velký význam pro výsledek řízení, neboť by nemohla ovlivnit skutkový závěr, že rekonstrukce rodinného domu byla z velké části financována otcem žalované (či prostředky jím žalované darovanými).

42. Žalobce k prokázání svého tvrzení, že nebylo v možnostech otce žalované nést náklady spojené s rekonstrukcí rodinného domu, navrhl provedení důkazu účetními závěrkami otce žalované za dobu jeho podnikání. Odvolací soud má však za to, že ani v případě, že by se prokázalo, že otec žalované ze svého podnikání nevykazoval zisk, nebylo by možno pouze na základě výsledku účetní závěrky (byla-li otcem žalované prováděna) zpochybnit ostatními důkazy zjištěnou skutečnost, že otec žalované se na rekonstrukci rodinného domu významně finančně podílel. Proto okresní soud nepochybil, když tento žalobcem navržený důkaz neprovedl.

43. Pro úplnost odvolací soud ve vztahu k rozsahu vypořádávaného společného jmění manželů poznamenává, že žalovaná nárok na vypořádání částek ve výši 31 644 Kč, které uhradila do fondu oprav v letech 2019 a 2020, a 10 000 Kč, kterou zaplatila za elektrorevize a připojení elektroměru, uplatnila až poté, kdy nastaly účinky koncentrace řízení, navíc po více než třech letech od zániku společného jmění manželů, kdy se zákonný režim společného jmění na dosud nevypořádaný majetek uplatní pouze analogicky. Již z tohoto důvodu nelze tyto částky učinit předmětem vypořádání. V daném případě by vypořádání uvedených částek nevedlo ani ke spravedlivému výsledku, když byly žalovanou vynaloženy na nebytový prostor, který na základě vypořádání připadl do jejího vlastnictví.

44. Okresní soud proto správně uzavřel, že předmětem vypořádání společného jmění manželů v projednávané věci budou vymezené movité věci a nebytová jednotka.

45. Pokud jde o otázku výše podílů účastníků na vypořádání jejich společného jmění, Nejvyšší soud již konstatoval, že i v poměrech nového občanského zákoníku může soud při vypořádání společného jmění manželů rozhodnout s využitím tzv. disparity (nerovnosti) podílů. Tomuto závěru ostatně jednoznačně nasvědčují i kritéria uvedená v § 742 odst. 1 o. z., k nimž je soud povinen při vypořádání přihlédnout. Vyloučení úvahy o disparitě podílů by znamenalo faktickou obsoletnost uvedených zákonných hledisek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017).

46. V rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1137/2012 Nejvyšší soud vyložil, že občanský zákoník pro vypořádání nestanoví přesná pravidla, nýbrž směrnice, jež mají soudce vést k tomu, aby vypořádání majetkového společenství manželů bylo spravedlivé. Otevírá tak prostor pro to, aby součástí úvahy o vypořádání byl i ohled na protiprávní jednání jednoho z manželů proti členům (užší) rodiny; takovým protiprávním jednáním je i tzv. domácí násilí. Požadavek, aby při vypořádání bylo zohledněno nežádoucí chování některého z manželů, je též v souladu s principem dobrých mravů. Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále zdůraznil, že domácí násilí je protiprávní a neomluvitelné. Je protikladem péče o rodinu, kterou zákon výslovně uvádí jako jednu z okolností, jež jsou pro vypořádání významné. Má-li být při vypořádání společného majetku zohledněna péče o rodinu, musí totéž platit i pro její nedostatek (negaci) a také pro její protiklad, neboť jde o různé strany téhož. Není rozhodující, zda násilí mělo přímý dopad na společný majetek; takový požadavek nestanoví ani zákon, když vedle sebe staví péči o rodinu na jedné straně a zásluhy o nabytí a udržení společného jmění na druhé straně. Při úvaze o stanovení výše podílů je tedy třeba zohlednit i skutečnost, že se účastník dopouštěl vůči členům rodiny násilného jednání (domácího násilí); přitom je třeba vzít do úvahy i jeho intenzitu, dobu trvání a všechny další okolnosti případu, které mohou mít vliv na posouzení věci v souladu s principem dobrých mravů.

47. Uvedené závěry jsou použitelné i v poměrech nové právní úpravy a okresní soud tedy nepochybil, pokud při úvahách o nestejné výši podílu účastníků na vypořádání jejich společného jmění přihlédl i ke skutečnosti, že žalobce se v relativně krátké době před rozvodem manželství účastníků (ve dnech 31. 8. 2014 a 10. 9. 2014) dopustil vůči žalované a společnému synovi účastníků trestněprávního jednání, za něž byl pravomocně odsouzen. Vůči žalované mělo toto jednání (mimo jiné) násilnou povahu a v jeho důsledku došlo k újmě na jejím zdraví. Již tato okolnost odůvodňuje úvahy o disparitě podílu účastníků na vypořádání společného jmění manželů. Správný je i závěr okresního soudu, že podíl žalobce na péči o rodinu byl výrazně nižší než podíl žalované, když bylo prokázáno, že žalobce v průběhu manželství často odcházel ze společné domácnosti z důvodu udržování mimomanželských vztahů s jinými ženami.

48. Okresní soud rovněž správně konstatoval, že žalobce zavinil nadměrné zadlužení společného jmění (byla proti němu pravomocně nařízena a vedena řada exekucí). Na skutková zjištění okresního soudu týkající se exekučních řízení vedených proti žalobci odvolací soud pro stručnost odkazuje, s upřesněním týkajícím se následujících řízení: -) Řízení u Okresního soudu v Litoměřicích vedené pod sp. zn. [spisová značka], ve prospěch oprávněné [příjmení] [jméno], bylo zahájeno návrhem ze dne 26. 9. 2007, za účelem vymožení povinnosti uložených žalobci platebními výměry oprávněné ze dne 26. 6. 2007, [číslo] ze dne 26. 6. 2007, [číslo] v celkové výši 97 882 Kč. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Exekutorského úřadu Brno - [titul] [příjmení] [příjmení], exekuci vedl pod sp. zn. [spisová značka]. Podle sdělení o skončení exekuce došlo dne 24. 10. 2004 k zaplacení částky 58 252,69 Kč. -) Řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka], ve prospěch oprávněné [státní instituce], bylo zahájeno návrhem ze dne 13. 5. 2008, za účelem vymožení povinnosti uložených žalobci platebními výměry oprávněné z let 2000 až 2006 (celkem 9 platebních výměrů) na dlužné pojistné na důchodové pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na nemocenské pojištění a penále, v celkové výši 69 451 Kč. -) Řízení vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka], ve prospěch oprávněné [příjmení] [jméno], bylo zahájeno návrhem ze dne 14. 1. 2013, za účelem vymožení povinnosti uložených žalobci platebními výměry oprávněné ze dne 20. 7. 2012, [číslo] na pojistné na veřejné zdravotní pojištění ve výši 7 584 Kč, a ze dne 20. 7. 2012, č. [anonymizováno] [rok], na penále ve výši 24 407 Kč. -) Řízení vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka] bylo vedeno ve prospěch oprávněné [pojišťovna] pouze pro 332 Kč s příslušenstvím. Z exekučního titulu, rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 1. 3. 2016, č. j. [číslo jednací], je však zřejmé, že i tento dluh vznikl za trvání manželství.

49. Pokud okresní soud při vymezení exekučních řízení vedených proti žalobci poukázal též na řízení vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. E 2223/2004, je třeba uvést, že bylo zastaveno k návrhu oprávněné, který nebyl odůvodněn.

50. Žalobce v řízení tvrdil, že dluhy vymáhané proti němu v exekucích, v nichž vystupoval v postavení povinného, jsou společnými dluhy manželů. Pokud tedy exekučně vymáhané dluhy žalobce zatěžovaly společné jmění manželů, je třeba přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že žalobce značnou měrou zadlužoval společné jmění, když souhrn částek exekučně vymáhaných proti žalobci činí (bez přihlédnutí k úrokům z prodlení, nákladům nalézacího řízení a nákladům exekuce) cca 318 000 Kč. Proti žalované byla vedena pouze jedna exekuce u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka], podle tvrzení žalované v ní byla uhrazena částka 124 080 Kč, vedení jiných exekucí proti žalované nevyšlo v řízení najevo.

51. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobce tvrdil, že v době, kdy nebyl zaměstnán, ani nevyvíjel vlastní podnikatelskou činnost (1. 1. 2006 až 31. 8. 2014), měl ve vztahu k podnikání žalované status spolupracující osoby. Tvrdil, že žalovaná za něj z tohoto důvodu platila sociální a zdravotní pojištění.

52. Dále žalobce již v průběhu řízení před soudem prvního stupně tvrdil, že se za trvání manželství podílel na získávání příjmů rodiny prací pro rodinný závod. V průběhu odvolacího řízení doplnil, že se jednalo o velkoobchod a maloobchod s ovocem a zeleninou a potravinami, přičemž žalobce vyzvedával nakoupené zboží. Jedním z významných dodavatelů, u nichž nakupoval zboží, byla společnost [právnická osoba]

53. Dále žalobce v průběhu odvolacího řízení uvedl, že při společném provozování rodinného závodu byla k žádosti žalované [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] vydána zákaznická karta s vyznačením žalobce jako osoby oprávněné provádět nákupy. Na druhé zákaznické kartě bylo tedy pod jménem [celé jméno žalované] uvedeno jméno [celé jméno žalobce]. Takto žalobce podle svého tvrzení nakupoval na pobočce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] v [obec], a to až do srpna 2014, kdy byla druhá zákaznická karta žalobce zablokována.

54. Při využití spolupracující osoby podnikatelem ve smyslu ust. § 13 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, dochází k rozdělení dosažených příjmů mezi podnikatele a spolupracující osobu, přičemž spolupracující osoba je rovněž považována za osobu samostatně výdělečně činnou. Spolupracující osoba je také účastna důchodového pojištění (§ 9 odst. 1, odst. 2 písm. b) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění) a je povinna platit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (§ 3 odst. 4 zák. č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti). Za osobu samostatně výdělečně činnou je spolupracující osoba považována také podle § 5 písm. b), bodu 8. zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

55. Odvolací soud žalobce podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil o povinnosti důkazní ve vztahu k tvrzení, že v době, kdy nebyl zaměstnán, ani nevyvíjel vlastní podnikatelskou činnost (1. 1. 2006 - 31. 8. 2014), měl ve vztahu k podnikání žalované status spolupracující osoby. A následcích jejího nesplnění, a to usnesením ze dne, č. j. 84 Co 83/2021 - 742, v němž žalobce vyzval, aby označil všechny důkazy k prokázání uvedeného tvrzení. (K možnosti soudu poskytnout účastníkům poučení podle ust. § 118a o. s. ř. i mimo jednání srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4496/2018, ze dne 18. 9. 2019).

56. Žalobce v reakci na tuto výzvu poukázal na skutečnost, že v uvedené době nebyl ani zaměstnancem ani osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ), přičemž po ukončení soužití s žalovanou (po 31. 8. 2014) byl donucen stát se OSVČ. Zároveň navrhl provedení důkazu potvrzením [státní instituce] [anonymizována dvě slova] o placení pojistného na veřejné zdravotního pojištění v období od 1. 1. 2006 do 31. 8. 2014, potvrzením [stát. instituce] o placení pojistného na sociální zabezpečení v tomtéž období s tím, že vzhledem ke statusu spolupracující osoby při podnikání žalované za něj žalovaná platila zdravotní i sociální pojištění, a to v hotovosti na pobočkách [státní instituce] v [obec] a [státní instituce] v [obec]. Dále žalobce navrhl provedení důkazu zprávou [státní instituce] [anonymizováno] o evidenci žalobce v uvedeném období.

57. K prokázání svého tvrzení o tom, že se podílel na činnosti rodinného závodu, navrhl žalobce provedení výslechu svědků [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], fakturami vystavenými společnosti [právnická osoba] v období let 2007 až 2014 vůči žalované s tím, že jimi bude prokázáno, že žalobce se podílel na podnikání žalované, neboť jí objednané zboží u uvedené společnosti přebíral. K prokázání tvrzení, že na zákaznickou kartu žalované s vyznačením žalobce jako oprávněné osoby nakupoval zboží u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], navrhl žalobce, aby si odvolací soud vyžádal zprávu uvedené společnosti a dále faktury vydané touto společností v období let 2006 – 2014 vůči odběrateli [celé jméno žalované], [IČO], u nichž zboží bylo odebráno na základě registrace k nákupu dle druhé zákaznické karty na jméno žalované s vyznačením osoby žalobce jako osoby oprávněné nakupovat.

58. Odvolací soud doplnil dokazování o žalobcem takto navržené důkazy.

59. Ze zprávy OSSZ Litoměřice ze dne 24. 6. 2021, vyžádané k návrhu žalobce odvolacím soudem, vyplynulo, že žalobce v době od 1. 1. 2006 do 31. 8. 2014 nebyl v evidenci ČSSZ jako osoba samostatně výdělečně činná, nepodal oznámení o zahájení činnosti spolupracující osoby. V dané době nebylo pojistné nikým hrazeno.

60. Ze zprávy [státní instituce] [anonymizováno] ČR ze dne 2. 7. 2021 vyplynulo, že žalobce byl v období od 1. 1. 2006 do 31. 8. 2014 pojištěncem [státní instituce], v období od 31. 1. 2006 do 19. 11. 2006 byl veden jako uchazeč o zaměstnání a zároveň zaměstnán u zaměstnavatele [celé jméno žalované] [anonymizována dvě slova], od 1. 12. 2006 do 31. 12. 2012 a od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2014 byl veden jako osoba bez zdanitelných příjmů (OBZP), v období roku 2013 byl veden jako OSVČ (tato evidence je však v rozporu s tvrzením žalobce i s výpisem žalobce z živnostenského rejstříku). V období od 1. 1. 2006 do 31. 8. 2014 bylo pojistné hrazeno ne zcela pravidelně v měsíčních částkách od 1 080 Kč do 2 000 Kč. V uvedeném období byly vůči žalobci vystaveny platební výměry na pojistné i na penále.

61. Ze zprávy [státní instituce] [anonymizována dvě slova] ze dne 24. 6. 2021 vyplynulo, že žalobce byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 31. 1. 2006 do 19. 11. 2006, kdy došlo k jeho sankčnímu vyřazení z důvodu nedostavení se ve stanoveném termínu.

62. Žalovaná předložila odvolacímu soudu listinu z 18. 5. 2005, jíž žalovaný sdělil Finančnímu úřadu v [obec], že k 31. 12. 2004 ukončil podnikatelskou činnost, a to i jako osoba spolupracující.

63. Společnost [právnická osoba] předložila odvolacímu soudu přehled faktur vystavených od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2021, z nichž vyplývá, že na jméno žalované bylo v období od 1. 1. 2007 do 31. 8. 2014 odebíráno u této společnosti zboží pouze od 9. 3. 2013 do 13. 7. 2013 (v tomto období bylo vystaveno 13 faktur). Z faktur ani z připojených listin obsahujících přehled odebraného zboží nevyplývá, kdo zboží přebíral.

64. Ze zprávy [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] vyplynulo, že zákaznická karta, jejímž držitelem by byl žalobce nebyla vydána, a to ani k zákaznické kartě vystavené na jméno a IČO žalované. Společnost neeviduje faktury vystavené na jméno žalobce.

65. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že byla brigádně zaměstnána u žalované v obchodě, asi v roce 2009, vídala zde i žalobce. Svědkyně při své výpovědi nejprve uvedla, že žalobce zná z obchodu, který provozovala žalovaná, popřela, že by s ním měla přátelský vztah. V průběhu jejího výslechu však vyšlo najevo, že svědkyně se o tom, že byla předvolána k soudu, dozvěděla ze zprávy zaslané jí žalobcem na mobilní telefon. Uvedla, že neví, kde žalobce získal její telefonní číslo. Přestože předtím nebyli v žádném kontaktu, uložila si žalobce do svého mobilního telefonu pod označením„ [příjmení]“. Následně svědkyně přiznala, že se zná s [jméno] [příjmení], o které se doslechla, že je v současné době přítelkyní žalobce. Svědkyně uvedla, že si pamatuje, že asi v roce 2009 byla na brigádě u žalované, nebyla si však schopna vzpomenout, kde pracovala po vyučení, kde pracovala před nástupem na brigádu u žalované ani kde pracovala po skončení brigády. Svědkyně také uváděla, že prodejna, v níž brigádně pracovala, se nacházela přímo v rodinném domě žalované, avšak v řízení bylo zjištěno, že prodejna potravin byla v rodinném domě zřízena až v roce 2011. V tomto roce se svědkyni narodilo první dítě a je tedy prakticky vyloučeno, že by v této prodejně brigádně po dobu jednoho roku (od podzimu) pracovala. Vzhledem k uvedeným skutečnostem hodnotil odvolací soud výpověď uvedené svědkyně jako nevěrohodnou a z její výpovědi nevycházel.

66. Svědek [jméno] [jméno], prodejce u společnosti [právnická osoba], vypověděl, že žalobce zná jako zákazníka, který do společnosti jezdil nakupovat po dobu 6-8 let, určitě již v roce 2006, a to sezónně, většinou v létě. Takto nakupoval zboží (ovoce a zeleninu) na trh, v období posledních dvou let i do obchodu, který snad měl. Doklady o zaplacení byly vystaveny na žalovanou, svědek nevěděl, z jakého důvodu.

67. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] vyplynulo, že pracovala v obchodě u [příjmení] před svou maturitou, kterou složila v roce 2006. Svědkyně se tedy mohla vyjádřit k období roku 2006, přičemž uvedla, že žalobce se podílel na provozu obchodu, například tím, že vyzvedával tržbu, zamykal večer provozovnu. Byl to žalobce, kdo svědkyni přijal jako brigádnici.

68. K návrhu žalované vyslechl soud jako svědka i [celé jméno svědka], který měl blízký vztah s otcem žalované, u obchodu provozovaného žalovanou se i v době mezi lety 2006 a 2014 často zdržoval z důvodu rozhovorů s přáteli a známými. Svědek uvedl, že žalobce nikdy v obchodě pracovat neviděl a z doslechu měl informace o tom, že v období let 2006 až 2014 žalobce prodával zeleninu jako společník s [jméno] [příjmení] (z tohoto údaje odvolací soud nevyvodil žádný závěr, neboť žalobce takový způsob účasti na příjmech rodiny netvrdil).

69. Odvolací soud neshledal žádný důvod posuzovat výpovědi svědků [jméno], [příjmení] a [celé jméno svědka] jako nevěrohodné. Výpovědi svědkyně [příjmení] a svědka [celé jméno svědka] nepovažuje za rozporné, neboť skutečnost, že svědek [celé jméno svědka] žalobce v provozovnách žalované nikdy pracovat neviděl, nevylučuje, že žalobce zde vykonával činnosti, které popsala svědkyně [příjmení].

70. Doplněním dokazování v odvolacím řízení bylo vyvráceno tvrzení žalobce, že měl v době od 1. 1. 2006 do 31. 8. 2014 ve vztahu k podnikání žalované status spolupracující osoby. Ze zprávy [stát. instituce] vyplynulo, že žalobce v uvedené době nebyl v evidenci [státní instituce] jako osoba samostatně výdělečně činná, nepodal oznámení o zahájení činnosti spolupracující osoby, pojistné nebylo hrazeno. Ze zprávy [státní instituce] [anonymizováno] ČR vyplynulo, že žalobce byl od 1. 12. 2006 do 31. 12. 2012 a od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2014, tedy po většinu sledovaného období, veden jako osoba bez zdanitelných příjmů.

71. Odvolací soud neprovedl důkaz daňovými přiznáními žalované za období let 2006 až 2014, který navrhla žalovaná k prokázání, že žalobce neměl status spolupracující osoby ve vztahu k jejímu podnikání, neboť uvedená skutečnost již byla prokázána shora uvedenými důkazy.

72. Fakturami vystavenými společností [právnická osoba] bylo vyvráceno tvrzení žalobce, že na jméno žalované u této společnosti pravidelně nakupoval zboží pro rodinný závod, když faktury byly vystaveny pouze v krátkém časovém období roku 2013. V této souvislosti hodnotil odvolací soud výpověď svědka [jméno] [jméno] o tom, že žalobce sezónně, většinou v létě nakupoval zboží u společnosti [právnická osoba], a to v poslední době i do obchodu, přičemž doklady o zaplacení byly vystaveny na žalovanou. Odvolací soud pokládá za zjištěné, že faktury vystavené společností [právnická osoba] v období od 9. 3. 2013 do 13. 7. 2013 se týkají zboží, které v této společnosti odebíral žalobce. To vyplývá i z tvrzení žalované, že u této společnosti sama nenakupovala, k němuž žalovaná předložila sdělení účetní společnosti [právnická osoba] o tom, že faktury vystavené společností [právnická osoba] byly do účetnictví žalované dodány žalobcem. I pokud by se však žalobce těmito nákupy podílel na podnikatelské činnosti žalované, jednalo by se vzhledem k časovému omezení na období od března 2013 do července 2013 o pomoc pouze zcela okrajovou.

73. Zprávou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] bylo vyvráceno tvrzení žalobce, že u této společnosti pro rodinný závod nakupoval zboží, přičemž využíval zákaznickou kartu vystavenou na IČO žalované, jejímž byl držitelem.

74. V odvolacím řízení bylo výpovědí svědkyně [příjmení] prokázáno, že v roce 2006 se žalobce staral o záležitosti spojené s podnikáním žalované, když přijímal svědkyni do obchodu jako brigádnici a i jinak se na provozu obchodu podílel.

75. Bylo tedy prokázáno, že žalobce se v období od 1. 1. 2006 do 31. 8. 2014, tedy po dobu 8 let a 8 měsíců na obstarávání příjmů rodiny jako spolupracující osoba ve vztahu k podnikání žalované nepodílel. Pokud se v této době podílel na podnikatelské činnosti žalované nákupy zboží, měla jeho pomoc pouze zcela nepodstatný a ojedinělý charakter. Jiný, rozsahem významnější, podíl žalobce na podnikání žalované je prokázán pouze v roce 2006. Ve vztahu k celému sledovanému období je tak třeba uzavřít, že příjmy rodiny zajišťovala především žalovaná.

76. Větší míru zásluh žalované na péči o rodinu lze pak spatřovat i v tom, že rodinný dům v jejím výhradním vlastnictví sloužil jako sídlo rodinné domácnosti.

77. Okresní soud při rozhodování o podílech účastníků na vypořádání jejich společného jmění správně vycházel z hledisek uvedených v ust. § 741 o. z. Správná jsou jeho zjištění, že podíl žalobce na péči rodinu byl výrazně nižší než podíl žalované, když bylo prokázáno, že žalobce v průběhu manželství často odcházel ze společné domácnosti z důvodu udržování mimomanželských vztahů s jinými ženami. V průběhu odvolacího řízení bylo vyvráceno tvrzení žalovaného, že v období 8 let a 8 měsíců, kdy žalobce nevykazoval zdanitelné příjmy (1. 1. 2006 až 31. 8. 2014) byly příjmy z podnikání žalované společnými příjmy, neboť žalobce měl ve vztahu k podnikání žalované status spolupracující osoby. Pomoc žalobce s podnikáním žalované byla pouze minimální. Správné je také zjištění okresního soudu, že žalobce v porovnání s žalovanou nese větší díl viny na zadlužování společného jmění. Kromě toho se žalobce v relativně krátké době před rozvodem manželství účastníků (ve dnech 31. 8. 2014 a 10. 9. 2014) dopustil vůči žalované a společnému synovi účastníků trestněprávního jednání, za něž byl pravomocně odsouzen. Vůči žalované mělo toto jednání (mimo jiné) násilnou povahu a v jeho důsledku došlo k újmě na jejím zdraví. I k tomuto jednání žalobce je třeba při úvahách o disparitě podílů přihlédnout.

78. S ohledem na rozsah a intenzitu okolností, které v daném případě svědčí pro vypořádání společného jmění manželů za využití disparity podílů, odvolací soud považuje za správný závěr okresního soudu o nestejné výši podílů účastníků při vypořádání jejich společného jmění. Určení podílu žalobce na vypořádání společného jmění ve výši jedné čtvrtiny považuje odvolací soud za vůči žalobci příliš přísné. Podle názoru odvolacího soudu je třeba při úvahách o nestejném podílu účastníků na vypořádání společného jmění manželů přihlédnout i k tomu, že v řízení před soudem prvního stupně vyšlo najevo, že žalobce se – vedle řady jiných osob – také podílel na pracích, které byly při rekonstrukci rodinného domu prováděny svépomocí. Jelikož rodinný dům byl místem rodinné domácnosti, je práce žalobcem prováděné třeba považovat za projev péče o rodinu, stejně tak jako skutečnost zjištěnou soudem prvního stupně, že žalobce určitou měrou obstarával záležitosti spojené s nájmem prostor v rodinném domě. Nelze pominout ani skutečnost, že mimo období od 1. 1. 2006 do 31. 8. 2014 žalobce vyvíjel samostatnou výdělečnou činnost. Zároveň je hledisko péče o rodinu vyjádřené v ust. § 741 písm. e) o. z. pouze jedním z kritérií, k nimž soud při úvahách o výši podílů z vypořádání společného jmění manželů přihlíží. Z hlediska zásluh na nabytí majetkových hodnot, které byly předmětem vypořádání (§ 741 písm. f) o. z.) nebylo zjištěno nic, co by mělo vést k úvahám o disparitě podílů. Naproti tomu nadměrné zadlužování rodiny, jakož i menší podíl na příjmech rodiny na straně žalobce odůvodňují úvahy o tom, že žalobce se oproti žalované podílel menší měrou na udržení majetkových hodnot, které byly předmětem vypořádání.

79. Shora uvedená zjištění vedou k závěru, že podíl žalované na péči o rodinu a rodinnou domácnost, jakož i její zásluha na udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění, byly podstatně vyšší než podíl žalovaného. Není proto možné v daném případě vycházet z toho, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Za přiměřené považuje odvolací soud stanovení podílu žalobce na vypořádání společného jmění v rozsahu 40 %.

80. Jelikož předmětem vypořádání společného jmění manželů byl majetek v celkové hodnotě 470 340 Kč, který byl přikázán do vlastnictví žalované, náleží žalobci na vypořádacím podílu 40 % této částky, tedy 188 136 Kč.

81. Konečně je třeba uvést, že důvodná není ani odvolací námitka, že okresní soud měl ve výroku rozsudku rozhodnout o návrhu žalobce na náhradu investic ze společného jmění manželů do rodinného domu žalované. Tato otázka byla pouze otázkou předběžnou ve vztahu k rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů, a pokud okresní soud dospěl k závěru o tom, že žalované nevznikla povinnost takové investice nahradit, pak postupoval správně, pokud tento závěr řádně odůvodnil, aniž by o něm ve výrokové části rozsudku rozhodoval.

82. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud podle ust. § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný ve výrocích I. a II. potvrdil, ve výroku III. jej podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobci přiznal právo na vypořádací podíl ve výši 188 136 Kč Odvolací soud s ohledem na výši žalobci přiznané částky stanovil delší než třídenní lhůtu pro splnění žalované uložené povinnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Odůvodnění změny výroku IV. napadeného rozsudku je obsaženo výše v bodě 36.

83. Jelikož odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodl v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. také o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vycházel přitom z principu úspěchu ve věci (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 1972, sp. zn. Cpj 86, nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 1441/11-1, dostupný na nalus.usoud.cz).

84. Ve vztahu k nákladům řízení před soudem prvního stupně bylo namístě ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznat, neboť – jak vyplývá ze shora uvedeného - oba účastníci byli ve věci toliko částečně úspěšní.

85. V odvolacím řízení byla zčásti úspěšná žalovaná. Předmětem odvolacího řízení bylo vypořádání hodnot v celkové výši 3 421 882 Kč (movité věci v hodnotě 95 340 Kč, nebytová jednotka v hodnotě 375 000 Kč, investice do rodinného domu žalované, a to investice: provedené do roku 2000 v hodnotě 800 000 Kč, další investice do nebytových prostor u rodinného domu žalované provedené v letech 1995 1996 v hodnotě 382 800 Kč, provedené v roce 2001 v hodnotě 500 000 Kč, na půdní vestavbu v roce 2006 v hodnotě 350 000 Kč, do venkovních ploch u rodinného domu žalované v roce 2008 v hodnotě 64 000 Kč, do přestavby sociálního zařízení v roce 2009 v hodnotě 100 000 Kč, do přestavby nebytových prostor v letech 2009 2010 v hodnotě 280 000 Kč, do obvodové zdi v roce 2011 v hodnotě 20 000 Kč, do přestavby bytu na prodejnu potravin v roce 2011 v hodnotě 140 000 Kč, do terasy v roce 2012 v hodnotě 100 000 Kč (včetně dveří na terasu), do pergoly v roce 2012 v hodnotě 40 000 Kč, do úpravy zahrady a zahradního altánu v roce 2012 v hodnotě 100 000 Kč, do výměny oken v roce 2015 ve výši 74 742 Kč). Žalobce z těchto hodnot požadoval vypořádání ve výši jedné poloviny (bez přihlédnutí k požadované valorizaci investic do rodinného domu), tedy částku 1 710 941 Kč. V řízení před soudem prvního stupně byla žalobci na vypořádání přiznána částka 117 585 Kč, žalobce tedy v odvolacím řízení požadoval zvýšení vypořádacího podílu o 1 593 356 Kč. Z této částky bylo žalobci přiznáno zvýšení vypořádacího podílu o 70 551 Kč. Žalobce měl tedy v odvolacím řízení úspěch v rozsahu 4 %, žalovaná v rozsahu 96 %. Žalovaná byla neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části odvolacího řízení, odvolací soud jí proto podle ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal právo na plnou náhradu nákladů této části řízení.

86. Náklady vynaložené žalovanou v odvolacím řízení sestávají z odměny advokáta za šest úkonů právní služby podle ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen„ a. t.“ - (vyjádření k odvolání ze dne 26. 4. 2021, písemné podání ve věci ze dne 7. 7. 2021, účast u jednání před odvolacím soudem dne 21. 7. 2021 a 1. 9. 2021, přičemž obě jednání přesáhla dvě hodiny) v celkové výši 91 080 Kč, čtyř paušálních částek náhrady výdajů v celkové výši 1 200 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), jízdného za cestu zástupce žalované osobním automobilem k odvolacím jednáním z [obec] do [obec] a zpět v délce 44 km pro každé jednání v celkové výši 616 Kč (vyhl. č. 589/2020 Sb.), náhrady za ztrátu času v rozsahu čtyř započatých půlhodin, celkem 400 Kč (§ 14 odst. 3 a. t.) a náhrady 21% daně z přidané hodnoty ve výši 19 743 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem náklady odvolacího řízení činí 113 759 Kč.

87. Tarifní hodnota věci pro určení výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby byla v daném případě odvolacím soudem určena podle § 8 odst. 6 a. t., podle nějž se ve věcech vypořádání společného jmění manželů vychází z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání. Jedna polovina hodnot, které byly v odvolacím řízení předmětem vypořádání, tedy činí 1 710 941 Kč a výše odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 bodu 6. a. t. činí 15 180 Kč.

88. Zároveň odvolací soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů vzniklých v odvolacím řízení státu, představovaných proplaceným svědečným ve výši 1 136 Kč.