15 Co 178/2025 - 64

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 45 540 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2025, č. j. 16 C 46/2025-33, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 45 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 29. 1. 2025 do zaplacení (výrok I.) a zavázal žalobkyni zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč (výrok II.). Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení výše uvedených nároků s tím, že se na základě potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby ze dne 18. 9. 2012 stala výlučným vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno], o výměře 220 m2, v k. ú. [Anonymizováno] (dále jen „pozemek“). Na tomto pozemku stojí budova trafostanice nezapsaná v katastru nemovitostí, která je ve vlastnictví žalované (dále jen „trafostanice“). Ta po celou dobu usiluje o demolici trafostanice. Žalobkyně měla (a nadále má) zájem stát se vlastníkem trafostanice a jednala proto se žalovanou o jejím odkoupení. Ačkoliv však žalovaná tvrdila, že trafostanice je v havarijním stavu a je třeba ji zbourat, požadovala po žalobkyni kupní cenu ve výši 1 mil. Kč. S ní však žalobkyně nesouhlasila a nechala si zpracovat svůj znalecký posudek, dle něhož činila cena trafostanice 0 Kč při zohlednění nákladů na bourací práce. K uzavření kupní smlouvy mezi účastníky tak nedošlo. Z důvodu neexistence nájemní smlouvy, věcného břemene či jakéhokoli jiného právního titulu je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení za užívání pozemku ve vlastnictví žalobkyně. Mezi účastníky probíhalo u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 210/2019 řízení o zaplacení bezdůvodného obohacení za období od 1. 5. 2016 do 14. 3. 2019, jehož výsledkem bylo uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši určené znaleckým posudkem, tedy v částce 12 845 Kč. Žalovaná již tehdy namítala, že přiznání nároku je v rozporu s dobrými mravy, že se jedná o šikanózní výkon práva, který nepožívá právní ochrany, nicméně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací této argumentaci nepřisvědčil. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení za dobu od 15. 3. 2019 do 31. 12. 2024 ve výši 91 803,87 Kč dopisem ze dne 21. 1. 2025. Výše bezdůvodného obohacení činí částku, která odpovídá obvyklému nájemnému v daném místě a čase a byla zjištěna v předchozím řízení znaleckým posudkem. Od té doby ceny nemovitostí, a tedy i ceny nájemného, vzrostly, a žalobkyně tedy odhaduje výši bezdůvodného obohacení na částku 72 Kč/m2/rok, tj. při výměře pozemku 220 m2 se jedná o částku 15 840 Kč ročně. Žalovaná na výzvu reagovala dopisem ze dne 31. 1. 2025 s tím, že za dobu od 15. 2. 2019 do 30. 1. 2022 vznáší námitku promlčení a ve zbytku nárok neuznává, a to opět s tvrzením, že se jedná o zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. Žalobkyně s ohledem na vznesenou námitku promlčení uplatnila v tomto řízení nárok na vydání bezdůvodného obohacení pouze za dobu od 15. 2. 2022 do 31. 12. 2024, a to v celkové výši 45 540 Kč.

2. Žalovaná v prvostupňovém řízení navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně jedná nepoctivě a její nárok je zjevným zneužitím práva. Žalobkyně činí všechny kroky k tomu, aby udržela nechtěný stav, tedy aby měla na svém pozemku umístěnou budovu trafostanice, která je vlastnictvím [Anonymizováno] a s níž má žalovaná právo hospodařit, a z tohoto nežádoucího stavu těží majetkový prospěch. Žalovaná učinila všechny jí známé kroky vedoucí k vyřešení tohoto nežádoucího stavu, avšak žalobkyně dosud nepřistoupila na jediný z těchto způsobů řešení. Žalobkyně žádný jiný způsob řešení sama nenavrhla a např. nikdy nepředložila žalované nájemní smlouvu či jí neučinila nabídku k prodeji pozemku, na němž se nachází budova trafostanice. Žalovaná také dříve opakovaně požádala žalobkyni o nezbytnou součinnost při zápisu budovy trafostanice do katastru nemovitostí, avšak žalobkyně jí tuto součinnost neposkytla. Budova trafostanice byla v katastru nemovitostí zapsána, avšak pochybením katastrálního úřadu z něj byla vymazána a nadále v něm zapsána není, byť zápisu do katastru nemovitostí podléhá. Žalovaná se s ohledem na skutečnost, že z budovy trafostanice byla vymístěna technologie, rozhodla pro její demolici. Žalobkyně však žalované počala v demolici bránit, a to nejdříve před [Anonymizováno] a pak i odvoláním k [Anonymizováno]. Žalobkyně, aby oddálila rozhodnutí [Anonymizováno] o svém odvolání proti rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 13. 1. 2020, kterým byla demolice trafostanice povolena, podala u Okresního soudu v Novém Jičíně žalobu o přikázání budovy do svého vlastnictví. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. 12. 2023 byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Žalovaná nyní disponuje pravomocným rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 16. 12. 2024, kterým bylo odvolání žalobkyně proti rozhodnutí [Anonymizováno] zamítnuto. Žalobkyně dále v průběhu soudních řízení předložila žalované žádost o koupi budovy trafostanice, avšak nesouhlasila s kupní cenou stanovenou na základě znaleckého posudku ve výši 990 000 Kč a nabídla žalované kupní cenu ve výši 15 000 Kč. K prodeji trafostanice nedošlo, neboť [Anonymizováno] neudělilo žalované výjimku pro prodej za cenu jinou než stanovenou znaleckým posudkem. Žalovaná rovněž podotkla, že do doby zápisu budovy do katastru nemovitostí, čehož nelze dosáhnout bez součinnosti žalobkyně, nebude moci být budova trafostanice prodána žádné třetí osobě. Ze všech těchto skutečností jasně vyplývá, že se žalobkyně snažila a nadále snaží udržovat nežádoucí stav, a zneužívá tak svého práva a jedná nepoctivě. Závěr Krajského soudu v Ostravě uvedený v přechozím rozhodnutí se pak týká období let 2016 až 2019. Pro nyní žalované období by měla být poctivost jednání žalobkyně znovu posouzena s ohledem na další skutečnosti, které nastaly po roce 2019.

3. Okresní soud ve svém rozsudku po provedeném dokazování dovodil, že žaloba není důvodná. Vydání bezdůvodného obohacení je totiž limitováno generální klauzulí uvedenou v § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle níž je k vydání bezdůvodného obohacení nutné, aby nabytí obohacení bylo bez spravedlivého důvodu. Z uvedeného vyplývá, že i v případě, že dojde k naplnění některé ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení vyjmenovaných v tomto ustanovení, bude zapotřebí prověřit, zda jsou rovněž splněny podmínky generální klauzule, tj. zda-li pro nabytí obohacení neexistuje spravedlivý důvod mimoprávní povahy. V daném případě žalovaná trafostanici neužívala a minimálně od 25. 9. 2019 usilovala o její demolici. Žalobkyně naopak zbourání trafostanice bránila a snažila se ji získat do svého vlastnictví. [Anonymizováno] svým rozhodnutím ze dne 16. 12. 2024 zájem žalované trafostanici zbourat posvětilo. Bez ohledu na to, zda a jak se žalovaná obohatila, je zcela jisté, že se případně neobohatila bez spravedlivého důvodu, když minimálně od 25. 9. 2019 chtěla trafostanici zbourat a nechtěla ji, ani pozemek žalobkyně, jakkoli užívat. Důvodem, pro který k tomu nedošlo, byl toliko zájem žalobkyně předmětnou trafostanici nabýt do svého vlastnictví. Základní podmínka pro vydání bezdůvodného obohacení formulovaná v § 2991 odst. 1 o. z. tak nebyla splněna, a proto okresní soud žalobu zamítl a zavázal žalobkyni nahradit žalované náklady prvostupňového řízení.

4. Žalobkyně si proti celému rozsudku podala včasné odvolání, v němž navrhovala jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Uváděla, že mezi účastníky není sporu o tom, že se na pozemku žalobkyně bez právního důvodu nachází stavba trafostanice ve vlastnictví žalované, čímž se žalovaná bezdůvodně obohacuje na úkor žalobkyně. Žalobkyně pak nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že se žalovaná neobohacuje bez spravedlivého důvodu, což bylo odůvodněno tím, že žalovaná chtěla minimálně od 25. 9. 2019 trafostanici zbourat a nechtěla pozemek žalobkyně užívat, neužívala ani trafostanici a žalobkyně žalované ve zbourání trafostanice bránila. Okresní soud totiž zcela přehlédnul, že žalovaná nesmí stavbu zbourat, což je uvedeno přímo v rozhodnutí o povolení demolice (rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 16. 12. 2024, č. j. [Anonymizováno]). V něm je uvedeno, že z veřejnoprávního hlediska sice rozhodnutí [Anonymizováno], kterým byla povolena demolice trafostanice, obstojí, ale že žalované je nutné připomenout, že zde nadále existuje vyjádření [Anonymizováno] ohledně podmínek (soukromoprávní povahy) případné realizace záměru. [Anonymizováno] proto dle žalobkyně její odvolací námitce nepřisvědčilo, ale současně zřetelně vnímá obsah sdělení jiného útvaru ministerstva dopravy směrem k žalované, které jí zakazuje faktickou realizaci provést. Okresní soud sice provedl důkaz tímto rozhodnutím [Anonymizováno], ale učinil z něj nesprávná skutková zjištění, neboť zcela opomenul výše uvedené souvislosti, a proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud tento důkaz zopakoval a učinil z něj potřebné zjištění, tedy že formálně sice bylo vydáno povolení k odstranění stavby, ale fakticky žalovaná stavbu odstranit nesmí. Tato skutečnost je pak dle žalobkyně vyjádřena také v dopisu [Anonymizováno] ze dne 5. 9. 2022, č. j. [Anonymizováno], v němž [Anonymizováno] (jako zřizovatel žalované) uvádí, že se mu demolice stavby nejeví pro stát jako výhodná, resp. hospodárná. [Anonymizováno] tím potvrdilo, že žalovaná se chce chovat zcela nehospodárně, když hodlá zcela nesmyslně vynaložit několik milionů Kč na demolici stavby, byť ji může prodat žalobkyni (byť bezúplatně). Okresní soud pak pochybil, neboť výše zmíněný dopis neprovedl k důkazu, což by měl napravit soud odvolací.

5. Z uvedeného tak vyplývá, že závěr okresního soudu o tom, že se žalovaná obohacuje bez spravedlivého důvodu, není správný. Jedná se totiž o situaci, kdy se na pozemku žalobkyně bez právního důvodu nachází stavba trafostanice ve vlastnictví žalované, která tuto stavbu dosud neodstranila (byť má formálně vydáno povolení k jejímu odstranění). Stavba tak nadále zatěžuje pozemek žalobkyně a žalovaná se tak nadále na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacuje.

6. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že pokud ve stavebním řízení činila kroky směřující k tomu, aby nebylo vydáno povolení stavbu zbourat, nečinila tak v úmyslu udržovat protiprávní stav a v úmyslu těžit z tohoto stavu tím, že bude po žalované požadovat náhradu za bezdůvodné obohacení. Žalobkyně tak činila proto, že chtěla trafostanici od žalobkyně koupit, ale nikoliv za 1 mil. Kč. Žalobkyně je ochotna zaplatit cenu přiměřenou, která po zohlednění bouracích prací činí podle znaleckého posudku vypracovaného dne 10. 3. 2022 znalcem [tituly před jménem] [Anonymizováno] činí 0 Kč. Žalobkyně i přesto nabídla žalované symbolickou cenu ve výši 15 000 Kč, což nebylo ze strany žalované akceptováno. Tento znalecký posudek s žádostí o bezúplatný převod zaslal zástupce žalobkyně žalované v březnu 2022, přičemž odpověď obdržel až v březnu 2023. Je tak evidentní, že žalobkyně měla snahu věc vyřešit, přičemž to byla žalovaná, která celou věc protahovala. Nelze tak žalobkyni dávat za vinu, že by v tomto období udržovala protiprávní stav. Žalobkyně pak navrhla, aby odvolací sodu doplnil dokazování o e-mailové zprávy prokazující výše popsané jednání zástupce žalobkyně a žalované.

7. Žalobkyně rovněž namítala, že závěry uvedené v rozsudku okresního soudu jsou v přímém rozporu se závěry uvedenými v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2024, č. j. 15 Co 32/2024-279, kterým bylo rozhodnuto o druhém odvolání žalobkyně v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 210/2019. Krajský soud v Ostravě totiž ve svém rozsudku konstatoval, že samotné nejednání žalobkyně se žalovanou o vyřízení situace s umístěním stavby žalované na pozemku žalobkyně nelze považovat za nepoctivé, neboť k takovému jednání (a ani k případnému převodu pozemku na žalovanou či odkoupení stavby od žalované) neměla žalobkyně žádnou povinnost. Odvolací soud má za to, že z pohledu nepoctivosti by bylo možno za relevantní považovat až neudělení souhlasu s demolicí stavby žalobkyní. Žalobkyně však tento souhlas neudělila z podstatného důvodu, kterým byl její deklarovaný zájem o koupi stavby. K demolici stavby dle původních plánů žalované mělo dojít do 23. 12. 2017, přičemž k ní nedošlo nikoliv z důvodu neudělení souhlasu ze strany žalobkyně, ale v důsledku toho, že žalovaná vzala zpět svůj návrh na povolení demolice stavby (které dle vlastního vyjádření potřebovala k následnému provedení její demolice), a to ačkoliv neměla jakkoliv se žalobkyní smluvně dojednanou koupi této stavby. Žalovaná tak nemůže bez dalšího přičítat k tíži žalobkyně, že následně nedošlo k demolici stavby do 23. 12. 2017, neboť v době, kdy vzala žalovaná zpět svůj návrh na povolení demolice stavby, nebyla známa cena, za kterou by žalovaná stavbu žalobkyni prodala. Ta byla objektivizována až znaleckým posudkem, s jehož obsahem žalovaná žalobkyni seznámila nejdříve dne 14. 3. 2019. Pokud se poté žalobkyně rozhodla za těchto cenových podmínek kupní smlouvu se žalovanou neuzavřít, nelze v tom shledávat cokoliv nepoctivého z její strany. Pokud se tedy žalobkyně v tomto řízení domáhá zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání pozemku pod stavbou za dobu od 1. 5. 2016 do 14. 3. 2019, není možno na základě skutečností vyšlých v řízení najevo dospět k závěru o nepoctivosti jednání žalobkyně. Pokud tedy okresní soud dospěl k závěru, že zde není žádná překážka, která by bránila přiznání nároku žalobkyni ve smyslu § 6 o. z., učinil tak zcela správně. Krajský soud v Ostravě pak ve svém prvním rozsudku ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 210/2019 uvedl, že pokud se poté žalobkyně rozhodla za těchto cenových podmínek kupní smlouvu se žalovanou neuzavřít, nelze v tom shledávat cokoliv nepoctivého z její strany za situace, kdy žalovaná v průběhu stavebního řízení směřujícího k demolici trafostanice deklarovala havarijní stav trafostanice ohrožující okolí a následně ji chtěla žalobkyni prodat za částku 1 000 000 Kč. Odvolací soud nijak nezpochybňoval výši této ceny, pouze uvedl, že za situace, kdy je na jednu stranu uváděn havarijní stav trafostanice a následně je za ni požadována kupní cena v řádu sedmimístné částky, nelze považovat odmítnutí takové ceny a tím i celého prodeje trafostanice ze strany žalobkyně jako kupující za jakkoliv nepoctivé. Je tak zcela evidentní, že nejméně do 14. 3. 2019 nedošlo k prodeji trafostanice proto, že se strany sporu nebyly schopny dohodnout na cenových podmínkách prodeje, z čehož nelze dovozovat nepoctivost jednání žalobkyně. Přitom závěry obou těchto rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě lze vztáhnout i na nyní projednávanou věc.

8. Žalobkyně dále poukázala na to, že žalovaná v prvostupňovém řízení tvrdila, že žalobkyně udržovala protiprávní stav tím, že k Okresnímu soudu v Novém Jičíně podala žalobu o vypořádání neoprávněné stavby, kterou se domáhala přikázání stavby do svého vlastnictví, byť dříve podepsala pro účely katastrálního řízení prohlášení, že není vlastníkem této stavby. K tomu žalobkyně uvádí, že k podání žaloby došlo proto, že to žalobkyni doporučil její právní zástupce poté, co se seznámil s listinami, které se žalobkyni podařilo obstarat. V řízení u Okresního soudu v Novém Jičíně pak bylo provedeno dokazování i dalšími listinami, kterými žalobkyně nedisponovala, a bylo zjištěno, že se o neoprávněnou stavbu nejedná. Žaloba na vypořádání neoprávněné stavby tak byla zamítnuta, což žalobkyně respektovala a proti takovému rozhodnutí se neodvolala. Kdyby však chtěla (jak tvrdí žalovaná) soudním sporem oddalovat vydání rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby, nepochybně by se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolala. Pokud se týče tvrzení žalované, že jí žalobkyně neposkytla součinnost k zápisu trafostanice do katastru nemovitostí, pak žalobkyně uvedla, že žalované součinnost poskytla, a to písemným vyjádřením vlastníka pozemku ze dne 12. 2. 2014, v němž prohlásila, že není vlastníkem trafostanice. Žalobkyně tedy rozhodně projevila svou dobrou vůli a snahu vyhovět požadavku žalované.

9. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je tak nutno dle žalobkyně považovat rozsudek okresního soudu za nesprávný, neboť okresní soud nedospěl ke korektnímu závěru, že nebyla naplněna generální klauzule bezdůvodného obohacení. V dalším řízení by pak měl být vypracován znalecký posudek na ocenění výše bezdůvodného obohacení, kterého se žalované na úkor žalobkyně dostalo.

10. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně zcela správného s tím, že žalovaná má veřejnoprávní titul k odstranění trafostanice, přičemž ani v rozhodnutí, kterým se demolice trafostanice povoluje, ani v dopisu [Anonymizováno] ze dne 5. 9. 2022, není zmíněn jakýkoliv zákaz demolice trafostanice, jedná se vždy pouze o doporučení. Pokud se týče prodeje trafostanice žalobkyni, pak žalovaná od [Anonymizováno] nedostala výjimku k jejímu prodeji za nižší částku, než je uvedena ve znaleckém posudku žalované. Je tedy zřejmé, že prodej trafostanice za 0 Kč či za částku 15 000 Kč není možný, na čemž nemůže nic změnit ani znalecký posudek, který si nechala vypracovat žalobkyně.

11. Pokud žalobkyně ve svém odvolání argumentovala dvěma předchozími rozsudky Krajského soudu v Ostravě, pak oba byly vydány v řízení, ve kterém se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 5. 2016 do 14. 3. 2019. Žalovaná však má za to, že Krajský soud v Ostravě ve svých rozsudcích jako milník uvedl právě datum 14. 3. 2019, a závěry v nich uvedené tak nelze bez dalšího vztáhnout na pozdější dobu. Žalobkyně dále podala dne 21. 2. 2020 žalobu k Okresnímu soudu v Novém Jičíně na vypořádání neoprávněné stavby, kterou se domáhala přikázání trafostanice do svého vlastnictví, a to aniž by naznačila způsob finančního vypořádání. Tuto žalobu podala přesto, že dle zákonné úpravy a platné judikatury v případě neoprávněné stavby může vlastník pozemku, na kterém se nachází neoprávněná stavba, žalovat na její odstranění a pouze pokud soud shledá, že odstranění neoprávněné stavby by nebylo účelné, může rozhodnout o přikázání stavby do vlastnictví vlastníka pozemku za náhradu. Bylo tedy zřejmé, že žalobkyně věděla, že její žaloba nebude úspěšná. O oprávněnosti stavby trafostanice nadto nemohla mít žalobkyně jakýchkoliv pochyb, neboť v řízení o povolení odstranění stavby trafostanice bylo ze strany žalované předloženo rozhodnutí o povolení užívání stavby ze dne 1. 3. 1979 a osvědčení o prohlášení učiněné žalovanou ve formě notářského zápisu ze dne 23. 9. 2019 ve kterém je mimo jiné uvedena jako nabývací titul hospodářská smlouva ze dne 11. 11. 1980. Z těchto dokladů bylo možné učinit jednoznačný závěr o oprávněnosti stavby budovy trafostanice. Žalobkyně nikdy nepředložila žádný důkaz pro své tvrzení, že disponovala podklady, ze kterých se dalo usuzovat, že se jedná o stavbu neoprávněnou. Žalobkyně také dne 29. 1. 2020 podala odvolání proti rozhodnutí o povolení odstranění stavby trafostanice, na kterém trvala i po právní moci rozsudku, kterým byla zamítnuta její žaloba na přikázání budovy trafostanice do jejího vlastnictví a kdy již bylo zřejmé, že žalovaná nemůže budovu trafostanice prodat za cenu nižší, než byla stanovena ve znaleckém posudku žalované. Podání žaloby na přikázání budovy trafostanice do vlastnictví žalobkyně a podání odvolání proti rozhodnutí o povolení odstranění budovy trafostanice tak bylo zjevně účelové, a žalobkyně tím chtěla prodloužit nežádoucí stav ze kterého může těžit. V zájmu žalobkyně by mělo být dosáhnout odstranění stavby ze svého pozemku a ne jejímu odstranění cíleně bránit.

12. Pokud se týká zápisu trafostanice do katastru nemovitostí, pak žalobkyně skutečně písemně prohlásila, že trafostanice není jejím majetkem, ale učinila tak až v roce 2014. Přitom od 1. 1. 2014 došlo ke změně legislativy a takové prohlášení již nemohlo být v té době použito pro zápis trafostanice do katastru nemovitostí. Na následné výzvy žalované (ze dne 8. 12. 2014 a 16. 12. 2016) již žalobkyně nereagovala a neposkytuje tak žalované nezbytnou součinnost k zápisu trafostanice do katastru nemovitostí, čímž znemožňuje její prodej nejen třetím subjektům, ale i sama sobě. Žalovaná tak nemůže postupovat v souladu s doporučením [Anonymizováno], na které se žalobkyně odvolává. Žalovaná rovněž zmínila, že žalobkyně dosud nepředložila žádný způsob řešení nežádoucího stavu s výjimkou bezúplatného převodu, se kterým žalovaná nemůže souhlasit. Žalovaná tak má spravedlivý důvod pro užívání pozemku žalobkyně.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu (neboť takto byl odvoláním žalobkyně odvolacímu přezkumu otevřen), a to včetně řízení jeho vydání předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal. Po provedeném přezkumu pak odvolací soud dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání žalobkyně.

14. Odvolací soud považuje za nutné předeslat, že zcela souhlasí se všemi skutkovými zjištěními učiněnými okresním soudem z jednotlivých důkazů a pro zestručnění na ně plně odkazuje. Odvolací soud však považoval za nutné ve smyslu § 213 odst. 2, 3 a 4 o. s. ř. zopakovat dokazování listinami již dříve provedenými k důkazu okresním soudem či takové dokazování doplnit o důkazy okresním soudem dříve neprovedené, neboť z nich zjistil skutečnosti, které okresní soud nezjistil. S ohledem na větší přehlednost pak odvolací soud uvádí skutková zjištění učiněná z jednotlivých důkazů níže v rámci právního hodnocení věci.

15. Odvolací soud má dále za to, že pohledávku žalobkyně uplatněnou v žalobě je nutno posoudit podle zcela odlišných hledisek, než tomu bylo v předchozím řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 23 C 210/2019. V tomto řízení se totiž jedná o vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku žalobkyně v období od 15. 2. 2022 do 31. 12. 2024, přičemž v předchozím řízení se jednalo o pohledávku za období od 1. 5. 2016 do 14. 3. 2019. V tomto předchozím řízení tak byly pro posouzení věci klíčové skutečnosti nastalé pouze v době do 14. 3. 2019. Na rozdíl od tohoto řízení, v němž soud přihlížel i ke skutečnostem nastalým po 14. 3. 2019, které mají na posouzení věci zásadní vliv. A takové skutečnosti naopak nebyly jakkoliv posuzovány v rámci řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 23 C 210/2019. Odvolací soud tak má za to, že v této věci nelze jakkoliv přejímat závěry uvedené v předchozích rozsudcích odvolacího soudu vydaných v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 23 C 210/2019.

16. V tomto řízení je pak rozhodující zejména to, že žalovaná se dne 25. 9. 2019 domáhala vydání nového rozhodnutí povolujícího demolici trafostanice. O povolení demolice trafostanice bylo rozhodnuto [Anonymizováno] dne 13. 1. 2020 pod č. j. [Anonymizováno]. Následně si pak žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí odvolání a odvolací řízení bylo v důsledku žaloby podané žalobkyní u Okresního soudu v Novém Jičíně a vedené pod sp. zn. 12 C 46/2020 přerušeno usnesením [Anonymizováno] ze dne 23. 10. 2020, č. j. [Anonymizováno]. O žalobě žalobkyně v řízení vedeném u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 46/2020 pak bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 14. 12. 2023, č. j. 12 C 46/2020-113, kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a který nabyl právní moci dne 14. 3. 2024. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 30. 9. 2024, č. j. [Anonymizováno], pak bylo v přerušeném odvolacím řízení pokračováno (jak odvolací soud zjistil z rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 16. 12. 2024, č. j. [Anonymizováno]). O odvolání žalobkyně proti rozhodnutí [Anonymizováno] dne 13. 1. 2020, č. j. [Anonymizováno], pak bylo [Anonymizováno] rozhodnuto rozhodnutím ze dne 16. 12. 2024, č. j. [Anonymizováno], kterým bylo rozhodnutí [Anonymizováno] potvrzeno. Rozhodnutí [Anonymizováno] (proti němuž není opravný prostředek přípustný) nabylo právní moci dne 19. 12. 2024, neboť bylo doručeno žalobkyni dne 19. 12. 2024 a žalované dne 16. 12. 2024 (jak účastníci shodně tvrdili v průběhu odvolacího řízení).

17. Z výše uvedených skutečností tedy vyplývá, že [Anonymizováno] povolil demolici trafostanice svým rozhodnutím ze dne 13. 1. 2020, proti němuž si žalobkyně podala odvolání. Žalobkyně si pak podala také žalobu vedenou u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 46/2020, kvůli níž bylo odvolací řízení o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí [Anonymizováno] po dobu zhruba 4 let přerušeno. [Anonymizováno] pak o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí [Anonymizováno] v důsledku žaloby podané žalobkyní u Okresního soudu v Novém Jičíně rozhodlo dne 16. 12. 2024 (s právní mocí dne 19. 12. 2024). Je tak evidentní, že pokud by nedošlo k podání odvolání žalobkyně proti rozhodnutí [Anonymizováno] a přerušení odvolacího řízení v důsledku vedení řízení u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 46/2020 (vyvolaného žalobou žalobkyně), měla by žalovaná k dispozici pravomocné rozhodnutí o demolici trafostanice již v průběhu ledna roku 2020.

18. Odvolací soud si je samozřejmě vědom toho, že každý může svobodně uplatňovat svá práva u jakéhokoliv úřadu či soudu a nikdo mu v tom nemůže bránit. Nicméně současně nelze pustit ze zřetele skutečnost, že každý je odpovědný za následky, které takovým svým postupem vyvolá. Přičemž způsobené následky se nemusí projevit pouze v rovině zcela zjevné, tedy v rovině explicitní ztráty nároku ovlivněného způsobenými následky, ale mohou se projevit také v rovině posouzení spravedlnosti uplatňování takového nároku.

19. Tak tomu bylo i v tomto případě, v němž okresní soud zcela správně poukázal na skutečnost, že nárok na bezdůvodné obohacení vzniká dle § 2991 o. z. pouze tehdy, vzniklo-li bezdůvodné obohacení bez spravedlivého důvodu. V tomto konkrétním případě lze souhlasit se žalobkyní v tom, že není jakýchkoliv pochyb o tom, že s ohledem na existenci stavby (trafostanice ve vlastnictví žalované) na cizím (ve vlastnictví žalobkyně) pozemku by měl obecně náležet vlastníku pozemku (tedy žalobkyni) nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání jeho pozemku bez právního důvodu. Nicméně v tomto konkrétním případě je možno v souladu se závěry vyjádřenými okresním soudem v jeho rozsudku dospět k závěru, že bezdůvodné obohacení nevzniklo bez spravedlivého důvodu. Neboť vzniklo pouze v důsledku toho, že žalobkyně protahovala samotné řízení o povolení demolice trafostanice.

20. Přitom má odvolací soud za to, že není jakkoliv rozhodné, jaký byl úmysl žalobkyně při tomto „protahování“ řízení o povolení demolice trafostanice. Tedy zda žalobkyně při tom jednala v úmyslu prodlužovat stav trvajícího obohacování žalované na její úkor a těžit z něj, či nikoliv. Z hlediska posouzení skutkového stavu podle § 2991 o. z. je podle odvolacího soudu klíčový pouze výsledný stav, tedy prodloužení okamžiku nabytí právní moci povolení k demolici trafostanice způsobeného žalobkyní. Významné je pak z tohoto pohledu naopak to, že žalobkyně sama uváděla, že chtěla trafostanici od žalované koupit, a že pro vyjasnění vlastnického práva k trafostanici podala také žalobu u Okresního soudu v Novém Jičíně. Je tak zřejmé, že kroky, které „oddalovaly“ nabytí právní moci rozhodnutí o demolici trafostanice, činila žalobkyně právě s ohledem na svůj „prospěch“. Tedy aby zabránila demolici trafostanice a mohla sama nabýt vlastnické právo k ní, jelikož by ji chtěla (jak vyšlo najevo v průběhu řízení) ekonomicky využít. Přitom jí současně byla známa skutečnost, že žalovaná nepřistoupí na prodej trafostanice za nulovou hodnotu, či za hodnotu nabízenou žalobkyní ve výši 15 000 Kč.

21. Ze smlouvy o dílo ze dne 23. 7. 2019 pak odvolací soud zjistil, že žalovaná již měla (jako objednatel) uzavřenu v červenci 2019 smlouvu o dílo na demolici trafostanice. Podle této smlouvy mělo dojít k zahájení demoličních prací ve lhůtě do 30 dnů ode dne nabytí právní moci demoličního výměru (tedy rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 13. 1. 2020) a k jejich ukončení mělo dojít do 60 dnů ode dne jejich zahájení. Je tak možno dovodit, že žalovaná měla v červenci 2019 smluvně zajištěno, že k dokončení demoličních prací na trafostanici mělo dojít v době do 90 dnů od právní moci rozhodnutí o demolici trafostanice. Tedy pokud by nabylo právní moci rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 13. 1. 2020 do konce ledna 2020, k demolici trafostanice by dle shora uvedené smlouvy o dílo došlo nejpozději do konce dubna 2020. Tedy více než jeden a půl roku před začátkem období, za nějž se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení.

22. Pokud pak žalobkyně poukazovala na skutečnost, že [Anonymizováno] brání žalované (jako její zřizovatel) v demolici trafostanice, pak tento názor odvolací soud nesdílí. [Anonymizováno] totiž ve svém dopisu ze dne 5. 9. 2022 a ve svém rozhodnutí ze dne 16. 12. 2024 pouze vyjádřilo svůj názor na to, že se mu demolice trafostanice nejeví jako ekonomicky výhodná. Jak totiž odvolací soud zjistil z dopisu ze dne 5. 9. 2022, [Anonymizováno], v něm uvedlo, že pro stát se nejeví jako výhodná ani varianta demolice trafostanice, ani její prodej žalobkyni za symbolickou cenu, přičemž doporučilo žalované učinit trafostanici předmětem veřejné soutěže a zkusit ji pronajmout. V rozhodnutí ze dne 16. 12. 2024 pak [Anonymizováno] jako odvolací správní orgán uvedlo (jak odvolací soud zjistil z tohoto rozhodnutí), že z veřejnoprávního hlediska rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 13. 1. 2020 o demolici trafostanice bezpochyby obstojí, přičemž je pouhou možností (a nikoliv povinností) toto rozhodnutí realizovat. [Anonymizováno] pak žalované připomnělo, že zde i nadále existuje jeho vyjádření ohledně podmínek (soukromoprávní povahy) případné realizace záměru. Odvolací správní orgán pak dále uvedl, že obsah sdělení [Anonymizováno] (zastoupeného jeho odlišným útvarem) směrem k žalované vnímá s tím, že toto klade určité podmínky pro samotnou faktickou realizaci a v důsledku toho k možnosti naplnění veřejnoprávního aktu v podobě povolení k odstranění trafostanice.

23. Odvolací soud však výše uvedená vyjádření [Anonymizováno] nepovažuje za jakýkoliv zákaz demolice trafostanice, pouze za vyjádření toho, že demolice trafostanice není ze strany [Anonymizováno] považována za ekonomicky nejvhodnější variantu řešení. Nicméně ani z jedné listiny vytvořené [Anonymizováno] nelze dovodit závěry zmiňované žalobkyní, tedy že by žalované bylo ze strany [Anonymizováno] zakázáno demolici trafostanice provést.

24. Odvolací soud tak dovodil, že žalobkyně bránila žalované v realizaci demolice trafostanice podáním opravného prostředku proti rozhodnutí [Anonymizováno] o povolení její demolice a následně žaloby na přikázání trafostanice do vlastnictví žalobkyně. Tím žalobkyně de facto protahovala řízení směřující k vydání rozhodnutí o povolení demolice trafostanice, přičemž pokud by se tak nestalo, došlo by k demolici trafostanice ještě před počátkem období, za které se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení. Tyto závěry je možno vztáhnout na celé žalobkyní požadované období od 15. 2. 2022 do 31. 12. 2024, neboť rozhodnutí [Anonymizováno] o potvrzení rozhodnutí [Anonymizováno] o povolení demolice bylo vydáno dne 16. 12. 2024 (a nabylo právní moci dne 19. 12. 2024) a nelze tak mít za to, že by byla žalovaná reálně schopna provést samotnou demolici trafostanice v době následující (tj. od 20. 12. 2024) do skončení období, za které se žalobkyně přiznání bezdůvodného obohacení domáhá (tj. do 31. 12. 2024).

25. Odvolací soud považuje za nutné závěrem doplnit, že provedl důkaz listinou označenou jako výzva k poskytnutí součinnosti ze dne 15. 10. 2025 spolu s doručenkou, listinou označenou jako souhlasné prohlášení ze dne 21. 10. 2025 a dopisem ze dne 21. 10. 2025, z nichž však ve svém rozhodnutí nijak nevycházel. Jedná se totiž o listiny, jimiž mělo být dle tvrzení žalobkyně prokázáno poskytnutí součinnosti ze strany žalobkyně k zapsání vlastnického práva žalované k trafostanici do katastru nemovitostí. S ohledem na skutečnosti uvedené výše však odvolací soud nepovažoval za nutné se touto otázkou vůbec zabývat, neboť i bez závěru o neposkytnutí výše zmíněné součinnosti žalobkyní žalované bylo možno dospět k závěru o nedůvodnosti žaloby.

26. Odvolací soud pak dále ani neprovedl důkaz e-mailovými zprávami (ze dne 18. 3. 2022 a 31. 3. 2023) týkajícími se korespondence účastníků ve vztahu k prodeji trafostanice, neboť tyto skutečnosti (byť by byly prokázány) by neměly žádný vliv na rozhodnutí odvolacího soudu o věci samé. Ze stejného důvodu pak odvolací soud neprovedl ani důkaz znaleckým posudkem [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 10. 3. 2022 ohledně ceny trafostanice. Výše zmíněné důkazy totiž směřovaly k prokázání tvrzení žalobkyně, že jí žalovaná neposkytovala součinnost k prodeji trafostanice. Tato otázka však není s ohledem na výše uvedené skutečnosti jakkoliv významná.

27. Odvolací soud pak pokládá za vhodné dodat, že soud v tomto řízení posuzoval důvodnost nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení za období od 15. 2. 2022 do 31. 12. 2024. Tudíž rozhodnutím o tomto nároku nelze jakkoliv předjímat rozhodnutí o případném nároku žalobkyně za pozdější období, pro jehož posouzení budou rozhodné zcela jiné skutečnosti než ty, které soud posuzoval v tomto řízení. Pro období od 1. 1. 2025 totiž budou klíčové pouze skutečnosti a jednání účastníků řízení, která nastanou po 31. 12. 2024. Nicméně pro předejití případných dalších sporů mezi účastníky, jejichž výsledek nelze v tuto chvíli jakkoliv předjímat, by samozřejmě bylo vhodné, aby byla vyřešena jejich základní příčina. Tou je existence samotné trafostanice ve vlastnictví žalované stojící na pozemku ve vlastnictví žalobkyně, přičemž řešením je buď její demolice či převedení vlastnického práva na žalobkyni. Bez učinění některého z těchto kroků v dohledné době si lze totiž jen stěží představit odstranění rozporů vznikajících mezi účastníky tím, že stavba žalované stojí na pozemku žalobkyně.

28. Ze všech shora uvedených důvodů proto považuje odvolací soud za zcela správný závěr okresního soudu o tom, že bezdůvodné obohacení sice na straně žalované vzniklo, avšak nestalo se tak bez spravedlivého důvodu. Je tak možno dovodit, že ve smyslu § 2991 o. z. není jakkoliv namístě zavázat žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Pokud tedy okresní soud žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítl, je nutno jeho rozhodnutí považovat za věcně zcela správné. Proto odvolací soud výrokem I. tohoto rozsudku potvrdil dle § 219 o. s. ř. zamítavý výrok I. rozsudku okresního soudu.

29. Odvolací soud se dále zabýval přezkumem výroku II. okresního soudu o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud souhlasí s rozhodnutím okresního soudu v této části, a to jak co do jeho základu, tak i výše. Pro zestručnění pak odvolací soud plně odkazuje na příslušnou pasáž odůvodnění okresního soudu, které považuje za zcela vyčerpávající a nepovažuje za nutné k ní cokoliv dodávat. Odvolací soud proto ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrdil výrokem I. tohoto rozsudku i nákladový výrok II. rozsudku okresního soudu.

30. Ohledně náhrady nákladů odvolacího řízení pak odvolací sodu rozhodl ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. A protože žalobkyně byla v rámci odvolacího řízení plně procesně neúspěšná, má vůči ní žalovaná ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady žalované za odvolací řízení pak sestávají ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. z paušální náhrady výdajů žalované za sepis vyjádření k odvolání ze dne 26. 3. 2025 a za účast u jednání odvolacího soudu dne 1. 12. 2025 (dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) v částce 300 Kč. A protože se žalovaná nad rámec této částky svého práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala, rozhodl odvolací soud výrokem II. tohoto rozsudku o povinnosti žalobkyně nahradit žalované náklady odvolacího řízení v částce 600 Kč.

31. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů, neboť pro stanovení lhůty delší, či povolení splátek neshledal odvolací soud jakéhokoliv důvodu.

Poučení