15 Co 67/2022-361

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: ; Mgr. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: ; 1. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] ; 2. Ing. Bc. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] ; 3. Ing. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně (dále jen„ soud I. stupně“) ze dne 29. 10. 2021, č. j. 53 C 93/2020-303, ve znění opravného usnesení z 9. 12. 2021, č. j. 53 C 93/2020-314, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Ve výroku IV. o nákladech řízení se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na nákladech řízení částku 309 550 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované 1) Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Ve výroku V. o nákladech řízení se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 2) a 3), oprávněným společně a nerozdílně, na nákladech řízení částku 449 999 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaných 2) a 3) JUDr. [jméno] [příjmení].

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na nákladech odvolacího řízení částku 34 606 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované 1) Mgr. [jméno] [příjmení].

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 2) a 3), oprávněným společně a nerozdílně, na nákladech odvolacího řízení částku 179 999,60 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaných 2) a 3) JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

Průběh řízení před soudem I. stupně 1. V řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že kupní smlouva z [datum] je neplatná a že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro katastrální území Řečkovice, obec Brno, okres [okres], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno - město, a to pozemku parc. č. [rok] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] administrativní objekt, pozemku parc. č. [rok] - ostatní plocha, ostatní komunikace a pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [část obce], [adresa] stavba občanské vybavenosti (dále jen předmětné nemovitosti). Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná 1) (dále také původní žalovaná) uzavřela se žalobkyní dne [datum] kupní smlouvu, na základě které žalobkyně prodala žalované 1) předmětné nemovitosti za kupní cenu 14 500 000 Kč. Tvrdila, že kupní smlouva je neplatná z důvodu jejího omylu, z důvodu, že byla uzavřena v tísni a z důvodu rozporu s dobrými mravy. K omylu tvrdila, že při uzavření smlouvy byla ujištěna zástupcem žalované 1) (Ing. [jméno] [příjmení]), že pokud prodá předmětné nemovitosti, dojde k oddlužení [právnická osoba] s.r.o. (zastoupené jejím tehdejším manželem [příjmení] [jméno] [příjmení]). Jednalo se o dluhy, které [právnická osoba] s.r.o. vznikly na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] ve znění dohody [číslo] ze dne [datum], na základě které Ing. [jméno] [příjmení] půjčil [právnická osoba] s.r.o. částku 13 500 000 Kč. Za tuto půjčku žalobkyně převzala ručitelský závazek a věřiteli (Ing. [jméno] [příjmení]) předala do zástavy předmětné nemovitosti, které měla ve svém výlučném vlastnictví. Smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] Ing. [jméno] [příjmení] postoupil pohledávky ze smlouvy o půjčce na [právnická osoba] a.s. (zastoupené rovněž Ing. [jméno] [příjmení]); ke dni postoupení pohledávky činila dlužná jistina a příslušenství pohledávky částku celkem 14 366 000 Kč. Žalobkyně uzavírala předmětnou kupní smlouvu především z důvodu, aby se zbavila svého ručitelského závazku za dluhy [právnická osoba] s.r.o. Jelikož byla ujištěna Ing. [jméno] [příjmení] (zástupcem původní žalované i nového věřitele – [právnická osoba] a.s.) i Mgr. [jméno] [příjmení] (zástupcem [právnická osoba] s.r.o.), že prodejem předmětných nemovitostí původní žalované dojde k celkovému oddlužení [právnická osoba] s.r.o., s prodejem předmětných nemovitostí souhlasila. S prodejem souhlasila i z toho důvodu, že výše uvedenými osobami byla ujištěna, že o své nemovitosti nepřijde (respektive její rodina), když společně s předmětnou kupní smlouvou byla uzavřena i nájemní smlouva, podle které předmětné nemovitosti mohla nadále užívat [právnická osoba] s.r.o. pro svoji podnikatelskou činnost po dobu 15 let. Současně s tím byla k předmětným nemovitostem uzavřena i opční smlouva, podle které žalobkyně (respektive její syn [jméno] [příjmení]) mohl předmětné nemovitosti získat zpět do vlastnictví, pokud v rámci nájemného podle uzavřené nájemní smlouvy bude splacena kupní cena ve výši 14 500 000 Kč, navýšená o sjednané příslušenství, a dále opce na podíl ve společnosti [právnická osoba] Uváděla rovněž, že [právnická osoba] s.r.o. byla tzv. rodinným podnikem, kdy jediným společníkem a jednatelem byl její tehdejší manžel [příjmení] [jméno] [příjmení], když současně v této společnosti byli na různých pozicích zangažováni žalobkyně i její syn [jméno] [příjmení]. Kupní smlouvu tedy podepsala v dobré víře, že tím skončí její ručení za vysoké dluhy [právnická osoba] s.r.o. Žalobkyně dále uváděla, že i přes výše uzavřenou dohodu nedošlo k oddlužení [právnická osoba] s.r.o., která následně skončila v konkursu. K tomu tvrdila, že do insolvenčního řízení podala přihlášku společnost [právnická osoba] (které byl postoupen [právnická osoba] a.s. dluh ze smlouvy o půjčce z [datum], za který žalobkyně nadále ručila). Žalobkyně měla za to, že pokud snad skutečně kupní cena v předmětné kupní smlouvě nezahrnovala úplné vyrovnání všech závazků [právnická osoba] s.r.o., za které ke dni podpisu smlouvy ručila, potom by se ze strany kupujícího (původní žalované) a věřitele ([právnická osoba]) jednalo o lstivé a nepoctivé jednání, které nemůže požívat ochrany.

2. K tvrzené tísni uváděla, že v roce 2007 utrpěla vážné zranění při autonehodě, po kterém její léčení a rehabilitace trvala asi 1 rok. V roce 2010 začala celodenně pečovat o svoji těžce nemocnou matku, která následně zemřela. V roce 2017 onemocněl její syn [jméno] [příjmení] onkologickou nemocí, v roce 2019 byl znovu operován a léčba stále trvá. V době podpisu kupní smlouvy tedy byla v tíživé životní situaci; nevýhodnou kupní smlouvu podepsala jednak z vděčnosti a lásky k manželovi (Mgr. [jméno] [příjmení]), který jí byl oporou v době po úrazu, a také z důvodu svého ručení za závazky [právnická osoba] s.r.o. O těchto okolnostech Ing. [jméno] [příjmení] věděl, zejména pokud jde o obavy žalobkyně z možného postižení jejího majetku v souvislosti se zastavením předmětných nemovitostí z titulu půjček pro [právnická osoba] s.r.o. Měla tedy za to, že za těchto okolností byla uzavřena lichevní smlouva.

3. K rozporu s dobrými mravy tvrdila, že zde byl hrubý nepoměr sjednané kupní ceny a obvyklé ceny. K tomu uváděla, že sjednaná cena všech tří předmětných nemovitostí činila 14 500 000 Kč, přičemž obvyklá cena dle znaleckých posudků činila 24 817 600 Kč.

4. Původní žalovaná s žalobou nesouhlasila a předmětnou kupní smlouvu považovala za platnou. K tvrzenému omylu poukazovala na to, že žalobkyně věděla, že kupní cena 14 500 000 Kč nepostačuje k úhradě všech dluhů [právnická osoba] s.r.o. V tomto směru poukazovala na to, že [datum] (3 dny před podpisem kupní smlouvy) žalobkyně (respektive její právní zástupkyně) převzala výzvu, kterou žalobkyně jako ručitelka byla vyzývána k úhradě dluhu [právnická osoba] s.r.o. ve výši 14 986 030 Kč. Dluh byl tedy vyšší než sjednaná kupní cena, proto bylo zjevné, že částka odpovídající kupní ceně nemohla stačit na úhradu dluhu žalobkyně jako ručitelky. Ze strany žalobkyně se tedy nejednalo o omyl. Dále namítala, že žalobkyně se omylu dovolává až po dvou letech. Shodně s žalobkyní poukazovala na to, že syn žalobkyně uzavřel s kupujícím dne [datum] opční smlouvu, která zajišťovala, že syn žalobkyně mohl předmětné nemovitosti koupit zpět za cenu 14 500 000 Kč až do roku 2033, za podmínky, že [právnická osoba] s.r.o. bude splácet své dluhy. K tvrzené tísni namítala, že žalobkyně argumentuje událostmi, které se staly před 11 nebo 8 lety. K nepoměru sjednané a obvyklé ceny poukazovala na to, že sjednaná cena nebyla nepřiměřeně nízká; i kdyby ano, tak žalobkyně nevyužila roční lhůty ve smyslu § 1795 občanského zákoníku, ve které mohla žádat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu. Ke všem třem důvodům neplatnosti smlouvy pak původní žalovaná poukazovala na skutečnost, že žalobkyně byla při všech jednáních zastoupena svojí advokátkou, tedy profesionálkou.

5. Podáním z [datum] žalobkyně vzala žalobu zpět v té části, kde se domáhala určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy. Současně navrhla přistoupení dalších účastníků na straně původní žalované, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. K procesnímu nástupnictví uváděla, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dne [datum] uzavřeli s původní žalovanou kupní smlouvu, na základě které od ní koupili dvě ze tří předmětných nemovitostí (a to pozemek parc. č. [rok] s domem [adresa] a pozemek parc. č. [rok]). K návrhu doložila aktuální výpis z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] pro obec Brno, Katastrální území Řečkovice, ze kterého vyplývá, že vklad vlastnického práva podle kupní smlouvy z [datum] byl povolen s právními účinky k [datum].

6. Soud I. stupně poté usnesením z [datum] připustil vstup nových žalovaných do řízení, a to [jméno] [příjmení] (nadále označovaný jako žalovaný 2)) a [jméno] [příjmení] (nadále označovaná jako žalovaná 3)).

7. Žalovaní 2) a 3) k žalobě uváděli, že se nemohu vyjádřit ke vztahům mezi žalobkyní a žalovanou 1), které se týkají kupní smlouvy z [datum], neboť v té době tyto účastníky neznali a nebyli s nimi v kontaktu. Pokud se týká sjednané kupní ceny ve smlouvě z [datum], po seznámení s dokumentací poukazovali na to, že kupní smlouva byla sjednána i s ohledem na zatížení předmětných nemovitostí právy třetích osob, které bylo nutno vypořádat nad rámec kupní ceny a dále také na další ujednání v uzavřené opční smlouvě. Z tohoto pohledu kupní cenu nelze považovat za neplatně sjednanou. Poukazovali rovněž na to, že předmětné nemovitosti nabyli od žalované 1) v dobré víře o tom, že je nabývají od řádného vlastníka a s důvěrou v zápis v katastru nemovitostí. V tomto směru poukázali na to, že podle judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí ve věci sp. zn. 31 Cdo 353/2016) je možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí i od nevlastníka.

8. Soud I. stupně dokazování provedl navrženými listinnými důkazy, dále účastnickým výslechem žalobkyně, účastnickým výslechem žalované 1) (jednatele Ing. [jméno] [příjmení]) a výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] (bývalý manžel žalobkyně). Po takto provedeném dokazování ve věci rozhodl rozsudkem z 29. 10. 2021, č. j. 53 C 93/2020-303 (ve spojení s opravným usnesením z 9. 12. 2021, č. j. 53 C 93/2020-314), kterým řízeni bylo zastaveno v části ohledně určení neplatnosti kupní smlouvy z [datum] (výrok I.), žaloba byla zamítnuta ohledně určení vlastnictví k předmětným pozemkům parc. č. [rok], jehož součástí je stavba [adresa], a parc. č. [rok] (výrok II.), žaloba byla zamítnuta ohledně určení vlastnictví k předmětnému pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] (výrok III.), žalobkyni byla uložena povinnost uhradit žalované 1) náklady řízení ve výši 426 880 Kč (výrok IV.) a žalobkyni byla uložena povinnost uhradit žalovaným 2) a 3) náklady řízení ve výši 451 088 Kč (výrok V.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně dospěl k závěru, že nebyly prokázány podmínky, které žalobkyni (dle jejího tvrzení) měly vést k uzavření předmětné kupní smlouvy, a to že uzavřením kupní smlouvy dojde k oddlužení [právnická osoba] s.r.o. a že předmětné nemovitosti bude žalobkyně (respektive její rodina) moci získat zpět. Soud I. stupně zmínil, že tyto podmínky sice potvrdila právní zástupkyně žalobkyně a svědek (Mgr. [jméno] [příjmení]), avšak poukázal na to, že žádné takovéto podmínky v předmětné kupní smlouvě sjednány nebyly. Dospěl k právnímu závěru, že žalovaná 1) nebyla tím, kdo žalobkyni uvedl v omyl. Naopak zmínil, že manžel žalobkyně [jméno] [příjmení] některé informace žalobkyni zatajil, když si byl současně vědom, že hodnota předmětných nemovitostí je mnohem vyšší, neboť by jinak ze strany žalobkyně k uzavření kupní smlouvy nedošlo. Dospěl také k závěru, že žalobkyně v době podpisu kupní smlouvy musela vědět, že dluh [právnická osoba] s.r.o. vůči [právnická osoba] a.s. (za který ručila) je vyšší než sjednaná kupní cena, neboť dne [datum] byla žalobkyně jako ručitelka vyzvána [právnická osoba] a.s. k úhradě dluhu ze smlouvy o zápůjčce z [datum] v celkové výši 14 968 030 Kč (když tuto výzvu převzala právní zástupkyně žalobkyně). Měl tedy za to, že nemůže uspět tvrzení žalobkyně o tom, že ke dni uzavření kupní smlouvy nebyla informována o konkrétní výši dluhu. Soud I. stupně rovněž dospěl k závěru, že smlouva nebyla uzavřena v tísni a že se ani nejednalo o lichevní jednání; v tomto směru poukázal na to, že žalobkyně mohla postupovat v souladu s § 1796 občanského zákoníku, pokud by se domnívala, že došlo k neúměrnému zkrácení ve smyslu § 1793 občanského zákoníku. Odvolání žalobkyně a stanovisko žalovaných 9. Proti rozsudku soudu I. stupně žalobkyně podala odvolání, kterým navrhovala, aby její žalobě bylo vyhověno. Odvolání založila zejména na těchto námitkách: -) Namítala, že soud I. stupně nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem a k jí označeným důkazům. Zde poukazovala na to, že soudu I. stupně předložila k důkazu komunikaci s postupníkem ([právnická osoba] a.s.) týkající se výzvy ručitelům k úhradě dluhu [právnická osoba] s .. Nezpochybňovala, že ve výzvě z [datum] je dluh [právnická osoba] s .. vyčíslen částkou 14 968 030 Kč, nicméně namítala, že tato výzva byla [právnická osoba] a.s. odeslána až dne [datum] (tedy po uzavření předmětné kupní smlouvy). Poukazovala na to, že soudu předložila dohodu o prominutí dluhu z [datum], ze které vyplývá, že původní věřitel Ing. [jméno] [příjmení] prominul [právnická osoba] a.s. část smluvní pokuty za prodlení se zaplacením jednotlivých splátek půjčky v celkové výši 1 385 146 Kč; na základě tohoto prominutí proto k zaplacení zůstala jen část smluvní pokuty ve výši 470 500 Kč. Namítala také, že soudu I. stupně předložila doklady, které svědčí o tom, že žalovaní 2) a 3) byli před tím, než byl proveden vklad jejich vlastnického práva k dotčeným nemovitostem do katastru nemovitostí (v ochranné lhůtě), seznámeni se skutečností, že kupují nemovitosti napadené žalobou o určení neplatnosti kupní smlouvy a určení vlastnictví. Z toho dovozovala, že nelze přisvědčit tvrzené dobré víře žalovaných 2) a 3) při nabytí vlastnictví k předmětným nemovitostem. -) Namítala, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Zde poukazovala především na to, že z provedených důkazů (zejména z dohody o prominutí dluhu z [datum] a ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum]) lze mít za prokázané, že postupitel postoupil ([právnická osoba] a.s.) pohledávku ve výši 14 366 500 Kč, která zahrnovala kromě dlužné jistiny, smluvních úroků i smluvní pokutu za prodlení se splácením ve výši 470 500 Kč (tedy ve výši podle dohody o prominutí dluhu z [datum]). Žalobkyně tak byla udržována v omylu o výši dluhu, za který ručila, nejen před podpisem a při podpisu kupní smlouvy, ale následně až do doby insolvenčního jednání dne [datum], kdy byla insolvenčnímu soudu předložena přihláška pohledávky společnosti [právnická osoba] (postupníka věřitele [právnická osoba]). Poukazovala rovněž na to, že výzvu k uplatnění ručení datovanou [datum] podepsala (společně s [jméno] [příjmení]) až dne [datum], když tu podepsali až po hrubém nátlaku a po podvodném tvrzení, že výzva k uplatnění ručení musí být takto podepsána i s datem [datum], neboť na tom údajně záviselo poskytnutí úvěru na zaplacení postoupených pohledávek. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně o tom, že předmětná kupní smlouva nebyla uzavřena ve stavu její tísně; v tomto směru poukazovala na to, že z její účastnické výpovědi i z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že se nacházela ve stavu těžké a dlouhodobé tísně. Znovu poukázala na to, že k podpisu kupní smlouvy svolila jen za podmínky, že tím bude oddlužena [právnická osoba] s.r.o. a současně dojde k zániku jejího ručitelského závazku za dluhy [právnická osoba] s.r.o. ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], jakož i k zániku zástavních práv s tím spojených, a dále za podmínky, že předmětné nemovitosti nebudou nikdy zcizeny, vyvedeny mimo společnosti žalované 1) a její rodina je získá zpět nejpozději do 15 let, a to po splacení částky dohodnuté v opčních smlouvách. V tomto směru poukazovala na to, že za splnění a předchozí dojednání obou podmínek se jí zaručil [jméno] [příjmení], statutární zástupce žalované 1) i [právnická osoba] a.s., když tomu nasvědčovaly i souběžně připravované a podepisované dokumenty (nájemní smlouva a opční smlouva). -) Namítala, že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Měla za to, že s ohledem na prokázané skutečnosti, měl soud učinit závěr, že byla při podpisu kupní smlouvy uvedena v omyl s tím, že se navíc zřejmě jednalo o úmysl a lest a jednalo se o omyl podstatný. Rovněž poukazovala na to, že soud měl dojít k závěru, že smlouvu uzavřela v důsledku dlouhodobě přetrvávající osobní tísně. To vše mělo vést k závěru, že předmětná kupní smlouva je absolutně neplatná. Trvala i na dalším důvodu neplatnosti kupní smlouvy spočívající v nepřiměřeně nízké kupní ceně. Zde dodala, že v tomto případě se sice jedná o důvod relativní neplatnosti právního jednání, dokresluje však celou spornou věc ve smyslu jednání žalované 1), která jednala v příkrém rozporu s dobrými mravy. Nově poukázala na to, že důvodem, proč tuto námitku neuplatňovala dříve ve lhůtě pro tento případ stanovené (jednoroční lhůta), byla její důvěra v poctivé jednání žalované 1) a [právnická osoba] a.s. -) Nesouhlasila s povinností uhradit žalovaným náklady řízení. Zde poukázala na to, že v řízení byla osvobozena od placení soudních poplatků a že důvody pro její osvobození trvají dosud v prakticky nezměněném rozsahu. Ke svým osobním poměrům uvedla, že po ukončení pracovní neschopnosti (prosinec 2020) byla evidována na Úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání s podporou v nezaměstnanosti ve výši 5 776 Kč měsíčně, po rekvalifikaci ve výši 7 252 Kč měsíčně. Dne [datum] uzavřela pracovní smlouvu se [právnická osoba] s.r.o., na základě které nyní pracuje v této společnosti ve zkušební době a s předpokládanou hrubou mzdou ve výši 20 000 Kč měsíčně. Zda bude její pracovní poměr pokračovat, zatím není jisté. Jediným jejím nemovitým majetkem jsou předmětné nemovitosti. -) Namítla, že soud I. stupně nesprávně vypočetl náklady za právní zastoupení žalovaných, pokud při výpočtu odměny vycházel z hodnoty nemovitostí a nikoliv z ust. § 9 odst. 3 písm. b/ advokátního tarifu. I kdyby však bylo vycházeno z hodnoty nemovitostí, pak by mělo být zohledněno, že u žalované 1) nelze vycházet z tarifní hodnoty 14 500 000 Kč, když tato tarifní hodnota zahrnuje i hodnotu nemovitostí žalovaných 2) a 3), když v průběhu řízení došlo k přistoupení těchto účastníků.

10. Žalovaná 1) i žalovaní 2) a 3) považovali odvolání žalobkyně za nedůvodné a navrhovali potvrzení napadeného rozsudku. Shodně poukazovali na to, že z předmětné kupní smlouvy nevyplývá, že by podpisem smlouvy mělo dojít k úplnému oddlužení [právnická osoba] s.r.o. Poukazovali na to, že pokud někdo žalobkyni uvedl v omyl, takto byl její manžel ([jméno] Slavík). Poukazovali i na to, že tvrzený omyl žalobkyně ohledně jejího oddlužení je vyloučen tím, že u všech jednáních byla zastoupená právní zástupkyní. Skutkové a právní závěry odvolacího soudu 11. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není ve své podstatě důvodné.

12. Podle § 583 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění (občanský zákoník, dále o.z.) jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

13. Podle § 585 o.z. vyvolala-li omyl jednajícího osoba třetí, je právní jednání platné. Měla-li však osoba, s níž se právně jednalo, na činu třetí osoby podíl, anebo o něm věděla či alespoň musela vědět, považuje se i tato osoba za původce omylu.

14. Podle § 1793 odst. 1 o.z. zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. To neplatí, pokud se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela.

15. Podle § 1795 o.z. právo podle § [číslo] zaniká, není-li uplatněno do jednoho roku od uzavření smlouvy.

16. Podle § 1796 o.z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

17. Pokud se týká tvrzení žalobkyně o tom, že smlouvu uzavřela v omylu, je třeba uvést, že ve sporném řízení žalobkyni tíží důkazní břemeno k prokázání, že druhá strana kupní smlouvy (v tomto případě žalovaná 1)) ji uvedla v omyl, případně že omyl vyvolala lstí. Z důkazů provedených soudem I. stupně vyplývá, že účastníci předmětné kupní smlouvy (to je žalobkyně a jednatel žalované 1)) o základní sporné skutečnosti (tedy o tom, že žalobkyně byla ujištěna, že podpisem předmětné kupní smlouvy dojde k úplnému oddlužení [právnická osoba] s.r.o. ve vztahu k dluhu, za které žalobkyně ručila předmětnými nemovitostmi) vypovídali protichůdně. Jediná výpověď, která potvrdila verzi žalobkyně, byla výpověď jejího bývalého manžela [jméno] [příjmení], který byl slyšen jako svědek. S ohledem na zřejmý poměr svědka k žalobkyni a s ohledem také na zřejmý zájem svědka na výsledku tohoto sporu, ho nelze považovat za věrohodného svědka. K nevěrohodnosti svědka lze poukázat i na protokol o trestním oznámení z [datum] (č.l. 261), ze kterého vyplývá, že [jméno] [příjmení] sám na sebe podal trestní oznámení za podvodné jednání, kterého se vůči žalobkyni dopustil (jednalo se o půjčku ve výši 11 664 000 Kč, kterou jako jediný jednatel společnosti [právnická osoba] uzavřel s [jméno] [příjmení], přičemž v té době zfalšoval podpis manželky (žalobkyně) na této smlouvě).

18. Z ostatních provedených důkazů (listinných důkazů) tvrzení žalobkyně o tom, že předmětnou kupní smlouvu uzavírala v domnění, že tím bude zcela oddlužena v souvislosti s dluhem, který vznikl [právnická osoba] s.r.o. vůči Ing. [příjmení], a později (po jeho postoupení) vůči [právnická osoba] a.s., také nebylo prokázané. Zejména tato skutečnost nevyplývá z kupní smlouvy, když ta neobsahuje žádné ujednání, že by zaplacením kupní ceny měly být vyrovnány všechny závazky [právnická osoba] s.r.o. vyplývající ze smlouvy o půjčce z [datum].

19. I kdyby však žalobkyně prokázala, že byla uvedena žalovanou 1) v omyl, pak by se soud musel zabývat tím, zda se jedná o omyl omluvitelný, když tento předpoklad pro vyvolání účinku omylu vyžadovala judikatura v poměrech starého občanského zákoníku i nového občanského zákoníku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 30 Cdo 1251/2002 nebo 32 Cdo 124/2014). V tomto konkrétním případě u žalobkyně nemůže být o omluvitelném omylu vůbec uvažováno. Nelze totiž dospět k závěru, že by žalobkyně postupovala s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem tohoto případu požadovat. Každý rozumně uvažující člověk v dané situaci by si ověřoval, zda skutečně ke dni sepsání kupní smlouvy jsou závazky [právnická osoba] s.r.o. ze smlouvy o půjčce již vyrovnány, případně alespoň, zda tyto závazky nepřevyšují částku sjednané kupní ceny nemovitosti. Žalobkyně se však spokojila jen s informacemi získanými z postupní smlouvy z [datum] (uzavřené mezi Ing. [jméno] [příjmení] jako postupitelem a [právnická osoba] jako postupníkem), ze které lze mít za prokázané jen to, že dluh, který [právnická osoba] s.r.o. vznikl na základě smlouvy o půjčce z [datum] (ve znění dohody [číslo] z [datum] a dohody [číslo] z [datum]), činil ke dni postoupení celkem 14 366 500 Kč, když tato částka odpovídá součtu dlužné jistiny ve výši 11 580 000 Kč, dlužným úrokům z půjčky ve výši 2 316 000 Kč a dlužné smluvní pokutě ve výši 470 500 Kč za prodlení se zaplacením jednotlivých splátek půjčky dle článku III. odst. 5 smlouvy o půjčce. Tato listina (smlouva o postoupení) však kapitalizovala jen dluh ke dni postoupení a nedá se z ní nijak dovodit, jaký dluh byl k [datum] nebo k [datum], kdy byla podepisována předmětná kupní smlouva. V tomto směru bylo významné, že ve smlouvě o půjčce z [datum] byla sjednána smluvní pokuta za každý den prodlení pro případ neplacení jistiny a úroků, a proto nebylo žádného rozumného důvodu, že by žalobkyně mohla spoléhat na to, že předmětný dluh se ode dne postoupení na [právnická osoba] a.s. nezvýší.

20. Neopatrnost je pak třeba hodnotit i s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla u všech jednáních, které se týkaly uzavření předmětné kupní smlouvy (a následně i nájemní smlouvy a opční smlouvy) zastoupena advokátkou, která jí mohla (a měla) vysvětlit, že její případná domněnka o tom, že prodejem předmětných nemovitostí dojde k úplnému oddlužení [právnická osoba] s.r.o., není ničím doložena.

21. Z těchto důvodů odvolací soud považuje za správný závěr soudu I. stupně o tom, že v případě žalobkyně dovolání se omylu ve smyslu § 583 o.z. není účinné a důvodné.

22. Pokud se týká tvrzené tísně, tak ze shora citovaného ustanovení § 1796 o.z. vyplývá, že za situace, kdy žalobkyně byla při uzavírání kupní smlouvy zastoupena advokátkou, nelze prakticky o tísni uvažovat, ledaže by bylo tvrzeno, že v tísni byla sama její právní zástupkyně (tuto skutečnost nikdo v řízení netvrdil).

23. Pokud se týká neúměrného zkrácení ve smyslu § 1793 o.z., které mělo spočívat v tom, že mezi sjednanou kupní cenou (14 500 000 Kč) a tvrzenou obvyklou cenou (24 817 600 Kč) byl hrubý nepoměr, tak i kdyby toto zkrácení nastalo, právo na zrušení smlouvy a navrácení do původního stavu musí být podle § 1795 o.z. uplatněno do jednoho roku od uzavření smlouvy. V řízení bylo nesporné, že takto žalobkyně nepostupovala. K výše uvedenému je třeba dodat, že soudní praxe je jednotná v závěru, že v poměrech nového občanského zákoníku okolnost, že sjednaná kupní cena neodpovídá obvyklé ceně, sama o sobě neplatnost smlouvy nezpůsobuje. [příjmení] se jednalo o absolutní neplatnost ve smyslu § 580 o.z., muselo by se jednat o extrémní nepoměr mezi sjednanou cenou a obvyklou cenou, například v řádu stovek procent, což však není tento případ.

24. Vzhledem k závěru o tom, že žalobkyně nepostupovala s obvyklou mírou opatrnosti, kterou na ní bylo možné požadovat, bylo již nadbytečné zabývat se tím, zda (případně kdy) žalobkyni (či její zástupkyni) byla doručena výzva věřitele ([právnická osoba]) k úhradě dluhu [právnická osoba] s.r.o. vyplývající ze smlouvy o půjčce z [datum], za který žalobkyně (svými nemovitostmi) ručila. I kdyby žalobkyně předloženými důkazy prokázala, že tato výzva jí byla doručena až po uzavření předmětné kupní smlouvy, na rozhodnutí v této věci by to nemohlo již nic změnit.

25. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud považuje napadený rozsudek soudu I. stupně v zamítavých výrocích II. a III. za věcně správný, a proto ho v těchto částech potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku). Pro úplnost lze dodat, že výrok I. o zastavení řízení v té části, kde se žalobkyně domáhala určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy, nebyl odvoláním napaden; rozsudek v této části je již v právní moci. Náklady řízení 26. Odvolací námitka žalobkyně v tom směru, že vzhledem ke své majetkové situaci a ke svému osvobození od placení soudních poplatků očekávala, že nebude muset hradit žalovaným náklady řízení, nebyla důvodná. Ze skutečnosti, že žalobkyně byla v průběhu řízení osvobozena od placení soudních poplatků, nelze automaticky dovodit, že by žalobkyně v případě neúspěchu ve sporu nemusela platit úspěšným žalovaným náhradu nákladů řízení. Špatná osobní a majetková situace sama o sobě nestačí pro výjimečné použití § 150 o.s.ř., kdy by soud procesně úspěšným žalovaným nemusel přiznat náhradu nákladů řízení. Takovéto výjimečné okolnosti však odvolací soud v tomto případě neshledal 27. Odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil závislé výroky IV. a V. o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, neboť při jejich přezkumu dospěl k jiné výši nákladů procesně úspěšných žalovaných než soud I. stupně.

28. Pokud se týká žalované 1), její náklady v řízení před soudem I. stupně dosáhly částky 309 550 Kč. Tato částka se skládá z náhrady hotových výdajů ve výši 1 000 Kč za soudní poplatek v souvislosti s odvoláním proti usnesení soudu I. stupně ze dne [datum] o nařízení předběžného opatření a z nákladů za právní zastoupení ve výši 308 550 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen advokátní tarif). Bylo vycházeno z toho, že zástupce žalované 1) v řízení učinil ve smyslu § 11 odst. 1 a odst. 2 advokátního tarifu 8 úkonů právní služby spočívajících v : 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) odvolání z [datum] proti usnesení o nařízení předběžného opatření, 3) účast u jednání [datum], 4) účast u jednání [datum], 5) vyjádření ve věci samé z [datum], 6) účast u jednání [datum], 7) účast u jednání [datum], 8) účast u jednáni [datum]. Za druhý úkon (odvolání proti rozhodnutí, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé) a za osmý úkon (účast u jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) byla zástupci žalované 1) přiznána podle § 11 odst. 2 písm. c/, písm. f/ advokátního tarifu poloviční odměna; za ostatní úkony pak byla přiznána základní odměna. Pokud se týká odvolací námitky žalobkyně v tom směru, že při výpočtu odměny za úkon právní služby by mělo být vycházeno z tarifní hodnoty určené podle § 9 odst. 3 písm a/, respektive § 9 odst. 4 písm. b/ advokátního tarifu, tato námitka nebyla důvodná. Soudní judikatura je ustálena na závěru, že určení tarifní hodnoty postupem navrhovaným žalobkyní je možné jen v situaci, kdy soud rozhoduje o určení vlastnického práva a nemá k dispozici ověřitelný údaj o ceně předmětu určení (zde nemovitosti), a dále pokud by určení této ceny bylo spojeno s nepoměrnými obtížemi (k tomuto závěru lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu z 24. 10. 2019 ve věci sp. zn. 29 Cdo 101/2018). Tato situace však v daném případě nenastala, neboť při určení hodnoty nemovitosti bylo možné vycházet z kupní ceny uvedené ve smlouvě, kterou žalobkyně prodala žalované 1) předmětné nemovitosti. Tato cena činila 14,5 milionu korun a ve smyslu § 7 advokátního tarifu lze tuto částku považovat za tarifní hodnotu pro výpočet odměny za úkony právní služby. Proto bylo možné dojít k závěru, že základní odměna za úkon právní služby činila 50 100 Kč. Soud I. stupně však nezohlednil vstup nových žalovaných do řízení, když poté, co žalovaná 1) kupní smlouvou z [datum] prodala žalovaným 2) a 3) dvě ze tří předmětných nemovitostí (pozemek parc. č. [rok] s domem [adresa] a pozemek parc. č. [rok]) za kupní cenu ve výši 9,5 milionu korun, nastala ve vztahu k žalované 1) situace, kdy se bránila již jen určení vlastnictví k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa]. Pro účely stanovení tarifní hodnoty v této další fázi řízení bylo možno vycházet z částky 5 milionu korun (14,5 milionu - 9,5 milionu). Z tohoto pohledu za první 3 úkony právní služby náleží zástupci žalované základní odměna ve výši 50 100 Kč (za druhý úkon poloviční odměna) za úkon a za úkony [číslo] až 8 základní odměna ve výši 28 300 Kč za úkon (za osmý úkon poloviční odměna). Zástupci žalované 1) tak za všechny úkony právní služby náleží celková odměna 252 600 Kč (2,5 x 50 100 Kč + 4,5 x 28 300 Kč). Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží zástupci žalované 1) dále paušální náhrada ve výši 300 Kč za každý úkon, to je v tomto případě částka 2 400 Kč. Celkové náklady za právní zastoupení tak dosáhly částky 255 000 Kč. Jelikož bylo osvědčeno, že zástupce žalované 1) je plátcem DPH, byla tato částka navýšena o 21 % DPH (53 550 Kč) na celkovou částku 308 550 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

29. Pokud se týká žalovaných 2) a 3), jejich náklady v řízení před soudem I. stupně dosáhly částky 449 999 Kč. Zde bylo vycházeno z toho, že zástupce žalovaných 2) a 3) v řízení učinil 5 úkonů právní služby, které podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu spočívaly v : 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) vyjádření ve věci samé z [datum], 3) účast u jednání [datum], 4) účast u jednání [datum], 5) účast u jednání [datum]. Při výpočtu odměny bylo vycházeno z tarifní hodnoty 9 500 000 Kč, tedy základní odměna za jeden úkon právní služby činí podle § 7 advokátního tarifu částku 46 300 Kč. Jelikož úkony právní služby byly učiněny v zastoupení dvou účastníků, náleží jejich zástupci podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu za každou zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %, to je v tomto případě odměna 37 400 Kč pro každého ze žalovaných 2) a 3), celkem tedy částka 74 080 Kč za jeden úkon. Celková odměna za učiněné úkony právní služby tak dosáhla částky 370 400 Kč (5x 74 080 Kč). I zde byla zástupci žalovaných 2) a 3) přiznána náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce 1 500 Kč (5x 300 Kč za každý úkon). Celkové náklady za právní zastoupení tak dosáhly částky 371 900 Kč. Jelikož bylo osvědčeno, že zástupce žalovaných 2) a 3) je plátcem DPH, byla tato částka rovněž podle § 137 odst. 3 o.s.ř. navýšena o 21 % DPH (78 099 Kč) na konečnou částku 449 999 Kč.

30. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky IV. a V. tohoto rozsudku) rozhodl soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně nebyla se svým odvoláním úspěšná, proto jí vznikla povinnost nahradit úspěšným žalovaným účelně vynaložené náklady tohoto odvolacího řízení. Tyto náklady spočívají v nákladech za právní zastoupení a byly opětovně vypočteny podle advokátního tarifu. Zástupce žalované 1) v odvolacím řízení učinil jeden úkon právní služby (účast u jednání [datum]). Za tento úkon právní služby mu na základě výše vyložených důvodů náleží odměna ve výši 28 300 Kč, k tomu paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, celkem tedy částka 28 600 Kč. S připočtením 21 % DPH (6 006 Kč) činí celkové náklady žalované 1) v odvolacím řízení částku 34 606 Kč.

32. Zástupce žalovaných 2) a 3) v odvolacím řízení učinil dva úkony právní služby spočívající v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně a účastí u jednání odvolacího soudu [datum]. Za tyto dva úkony náleží odměna ve výši 148 160 Kč (2x 74 080 Kč) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč (2x 300 Kč); tedy celkem částka 148 760 Kč. K této částce byla podle § 137 odst. 3 o.s.ř. připočtena 21 % DPH (31 239,60 Kč), proto celkové náklady žalovaných 2) a 3) v odvolacím řízení dosáhly konečné částky 179 999,60 Kč.

33. O lhůtě k zaplacení náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a procesně neúspěšné žalobkyni bylo uloženo (vzhledem k její špatné finanční situaci a k vysokým částkám představující přiznané náhrady) zaplatit v prodloužené lhůtě v trvání 6 měsíců (od právní moci tohoto rozsudku) namísto obvyklých 3 dnů.