16 C 29/2020

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] podle části V. o. s. ř. takto:

Výrok

I. Zastavuje se řízení o žalobě instituce [právnická osoba] proti spotřebiteli [celé jméno žalobkyně], původně vedené pod sp. zn. 65 C 182/2020, podle které měl soud nahradit nález Finančního arbitra České republiky ze dne 31. 3. 2020 č. j. FA/SR/ZP [číslo], ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne 3. 6. 2020, č. j. FA/SR/ZP [číslo] - 25, a to následovně: a. Výrok I. se nahrazuje tak, že nově zní: Návrh navrhovatele, [celé jméno žalobkyně] na určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] kterou dne [datum] uzavřeli navrhovatel, [celé jméno žalobkyně], a instituce, [právnická osoba], se zamítá. b. Výrok II. se nahrazuje tak, že nově zní: Návrh navrhovatele, [celé jméno žalobkyně] ze dne [datum] na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 157 000,00 Kč (slovy sto padesát sedm tisíc korun českých) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 105 000 Kč (slovy sto pět tisíc korun českých) od [datum] do zaplacení se zamítá. c. Výrok IV. se nahrazuje tak, že nově zní: sankce podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 10 % z částky, kterou je povinna zaplatit navrhovateli, [celé jméno žalobkyně], se žalobkyni neukládá a žalobkyně nebyla povinna ji zaplatit. Česká republika je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 254,00 Kč, která jí byla vyplacena žalobkyní na základě nálezu ze dne ze dne 31. 3. 2020 č. j. FA/SR/ZP [číslo] – 13, ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne 3. 6. 2020, č. j. FA/SR/ZP [číslo] - 25, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 254,00 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba žalobce - spotřebitele [celé jméno žalobkyně] proti žalovanému - instituci [právnická osoba], podle které by soud nahradil Nález finančního arbitra č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne 31. 3. 2020 ve znění Rozhodnutí o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne 3. 6. 2020 se v rozsahu výroku II. až IV. takto: a. Žalovaná, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalované], je povinna žalobci, [celé jméno žalobkyně] zaplatit částku 229.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 105.000 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci od tohoto rozsudku. b. Žalovaná, [právnická osoba], je povinna zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 10% z částky, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci dle bodu (i), a to na účet Kanceláře finančního arbitra, do 3 dnů ode dne právní moci rozhodnutí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Mgr. Jiří Kohoutek věc rozhodl jako zastupující soudce.

2. Žalovaný (instituce) uplatnil žalobu původně vedenou pod spisovou značkou 65 C 182/2020, kterou se domáhal nahrazení rozhodnutí finančního arbitra podle části páté o.s.ř. Dle § 250b odst. 1 o.s.ř. byla tato žaloba spojena ke společnému projednání. S ohledem na skutečnost, že žalovaný (instituce) vzal podáním ze dne [datum] svůj návrh zpět a žalobce (spotřebitel) se zpětvzetím souhlasil, soud řízení o žalobě žalovaného (instituce) zastavil ve výroku shora ad. I.

3. Žalobce (spotřebitel) se žalobou domáhá nahrazení rozhodnutí finančního arbitra podle části páté občanského soudního řádu, neboť je přesvědčen, že byl dotčen na svých právech nálezem finančního arbitra ze dne 31. 3. 2020, č. j. FA/SR/ZP [číslo] ve znění rozhodnutí o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne 3. 6. 2020. Žalobci bylo rozhodnutí o námitkách doručeno dne [datum].

4. Žalobce je přesvědčen, že finanční arbitr dospěl k výroku III. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách nedostatečným zjištěním skutkových okolností a nesprávným právním posouzením skutkových zjištění. Z těchto důvodů se žalobce rozhodnutím finančního arbitra cítí dotčen a požaduje, aby soud podrobil nález ve znění rozhodnutí o námitkách v rozsahu výroku III. revizi a nahradil jej v rozsahu výroku II. až IV. rozhodnutím dle článku VIII. této žaloby.

5. Žalobce namítá, že nález finančního arbitra je zatížen následujícími vadami: -Finanční arbitr nesprávně vyhodnotil námitku nemravnosti, kterou vůči námitce promlčení vznesl žalobce; -Finanční arbitr nedostatečně zjistil a nesprávně vyhodnotil předložené důkazy prokazující úmysl žalované bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce.

6. Žalovaný při uplatnění námitky promlčení není v dobré víře, neboť věděl, že tak získá finanční prostředky, které by si nemohl ponechat, pokud by Pojistná smlouva byla platná, neboť by je musel vyplatit žalobci, resp. osobě oprávněné. Výnos žalovaného není generován z kapitálové hodnoty pojištění. Přesto žalovaný námitkou promlčení uplatňuje nárok právě na tuto kapitálovou hodnotu, kterou by nikdy nezískal, pokud by Pojistná smlouva byla řádně uzavřena.

7. Žalobce dále uvedl, že smlouvy investičního životního pojištění jsou smlouvy běžně uzavírané na 20 a více let. Je pro ně proto charakteristická výrazná časová asymetrie v rozložení plnění povinností smluvních stran, přičemž z uspořádání právních vztahů mezi účastníky [příjmení] smlouvy není reálně očekávatelné, že by se žalobce domáhal vrácení zaplaceného pojistného před uplynutím promlčecí doby.

8. Dle žalobce žalovaný po celou dobu trvání pojištění jednal v rozporu s pojistnou smlouvou, když vědomě snižoval kapitálovou hodnotu pojištění o náklady a poplatky, o nichž žalobce předem neinformoval a jejichž výši žalobci nesdělil. Žalovaný po celou dobu trvání pojištění svévolně formoval kapitálovou hodnotu pojištění, když body 2. 5. až 2.

7. DPP neumožňovaly jednoznačný postup při formování kapitálové hodnoty. Žalovaný tak neurčitou smluvní úpravu dle vlastního uvážení vědomě modifikoval, aniž by o tom informoval žalobce a aniž by se pokusil závadný stav transparentně napravit. Žalovaný o účtovaných nákladech a poplatcích neinformoval nejen žalobce, ale ani odbornou a laickou veřejnost, přestože o účtování nákladů a poplatků věděl minimálně od [datum], jak vyplývá z Interního sdělení žalovaného [číslo]. Žalovaný postupem v rozporu s dohledovým benchmarkem, bez ohledu na právní posouzení jednání žalovaného, vědomě porušil pokyny dohledového orgánu a požadované informace o nákladové struktuře žalobci nesdělil.

9. Žalovaný postupoval v rozporu s pojistnou smlouvou, když při výpočtu odkupného ke dni [datum] jednostranně započetl dosud neuhrazené počáteční náklady, resp. rezervu na nesplacené počáteční náklady ve výši 28 546,01 Kč. Pojistná smlouva neobsahuje žádné ustanovení o zesplatnění neuhrazených počátečních nákladů při předčasném ukončení pojistné smlouvy.

10. Žalovaný od počátku trvání pojištění nakládal s pojistnou smlouvou v rozporu s jejím obsahem, když nealokoval pojistné dle dohodnutých principů. Žalovaný nejednal při uzavírání pojistné smlouvy s odbornou péčí, když žalobce neinformoval o nákladové struktuře pojištění.

11. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný nemohl řádně vznést námitku promlčení, neboť jednání v rozporu s odbornou péčí a nikoliv v dobré víře musí jít k tíži žalovanému, který nemůže z této skutečnosti těžit.

12. Žalovaný se proto přijímáním pojistného od žalobce úmyslně obohacoval, neboť znal důvody neplatnosti pojistné smlouvy a neučinil nic, co by vedlo k odstranění závadného stavu. Žalovaný tak byl s tímto stavem srozuměn a naplnil tak rozhodující znak úmyslu, tj. předchozí vědomost subjektu, který se neoprávněně obohatil, o tom, že svým jednáním získává (úmysl přímý) nebo získat může (úmysl nepřímý) hodnoty vyjádřitelné v penězích, které mu nenáležejí.

13. Žalovaný (instituce) ve vyjádření k žalobě uvedl, že pokud by snad nadepsaný soud posoudil pojistnou smlouvu jako absolutně neplatný právní úkon, pro což však dle názoru žalovaného není žádný důvod, vznáší žalovaný z procesní opatrnosti pro případ celkové neplatnosti pojistné smlouvy rovněž námitku promlčení těchto nároků ve vztahu k pojistnému zaplacenému více než dva roky před uplatněním nároku žalobce u finančního arbitra.

14. Žalovaný vznáší z procesní opatrnosti pro případ částečné neplatnosti pojistné smlouvy vztahující se k ujednáním o nákladech a poplatcích, o rizikovém pojistném či o jakémkoli jiném ujednání pojistné smlouvy. Rovněž vznáší námitku promlčení těchto nároků ve vztahu k počátečním nákladům a správním poplatkům, rizikovému pojistnému účtovaným více než dva roky před uplatněním nároku žalobce u finančního arbitra.

15. Žalovaný dále uvedl, že s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR je námitka promlčení vznesená žalovaným důvodná a nelze ji považovat za v rozporu s dobrými mravy. Pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum] za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Již při uzavření měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. Žalobce měl již k uzavření pojistné smlouvy dostatek informací pro posouzení neplatnosti pojistné smlouvy. Subjektivní promlčecí doba proto běží již od tohoto okamžiku. Po uzavření pojistné smlouvy byl navíc žalobce o vývoji pojistné smlouvy pravidelně informován prostřednictvím výročních dopisů.

16. Pojistnou smlouvu navíc žalobce uzavíral v době, kdy byl pojišťovacím zprostředkovatelem [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r. o. na základě smlouvy o obchodním zastoupení ze dne [datum] a podílel se na uzavření pojistné smlouvy jako tzv. tipař, přičemž za uzavření této smlouvy obdržel odpovídající provizi. Je proto velice překvapivé, že nyní žalobce tvrdí, že nevěděl o tom, že mu budou v rámci pojištění účtovány počáteční a správní náklady, a dále že nebyl dostatečně informován o rozsahu pojistného plnění, ačkoliv musel být s průběhem a podmínkami uzavíraných smluv o životním pojištění velice podrobně seznámen. Nadto žalovaný poukazuje na skutečnost, že ke dni uzavření pojistné smlouvy, tedy k [datum], byl žalobce zapsán v registru [obec] národní banky s oprávněním k činnosti výhradního pojišťovacího agenta, na jehož činnost je kladen vyšší stupeň odborné způsobilosti v souladu s § 6a odst. 3 ve spojení s § 18 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí. Za uzavření pojistné smlouvy získal žalobce provizi. Pokud tedy žalobce argumentuje nemravností námitky promlčení, sám se dopouští v rozporu s dobrými mravy zjevného zneužití práva na ochranu spotřebitele, které je mu ze zákona přiznáno.

17. Pokud žalobce náhle po téměř pěti letech od uzavření pojistné smlouvy tvrdí, že pojistná smlouva je neplatná, je to právě žalobce, kdo se v rozporu s dobrými mravy snaží neoprávněně získat zpět své finančního prostředky, a to navzdory skutečnosti, že žalovaný řádně po celou dobu od uzavření pojistné smlouvy poskytoval žalobci pojistné krytí.

18. V předmětném případě nelze ze žádných skutečností dovodit, že by k marnému uplynutí promlčecí doby po vzniku nároku přispěl žalovaný (např. tak, že by bránil žalobci v uplatnění nároku) či že by žalobci bránil ve včasném uplatnění nároku jakýkoli závažný důvod.

19. Ke dni [datum] vyplatil žalovaný žalobci odkupné ve výši 186.523 Kč v souvislosti se zánikem pojištění. Při aplikaci promlčecí doby dle § 107 odst. 2 SOZ je částka vyplacená žalovaným vyšší než částka zaplacená žalobcem. Z toho důvodu žalobce nemá nárok na vydání jakéhokoli bezdůvodného obohacení.

20. Žalobce podal návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem dne [datum], promlčená jsou proto dle § 107 odst. 2 SOZ plnění provedená přede dnem [datum]. Žalovaný proto z procesní opatrnosti uplatňuje námitku započtení, a to tak, že tímto započítává pohledávku ve výši 186.523 Kč původně poskytnutou dne [datum] jako odkupné, a to proti pohledávkám žalobce na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého z uhrazeného pojistného zaplaceného v celkové výši 160.000 Kč v období od [datum] do [datum]. Nepromlčené a vymahatelné pohledávky žalovaného jsou tudíž vyšší než nepromlčené a vymahatelné pohledávky žalobce, a žalobce proto nemá nárok na vydání jakéhokoli bezdůvodného obohacení.

21. Žalovaný kategoricky odmítá, že by uzavření pojistné smlouvy mělo představovat úmysl žalovaného obohatit se na úkor žalobce.

22. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že žalobce a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] označenou jako Životní pojištění [anonymizována dvě slova] (dále jen:„ Pojistná smlouva“), s počátkem pojištění dne [datum], pojistnou dobou 30 let, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití s garantovanou pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10.000 Kč s měsíčním běžným pojistným ve výši 3000 Kč. Pojistná smlouva obsahuje prohlášení:„ … jako pojistník potvrzuji, že jsem při uzavření pojistné smlouvy převzal (a) ŽP-VPP-DIM [číslo] A ŽP-DPP-DIM [číslo] pro sjednaná pojištění a byl (a) s nimi seznámen (a).“ 23. Čl. 1 bod 3 odst. 3.

1. DPP stanoví, že: "Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele." Čl. 1 bod 3 odst. 3.2 pak stanoví, že: "Pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné.“ 24.

51. Čl. 1 bod 1 odst. 1.

6. DPP stanoví, že: "pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění." Odst. 1. 7. téhož článku a odstavce DPP stanoví, že "rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednaní pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného." (viz důkaz pojistná smlouva ze dne 5. 6. 2012 č.j. 3810526711, VPP-DIM [číslo], VŽP-DPP-DIM [číslo])

25. Soud má dále za prokázané, že žalovaný dopisem ze dne [datum] zaslal žalobci potvrzení o uzavření pojistné smlouvy a také vystavil k Pojistné smlouvě pojistku, ze které se podává, že počátek pojištění je sjednán ke dni [datum], konec pojištění [datum], pojistná doba 30 let, sjednává se pojištění pro případ smrti nebo dožití v částce 10.000 Kč, celkové měsíční pojistné činí 3.000 Kč, umístění pojistného: zlatý fond 30%, Fond globálních značek 20%, Fond korporátních dluhopisů 30%, Fond peněžního trhu 20%. (viz důkaz životní pojistka k pojistné smlouvě, potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne [datum])

26. Soud má dále za prokázané, že žalovaný pravidelně informoval žalobce o stavu pojistné smlouvy a celkového stavu portfolia výročními dopisy ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] (viz důkaz výroční dopis ze dne [datum], výroční dopis ze dne [datum], výroční dopis ze dne [datum], výroční dopis ze dne [datum], výroční dopis ze dne [datum])

27. Soud má dále za prokázané, že žalovaný zaslal žalobci dne [datum] dopis označený -zánik pojištění, ze kterého se podává, že žalovaný informuje žalobce, že ke dni [datum] došlo k ukončení pojištění žalobce z Pojistné smlouvy. Dále informuje, že odkupná částka činí 186.532 Kč. Dále informuje, že dne [datum] byla poukázána na účet žalobce částka ve výši 182.532 Kč a částka 3.991 Kč bude zaslána na účet žalobce. Žalovaný započítává částku vyplaceného plnění ve výši 182.532 Kč oproti částce 186.523 Kč (viz důkaz informační dopis o zániku pojištění ze dne [datum])

28. Soud má dále za prokázané, a účastníci činí nesporným, že žalobce uhradil k Pojistné smlouvě celkem částku 230 000 Kč, a to v jednotlivých platbách počínaje dnem [datum] ve výši 3 000 Kč až do [datum] a následně [datum] částku ve výši 1 000 Kč, [datum] částku 1 000 Kč, [datum] částku 1 000 Kč, [datum] částku 6 000 Kč, [datum] částku 1 000 Kč, [datum] částku 1 000 Kč, [datum] částku 1 000 Kč, [datum] částku 1 000 Kč, [datum] částku 4 000 Kč, [datum] částku 4 000 Kč, následně počínaje [datum] do [datum] částky 1 000 Kč. Žalovaný uhradil žalobci dne [datum] částku 182 532,45 Kč a [datum] částku 18 254 Kč. Soud má dále za prokázané, že žalovaný uhradil dne [datum] sankci dle rozhodnutí FA. (viz důkaz výpis plateb pojistného k pojistné smlouvě ke dni [datum], potvrzení o zaplacení dlužné částky dle návrhu ze dne [datum], Potvrzení o zaplacení sankce ze dne [datum])

29. Soud má dále za prokázané, že žalobce jako obchodní zástupce uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o obchodním zastoupení, dle které se zavazuje, že bude vyvíjet na území České republiky činnost spočívající ve vyhledávání zájemců o uzavření smluv o Finančních produktech s Partnerskými společnostmi a ve zprostředkování uzavření těchto smluv, jejich změn nebo zrušení. Z výpisu ČNB ke dni [datum] vyplývá, že žalobce byl evidován jako výhradní pojišťovací agent. (viz důkaz smlouva o obchodním zastoupení ze dne [datum], výpis z registru k uzavření pojistné smlouvy k datu [datum])

30. Soud má dále za prokázané, že žalobce uzavřel Pojistnou smlouvu jako vlastní návrh a prohlásil, že:„ s podmínkami a charakterem produktu jsem seznámen a rozumím jim.“. (viz důkaz prohlášení spolupracovníka ze dne [datum])

31. Soud má dále za prokázané a účastníci uvedené nečiní sporným, že žalobce se návrhem k finančnímu arbitrovi ze dne [datum] domáhal určení neplatnosti Pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení ve výši zaplaceného pojistného s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 177.000 Kč ode dne [datum] do zaplacení.

32. Finanční arbitr o návrhu žalobce rozhodl nálezem ze dne 31. 3. 2020 č.j. FA/SR/ZP [číslo] tak, že: I. Určuje se, že pojistná smlouva [číslo] kterou dne [datum] uzavřeli navrhovatel, [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], a instituce, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalované], je od počátku neplatná. II. Instituce, [právnická osoba], je povinna navrhovateli, [celé jméno žalobkyně], zaplatit částku 150.000 Kč (slovy sto padesát tisíc korun českých) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 105.000 Kč (slovy sto pět tisíc korun českých) od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci nálezu. III. Návrh navrhovatele, [celé jméno žalobkyně], se ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítá. IV. Instituce, [právnická osoba], je povinna zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 10 % z částky, kterou je povinna zaplatit navrhovateli, [celé jméno žalobkyně], podle výroku II. tohoto nálezu, na účet Kanceláře finančního arbitra, č. ú. [číslo], vedený u [obec] národní banky, var. Symbol [číslo], konst. Symbol 558, a to do 15 dnů od právní moci nálezu.

33. V rozhodnutí o námitkách ze dne 3. 6. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo] finanční arbitr rozhodl tak, že: A. Nález finančního arbitra ze dne 31. 3. 2020, č. j. FA/SR/ZP [číslo] - 13, se podle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi ve výroku II. mění a výrok II. nálezu po změně zní: Instituce, [právnická osoba], je povinna navrhovateli, [celé jméno žalobkyně], zaplatit částku 157.000 Kč (slovy sto padesát sedm tisíc korun českých) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 105.000 Kč (slovy sto pět tisíc korun českých) od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci nálezu. B. Námitky, které podal navrhovatel, [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], doručené finančnímu arbitrovi dne 14. 4. 2020, č. j. FA/SR/ZP [číslo] - 15, a námitky, která podala instituce, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalované], doručené finančnímu arbitrovi dne 14. 4. 2020, č. j. FA/SR/ZP [číslo] - 14, proti nálezu finančního arbitra ze dne 31. 3. 2020, č. j. FA/SR/ZP [číslo] - 13, se zamítají a nález finančního arbitra ze dne 31. 3. 2020, č. j. FA/SR/ZP [číslo] - 13 se podle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi ve výrocích I., III. a IV. potvrzuje. (viz důkaz nesporná tvrzení účastníků, nález FA ze dne 31. 3. 2020 č.j. FA/SR/ZP [číslo], rozhodnutí o námitkách č.j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne 3. 6. 2020)

34. Z dohledového benchmarku ČNB [číslo] ze dne [datum] se podává, že se jedná o názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB. V textu se uvádí, že smyslem informování o nákladovosti produktu životního pojištění z pohledu pojistníka je seznámení zájemce o uzavření smlouvy životního pojištění v rámci předsmluvních informací se základní strukturou pojistného a poplatky, tj. se všemi částkami přímo hrazenými pojistníkem v rámci uzavřené pojistné smlouvy a dále částkami uplatňovanými k jeho tíži včetně částek snižujících cenu podílové jednotky. Dále se uvádí, že pojistník musí být, v souladu s povinností pojišťovny jednat s odbornou péčí, prokazatelně obeznámen s informacemi o samotných podmínkách nároku na odkupné, a to alespoň pokud jde o minimální dobu trvání pojištění. V příloze je uveden příklad informování o pojistném a poplatcích u některých druhů pojištění. U investičního životního pojištění, požadované informace jsou: výše běžně placeného pojistného, odhad velikosti investiční části, odhad velikosti rizikové části, sazebník poplatků přímo hrazených nebo částek uplatňovaných na vrub pojistníka včetně částek snižujících cenu podílové jednotky, sazebních mimořádných poplatků hrazených mimo běžné pojistné. (viz důkaz dohledový benchmark ČNB [číslo] ze dne [datum])

35. Z úředního sdělení [obec] národní banky ze dne [datum] se podává dle čl. III:„ ČNB dále upozorňuje na povinnost pojišťoven informovat zájemce o uzavření pojistné smlouvy životního pojištění o všech skutečnostech, které mají vliv na celkovou cenu nabízeného pojištění, tedy i o veškerých nákladech (poplatcích) vyplývajících z pojistné smlouvy a hrazených pojistníkem nad rámec sjednaného pojistného (např. poplatky za změnu smlouvy, mimořádný výběr či mimořádný vklad), a dále o předpokládaných nebo možných výnosech nebo vlastnostech investice. § 12 zákona o ochraně spotřebitele, § 66 odst. 5 písm. d) zákona o pojistné smlouvě…. 3 2. Zájemce o uzavření pojistné smlouvy investičního životního pojištění musí být seznámen se všemi nákladovými parametry pojištění, a to nejen těmi, které jsou spojeny s uzavřením pojistné smlouvy, ale i těmi, které jdou nebo mohou jít k tíži pojistníka během trvání pojistné smlouvy, a dále se strukturou předepsaného pojistného, minimálně v členění na tyto položky: rizikové pojistné (v členění podle jednotlivých rizik), rezervotvorná složka pojistného, veškeré náklady spojené se vznikem a správou pojištění. Takovému zájemci o uzavření pojistné smlouvy investičního životního pojištění tedy musí být dány k dispozici informace o veškerých nákladech placených pojistníkem v rámci konkrétního pojištění, včetně informace o částkách nebo o způsobu výpočtu těchto částek (s uvedením konkrétních parametrů vstupujících do výpočtu) snižujících hodnotu podílů nebo cenu podílové jednotky podkladových fondů a informace o výši rizikové a rezervotvorné složky pojistného, a to alespoň na roční bázi.

3. Z povinnosti odborné péče a zákazu nekalých obchodních praktik také plyne, že jakékoliv informace, které nelze snadno pochopit a vyhodnotit na základě ústního sdělení, musí být předkládány písemně a způsobem srozumitelným pro průměrného spotřebitele a tedy i ve vhodně strukturované podobě. Za vhodnou strukturu informací považuje ČNB např. přehledné grafické znázornění anebo tabulku, aby bylo zjevné, jaká část z předepsaného pojistného připadá na úhradu nákladů spojených se vznikem a správou konkrétního pojištění a na jednotlivá rizika pojištění nebo připojištění, a dále jaká část tvoří rezervotvornou složku pojistného. Grafické znázornění nebo tabulka obsahuje dále informace o všech částkách snižujících hodnotu podílů nebo cenu podílové jednotky podkladových fondů.“ Dle čl. IV. bod 1„ Informování o způsobu určení výše odkupného 1. Zájemci o uzavření pojistné smlouvy týkající se pojištění osob musí být oznámen způsob určení výše odkupného, a to písemně, jasným a přesným způsobem.“. (viz důkaz úřední sdělení ČNB ze dne [datum] zveřejněné ve věstníku ČNB- třídící znak [číslo] zveřejněno v částce [číslo] ze dne [datum])

36. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Zamítl tak pro nadbytečnost návrh důkazu: interní sdělení [obec] pojišťovny [číslo] ze dne [datum], výslech svědka vedoucího zaměstnance žalovaného ing. [jméno] [příjmení], výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], výslech svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], výslech svědka ing. [jméno] [příjmení]. Podle § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ OZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3036 OZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ zákon o pojistné smlouvě“) nejsou-li některá práva a povinnosti účastníků soukromého pojištění upravena tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem, řídí se občanským zákoníkem. Podle § 4 odst. 4 a 5 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost. Podle ustanovení § 37 zákona č. 40/1967Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:“ SOZ“) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle ustanovení § 41 SOZ vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle ustanovení § 451 odst. 1 SOZ kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle ustanovení § 451 odst. 2 SOZ je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ustanovení § 457 SOZ je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

37. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud nejprve konstatuje, že lhůta dle § 247 odst. 1 o.s.ř. byla zachována, kdy žaloba byla podána [datum] přičemž rozhodnutí o námitkách bylo žalobci doručeno dne [datum].

38. Soud se při vyhodnocení správnosti závěrů finančního arbitra, který zamítl návrh žalobce uplatněný dne [datum], jímž se domáhal určení neplatnosti Pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 177.000 Kč s příslušenstvím, zabýval jako předběžnou otázkou platností Pojistné smlouvy.

39. Jak je výše uvedeno, z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce a žalovaný uzavřeli (sepsali) dne [datum] Pojistnou smlouvu (listinu), jejíž součástí byly Všeobecné pojistné podmínky a Doplňkové pojistné podmínky.

40. S ohledem na okamžik uzavření Pojistné smlouvy a přechodná ustanovení OZ (§ 3028 OZ), je třeba na právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti OZ, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení Pojistné smlouvy aplikovat dosavadní právní předpisy, tedy zejména zákon o pojistné smlouvě a SOZ. Současně nelze přehlédnout skutečnost, že žalobce vystupoval ve vztahu s žalovaným v pozici spotřebitele, a tedy je na místě aplikovat i úpravu ochrany spotřebitele.

41. Soud konstatuje, že ustanovení § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě představuje zvláštní právní úpravu inkorporace nepřímých smluvních ujednání pro pojistné smlouvy, přičemž zákon o pojistné smlouvě volí pro tyto vztahy striktnější konstrukci. Nepřímá smluvní ujednání, která obsahují pojistné podmínky, se stanou součástí pojistné smlouvy jen tehdy, jestliže je s nimi pojistník před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen (nejde-li o výjimku dle § 23 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě). Pokud až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další (druhou) úroveň nepřímých smluvních ujednání, musí být tyto inkorporovány za stejných podmínek jako podmínky první; konstrukce pojistných podmínek, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání, možná je, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Pokud tedy § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě požaduje, aby pojistné podmínky byly k pojistné smlouvě připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení.

42. Jak z provedeného dokazování vyplynulo, dle DPP pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele." Pojistitel je dále oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Současně pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění, přičemž rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednaní pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného." 43. Z uvedeného je tedy zřejmé, že konkrétní výše rizikového pojistného, počátečních a správních nákladů v Pojistné smlouvě ujednána nebyla, a nelze ji zjistit ani z Doplňkových pojistných podmínek, či jiných smluvních dokumentů. Odkazované pojistně technické zásady pojistitele jsou metody, které sice žalovaný obligatorně používá, avšak zcela neznámé žalobci a nevyjádřené v Pojistné smlouvě, či jiných dokumentech, v rozporu s požadavky § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě. Z Pojistné smlouvy, ani Všeobecných obchodních podmínek, Doplňkových pojistných podmínek není možné určit výši ani způsob, který by vedl ke stanovení jejich výše. Neplatnost je dána neurčitostí předmětného ujednání plynoucí již jen z toho, že nelze bez pochyb stanovit, co konkrétně je myšleno„ počátečními“ či„ správními“ náklady a jaká je faktická výše rizikového pojistného. Je sice nepochybné, že konkretizace smluvního ujednání může byt různá, není kupř. nezbytně nutné, aby byly náklady, jejichž náhrada může být v průběhu trvání smluvního vztahu požadována, určeny již na jeho počátku konkrétní peněžitou částkou. Vždy však musí být bez pochybností zřejmé, o jaké konkrétní náklady (na co, resp. za co) se bude jednat, aby pak bylo možno v každém jednotlivém případě posoudit oprávněnost požadavku na zaplacení té které částky (tj. aby bylo možno posoudit, zda tu jde o náklad vynaložený skutečně na ten který sjednaný konkrétní účel). Taktomu ovšem v daném případě není.

44. Soud tak shrnuje, že shledává ujednání o oprávnění žalovaného snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné a počáteční a správní náklady za neplatná z důvodu neurčitosti ve smyslu § 37 odst. 1 SOZ.

45. Nelze také opomenout, že žalobce ve vztahu k žalovanému vystupoval v pozici spotřebitele. Byť současně platí výše uvedená zjištění, že žalobce uzavřel Pojistnou smlouvu sám se sebou, jako tzv. vlastní návrh, kdy působil jako výhradní pojišťovací agent.

46. Touto optikou pak neobstojí ujednání Pojistné smlouvy o režimu určení výše rizikového pojistného, ale i počátečních a správních nákladů v testu přiměřenosti podle ustanovení § 56 odst. 1 SOZ. Obecně je ve spotřebitelských smlouvách možné všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen formální omezení (např. text má být dostatečně čitelný, přehledný, logicky uspořádaný), ale i omezení obsahová. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. [ulice] podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

47. Dle názoru soudu právě nemožnost objektivního stanovení výše rizikového pojistného, ale i počátečních a správních nákladů, naplňuje definici ustanovení, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dotčená ujednání Pojistné smlouvy obsažená v Doplňkových pojistných podmínkách ve svém důsledku totiž umožňují, aby žalovaný stanovoval jednostranně, bez jakýchkoliv omezení smluvní podmínky (určující výši rizikového pojištění a počátečních a správních nákladů) a současně zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž neměl objektivní možnost seznámit se před uzavřením smlouvy. Uvedená ujednání výrazně posouvají celkový ekonomický výsledek Pojistné smlouvy a lze předpokládat, že průměrný spotřebitel, který by byl dostatečně seznámen s důsledky takového ustanovení spočívající v jeho neurčitosti, a tím i v možnosti žalovaného de facto jednostranně určit snížení kapitálové hodnoty pojištění, by s takovým ujednáním v rámci negociačního procesu s žalovaným nesouhlasil.

48. Soud tak rekapituluje, že shledal ujednání Pojistné smlouvy o stanovení výše rizikového pojistného a počátečních a správních nákladech za absolutně neplatná.

49. Dle § 41 SOZ platí, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Oddělitelnost části právního úkonu od ostatního jeho obsahu je třeba vždy dovodit výkladem z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo. Neoddělitelnost je tak třeba chápat ve smyslu obsahovém nikoliv reálné neoddělitelnosti.

50. Jak již bylo výše uvedeno, obě neplatná ujednání nejsou z hlediska celkového výsledku poskytovaných plnění z Pojistné smlouvy a důsledků pro žalobce zanedbatelná, jak konkrétní výše rizikového pojistného, tak i počáteční a správní náklady jsou zásadním elementem hospodářského výsledku Pojistné smlouvy a jejich znalost (nebo alespoň přesný způsob jejich určení) je bezesporu jedním ze základních ukazatelů při rozhodování žalobce o uzavření Pojistné smlouvy. Absence těchto informací, respektive jejich neurčitost, má klíčový negativní důsledek spočívající v tom, že objektivně není zjistitelné, jaká část běžného pojistného po odečtení rizikového pojistného a počátečních a správních nákladů má být investována do nákupu podílových jednotek. Vůle žalovaného vyplatit pojistné plnění v kapitálové hodnotě snížené o náklady a rizikové pojistné byla zásadní při uzavírání Pojistné smlouvy nejen pro žalobce, ale i pro žalovaného, kdy v případě absence ujednání o nákladech a rizikovém pojistném, by žalovaný [příjmení] smlouvu neuzavřel, neboť v ekonomické rovině by absence těchto ujednání pro žalovaného znamenala, že by pojistnou ochranu a správu investic poskytoval bezúplatně. Nemožnost objektivního určení, jaká část běžného pojistného po odečtení rizikového pojistného a počátečních a správních nákladů má být investována do nákupu podílových jednotek, se tak promítá do všech relevantních aspektů smluvního vztahu Pojistné smlouvy. Toto ujednání proto nelze od ostatního obsahu pojistné smlouvy oddělit a způsobuje tedy neplatnost celé uzavřené Pojistné smlouvy jako takové; jde přitom o neplatnost absolutní.

51. Z právě uvedeného závěru vyplývá, že žalobce platil žalovanému pojistné na základě absolutně neplatné Pojistné smlouvy, čímž vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 SOZ představující jednotlivé platby pojistného, které je dle § 451 odst. 1 SOZ povinen žalovaný vydat.

52. Soud však považuje za významné nepřehlédnout, že to nebyl pouze žalobce, který z neplatné Pojistné smlouvy plnil formou jednotlivých plateb pojistného, ale i žalovaný po celou dobu existence domnělé Pojistné smlouvy poskytoval žalobci pojistné krytí (které bezesporu nečinil bezplatně) a také správu prostředků a jejich investování dle vymezení portfolia (což také nebyla bezplatná činnost). Jinými slovy v případě neplatnosti Pojistné smlouvy vzniklo i na straně žalobce bezdůvodné obohacení spočívající v přijatém plnění od žalovaného.

53. S ohledem na tvrzení žalobce, že bezdůvodné obohacení na straně žalovaného vzniklo úmyslně, zdůrazňuje soud především, že ze samotné skutečnosti, že žalovaný se žalobcem uzavřel neplatnou Pojistnou smlouvu, nelze dovodit úmysl žalovaného se bezdůvodně obohatit. O úmyslné bezdůvodné obohacení na straně žalovaného by šlo pouze v případě, že by věděl, nebo byl alespoň srozuměn s tím, že přijímáním běžného pojistného od žalobce se bezdůvodně obohacuje. Jak bylo v řízení zjištěno, žalovaný jednal po celou dobu s žalobcem tak, jako by Pojistná smlouva byla platně uzavřena, poskytoval mu z ní plnění, a vždy postupoval v souladu s Pojistnou smlouvou, jako by byla platná. Dle názoru soudu z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný přijímal plnění od žalobce z domnělého titulu platné Pojistné smlouvy a nelze tak dovodit, že tato plnění přijímal s úmyslem bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce. Teprve konečné, pravomocné, autoritativní rozhodnutí individuálně konstatující neplatnost této konkrétní Pojistné smlouvy, je pro obě strany tím rozhodným okamžikem, kdy má na jisto postavené, že Pojistná smlouva je neplatná a tedy, že přijaté plnění od žalobce je plněním bez právního důvodu. Na uvedeném nic nemění ani povědomí o rozhodovací praxi finančního arbitra v obdobných věcech, ani doporučení ČNB (viz výše dohledový benchmark ČNB [číslo] ze dne [datum], úřední sdělení ČNB ze dne [datum]). Soud tak shrnuje, že bezdůvodné obohacení na straně žalovaného vzniklého plněním žalobce k neplatné Pojistné smlouvě nelze považovat za úmyslné.

54. Vzhledem k námitce promlčení vznesené žalovaným soud zdůrazňuje, že podle § 107 odst. 1 SOZ se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se nejpozději právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle ustanovení § 107 odst. 1 SOZ, jimž se řídí i posuzovaný právní vztah založený Pojistnou smlouvou (§ 3028 OZ), rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu s kontraktem stiženým absolutní neplatností, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají. Touto vědomostí přitom ustanovení § 107 odst. 1 SOZ nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Objektivní a subjektivní promlčecí doby pak počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba.

55. V posuzovaném případě skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost sjednané Pojistné smlouvy, musely být žalobci známy již v okamžiku uzavření této smlouvy, neboť se jedná o neplatnost spočívající v textu samotné Pojistné smlouvy, jejíž obsah a skutečnosti vedoucí k jejímu uzavření žalobce znal nejpozději jejím podpisem.

56. Neplatnost Pojistné smlouvy nezaložila žádná další skutečnost, která vznikla, či se stala seznatelnou, až po uzavření Pojistné smlouvy. Ač, jak bylo výše uvedeno, lze žalobce ve smluvním vztahu s žalovaným považovat za spotřebitele, kterému je vnitrostátním a evropským právem poskytována zvýšená ochrana slabší smluvní strany, nelze zcela rezignovat na základní aspekty svéprávné osoby soukromoprávních vztahů a povinnosti počínat si při právním jednání alespoň minimálně obezřetně. Žalobci nic nebránilo použít totožnou argumentaci (vyjádřenou v návrhu) již ihned po podepsání Pojistné smlouvy a ani nebyly žádné překážky, které mu bránily v uplatnění jeho práva domoci se neplatnosti Pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení. Jinými slovy, žalobce měl a mohl vědět o neplatnosti Pojistné smlouvy ihned v okamžiku jejího podpisu a tedy i při každé platbě pojistného tak věděl (měl a mohl), že zde není platný důvod poskytovat plnění, dále věděl, komu takové plnění poskytoval a v jaké výši, tj. komu vzniklo na jeho úkor bezdůvodné obohacení a v jaké výši. V této souvislosti nelze přehlédnout okolnosti uzavření Pojistné smlouvy, kdy žalobce působil jako výhradní pojišťovací agent a Pojistnou smlouvu uzavíral jako vlastní návrh. Lze tedy očekávat, že žalobce byl seznámen s podmínkami a charakterem produktu již při podpisu Pojistné smlouvy, jak konečně uvedl v prohlášení spolupracovníka. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého placením pojistného žalobcem na podkladě absolutně neplatné Pojistné smlouvy je tak rozhodný okamžik, kdy žalobce hradil jednotlivé úhrady pojistného.

57. Pro posuzovaný případ pak uvedené znamená, že u každé jednotlivé platby pojistného běží subjektivní dvouletá promlčecí lhůta. Návrh k finančnímu arbitrovi na vydání bezdůvodného obohacení podal žalobce dne [datum], tedy mezní datum rozhodné pro promlčení vydání bezdůvodného obohacení v této části je den [datum], tj. dva roky před podáním návrhu k finančnímu arbitrovi. V souhrnu pak pojistné, které žalobce zaplatil před datem [datum] je promlčené. Žalobce ode dne [datum] uhradil celkem částku 124.000 Kč 58. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že žalovaný zaplatil žalobci dne [datum] částku ve výši 182.532 a [datum] částku 18.254 Kč Celkem tak žalovaný uhradil žalobci částku ve výši 200.786,45 Kč, přičemž nepromlčená část zaplaceného pojistného prospívá žalobci pouze co do částky 124.000 Kč. S ohledem na uvedené pak lze uzavřít, že žalobcův nárok na nepromlčené pojistné ve výši 124.000 Kč byl žalovaným uhrazen.

59. Dále se soud zabýval otázkou, zda námitka promlčení uplatněná žalobcem je v rozporu s dobrými mravy. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení pak lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je totiž třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku.

60. Jinými slovy, je třeba posoudit skutkové okolnosti, které nastaly až po úhradě každé jednotlivé splátky žalobce a vztahují se pouze k uplatnění námitky promlčení, nikoliv k platnosti či neplatnosti Pojistné smlouvy, okolnostem jejího vzniku atp. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný po celou dobu trvání (neplatné) Pojistné smlouvy poskytoval žalobci informace o jejím průběhu (viz výše výroční dopisy), nikterak neomezoval, či ovlivňoval žalobce v jeho uvážení, kdy uplatnit nárok na vydání bezdůvodného obohacení, a to po celou dobu trvání (neplatné) Pojistné smlouvy. Skutečnost, že žalobce uplatnil nárok na vydání bezdůvodného obohacení až po uplynutí subjektivní promlčecí doby (vztaženo k jednotlivým platbám), bylo tak pouze na jeho úvaze a bdělosti. Soud proto shrnuje, že v posuzované věci neshledal, že by k promlčení nároků žalobce došlo vinou žalovaného nebo že by námitka promlčení byla projevem zneužití práva na úkor žalobce a ani, že by některý z těchto důvodů byl naplněn v tak výjimečné intenzitě, která by odůvodňovala odepření práva uplatnit námitku promlčení. Soud připomíná, že uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.

61. S ohledem na výše uvedenou argumentaci soud uzavírá, že nelze vyhovět návrhu žalobce na nahrazení výroku [příjmení] v rozsahu uplatněném žalobou. Soud tak žalobu, zamítl shora ve výroku ad. II.

62. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce (spotřebitel) v řízení o jeho žalobě původně zahájené pod sp. zn. 16 C 29/2020 byl neúspěšný (výrok II.) a byl by povinen uhradit žalovanému (instituci) náhradu nákladů řízení. Současně však žalovaný (instituce) byl v řízení o jeho žalobě původně zahájené pod sp. zn. 65 C 182/2020 neúspěšný (procesně posuzováno řízení bylo zastaveno k zpětvzetí žaloby žalovaným) (výrok I.) a byl by tak povinen uhradit žalobci (spotřebiteli) náhradu nákladů řízení. Nároky účastníků na náhradu nákladů řízení se tak vzájemně potkávají. S ohledem na uvedené, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve výroku shora ad. III.

Poučení