75 C 2/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Žanetou Hoblíkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 33 386 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky, jdoucím od 14.3.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náhrady řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 1. 6. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 33 386 Kč se zákonným úrokem z této částky jdoucím od 14. 3. 2021 do zaplacení. Uvedená částka měla představovat peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla nepřiměřeně dlouhým řízením u finančního arbitra vedeným pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo]. Žalobce toto řízení zahájil dne 26. 7. 2017. Prvoinstanční řízení bylo ukončeno vydáním nálezu ze dne 29. 4. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo], kdy finanční arbitr návrh žalobce zamítl. Proti nálezu podal žalobce námitky, o kterých finanční arbitr rozhodl dne 1.6.2020 tak, že námitky žalobce zamítl. Řízení před arbitrem trvalo od 26. 7. 2017 do 2. 6. 2020, tedy 34 měsíců a 7 dnů. V řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě průtahů v řízení. Finanční arbitr nedodržel lhůtu pro vydání nálezu dle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi a současně lhůtu pro vydání nálezu neprodloužil. Nález byl vydán až 29. 4. 2020, tedy po uplynutí více jak 2 roků a 9 měsíců. Žalobce tvrdil, že finanční arbitr nevydal v řízení nález ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách, čímž žalobce udržoval v nejistotě ohledně výsledku sporu. Tím žalobci vznikla nemajetková újma. Řízení, které žalobce u finančního arbitra zahájil, se týkalo smlouvy investičního životního pojištění, kterou žalobce uzavřel s cílem vytvořit si finanční rezervu do budoucna. Žalobce se na finančního arbitra obrátil v náročné životní situaci, kdy měl důvodné podezření o neplatnosti smlouvy a obával se, že by o investované peníze (37 484 Kč) mohl přijít. Žalobce byl po celou dobu v existenční nejistotě, neboť se spor týkal významné výše prostředků. Řízení žalobce zatěžovalo nejen psychicky, když musel čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra. Žalovaná částka představuje za každý z prvních dvou roků částku 7 500 Kč (celkem 15 000 Kč) a za dalších 10 měsíců a 7 dnů částku 12 822 Kč. Základní částka tedy činí 27 822 Kč. Žalobce požadoval též navýšení základní částky o 20 % z důvodu nevydání nálezu v zákonných lhůtách a neprodloužení lhůt. Tvrdil, že pokud finanční arbitr sdělil dne 12. 4. 2018 svůj předběžný právní názor, de facto tím konstatoval, že měl v té době podklady pro rozhodnutí, měl tedy bezodkladně rozhodnout, což neučinil. Žalobce vyzval dne 14. 9. 2020 žalovanou ke kompenzaci nemajetkové újmy. Na tu žalovaná reagovala 15. 3. 2021, kdy uvedla, že se omlouvá za nepřiměřeně dlouhou celkovou dobu řízení a za nesprávný úřední postup, kterým finanční arbitr neinformoval účastníky o prodloužení lhůt k vydání rozhodnutí.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Připustila, že částečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kdy odkázala na výsledek předběžného projednání. Pokud k nějakým pochybením došlo, žalovaná se za ně omluvila a takové vyřízení považovala za dostačující. Délka řízení byla ovlivněna jak postupem žalobce, tak i instituce. Finanční arbitr musel vyzývat žalobce k odstranění vad návrhu na zahájení řízení a současně vždy musel s podáním jedné strany seznamovat stranu druhou. V průběhu řízení žalobce též disponoval s předmětem řízení, a na to musel finanční arbitr též reagovat. Namítala také to, že újma žalobci nevznikla.

3. Soud při svém rozhodnutí vyšel z níže uvedeného skutkového stavu:

4. Výzvou k úhradě přiměřeného zadostiučinění ze dne 14. 9. 2020 žalobce uplatnil u žalované nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem finančního arbitra v řízení FA/SR/ZP [číslo]. Uvedl, že řízení před finančním arbitrem bylo nepřiměřeně dlouhé, když trvalo od 14. 7. 2017 do 2. 6. 2020, tedy více jak 34 měsíců. Žalobce se s rozhodnutím finančního arbitra neztotožnil a podal proti němu žalobu podle části páté o.s.ř. O té ke dni výzvy nebylo rozhodnuto. Žalobce po žalované žádal celkem částku 55 250 Kč.

5. Účastníci řízení učinili nesporným, že tato výzva byla žalované doručena dne 14. 9. 2020.

6. Přípisem ze dne 15. 3. 2021 označeným jako žádost o náhradu škody – vyrozumění o předběžném projednání žalovaná žalobci sdělila, že zjistila, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu tím, že účastníci nebyli finančním arbitrem informováni o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí a také tím, že v řízení o vydání nálezu lze shledat průtahy spojené se složitostí řízení. Řízení o námitkách pak proběhlo v zákonných lhůtách. Současně konstatovala, že délka řízení v délce 34 měsíců je délkou nepřiměřenou. Žalovaná se tedy omluvila žalobci za nesprávný úřední postup finančního arbitra, spočívající v tom, že finanční arbitr neinformoval účastníky o prodloužení lhůty k vydání nálezu, dopustil se dílčích průtahů a celkovou délku řízení je možné považovat za nepřiměřenou.

7. Účastníci řízení učinili nesporným, že tento přípis byl právnímu zástupci žalobce doručen dne 15. 3. 2021.

8. Účastníci řízení učinili nesporným též obsah spisu z řízení před finančním arbitrem sp. zn. FA/SR/ZP [číslo]. Jeho podstatný obsah pak soud uvádí níže:

9. Dne 26. 7. 2017 byl finančnímu arbitrovi doručen návrh žalobce na zahájení řízení před finančním arbitrem, kterým se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, a to ve výši 37 508 Kč se zákonným úrokem z prodlení in eventum pro případ, že by finanční arbitr neshledal pojistnou smlouvu neplatnou, určení, že instituce je povinna zaplatit navrhovateli částku dlužného odkupného ve výši určené rozdílem mezi nově vypočteným odkupným bez snížení kapitálové hodnoty smlouvy o položky nákladů a poplatků a odkupným již vyplaceným spolu s úrokem z prodlení.

10. Dne 16. 8. 2017 finanční arbitr oznámil žalobci zahájení řízení, byl poučen o právní pomoci a o nákladech řízení před finančním arbitrem a vyzval ho k odstranění nedostatků návrhu a to tak, aby doložil důkazní prostředky, které dosud nedoložil (zejm. smluvní a související dokumentaci, pojistky, výpisy o aktuálním stavu pojištění, informace pro zájemce o pojištění osob, přehled poplatků, modelových příkladů týkajících se výpočtu odkupného, záznam o požadavcích a potřebách klienta, veškerou komunikaci navrhovatele s institucí). Dále byl vyzván k úplnému a srozumitelnému vylíčení rozhodných skutečností, tj. aby sdělil a doložil jaké předsmluvní a smluvní dokumenty mu byly předloženy před podpisem smlouvy a ty předložil nebo sdělil, proč jednotlivé dokumenty nemá, a dále uvedl důvody, které ho vedly k uzavření pojistné smlouvy. Dále byl žádán ke sdělení, zda mu instituce posílala výpisy pojištění a aby takové výpisy předložil a nebo sdělil, proč jednotlivé dokumenty nemá. Dále byl vyzván ke sdělení, jakým způsobem dospěl k částce 37 508 Kč, které se domáhá. V této výzvě pak současně finanční arbitr popsal specifika řízení. Uvedl, že je povinen postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Postupuje tak, že poté, co navrhovatel odstraní vady návrhu, vyzve instituci k vyjádření a předložení podkladů, případně vyzve třetí instituce nebo osoby. Průběžně podklady posuzuje a tam, kde je to účelné a nárok navrhovatele je oprávněný, snaží dosáhnout smírného řešení. Nelze-li smírného řešení dosáhnout, vydá rozhodnutí ve věci, a to po seznámení obou stran se shromážděnými podklady. Finanční arbitr rozhoduje nálezem, vždy však záleží na složitosti projednávaného sporu a součinnosti stran sporu či třetích institucí nebo osob. Dále uvedl lhůty pro vydání rozhodnutí a informace o opravných prostředcích. V řízení před finančním arbitrem není nutné právní zastoupení, řízení je bezplatné a nehrozí mu povinnost k náhradě nákladů řízení instituci v případě neúspěchu. Současně mu ale nemůže být přiznána náhrada nákladů řízení v případě, že je právně zastoupen.

11. Právním zástupcem žalobce bylo na výzvu k odstranění nedostatků ze dne 16. 8. 2017 reagováno dne 1. 9. 2017 tak, že žalobce další důkazní nepředložil, když uvedl, že spolu s návrhem předložil veškeré dokumenty, které měl k dispozici. Dále uvedl, že před uzavřením smlouvy neobdržel žádné dokumenty. Důvodem uzavření pojistné smlouvy bylo, že žalobce přesvědčila prezentace zástupce instituce a důvěra v dobré jméno instituce. Dále uvedl, že si není vědom toho, že by obdržel výpisy pojištění. Jde – li o částku, které se domáhá, tedy 37 508 Kč, pak ta odpovídá uhrazenému pojistnému za dobu trvání smlouvy při zohlednění mimořádných výběrů.

12. Dne 25. 10. 2017 oznámil finanční arbitr instituci zahájení řízení a současně vyzval instituci k předložení dokumentace týkající se předmětu sporu, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení. Finanční arbitr žádal o doložení veškerých smluvních dokumentů vážících se k pojistné smlouvě [číslo] oznámení adresovaných navrhovateli o jakékoliv změně smluvních podmínek, relevantní komunikace s navrhovatelem vztahujících se k jeho návrhu, o doložení zda a jak instituce plnila informační povinnost, výpisů pojištění, vývoje pojistného účtu pojistníka. Dále vyzval instituci, aby uvedla, zda pojištění stále trvá, aby identifikovala pojišťovacího zprostředkovatele, doložila, že tento vykonával svou činnost s odbornou péčí a aby uvedla, že pojišťovací zprostředkovatel zaznamenal požadavky a potřeby navrhovatele související s pojištěním.

13. Dne 3. 11. 2017 instituce požádala o prodloužení lhůty ve smyslu § 11 zákona o finančním arbitrovi. Té finanční arbitr dne 14. 11. 2017 vyhověl a lhůtu prodloužil o dalších 15 dní, tedy do 27. 11. 2017.

14. Dne 30. 11. 2017 instituce opětovně požádala o prodloužení lhůty z důvodu, že se jí dosud nepodařilo zajistit veškeré podklady. Finanční arbitr dne 6. 12. 2017 žádosti vyhověl a lhůtu prodloužil o dalších 15 dní, tedy do 12. 12. 2017.

15. Dne 4. 12. 2017 instituce zaslala své vyjádření, které čítalo 10 stran. Dne 5. 12. 2017 zaslala finančnímu arbitrovi CD s podklady.

16. Dne 12. 4. 2018 zaslal finanční arbitr právnímu zástupci žalobce dokument sdělení předběžného právního posouzení, výzva k vyjádření, výzva ke zpětvzetí návrhu na zahájení řízení s tím, že navrhovatele informoval o tom, že instituce vznesla námitku promlčení. Informoval navrhovatele o tom, že v případě důvodně podané námitky promlčení, což je posuzovaný případ, nelze promlčené právo přiznat. V tomto dokumentu finanční arbitr odkázal na rozhodující právní úpravu (§ 100 odst. 1, § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Dále finanční arbitr uvedl, že z dosud shromážděných podkladů má za prokázané, že navrhovatel uzavřel s institucí pojistnou smlouvu s počátkem pojištění dne 30. 10. 2012, s pojistnou dobou 30 let, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití, s pojistnou částkou pro případ smrti 10 000 Kč a ročním pojistným ve výši 8 000 Kč. Ohledně otázky neplatnosti předmětné pojistné smlouvy odkázal na rozhodnutí ze dne 26. 9. 2017 FA/SR/ZP [číslo] (které je též veřejnosti dostupné na webových stránkách finančního arbitra). Dále uvedl konkrétní částky, které byly na pojistnou smlouvu zaplaceny a uzavřel, že žalobci na bezdůvodném obohacení z důvodu promlčení za aplikace 3 leté promlčecí lhůty nebude možné přiznat ničeho. Ohledně své ustálené rozhodovací praxe v otázce promlčení odkázal na veřejně dostupnou sbírku svých rozhodnutí na webových stránkách [webová adresa]. Ohledně způsobu zúčtování pak finanční arbitr odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR.

17. Dne 3. 5. 2018 finanční arbitr opakovaně vyzval navrhovatele k vyjádření k předběžnému právnímu posouzení, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Současně finanční arbitr upozornil na možnost zastavení řízení podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o finančním arbitrovi v případě neposkytnutí potřebné součinnosti.

18. Na to bylo ze strany navrhovatele reagováno dne 7. 5. 2018 tak, že o zpětvzetí návrhu na zahájení řízení neuvažuje a vyzval navrhovatele k dalšímu procesnímu postupu.

19. Dne 2. 8. 2018 finanční arbitr zaslal navrhovateli a instituci výzvu k seznámení podkladů pro rozhodnutí.

20. S podklady pro vydání rozhodnutí se osobně seznámil zástupce instituce dne 11. 9. 2018.

21. Dne 14. 9. 2018 zaslal právní zástupce žalobce žádost finančnímu arbitrovi o zaslání vyjádření a podkladů do datové schránky nebo na e-mail.

22. Dne 25. 9. 2018 zaslat finanční arbitr právnímu zástupci navrhovatele [příjmení] s podklady.

23. Dne 22. 10. 2018 zaslal právní zástupce navrhovatele finančnímu arbitrovi 11 stránkové vyjádření, ve kterém navrhl nové důkazy a odkázal na značné množství judikatury a vzal svůj návrh částečně zpět a současně uvedl, že žádá mj. určení, že pojistná smlouva je neplatná.

24. Dne 12. 6. 2019 vyzval finanční arbitr instituci k vyjádření k námitce promlčení, kterou vznesl navrhovatel ve vyjádření ze dne 22. 10. 2018. Na to instituce reagovala dne 21. 6. 2019. 25. 19. 7. 2019 vyzval finanční arbitr navrhovatele k doložení dalších podkladů, k čemuž mu určil lhůtu 15 dnů od doručení. Na tu nebylo reagováno.

26. Dne 29. 4. 2020 byl vydán nález, kterým byl návrh zamítnut, a to proto, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení byl promlčen za aplikace 3 leté promlčecí lhůty. Finanční arbitr tedy rozhodl tak, jak předestřel při sdělení svého předběžného právního názoru.

27. Dne 14. 5. 2020 byly ze strany navrhovatele podány proti nálezu námitky.

28. Téhož dne finanční arbitr zaslal instituci výzvu k vyjádření k námitkám, které podal navrhovatel.

29. Na tu bylo ze strany instituce reagováno dne 27. 5. 2020.

30. Dne 1. 6. 2020 bylo vydáno rozhodnutí o námitkách, kterým byly námitky zamítnuty a nález byl jako správný potvrzen s tím, že na jeho závěry bylo odkázáno. Rozhodnutí o námitkách nabylo právní moci dne 9. 6. 2020.

31. Soudu je z úřední činnosti známo, že proti shora specifikovanému nálezu finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách byla k zdejšímu soudu žalobcem podána žaloba podle části 5. o.s.ř. Ta byla rozsudkem ze dne 10. září 2021, č.j. 38 C 102/2020-116 jako nedůvodná zamítnuta. V něm soud prvního stupně konstatoval, že:„ Nicméně soud si v rámci řízení jako předběžnou otázku vyhodnotil tuto otázku sám a má za nespornou skutečnost, že předmětná smlouva je od počátku absolutně neplatná z důvodu neurčitého sjednání esenciálních náležitostí smlouvy a to ujednání o počátečních a správních nákladech, o které se snižovala kapitálová hodnota pojištění a rizikového pojistného, kdy tato ujednání nejsou od ostatních ujednání pojistných podmínek oddělitelná. Tento závěr již učinily soudy prvního stupně i odvolací v kauzách s totožným či obdobným předmětem řízení. Žalobci a žalované tedy na základě neplatné smlouvy vzniklo bezdůvodné obohacení spočívající jednak v zaplaceném pojistném (na straně žalované) a pojistném krytí (na straně žalobce). V tomto směru tedy soud dal za pravdu žalobci. Předmětem přezkumu soudu se tak stalo pouze rozhodnutí finančního arbitra týkající se úhrady částky, která představuje bezdůvodné obohacení žalované.“ Soud prvního stupně shodně jako finanční arbitr dospěl k závěru, že nelze dovodit úmysl instituce se bezdůvodně obohatit na úkor žalobce ani neshledal námitku promlčení, kterou instituce vznesla za nemravnou. Dále uvedl, že:„ Ohledně promlčení soud uzavírá, že finanční arbitr chybně použil promlčecí lhůtu tříletou. Dle názoru soudu prvního stupně a ustáleného rozhodovací praxe odvolacích soudů v obdobných případech se žalobce o vzniku bezdůvodného obohacení, jeho výši a o tom, kdo se na jeho úkor obohatil, dozvěděl vždy při uskutečnění každé platby pojistného, takže všechny okolnosti o vzniku, výši a o tom, kdo a na čí úkor bezdůvodné obohacení získává, byly žalobci známy v průběhu pojistného vztahu od okamžiku uzavření pojistné smlouvy. V takovém případě lze uplatnit pouze subjektivní dvouletou promlčecí lhůtu. Pokud by soud vycházel z dvouleté promlčecí doby, pak s ohledem na to, že k zaplacení poslední platby pojistného došlo dne 30.1.2014, pak dvouletá promlčecí doba uplynula již ke dni 30.1.2016. Návrh k finančnímu arbitrovi, kterým se staví běh promlčecí doby, žalobce podal až dne 26.7.2017 a v té době již byl jeho nárok promlčen. Finanční arbitr tedy rozhodl správně a soudu nezbylo, než žalobu jako bezpředmětnou zamítnout.“ 32. Z úřední činnosti je soudu známo, že právní zástupce žalobce zastupuje klienty v souvislosti s nároky vyplývajícími ze smluv o investičním životním pojištění opakovaně (srov. např. věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 29/2020, 39 C 75/2020 etc.).

33. Po právní stránce soud zhodnotil nárok žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jako„ OdpŠk“).

34. Dle § 1 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.“ 35. Podle § 13 odst. 1 a 2 OdpŠk.:„ (1) Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.“ 36. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk.:„ (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.“ (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

37. Podle čl. 6 odst. 1 sdělení č. 209/1992 Sb., sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících (dále také jako„ Úmluva“):„ každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ 38. Podle ust. § 1 odst. 1 písm. e) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“):„ k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen„ arbitr“), jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění.“ 39. Podle ust. § 8 zákona o finančním arbitrovi:„ řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu.“ 40. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi:„ arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.“ 41. Podle ust. § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi:„ arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.“ 42. K institutu finančního arbitra soud uvádí, že jde o orgán, který byl zřízen za účelem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu. Primárním cílem finančního arbitra je tam, kde je spotřebitel v právu, přivést strany sporu ke smírnému řešení sporu tak, aby se spotřebitel nemusel obracet na soud a nemusel hradit náklady soudního řízení, protože řízení před finančním arbitrem je bezplatné. Při rozhodování aplikuje finanční arbitr rozhodné psané právo, posuzuje všechny shromážděné podklady samostatně i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím k předmětu projednávaného sporu. Finanční arbitr se tam, kde je to možné, opírá a odvolává na relevantní ustálenou judikaturu obecných soudů, Ústavního soudu nebo Soudního dvora Evropské unie. Takovým odborným požadavkům finanční arbitr v posuzovaném případě dostál, když svá rozhodnutí řádně a s odkazem judikaturu odůvodnil. Současně se snažil o mimosoudní vyřešení věci a minimalizaci nákladů účastníků, když avizoval svůj předběžný právní názor a žalobce výslovně odkázal na veřejnou sbírku svých rozhodnutí v obdobných věcech.

43. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zákonná úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení se nachází v zákoně č. 82/1998 Sb., zejména v jeho ustanoveních § 13 OdpŠk (shodně v § 22 OdpŠk) a v § 31a OdpŠk. Na tuto zákonnou úpravu pak navazuje Stanovisko, které se podrobněji zabývá mimo jiné posouzením celkové délky řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí či § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a výkladem ustanovení § 31a OdpŠk. Stanovisko je však možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy hovoří o„ projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem.“ 44. Soud se tak zabýval otázkou, zda na projednávanou věc – tedy správní řízení před finančním arbitrem - dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí. To z toho důvodu, že v případě věty třetí § 13 stát odškodňuje nepřiměřenou délku celého řízení, kdežto v případě věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy. Pro zodpovězení této otázky je nutné nejprve posoudit, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy či nikoliv.

45. Jak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, konstatoval, pro rozhodnutí o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy je nutné zodpovědět tři základní otázky, a to:

1. Zda jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku.

2. Zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu.

3. Zda je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy.

46. Předmětem posuzovaného řízení před finančním arbitrem bylo vydání bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy. Je nepochybné, že se jednání o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v zákoně o finančním arbitrovi. To, že zákon o finančním arbitrovi má svůj původ v unijním právu, není podstatné, neboť se nejedná o přímý výkon práv podle unijních předpisů. Poslední otázku, tedy zda má právo civilní povahu, je třeba zodpovědět také kladně, neboť řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, do jisté míry jej má nahrazovat.

47. Žalobce se obrátil žalobou dle části V. o.s.ř. na zdejší soud, tedy na správní řízení navazuje soudní přezkum. Zdejší soud má tak za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se aplikuje i v daném řízení, nejen proto, že navazoval soudní přezkum, ale i z toho důvodu, že samotné správní řízení podmínky aplikace článku 6 Úmluvy splňuje. Shodně pak i v odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2330/2016, kde se tento soudu zabýval i aplikací čl. 6 Úmluvy na správní řízení, na které soudní přezkum nenavazoval a čl. 6 Úmluvy ve svém dílčím závěru vztáhl i na stavební řízení. Na řízení před finančním arbitrem tak dopadá čl. 6 Úmluvy a tudíž i Stanovisko, neboť jde o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk na odškodnění nesprávného úředního postupu - nepřiměřenou délku řízení. Žalobce pak požadoval odškodnění za nepřiměřenou délku řízení před finančním arbitrem.

48. Pro úspěšnost žalob o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to 1) existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, 2) vznik škody nebo nemajetkové újmy a 3) existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody nebo nemajetkové újmy na straně žalobce.

49. Soud se zabýval v prvé řadě otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nepřiměřené délce řízení před finančním arbitrem (když takový úsek žalobce vymezil ve své žalobě), tedy zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nutné hodnotit jako nepřiměřenou délku řízení, takovou délku, která neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení samotného státu, v tomto případě správního orgánu, nikoliv účastníků řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Z tohoto důvodu nelze vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě z čl. 6 Úmluvy, mohla být pokládána za přiměřenou, je tedy nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

50. Řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno dne 26. 7. 2017 a bylo skončeno dne 9. 6. 2020 (kdy nabylo právní moci rozhodnutí finančního arbitra o námitkách). Celková délka řízení tedy činila téměř 3 roky. Ačkoliv je třeba vzít v potaz, že jde de facto o dvoustupňové řízení, kdy finanční arbitr nejprve rozhoduje o věci nálezem a poté, jsou-li podány námitky, vydává rozhodnutí o námitkách, nelze i přes nikoliv nezanedbatelnou složitost posuzované věci (kdy jde o posouzení nároků ze smluv, které jsou založeny na obsáhlých obchodních podmínkách, kdy je třeba též pečlivě zkoumat jednotlivé platby plněné na pojistnou smlouvu, kdy nelze opomenout vyšetřovací povinnost finančního arbitra dle § 12 odst. 3 zákona o finančním arbitrovi) nelze dospět k závěru, že by téměř 3 letá doba řízení byla přiměřená. První z podmínek, tedy existence nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení je tedy splněna.

51. Dále se soud zabýval druhou z podmínek, a to tím, zda žalobci nepřiměřeně dlouhým řízením mohla škoda, resp. nemajetková újma vzniknout.

52. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že se v řízeních spadajících pod čl. 6 Evropské úmluvy vychází z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu z nejistoty ohledně výsledku řízení a žádné důkazy se v tomto ohledu zásadně nevyžadují, jelikož újma vzniká samotným porušením práva. Článek 6 Evropské úmluvy se na správní řízení před finančním arbitrem vztahuje a vznik újmy na straně žalobce je tak presumován. To však nemění nic na tom, že tato domněnka může být vyvrácena.

53. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, ze dne 25. 1. 2012 dovodil, že:„ Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován; odškodňována je tedy újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení a s ním souvisejícím právním postavením poškozeného.“ 54. Za aplikace shora uvedeného rozhodnutí soud dospěl k závěru, že druhá z podmínek, a to existence nemajetkové újmy splněna nebyla, neboť vyvratitelná domněnka vzniku újmy byla v posuzovaném případě vyvrácena, a to samotným obsahem spisu v řízení před finančním arbitrem. Žalobce totiž nebyl finančním arbitrem udržován ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, neboť finanční arbitr dne 12. 4. 2018 informoval právního zástupce žalobce o předběžném právním názoru v tom smyslu, že vzhledem k tomu, že instituce vznesla námitku promlčení, nárok žalobce je promlčen. Finanční arbitr tímto podáním odkázal na svá předchozí rozhodnutí v typově obdobných věcech, která jsou veřejně dostupná na webových stránkách, a též na soudní judikaturu. Následně nálezem i rozhodnutím o námitkách rozhodl zcela v souladu se svým předběžným právním názorem, když konstatoval, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení je, za aplikace 3 leté objektivní promlčecí lhůty promlčen. Že nešlo o právní názor nepřípadný a zjevně svévolný pak bylo potvrzeno i v následném soudním přezkumu před soudem prvního stupně, když žaloba žalobce byla zamítnuta a soud vzhledem k ustálené judikatuře vyšších soudů dospěl k závěru, že nárok žalobce je promlčen o to více, když se má správně aplikovat 2 letá subjektivní promlčecí lhůta. Závěr o neexistenci nejistoty žalobce ohledně výsledku řízení je pak o to zřetelnější, pokud byl žalobce zastoupen právním zástupcem, který se sporům vzniklým z investičního životního pojištění dlouhodobě věnuje, rozhodovací praxe finančního arbitra (navíc veřejně dostupná) mu tudíž musela být známa. Je třeba tak konstatovat, že nemajetková újma charakterizovaná nejistotou ohledně výsledku sporu, která by byla způsobená nepřiměřeně dlouhým řízením, v posuzované věci žalobci nevznikla.

55. Argumentoval – li žalobce tím, že nesprávný úřední postup je spatřován i v tom, že finanční arbitr nevydal nález v zákonem stanovené lhůtě a ani lhůtu pro vydání nálezu neprodloužil, v tomto směru lze žalobci přisvědčit. Je pravdou, že sdělil-li finanční arbitr žalobci v roce 2018 předběžný právní názor, je třeba dospět k závěru, že k tomuto okamžiku musel mít k dispozici podklady pro vydání nálezu. Měl tedy ve lhůtě stanovené § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi rozhodnout nebo alespoň lhůtu prodloužit (kdy však soud má za to, že samotný formalistický úkon prodloužení lhůty pro vydání nálezu by k rychlejšímu vyřízení věci jen těžko přispěl). Nelze však přehlédnout, že i poté se argumentace účastníků dále rozvíjela a následně vzal navrhovatel návrh částečně zpět. Ani v posuzovaném případě však nelze dospět k závěru, že by v důsledku takového postupu žalobci vznikla nemajetková újma, a to ze stejných důvodů avizovaných shora. Nad to žalobce se svou žalobou domáhal nároku na nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením. Vzhledem k tomu, že jsou splněny podmínky aplikace čl. 6 Úmluvy, věc je třeba posuzovat z hlediska splnění předpokladů pro odškodnění za nepřiměřenou délkou řízení a další specifika řízení pak jsou posuzována v rámci úvah o navýšení či snížení odškodnění.

56. Pokud žalovaná v rámci předběžného projednání nároku konstatovala nesprávný úřední postup, který spatřovala v tom, že finanční arbitr neinformoval účastníky o prodloužení lhůty k vydání nálezu, dopustil se dílčích průtahů a celkovou délku řízení je možné považovat za nepřiměřenou, učinila tak nad rámec zákona, když ve věci nebyly naplněny všechny podmínky vzniku odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu, neboť nemajetková újma žalobci nevznikla. Pokud se žalovaná žalobci omluvila, nelze její vyřízení žádosti považovat za nedostatečné.

57. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou výrokem I. zamítl.

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (příprava účasti na jednání dle § 1 odst. 3 písm. b), písemné podání – vyjádření k žalobě dle písm. a), účast na jednání soudu dne 18. 2. 2022 a účast na vyhlášení rozsudku dne 25. 2. 2022 dle písm. c). Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o.s.ř.

Poučení