38 C 102/2020-116

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce], [PSČ] zastoupen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa], [PSČ] proti žalované: [osobní údaje žalované] se sídlem [adresa], [obec a číslo], zastoupena [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátem se sídlem [adresa], [PSČ] za účasti České republiky zastoupené [anonymizována tři slova], se sídlem [adresa], [PSČ] o žalobě podle ust. § 244 a násl. zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby soud nahradil nález finančního arbitra č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] potvrzený rozhodnutím o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] tak, že: [anonymizováno] [právnická osoba] [IČO] se sídlem [adresa žalované] bytem [ulice a číslo] [PSČ] [obec a číslo] zaplatit částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, [anonymizováno] [právnická osoba] je povinna zaplatit sankci podle § 17 a zákona o finančním arbitrovi ve výši 10% z částky, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci dle bodu 1 a to na účet kanceláře finančního arbitra do 3 dnů ode dne právní moci rozhodnutí, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, jejíž výše a lhůta splatnosti uvedena v samostatném usnesení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice, zastoupené finančním arbitrem náhradu nákladů řízení ve výši [částka] a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání rozhodnutí uvedeného ve výroku tohoto rozsudku s tím, že na základě návrhu žalobce k finančnímu arbitrovi ze dne [datum], kterým se domáhal určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a vydání bezdůvodného obohacení v částce [částka] s příslušenstvím in eventum zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi řádně vypočteným odkupným a odkupným ve výši [částka], které žalobce od instituce obdržel a úrok z prodlení ve výši 8,05% p.a. z takto vypočtené částky ode dne [datum] do zaplacení, rozhodl finanční arbitr nálezem tak, že návrh podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítl. Žalobce podal v otevřené lhůtě proti tomuto nálezu námitky, které finanční arbitr rozhodnutím o námitkách ze dne [datum] zamítl a nález potvrdil. Žalobce je přesvědčen, že finanční arbitr dospěl v nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách postupem v rozporu s judikaturou NS ČR, neboť se z důvodu hospodárnosti nezabýval meritem věci. Žalobce proto požaduje, aby soud podrobil jeho rozhodnutí v plném rozsahu revizi a nahradil jej soudním rozhodnutím podle návrhu žalobce. Žalobce namítl, že nález finančního arbitra je zatížen vadami spočívajícími v tom, že sice konstatoval promlčení nároku, aniž se však zabýval nárokem samým. Dále nesprávně vyhodnotil námitku nemravnosti, kterou vůči námitce promlčení žalobce vznesl a nedostatečně zjistil a nesprávně vyhodnotil předložené důkazy prokazující úmysl žalované bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce. Žalobce žádal vyplacení řádného plnění z pojistné smlouvy pro případ, že by finanční arbitr shledal pojistnou smlouvu platnou. Finanční arbitr se však platností pojistné smlouvy nezabýval s ohledem na procesní ekonomii. Tento postup je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR a to např. rozsudkem ze dne 5.8.2009, sp. zn. 28 Cdo 2152/2009. Žalobce proto žádá soud, aby se zabýval otázkou platnosti pojistné smlouvy. Má za to, že předmětná pojistná smlouva je neplatná, a to zejména z důvodu nesjednání rozsahu pojistného plnění přímo vázáného na kapitálovou hodnotu pojištění, za stavu, kdy sjednání rozsahu pojistného plnění v případě pojistné události je tak esenciální náležitostí pojistné smlouvy ve smyslu § 2 zákona o pojistné smlouvě. Výše kapitálové hodnoty pojištění je pak ovlivněna mj. počátečními a správními náklady, poplatky a rizikovým pojistným za základní pojištění. Bez znalosti hodnoty kterékoliv uvedené položky není možné řádně určit rozsah pojistného plnění z pojištění. Součástí pojistné smlouvy však nebyly pojistně technické zásady a přehled poplatků, na které smlouva odkazuje (odkázal se na rozsudek NS ČR, sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a dále např. na rozsudek [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], jč. [číslo jednací]). Ve smlouvě rovněž není ani uveden způsob výpočtu výše inkasních nákladů ani jejich konkrétní výše. Z důvodu neurčitosti těchto položek je tedy pojistná smlouvy absolutně neplatná z důvodu nesjednání rozsahu pojistného plnění. Dalším důvodem absolutní neplatnosti uvedené smlouvy je nesjednání rizikového pojistného, které je esenciální součástí jakékoliv pojistné smlouvy (viz např. rozsudek [anonymizováno] v [obec] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). [příjmení] pojistné, které ovlivňuje výši plnění při dožití je zásadním ujednáním pojistné smlouvy a jeho neplatnost proto způsobuje neplatnost pojistné smlouvy jako celku. Dále žalovaná nesdělila žalobci před uzavřením pojistné smlouvy zásadní informace o nákladové struktuře pojistné smlouvy, která je pro spotřebitele významná, aby mohl učinit kvalifikované rozhodnutí, zda pojistnou smlouvu uzavře či nikoliv, neboť tato struktura přímo ovlivňuje rozsah pojistného plnění. Tento postup je nutno právně kvalifikovat jako jednání porušující zákaz nekalých obchodních praktik ve smyslu § 4 odst. 1 zák. [číslo] Sb a sjednání smlouvy v rozporu se zákonem podle § 39 občanského zákoníku (viz např. rozhodnutí [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], jč. [číslo jednací]). Dalším důvodem neplatnosti pojistné smlouvy je neurčitost způsobu snižování kapitálové hodnoty o počáteční a správní náklady, tedy též ve smyslu ust. § 37 odst. 1 starého obč. zák., neboť neurčitá ujednání v bodu 2.5 až 2.7 DPP (určení výše počátečních a správních nákladů o které je snižována kapitálová hodnota, která je základem pro pojistné plnění) nejsou oddělitelná od zbytku pojistné smlouvy. Žalobce uhradil žalované na pojistném během trvání pojištění celkem [částka]; žalovaná žalobci z pojistné smlouvy plnila z titulu odkupného ve výši [částka]. Žalovaná se tak z neplatné pojistné smlouvy bezdůvodně obohatila o částku ve výši [částka], tato částka tedy představuje bezdůvodné obohacení žalované. Dále žalovaná vznesla v řízení před finančním arbitrem námitku promlčení, kterou žalobce považuje za nemravnou a to proto, že námitkou promlčení uplatňuje nárok právě na kapitálovou hodnotu, kterou by nikdy nezískala, pokud by byla pojistná smlouva řádně uzavřena. Získává tak majetkový prospěch, přestože důvody neplatnosti pojistné smlouvy sama zapříčinila. Akceptace této námitky by byla v rozporu se zásadou stanovenou v § 6 odst. 2 občanského zákoníku. Při uplatnění této námitky není žalovaná v dobré víře, neboť věděla, že tak získává finanční prostředky, které by si nemohla ponechat, pokud by pojistná smlouva byla platná, neboť by je vždy musela vyplatit žalobci, resp. osobě oprávněné. Smlouvy investičního životního pojištění jsou běžně uzavírány na 20 a více let a je pro ně charakteristická výrazná časová asymetrie v rozložení plnění povinností smluvních stran, přičemž není reálně očekávatelné, že by se žalobce domáhal vrácení zaplaceného pojistného před uplynutím promlčecí doby. [příjmení] asymetrie se projeví v neprospěch pojistníka (zde žalobce) právě v případě konstatování neplatnosti pojistné smlouvy, naopak pro pojistitele (zde žalovanou) je toto konstatování v jeho prospěch, když po uplynutí promlčecí doby se pojistník zásadně nedomůže vrácení celého zaplaceného pojistného a žalovaná tak získá finanční prostředky, které by si v případě platné smlouvy nikdy nemohla ponechat. Pojistník se tak ocitá v pasti, neboť po uplynutí základní promlčecí doby pro něj nebude dovolání se neplatnosti pojistné smlouvy ekonomicky výhodné a zároveň nemá jinou možnost bránit se protiprávnímu jednání pojišťovny, kterému je vystaven na základě vadné pojistné smlouvy. Takový stav považuje žalobce v právním státě za nepřípustný a použití institutu dobrých mravů je zde zcela namístě, při zohlednění specifických okolností konkrétního sporu a zabrání se tak neopodstatněnému vychýlení rovnováhy mezi účastníky smluvního vztahu nemravným způsobem. Žalovaná po celou dobu trvání pojištění jednala v rozporu s pojistnou smlouvou, když vědomě snižovala kapitálovou hodnotu pojištění o náklady a poplatky, o nichž žalobce předem neinformovala a jejichž výši žalobci nesdělila a to svévolně, dle svého uvážení. Žalovaná o tomto postupu neinformovala rovněž ani odbornou a laickou veřejnost. Dále žalovaná postupovala v rozporu s pojistnou smlouvou, když k datu zániku pojištění jednostranně započetla dosud neuhrazené počáteční náklady resp. rezervu na nesplacené počáteční náklady, kterou svévolně zvýšila o odkupní koeficient nesplacených počátečních nákladů 0,85, díky které stouply až na částku [částka] a žalovaná proto nevyplatila žalobci žádné odkupné. Pojistná smlouva však neobsahuje žádné ustanovení o jejich zesplatnění při předčasném ukončení pojistné smlouvy. ČNB takové jednání považuje za porušení odborné péče, jak vyplývá z dohledové výzvy ČNB zaslané žalobci dne [datum] a následující korespondence. Jednání v rozporu s odbornou péčí nemůže požívat právní ochrany. Žalovaná rovněž nealokovala pojistné dle dohodnutých principů, když namísto alokace 100% zaplaceného pojistného do investičního programu dle vůle žalobce nejprve část alokovala do kapitálové hodnoty negarantované, z níž umořila své náklady a rizikové pojistné a teprve poté zbylou část alokovala do kapitálových hodnot zvolených žalobcem v pojistné smlouvě a o tomto postupu žalobci nikdy neinformovala. Jednání žalované se shora uvedených důvodů nelze poskytovat právní ochrany (odkaz na rozsudek NS ČR 312 Cdo 1566/2017 ze dne 13.2.2019). Žalovaná také utajením výše počátečních a správních nákladů získala konkurenční výhodu oproti jiným pojišťovnám nabízejícím podobný produkt, který se tak jevil opticky výhodnější, než jiných soutěžitelů, kteří nákladovou strukturu netajili. K posouzení mravnosti námitky promlčení je třeba posoudit i skutečnosti, že návrh pojistné smlouvy předkládala odborně a personálně vybavená pojišťovna, která působí na trhu ČR již mnoho desítek let a je veřejností vnímána jako zavedená a důvěryhodná pojišťovna s povinností postupovat s odbornou péčí, pojišťovací trh podléhá dozoru ČNB a je předpoklad toho, že činnost pojišťoven je průběžně prověřována, povinnost jednat s odbornou péčí se vztahuje i na pojišťovacího zprostředkovatele, který má rovněž povinnost chránit zájmy spotřebitele, z kampaně vedené žalovanou pod názvem„ Takové lepší spoření“ spotřebitelé získali zavádějící informace o tom, že předmětný produkt je beznákladový, žalovaná přijímala část pojistného po té, co bylo zveřejněno stanovisko ČNB obsažené v Úředním sdělení ČNB ze dne [datum] zveřejněném dne [datum] ve Věstníku ČNB a věděla o tom, že pojistná smlouva je uzavřena v rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele. Žalovaná rovněž postupovala v rozporu s dohledovým benchmarkem ČNB [číslo] ze dne [datum] a požadované informace o nákladové struktuře žalobci nesdělila. Počínaje rokem [rok] začal finanční arbitr žalovanou informovat o důvodech neplatnosti smluv investičního životního pojištění a to v rámci jednání o ústním vysvětlení, která finanční arbitr nařizoval ve správních řízeních, avšak žalovaná neučinila žádná opatření. K nemravnosti námitky promlčení žalobce odkázal rovněž na nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 2700/25 ze dne 8.11.2016. Lze tedy shrnout, že žalovaná se přijímáním pojistného od žalobce po [datum] úmyslně obohacovala, neboť znala důvody neplatnosti pojistné smlouvy a neučinila nic, co by vedlo k odstranění závadného stavu (viz např. rozsudek NS ČR ze dne 20.2.2003, sp. zn. 33 Odo 938/2002, ačkoliv má povinnost monitorovat změny právních předpisů a zřídit oddělení compliance zajišťující soulad její činnosti v jejích vnitřních předpisů s právním řádem. Tímto jednáním žalovaná hájila výlučně své ekonomické zájmy a to na úkor oprávněných zájmů žalobce. Žalobce má rovněž za to, že soud by měl ex officio rozhodnout znovu o sankci ve smyslu § 17a zákona o finančním arbitrovi, odkázal se při tom na výklad uvedeného ustanovení Nejvyšším správním soudem v rozsudku čj. 2 Ags 176/2006 ze dne 19.4.2007.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum] za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb. Již při jejím uzavření měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy a měl tak možnost se včas dovolat její údajné neplatnosti. Žalovaný byl navíc o vývoji informován prostřednictvím výročních dopisů a výpisu aktuálního stavu účtu. Podle starého občanského zákoníku je subjektivní promlčecí lhůta dvouletá, objektivní pak tříletá (§ 107 odst. 1 a 2). Žalovaná má tedy zato, že právo na vydání bezdůvodného obohacení zaplaceného přede dnem [datum] je tak promlčeno uplynutím uvedené promlčecí doby, neboť návrh na zahájení řízení u finančního arbitra byl podán až dne [datum]. V nepromlčeném období od [datum] do [datum] sice dne [datum] žalobce zaplatil částku [částka], avšak k tomu, že pojištění zaniklo ke dni [datum], tato platba žalobci vrácena. Sám žalobce ve svém vyjádření v řízení před finančním arbitrem ze dne [datum] uvedl, že tato platba byla plněním bez právního důvodu, a proto mu byla vrácen. Vznesl námitku promlčení (z opatrnosti pro případ, že by soud posoudil pojistnou smlouvu jako absolutně neplatnou) ve vztahu k zaplacenému pojistnému více než dva roky před uplatněním požadavku před finančním arbitrem a odkázal se na platnou judikaturu, např. usnesení NS ze dne 18.3.2008, sp zn. 28 Cdo 3977/2007 či usnesení NS ze dne 18.1.2021 sp. zn. 28 Cdo 3148/2009. S ohledem na hospodárnost řízení by se pak soud měl zabývat námitkou promlčení přednostně před posouzením samotného nároku žalobce v souladu s platnou judikaturou (viz např. usnesení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], čj [číslo jednací]). Ohledně počátku běhu a trvání promlčecí doby se odkázal na aktuální judikaturu a to např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 26.1.2021, sp zn. IV.ÚS 3551/20 a dále usnesení NS ze dne 24.11.2020 čj. 28 Cdo 2598/2020-240 dále potvrzené usnesením ÚS ze dne 23.2.2021, sp. zn. III. ÚS 94/21. Odmítla tvrzení žalobce, že by námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy. Pokud se žalobce náhle po téměř pěti letech od uzavření smlouvy domáhá vrácení finančních prostředků, ačkoliv pojišťovna po celou dobu mu poskytovala pojistné krytí, pak je to právě on, kdo jedná v rozporu s dobrými mravy. Upozornil např. na aktuální judikaturu a to např. na usnesení NS ČR ze dne 27.5.2020 čj. 23 Cdo 1254/2020-399, podle které je rozpor námitky promlčení s dobrými mravy třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nich je dovozován vznik uplatněného nároku. V tomto případě nelze dovodit, že by k marnému uplynutí promlčecí doby po vzniku nároku přispěla žalovaná či že by žalobci bránil ve včasném uplatnění nároku jakýkoliv závažný důvod (viz např. usnesení NS ČR ze dne 30.1.2020, sp. zn. 28 Cdo 4126/2019, usnesení čj. I.ÚS 2435/20 ze dne [datum]). Upozornila na závěry soudů ve skutkově i právně obdobných totožných řízeních k závěrům, že námitka promlčení vznesená žalovanou nemravná není, především poukázala na rozhodovací praxi senátu [anonymizována dvě slova] Městského soudu v Praze, který je příslušným k rozhodování o odvolání ve věcech řízení podle části V o.s.ř.. Žalovaná dále popřela, že by předmětná pojistná smlouva byla neplatná a žalobu považuje za účelovou snahu žalobce o získání finančních prostředků zpět. Případné důvody neplatnosti by se pak vztahovaly pouze na dílčí ujednání, nikoliv na smlouvu jako celek. Sám žalobce písemně potvrdil, že před uzavřením pojistné smlouvy mu byly poskytnuty všechny informace podle § 66 zákona o pojistné smlouvě a byly mu zodpovězeny všechny písemné dotazy ohledně sjednávaného pojištění a že kromě plného znění pojistné smlouvy převzal [anonymizováno] [číslo] (všeobecné pojistné podmínky) a [anonymizováno] [číslo] (doplňkové pojistné podmínky) pro sjednaná pojištění a byl s nimi seznámen. Žalobce po dobu více téměř pěti let nijak neprojevil nesouhlas s obsahem uvedené smlouvy. Nemůže jít k tíži žalované, že žalobce podpisem akceptoval uzavření smluvního vztahu, aniž by se zajímal o obsah podepisované smlouvy či smluvní dokumentace. V každém případě měl žalobce možnost při pochybnostech buď rovnou využít institutu výpovědi pojistné smlouvy do [anonymizováno] měsíců od sjednání, nebo se dovolat její relativní neplatnosti, což však neučinil. Při uzavření závazku se měl zajímat o to, jaké důsledky pro něj bude mít, tím spíše, když jde o závazek dlouhodobější. A pokud má spotřebitel pochybnosti či nějaké informace postrádá, měl by se snažit o jejich objasnění. Po uzavření smlouvy se stává spotřebitel stranou závazku, tudíž i pro něj platí zásady„ pacta sunt servanda“ a„ vigilantibus iura skripta sunt“, z nichž mu plyne povinnost dostát svým povinnostem vůči druhé smluvní straně a dbát o svá práva. Pozdější snaha se z tohoto závazku vyvázat s argumentací, že vlastně přesně nepochopil či mu nebylo objasněno, k čemu se zavázal, je v rozporu s principem poctivosti a dobrými mravy, kdy lze poukázat na nový občanský zákoník a to § 6 odst. 1, který stanoví povinnost každého jednat v právním styku poctivě. Dále je třeba vycházet ze zásady stanovené v § 4 odst. 1 ve spojení s § 3030 NOZ, která stanovuje zákonnou domněnku, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat, což ze strany žalobce očekávala i žalovaná. Dále se žalovaná odkázala i na definici průměrného spotřebitele uvedenou v § 4 NOZ a příslušnou judikaturu např. rozsudek NS ČR ze dne 30.5.2007, sp. zn. 32 Odo 229/2006 či rozsudek ze dne 30.10.2009, sp. zn. 23 Cdo 1057/2009. Dále poukázal na stanovisko vyjádření v nálezu Ústavního soudu ze de 10.4.2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13. Spotřebitel, byť jeho ochrana je významná, není zbaven povinnosti jednat objektivně obezřetně a s průměrným rozumem vyhodnotit uzavření příslušné smlouvy. K obdobnému stanovisku dospěl ÚS i v nálezu ze dne 11.11.2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11, který potvrzuje i NS v rozhodnutí ze dne 29.6.2010, sp. zn. 23 Cdo 1201/2009. Uvědomělý spotřebitel by si jen těžko mohl myslet, že uzavře pojistnou smlouvu, zaplatí pojistné a za několik let, až bude smlouva ukončena, mu žalovaná vyplatí veškeré jeho platby, aniž by mu účtovala jakékoliv poplatky. Dále žalovaná upozornila na nález ÚS ze dne 28.2.2013, sp. zn. III. ÚS 3900/12 a na rozsudek NS ze dne 16.10.2017, sp. zn. 32 Cdo 787/2017. Dále žalovaná poukázala na to, že způsob sjednání počátečních, správních, inkasních nákladů a rizikového pojistného bylo zcela v souladu s právními předpisy účinnými ke dni uzavření pojistné smlouvy a to např. zák. č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě a dále zák. č. 277/2009 Sb. Pojistně matematické zásady jsou objektivně existující metody, které žalobkyně jako pojišťovna obligatorně používá v rámci své státem licencované a dozorované činnosti. Na tytéž zásady odkazuje i NOZ, např. v § 2865 odst. 2 NOZ. Dále zdůraznila žalovaná i § 12 odst. 3 zák. 37/2004 Sb., podle kterého je pojistitel povinen sdělit zásady pro stanovení výše pojistného výlučně na žádost pojistníka. Ohledně změny různých poplatků odkázala rovněž na rozsudek NS ČR ze dne 29.1.2019 sp. zn. 33 Cdo 382/2018, který lze použít analogicky, neboť i bankovní poplatky za vedení úvěrového účtu lze měnit v závislosti na změnách objektivních skutečností. Ujednání přes svou neurčitost bylo shledáno jako platné. Žalovaná dále poukázala na rozhodovací soudní praxi, podle které by konstatování absolutní neplatnosti smlouvy naprostou výjimkou, což není případ předmětné pojistné smlouvy. Z textu smlouvy jednoznačně vyplývá, že žalobce akceptoval právo žalované účtovat od počátku pojistného vztahu k jeho tíži její náklady spojené se vznikem a správou pojištění. Dále žalovaná akcentovala, že žádný právní předpis účinný v době uzavření pojistné smlouvy nestanovil povinnost sjednat v pojistné smlouvě konkrétní výši rizikového pojistného, resp. rozpad pojistného na jednotlivé složky. Náležitostí pojistné smlouvy ohledně pojistného je toliko stanovení výše pojistného, viz § 4 odst. 1 písm. e) a § 9 a § 12 odst. 3 a § 66 odst. 2 zák. č. 37/2004 Sb. Žalovaná rovněž popřela tvrzení žalobce o neurčitosti výše pojistného plnění v pojistné smlouvě. Toto plnění bylo jednak stanoveno minimální částkou výše pojistného ([částka]), přičemž konečná částka pojistného plnění byla určena kromě této částky i částkou představující kapitálovou hodnotu pojištění. V každém okamžiku pojistné smlouvy tak byla známa minimální výše pojistného plnění. Ze skutečnosti, že pojistné plnění bude navýšeno o aktuální výši kapitálové hodnoty, nemůže způsobit neplatnost pojistné smlouvy. Žalovaná odmítla dále tvrzení žalobce o tom, že uzavření pojistné smlouvy mělo představovat úmysl žalované se na úkor žalobce obohatit. Žalovaná neměla ani nemohla mít jakoukoliv možnost zjistit., že žalobce si není vědom všech pojistných podmínek či dokonce, že s nimi nesouhlasí. Žalobce své tvrzení nedokládá konkrétními důkazy, pouze účelově tvrdí, že údajný nepřímý úmysl žalobkyně vyplývá ze všech okolností uzavření pojistné smlouvy. Co se týká aplikace rozsudku NS ČR ze sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, pak nelze jeho závěry zde aplikovat, neboť se týká diametrálně odlišného případu (jednalo se o úrazové pojištění, rovněž skutkový stav byl jiný, jiná struktura smlouvy, byla řešena jiná právní otázka). Co se týká důkazního návrhu žalobce- [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum], pak z žaloby není zřejmé, co se žalobce snaží tímto dokumentem prokázat. I kdyby takový dokument existoval, nebude možné z něj zajisté možné dovodit, že byl žalované uložen nějaký zákaz, dále poukázal na povinnost mlčenlivosti, kterou je zaměstnancům ČNB stanovena zákonem. Pokud by soud posoudil předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, pak by nastala povinnost smluvních stran vrátit si již poskytnutá plnění. Žalovaná vrátila částku uhrazenou žalobcem na účet žalované po zániku pojištění a to dne [datum] na účet žalobce. Veškerá ostatní plnění není potřeba zúčtovat, neboť plnění obou účastníků jsou promlčena. Dále žalovaná doplnila své vyjádření tak, že v judikatuře od posledního vyjádření žalované došlo k posunu ohledně právního názoru na promlčecí lhůtu, kdy Městský soud v Praze např. v rozhodnutí sp. zn. 29 Co 127/2021 či sp zn. 29 Co 19/2021-83 považuje za relevantní subjektivní dvouletou promlčecí dobu, ačkoliv finanční arbitr přiznal bezdůvodné obohacení žalobci za dobu před uplynutím tříleté promlčecí doby. Co se týká argumentace žalobce rozsudkem MS v Praze ze dne 13.1.2021, sp. zn. 23Co 375/2020, pak bylo konstatována, že MS v Praze vybočil z ustálené rozhodovací praxe MS v Praze, která již jako správná potvrzena aktuálním rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, 23 Cdo 1254/2020, 32 Cdo 1201/2020 a Ústavního soudu ČR –sp. zn. III. ÚS 94/21, I. ÚS 2435/20).

3. Soud ve smyslu § 250a o.s.ř. přibral ex officio ČR [anonymizována tři slova] do řízení, neboť žalobce požadoval v žalobě (viz petit žaloby I odst. 3) i změnu nálezu [anonymizována dvě slova] ve znění rozhodnutí o námitkách v části, která se týká uložení povinnosti žalované zaplatit sankci finančnímu arbitrovi, proto se v tomto řízení jedná i o právech (nárok na zaplacení sankce) dalšího subjektu a to České republiky zastoupené [anonymizována tři slova].

4. Finanční arbitr navrhl žalobu zamítnout s tím, že se v argumentaci zcela odkázal na znění předmětného nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách za stavu, kdy má za to, že by neměl být účastníkem řízení, neboť neodpovídá definici účastníka řízení ve smyslu § 250a o.s.ř.

5. Z nálezu finančního arbitra čj. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že žalobce se svým návrhem domáhal v řízení zahájeném dne [datum] určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím a finanční arbitr rozhodl tak, jak je uvedeno v odstavci 1 tohoto odůvodnění.

6. Z rozhodnutí o námitkách finančního arbitra čj. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že bylo o námitkách žalobce ze dne [datum rozhodnutí] čj. [spisová značka] [číslo] a bylo rozhodnuto, jak je uvedené v odstavci 1 tohoto odůvodnění.

7. Dále soud z uvedených rozhodnutí a připojených listin (přehled o platbách z pojistné smlouvy [číslo] informace o ukončení pojištění ze dne [datum], životní pojistky, potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne [datum], doplňkových a všeobecných pojistných podmínek -DPP a VPP), které nebyly účastníky nijak zpochybněny, zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva o životním pojištění [anonymizována dvě slova]. Žalobce podpisem potvrdil, že při podpisu smlouvy převzal rovněž všeobecné a doplňkové pojistné podmínky. Z čl. 2 odst. 1.1 DPP vyplynulo, že bylo mezi účastníky sjednáno, že dožije-li se pojištěný dne uvedeného dne v pojistné smlouvě jako konec pojištění, pojistitel mu vyplatí sjednanou pojistnou částku pro případ dožití, byla-li sjednána při uzavření pojistné smlouvy, a kapitálovou hodnotu pojištění ve výši stanovené k datu konce pojištění. Požádá-li o to pojištěný, pojistitel dohodne s pojištěným namísto jednorázového plnění výplatu doživotního nebo časově omezeného důchodu. Žalobce hradil na základě této ze dne [datum] ročně pojistné ve výši [částka], s počátkem pojištění dne [datum], koncem pojištění [datum], s pojištěním pro případ smrti nebo dožití, s pojistnou částkou pro případ smrti ve výši [částka] a kapitálové hodnoty pojištění, s umístěním pojistného do [anonymizována dvě slova] v poměru [anonymizováno] a alokačním poměrem pro mimořádné pojistné v poměru 100% s mimořádným pojistným při sjednání pojištění v částce [částka]. Na běžném pojistném žalobce uhradil za dobu trvání pojištění celkem [částka], z této částky mu byl vrácen přeplatek ve výši [částka] a provedeny mimořádné výběry v celkové částce [částka] a dále ještě zaplatil po zániku pojištění částku [částka], kterou žalovaná žalobci dne [datum] vrátila. Finanční arbitr návrh žalobce zamítl s tím, že návrh na zahájení řízení podal žalobce dne [datum], přičemž zaplatil poslední platbu na pojistnou smlouvu dne [datum]. Tříletá objektivní promlčecí doba ve smyslu § 107 odst. 2 starého občanského zákoníku tak marně uplynula dne [datum]. Z důvodu hospodárnosti řízení se finanční arbitr plynutím subjektivní dvouleté promlčecí lhůty již nezabýval. Dále konstatoval, že neshledal podmínky pro použití desetileté promlčecí doby, neboť nebylo zjištěno, že by se žalovaná bezdůvodně obohacovala na úkor žalobce úmyslně. Dále neshledal, že by námitka promlčení vznesená žalovanou byla v rozporu s dobrými mravy, tj. že by byla vznesena v rozporu se zásadou poctivosti, či že by k promlčení došlo vinou žalované nebo že by k promlčení uplatněného nároku došlo vinou žalované. Finanční arbitr rovněž neshledal naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné pojistné smlouvy. V rámci řízení o námitkách finanční arbitr nedospěl k závěru, že by ve věci rozhodl věcně nesprávně, ani, že by nález a řízení, které mu předcházelo, bylo v rozporu s právními předpisy.

8. Z výročních dopisů žalované žalobci ze dne [datum], [datum], [datum] a informací k pojistné smlouvě o aktuálním stavu účtu ze dne [datum], [datum], [datum], bylo zjištěno, že žalobce byl žalovanou pravidelně jednou ročně informován o stavu předmětné pojistné smlouvy, o době jejího trvání, o předpokládaném zhodnocení alokovaného pojistného ve fondu, o aktuálním stavu fondu, o výši kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou, o pojistném na riziková krytí a nákladech za uplynulý rok, aktuálním stavu hodnoty pojištění, o výši odkupného atd.

11. Dále soud provedl k důkazu i dohledový benchmark [číslo] úřední sdělení ČNB ze dne [datum] ve Věstníku ČNB částka [číslo], článek„ [anonymizována dvě slova]“ z časopisu Finanční poradce a interní sdělení [číslo] žalované ze dne [datum], avšak tyto listiny nevyužil pro své rozhodnutí v této věci, protože nepřinesly žádné informace potřebné pro posouzení předmětu řízení.

12. Soud neprovedl k důkazu listiny navržené žalobcem a to protokoly o podání ústního vysvětlení finančního arbitra, neboť se netýkají tohoto řízení a účastníků a pro rozhodnutí v této věci neobsahují žádné podstatné informace.

13. Dále soud neprovedl další důkazy navržené stranou žalující a to výslechy svědků, neboť ani jejich výpovědi by nepřinesly pro rozhodnutí v této věci žádné podstatné informace, když podstatou sporu bylo právní posouzení předložených relevantních listin a revize řízení před finančním arbitrem a jeho rozhodnutí soudem.

12. Podle § 244 odst. 1 rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1) a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

13. Podle § 246 odst. 1 je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Podle odst. 2 má v žalobě žalobce rovněž kromě jiného uvést, v čem spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotřen na svých právech, jakož i to, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta.

14. Podle § 247 odst. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, zmeškání této lhůty nelze prominout.

15. Soud nejprve zkoumal včasnost podání žaloby. Žaloba v této věci byla podána dne [datum] a rozhodnutí o námitkách bylo vydáno dne [číslo]. Žalobce sice soudu nedoložil, kdy mu toto rozhodnutí bylo doručeno, nicméně soud má za to, že byla prokázána včasnost podání návrhu tím, že byl podán necelé dva měsíce po vydání konečného rozhodnutí finančního arbitra, tj. je jisté, že doručeno bylo žalobci až po tomto vydání a žaloba tedy byla zcela jistě podána ještě před uplynutím dvouměsíční lhůty a soud tedy mohl přistoupit k jejímu projednání.

16. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] pojistná smlouva na produkt životního pojištění s konkrétními parametry popsanými shora v odůvodnění. Na pojistném ke dni podání návrhu k finančnímu arbitrovi zaplatil celkem částku [částka]. V průběhu [anonymizováno] [rok] pak žalobce učinil mimořádný výběr ve výši celkem [částka]. V řízení u finančního arbitra zahájeném dne [datum] se žalobce domáhal určení neplatnosti předmětné pojistné smlouvy a dále vyplacení bezdůvodného obohacení, které na základě této smlouvy žalovaná od něho získala z důvodu plateb pojistného a to ve výši rozdílu mezi zaplaceným pojistným a mimořádným výběrem v celkové výši [částka]. Finanční arbitr vydal dvě rozhodnutí a to shora specifikovaný nález a rozhodnutí o námitkách, kterými jeho návrh zamítl. Finanční arbitr neshledal naléhavý právní zájem na určení neplatnosti pojistné smlouvy a návrh zamítl z důvodu promlčení nároku na vyplacení event.. bezdůvodného obohacení. Dále finanční arbitr dospěl k závěru, že námitka promlčení uplatněná žalovanou je opodstatněna a nárok žalobce je tak promlčen v subjektivní tříleté promlčecí době, když nároky účastníků posuzoval podle starého občanského zákoníku platného v době uzavření smlouvy. Skutkový stav zjištěný soudem žádný z účastníků nesporoval.

17. Po zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k těmto právním závěrům: Jak již vyplývá z dikce ustanovení § 246 odst. 1 a 2 k podání návrhu podle části V. o.s.ř. je oprávněn, tedy aktivně legitimován ten, kdo byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech, tj. toto rozhodnutí zasáhlo do jeho právní sféry. Toto tvrzení musí být jednak uvedeno v žalobě a jednak doloženo předloženými či označenými důkaz za stavu, kdy žalobce svým návrhem (petitem) vymezí rozsah soudního přezkumu obou rozhodnutí finančního arbitra. Žalobce, ačkoliv mu finanční arbitr nevyhověl v části jeho návrhu na určení neplatnosti předmětné pojistné smlouvy, přezkumu a nahrazení výroku jeho nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách se v tomto řízení nedomáhal. Nicméně soud si v rámci řízení jako předběžnou otázku vyhodnotil tuto otázku sám a má za nespornou skutečnost, že předmětná smlouva je od počátku absolutně neplatná z důvodu neurčitého sjednání esenciálních náležitostí smlouvy a to ujednání o počátečních a správních nákladech, o které se snižovala kapitálová hodnota pojištění a rizikového pojistného, kdy tato ujednání nejsou od ostatních ujednání pojistných podmínek oddělitelná. Tento závěr již učinily soudy prvního stupně i odvolací v kauzách s totožným či obdobným předmětem řízení. Žalobci a žalované tedy na základě neplatné smlouvy vzniklo bezdůvodné obohacení spočívající jednak v zaplaceném pojistném (na straně žalované) a pojistném krytí (na straně žalobce). V tomto směru tedy soud dal za pravdu žalobci.

18. Předmětem přezkumu soudu se tak stalo pouze rozhodnutí finančního arbitra týkající se úhrady částky, která představuje bezdůvodné obohacení žalované. Soud se ztotožnil s názorem finančního arbitra, že věc je třeba posuzovat podle občanského zákoníku účinného v době uzavření pojistné smlouvy, tj. zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále SOZ) ve smyslu § 3028 odst. 1 a 3 zák. č. 89/2012 Sb. (dále NOZ) a dále podle zákona o pojistné smlouvě č. 37/2004 Sb. Podle § 451 odst. 1 SOZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 SOZ platí, že pokud je smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. V řízení soud vycházel z nesporně zjištěné skutečnosti, že předmětná pojistná smlouva je od počátku absolutně neplatná a na stranách jejích účastníků vznikla povinnost druhému vrátit vše, co podle ní dostali. Žalovaná však žádné nároky z tohoto titulu nevznesla. Soud proto vzal za prokázané shodně s finančním arbitrem, že bezdůvodné obohacení představuje pojistné zaplacené žalobcem žalované. Spornou zůstala otázka vznesené námitky promlčení, resp. jejího rozporu s dobrými mravy a délka trvání promlčecí lhůty. Podle § 107 odst. 1 SOZ platí, že právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději ta tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle platné judikatury (např. rozhodnutí NS ČR ze dne 18.3.2008, sp. zn. 28 Cdo 3977/2007 ve vzájemném vztahu subjektivní a objektivní promlčecí doby se právo promlčí uplynutím jedné z nich i tehdy, běží-li ještě druhá promlčecí doba. Soud tedy posuzoval, zda námitka promlčení byla ze strany žalované uplatněna v rozporu s dobrými mravy a dále přezkoumával, zda byla finančním arbitrem správně zvolena délka promlčecí doby. Především je třeba přisvědčit žalované s její argumentací, že ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2020, čj. 23 Cdo 1254/2020-399 je rozpor námitky promlčení s dobrými mravy třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Dále se soud odkazuje rovněž na rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3825/2011, podle kterého korekce promlčení dobrými mravy je přípustná pouze v případě, že by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřeně tvrdým postihem. Veškerá argumentace žalobce však směřovala v tomto směru k okolnostem uzavření předmětné pojistné smlouvy, což se týká jak jeho tvrzení, tak i veškerých předložených či navržených důkazů o tom, že pojistná smlouva byla ze strany žalované uzavřena úmyslně neplatně s využitím důvěryhodnosti jeho instituce na trhu a optiky nabízeného produktu, který se tak jevil výhodnější, než produkty ostatních pojišťoven, aby se tak žalovaná na úkor žalobce obohacovala. Žalobce nepředložil v řízení před soudem a ani v řízení před finančním arbitrem žádné relevantní důkazy, kterými by doložil, že by žalovaná jakkoliv bránila žalobci v uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ještě před uplynutím promlčecí doby a tím např. způsobila marné uplynutí promlčecí doby či že by námitka promlčení byla zneužitím práva žalované na úkor žalobce. Pokud žalobce argumentuje tím, že žalovaná již při uzavírání pojistné smlouvy s marným plynutím promlčecích lhůt kalkulovala za účelem získání promlčeného bezdůvodného obohacení na úkor pojistníků, pak se jedná pouze o žalobcovo nepodložené tvrzení. Žalobce měl právo od pojistné smlouvy v dohodnuté lhůtě či později odstoupit a rovněž měl právo kdykoliv během trvání neplatné pojistné smlouvy požádat o vydání bezdůvodného obohacení. Je věcí žalobce, že tak neučinil. Je sice pravdou, že pojistné smlouvy na životní pojištění se uzavírají na dlouhou dobu, ale to neznamená, že žalobce neměl možnost při jejím uzavření posoudit výhody či rizika s takto dlouhodobým závazkem spojená třeba i za pomoci nějakého odborníka. Žalobce ani neprokázal, že by pro žalovanou bylo jakkoliv ekonomicky výhodné riskovat, že by všechna přijatá plnění od pojistníků či většinu z nich musela jako bezdůvodné obohacení včetně úroků z prodlení a sankcí či nákladů řízení vracet, kdyby všichni pojistníci či ve většině využili svého práva namítnout neplatnost pojistných smluv ještě v době trvání promlčecí lhůty. Dále je třeba uvést, že žalobce mohl rovněž po nějaké době čerpat mimořádnou výplatu pojistného, což by v případě, že by si pojišťovna byla vědoma neplatnosti smlouvy a kalkulovala s promlčením, pojistníkům neumožňovala, neboť by tím z důvodu promlčení mohla i ona o toto plnění přijít. Argumentace žalobce ve směru úmyslu žalované k uzavření neplatné pojistné smlouvy vycházela vesměs z jeho argumentů pro ekonomickou výhodnost neplatné smlouvy pro žalovanou. Soud však nemá za to, že by se mezi tyto pojmy dalo dát bez dalšího rovnítko. Zda pro žalovanou by bylo ekonomicky výhodnější uzavřít neplatnou pojistnou smlouvu či platnou pojistnou smlouvu (kterou nadto sama koncipovala zajisté tak, aby byla pro ni ekonomicky výhodná a rovněž přijatelná i pro event. zákazníky odborně fundované v oboru právo, peněžnictví či pojišťovnictví, o jejichž získání měla jistě zájem) za podmínek platných v tomto případě, kdy by po dlouhou dobu (30 let) mohla inkasovat pravidelně pojistné a investovat ho do dalších finančních produktů při současném hrazení různých nákladů s vedením tohoto produktu spojených (různé administrativní náklady, zde nazvané počáteční a správní náklady), když služby žádné podobné instituce nejsou bezplatné, je věc pro odbornou diskuzi a znalce, když však takovéto dokazování žádná ze stran nenavrhla. Rovněž neobstojí tvrzení žalobce, že promlčecí lhůta by měla být v tomto případě desetiletá, neboť žalovaná uzavřela úmyslně neplatnou pojistnou smlouvu. Úmysl žalované v tomto směru, jak již bylo uvedeno shora, žalobce neprokázal ani v řízení před finančním arbitrem, ani v řízení před soudem. Důkazy, které soud k jeho návrhu provedl či neprovedl po vlastním uvážení, nebyly způsobilé tento úmysl žalované doložit. Předpoklad úmyslu v případě uzavření neplatné smlouvy žalobce dovozoval toliko z listin, které měly údajně žalovanou usvědčit z toho, že si v okamžiku uzavření pojistné smlouvy s žalobcem již musela být vědoma této neplatnosti. Navržené listiny však byly vydány až po uzavření předmětné smlouvy a obsahují pouze určité názory, které pro žalovanou v době uzavření pojistné smlouvy nebyly nijak závazné. Veškerá rozhodnutí finančních arbitrů v obdobných sporech a především závěry soudů o neplatnosti obdobných pojistných smluv týkajících se životního pojištění pocházejí z mnohem pozdější doby. Do doby, než žalobce namítl neplatnost pojistné smlouvy a rovněž i po té, žalobce jednal, jakoby smlouva byla platná a řádně platil pojistné, stejně tak jednala i žalovaná, která průběžně posílala žalobci informace o vývoji jeho pojistného a investičního produktu. Soud má za to, že i žalovaná byla připravena v případě pojistné události poskytnout žalobci pojistné plnění, resp. žalobce neprokázal opak. Žalobce úmysl žalované jednat tak, jakoby smlouva byla platná, nijak nezpochybnil. Nad rámec uvedeného soud upozorňuje, že i žalovaná by mohla po žalobci požadovat kompenzaci bezdůvodného obohacení vzniklého na jeho straně, které by právě mohlo spočívat ve vydání určitého ekvivalentu za poskytnuté pojistné krytí, což neučinila. K této otázce se soud zcela odkazuje na judikaturu a argumenty žalované, uvedené v odstavci 2 tohoto odůvodnění, kterou považuje za aktuální a přiléhavou i pro toto řízení a která řeší i poměr spotřebitel-podnikatel.

19. Ohledně promlčení soud uzavírá, že finanční arbitr chybně použil promlčecí lhůtu tříletou. Dle názoru soudu prvního stupně a ustáleného rozhodovací praxe odvolacích soudů v obdobných případech se žalobce o vzniku bezdůvodného obohacení, jeho výši a o tom, kdo se na jeho úkor obohatil, dozvěděl vždy při uskutečnění každé platby pojistného, takže všechny okolnosti o vzniku, výši a o tom, kdo a na čí úkor bezdůvodné obohacení získává, byly žalobci známy v průběhu pojistného vztahu od okamžiku uzavření pojistné smlouvy. V takovém případě lze uplatnit pouze subjektivní dvouletou promlčecí lhůtu. Pokud by soud vycházel z dvouleté promlčecí doby, pak s ohledem na to, že k zaplacení poslední platby pojistného došlo dne [datum], pak dvouletá promlčecí doba uplynula již ke dni [datum]. Návrh k finančnímu arbitrovi, kterým se staví běh promlčecí doby, žalobce podal až dne [datum] a v té době již byl jeho nárok promlčen. Finanční arbitr tedy rozhodl správně a soudu nezbylo, než žalobu jako bezpředmětnou zamítnout.

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. l o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Určení jejich výše a lhůty splatnosti vyčlenil soud do samostatného usnesení.

21. Náklady České republiky zastoupené [anonymizována tři slova] tvoří paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. a to za 3 úkony po [částka] (písemné vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast při jednání).

Poučení