23 C 378/2024 - 67

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] pro zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované k rukám právní zástupkyně žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce ve své žalobě podané dne 13. 12 2024 uvedl, že dne [datum] uzavřel žalobce s žalovanou smlouvu o investičním životním pojištění [Anonymizováno] č. [hodnota] (dále jen „Pojistná smlouva“). Součástí Pojistné smlouvy se staly i všeobecné pojistné podmínky označené jako ŽP-VPP-0001 (dále jen „VPP“) a doplňkové pojistné podmínky označené jako ŽP-DPP-0003 (dále jen „DPP“). Žalobce uzavřel Pojistnou smlouvu jako spotřebitel. Pojistná smlouva je smlouvou formulářového typu, připravená žalovanou, bez možnosti žalobce ovlivnit jednotlivá ujednání, s výjimkou nevyplněných polí v Pojistné smlouvě, které se vztahovaly k osobním údajům a variabilním parametrům pojištění (zejména výše pojistné částky, výše a způsob hrazení pojistného, volba investičního portfolia a volba připojištění). O zániku pojištění informovala žalobce žalovaná dopisem ze dne [datum] a v souvislosti se zánikem pojištění vyplatila žalovaná žalobci částku [částka]. Žalobce potvrzuje, že tuto částku od žalované obdržel. Žalobce se touto žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] včetně zákonného příslušenství, neboť se domnívá, že Pojistná smlouva je absolutně neplatná z důvodu nepřiměřených smluvních ujednání ve smyslu § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „SOZ“) a z důvodu neurčitosti těchto ujednání dle § 37 odst. 1 SOZ; tato ujednání nejsou oddělitelná od zbývající části Pojistné smlouvy ve smyslu § 41 SOZ. Pojistná smlouva obsahuje v doplňkových pojistných podmínkách následující ustanovení upravující: a) Rizikové pojistné Článek 1, bod 1.

6. DPP: „Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění.“ Článek 1 bod 1.

7. DPP: „Rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného.“ b) Počáteční a správní poplatky Článek 1 bod 3.

1. DPP: „Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele.“ c) Inkasní poplatky Článek 1 bod 3.

2. DPP: „Pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné.“ Žalobce se domnívá, že uvedená ustanovení a) - c) jsou zneužívající ve smyslu § 56 SOZ. Označená ujednání tvoří součást mechanismu, jímž je vymezováno pojistné plnění, avšak z Pojistné smlouvy, resp. dokumentace, kterou žalobce k Pojistné smlouvě obdržel, nelze zjistit konkrétní obsah uvedených ujednání. Žalobce totiž od žalované pojistně technické zásady neobdržel. V důsledku obsahové neurčitosti těchto ujednání nemá žalobce jako spotřebitel možnost zjistit, jak je tvořena kapitálová hodnota pojištění a jaká je výše nákladů, o které žalovaná tuto kapitálovou hodnotu hodlala snižovat (a skutečně snižovala) a tím zjistit výši budoucího pojistného plnění. Existence takto koncipovaných ujednání ve formulářové spotřebitelské smlouvě je v rozporu s požadavkem poctivosti, což ve výsledku způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Důsledkem nepřiměřenosti smluvních ujednání je jejich absolutní neplatnost dle § 55 odst. 2 SOZ. Zákaz nepřiměřených smluvních ujednání byl do právního řádu ČR zakotven na základě směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice“). Směrnice v článku 6 odst. 1 uvádí: „Členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek.“. Dle Pokynů Komise EU k výkladu a uplatňování směrnice Rady 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách 2019/C 323/04 zveřejněných v Úředním věstníku Evropské unie dne 27. 9. 2019 (dále jen „Pokyny Komise“) musí být článek 6 odst. 1 Směrnice vykládán v tom smyslu, že „smluvní ujednání, které je prohlášeno za zneužívající, musí být v zásadě považováno za ujednání, které nikdy neexistovalo, takže nemůže mít účinky vůči spotřebiteli. Důsledkem soudního rozhodnutí o zneužívající povaze takového ujednání musí být v zásadě obnovení právní a faktické situace spotřebitele, ve které by se nacházel, kdyby uvedené ujednání nebylo sjednáno.". Žalobce se domnívá, že výše citovaná ujednání Pojistné smlouvy jsou zároveň i obsahově neurčitá ve smyslu § 37 odst. 1 SOZ. Uvedená ujednání neobsahují určení konkrétní výše rizikového pojistného, resp. počátečních, správních a inkasních nákladů, ani mechanismus, kterým by jejich výše měla být jednoznačně a transparentně určena, když pojistně technické zásady nebyly součástí smluvní dokumentace. Žalobce tak neměl možnost zjistit konkrétní výši daného poplatku, a tedy ani konkrétní částku, o kterou bude snížena kapitálová hodnota pojištění. Tento stav vedl k neurčitému ujednání o rozsahu pojistného plnění ve smyslu § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (dále jen „ZoPS“), které je podstatnou náležitostí pojistné smlouvy. Žalobce je přesvědčen, že tato ujednání jsou zároveň neoddělitelná od zbývající části Pojistné smlouvy ve smyslu § 41 SOZ, neboť všechna tato ujednání mají dopad na formování kapitálové hodnoty pojištění, a tedy i na výši plnění z Pojistné smlouvy ve smyslu článku 2 bod 1. označeného jako „Rozsah nároků“. Neplatnost jednotlivých zneužívajících ujednání o snižování kapitálové hodnoty pojištění proto způsobuje absolutní neplatnost pojistné smlouvy jako celku. V této souvislosti žalobce odkazuje na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, např. ve věci sp. zn. 29 Co 26/2022 (o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 38 C 102/2020), nebo 29 Co 25/2022 (o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 38 C 58/2020), jakož i na rozhodnutí nadepsaného soudu ve věci sp. zn. 18 C 57/2018 či ve věci sp. zn. 16 C 29/2020.Městský soud v Praze ve skutkově i právně obdobných sporech mezi spotřebiteli a žalovanou o neplatnost smlouvy životního pojištění konstatoval, že pojistná smlouva o životním pojištění podléhá úpravě obsažené ve Směrnici, protože jde o formulářovou smlouvu, která nebyla individuálně sjednána, žalobce má postavení spotřebitele ve smyslu článku 2 písm. b) Směrnice a účastnice má postavení poskytovatele ve smyslu článku 2 písm. c) Směrnice. Dále konstatoval, že dopad Směrnice na projednávanou věc spočívá v tom, že jde o smluvní podmínky, které nedefinovaly jasně závazek pojistitele. Směrnice je součástí přednostně použitelného unijního práva, přestože byla implementována do české právní úpravy. To neoslabuje její přímé účinky, které ve své rozhodovací praxi Soudní dvůr Evropské unie předpokládá (srv. Rozsudek MSP ze dne 30. 6. 2022 č.j. 29 Co 26/2022). Žalobce v souvislosti s výše uvedeným poukazuje na opakovaný apel Soudního dvoru EU, dle kterého: „vnitrostátní soud má povinnost posuzovat zneužívající povahu smluvního ujednání spadajícího do působnosti Směrnice z úřední povinnosti a odstraňovat tak nerovnováhu, která existuje mezi spotřebitelem a pro dá vajícím nebo poskytovatelem, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu." (srv. článek 5. 2.

1. Pokynů Komise EU k výkladu a uplatňování směrnice Rady 93/13/EHS o zn eužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách 2019/C 323/04 zveřejněných v Úředním věstníku Evropské unie dne 27. 9. 2019). Žalobce pro úplnost uzavírá, že konstatování, zda neplatnost smlouvy je důsledkem zneužívajících smluvních ujednání, je podstatné pro řešení případné otázky promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení. Vznikne-li totiž právo na vydání bezdůvodného obohacení v důsledku nepřiměřených smluvních ujednání a prosazení tohoto práva brání vnitrostátní právní úprava, např. promlčení, pak tuto vnitrostátní právní úpravu nelze aplikovat a soudy musí vycházet přímo z práva Unie (srovnej Rozsudek Soudního dvoru EU C-485/19 ze dne 22. dubna 2021). Dle ustanovení § 451 odst. 2 SOZ je plnění z neplatného právního úkonu bezdůvodným obohacením. Dle § 451 odst. 1 SOZ je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. V souladu s ustanovením § 457 SOZ pak platí: „Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.“.Žalobce v souvislosti s Pojistnou smlouvou uhradil žalované pojistné ve výši [částka] (poslední platba byla žalobcem uhrazena dne [datum]). Žalobce v průběhu trvání pojištění učinilmimořádný výběr ve výši [částka]. Při ukončení pojištění žalovaná žalobci vyplatila odkupné ve výši [částka]. Žalovaná tak žalobci v souvislosti s Pojistnou smlouvou plnila celkem [částka]. Žalobce se touto žalobou domáhá svého práva na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne [datum] k vydání bezdůvodného obohacení. Tato výzva byla žalované doručena dne [datum]. V poskytnuté lhůtě žalovaná spornou částku žalobci neuhradila. Žalobce následně informoval žalovanou dopisem ze dne [datum] o podání žaloby s tím, že je připraven žalobu vzít zpět v případě, že k úhradě nároku žalobce dojde nejpozději do [datum].

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala, že žalobce se žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy č. [hodnota] [Anonymizováno] uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne [datum], s počátkem pojištění [datum] (dále jen "Pojistná smlouva"). Pojistná smlouva byla ukončena na základě dohody žalobce s žalovanou, a to ke dni 1.2021 s uzavřením nové pojistné smlouvy č. [hodnota]. Odkupné ve výši [částka] bylo žalovanou převedeno na novou pojistnou smlouvu jako mimořádné pojistné. V průběhu pojištění byl, na základě žádosti žalobce ze dne [datum], žalovanou proveden mimořádný výběr ve výši [částka]. Žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou a odmítá ji v celém rozsahu. Žalovaná předně uvádí, že nárok vznesený žalobcem v Žalobě považuje za zcela nedůvodný, neboť Pojistná smlouva byla uzavřena platně, zcela v souladu se zákonem účinným v době jejího uzavření. Veškerá plnění učiněná dle Pojistné smlouvy tak byla učiněna po právu, vyčíslena v souladu s Pojistnou smlouvou a žalobce nemá nárok na jakékoliv další plnění. Pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum] za účinnosti SOZ. Již při uzavření měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, Všeobecné pojistné podmínky i Doplňkové pojistné podmínky, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost Pojistné smlouvy a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. Žalovaná je však toho názoru, že k tomu žalobce neměl žádný důvod, neboť Pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě a zcela v souladu s právní úpravou účinnou v době jejího uzavření, jak již bylo nastíněno výše v tomto podání. Pro případ, že by však soud posoudil Pojistnou smlouvu jinak, pak žalovaná z procesní opatrnosti vznáší námitku promlčení. Dle ustanovení § 107 odst. 1 SOZ je délka subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení dvouletá, objektivní pak dle odstavce 2 tříletá. Promlčecí doba plyne od doby, kdy se oprávněný z bezdůvodného obohacení dozví o vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobce dovozuje vady způsobující neplatnost Pojistné smlouvy ryze z textu Pojistné smlouvy. Žalobce se tedy o tvrzené neplatnosti Pojistné smlouvy mohl dozvědět již při uzavírání Pojistné smlouvy, neboť od tohoto momentu měl k dispozici veškeré informace, ze kterých mohl dovodit a nyní i dovozuje neplatnost Pojistné smlouvy. Nejvyšší soud v konstantní judikatuře dovodil, že pro počátek plynutí subjektivní promlčecí doby je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo je získal.[footnoteRef:1] [1: ] K dané problematice se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21 (dále jen "Nález"), ve kterém uvedl, že "nejde tedy o to, že by stěžovatel měl znát právní kvalifikaci platnosti smlouvy v odborném slova smyslu, ale o to, že aby vůbec věděl (ať právně či laicky), že se na jeho úkor vedlejší účastnice obohacuje bezdůvodně, musel by přinejmenším tušit, že je se smlouvou něco v nepořádku." Skutečnou vědomost spouštějící běh subjektivní promlčecí lhůty tak dle Nálezu značí právě pochybnost o "správnosti" smlouvy. Tuto pochybnost dle názoru žalované žalobce musel nabýt nejpozději právě při seznámení se s textem Pojistné smlouvy. Žalobce byl o konkrétní výši, a tedy způsobu nakládání s hrazeným pojistným pravidelně informován po celou dobu trvání pojistného vztahu. Pokud žalobce tvrdí neoprávněné strhávání částek rizikového pojistného a částek nákladů a poplatků ze strany žalované, pak žalovaná uvádí, že o konkrétní výši KH(TÚM), která slouží k pokrytí nákladové struktury pojištění a rizikového pojistného, byl každoročně informován prostřednictvím výročních dopisů a informací k pojistné smlouvě, přičemž první výroční dopis je již ze dne [datum]. Žalovaná uvedla, že pojistná smlouva byla ukončena na základě dohody žalobce s žalovanou, a to ke dni [datum], s uzavřením nové pojistné smlouvy č. [hodnota]. Součástí dohody o ukončení byla i výše odkupného [částka], jež bylo následně převedeno na novou pojistnou smlouvu. Z rozhodovací praxe odvolacího soudu, konkrétně senátu 29 Co Městského soudu v Praze, na kterou odkazuje sám žalobce, konkrétně pak z rozsudku ve věci sp. zn. 29 Co 175/2024 či 29 Co 127/2021, vyplývá, že subjektivní promlčecí lhůta začíná běžet okamžikem, kdy se pojistník seznámí s výší odkupného, které je spojeno s pojistnou smlouvou. S aktuální výší odkupného pak byl žalobce seznamován pravidelně prostřednictvím uvedených informací k pojistné smlouvě, které vždy obsahovaly informaci o výši odkupného a upozornění, že hodnota podílových jednotek není totožná s výší odkupného. Žalovaná proto uvádí, že i v souladu s výše citovanou rozhodovací praxí odvolacího soudu subjektivní promlčecí lhůta začala v případě žalobce plynout nejpozději seznámením s informací k pojistné smlouvě ze dne [datum], kterou byl seznámen s výší odkupného a měl tak k dispozici veškeré nezbytné informace k posouzení pojištění a učinění úvahy o nakládání s pojistným dle pojistné smlouvy. Žalovaná dále odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 18 Co 130/2024, ve kterém odvolací soud uzavřel, že "z výročního dopisu žalované ze dne [datum] ve spojení s čestným prohlášením a záznamem doručených dopisů žalobci prostřednictvím elektronické komunikace bylo prokázáno, že žalobce byl žalovanou dne [datum] informován o stavu sjednaného investičního pojištění, a to ohledně měsíčně placené částky a plateb, recentní hodnotě fondů, hodnotě odkupného k [datum] a stavu a pohybů na podílovém účtě. Tehdy nejpozději, dne [datum], neboť výroční dopisy byly žalobci zasílány od roku 2016, bylo možné učinit úsudek o ekonomickém výsledku pojistně investičního záměru a spočítat, co přinesla částka investovaná do předmětného pojistného produktu žalobci a co žalované. Žalobce počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty s žádným okamžikem nespojuje. Odvolací soud vychází z toho, že dne [datum] měl žalobce dostatečné podklady pro jednoduchou laickou úvahu o nevýhodnosti zvoleného pojistného produktu, povaze Smlouvy a jednání žalované a mohl učinit úvahu o bezdůvodném obohacení na základě neplatnosti smlouvy."Dále žalovaná upozorňuje nadepsaný soud na další rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2023, sp. zn. 15 Co 153/2023, ve kterém odvolací soud také uzavřel, že "se podle zjištění soudu I. stupně žalobkyně jistě dozvěděla o aktuální výši kapitálové hodnoty (garantované i negarantované) svého pojištění a o aktuální výši nesplacených počátečních nákladů, a to v korunách českých, v červnu roku 2014 (doručením dopisu ze dne [datum], který obsahoval informace o pojištění, které si sama vyžádala), přičemž v té době (logicky) věděla, kolik na pojistném uhradila a jaké plnění od pojišťovny obdržela, lze červen 2014 označit za dobu, kdy žalobkyně musela nabýt tušení, že se smlouvou je něco v nepořádku. V této době jistě zjistila, nakolik se její investované finanční prostředky zhodnocují (resp. že se nezhodnocují) a že na její vrub pojišťovna eviduje dluhy z plateb, jejichž výše pro ni není ze smlouvy seznatelná. Pro tuto úvahu nemá žádný význam skutečnost, že žalobkyně působila jako pojišťovací makléřka a s předmětným pojistným produktem tak byla seznámena lépe než běžný laik. Každý člověk průměrného rozumu mohl z výše uvedených informací vyhodnotit, zda pojistná smlouva plní jeho očekávání a zda neplatí nepřiměřeně vysokou cenu za poskytovanou službu. Informaci o předem neznámé, nepřiměřeně vysoké ceně za finanční službu pak člověk průměrného rozumu obvykle posoudí tak, že se na jeho úkor poskytovatel služby bezdůvodně obohacuje. Lze tedy uzavřít, že u plateb zaplacených žalobkyní do června 2014 začala plynout subjektivní dvouletá promlčecí lhůta (nejpozději) v červnu 2014 a u plateb zaplacených později ode dne platby." V poslední řadě žalovaná doplňuje svá tvrzení o aktuální rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024, č.j. 20 Co 425/2024- 224. "Na základě doplněného dokazování odvolací soud ani neshledal podstatný rozdíl mezi rozhodnými skutečnostmi, jež byly žalobci známé z obsahu výročního dopisu ze dne [datum], a těmi, jež seznal v důsledku vyplacení odkupného. Jsou-li správná tvrzení žalobce, že pojistná smlouva je absolutně neplatná pro nedostatečně určitá ujednání o poplatcích s ní spojených a o stanovení hodnoty podílových jednotek, v důsledku čehož není zřejmá nákladová struktura pojistné smlouvy a tedy rozsah plnění žalované, muselo být žalobci v době doručení uvedeného výročního dopisu již z laického pohledu jasné, že smlouva není v pořádku. Výroční dopis mu totiž byl doručen v únoru 2021 po devíti letech trvání pojištění, na které od počátku platil pojistné [částka] měsíčně, jež se každým rokem postupně zvyšovalo, a přesto hodnota jeho investic ve fondech činila toliko [částka]. Podle svých tvrzení přitom s ohledem na neurčitá smluvní ujednání neznal pravidla určení byť jen nákladové struktury pojištění, na jejichž základě by bylo možné přezkoumat údaje, obsažené ve výročním dopisu žalované. Rozdíl mezi částkou [částka] a částkou dosud žalobcem uhrazenou na pojistném nebyl na základě jím tvrzeného obsahu pojistné smlouvy vysvětlitelný a žalobci tak nepochybně muselo' být nejpozději v tento okamžik jasné, že smlouva neobsahuje potřebná dostatečně určitá ujednání a že jediný subjekt, který se mohl na základě takto vadné smlouvy bezdůvodně obohacovat, byla žalovaná."Obdobně rozhodl Městský soud v Praze také v rozsudku ze dne 11. 12. 2024, č.j. 72 Co 376/2024, který označil veškeré pojistné za promlčené jak v objektivní promlčecí době, tak i subjektivní promlčecí době od doručení výročního dopisu, resp. nejpozději k ukončení smluvního vztahu v roce 2022. "Z provedeného dokazování nicméně plyne, že takovou vědomost mohla získat za trvání pojistného vztahu na základě žalovanou zaslaných výročních dopisů (2015 až 2018) obsahujících informaci o stavu a pohybech na podílovém účtu žalobkyně, jakož i o odečítaných položkách v podobě rizikového pojistného, počátečních nákladů a dalších poplatků. Prokazatelně pak žalobkyně musela získat subjektivní vědomost o všech skutkových okolnostech v uvedeném směru nejpozději k okamžiku ukončení pojistné smlouvy dne [datum], kdy bylo v souvislosti s výpočtem vyplaceného odbytného provedeno konečné vyúčtování pojistné smlouvy včetně vyčíslení konkrétní výše odečítaných položek rizikového pojistného, počátečních nákladů a dalších poplatků. Je tedy opodstatněn závěr, že nejpozději ke dni [datum] měla žalobkyně skutečnou vědomost o všech skutkových okolnostech, z nichž lze dovodit odpovědnost žalované za bezdůvodné obohacení, a tedy, že v případě nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, spočívajícího v pojistném zaplaceném do data [datum], uplynula dvouletá subjektivní promlčecí lhůta ke dni [datum]. Za situace, kdy k poslední úhradě pojistného došlo dne [datum] a zjištěné skutkové okolnosti neopodstatňují závěr o úmyslném bezdůvodném obohacení žalované, lze uzavřít, že žalobkyně uplatnila svůj žalobní nárok u soudu žalobou podanou dne [datum] po marném uplynutí subjektivní i objektivní promlčecí lhůty (§ 107 obc. zák.) a její nárok je tak v celém rozsahu promlčen." Právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak zcela promlčeno uplynutím subjektivní promlčecí lhůty dle § 107 odst. 1 SOZ, neboť Žaloba byla podána až dne 12. 2024, zatímco subjektivní promlčecí lhůta v souladu se shora citovanou judikaturou začala běžet nejpozději ke dni seznámení se s informací k pojistné smlouvě ze dne [datum], s jistotou ke dni uzavření dohody o ukončení Pojistné smlouvy ze dne [datum]. Promlčená jsou tedy veškerá plnění uhrazená přede dnem [datum], přičemž poslední pojistné bylo uhrazeno dne [datum]. Žalobce v části III. Žaloby uvádí, že Pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání ve smyslu § 56 SOZ, kterým byl do SOZ implementován na základě směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen "Směrnice"), která si i přes implementaci dle žalobce zachovala přímý účinek. Dále pak uvádí, že se jedná konkrétně o ujednání 1.6., 1.7., 3.1. a 3.

2. DPP (dále jen "Dotčená ujednání"). Žalobce následně v části IV. Žaloby dodává, že neplatnost Dotčených ujednání současně znamená i neurčitost Dotčených ujednání ve smyslu § 37 odst. 1 SOZ, neboť tato jsou současně obsahově neurčitá. S tímto hodnocením žalovaná nesouhlasí. Nejvyšší soud jasně v rámci své ustálené rozhodovací praxe dovodil, že vadu neurčitosti ujednání dle § 37 SOZ a vadu nepřiměřenosti ujednání dle § 56 SOZ nelze směšovat a pokládat za totéž. Žalovaná v této souvislosti upozorňuje na aktuální rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, č. j. 33 Cdo 499/2023 - 143 (dále jen "Rozsudek NS") vydaný v obdobné věci týkající se pojistné smlouvy žalované, ve kterém soud uzavřel, že "sankce neplatnosti právního úkonu podle § 37 odst. 1 obč. zák. se váže k náležitostem projevu vůle; projev vůle je neurčitý, je-li po jazykové stránce sice srozumitelný, avšak nejednoznačný zůstává jeho věcný obsah, a neurčitost tohoto obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel uvedených v § 35 odst. 2 obč. zák.; výkladem projevu vůle lze pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze však jím doplňovat údaje, jež právní úkon neobsahuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1147/2014). ... Není-li požadavek určitosti dodržen, stíhá písemný právní úkon sankce absolutní neplatnosti podle § 37 odst. 1 obč. zák. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 59/2003, ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 4 29 Odo 221/2005, a ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2509/2007). Požadavek jasnosti a srozumitelnosti ujednání (článek 4 odst. 2 a článek 5 směrnice) se liší od požadavku určitosti právního úkonu. Je proto třeba odlišit soudní přezkum naplnění (obecných) požadavků na platnost právního úkonu (smlouvy), typicky právě z hlediska jeho určitosti, která představuje kvalitu jeho obsahu (jednajícím se nepodařilo jednoznačným způsobem stanovit obsah vůle, přičemž tuto se nepodařilo překlenout ani za použití výkladových pravidel), od obsahové kontroly ujednání ve smlouvě (testu přiměřenosti) - tedy zda konkrétní (platná) ujednání v rozporu s požadavkem dobré víry (přiměřenosti) znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Vada ujednání spočívající v chybějícím obsahu vůle jednajících, jejímž následkem je neplatnost smlouvy (podle stávající úpravy občanského zákoníku jde o zdánlivé právní jednání), možnost zkoumání jeho přiměřenosti neumožňuje." Pokud pak žalobce poukazoval na skutečnost, že v daných ujednáních Pojistné smlouvy zcela chybí nějaká podstatná informace, pak se zcela zjevně jedná o nedostatek projevu vůle spočívající v nejednoznačnosti věcného obsahu, tj. o vadu neurčitosti dle § 37 odst. 1 SOZ, nikoliv o vadu nepřiměřenosti dle § 56 SOZ, natož o neplatnost přímo dle Směrnice, která není přímo vykonatelným právním předpisem, jak bude uvedeno níže. Žalovaná také upozorňuje na to, že Nejvyšší soud sám toto své rozhodnutí potvrdil, a to v rámci usnesení ze dne 27. 6. 2023, č. j. 33 Cdo 3579/2022 - 179 a usnesení ze dne 26. 7. 2023, č. j. 33 Cdo 2020/2023 - 152. Uvedené závěry Nejvyššího soudu byly zcela aktuálně aprobovány ze strany Ústavního soudu, který usnesením ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 2438/23 odmítl ústavní stížnost proti Rozsudku NS. Žalovaná pro úplnost zdůrazňuje, že jakákoli směrnice není přímo vykonatelná v členském státě a je nutné, aby ji každý členský stát náležitě implementoval do vnitrostátního práva, ať už formou novelizace právních předpisů či vtělení směrnice do textu zákona. Ustanovení § 107 odst. 2 SOZ nebylo na základě Směrnice nikdy změněno, a bylo zrušeno až zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě ustanovení § 3028 odst. 3 tohoto zákona se režim promlčení práv na bezdůvodné obohacení řídí SOZ, a tedy i ustanovením § 107 SOZ. Jinými slovy pro potřeby tohoto řízení je § 107 SOZ stále součástí českého právního řádu a nelze jej bez dalšího ignorovat. I pokud by § 107 SOZ měl být v kontextu Směrnice v rozporu s unijním právem, stále je na rozdíl od Směrnice pro soud závazný a aplikovatelný. Případné vady implementace směrnice je nutné řešit na úrovni členských států, nikoli výkladem zákona, jak se snaží tvrdit žalobce. Nadto žalovaná doplňuje, že ani žádná metodika ministerstva či jiného orgánu výkonné moci není relevantním právním předpisem a soud se jí ani nemůže řídit či ji upřednostnit před dikcí zákona. Žalovaná uzavírá, že Dotčená ujednání Pojistné smlouvy byla sjednána zcela v souladu s právní úpravou účinnou v době uzavření Pojistné smlouvy a nepředstavují tzv. zneužívající ujednání. Žalobce následně v části V. Žaloby dodává, že posouzení zda se jedná či nejedná o zneužívající ujednání má dopad na posouzení námitky promlčení. Konkrétně pak žalobce odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie C-485/19 (dále jen "Rozhodnutí"). S tím žalovaná nemůže souhlasit, neboť toto rozhodnutí nelze na Pojistnou smlouvu vůbec aplikovat. Z odůvodnění Rozhodnutí SDEU jasně vyplývá, že SDEU má za to, že promlčení ve spotřebitelských vztazích, a to právě i v případě, kdy směřuje proti spotřebitelům, není a priori závadné. Důvod, pro který SDEU v Rozhodnutí rozhodl, že aplikace uvedené promlčecí lhůty, která měla běžet ode dne vzniku bezdůvodného obohacení, je v konkrétním případě v rozporu se zásadou efektivity, spočívá v závažnosti defektu smlouvy. Tímto porušením je pak porušení evropských pravidel týkajících se nepřiměřených podmínek, resp. zneužívajících ustanovení, popřípadě pravidel stanovených na ochranu dlužníků ze spotřebitelských úvěrových smluv vyplývajících z evropských předpisů. V takových věcech je soudy poskytována spotřebitelům zvýšená ochrana, neboť se tím předchází většímu společenskému problému, kdy je spotřebitel mnohdy tíživými okolnostmi přinucen uzavřít nevýhodnou úvěrovou smlouvu, kterou však není schopen dodržet, neboť z důvodu špatné finanční situace na výhodnější produkt nedosáhne a pokud by mu zvýšená ochrana nebyla poskytnuta, mohl by se dostat do dluhové pasti. V předmětné věci, však nelze dovodit, že by spotřebitel byl špatnou finanční situací přinucen tíživými okolnostmi smlouvu uzavřít. Spotřebitel se v takovém případě naopak dobrovolně rozhodl své volné finanční prostředky, investovat do jím zvoleného produktu, který je nazván jako investiční. Na danou věc je tak třeba plně aplikovat koncept průměrného spotřebitele a pouze vnitrostátní právní úpravu, jak to učinily soudy nižších stupňů. Stejný závěr zaujal i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, který v nálezu vydaném v téměř totožné věci uvedl, že "z povahy životního pojištění nelze usuzovat na přesnou výši ztráty, která by stěžovateli vznikla, kdyby ve smluvním vztahu setrval, jak původně předpokládal. Podle Ústavního soudu je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investicí svého druhu. I proto Ústavní soud na věc stěžovatele závěr SDEU o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr, nemohl aplikovat." Ani dle Ústavního soudu tedy nelze závěry Rozhodnutí SDEU na danou věc aplikovat. Současně i odkaz žalobce na rozhodnutí Městského soudu v Praze je tedy nepřípadný, neboť tato rozhodnutí byla fakticky Ústavním soudem vyvrácena a překonána, když aplikaci Rozhodnutí SDEU v obdobných věcech odmítl. Nadto byla tato rozhodnutí vydána v řízení o žalobách dle části V. o.s.ř., nikoliv o žalobách na plnění, která je předmětem tohoto řízení. Ustanovení, porušující evropská pravidla na úkor dlužníka pak smlouva o spotřebitelském úvěru, jejíž posouzení bylo předmětem Rozhodnutí SDEU, skutečně obsahovala. Smlouva o spotřebitelském úvěru totiž stanovila, že "společnost Profi Credit Slovakia byla oprávněna již od prvního dne smluvního vztahu vybírat poplatky ve výši 367,49 eura za to, že spotřebitel bude mít v budoucnu možnost dosáhnout odkladu splácení úvěru." Toto ustanovení tedy umožňovalo uvěrové společnosti vybrat poplatek za odklad splácení úvěru ještě dříve, než spotřebitel o odklad splácení úvěru požádal, a dokonce bez ohledu na to, zda splácení úvěru bylo vůbec někdy odloženo. Úvěrová společnost tak byla oprávněna vybrat poplatek předem a fakticky jej strhávala z částky čerpaného úvěru bez ohledu na to, zda situace, za kterou byl poplatek vybírán, skutečně nastane. Takové ustanovení skutečně bezdůvodně zvýhodňovalo úvěrovou společnost na úkor spotřebitele. Pojistná smlouvy však žádné obdobné ustanovení neobsahuje. Tvrdí-li žalobce, že některá ujednání v Pojistné smlouvě jsou neurčitá, respektive není z nich zřejmá konkrétní výše plateb, nejedná se rozpor se Směrnicí, resp. s jejím provedením v § 55 a 56 SOZ, nýbrž o důsledky řešené obecnou úpravou v § 37 SOZ, jak potvrdil i Nejvyšší soud. Žalobce dovozuje neplatnost pojistné smlouvy pouze z jejího textu. Obecné soudy proto opakovaně a správně dovodily, že v takovém případě se uplatní dvouletá subjektivní promlčecí lhůta ve smyslu § 107 odst. 1 SOZ. Žalovaná připomíná, že § 107 SOZ se nadále vztahuje na vztahy z Pojistné smlouvy a má-li být v rozporu s unijním právem, popírá tento závěr aplikaci vnitrostátního práva členského státu na jeho území. Žalobce v Žalobě uvádí, že Dotčená ujednání jsou současně neurčitá ve smyslu § 37 odst. 1 SOZ, neboť z nich není zřejmá výše rizikového pojistného a počátečních, správních a inkasních nákladů či nákladů za mimořádné úkony. To má taktéž za následek neplatnost Pojistné smlouvy jako celku. Žalovaná ani s tímto tvrzením žalobce nesouhlasí a trvá na tom, že Pojistná smlouva je platná. Žalovaná poskytovala žalobci jasně definovanou službu/plnění (ujednána výplata - pojistná částka při smrti pojištěného). Za tuto službu/plnění jí přísluší úplata. Tržně obvyklou výši úplaty za pojištění smrti lze při vynaložení relativně malého úsilí snadno zjistit. Žalovaná v tomto případě poskytovala sjednané pojistné krytí, které má zcela zřejmě svoji tržně obvyklou hodnotu, kterou lze celkem snadno vyčíslit a odvodit jednoduchými výpočty (popsanými v každé základní učebnici pojistné matematiky) a z veřejně dostupných zdrojů (např. úmrtnostní tabulky publikované Českým statistickým úřadem) jako součin míry úmrtnosti v daném věku a plnění v tomto věku, zanedbáváme- li pojistnou anti-selekci, se kterou musí pojišťovny pracovat. Protože se úmrtnostní míry v čase mění, nelze konkrétní výši rizikového pojistného dopředu při sjednání pojistné smlouvy vyčíslit jednou konkrétní přesnou částkou pojistného, ani konkrétním vektorem přesných numerických hodnot pojistného. Žalovaná má dále za to, že přesné vyčíslení rizikového pojistného pro případ smrti není povinnou součástí pojistné smlouvy, když takováto povinnost nevyplývá z žádného v době uzavření Pojistných smluv účinného právního předpisu. Žalovaná je tedy toho názoru, že Pojistné smlouvy byly sjednány platně a účinně. Navíc, i kdyby ujednání o rizikovém pojistném mělo být neplatné, tato neplatnost by neměla vliv na platnost Pojistných smluv jako celku, neboť ujednání o rizikovém pojistném je od zbytku Pojistných smluv oddělitelné. V této věci žalovaná odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 33 Odo 683/2005, ve kterém dovolací soud konstatoval, že "neoddělitelnost je tak třeba chápat ve smyslu obsahové nikoliv reálné neoddělitelnosti; podle zásady favor negotii je pak třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy."Povinnou náležitostí smlouvy dle § 4 odst. 1 písm. e) ZPS je pouze výše pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové. Právní předpisy nepožadují výslovné ujednání smluvních stran o výši rizikového pojistného pro případ smrti. Žalovaná proto zdůrazňuje, že i kdyby byla Pojistná smlouva v některých částech neurčitá, a potažmo částečně neplatná, jednalo by se maximálně o neplatnost relativní, které je nutné se dovolat u soudu, což však žalobce neučinil a jeho právo tak učinit se promlčelo ještě před podáním návrhu na zahájení tohoto řízení, když Pojistná smlouva byla uzavřena v roce 2011. Žalovaná je rovněž přesvědčena, že tato údajná neplatnost by se navíc vztahovala pouze k dílčím ujednáním Pojistné smlouvy a neměla by za následek neplatnost Pojistné smlouvy jako celku. Závěrem žalovaná považuje za nutné uvést, že shora zmiňovaná pojistná smlouva č. [hodnota], na kterou bylo převedeno se souhlasem žalobce odkupné z Pojistné smlouvy, je stále aktivní. Nad to uzavřel žalobce s žalovanou ještě pojistnou smlouvu č. [hodnota] z [datum] s počátkem od [datum]. Je tedy zcela namístě podotknout, že Žaloba je zcela účelová a dle žalované nedůvodná.

3. Žalobce ve své replice k vyjádření žalované uvádí, že jí bylo dne [datum] doručeno vyjádření žalované k žalobě ze dne [datum] (dále jen „Vyjádření“). Žalobce má za to, že Vyjádření obsahuje některá nepravdivá či účelově zkreslená tvrzení a s ohledem na tuto skutečnost a zejména vývoj judikatury si na něj reaguje touto svojí replikou. Žalovaná předně namítá, že Pojistná smlouva byla uzavřena platně. Tímto však zcela ignoruje rozsáhlou rozhodovací praxi jak finančního arbitra, tak i obecných i vyšších soudů, které již od roku 2017 považují smlouvy životního pojištění žalované za absolutně neplatné, a to z důvodu nesjednání nákladové struktury pojištění. Námitka promlčení, kterou se žalovaná brání uplatněnému nároku, dle názoru žalobce, není v daném případě důvodná, neboť uplynutí subjektivní promlčecí doby nebylo v daném případě prokázáno a objektivní promlčecí dobu nelze aplikovat s poukazem na judikaturu SD EU, jakož i a poukazem na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze. Subjektivní promlčecí doba Pokud žalovaná uplatnila námitku promlčení, stíhá ji povinnost tvrdit a dokazovat skutečnosti, které jsou rozhodné pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby. Této povinnosti však žalovaná nedostála a neunesla tak břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Tento názor žalobce vyplývá z žalovanou označeného nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2127/21 ze dne 10. 5. 2022 (dále jen „Nález“), který se zabýval právě počátkem běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení u neplatných smluv životního pojištění. V právní větě Nálezu Ústavní soud konstatoval: „Počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení podle § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013, jako původních plateb pojistného učiněných na základě neplatné smlouvy, nemůže být bez dalšího určen pouze podle okamžiků uzavření smlouvy a plateb pojistného. Ty jsou samy o sobě objektivními okolnostmi, které o subjektivní vědomosti oprávněného a o bezdůvodném obohacení nevypovídají.“Ústavní soud výslovně označil jako protimluv tvrzení, že uzavření smlouvy a následné platby pojistného jsou konkrétní skutkové okolnosti, které jsou rozhodné pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby (na rozdíl od doby objektivní). Dále Ústavní soud konstatoval: „Jestliže je ale z individuálních okolností věci zřejmé, že stěžovatel v soudy dovozovaném okamžiku o existenci bezdůvodného obohacení na straně vedlejší účastnice s vysokou pravděpodobností nevěděl, je soudy učiněný opačný úsudek svévolný.“Závěry uvedené v Nálezu do své rozhodovací praxe převzal rovněž Nejvyšší soud ČR (viz. např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 670/2022-179 a sp. zn. 33 Cdo 2475/2022-205) i Městský soud v Praze v rámci své shora uvedené judikatury. Z Nálezu tak jednoznačně vyplývá, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby nemůže být bez dalšího určen pouze podle okamžiku uzavření smlouvy. V souladu s Nálezem musí žalovaná konkrétně tvrdit a prokázat, kdy začala běžet subjektivní promlčecí doba a pokud tak neučiní, není možné konstatovat promlčení nároku v této době. Vědomost o neplatnosti Pojistné smlouvy však nelze odvozovat bez dalšího z uzavření Pojistné smlouvy, jak to činí žalovaná, a jak to výslovně vyloučil Ústavní soud v rámci Nálezu. Odkazuje-li žalovaná na rozsudky Městského soudu v Praze ve věcech sp. zn. 29 Co 175/2024 a sp. zn. 29 Co 127/2021, pak je nutno uvést na pravou míru skutečnost, že tyto rozsudky spojují okamžik nabytí vědomosti o vzniku bezdůvodného obohacení s vyplacením odkupného, nikoliv s pouhou informací o jeho výši. Žalovaná tak v odstavci 15. Vyjádření nepřípustným způsobem dezinterpretuje závěry odvolacího soudu ve svůj prospěch. Žalovaná sama v bodě 14. Vyjádření uvádí, že „Pojistná smlouva byla ukončena na základě dohody žalobce s žalovanou, a to ke dni [datum], s uzavřením nové pojistné smlouvy č. [hodnota]. Součástí dohody o ukončení byla i výše odkupného [částka], jež bylo následně převedeno na novou pojistnou smlouvu.“. Jak je zcela zjevné z okolností daného případu, žalobce při ukončení Pojistné smlouvy dohodou nevěděl o její absolutní neplatnosti ani o tom, že je se smlouvou „něco v nepořádku“ Jinak by s žalovanou neuzavíral dohodu o ukončení Pojistné smlouvy, neboť absolutně neplatnou smlouvu není nutno ukončovat. Navíc, pokud by si byl vědom skutečnosti, že žalovaná se na jeho úkor 10 let bezdůvodně obohacovala, neuzavřel by s takovou institucí nové pojištění. K tvrzení žalované, že žalobce byl o způsobu nakládání s hrazeným pojistným pravidelně informován tzv. informacemi k pojistné smlouvě, žalobce namítá, že ve světle judikatury Městského soudu v Praze (např. rozhodnutí sp. zn. 29 Co 173/2023) je uvedené tvrzení zcela bezpředmětné, neboť žalobce z těchto podkladů nemohl zjistit nic o neplatnosti Pojistné smlouvy a vzniku bezdůvodného obohacení. Žalovaná navíc nijak nedokládá doručování označených listin žalobci ani konkrétně netvrdí, jak měl žalobce z jejich obsahu dospět k závěru o neplatnosti Pojistné smlouvy či vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobce v této souvislosti odkazuje na řízení vedené před Městským soudem v Praze pod spis. zn. 29 Co 26/2022, kde se odvolací soud a ve skutkově i právně obdobné věci zabýval relevancí výročních dopisů a konstatoval: „Pokud měl soud I. stupně za prokázáno výročními dopisy ze dne [datum], [datum] a [datum], že žalobce byl informován o stavu smlouvy, o předpokládaném zhodnocení pojistného alokovaného ve fondu, o aktuálním stavu fondu, o pojistném na riziková krytí a o nákladech za uplynulý rok a o aktuální hodnotě pojištění (odst. 8 rozsudku soudu I. stupně), odvolací soud hodnotil provedené důkazy odlišně. Výroční dopisy shodně obsahovaly pouze tyto informace: pojistnou částku pro případ smrti ([částka]), výši zaplaceného pojistného a výběrů, výši kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou (činila v jednotlivých letech [částka]) a počet kusů podílových jednotek ve Zlatém fondu. Žádnou jinou informaci tyto dopisy neobsahovaly, a proto z nich nelze dospět k závěru ani o aktuální hodnotě produktu ani o jeho nákladech ani o předpokládaném zhodnocení, jak to uvádí soud I. stupně.“. Žalobce shrnuje, že žalovaná ve Vyjádření nepředložila žádný kauzální řetězec, ve kterém by definovala východiska a následné myšlenkové úvahy vedoucí k závěru, že žalobce věděl o neplatnosti Pojistné smlouvy v jednotlivých okamžicích, ke kterým žalovaná vztahuje počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty. Tím spíše žalovaná není schopna takovou vědomost žalobce o neplatnosti Pojistné smlouvy prokázat. Ve vztahu k běhu subjektivní promlčecí lhůty je to přitom právě žalovaná, která v rámci své obrany nese břemeno tvrzení i břemeno důkazní. Z výše uvedeného vyplývá, že s ohledem na Nález a judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Městského soudu v Praze argumentace žalované ohledně počátku běhu subjektivní promlčecí doby nemůže obstát, neboť žalovaná neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Ve světle Nálezu je navíc argumentace žalované nelogická, neboť pokud by skutečně žalobce věděl o neplatnosti Pojistné smlouvy při jejím uzavření či v průběhu pojištění, z jakého důvodu by pokračoval v hrazení pojistného, a tedy vědomě poskytoval žalované bezdůvodné obohacení po dobu tolika let? Jednání žalobce v průběhu pojištění a uzavření nové pojistné smlouvy s žalovanou naopak jednoznačně svědčí o tom, že plnil veškeré smluvní povinnosti spojené s Pojistnou smlouvou, kterou považoval za platnou a o tom, že je Pojistná smlouva neplatná neměl vědomost ani poté, co tuto smlouvu na základě dohody s žalovanou ukončil. Argumentuje-li žalovaná rozsudky Městského soudu v Praze sp. zn. 18 Co 130/2024, sp. zn. 15 Co 153/2023, sp. zn. 20 Co 425/2024 či sp. zn. 72 Co 376/2024, pak žalobce k těmto řízením uvádí, že rozsudky sp. 18 Co 130/2024 a sp. zn. 20 Co 425/2024 se týkají jiné pojišťovny a byly zde zkoumány jiné výroční dopisy s odlišným obsahem; posuzování subjektivní promlčecí doby v návaznosti na obsah výročních dopisů v těchto řízeních proto nelze aplikovat na spory s žalovanou. Navíc proti uvedeným rozsudkům byla podána dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, o nichž Nejvyšší soud ČR doposud nerozhodl. Objektivní promlčecí doba S ohledem na skutečnost, že subjektivní promlčecí doba k datu podání žaloby neuplynula, podává žalobce své vyjádření rovněž k možné aplikaci objektivní promlčecí doby. Žalobce má za to, že v jeho případě není možná aplikace základní objektivní promlčecí doby dle ust. § 107 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.). Soudní dvůr EU opakovaně rozhodl, že soudy musí obnovit právní a faktický stav spotřebitele, jaký by byl, kdyby zneužívající ujednání neexistovalo. Toto zahrnuje nárok na vrácení neoprávněného prospěchu získaného prodávajícím (viz rozsudek ve věci C-561/21 ze dne 25. 4. 2024). SDEU také zdůrazňuje nutnost zohlednit nerovné postavení spotřebitelů vůči podnikatelům, kteří často nejsou informováni o zneužívající povaze ujednání nebo si neuvědomují rozsah svých práv (viz rozsudek ve věci C-485/19 ze dne 22. 4. 2021). Jak vyplývá např. z rozhodnutí SDEU ve věcech C-269/19, C-485/19, C-561/21, rozhodovací praxe SDEU týkající se promlčení v posledních několika letech zajišťuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele a lze ji stručně charakterizovat těmito principy: Vnitrostátní soudy mají povinnost přijmout veškerá opatření nezbytná k ochraně spotřebitele před zvláště nepříznivými důsledky, které by neplatnost smlouvy mohla způsobit. Konstatování promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení je „zvláště nepříznivým důsledkem“, kterému je vnitrostátní soud povinen zamezit (viz rozsudek SDEU C-269/19). Promlčecí lhůtu nelze považovat za přiměřenou, pokud vytváří nezanedbatelné riziko, že bude spotřebitel odrazen od toho, aby užitečně uplatnil svá práva před soudem. V takovém případě nemusí být dostatečná ani zákonem stanovená objektivní promlčecí doba (viz rozsudek SDEU C-485/19). Se zásadou efektivity je souladný pouze takový počátek běhu promlčecí doby u nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého z důvodu existence zneužívajících ujednání, kdy spotřebitel měl postaveno na jisto, jaká jsou jeho práva vyplývající z existence takového zneužívajícího ujednání. Dle SDEU jde o okamžik právní moci rozhodnutí soudu, kterým byla existence zneužívajícího ujednání konstatována (viz rozsudek SDEU C561/21). Žalobce je přesvědčen, že Česká republika, jako člen EU, je povinna následovat tento trend, a naplňovat tak mimo jiné i článek 38 Listiny základních práv Evropské unie, k jejímuž dodržování se zavázala. V tomto kontextu žalobce upozorňuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 78/19 ze dne 24. ledna 2020, který uvádí: „Unijní právo na rozdíl od českého ústavního pořádku přiznalo ochraně spotřebitele povahu samostatného základního práva v čl. 38 Listiny EU, podle něhož je v politikách Unie zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitele.... nezohlední-li obecný soud ochranu spotřebitele dle čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie a právní úpravu přijatou k zajištění této ochrany, postupuje v rozporu s čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a a 4 Ústavy České republiky, a porušuje tím právo účastníků řízení na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Z tohoto důvodu poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 335/2024, který judikaturu SDEU respektoval a aplikoval ji v případě, který je skutkově i právně obdobný nadepsanému sporu. V bodě 18. uvedeného rozsudku odvolací soud ve skutkově i právně obdobném případě uvedl, že „v daném případě se objektivní promlčecí doba dle § 107 odst. 2 obč. zák. neaplikuje, neboť pojistná smlouva obsahuje nepřiměřená smluvní ujednání ve smyslu Směrnice a aplikace promlčecí doby by byla v rozporu se zásadou efektivity, jak ji definuje směrnice. Rady 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách) uveřejněné dne 27. 9. 2019[Anonymizováno]a judikaturu SDEU (rozsudek ve věci C-485/19 ze dne 22. 4. 2021). Povinnost vnitrostátních soudů vypořádat se s existencí nepřiměřených smluvních ujednání s úřední povinnosti (tedy dokonce i tehdy, když spotřebitel na zneužívající povahu smluvní ujednání sám aktivně neupozorní) konstatoval SDEU např. v rozsudku Oceáno Grupo Editorial, C-240/98-244/98 či v rozsudku ve věci Pannon GSM, C-243/08. Vývoj judikatury SDEU v této oblasti je objasněn v rozsudku ve věci Milena Tomášová, C-168/15, v bodech 28-31), dále odkázala na rozsudek ve věci c-600/19 ze dne 17. 5. 2022, kde SDEU s odkazem na rozsudek ze dne 4. 6. 2020 ve věci C-495/19 Kancelaria Medius, a rozsudek ve spojených věcech C693/19 a 831/19 ze dne 17. 5. 2022.“. Odvolací soud dále odkázal na ustálenou rozhodovací praxi odvolacího soudu v tomto typu sporu (příkladmo sp. zn, 29 Co 492/2021, 29 Co 26/2022, 29 Co 25/2022, 29 Co 261/2021, 29 Co 173/2023-307 a 29 Co 337/2024) a uvedl, že „Uplatnění tříleté objektivní lhůty by i v případě posuzovaného dlouhodobého smluvního vztahu žalobkyně a žalované znamenalo k porušení zásady efektivity v neprospěch spotřebitele v rozporu se Směrnicí Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 a s pokyny pro její výklad, proto ji odvolací soud na uplatněný nárok neaplikoval a námitce promlčení nevyhověl.“. K rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR K argumentaci žalované, která namítá, že rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyloučila aplikaci judikatury SDEU na právní případy obdobné projednávané věci, žalobce opět odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, který se s názory Nejvyššího soudu opakovaně a zcela konkrétně a logicky vypořádal. Městský soud v Praze tak v rozsudku sp. zn. 29 Co 335/2024 ze dne 9. 1. 2025 uvedl, že neplatnost smlouvy životního pojištění spatřuje „v nedostatečné konkrétnosti ujednání o pojistném plnění, o rizikovém pojistném a o nákladové struktuře pojistného produktu a ve zneužívající povaze těchto ujednání. Předmětná ujednání jsou ve smlouvě a v navazujících smluvních podmínkách přítomna, ale svou nekonkrétností připouští jejich zneužití poskytovatelem služby v neprospěch žalobkyně. Pokud žalovaná argumentovala rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2024, č.j. 33 Cdo 3113/2023-233, je třeba uvést, že v tam projednávané věci vyšel dovolací soud ze závěru o neplatnosti pojistné smlouvy formulovaného takto: absolutní neplatnost proto, že „smlouva neobsahuje určení výše a způsobu stanovení rizikového pojistného a počátečních, správních a inkasních nákladů“. V takovém případě dovolací soud uzavřel, že vedle sebe (prozatím) neobstojí důvod neplatnosti, spočívající v absenci smluvního ujednání, s argumentem zneužívajícího charakteru ujednání. Právě to bylo důvodem pro zrušení rozsudku zdejšího odvolacího soudu ze dne 25. 5. 2022, č.j. 29 Co 261/2021-200. V poměrech nyní projednávané věci odvolací soud vysvětlil, že podrobil testu přiměřenosti ve smlouvě existující ujednání a dospěl k závěru o jejich zneužívajícím charakteru ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993.“ Žalobce uvádí, že i v projednávaném případě napadá z důvodu zneužívajícího charakteru ujednání Pojistné smlouvy, která jsou v Pojistné smlouvě uvedena, jsou tedy existující a jejich nepřiměřenost spočívá právě v tom, že umožňují žalované nastavit výši nákladů a rizikového pojistného v libovolné výši bez ohledu na vůli žalobce. Taková ujednání jsou nepřiměřená i ve smyslu § 56 odst. 3 písm. g) obč. zák., jak ostatně konstatoval i Městský soud v Praze ve věci spis. zn. 25 Co 430/2017 ze dne 8. 3. 2018. Principem investičního životního pojištění je, že pojistné plnění je tvořeno z pojistného investovaného pojistitelem. Žalovaná namítá promlčení nároku na částku, kterou by nikdy neobdržela, protože by musela být vyplacena ve formě pojistného plnění žalobci nebo obmyšlené osobě. Toto jednání je v rozporu s § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), který stanoví, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Porušení principu spravedlnosti .Pojistná doba v případě smluv životního pojištění obvykle činí mnoho let, čímž mnohonásobně převyšuje délku promlčecí doby stanovené v zákoně, přičemž pojistník plní své závazky ze smlouvy od počátku pojištění, kdežto pojišťovna plní svůj závazek na konci pojištění. Tato asymetrie je vůči pojistníkovi jako spotřebiteli při posuzování promlčení nespravedlivá. Žalovaná se snaží námitkou promlčení profitovat z této časové asymetrie a získat tak neoprávněný prospěch. Žalobce v této souvislosti odkazuje na názor Ústavního soudu České republiky uvedený v nálezu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 2552/18: „I zde má pojistitel coby podnikatel profesionál obvykle výraznou objektivní převahu nad spotřebitelem, jehož orientace v právu i finanční možnosti jsou nutně nižší, přičemž tuto nerovnost by soudy při svém rozhodování měly minimálně zohlednit, případně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu dále korigovat. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice je významným subjektem dlouhodobě působícím na trhu pojištění, byla stěžovatelka jako spotřebitelka v postavení slabší smluvní strany, v důsledku čehož měla požívat zvýšené ochrany (navíc za situace, kdy se rozhodnutí o náhradě škody mohlo v její majetkové sféře projevit nikoliv nepodstatným způsobem).“Žalobce si dále dovoluje odkázat na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. ÚS 2700/15, ve kterém nadepsaný soud uvedl, že: „Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení. Zásada souladu výkonu práv s dobrými mravy představuje významný korektiv, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti. Pojem dobré mravy je nutno vykládat i jako příkaz soudci rozhodovat praeter legem či dokonce contra legem, pokud jde o reprobaci jednání příčícího se dobrým mravům. Dobré mravy v tomto pojetí tedy jsou souhrnem etických obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními zásadami a právními principy. Takto provedený výklad pojmu dobré mravy ve svém souhrnu prostupuje i Listinou.“Princip spravedlivého řešení akcentuje Ústavní soud České republiky dlouhodobě i v dalších rozhodnutích.Rozhodující orgány tedy musí mít při posuzování všech právních věcí na mysli - jakožto jakýsi interpretační korektiv při výkladu nejednoznačných právních norem - princip spravedlnosti, přičemž vždy je nezbytné vycházet z individuálních okolností každého jednotlivého případu, které jsou založeny na skutkových zjištěních. Takový výsledek rozhodování soudů zcela podrývá důvěru ve spravedlnost a právní stát. Konstatování soudu o promlčení nároku by tak totiž v podstatě legitimizovalo krádež. Vědomost žalované o neplatnosti Pojistné smlouvy.Žalovaná tvrdí, že nárok žalobce je promlčen, protože se o bezdůvodném obohacení dozvěděl ihned po uzavření Pojistné smlouvy, protože důvody její neplatnosti jsou v samotném textu smlouvy. Žalobce namítá, že tato logika by měla být aplikována spíše na žalovanou, která jako pojišťovna měla být o těchto okolnostech informována díky svým odborným a finančním možnostem. Tuto logiku nelze aplikovat pouze na žalobce, který je ve slabším postavení. Tento přístup má vliv na posouzení, zda je námitka promlčení v souladu s dobrými mravy. Tato úvaha pak má své konsekvence v přístupu k otázce, zda je námitka promlčení žalované v souladu s dobrými mravy. Žalovaná nemůže být v dobré víře, když přijímá pojistné, o kterém ví, že je bezdůvodným obohacením. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku sp. zn. 28 Cdo 329/2010 ze dne 9. 12. 2010 uvedl, že právní jistota může být korektivem ochrany legitimního očekávání pouze, když je subjekt v dobré víře. Pokud není, nemůže se právní jistoty dovolávat. Ústavní soud ČR dodává, že subjekt, který ví, že si přivlastňuje majetek někoho jiného, nemůže být v dobré víře (nález ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. I ÚS 1737/08).Podle této logiky žalovaná věděla, že si přivlastňuje majetek žalobce od okamžiku přijetí prvního pojistného, protože důvody bezdůvodného obohacení jsou v samotné smlouvě.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav : Z pojistné smlouvy č. [hodnota] soud zjistil, že byla uzavřena mezi [jméno FO] a [právnická osoba] dne [datum] a součástí je zdravotní dotazník, a předmětem pojištění pro případ smrti nebo dožití , platbou [částka] měsíčně . Jedná se o formulářovou smlouvu opatřenou podpisy. Z písemného potvrzení o uzavření pojistné smlouvy číslo [hodnota]–28 soud zjistil počátek pojištění je [datum]. Pojistná doba je 13 let, pojištění pro případ smrti [částka]. Bylo sjednáno pojistné, měsíční platba pojistného [částka]. Součástí jsou doplňkové pojistné podmínky, že ŽP – DPP – DIM – 003001 Z Všeobecných pojistných podmínek pro investiční životní pojištění ŽP-VPP-DIM-001vyplynulo, že žalovaná byla oprávněna stanovit výši odkupného podle pojistně technických zásad. Dle čl. 1.1. aktuální hodnota podílových jednotek je součin počtu podílových jednotek evidovaných na účtu pojistníka a aktuální (v daném okamžiku platné) nákupní ceny. Dle čl. 1.5 odst. 1 Rizikové pojistné za pojištění pro případ smrti a doplňkových pojištění je peněžním ekvivalentem odpovídajícím rozsahu pojistitelem poskytnuté pojistné ochrany. Rizikové pojistné pro případ smrti se stanoví pro každé pojistné období podle aktuálního věku pojištěného, jeho zdravotního stavu, pohlaví, povolání, činnosti a aktuální garantované pojistné částky na základě pojistně technických zásad. Dle čl. 1.12 odst. 2 Odkupné se vypočítá jako součet odkupní hodnoty počátečních a akumulačních podílových jednotek snížený o nevyúčtované náklady popsané v článku 2.

6. Odkupní hodnota počátečních jednotek je aktuální hodnota počátečních jednotek vynásobená příslušným procentem v odkupní tabulce podle délky pojištění a již uplynulých let. Odkupní hodnota akumulačních jednotek je rovna jejich aktuální hodnotě. Aktuální hodnota podílových jednotek se stanoví jako součin počtu jednotek a příslušné nákupní ceny. Dle čl. 1.17 odst. 1 V případě dožití se konce pojištění pojistitel vyplatí pojištěnému aktuální hodnotu podílových jednotek evidovaných na účtu pojistníka. Dle odst. 2 v případě smrti pojištěného během trvání pojištění pojistitel vyplatí oprávněné osobě své aktuální hodnotu podílových jednotek evidovaných na účtu pojistníka a garantovanou pojistnou částku, tím smlouva zaniká. Aktuální hodnota podílových jednotek se určuje nákupním kurzem platným v den doručení oznámení nároku na poskytnutí plnění. Dle čl. 1.23 odst. 1 Mimo sjednané pojistné může pojistitel účtovat pojistníkovi výdaje a poplatky ve výši uvedené v kalkulačních zásadách (např. Pojistný poplatek, poplatek za vinkulaci). Tyto poplatky jsou součástí pojistného a vztahují se na ně ustanovení o prodlení při placení pojistného Dle čl. 2.2. odst. 2 Nákupní cenou podílových jednotek vázaných na daný fond je podíl aktuální hodnoty fondů a počtu podílových jednotek vázaných na fond. Dle odst. 3 aktuální cenu prodeje podílových jednotek stanoví pojistitel tak, aby rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou činil maximálně 5% prodejní ceny. Dle čl. 2.3. odst. 3 Běžné pojistné a mimořádné pojistné se vkládá na oddělený účet pojistníka, běžné pojistné splatné v prvních dvou letech pojistné doby umístí pojistitel v počátečních jednotkách, není-li ve smlouvě ujednáno jinak. Dle odst.4 běžné pojistné, placené počínaje 3. rokem pojistné doby, a dále mimořádné pojistné umístí pojistitel v akumulačních podílových jednotkách. Dle čl. 2.6 odst. 1 Pojistitel sráží každý měsíc z účtu pojistníka rizikové pojistné vypočtené podle aktuálního věku pojištěného, platného tarifu pojistitele a garantované pojistné částky zvolené pojistníkem. Dle odst. 2 Pojistitel sráží každý měsíc z účtu pojistníka správní náklady za daný měsíc, správní náklady se mohou měnit nejvýše 1 za pojistný rok. Dle odst. 3 pro krytí počátečních nákladů souvisejících s pojištěním u produktu s běžným pojistným snižuje pojistitel počet počátečních podílových jednotek na konci každého pojistného roku maximálně o 7% do konce pojištění, nejvýše po dobu 20 let. Dle odst. 4 zatížení uvedená v bodech 1 a doba tohoto článku se sráží s akumulačních jednotek (resp. z počátečních jednotek u produktu s jednorázovým pojistným) tak, že podle nákupního kurzu platného k 1. dni v měsíci pojistitel přeměňuje aktuální poplatky na podílové jednotky, po které pak sníží počet aktuálních podílových jednotek evidovaných na účtu pojistníka. Z doplňkových pojistných podmínek ŽP-DPP – DIM 0003 soud zjistil , že žalovaná byla oprávněna od počátku pojištění snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění, které měla žalovaná stanovit podle svých pojistně technických zásad, z článku 1, bodu 3, odst. 3.2 soud zjistil že žalovaná byla oprávněna započítat žalobkyni inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Z informace žalované o vypořádání dosavadní pojistné smlouvy ze dne [datum] soud zjistil , že informovala žalovaná dopisem ze dne 14.12.21 žalobce, že zaniká pojištění a že vyplácí žalobci [částka] Z výpisů z účtu žalobce, soud zjistil, že žalobce v souvislosti s pojistnou smlouvou uhradil žalované pojistné ve výši [částka]. Poslední platba byla žalobcem uhrazena dne [datum]. A že byl učiněn rovněž mimořádný výběr ze strany žalobce ve výši [částka] a při ukončení pojištění žalovaná žalobci vyplatila odkupné ve výši [částka]. Žalovaná tak žalobci v souvislosti s pojistnou smlouvou plnila celkem [částka] Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalobce žalované z [datum], kterou žalobce jaksi nesporuje, že vyplatil pojistné [částka] že mimořádný výběr byl [částka] a při ukončení pojištění vyplatila pojišťovna odkupné [částka], takže celkové bezdůvodné obohacení je [částka], celková výše bezdůvodného obohacení tak činí [částka]. Z důvodů výše uvedených tak požaduje žalobce vrátit tuto částku do [datum]. A doručeno bylo [právnická osoba] do datové schránky [datum]. Po této výzvě následovala skutečná předžalobní výzva podle § 142a odst. 1 o.s.ř. z [datum] Z pojistky soud zjistil co je obsahem pojištění co je vlastně předmětem toho pojištění Z informace o vypořádání dosavadní pojistné smlouvy ze [datum] soud zjistil, že bylo odkupné k převodu z dosavadní pojistné smlouvy ve výši [částka]. Z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne [datum] číslo [hodnota]. Z tohoto důkazu vyplývá, že byla uzavřena nová pojistná smlouva [právnická osoba], verze dva a odkupné bylo použito na novou pojistnou smlouvu Z dohody o ukončení pojistné smlouvy ze dne [datum]. Z tohoto důkazu, dohoda o ukončení pojistné smlouvy vyplývá, že byla ukončena předchozí pojistná smlouva pod názvem Diamant a částka vyplacení odkupného ve výši [částka] je převedena na novou smlouvu pod názvem [právnická osoba]. Z žádost o mimořádný výběr ze dne [datum]. Zároveň je to potvrzení o přijetí žádosti o o mimořádný výběr prostě z [datum] Z informace o mimořádném výběru z [datum], takže z toho vyplývá, že bylo vyplaceno [částka]. Z výročního dopisu ze [datum], kde jsou informace o stavu pojistné smlouvy, informace o pojistné smlouvě, jaká je pojistná částka pro případ smrti prvního pojištěného pojištění, plateb pojistného při pracovní neschopnosti Z dalšího výročního dopisu, který je ze [datum],výroční dopis z roku 2014,výroční dopis z roku 2015,výroční dopis z roku 2016 Z informace k pojistné smlouvě z roku 2017 z Informace pro klienta - pojistná ochrana vyplynulo, že zaplacené pojízdné se rozdělí na 2 složky. Jedna složka je určena k pokrytí rizik vyplývajících z pojistné smlouvy a nazývá se rizikové pojistné, druhá složka tvoří spořící část pojistného, která se snížená o příslušné správní náklady pojišťovny převádí na váš podílový účet. Rizikové pojistné se kalkuluje každý rok podle aktuálního věku pojištěného a aktuální pojistné částky. Z podílového účtu se pravidelně strhávají poplatky za počáteční a správní náklady, v ceně podílových jednotek se zohlední poplatky za správu fondu. Další informace k pojistné smlouvě z [datum], celkové měsíční pojistné činí [částka]., dále informace k pojistné smlouvy [datum], informace k pojistné smlouvě ze [datum],informace k pojistné smlouvě ze [datum] Rozsudek Městského soudu v Praze z 22. 5. 2024, 18 Co 130/2024, 15 Co 53/2023. Rozsudek Městského soudu v Praze z 28. 11. 2024, 20 Co 425/2024–224 a poslední rozsudek Městského soudu v Praze 72 Co 376/2024–202 z 11. 12. 2024. Z přehledu předepsaného a zaplaceného pojistného vyplývá, že poslední uhrazení pojistného ve výši [částka] bylo uhrazeno [datum]. A ostatní platby, byť je tedy ještě platba z 15. 12. 21, tak je zde poznámka, vratka platby po zániku na účet . Úřední sdělení České národní banky z [datum], ve kterém banka nabádá pojišťovny dozorovaným subjektům, což jsou pojišťovny, že mají jednat s odbornou péčí, to znamená, že zájemci o uzavření pojistné smlouvy jsou poskytnuty všechny nezbytné údaje o charakteru a vlastnostech nabízeného pojištění, všech nákladů, nákladovou strukturu, mají vysvětlovat, které pojistník na toto pojištění vynakládá tak, aby mohl učinit informované rozhodnutí o přijetí nabídky pojištění, aniž by současně nebylo objektivně upozorněno na všechny náklady, rizika, závazky a případné nevýhody. Tímto dokládá právní zástupkyně žalobce, že žalovaný věděl v květnu 2012 o tom, že jeho praktiky jsou nekalé že jím uzavřená pojistná smlouva nebyla v souladu s tímto doporučením , s legislativou České národní banky, se zákonem na ochranu spotřebitele. Tímto dokládá právní zástupkyně žalobkyně, že pojišťovna byla dohledovým orgánem upozorněna na to, že má revidovat smlouvy a že jedná v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele. Právní zástupkyně žalobkyně odkazuje na nález Finančního arbitra, evidenční číslo FA/14790/2017, je to 26. 9. 2017 který říká, že pojistné podmínky, které jsou identické i v této věci, obsahují absolutně neplatné ujednání, zejména v bodě 3.1, 3.2 doplňkových pojistných podmínek týkající se počátečních správních nákladů a inkasních poplatků. Dále neplatnost bodu 1.6 a 1.7 týkající se neplatného rizikového pojistného. Finanční arbitr konstatoval absolutní neplatnost těchto ustanovení, která napadá žalobce v tomto řízení. Žalovaná na základě nálezu finančního arbitra FA/1479/2017 sp. zn. FAZP/71/2014, žalovaná z tohoto nálezu měla vědomost o tom, že ustanovení doplňkových pojistných podmínek číslo 1.6, 1.7, 3.1, 3.2 jsou absolutně neplatné pro důvody, které zjistil Finanční arbitr. Dále právní zástupkyně žalobce zakládá rozhodnutí 29 Co 420/2019-146 a nález Finančního arbitra z 8. 3. 2018 a ten Městský soud tedy ve věci o nahrazení nálezu Finančního arbitra potvrdil zase absolutní ujednání doplňkových pojistných podmínek, respektive neplatnost, absolutní neplatnost ujednání o rizikovém pojistném a o počátečních správních a inkasních nákladech. Takže rozhodnutí Městského soudu je ze 14. listopadu 2019.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci sjednali dne 15. 4 2011 smlouvu týkající se investičního životního pojištění. Součástí se staly Všeobecné pojistné podmínky, závěrečná ustanovení. Z informace pro klienta je zřejmé, že zaplacené pojistné se rozdělí na 2 složky – rizikové pojistné a spořící část pojistného, která se snižuje po příslušné správní náklady a převádí se na podílový účet. Rizikové pojistné se kalkuluje každý rok dle aktuálního věku pojištěného a aktuální pojistné částky. Podle čl. 1.5 odst. 1 VPP se stanoví pro každé pojistné období podle aktuálního věku pojištěného, zdravotního stavu, pohlaví, povolání, činnosti a aktuální garantované pojistné částky na základě pojistně technických zásad. Podle čl. 2.6 odst. 1 VPP pojistitel sráží každý měsíc z účtu pojistníka rizikové pojistné vypočtené podle aktuálního věku pojištěného, platného tarifu pojistitele, garantované pojistné částky zvolené pojistníkem. Podle čl. 1.17 odst. 1 VPP v případě dožití se konce pojištění pojistitel vyplatí pojištěnému aktuální hodnotu podílových jednotek evidovaných na účtu pojistníka, aktuální hodnota podílových jednotek se určuje nákupním kurzem platným v den ukončení pojištění, dle odst. 2 v případě smrti pojištěného během trvání pojištění pojistitel vyplatí aktuální hodnotu podílových jednotek evidovaných na účtu pojistníka a garantovanou pojistnou částku. Z Informace žalované o vypořádání dosavadní pojistné smlouvy ze dne 14.12 2021 informovala žalovaná dopisem ze dne 14.12 2021 žalobce , že zaniká pojištění a že vyplácí žalobci částku [částka]. Informace k pojistné smlouvě je ze dne 16.4 2017 a nejpozději dne 1.12 2021 kdy byla uzavřena dohoda o ukončení pojistné smlouvy se dozvěděl žalobce o neplatnosti pojistné smlouvy a začala běžet promlčecí doba. Zánik pojištění je ze dne 1.12 2021. Žalobce v souvislosti s pojistnou smlouvou uhradil žalované pojistné ve výši [částka]. Poslední platba byla uhrazena převodem dne 15.12 2021. Mimořádný výběr ze strany žalobce byl učiněn ve výši [částka]. Žalobci vyplatila odkupné ve výši [částka]. Žalovaná tak žalobci v souvislosti s pojistnou smlouvou uhradila celkem [částka]. Celkové bezdůvodné obohacení je [částka].

7. Po právní stránce soud věc posoudil dle následujících ustanovení: Podle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „NOZ“) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 2 téhož ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 téhož ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ust. § 3036 NOZ Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle ust. § 788 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném ke dni sjednání pojistné smlouvy z. [datum], pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné. Podle ust. § 37 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31.12.2013 (dále jako „SOZ“) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle ust. § 41 SOZ vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle ust. § 451 odst. 1 SOZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle ust. § 457 SOZ je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle ust. § 107 odst. 1 SOZ právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Soud se nejprve zabýval posouzením platnosti předmětné pojistné smlouvy týkající se investičního životního pojištění. Pojmovým znakem pojistné smlouvy je ujednání o pojistném, které se zavazuje pojistník plnit, a to bez ohledu, že součástí pojistné smlouvy je i investiční ujednání. V pojistné smlouvě či jejich přílohách, na které odkazuje, nelze zjistit konkrétní výši rizikového pojistného či jednoznačného způsobu stanovení rizikového pojistného (v Informaci o klienta je uvedeno toliko: „kalkuluje každý rok podle aktuálního věku pojištěného a aktuální pojistné částky“, VPP uvádí: „Rizikové pojistné pro případ smrti se stanoví pro každé pojistné období podle aktuálního věku pojištěného, jeho zdravotního stavu, pohlaví, povolání, činnosti a aktuální garantované pojistné částky na základě pojistně technických zásad“ či „Pojistitel sráží každý měsíc z účtu pojistníka rizikové pojistné vypočtené podle aktuálního věku pojištěného, platného tarifu pojistitele a garantované pojistné částky zvolené pojistníkem.“) Nejedná se o určité smluvní ujednání, na jehož základě by bylo lze vypočítat výši ujednaného rizikového pojistného. Chybí tak podstatná náležitost předmětné pojistné smlouvy. Jelikož se jedná o ujednání neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy - pojmový znak, způsobuje tato absence absolutní neplatnost smlouvy o životním pojištění dle § 37 odst. 1 SOZ jako celku. Je-li tato pojistná smlouva od počátku neplatná, uvedený závěr nezmění ani později zasílané výpisy či jiné informace vztahující se k předmětné pojistné smlouvě. Jelikož již uvedený důvod postačuje k vyslovení neplatnosti, soud se dále nezabýval dalšími důvody pro vyslovení její neplatnosti. S ohledem na závěr o neplatnosti pojistné smlouvy se soud dále zabýval vypořádáním plnění, které si žalobce a žalovaná z předmětné smlouvy poskytli. Každý je ve smyslu ust. § 457 SOZ povinen vrátit si vše, co podle neplatné smlouvy dostal. Vzhledem k uplatněné námitce promlčení, se soud zabýval výší nepromlčeného plnění. Nelze opominout, že Pojistná smlouva byla ukončena na základě dohody žalobce s žalovanou a to ke dni 1.12 2021, s uzavřením nové pojistné smlouvy č. [hodnota]. Součástí dohody o ukončení byla i výše odkupného [částka], jež bylo následně převedeno na novou pojistnou smlouvu. Nejpozději k podpisu dohody tak měl žalobce prokazatelně znalost ekonomického výsledku pojištění a tedy veškeré objektivní informace k učinění úvahy o vzniku případného bezdůvodného obohacení. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak zcela promlčeno uplynutím subjektivní promlčí lhůty dle § 107 odst. 1 SOZ, neboť žaloba byla podána až dne 13.12 2024, přičemž poslední pojistné bylo uhrazeno dne 15.12 2021. |I při aplikaci objektivní promlčecí lhůty je téměř celý nárok žalobce promlčen. 8 .O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. o.s.ř. tak, že přiznal žalované jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce Dle ustanovení § 6 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen "advokátní tarif") se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Tarifní hodnota dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu je částka [částka]. Podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí z tarifní hodnoty [částka] částku [částka]. Právní zástupce žalované učinil během řízení celkem [hodnota] úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu, a to: (příprava a převzetí právního zastoupení; písemné podání nebo návrh ve věci samé - vyjádření žalované k žalobě ze dne [datum]; písemné podání nebo návrh ve věci samé - vyjádření žalované k replice ze dne [datum]; a účast na jednání dne [datum].) Právní zástupkyně žalované dále učinila během řízení jeden půl úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 advokátního tarifu, a to účast na jednání, při kterém dojde k vyhlášení rozhodnutí dne [datum]. Právní zástupce žalované tedy učinil celkem [hodnota] úkony a jeden půl úkon právní služby ve výši [částka] bez DPH a jeden půl úkon právní služby za [částka] bez DPH. Náhrada režijního paušálu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 5 úkonů, (respektive půl úkonu), právní služby ve výši [částka] bez DPH za jeden úkon, respektive půl úkon, právní služby. Celkem bylo žalované přiznáno [částka] za 4 úkony a 1 půl úkon právní služby, částku [částka] jako náhradu režijního paušálu a částku [částka] za DPH, celkem tedy částku [částka].

Poučení