29 Co 335/2024 - 95

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph.D. a JUDr. Lucie Bičákové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] A, 140 00 Praha 4 proti žalované: [Jméno žalované]., [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta], LL. M. sídlem [Adresa advokáta] pro zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. dubna 2024, č. j. 15 C 259/2023-46 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku

I. částečně ruší co do částky co do částky [částka] a úroku z prodlení ve výši 15% z částky [částka] od [datum] do [datum] a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve zbývajícím rozsahu zamítavého výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% p. a. z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů v částce [částka], a to k rukám advokátky [Jméno advokátky] ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.). Žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).

2. Soud I. stupně shledal smlouvu investičního životního pojištění, uzavřenou účastníky řízení dne [datum] pod č. [hodnota] absolutně neplatnou a nárok žalobkyně oprávněným. Vyšel z pojistné smlouvy ze dne [datum], informací pro klienty a ze [název]. Nárok žalobkyně posoudil dle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., (dále jen obč. zák.), v souladu s přechodnými ustanoveními § 3028 a § 3036 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Dospěl k závěru, že smlouva neobsahuje konkrétní, dostatečně určitá ujednání o výši rizikového pojistného, počátečních a správních nákladů, ani konkrétní, dostatečně určité ujednání o pojistném plnění. Pojistné plnění je vymezeno pomocí aktuální hodnoty podílového účtu, ale v pojistné smlouvě není definováno, jakou částku pojistník alokuje do počátečních podílových jednotek, ani z ní nevyplývá, jaká část běžného pojistného bude určena na investici. Dále soud I. stupně k námitce žalované uzavřel, že dle ust. § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčuje za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, a dle ust. § 107 odst. 2 obč. zák. se právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčuje nejpozději za tři roky, přičemž u každé jednotlivé platby pojistného běží samostatná promlčecí lhůta. Počátek subjektivní dvouleté promlčecí lhůty soud I. stupně ohledně každé platby pojistného spojil s jeho zaplacením. Uvedl, že žalobkyně ke dni podpisu pojistné smlouvy znala obsah pojistné smlouvy, znala rozhodné skutkové okolnosti a měla možnost zjistit, že se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila a začala jí tak běžet promlčecí lhůta. Zdůraznil, že žalobkyně je advokátkou, která se problematikou životního pojištění zabývá. Proto žalobkyně mohla a měla vědět o neplatnosti pojistné smlouvy v okamžiku podpisu jejího uzavření. Vrácení vzájemných plnění omezil promlčením, které namítla žalovaná. Vzhledem k tomu, že součet žalovanou zaplacených částek ([částka] a [částka] jako částečný odkup životního pojištění) převyšuje nepromlčenou část žalobkyní uplatněného nároku, soud I. stupně žalobu v celém rozsahu zamítl. S ohledem na neúspěch v řízení uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení.

3. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání. Ztotožnila se se závěrem soudu I. stupně, kterým konstatoval absolutní neplatnost pojistné smlouvy z důvodu neurčitosti ujednání o výši rizikového pojistného, počátečních a správních nákladů a z důvodu neurčitosti ujednání o rozsahu pojistného plnění.

4. Nesouhlasila však se způsobem vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy pouze v rámci dosud nepromlčených plnění. Označila jej jako rozporný s ust. § 457 obč. zák. a s judikaturou Nejvyššího soudu ČR reprezentovanou rozsudkem ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně uhradila žalované v souvislosti s pojistnou smlouvou celkem [částka] a žalovaná uhradila žalobkyni celkem [částka]. Ustanovení § 457 obč. zák. je založeno na principu navrácení v předchozí stav a jeho obecným smyslem je stanovit vzájemnou podmíněnost závazků obou stran, aby si jedna strana nemohla ponechat plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy a nadto ještě vymoci po druhé straně vrácení plnění, které na základě takové smlouvy druhé straně poskytla (srov. stanovisko [tituly před jménem] [jméno FO] k nálezu ÚS ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 383/05).

5. Soud I. stupně nejprve posoudil jednotlivá plnění smluvních stran z hlediska promlčení dle § 107 a násl. obč. zák. a následně vypořádal pouze plnění poskytnutá v období dvou let před podáním žaloby, tj. v nepromlčené době. K vypořádání vzájemných plnění podle ust. § 457 obč. zák. dochází formálně k okamžiku, kdy nárok na vydání bezdůvodného obohacení vznikl. V okamžiku vzniku nárok nemůže být promlčen. Není podstatné, kdy soud zúčtování provádí, neboť vzájemné pohledávky se vypořádávají k okamžiku, kdy vznikly, tedy k okamžiku, kdy promlčeny nebyly. Uvedený postup vypořádání bezdůvodného obohacení opakovaně aplikoval Obvodní soud pro [adresa] i Městský soud v Praze jako soud odvolací např. v řízení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], v usnesení ze dne [datum], č.j. [spisová značka].

6. Podle žalobkyně je nutno peněžitá plnění z neplatné pojistné smlouvy vzájemně zúčtovat. Poslední ze vzájemně zúčtovatelných pohledávek se setkaly k datu [datum]. Žalobkyně plnila více než žalovaná, proto žalobkyni vzniklo právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu vzájemných peněžitých plnění, tj. ve výši [částka]. Teprve vůči takto zjištěnému rozdílu lze účinně uplatnit námitku promlčení. Žalobkyně uhradila poslední pojistné dne [datum] a nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnila u soudu dne [datum].

7. Žalobkyně je přesvědčena, že námitku promlčení může žalovaná uplatnit pouze vůči saldu zjištěnému jako rozdílu všech vzájemných plnění smluvních stran, tedy k částce [částka], a vůči tomuto saldu je námitka nedůvodná. Soud I. stupně podle žalobkyně nesprávně dovodil, že objektivní i subjektivní promlčecí doba začaly běžet v jeden okamžik, a to při zaplacení každého jednotlivého pojistného, neboť žalobkyně věděla o neplatnosti pojistné smlouvy v okamžiku jejího uzavření. Žalobkyně zásadně nesouhlasí se závěrem, že věděla o neplatnosti pojistné smlouvy k datu uzavření pojistné smlouvy z toho důvodu, že jako advokátka (později) zastupovala klienty pojišťoven v obdobných sporech. Takový závěr spočívá na předpokládané, nikoliv prokázané vědomosti, jak to vyžaduje zákon a judikatura. Soud I. stupně nezohlednil, že žalobkyně pravidelně měsíčně hradila 18 let od roku 2005 pojistné, nejprve ve výši [částka] a následně ve výši [částka]. Tato skutečnost svědčí o tom, že žalobkyně o neplatnosti pojistné smlouvy nevěděla, neboť se podle smlouvy chovala. Pro počátek subjektivní promlčecí doby k uplatnění práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení je rozhodující subjektivní moment, kdy se oprávněný dozví všechny takové okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu, a není přitom rozhodné, že již měl dříve možnost dozvědět se skutečnosti, na jejichž základě si mohl úsudek o vzniku bezdůvodného obohacení a jeho výši učinit. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Podle žalobkyně nezáleží na tom, zda se oprávněný o svém právu nedozvěděl vlastním zaviněním, zda se o svém právu mohl anebo měl dozvědět při vynaložení potřebné péče. Vědomost oprávněného o tom, že se na jeho úkor někdo obohatil, a o tom, v čí prospěch k tomuto obohacení došlo, musí být skutečná a prokázaná, nikoliv jen předpokládaná (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Také v případě, kdy má spotřebitel právnické vzdělání, musí být subjektivní vědomost o neplatnosti smlouvy prokazována, a nelze ji odvodit jen z objektivní skutečnosti, že má právnické vzdělání. Upozornila též na nález Ústavního soudu dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2127/21. K námitce, že se žalobkyně o stavu svého investičního pojištění dozvěděla na základě výpisů z podílového účtu, sdělila, že v řízení nebylo prokázáno, že jí tyto výpisy byly doručeny. Soud I. stupně neuvedl, z jakých konkrétních údajů obsažených ve výpisech z podílového účtu měla žalobkyně zjistit důvody neplatnosti pojistné smlouvy. Žalobkyně nabyla vědomost o neplatnosti pojistné smlouvy teprve v okamžiku vyčíslení odkupného, tj. dne [datum]. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tedy podle ní není v subjektivní promlčecí době promlčen.

8. Žalobkyně je přesvědčena, že v daném případě se objektivní promlčecí doba dle § 107 odst. 2 obč. zák. neaplikuje, neboť pojistná smlouva obsahuje nepřiměřená smluvní ujednání ve smyslu Směrnice a aplikace promlčecí doby by byla v rozporu se zásadou efektivity, jak ji definuje [název] (dále jen „Směrnice“). Odkázala na Pokyny k výkladu a uplatňování směrnice Rady 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách) uveřejněné dne [datum] a judikaturu SDEU (rozsudek ve věci [číslo] ze dne [datum]). Povinnost vnitrostátních soudů vypořádat se s existencí nepřiměřených smluvních ujednání z úřední povinnosti (tedy dokonce i tehdy, když spotřebitel na zneužívající povahu smluvních ujednání sám aktivně neupozorní) konstatoval SDEU např. v rozsudku [jméno FO] [číslo] či v rozsudku ve věci [číslo]. Vývoj judikatury SDEU v této oblasti je objasněn v rozsudku ve věci [adresa], [číslo]), dále odkázala na rozsudek ve věci [číslo] ze dne [datum], kde SDEU s odkazem na rozsudek ze dne [datum] ve věci [číslo] [právnická osoba] rozsudek ve spojených věcech [Anonymizováno][číslo]ze dne [datum].

9. Žalobkyně v odvolání označila jednání žalované jako nepoctivé a rozporné s dobrými mravy. Poukázala na nerovný přístup soudu I. stupně k účastníkům řízení, patrný z hodnocení důkazů a skutkových okolností. Okolnosti uzavření neplatné pojistné smlouvy soud posoudil k tíži žalobkyně jako právnicky vzdělané osoby, ale žádným způsobem nezohlednil, že smlouvu koncipovala žalovaná a žalobkyni v postavení spotřebitele ji předložila k podpisu. U žalobkyně dovodil vědomost o neplatnosti pojistné smlouvy od okamžiku jejího uzavření, ve vztahu k žalované pominul její dominantní a dlouhodobé působení na českém pojišťovacím trhu s kreditem důvěryhodné instituce, nezohlednil odbornou a materiální základnu zajišťující předpokládaně vysoký standard služeb, včetně služeb specializovaného právního oddělení a zákonnou povinnost jednat s odbornou péčí. Žalovaná inkasovala pojistné a bezdůvodně se obohacovala, nejednala v dobré vůli a poctivě.

10. Žalobkyně v odvolání rovněž namítla, že soud I. stupně nezohlednil ekonomické důsledky jednání žalované: na vrub pojistného účtovala náklady, které nebyly z pojistné smlouvy zjistitelné, jejich výši určovala svévolně. Námitce promlčení vznesené žalovanou vytkla rozpor s dobrými mravy, v tomto směru odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Námitkou promlčení těží žalovaná z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu se zásadou uvedenou v ustanovení § 6 o. z. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně a žalobě zcela vyhověl.

11. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně návrh částečně zpět co do částky [částka], kterou jí žalovaná dne [datum] uhradila. S odkazem na ust. § 1932 odst. 1 o. z. započetla platbu žalované nejdříve na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zbývající částku [částka] započetla na jistinu. Neuhrazená část jistiny (40 106 – 14 417,76) činí [částka]. Na uhrazení této částky žalobkyně trvá, dále se domáhá zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z této částky, a to od [datum] do zaplacení.

12. Žalovaná k odvolání žalobkyně podala písemné stanovisko. K námitce žalobkyně, že objektivní promlčecí lhůtu nelze aplikovat s ohledem na zneužívající ujednání v pojistné smlouvě, citovala žalovaná z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Podle žalované je v případě, kdy se neaplikuje subjektivní promlčecí lhůta (pro což podle ní s ohledem na činnost žalobkyně jako právní zástupkyně v obdobných řízeních a odborníka na problematiku investičního životního pojištění není důvod), je na místě aplikovat objektivní promlčecí lhůtu. Uvedla, že žalobkyni vyplatila částku ve výši [částka], představující 17 nepromlčených plateb pojistného po [částka] uhrazených žalované žalobkyní v období 2 let před podáním žaloby, tj. v období od [datum] do [datum], a dále částku [částka] představující příslušenství zaplacené částky. Takto vrácené plnění žalovaná identifikovala v platebních údajích a v emailové informaci ze dne [datum]. Argumentovala tím, že pojistné bylo hrazeno jednotlivými měsíčními platbami, z nichž každá má svůj samostatný právní osud a promlčuje se samostatně. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudky Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Ke způsobu vypořádání vzájemně poskytnutých plnění odkázala na rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Započtení, jak je provedla žalobkyně, považuje žalovaná za nepřípustné. Částečné zpětvzetí žaloby posoudila tak, že žalobkyně vzala zpět část nároku, který žalovaná nezaplatila, a naopak zaplacené plnění zůstalo předmětem řízení. Navrhla proto, aby ve zbývajícím rozsahu odvolací soud žalobu zamítl 13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

14. Soud I. stupně ve věci provedl potřebné důkazy a dospěl z nich k náležitým skutkovým závěrům. Nelze bez dalšího přeceňovat skutkovou okolnost, že žalobkyně je advokátkou a aktuálně „podstatnou část její právní agendy tvoří zastupování klientů životních pojišťoven a vymáhání jejich nároků ze smluv životního pojištění“ (srov. https://www.akmachurkova.com/). Odvolací soud v tomto směru v souladu s ust. § 213a odst. 1 o. s. ř. doplnil dokazování o obsah webových stránek žalobkyně. Z nich se podává, že žalobkyně od roku 2015 poskytuje specializované právní služby ohledně nároků ze smluv životního pojištění. Z této skutečnosti nelze usoudit na to, že si od uzavření posuzované pojistné smlouvy v roce 2005 byla žalobkyně vědoma neplatnosti své vlastní pojistné smlouvy. Odvolací soud přisvědčuje i argumentu, že žalobkyni nelze klást k tíži její odbornost, když druhá smluvní strana nepochybně disponovala nesrovnatelně rozsáhlejším odborným zázemím, a přitom se na její jednání nepohlíží tak, že o neplatnosti smlouvy měla vědět od jejího uzavření.

15. Protože skutečná vědomost žalobkyně o neplatnosti smlouvy nebyla prokázána až do vyčíslení odkupného dne [datum], nelze v dřívějším období shledat počátek běhu žádné subjektivní promlčecí lhůty. Ostatně nesprávná úvaha soudu I. stupně, že subjektivní promlčecí lhůta běží od zaplacení každého jednotlivého měsíčního pojistného je vyvrácena Ústavním soudem v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2127/21. Jestliže žalobkyně uplatnila svůj nárok žalobou dne [datum], subjektivní promlčecí lhůtu k uplatnění nároku nezmeškala.

16. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy, jak jej formuloval soud I. stupně v odst. 27 svého rozsudku. Spatřuje ji v nedostatečné konkrétnosti ujednání o pojistném plnění, o rizikovém pojistném a o nákladové struktuře pojistného produktu a ve zneužívající povaze těchto smluvních ujednání. Předmětná ujednání jsou ve smlouvě a v navazujících smluvních podmínkách přítomna, ale svou nekonkrétností připouští jejich zneužití poskytovatelem služby v neprospěch žalobkyně.

17. Pokud žalovaná argumentovala rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], je třeba uvést, že v tam projednávané věci vyšel dovolací soud ze závěru o neplatnosti pojistné smlouvy formulovaného takto: absolutní neplatnost proto, že „smlouva neobsahuje určení výše a způsobu stanovení rizikového pojistného a počátečních, správních a inkasních nákladů“. V takovém případě dovolací soud uzavřel, že vedle sebe (prozatím) neobstojí důvod neplatnosti, spočívající v absenci smluvního ujednání, s argumentem zneužívajícího charakteru takového ujednání. Právě to bylo důvodem pro zrušení rozsudku zdejšího odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. V poměrech nyní projednávané věci odvolací soud vysvětlil, že podrobil testu přiměřenosti ve smlouvě existující ujednání a dospěl k závěru o jejich zneužívajícím charakteru ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne [datum].

18. Co se týče uplatnění objektivní promlčecí lhůty, odvolací soud souhlasí s odvolací argumentací žalobkyně, jak byla shrnuta v odst. 8 tohoto rozsudku. Lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi zdejšího odvolacího soudu v tomto typu sporů (příkladmo sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]). Uplatnění tříleté objektivní lhůty by i v případě posuzovaného dlouhodobého smluvního vztahu žalobkyně a žalované znamenalo porušení zásady efektivity v neprospěch spotřebitele v rozporu se Směrnicí Rady 93/13/EHS ze dne [datum] a s pokyny pro její výklad, proto ji odvolací soud na uplatněný nárok neaplikoval a námitce promlčení nevyhověl.

19. Co se týče rozpornosti žalovanou vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, odvolací soud respektuje ustálenou soudní rozhodovací praxi. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je nutno toliko z okolností, za kterých byla námitka uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V projednávané věci nedošlo k tomu, že by žalobkyně uplatnila svůj nárok opožděně pro chování žalované, na základě nějž důvodně očekávala smírné řešení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

20. Za situace, kdy odvolací soud nepřisvědčil námitce promlčení nároku, posoudil nejdříve důsledek částečného plnění žalované. Dle ust. § 1932 odst. 1 o. z. měla žalobkyně právo započíst platbu žalované nejdříve na splatný zákonný úrok z prodlení. Citované zákonné ustanovení praví, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky, a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí. Žalobkyně s vůlí dlužníka vyjádřenou při platbě částky [částka] souhlas neprojevila. Z toho plyne, že měla právo započíst platbu tak, jak to sama vyčíslila – nejdříve na splatný úrok z prodlení a ve zbývajícím rozsahu na jistinu. Odvolací soud shodně uzavřel, že na jistinu zbývá doplatit [částka] se zákonným úrokem z prodlení běžícím od [datum].

21. Nad rámec podaného právního posouzení odvolací soud dodává, že jako opodstatněnou shledal také odvolací námitku žalobkyně týkající se soudem I. stupně provedeného zúčtování vzájemných plnění. Ve svém rozhodnutí soud I. stupně opomněl nutnost provést zúčtování vzájemně poskytnutých plnění z neplatné smlouvy a dodržet zásadu, že povinnost vrátit plnění nastává již v okamžiku přijetí plnění a k tomuto okamžiku se vypořádávají i vzájemně poskytnutá plnění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Předmětem zúčtování měla být vzájemně poskytnutá plnění, nikoli jen nepromlčené pohledávky (srov. k této problematice usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn [spisová značka]). Odkaz na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], je nepřípadný, odvolací soud se v tomto rozhodnutí s otázkou způsobu vypořádání nikterak nevypořádal, když pouze uvedl: „Odvolací soud neshledal, že by závěr soudu prvního stupně byl v rozporu s § 457 občanského zákoníku účinného do [datum], ten ukládá vrácení bezdůvodného obohacení, nehovoří však o tom, jak při tom postupovat“.

22. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], je k této otázce na místě citovat: Plnění z neplatné smlouvy, která je dvoustranným právním úkonem, je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení definovaných v § 451 obč. zák. Jeho důsledkem je povinnost účastníků smlouvy vzájemně si vydat vše, čeho plněním ze smlouvy nabyli. V případě oboustranné povinnosti vrátit si plnění v režimu § 457 obč. zák. jde o tzv. synallagmatický (vzájemně podmíněný) závazek. Byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá nebo jde-li o plnění, za něž musí být poskytnuta náhrada v penězích (§ 458 odst. 1 obč. zák.), projevuje se specifická povaha ustanovení § 457 obč. zák. i tím, že v soudním řízení o žalobě na vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze nárok na vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným (srovnej kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V souladu s těmito pravidly soud postupuje i bez návrhu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), respektive bez uskutečnění projevu vůle směřujícího k započtení (viz kupř. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

23. V souladu s tím, jak žalobkyně započetla platbu žalované, odvolací soud v tomto rozsahu zrušil rozsudek soudu I. stupně dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení výrokem I. řízení o této části žalobního nároku zastavil.

24. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně postupem dle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím ve výši zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty druhé o. s. ř., žalovaná procesně zavinila částečné zastavení řízení a ohledně zbývajícího rozsahu žalobního nároku byla neúspěšná.

26. Náhrada nákladů řízení žalobkyně zahrnuje zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši [částka], zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši [částka] a náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum], tj. odměnu za advokáta za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze [datum], sepis žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání soudu I. stupně dne [datum], sepis odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, částečné zpětvzetí žaloby, účast na jednání soudu II. stupně dne [datum] a dne [datum]) po [částka] dle ust. § 7, § 11 odst. 1, písm. a), d), g) a k) vyhlášky a 8 x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a 1 x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky ve znění účinném od [datum]. Dále k náhradě náleží dle ust. § 137 odst. 3, písm. a) o. s. ř. 21% daň z přidané hodnoty, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši ve výši [částka]. Celkem náhrada činí [částka]. Výpočet: [právnická osoba] 037+ 9 x 2 740 + 8 x 300 + 1 x 450 + 21% z 27 510 = 37 361,10 (Kč).

27. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení