27 Co 248/2025-209

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČ IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 42 862 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 6. 2025, č. j. 7 C 202/2024 – 164,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalovaného.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím (výrok I), a žalobkyni uložil nahradit žalovanému náklady řízení , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalovaného (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky s tvrzením, že dne , datum, uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu a sjednala pojištění pro případ smrti nebo dožití. Pojistné mělo být placeno v částce , částka, měsíčně a skončilo výpovědí ze strany žalobkyně. Žalobkyně uzavřela smlouvu v očekávání, že bude moci vedle pojistné ochrany zároveň vytvářet finanční rezervu, která se navíc i skutečně vytvářela. Celkem na pojistném žalobkyně zaplatila , částka, , odkupné však bylo žalovaným poskytnuto toliko ve výši , částka, . Žalobkyně se tak domáhá vydání bezdůvodného obohacení v žalované výši, která odpovídá zaplacenému pojistnému sníženému o vyplacené odkupné, Anonymizováno3. Žalobkyně dále tvrdí, že pojistná smlouva je neplatná, neboť obsahuje nepřiměřená smluvní ujednání ve smyslu ust. § 55 a 56 zák. obč. zák, tedy ujednání zneužívající ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS z dubna 1993 (dále jen Směrnice). Sjednané pojištění bylo pojištěním investičním životním a bylo umisťováno do programů investování, ve kterých pak dochází ke zhodnocení či znehodnocení takto umístěných finančních prostředků. Dále je pojistné sníženo o některé poplatky a z hodnoty pojištění žalovaný odečítal poplatek za správu aktiv, odečtená rizika a poplatek za správu pojištění. Budoucí pojistné plnění tudíž závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena hodnota pojištění, případně jaká část pojistného do ní nebude zahrnuta. Žalobkyně ovšem nebyla s výší poplatků seznámena, a to ani před podpisem pojistné smlouvy ani v průběhu pojištění. Proto jsou ustanovení pojistné smlouvy, která jsou na obsahu sazebníku poplatků závislá, neurčitá. Pro neurčitost jsou tudíž jednotlivá ustanovení i neplatná. Jde o zneužívající ujednání dle Směrnice. Dále nutno zdůraznit, že jde o smlouvu uzavřenou mezi spotřebitelem a poskytovatelem služeb. Předmětná ujednání, která nebyla individuálně sjednána, jsou v rozporu s požadavkem poctivosti a způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Na uvedená ujednání lze proto pohlížet i tak, že v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Žalobkyně neměla možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy, neboť její ujednání jsou nejasná, netransparentní a některé důležité vstupní parametry jsou žalobkyni jako spotřebitelce neznámé. Žalovaný odmítl bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat, té proto nezbylo než podat žalobu.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Potvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, avšak před jejím uzavřením byla žalobkyně seznámena, a to prostřednictvím zprostředkovatelky, s rozsahem pojištění, pojistnými podmínkami a informacemi pro zájemce o pojištění. To, že informace obdržela, potvrdila podpisem pojistné smlouvy. Pojistnou smlouvou žalobkyně sjednala pro pojištěného celkem čtyři pojištění. Ta zajišťovala pojištěnému , jméno FO, krytí rizik ve velmi výhodném rozsahu oproti pojistnému v částce , částka, měsíčně. Žalobkyně od uzavření smlouvy hradila po dobu více než 15 let měsíční pojistné. Žalovaným jí byly pravidelně zasílány informace o stavu pojistné smlouvy včetně informací o aktuálním stavu hodnoty pojištění a výslovně i o druhu a výši všech poplatků, které byly u smlouvy uplatněny za jednotlivý kalendářní rok. Žalobkyně se také přihlašovala do klientské zóny, kde byly uvedené informace k dispozici. Pojistnou smlouvu žalobkyně ukončila bez uvedení jakéhokoliv důvodu. Smlouva tak zanikla ke dni , datum, . V návaznosti na to žalovaný žalobkyni vyplatil odstupné. Podle žalovaného byla smlouva uzavřena platně. Obě smluvní strany se po dobu 15 let touto smlouvou bez výhrad řídily. Ustanovení, o nichž žalobkyně tvrdí, že jsou neplatná, nemohou být nepřiměřenými, zneužívajícími ujednáními ve smyslu označených ustanovení o.z. či Směrnice. Žalovaný dále zdůraznil, že v rámci autonomie vůle stran mají být respektovány uzavřené smlouvy a neplatnost právních jednání dovozována pouze ve výjimečných případech. Koncept pojištění žalovaného je nastaven na krytí rizik s možností využít i investiční složku. Sjednané měsíční pojistné v částce , částka, pak sloužilo primárně ke krytí sjednaných rizik. Proto část z něho byla na jejich úhradu spotřebována a zbytek vložen do žalovaným zvoleného programu investování. O tom byla žalobkyně informována a investice byla výnosná. Žalovaný konečně poznamenal, že veškerá argumentace žalobkyně ke zneužívajícím ujednáním je konstantě odmítána Nejvyšším soudem i Ústavním soudem ČR.

5. Žalovaný současně vznesl námitku částečného promlčení žalobkyní uplatněného nároku. To proto, že žalobkyně musela nejpozději po přečetní výročního dopisu z , datum, zjistit, jaká je přesná výše jednotlivých složek rizikového pojištění a poplatků. Došlo proto k promlčení práva na vrácení plateb pojistného, které byly uhrazeny nejpozději 2 roky před zahájením řízení, tedy do , datum, . Nepromlčená zůstává pouze částka , částka, , proti níž žalovaný uplatnil k započtení částku vyplaceného odkupného ve výši , částka, .

6. Žalobkyně k argumentaci žalovaného uvedla, že námitku promlčení považuje za nedůvodnou. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby nelze vázat ani k okamžiku doručení tzv. „rekapitulací“, neboť z jejich obsahu žalobkyně nemohla seznat, že je pojistná smlouva neplatná. Žalobkyně vědomost o neplatnosti pojistné smlouvy získala teprve tehdy, když přistoupila k ukončení pojistné smlouvy a následně udělila plnou moc svému zástupci k vymáhání práv z pojistné smlouvy. Teprve tehdy získala subjektivní vědomost o neplatnosti pojistné smlouvy. Dříve tuto vědomost neměla. Nelze tak vycházet z toho, že by došlo k uplynutí objektivní či subjektivní promlčecí doby. Nadto je žalobkyně přesvědčena o tom, že námitka promlčení je rozporná s dobrými mravy. Žalovanému jsou známy skutkové okolnosti věci, je si vědom toho, že se bezdůvodně obohacuje a systémově si po řadu let přivlastňuje majetek běžných spotřebitelů. Těží tak z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání.

7. Okresní soud po provedeném dokazování, kdy vycházel z dílem nesporného skutkového stavu, a sice, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena pojistná smlouva, na pojistném žalobkyní zaplaceno , částka, a žalovaným vyplaceno odkupné v částce , částka, , přičemž ke sporným skutečnostem prováděl dokazování listinami, které účastníci předložili či označili k prokázání svých skutkových tvrzení, věc posoudil (s ohledem na okamžik uzavření pojistné smlouvy) dle příslušných ustanovení zák. č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do , datum, (občanský zákoník, dále jen obč. zák,) zejména dle ust. § 103 a následujících a § 451 a následujících obč. zák., a dospěl k závěru, že žaloba není opodstatněná.

8. Okresní soud se předně zabýval důvodností vznesené námitky promlčení žalovaným a uzavřel, že je oprávněná. Objektivní promlčecí doba dle ust. § 107 odst. 2 obč. zák. by uplynula tři roky od vzniku bezdůvodného obohacení, přičemž ve smyslu ust. § 103 obč. zák. počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Účastníci smlouvu uzavírali v době, kdy žalovanému nebylo známo, že by v budoucnu obdobné smlouvy mohly být případně shledávány neplatnými. Oba účastníci se po dobu více než 15 let chovali tak, jako by smlouva byla platná a teprve soudní rozhodnutí individuálně konstatující neplatnost takové smlouvy by pro účastníky bylo tím rozhodným okamžikem, kdy mají najisto postavené, že smlouva je neplatná. Okresní soud proto dospěl k závěru, že 10letou promlčecí dobu v případě úmyslného bezdůvodného obohacení v dané věci aplikovat nelze.

9. Žaloba byla podána dne , datum, . Za rozhodný okamžik, kdy se žalobkyně mohla dozvědět, že došlo k bezdůvodnému obohacení, okresní soud považoval ten okamžik, kdy se do sféry vlivu žalobkyně dostaly tzv. „rekapitulace“, resp. rekapitulace za rok 2019 doručená žalobkyni v roce 2020. Z každé rekapitulace vždy jednoznačně vyplývala výše veškerých poplatků, odečtené rizikové pojistné, hodnota pojistného, výše jeho zhodnocení, výše odkupného atp. Žalobkyni tudíž pro vydání bezdůvodného obohacení tvořeného jednotlivými platbami pojistného po , částka, měsíčně za období do , datum, uplynula 2letá subjektivní promlčecí lhůta. Nepromlčená část nároku činí , částka, a je nižší než částka vyplaceného odkupného , částka, . Jedná se přitom o vzájemná plnění, která je nutno zúčtovat. K námitkám žalobkyně stran nemožnosti uplynutí promlčecí doby okresní soud uvedl, že rozhodný je okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozvěděl o tom, že na jeho úkor došlo k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Jak plyne z ustálené judikatury, musí se jednat o skutečnou, nikoliv jen předpokládanou vědomost oprávněného a nikoli znalost právní kvalifikace. V poměrech posuzované věci lze proto uzavřít, že obsah tzv. rekapitulace umožnil žalobkyni seznámit se s veškerými skutečnostmi, na nichž zakládá své tvrzení o neplatnosti smlouvy a bezdůvodném obohacení žalovaným.

10. Při zúčtování vzájemného plnění podle § 457 obč. zák. pak platí, že v případě neplatné smlouvy ta strana smlouvy, která plnila ve větším rozsahu, se může úspěšně domoci jen vrácení toho, oč plnění, které sama poskytla, přesahuje plnění, které obdržela od druhé smluvní strany. Soud proto zúčtovaní nepromlčených vzájemně poskytnutých plnění provedl, a proti nepromlčené části zaplaceného pojistného, resp. bezdůvodného obohacení zaplaceného žalobkyní ve výši , částka, započetl odkupné vyplacené žalovaným, neboť žalovaný započtení provedl v rámci svého vyjádření ze dne , datum, . Pohledávka žalovaného vůči žalobkyni byla způsobilá započtení.

11. Okresní soud se současně vypořádal s argumentací žalobkyně o tvrzeném rozporu námitky započtení s dobrými mravy, který v dané věci neshledal. Konstatoval, že uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil. Vůči němu by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl skutečně nepřiměřeně tvrdým postihem. V dané věci však tyto předpoklady naplněny nebyly.

12. Okresní soud proto žalobu zamítl a s ohledem na skutečnost, že stěžejním pro posouzení žalobního žádání bylo vypořádání se se vznesenou námitkou promlčení, kterou okresní soud shledal opodstatněnou, nezabýval se již argumentací žalobkyně o neplatnosti předmětné pojistné smlouvy.

13. Ve věci úspěšnému žalovanému okresní soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni.

14. Proti rozsudku podala včas obsáhlé a vyčerpávající odvolání žalobkyně.

15. Okresnímu soudu vytýkala nesprávnost skutkových zjištění i nesprávnost právního posouzení věci. Podle žalobkyně nebylo v řízení spolehlivě prokázáno, že by jí byly doručeny dopisy – informace o stavu pojistné smlouvy (tzv. výroční dopisy). Prokázáno bylo pouze tolik, že výroční dopisy se nevrátily žalovanému jako nedoručené. Nebylo ovšem prokázáno, že se dostaly do dispoziční sféry žalobkyně a že se žalobkyně s jejich obsahem skutečně seznámila či mohla seznámit. Z informací o stavu pojistné smlouvy žalobkyně navíc nemohla seznat, že je zde problém právního charakteru, zakládající neplatnost pojistné smlouvy spočívající v neseznámení se žalobkyně se sazebníkem poplatků. Tuto vědomost žalobkyně nabyla až po poradě se svým právním zástupcem. Za počátek běhu subjektivní promlčecí doby je tak nutno považovat udělení plné moci žalobkyní svému právnímu zástupci. Žalobkyně tudíž rozsudek okresního soudu hodnotí jako jsoucí v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, konkrétně nálezem sp. zn. III. ÚS 2127/21. Odkázat lze i na nález sp. zn. IV. ÚS 2429/23, který jednoznačně rozlišuje mezi obohacením a bezdůvodným obohacením. Závěry rozsudku okresního soudu vychází z pouhé dedukce, nikoliv prokázané vědomosti žalobkyně o vzniku bezdůvodného obohacení.

16. Žalobkyně nesouhlasí ani s tím, že okresní soud se nezabýval meritem věci, protože není možné konstatovat promlčení nároku, pakliže rozhodující orgán nepostaví najisto, zda nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůbec existuje. Podle žalobkyně je nutno nejprve posoudit platnost pojistné smlouvy a teprve dospěje-li soud k závěru, že žalobkyni vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení, je možné posoudit, zda došlo k promlčení tohoto nároku. Okresní soud tímto způsobem nepostupoval. Jeho závěry jsou tudíž nesprávné. Žalobkyně dále v odvolání zopakovala a rozvedla svoji argumentaci z řízení před okresním soudem stran neplatnosti pojistné smlouvy a důvodech, v nichž žalobkyně tuto neplatnost spatřuje. Ve vztahu k případnému promlčení nároku žalobkyně v objektivní promlčecí době žalobkyně z opatrnosti konstatovala, že v dané věci nelze vůbec uvažovat o aplikaci objektivní promlčecí doby dle ust. čl. 107 obč. zák.

17. Žalobkyně zcela odmítla závěr okresního soudu, že vznesení námitky promlčení ze strany žalovaného není v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaný při vznesení námitky promlčení zjevně v dobré víře nebyl, neboť si musel být vědom skutečnosti, že jeho pojistné smlouvy trpí systémovými vadami, které je činí absolutně neplatnými. Pakliže žalovaný věděl či musel vědět o neplatnosti pojistných smluv, a toto pochybení nijak neřešil, naopak se řadu let vědomě bezdůvodně obohacoval na úkor svých klientů, nelze takovému chování poskytnout ochranu v podobě námitky promlčení.

18. Dále žalobkyně nesouhlasila s argumentací a postupem soudu, jímž provedl zúčtování vzájemně poskytnutých plnění. Dle žalobkyně se vzájemné pohledávky vypořádávají k okamžiku, kdy vznikly. K tomuto okamžiku promlčeny nebyly a ani nemohly být. Předmětem zúčtování by podle žalobkyně měla být veškerá vzájemně poskytnutá plnění, nikoliv jen nepromlčené pohledávky. V tomto směru lze odkázat i na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 335/2024-95.

19. Okresní soud se konečně zcela odmítl zabývat nepřiměřeným, resp. zneužívajícím charakterem žalobkyní označených ujednání smlouvy, ač tato povinnost pro soud plyne z úřední povinnosti. Takový závěr se jednoznačně podává i z judikatury SDEU (viz Perenič /C-453/10). Okresní soud tuto svoji úřední povinnost ignoroval. Jde přitom o povinnost, na níž je nutno trvat, neboť je dána celospolečenským významem ochrany spotřebitelských práv a vyplývá z judikatury Soudního dvora.

20. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě bude vyhověno a žalobkyni přiznány náklady za řízení před soudy obou stupňů, případně nechť je rozhodnutí okresního soudu zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

21. Žalovaný při jednání odvolacího soudu uvedl, že sdílí závěry rozhodnutí okresního soudu. Rozsudek považuje za správný po skutkové i právní stránce a dále v podrobnostech odkázal na svá vyjádření k věci z řízení před okresním soudem. Žalovaný nadto zdůraznil, že ve skutkově identických sporech již opakovaně rozhodoval senát 18 Co zdejšího odvolacího soudu a pokaždé se ztotožnil se závěry rozhodnutí soudu prvního stupně, a rozsudky potvrzoval. Argumentace žalobkyně je setrvale odmítána Nejvyšším i Ústavním soudem ČR. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku a požádal o přiznání nákladů odvolacího řízení.

22. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání přecházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

23. Okresní soud v posuzované věci prováděl podrobné dokazování, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění, která následně promítl do logického a výstižného závěru o skutkovém stavu a věc i správně právně posoudil. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu je zřejmé, že okresní soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě a současně v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.), a přesvědčivě vyložil, na základě jakých úvah učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Okresní soud podrobně a současně výstižně vyložil, z jakého důvodu nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, a naopak se ztotožnil s právním náhledem žalovaného ať již v otázce běhu promlčecí doby či započtení vzájemných plnění.

24. Protože odvolací soud sdílí skutkové i právní závěry okresního soudu, veden zásadou stručnosti v podrobnostech odkazuje na pečlivé a výstižné odůvodnění rozsudku okresního soudu a toliko s ohledem na odvolací výhrady žalobkyně považuje za vhodné k věci dodat následující.

25. Žalobkyně okresnímu soudu předně vytýkala, že ve svých úvahách zcela abstrahoval od posouzení platnosti pojistné smlouvy, nesprávně posoudil námitku promlčení, která dle přesvědčení žalobkyně je navíc v rozporu s dobrými mravy a nezabýval se ani tvrzenou existencí zneužívajících ujednání v pojistné smlouvě.

26. Krajský soud uvedené výhrady za zjištěného skutkového stavu, a především s ohledem na učiněné právní posouzení věci okresním soudem, nepovažuje za relevantní.

27. Odvolací soud je v souladu se závěry soudu prvního stupně přesvědčen, že odvoláním napadený rozsudek je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu ČR. Okresní soud správně prioritně vycházel ze zásady procesní ekonomie, a proto otázku promlčení v žalobě uplatněného nároku posoudil jako předběžnou otázku a následně provedl započtení nepromlčené části nároku. I pro případ, že by pojistná smlouva byla neplatná, platí v souladu s ustálenou soudní praxí, že je nutno se předně zabývat námitkou promlčení v žalobě uplatněného nároku. S okresním soudem se lze ztotožnit v tom, že v dané věci by bylo lze uvažovat o dvouleté subjektivní a maximálně tříleté objektivní promlčecí době a za této situace, jak okresní soud poznamenává pod bodem 24. odůvodnění svého rozhodnutí, činí nepromlčená část v žalobě uplatněného nároku , částka, . V řízení nebylo sporným, že žalobkyni bylo vyplaceno odkupné , částka, , tedy částka významně vyšší, přičemž se jedná o vzájemné peněžité pohledávky, které je nutno započíst. Desetiletá promlčecí doba, jak opět okresní soud přiléhavě vyložil, v dané věci do úvahy nepřipadá. Na straně žalovaného jistě nelze dovodit úmyslné bezdůvodné obohacení.

28. Ztotožnit se lze i se závěrem okresního soudu o započetí běhu promlčecí doby, která se upíná k okamžiku, kdy se do sféry vlivu žalobkyně dostaly tzv. rekapitulace, přičemž pro promlčení nároku žalobkyně je podstatná rekapitulace za rok 2019, doručená v roce 2020. Z předmětných rekapitulací vždy vyplývala výše veškerých poplatků spojených se správou pojistné smlouvy, odečtené rizikové pojistné, hodnota pojistného, výše odkupného atd. Odvolací soud je současně ve shodě se soudem prvního stupně přesvědčen o tom, že uvedené rekapitulace byly žalobkyni doručeny. Postup doručování okresní soud podrobně rozvádí pod bodem 18. odůvodnění rozsudku. Žalobkyně se nadto opakovaně přihlašovala do tzv. klientské zóny, v níž byly uvedené informace obsaženy, a tedy žalobkyni dostupné. Odvolací soud nesdílí argumentaci žalobkyně, že z informací o stavu pojistné smlouvy (rekapitulací, resp. výročního dopisu) žalobkyně nemohla seznat, že je zde problém právního charakteru zakládající neplatnost pojistné smlouvy a že tuto vědomost žalobkyně nabyla až po poradě se svým právním zástupcem. Odvolací soud má předně ve shodě s okresním soudem za to, že postačuje prostá laická povědomost o tom, že se smlouvou není „něco v pořádku“ (k tomu srovnej např. usnesení NS ČR sp. zn. , spisová značka, či nález ÚS sp. zn. III. ÚS 2127/21), resp. povědomost o tom, co žalobkyně považuje za důvod neplatnosti smlouvy, tedy jak je žalovaným rozdělováno žalobkyní placené, Anonymizováno, pojistné. To okresním soudem zmíněné listiny zcela nepochybně obsahovaly a s těmito informacemi se žalobkyně mohla seznámit. K týmž závěrům ve skutkově i právně identické věci ostatně dospěl i odvolací senát 18 Co Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v , adresa, (viz řízení vedená pod sp. zn. 18 Co 127/2025 či 18 Co 169/2025). Krajský soud neshledává žádné důvody k tomu, proč se od rozhodnutí odvolacího senátu v nyní posuzované věci jakkoli odchylovat.

29. Pro úplnost lze k věci poznamenat, že v průběhu řízení bylo ze strany žalovaného tvrzeno (žalobkyně toto tvrzení nesporovala), že sama žalobkyně byla pojistnou zprostředkovatelkou a veškeré okolnosti uzavírání smlouvy, jejího obsahu, rozdělování placeného pojistného atd. byly žalobkyni známy již jen z titulu odborných znalostí, jimiž díky své profesi disponovala. Žalobkyně v oboru pojistných smluv profesně působila, a tedy si nepochybně byla nebo měla být vědoma způsobu, jakým jsou pojistné smlouvy konstruovány. Nepochybně lépe než běžný účastník pojistného vztahu mohla své případné pochybnosti stran platnosti dílčích ujednání pojistné smlouvy řešit buď formou podrobnějšího seznámení se s jejím obsahem, smluvními podmínkami, případně v klientské zóně, event. i konzultací s advokátem. To však žalobkyně učinila pozdě. Nepromlčená tak zůstala toliko částka , částka, , tedy 20x , částka, zaplacených žalobkyní v období od , datum, do , datum, , jak správně uvádí okresní soud.

30. Odvolací soud proto z důvodů výše rozvedených shledal rozsudek okresního soudu věcně správným a jako takový jej potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

31. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni. Náklady odvolacího řízení na straně žalovaného jsou tvořeny odměnou za dva úkony právní služby po , částka, (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o odměně advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb), a to za vyjádření se k odvolání žalobkyně a účast při jednání odvolacího soudu, s nimiž se pojí i dvě paušální náhrady hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), dále náhradou za ztrátu času za šest půlhodin po , částka, (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jízdným zástupkyně žalovaného k jednání odvolacího soudu, a to vlakem na trase , adresa, a zpět v částce , částka, a k součtu uvedených částek je nutno připočíst i 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalovaného dosáhly , částka, . Uvedenou částku je žalobkyně povinna nahradit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokátky (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).