16 C 33/2024 - 72

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o 3 837 050 Kč s přísl. a o 376 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 837 050 Kč s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 53 334 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 53 334 Kč od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 322 666 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 376 000 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky 322 666 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 3 837 050 Kč a dále náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku tohoto trestního řízení ve výši 376 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že nezákonné trestní stíhání jí způsobilo stres a nejistotu v očekávání výsledku případu, psychickou zátěž, objevily se u ní zdravotní potíže, které byly výsledkem dlouhodobého působení stresu na její organismus. Došlo k narušení její pověsti a dobrého jména, došlo k zásahu do jejího politického života, kdy vykonávala funkci radní a tuto funkci i její ostatní funkce trestní stíhání nenapravitelně poškodilo. Postupně se rozhodla znovu nekandidovat do organizací, například do sociálně zdravotní komise, kulturní komise města, dozorčí komise ve společnosti [právnická osoba]. Taktéž bylo zasaženo do jejího soukromého a osobního života. V důsledku trestního stíhání byla vedena v databázi trestně stíhaných osob. Za extrémní zásah považuje odběr otisků a biologického materiálu a jeho vedení v národní databázi DNA. Věc byla medializována. Nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení odůvodnila tím, že v trestní věci byly činěny značné průtahy a orgány činné v trestním řízení nevydávaly svá rozhodnutí ve lhůtě stanovené zákonem. Trestní řízení trvalo 10 let, dva měsíce, šest dnů. Dne [datum] uplatnila žalobkyně u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a za průtahy v trestním řízení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí s tím, že nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalovaná částečně vyhověla, konstatovala porušení práva a poskytla žalobkyni omluvu a přiměřené zadostiučinění ve výši 70 000 Kč a též žalobkyni přiznala zadostiučinění ve výši 64 000 Kč za nepřiměřenou délku trestního řízení. Žalovaná uvedla, že v případě náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání je třeba intenzitu nemajetkové újmy tvrdit a prokázat. Žalobkyně však ani v žalobě neuvedla takové skutečnosti, pro které by mělo být přistoupeno k vyšší peněžité satisfakci, než jí bylo dosud přiznáno. K dopadům žalobkyně do jejího osobního a rodinného života žalovaná uvedla, že se jedná pouze o obecná tvrzení, která žalobkyně nijak neprokazuje, pokud jde o odběr otisků a biologického materiálu a jeho vedení v národní databázi DNA, k tomu žalovaná uvedla, že tyto identifikační úkony nebyly s žalobkyní prováděny v této trestní věci sp. zn. [spisová značka] a na základě žádosti žalobkyně byl proveden výmaz všech osobních údajů získaných v souvislosti s identifikačními úkony, a to ke dni [datum]. Pokud jde o nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení, k tomu žalovaná uvedla, že shledala délku trestního řízení nepřiměřenou a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 64 000 Kč, které považuje za dostačující a přiměřené. K této částce dospěla žalovaná tak, že vycházela ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 a vycházela ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok vedení řízení a tuto částku snížila o celkem 40 % z důvodu značné právní, skutkové a procesní složitosti řízení, včetně opakovaného vedení řízení na dvou stupních soudní soustavy. Dále přihlédla k případu Krajského soudu v Ústí nad Labem, kdy v dané věci trvalo trestní řízení 12 let a bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění ve výši 64 000 Kč, vzhledem k tomu byla taková částka poskytnuta také žalobkyni.

3. Strany učinily nesporným, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a za nepřiměřenou délku trestního řízení dne [datum] a dále, že na základě tohoto uplatnění žalovaná vyplatila žalobkyni částku 70 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání a částku 64 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení. Dále strany učinily nesporným, že žalovaná vyplatila žalobkyni částku 200 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Sporným tak zůstala výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání a za nepřiměřenou délku trestního řízení ve věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

4. Soud provedl následující dokazování:

5. Ze spisu Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [spisová značka] provedl důkaz listinami, a to usnesením policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], včetně doručenky žalobkyni, usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve [adresa] ze dne [datum], znaleckým posudkem ze dne [datum], včetně dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] a č. [hodnota] ze dne [datum], obžalobou ze dne [datum] č. j. [spisová značka], dále protokoly o hlavních líčeních ze dne [datum]. a [datum] až [datum], [datum], zadáním doplňku znaleckého posudku, protokolem ze dne [datum] o provedení prověrky na místě. Přípisem ze dne [datum], kterým byl prodloužen termín k vypracování znaleckého posudku do [datum]. V dubnu [rok] došlo ke změně v obsazení senátu. Dále protokoly o hlavních líčeních ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Dne [datum] byl zadán doplněk znaleckého posudku. Dne [datum] bylo zrušeno hlavní líčení z důvodu šíření koronaviru, další hlavní líčení probíhala ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], protokoly o hlavních líčeních konaných dne [datum], [datum], [datum], [datum], rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Z těchto listin trestního spisu soud zjistil, že dne [datum] bylo usnesením policejního orgánu zahájeno trestní stíhání žalobkyně a dalších 12 osob, a to pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 239 odstavec 1 písmeno a), odstavec 2 písmeno a), f) trestního zákoníku účinného do [datum] a přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odstavec 1, odstavec 2 písmeno b) trestního zákoníku. Dne [datum] podala žalobkyně proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, stížnost byla okresním státním zastupitelstvím zamítnuta. Dne [datum] napadla Okresnímu soudu ve [adresa] obžaloba okresního státního zastupitelství, č. j. [spisová značka], na žalobkyni a dalších 14 osob. Podle obžaloby se měla žalobkyně dopustit zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odstavec 1 písmena a), odstavec 2 písmena a), f) trestního zákoníku účinného do [datum] a dále přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220, odstavec 1, odstavec 2, písmeno b) [datum]. až [datum]. Hlavních líčení se žalobkyně účastnila osobně ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Hlavních líčení ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. [datum] se žalobkyně neúčastnila. Hlavního líčení dne [datum] byla přítomna jen částečně do 12:15 hodin. Hlavního líčení dne [datum], při kterém došlo k vyhlášení prvního rozhodnutí ve věci, se žalobkyně účastnila osobně. Státní zástupce v závěrečném návrhu navrhoval žalobkyni uložit trest odnětí svobody v délce dvou let, jehož výkon bude podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena rady územního samosprávného celku na dobu dvou let. Rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla žalobkyně i další spoluobžalovaní zproštěni obžaloby, a to z důvodu, že vytýkaný skutek není trestným činem. Předmětný rozsudek byl žalobkyni doručen dne [datum]. Dne [datum] podal státní zástupce odvolání. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v neveřejném zasedání z podnětu odvolání státního zástupce okresního státního zastupitelství ve [adresa] zrušen v celém rozsahu a věc vrácena soudu prvního stupně, aby v ní učinil rozhodnutí nové. Následně pak probíhala další hlavní líčení, a to ve dnech [datum], [datum], [datum], u kterých žalobkyně nebyla přítomna a dále pak hlavní líčení dne [datum], u kterého byla osobně přítomna a ke kterému došlo k vyhlášení v pořadí již druhého rozsudku Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla žalobkyně spolu s dalšími spoluobžalovanými zproštěna obžaloby, a to opětovně z důvodu, že vytýkaný skutek není trestným činem. Proti tomuto rozsudku podal dne [datum] státní zástupce odvolání. Před odvolacím soudem pak probíhala dvě veřejná zasedání, a to ve dnech [datum], u kterých žalobkyně nebyla osobně přítomna, přičemž dne [datum] vyhlásil Krajský soud v [adresa] usnesení, č. j. [spisová značka], kterým byla stížnost státního zástupce zamítnuta. Ve věci bylo vypracováno několik znaleckých posudků, vyžádána doplnění znaleckého posudku a byla vyslechnuta řada svědků.

6. Soud dále doplnil dokazování o listiny z trestního spisu Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [spisová značka], a to o usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], včetně doručenky žalobkyni, upozornění na změnu právní kvalifikace ze dne [datum], obžalobu Okresního státního zastupitelství ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], dále usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dále rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum] a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Z těchto listin soud zjistil, že dne [datum] bylo proti žalobkyni a dalším sedmi osobám zahájeno trestní stíhání, a to zprvu pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odstavec 1 písmena a), odstavec 2 písmena a), písmena c), § 8 odstavec 1, § 158, odstavec 1 písmena a), odstavec 2 písmena a), písmena c) trestního zákona dílem dokonaný dílem nedokonaným ve stadiu pokusu. Následně došlo ke změně právní kvalifikace na trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku podle § 255 odstavec 1, odstavec 2 písmena a), odstavec 3 trestního zákona, § 8 odstavec 1, § 255, odstavec 1, odstavec 2 písmena a), odstavec 3 trestního zákona dílem dokonaným dílem nedokonaným. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podala žalobkyně stížnost. Stížnost byla státním zástupcem zamítnuta. Dne [datum] byla k Okresnímu soudu ve [adresa] podána na všechny obviněné včetně žalobkyně obžaloba. Okresní soud ve [adresa] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] zprostil všechny obviněné, včetně žalobkyně, obžaloby s odkazem na § 226, písmeno b) trestního řádu. Proti tomuto rozsudku si státní zástupce podal odvolání v neprospěch obžalovaných. Krajský soud v [adresa] usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Další rozhodnutí bylo vydáno ve věci dne [datum], kdy Okresní soud ve [adresa] opětovně rozsudkem č. j. [spisová značka] zprostil žalobkyni i další obžalované obžaloby. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo zamítnuto odvolání státního zástupce v neprospěch obžalovaných, zprošťující rozsudek tak nabyl právní moci dne [datum]. Státní zastupitelství ve věci ještě podalo dovolání, které však bylo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], č. j. [spisová značka], odmítnuto.

7. Z žádosti žalobkyně o náhradu nemajetkové újmy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně u žalované uplatnila dne [datum] nárok na náhradu škody v celkové výši 4 347 050 Kč sestávající z náhrady za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve výši 3 907 050 Kč a z náhrady za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 440 000 Kč, a to vše v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

8. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že na základě žalobkyní uplatněného nároku žalovaná konstatovala, že usnesením policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] došlo k porušení práva žalobkyně, neboť byla trestně stíhána jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, za což vyslovila žalobkyni omluvu a přiznala peněžité zadostiučinění ve výši 70 000 Kč. Žalovaná dále konstatovala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v objektivně nepřiměřené délce řízení a přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 64 000 Kč.

9. Ze sdělení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odbor hospodářská kriminalita, se dne [datum], soud zjistil, že policie potvrdila, že v dané věci, tj. ve věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] nebyly s žalobkyní prováděny identifikační úkony dle zákona o policii, tyto úkony byly provedeny následně v trestní věci vedené pod č. j. [spisová značka] (jedná se o řízení vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] – poznámka soudkyně), kdy po ukončení výslechu žalobkyně byla tato poučena, že policejní orgán je oprávněn od ní získat osobní údaje pro účely budoucí identifikace, tedy daktyloskopické otisky, popis fotografie a vzorek DNA z bukálního stěru. Žalobkyně byla poučena ústně i písemně, že pokud se výzvě nepodrobí dobrovolně, může být její odpor překonán. Žalobkyně se úkonům podrobila dobrovolně, k žádným výhrůžkám ze strany policejního orgánu nedošlo a následně na základě žádosti žalobkyně dne [datum] byl proveden výmaz všech osobních údajů žalobkyně získaných v souvislosti s identifikačními úkony.

10. Žalobkyně předložila dále k důkazu množství článků z médií, které soud shrnuje následovně. Pozornost médií se zaměřovala zejména na tehdejšího primátora a bývalé primátory města, nikoliv jmenovitě na žalobkyni. Žalobkyně byla v médiích zmiňována nepatrně, a to jako „obžalovaní“ nebo „[právnická osoba] radní“ a podobně. Média informovala jak o probíhajícím trestním stíhání, tak i o zproštění obžalovaných. Články informovaly o tom, že policie zahájila trestní stíhání, že budou probíhat a pokračují soudy, nicméně v žádném z článků soud nezjistil pochybení v označení žalobkyně např. jako osoby odsouzené, podvodnice, co si něco nahrabala apod. Z předložených článků nebylo zjištěno, že by znevažovaly osobu žalobkyně, neinformovaly nestraně, ve většině článků se mluví o podezření, o obviněných, případně, že jim hrozí trest vězení.

11. Strany učinily nesporným, že žalovaná zaplatila žalobkyni částku 70 000 Kč za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání, částku 64 000 Kč za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku trestního řízení, a dále částku 200 000 Kč za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Dále učinily nesporným, že žalobkyně uplatnila u žalované nároky na přiměřené zadostiučinění dne [datum].

12. Soud neprovedl jako důkaz výslech žalobkyně, a to z toho důvodu, že tento důkaz byl žalobkyní navržen až poté, co nastaly účinky koncentrace řízení.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.

14. Žalobkyně byla od [datum] do [datum] trestně stíhána s dalšími 14 osobami, a to pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 239 odstavec 1 písmeno a), odstavec 2 písmeno a), f) trestního zákoníku účinného do [datum] a přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odstavec 1, odstavec 2 písmeno b) trestního zákoníku. Vytýkanými skutky měla žalobkyně způsobit škodu statutárnímu městu [adresa] ve výši 1 112 862,20 Kč, dále 903 861,80 Kč, dále 1 598 154,93 Kč. Trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne [datum], které bylo žalobkyni doručeno [datum]. Proti usnesení policejního orgánu si žalobkyně podala stížnost, která byla státním zástupcem zamítnuta. Dne [datum] byla u Okresního soudu ve [adresa] podána obžaloba. Podle obžaloby se měla žalobkyně dopustit (spolu s dalšími 14 spoluobžalovanými) zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odstavec 1 písmena a), odstavec 2 písmena a), f) trestního zákoníku účinného do [datum] a dále přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220, odstavec 1, odstavec 2, písmeno b) trestního zákoníku. Vytýkanými skutky měla žalobkyně spolu s dalšími spoluobžalovanými způsobit statutárnímu městu [adresa] škodu ve výši 1 112 862,20 Kč, dále 903 861,80 Kč, dále 1 598 154,93 Kč. Ve věci se konala hlavní líčení ve dnech [datum], [datum], [datum]. Dne [datum] se konala prověrka na místě. Další hlavní líčení se konala dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Hlavních líčení se žalobkyně účastnila osobně ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Hlavních líčení ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. [datum] se žalobkyně osobně neúčastnila. Hlavního líčení dne [datum] byla přítomna jen částečně do 12:15 hodin. Hlavního líčení dne [datum], při kterém došlo k vyhlášení prvního rozhodnutí ve věci, se žalobkyně účastnila osobně. Státní zástupce v závěrečném návrhu navrhoval žalobkyni uložit trest odnětí svobody v délce dvou let, jehož výkon bude podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena rady územního samosprávného celku na dobu dvou let. Rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byla žalobkyně včetně všech dalších obžalovaných zproštěna obžaloby, a to z důvodu, že vytýkaný skutek není trestným činem. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne [datum]. Státní zástupce si dne [datum] podal proti zprošťujícímu rozsudku odvolání, na základě kterého byl zprošťující rozsudek Okresního soudu ve [adresa] usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [spisová značka] k novému projednání. Další hlavní líčení se konala ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], přičemž u tohoto hlavního líčení byl opětovně vynesen rozsudek, kterým byla žalobkyně i další spoluobžalovaní zproštěni obžaloby, a to z důvodu, že vytýkaný skutek není trestným činem. Státní zástupce si podal odvolání proti zprošťujícímu rozsudku, které bylo usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] zamítnuto. Ve věci bylo vypracováno několik znaleckých posudků, vyžádána doplnění znaleckého posudku a byla vyslechnuta řada svědků.

15. V průběhu tohoto trestního řízení bylo v mezidobí proti žalobkyni vedeno i další trestní řízení, které bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne [datum], které bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Proti žalobkyni a dalšími sedmi osobám bylo zahájeno trestní stíhání, a to zprvu pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odstavec 1 písmena a), odstavec 2 písmena a), písmena c), § 8 odstavec 1, § 158, odstavec 1 písmena a), odstavec 2 písmena a), písmena c) trestního zákona dílem dokonaným dílem nedokonaným ve stadiu pokusu. Následně došlo ke změně právní kvalifikace na trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odstavec 1, odstavec 2 písmena a), odstavec 3 trestního zákona, § 8 odstavec 1, § 255, odstavec 1, odstavec 2 písmena a), odstavec 3 trestního zákona dílem dokonaným dílem nedokonaným. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání si podala žalobkyně stížnost, která byla státním zástupcem zamítnuta. Dne [datum] byla k Okresnímu soudu ve [adresa] podána na všechny obviněné včetně žalobkyně obžaloba. Okresní soud ve [adresa] rozsudkem ze dne [datum] zprostil všechny obviněné, včetně žalobkyně, obžaloby s odkazem na § 226 písmeno b) trestního řádu. Proti tomuto rozsudku si státní zástupce podal odvolání v neprospěch obžalovaných. Krajský soud v [adresa] usnesením ze dne [datum] rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Další rozhodnutí bylo vydáno ve věci dne [datum], kdy Okresní soud ve [adresa] v pořadí již druhým rozsudkem zprostil žalobkyni i další obžalované obžaloby. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] bylo zamítnuto odvolání státního zástupce v neprospěch obžalovaných, zprošťující rozsudek tak nabyl právní moci dne [datum]. Státní zastupitelství ve věci ještě podalo dovolání, které však bylo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] odmítnuto.

16. Žalobkyně v souvislosti s trestním řízení vedeným u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] uplatnila u žalované dne [datum] nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím, kdy žalovaná konstatovala jednak porušení práva spočívající ve vydání nezákonného rozhodnutí a dále konstatovala nepřiměřenou délku trestního řízení, za což žalobkyni poskytla omluvu a částku 70 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a částku 64 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení. Žalobkyně trpěla v průběhu trestního řízení stresem a nejistotou, jak dopadne trestní stíhání, psychickou zátěží. Žalovaná přiznala žalobkyni přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] v částce 200 000 Kč.

17. Věc byla medializována. Pozornost médií se zaměřovala zejména na tehdejšího primátora a bývalé primátory města, nikoliv jmenovitě na žalobkyni. Žalobkyně byla v médiích zmiňována nepatrně, a to jako „obžalovaní“ nebo „[právnická osoba] radní“ a podobně. Média informovala jak o probíhajícím trestním stíhání, tak i o zproštění obžalovaných. Články informovaly o tom, že policie zahájila trestní stíhání, že budou probíhat a pokračují soudy, nicméně v žádném z článků soud nezjistil pochybení v označení žalobkyně např. jako osoby odsouzené, podvodnice, co si něco nahrabala apod. Z předložených článků nebylo zjištěno, že by znevažovaly osobu žalobkyně, neinformovaly nestraně, ve většině článků se mluví o podezření, o obviněných, případně, že jim hrozí trest vězení.

18. S žalobkyní nebyly v předmětném trestním řízení prováděny identifikační úkony podle zákona o policii, tyto úkony byly provedeny následně v trestní věci vedené pod č. j. [spisová značka], tedy v řízení vedeném u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kdy po ukončení výslechu žalobkyně byla tato poučena, že policejní orgán je oprávněn od ní získat osobní údaje pro účely budoucí identifikace, tedy daktyloskopické otisky, popis fotografie a vzorek DNA z bukálního stěru. Žalobkyně byla poučena ústně i písemně, že pokud se výzvě nepodrobí dobrovolně, může být její odpor překonán. Žalobkyně se úkonům podrobila dobrovolně, k žádným výhrůžkám ze strany policejního orgánu nedošlo a následně na základě žádosti žalobkyně dne [datum] byl proveden výmaz všech osobních údajů žalobkyně získaných v souvislosti s identifikačními úkony.

19. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně v době, kdy se měla dopustit vytýkané trestné činnosti ve věci sp. zn. [spisová značka] byla členkou rady města [adresa] a v průběhu trestního stíhání zastupitelkou města [adresa], a to do roku [rok], a dále že žalobkyně v souvislosti s trestním řízení vedeným u Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [spisová značka] podala žalobu na žalovanou, kterou se domáhá přiznání vyššího zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání v této věci, nad rámec částky 200 000 Kč. V tomto civilním řízení vedeném u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že žalobkyně pociťovala velký stres, který byl podložen strachem z možného uvěznění a povinnosti nahradit škodu, trpěla nespavostí, byla nervózní a chodila jako „tělo bez duše“, avšak soud shledal, že se nejedná o významnější újmy než takové, které v případech trestního stíhání běžně nastávají a lze je očekávat, presumovat; žalobkyni tak vyšší zadostiučinění nepřiznal. Věc není dosud pravomocně skončena, žalobkyně podala ve věci odvolání.

20. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

21. Podle § 3 odst. 1 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

22. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

23. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

24. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

25. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

26. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

27. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

28. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

29. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

30. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

31. Mezi základní podmínky pro vznik objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, je existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody (nemajetkové újmy) a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem; na poli trestního práva je však tento nárok specifický tím, že právo na náhradu škody (újmy) lze uplatnit zpravidla v případech, kdy rozhodnutí nebylo zrušeno, ale trestní stíhání příslušné osoby bylo zastaveno nebo tato osoba byla zproštěna obžaloby. Při takovém výsledku trestního stíhání je totiž třeba vycházet z toho, že obviněná osoba trestný čin nespáchala, a že tedy proti ní nemělo být vzneseno obvinění. Vznikají zde jak majetková škoda, například náklady obhajoby, tak újmy nemajetkové povahy spojené se stresem, nejistotou, narušením rodinných vztahů nebo ztrátou dobré pověsti. Zákon výslovně ukládá poškozenému, aby svůj nárok na náhradu škody vůči státu uplatnil nejprve u příslušného ministerstva či jiného ústředního správního úřadu a až poté, co takové uplatnění bude neúspěšné, případně k jeho vyřízení a uspokojení nedojde ve lhůtě do šesti měsíců od jeho uplatnění, uplatnil nároku u soudu. Nárok na náhradu nemajetkové újmy se však promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Vznikla-li nemajetková újma trestním stíháním, ačkoliv trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením, přiklonila se judikatura dovolacího soudu k odsunu počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty k okamžiku, kdy obviněnému bylo oznámeno rozhodnutí, jímž byl obžaloby zproštěn.

32. K výši náhrady za nemajetkovou újmu je judikováno, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odstavec 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014). Kritéria pro výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním se poskytuje podle § 31a odstavec 2, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného, okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při určení výše zadostiučinění je nutné zkoumat kritéria vymezená ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR a stanovit výši zadostiučinění s přihlédnutím ke specifickým (individuálním) okolnostem konkrétního případu.

33. V dané věci trestní stíhání žalobkyně vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] skončilo jejím pravomocným zproštěním obžaloby, čímž byla splněna jedna z podmínek odpovědnosti státu (žalované) za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. V dané věci tak bylo vydáno nezákonné rozhodnutí spočívající v nezákonném usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně. Žalobkyni je na místě odškodnit za dané řízení v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva a omluva za trestní stíhání zahájené nezákonným rozhodnutím, ani morální satisfakce představovaná vydáním zprošťujícího rozsudku, není v případě stresu, který vyvolává trestní stíhání u osoby, která se trestného činu nedopustila, dostačující.

34. Pokud jde o konkrétní újmu, kterou mělo trestní stíhání na žalobkyni, pak tato uvedla nejistotu v očekávání výsledku věci, psychickou zátěž, zdravotní potíže, které byly výsledkem dlouhodobého působení stresu na její organismus, zásah do pověsti a dobrého jména, a taktéž zásahy do politického života. Žalobkyně byla soudem vyzvána podle § 118a odstavec 1, 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení mimo jiné o tom, jakým konkrétním způsobem se trestní stíhání projevilo v jejím každodenním životě, a to jednak v průběhu trestního řízení, tak i po něm, když tvrdila, že dopady trestního stíhání žalobkyně pociťuje dosud, dále aby doplnila, jakým konkrétním způsobem ovlivnilo trestní stíhání její politické či jiné funkce, jaké konkrétní zdravotní potíže se v důsledku trestního stíhání u ní objevily, jak se na nemajetkové újmě projevilo zahájení dalšího trestního stíhání, přičemž žalobkyně na tuto výzvu nereagovala a skutková tvrzení ani označení důkazů nedoplnila. Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně utrpěla pouze újmu, kterou by utrpěla jakákoliv jiná osoba v postavení žalobkyně. Taková újma, kdy jde zpravidla o stav mysli poškozené osoby, se neprokazuje, neboť je dána vnitřními prožitky člověka. Jedná se o subjektivní následky, které jsou představovány úzkostí, nejistotou ohledně výsledku řízení, právního postavení, duševním stresem, obavou ze společenského odsouzení či izolace, a jedná se tedy o následky, které se presumují. Žalobkyně nad rámec takové újmy nic dalšího netvrdila ani neprokázala. Taktéž netvrdila a neprokázala konkrétní dopady do jejího politického života. Soud tak při posuzování výše odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání vycházel pouze z újmy, kterou obecně trestní řízení vyvolává, když vyšší intenzitu nemajetkové újmy, ani jiné dopady, žalobkyně v řízení neprokázala. Přiměřené zadostiučinění ve výši 70 000 Kč, kterou již žalobkyně od žalované obdržela v rámci předběžného projednání nároku, považuje soud vzhledem k újmě žalobkyně za zcela dostačující.

35. Žalobkyně soudu nepředložila komparativní judikaturu, kterou by odůvodňovala vyšší přiměřené zadostiučinění. Soud vycházel z komparativní judikatury, a to zejména z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kdy se v této věci jedná o spoluobžalovaného v totožné trestní věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kdy se tamější žalobce domáhal žalobou náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním i nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce trestního řízení, a žalovaná v rámci předběžného posouzení nároku tamějšího žalobce odškodnila částkou 30 000 Kč za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání a částkou 64 000 Kč za nemajetkovou újmu za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení. Tamější žalobce v řízení tvrdil, že bylo zasaženo do jeho práva na osobní čest, do práva dobré pověsti, do jeho soukromého života. Újma byla umocněna silnou medializací. Trestní řízení ho poškodilo i v jeho podnikatelské a politické činnosti. Mimo to pociťoval po dobu trestního stíhání nejistotu a obavy, že bude odsouzen a potrestán za trestnou činnost, kterou nespáchal. Trestní stíhání mělo vliv i na jeho psychickou stabilitu. V dané věci k výzvě soudu tamější žalobce nedoplnil skutková tvrzení a neoznačil důkazy k jejich prokázání o tom, jakým konkrétním způsobem došlo k zásahu do jeho práv, v důsledku čehož byla žaloba zamítnuta. Tamější žalobce tak byl odškodněn nižší částkou než žalobkyně, přičemž prokázané dopady do osobního života podle tohoto rozsudku byly větší než u žalobkyně.

36. Soud dále vycházel z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Tamější žalobkyně byla také spoluobžalovanou v totožné trestní věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] jako žalobkyně a taktéž uplatnila u žalované v rámci předběžného projednání nároku náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a nepřiměřenou délku řízení, přičemž žalovaná jí vyplatila za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání částku 50 000 Kč a částku 64 000 Kč jako odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení. Tamější žalobkyně se žalobou domáhala navýšení této částky u soudu, přičemž pokud jde o tvrzené zásahy do jejího osobního života, bylo zjištěno, že tamější žalobkyně byla v profesorském sboru, působila jako ředitelka střední školy, byla evidována v ambulanci klinické psychologie a soud měl za prokázáno, že tamější žalobkyně trpěla stresem, nejistotou a obavami z odsouzení. Byla psychicky nestabilní, byla evidována v ambulanci klinické psychologie, kvůli špatnému zdravotnímu stavu nebyla schopna se účastnit hlavních líčení, a tudíž trestní stíhání mělo negativní dopad na psychiku žalobkyně. Zároveň měl soud za prokázané, že došlo k poškození pověsti a cti žalobkyně. Nicméně výraznější zásahy do osobnostní sféry, než obecně generalizované, tamější žalobkyně netvrdila, přes poučení soudu nic dalšího nedotvrdila a neprokázala. Soud tak dospěl k závěru, že odpovídající satisfakcí pro tamější žalobkyni je částka 50 000 Kč, a proto soud ohledně náhrady nemajetkové újmy žalobu v této části zamítl. I v tomto případě byla tamější žalobkyně odškodněna nižší částkou než žalobkyně, přičemž prokázané dopady do osobního života podle tohoto rozsudku byly větší než u žalobkyně.

37. Soud má za to, že tato judikatura je nejpřiléhavější, neboť se jedná v obou případech o osoby obžalované spolu s žalobkyní ve stejné trestní věci. Těmto osobám byla taktéž způsobena (prokázána) nemajetková újma, která se presumuje, stejně jako u žalobkyně. Žalobkyně na rozdíl od těchto osob dostala dokonce vyšší přiměřené zadostiučinění v částce 70 000 Kč, a soud tedy nevidí důvod, v zájmu spravedlivého uspořádaní vztahů, k navýšení této částky. A to vše i s ohledem na to, že za totožnou (obecně generalizovanou) újmu již bylo žalobkyni přiznáno odškodnění v částce 200 000 Kč za nezákonné trestní stíhání ve věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Soud zastává názor, že pokud byla proti žalobkyni vedena dvě paralelní trestní řízení, ze kterých žalobkyně utrpěla nemajetkovou újmu spočívající toliko v subjektivních následcích jako je stres, nejistota, nespavost apod., nelze takovou újmu dvojnásobit, byť nelze úplně od dalšího nezákonného trestního stíhání ani odhlédnout. Žalobkyně však nedotvrdila, jak se projevilo zahájení a vedení dalšího trestního řízení na jejím životě, a i z toho důvodu má soud za to, že částka 70 000 Kč je zcela dostačující, když za shodnou nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo žalobkyni přiznáno ze strany žalované již 200 000 Kč.

38. Pokud žalobkyně upozorňovala na medializaci celé kauzy, je třeba uvést, že medializace je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního stíhání, kterou nelze i při neodpovídající medializaci případu přičítat k tíži státu odpovědného za újmu trestním stíháním způsobenou (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3870/2012 nebo rozsudek ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Žalobkyně jako veřejně známá a činná osoba musela strpět větší míru zásahů do svého soukromí a také z důvodu výkonu své tehdejší funkce, kdy se podílela na rozhodování o hospodaření s finančními prostředky města, lze předpokládat vyšší zájem veřejnosti a médií. V tomto směru je nutné upozornit, že pozornost médií se zaměřovala zejména na primátora města, nikoliv jmenovitě na žalobkyni. Žalobkyně byla v médiích zmiňována nepatrně, a to jako „obžalovaní“, „frýdecko-místečtí radní“ apod. Pokud některé sdělovací prostředky o žalobkyni informovaly jakkoli nepravdivě či zkresleně, mohla se nápravy domáhat přímo u konkrétních médií dle tiskového zákona. Žalobkyně ani netvrdila žádné konkrétní excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s medializací věci (např. urážlivé chování příslušníků policejního orgánu, soudu či jejich nevhodné vyjadřování do médií). Pokud byly soudu předloženy články, tak z nich bylo patrné, že média dávala prostor jak obžalovaným (vyjadřovali se zejména současný či bývalí primátoři), tak orgánům činným v trestním řízení, nedopouštěla se excesů v označení žalobkyně (např. jako osoby odsouzené) a po skončení kauzy informovala o tom, že obžalovaní byli obžaloby zproštěni.

39. Pokud žalobkyně tvrdila, že byla a je vedena v databázi trestně stíhaných osob vedené policií, a že byla nucena strpět odběr otisků a biologického materiálu, který je veden v Národní databázi DNA, pak k tomu soud uvádí, že žalobkyně nedotvrdila přes poučení soudu, jakým způsobem se to dotklo její osobní sféry. Databáze trestně stíhaných osob je neveřejnou databází, která není veřejně přístupná. V řízení bylo navíc prokázáno, že odběr otisků a DNA jí byl proveden v jiné trestní věci.

40. Dopady na fyzické zdraví žalobkyně k výzvě soudu nedotvrdila a neprokázala.

41. Pokud žalobkyně tvrdila, že musela svým vnučkám vysvětlovat trestní stíhání a pojem zvlášť závažný zločin, k tomu soud uvádí, že minimálně jedné z vnuček byly v době zahájení trestního stíhání teprve tři roky, pokud tedy tato nemohla pochopit pojem zvlášť závažný zločin, je pravděpodobné, že tomu tak bylo z důvodu rozumové nevyspělosti vzhledem k nízkému věku vnučky.

42. Soud tak žalobu v uplatněném nároku na přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání zamítl, včetně požadovaného příslušenství.

43. Pokud jde o nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení, pak soud shledal, že trestní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a ze strany státu došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno dne [datum] a skončilo pravomocným rozsudkem dne [datum]. Trvalo tak deset let a dva ukončené měsíce. O tom ostatně nebylo mezi účastníky sporu, když sama žalovaná v rámci předběžného projednání odškodnila žalobkyni za nepřiměřenou délku řízení. Při stanovení výše odškodnění soud vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, podle kterého „odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona.“ Ve stanovisku pak Nejvyšší soud ČR dospěl dále k závěru, že je přiměřené, aby se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybovala v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, přičemž je dále nutné zohlednit, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se tak pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč).

44. Při stanovení základní částky se vychází primárně z celkové doby řízení. Soud v tomto konkrétním případě vycházel ze základní částky 16 000 Kč, když se jednalo o dlouhé řízení, ale nešlo o spor dvacetiletý či trvající ještě déle, pro které by se základní částka pohybovala v horní hranici rozmezí. Za první dva roky řízení přiznal soud žalobkyni 16 000 Kč a za dalších 8 roků 128 000 Kč (8 x 16 000 Kč), a za dva ukončené měsíce částku 2 667 Kč (16 000 Kč/12 měsíců x 2 měsíce). Celkem tedy 146 668 Kč. Dále soud modifikoval tuto částku podle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Tuto částku tak ponížil o 30 %, a to z důvodu složitosti skutkové, procesní a z důvodu vedení řízení na dvou stupních soudní soustavy, a to opakovaně. Ke složitosti skutkové soud uvádí, že věc se týkala zadávání veřejných zakázek, hlasování rady města, ve věci byla zpracována řada znaleckých posudků, byla vyslýchána řada svědků, byli vyslechnuti obžalovaní, město se připojilo s nárokem na náhradu škody řádově v milionech korun. Procesní složitost je dána už jen tím, že obžalovaných bylo 15 osob, každá z těchto osob měla obhájce, neboť se jednalo o případ nutné obhajoby; hlavních líčení, případně dalších úkonů se tak účastnilo velké množství osob. Řízení bylo vedeno dvakrát před soudem prvního stupně, dvakrát před soudem odvolacím. Dále soud přihlédl ke kritériu významu řízení pro žalobkyni, neboť posuzované řízení je obecně řízení s typově vyšším významem, dále přihlédl k tomu, že žalobkyně byla již ve vyšším věku, a taktéž zohlednil valorizaci z důvodu růstu životní úrovně ve společnosti. Z těchto důvodů soud navýšil částku o 10 %. Celkově tak považuje soud za odpovídající zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 117 334 Kč (146 668 Kč – 30 % + 10 %). Vzhledem k tomu, že již žalovaná poskytla žalobkyni částku 64 000 Kč, přiznal soud žalobkyni částku 53 334 Kč.

45. Pro úplnost soud uvádí, že v trestním řízení neshledal neodůvodněné průtahy; tyto žalobkyně navíc ani nedotvrdila. Z obsahu trestního spisu nevyplývá, že by byl ve věci žalobkyní či jinou obžalovanou osobou podán návrh na určení lhůty jakožto prostředek na ochranu před nečinností. V tomto bodě se soud ani neztotožnil s odůvodněním výše přiměřeného zadostiučinění ve shora citovaných rozhodnutích Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 43 C 72/2024 a sp. zn. 27 C 92/2024, kde soudy byť shledaly průtahy v trestním řízení, z toho důvodu snížily základní částku o 10 %, tedy v neprospěch tamějších žalobců.

46. Soud dále přiznal žalobkyni z částky 53 334 Kč úrok z prodlení v zákonné výši, a to podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, podle kterého se úroky z prodlení přiznávají až ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců od uplatnění nároku u příslušeného úřadu. V tomto případě žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne [datum], dne [datum] tak uběhla lhůta šesti měsíců, od [datum] tak má žalobkyně právo na úroky z prodlení.

47. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v délce 15 dnů s ohledem na to, že žalovaná jedná prostřednictvím organizační složky státu, zastoupené [právnická osoba], a to jeho pobočkou, tudíž byl žalované dán soudem dostatečný prostor pro administrativní zpracování platební povinnosti vůči žalobkyni.

48. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení byly dva nároky (přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání a přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení), přičemž při rozhodování o náhradě nákladů řízení se každá z těchto věcí považuje za samostatnou. U každé věci je proto třeba posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků, zda je dána povinnost k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1, 2 nebo 3 o. s. ř. a kdo z účastníků má právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byla žalobkyně úspěšná pouze v jednom nároku, v druhém nikoli. Soud tak vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení