43 C 72/2024 - 95

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: Ing. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] jednající [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení 110 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 38 667 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které si žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 71 333 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním žalobce, které vyústilo v řízení vedené Okresním soudem ve [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] a nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce předmětného trestního řízení. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie [Anonymizováno], odboru hospodářské kriminality [adresa] ze dne 31. 7. 2013, č. j. [Anonymizováno], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), f) trestního zákoníku účinného do 30. 11. 2011, přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 trestního zákoníku a přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Dne 5. 11. 2020 byl žalobce rozsudkem Okresního soudu ve [adresa], č. j. 4 T 138/2015-4721, obžaloby zproštěn. K odvolání státního zástupce Krajský soud v [adresa] usnesením dne 30. 11. 2021, č. j. [Anonymizováno], napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k vydání nového rozhodnutí. Novým rozhodnutím byl opět zprošťující rozsudek Okresního soudu ve [adresa] vyhlášený dne 20. 1. 2023, č. j. [Anonymizováno], proti kterému se státní zástupce odvolal. Krajský soud v [adresa] usnesením ze dne 13. 10. 2023, č. j. [Anonymizováno], rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Trestní řízení trvalo celkem 10 let a 2 měsíce. V posuzovaném případě se jednalo o trestní řízení vedené proti úřední osobě, které spočívalo především v posouzení otázky, zda byl skutek popsaný v obžalobě trestným činem či nikoli. V trestním řízení vedeném proti členům rady města, kdy byla ohrožena jak dobrá pověst veřejného funkcionáře, tak celková důvěra občanů v hospodaření města, byl zájem na rychlosti a efektivitě řízení o to více umocněn. Výsledek řízení měl již ze své povahy pro žalobce zvýšený význam a bylo třeba jej řešit přednostně. Jelikož celková délka řízení přesáhla deset let, šance na řádné a účelné zjištění skutkové stavu věci byly postupně minimalizovány. První rozhodnutí ve věci bylo vydáno po 7 letech od zahájení trestního stíhání. Už jen z této skutečnosti je dle žalobce zjevné, že zjištění řádného a úplného skutkového stavu bylo vzhledem k celkové délce řízení značně znesnadněno. S ohledem na uvedené je nutno dle žalobce konstatovat, že předmětné řízení trvalo nepřiměřeně dlouho. Nepřiměřenou délkou předmětného soudního řízení bylo zasaženo do práva žalobce na vyřízení věci v přiměřené lhůtě. Žalobce má za to, že je na místě, aby nemajetková újma, která mu byla způsobena porušením práv na rozhodnutí v přiměřené lhůtě, byla nahrazena v penězích, jelikož samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Žalobce považoval za odpovídající peněžní odškodnění nemajetkové újmy, jež mu byla způsobená nepřiměřenou délkou předmětného soudního řízení, částku nejméně ve výši 124 000 Kč. Nezákonným trestním stíháním bylo zasaženo do práva na osobní čest, dobrou pověst a na ochranu před neoprávněným zasahováním do jeho soukromého života. Žalobce jakožto bývalý člen rady města utrpěl nezákonným trestním stíháním závažnou nemajetkovou újmu spočívající především v zásahu do jeho osobní cti a dobré pověsti. Újma byla umocněna silnou medializací případu. Na předních českých zpravodajských webech, jmenovitě např. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] či [Anonymizováno], byly zveřejněny dvě desítky poškozujících článků, přičemž jméno žalobce výslovně zaznělo v několika z nich. Nadto byl žalobce zachycen na záběrech z hlavního líčení konaného dne 8. 11. 2017 u Okresního soudu ve [adresa], odvysílaných v regionálních zprávách [adresa] na [Anonymizováno]. Nezákonné trestní stíhání nejenže zasáhlo do ústavně zaručených práv jednotlivých radních, ale také ohrozilo obecnou důvěru občanů v územní samosprávu a zejména v jednání orgánů města v souladu s principy řádného hospodáře. Žalobce je jedním ze dvou jednatelů a zároveň jedním ze dvou společníků společnosti [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa]. Žalobce proběhlé trestní řízení poškodilo i v jeho podnikatelské činnosti. V době, kdy probíhalo trestní řízení, byl žalobce i politicky činný. Trestní řízení tak zasáhlo i do politické činnosti žalobce. Mimoto po celou dobu trestního stíhání žalobce pociťoval stres, nejistotu a obavy, že bude odsouzen a potrestán za trestnou činnost, kterou nespáchal. Trestní stíhání tak mělo vliv i na psychickou stabilitu žalobce. Významnému zásahu do duševní integrity i do soukromého života žalobce negativně přispěla především silná medializace a délka řízení. Žalobce má za to, že takto podstatný zásah do jeho práv by měl být reparován také peněžitou náhradou za utrpěnou nemajetkovou újmu, když s ohledem na závažnost tohoto zásahu do práv žalobce se jevila odpovídající náhrada nejméně ve výši 80 000 Kč. Žalobce u žalované dne 24. 11. 2023 uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy zapříčiněné nepřiměřeně dlouhým řízením ve výši 250 000 Kč a poškozením dobré pověsti ve výši 250 000 Kč. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 22. 4. 2024 přiznala žalobci na náhradě nemajetkové újmy zapříčiněné nepřiměřeně dlouhým řízením 64 000 Kč a poškozením dobré pověsti 30 000 Kč. S ohledem na plnění žalované se žalobce žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy zapříčiněné nepřiměřeně dlouhým řízením ve výši 60 000 Kč a poškozením dobré pověsti v penězích ve výši 50 000 Kč.

2. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala, a to ani částečně. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 24. 11. 2023 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 500 000 Kč, sestávající se z nároku na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním žalobce ve výši 250 000 Kč a nároku na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ve výši 250 000 Kč. Žalovaná požadavku žalobce na zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání vyhověla do částky 30 000 Kč a též přiznala zadostiučinění ve výši 64 000 Kč za nepřiměřenou délku trestního řízení, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 22. 4. 2024. V souladu s konstantní judikaturou žalovaná uzavřela, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení sdělení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce. Žalovaná rovněž vyslovila žalobci omluvu a přiznala mu odškodnění ve výši 30 000 Kč za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání. Žalobce dle žalované ani v žalobě neuvádí takové skutečnosti, pro které by mělo být přistoupeno k vyšší peněžité satisfakci. Žalobce se dle žalované omezil pouze na obecnou rovinu tvrzení. Zásahy do osobního života v zásadě netvrdí a už vůbec neprokazuje. Pokud žalobce uvádí, že trestní stíhání zasáhlo do jeho podnikatelské i politické činnosti, tak toto v žádosti zaslané žalované neuváděl. Nad to bylo žalovanou zjištěno, že žalobce byl pravomocně odsouzen Okresním soudem ve [adresa], sp. zn. [Anonymizováno] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa], sp. zn. [Anonymizováno] pro úmyslný trestný čin dle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a) TZ a pro úmyslný trestný čin dle §329 odst. 1 písm. a) TZ, tedy za obdobnou trestnou činnost. Žalovaná ve vztahu k medializaci uvedla, že neodpovídá za práci či způsob prezentace případu médii. Medializace je dle žalované prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení, jak vyplývá i z protokolů o hlavních líčeních, kdy při hlavních líčeních byli přítomni ve veřejnosti zástupci médií. Žalobce dle žalované netvrdí žádné konkrétní excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s medializací věci. Ve vztahu k nároku na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu Okresního soudu ve [adresa] spočívajícího v nepřiměřené délce řízení žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci přiznala částku 64 000 Kč.

3. Soud provedl zejména dokazování listinnými důkazy, ze kterých má za prokázaný následující skutkový stav. Dne 31. 7. 2013 bylo usnesením policejního orgánu č. j. [Anonymizováno] zahájeno trestní stíhání proti žalobci, [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly před jménem] [Anonymizováno], panu [Anonymizováno], [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno], a to pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), f) tr. zákoníku účinného do 30. 11. 2011, přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a dále přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Dne 7. 11. 2013 byly zamítnuty stížnosti obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání.. Dne 7. 11. 2013 byla [tituly před jménem] [Anonymizováno] podána žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu. Dne 28. 11. 2013 bylo zahájeno trestní stíhání pana [Anonymizováno]. Dne 2. 12. 2013 vyslechnut obviněný [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Dne 9. 12. 2013 vyslechnut obviněný [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Dne 11. 12. 2013 byl vyslechnut obviněný pan [Anonymizováno]. Dne 11. 12. 2013 byla vyslechnuta obviněná [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Dne 11. 12. 2013 byl vyslechnut obviněný [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Dne 12. 12. 2013 byl vyslechnut obviněný pan [Anonymizováno]. Dne 30. 12. 2013 byl spis předložen se stížností pana [Anonymizováno] státnímu zástupci. Dne 21. 1. 2014 byl vyslechnut žalobce. Dne 21. 1. 2014 byla vyslechnuta obviněná [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Dne 23. 1. 2014 byl vyslechnut obviněný pan [Anonymizováno]. Dne 23. 1. 2014 byl vyslechnut obviněný [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Dne 5. 2. 2014 byl vyslechnut obviněný [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Dne 25. 2. 2014 bylo zrušeno usnesení o zahájení trestního stíhání pana [Anonymizováno]. Státní zástupce znovu rozhodl o zahájení trestního stíhání pro shodný skutek. Dne 13. 8. 2014 byl ustanoven poškozenému městu [adresa] opatrovník a město [adresa] se připojilo do trestního řízení. Dne 16. 9. 2014 byla zamítnuta stížnost proti usnesení o ustanovení opatrovníka poškozené městu [adresa]. Dne 5. 11. 2014 bylo zahájeno trestní stíhání [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Dne 4. 12. 2014 byla vyslechnuta obviněná [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Dne 9. 12. 2014 byl předložen spis se stížností [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Dne 17. 12. 2014 byl vyslechnut obviněný [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Dne 18. 12. 2014 byl vyslechnut obviněný [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Dne 21. 1. 2015 bylo pokračováno ve výslechu obviněného [Anonymizováno]. Dne 27. 1. 2015 byla stížnost proti zahájení trestního stíhání [tituly před jménem] [Anonymizováno] jako nedůvodná zamítnuta. Ve dnech 11. 9. 2014, 20. 11. 2013, 3. 12. 2013, 11. 11. 2014, 12. 11. 2014, 29. 11. 2013, 8. 8. 2014, 13. 9. 2014, 8. 8. 2014, 6. 9. 2014, 15. 5. 2014, 21. 11. 2013, 21. 11. 2013, 2. 9. 2014, 15. 5. 2014, 11. 9. 2014, 18. 7. 2014, 20. 5. 2014, 3. 9. 2014, 3. 9. 2014, 13. 9. 2014, 14. 5. 2014, 13. 9. 2014, 20. 11. 2013, 27. 11. 2013, 11. 11. 2014, 3. 2. 2014, 10. 9. 2013, 17. 1. 2014, 15. 5. 2014, 16. 5. 2014, 2. 9. 2014, 20. 5. 2014, 17. 7. 2014, 13. 9. 2014, 8. 8. 2014, 18. 7. 2014, 14. 5. 2014, 13. 9. 2014, 28. 5. 2014, 28. 11. 2013, 14. 5. 2014, 13. 9. 2014, 14. 5. 2014, 13. 9. 2014, 13. 9. 2014, 17. 7. 2014, 17. 7. 2014, 18. 7. 2014, 17. 7. 2014, 20. 11. 2013, 20. 5. 2014, 13. 9. 2014, 22. 11. 2013, 2. 9. 2014, 6. 9. 2014, 3. 2. 2014, 20. 11. 2013, 26. 11. 2013, 13. 11. 2014, 11. 11. 2014, 12. 11. 2014, 18. 7. 2014, 3. 12. 2013, 6. 9. 2014, 17. 1. 2014, 3. 9. 2014, 13. 9. 2014 byla podána vysvětlení různými osobami. Orgány činnými v trestním řízení byly zajišťovány různé dokumenty (zápisy osadních výborů, zápis schůze [Anonymizováno], korespondence, zápis ze setkání vedení města [právnická osoba], materiály k umístění stavby, žádost na spol. [právnická osoba]., znalecký posudek [adresa] ke stanovení obvyklé ceny za čištění a hloubení 1 metru příkopu, materiály k čištění a hloubení příkopů). Orgánům činným v trestním řízení byly rovněž předloženy [tituly před jménem] [Anonymizováno] a městem [adresa] znalecké posudky. Dne 3. 4. 2015 byli obvinění vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis. Návrhům obhájců obviněných na zastavení řízení a doplnění dokazování ze dnů 5. 5. 2015 a 5. 6. 2015 nebylo vyhověno z důvodu nadbytečnosti. Dne 14. 7. 2015 byla k Okresnímu soudu ve [adresa] podána obžaloba. Dne 20. 7. 2015 došel návrh na zastavení trestního stíhání [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Dne 23. 7. 2015 došlo k připojení se k trestnímu řízení poškozeného města [adresa]. Dne 3. 8. 2015 byla prodloužena lhůta k nařízení hlavního líčení do 7. 9. 2015 z důvodu vytíženosti soudce. Dne 3. 9. 2015 bylo nařízeno hlavní líčení na dny 30. 11. – 3. 12. 2015. Dne 21. 9. 2015 byla soudu doručena žádost žalobce o ustanovení obhájce. Dne 29. 9. 2015 byl obhájce žalobci ustanoven. Na hlavním líčení dne 30. 11. 2015 byla čtena obžaloba, bylo zahájeno dokazování, byla podána vyjádření k obžalobě. Na hlavním líčení dne 1. 12. 2015 byli obvinění dotazováni, zda budou vyslýcháni, byly přehrávány 2 zvukové záznamy, bylo předkládáno několik stovek listin k nahlížení. Na hlavním líčení dne 2. 12. 2015 bylo pokračováno v nahlížení do listin. Hlavní líčení bylo za účelem pokračování v dokazování odročeno na 22. - 25. 2. 2016. Dne 22. 2. 2016 byli obvinění dotazováni, zda budou vyslýcháni. Byli vyslechnuti [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Byly prováděny další listiny, byli vyslechnuti znalci z [Anonymizováno] a [adresa]. Na hlavním líčení dne 23. 2. 2016 bylo vyslechnuto 5 svědků, byly předkládány desítky dokumentů k nahlédnutí. Na hlavním líčení dne 24. 2. 2016 bylo vyslechnuto 9 svědků. Na hlavním líčení dne 25. 2. 2016 bylo vyslechnuto 8 svědků. Hlavní líčení bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na 19. 5. - 20. 5. 2016. Na hlavním líčení dne 19. 5. 2016 bylo ostatními obžalovanými sděleno, že vypovídat nebudou, byli vyslechnuti 2 svědci. Hlavní líčení bylo odročeno na 3. - 5. 10. 2016 za účelem pokračování v dokazování. Dne 5. 9. 2016 bylo vydáno opatření o doplnění znaleckého posudku, přičemž znalcem byl jmenován [adresa]. Dne 5. 10. 2016 byla provedena prověrka výpovědi na místě. Dne 25. 1. 2017 požádalo [adresa] o prodloužení termínu doplnění znaleckého posudku do 28. 2. 2017 z důvodu zvýšené pracnosti. Dne 1. 3. 2017 bylo soudu doručeno doplnění znaleckého posudku. Dne 2. 3. 2017 bylo doplnění rozesláno stranám trestního řízení. Dne 19. 4. 2017 byla rozeslána výzva stranám, zda souhlasí s prováděním důkazů čtením protokolů o hlavním líčení či bude nutné provést hlavní líčení znovu s ohledem na změnu senátu. Dne 19. 6. 2017 byla opětovně rozeslána výzva těm, kteří na výzvu nereagovali. Dne 1. 9. 2017 bylo nařízeno hlavní líčení na 8. 11. 2017. Na hlavním líčení dne 8. 11. 2017 bylo obžalovanými sděleno, že vypovídat nebudou, byl přečten protokol o hlavním líčení ze dne 30. 11. 2015 za souhlasu stran. Hlavní líčení bylo odročeno na 24. 1. 2018 za účelem pokračování ve čtení protokolu o hlavním líčení ze dne 30. 11. 2015. Na hlavním líčení dne 26. 1. 2018 bylo pokračováno ve čtení protokolu z hlavního líčení ze dne 30. 11. 2015, dále byl čten protokol o hlavním líčení z 1. 12. - 2. 12. 2015. Hlavní líčení bylo za účelem pokračování čtení protokolů z hlavního líčení odročeno na 28. 2., 28. 3., 20. 4. a 18. 5. 2018. Na těchto hlavních líčeních byly čteny protokoly z předchozích hlavních líčení. Na hlavním líčení dne 18. 5. 2018 bylo hlavní líčení odročeno na neurčito za účelem zadání dodatku ke znaleckému posudku. Opatřením ze dne 31. 7. 2018 bylo [Anonymizováno] uloženo, aby dodal dodatek znaleckého posudku do 3 měsíců od doručení spisu. Dne 23. 8. 2018 znalec sdělil, že je schopen zabezpečit dodání znaleckého posudku nejdříve od 1. 4. 2019 s následnou 90denní lhůtou. Dne 25. 6. 2019 byla soudu doručena žádost znalce o prodloužení termínu zpracování do 31. 7. 2019 z důvodu vytíženosti znaleckého ústavu. Dne 6. 8. 2019 byl soudu doručen znalecký posudek. Dne 10. 9. 2019 byl znalecký posudek rozeslán stranám. Dne 17. 1. 2020 bylo hlavní líčení nařízeno na 23. 3. 2020. Z důvodu nařízení vlády bylo hlavní líčení odročeno na 22. - 23. 4. 2020 a 26. - 29. 5. 2020. Z důvodu COVIDU byla dubnová hlavní líčení odročena na 22. 6. -26. 6. 2020. Na hlavním líčení dne 26. 5. 2020 bylo vyloučeno trestní řízení proti [tituly před jménem] [Anonymizováno], byli vyslýcháni 4 svědci. Na hlavním líčení dne 27. 5. 2020 bylo vyslechnuto 7 svědků. Na hlavním líčení dne 29. 5. 2020 byli vyslechnuti 4 svědci. Na hlavním líčení dne 22. 6. 2020 bylo vyslechnuto 8 svědků, byly čteny úřední záznamy o podaných vysvětleních. Na hlavním líčení dne 23. 6. 2020 bylo vyslechnuto 9 svědků, stranám bylo předloženo k nahlédnutí několik listin. Za účelem dalšího dokazování bylo hlavní líčení odročeno na 21. 9. - 25. 9. 2020. Na žádost obhájce bylo hlavní líčení odročeno na 23. 9. – 25. 9. 2020 z důvodu kolize a 19. 10. – 23. 10. 2020. Na hlavním líčení dne 23. 9. 2020 byl vyslýchán 1 svědek, byla podávána vyjádření ke znaleckým posudkům. Na hlavním líčení dne 24. 9. 2020 byli vyslýcháni znalci. Na hlavním líčení dne 19. 10. 2020 bylo pokračováno ve výslechu znalců, dokazování bylo ukončeno. Na hlavním líčení dne 20. 10. 2020 byly předneseny závěrečné návrhy. Na hlavním líčení dne 21. 10. 2020 byly čteny závěrečné návrhy. Hlavní líčení bylo odročeno na 5. 11. 2020. Na hlavním líčení dne 5. 11. 2020 byl vyhlášen zprošťující rozsudek, ve vztahu ke všem obžalovaným, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Rozsudek byl vypraven dne 26. 2. 2021. Dne 10. 3. 2021 bylo soudu doručeno blanketní odvolání státního zástupce. Dne 20. 4. 2021 bylo soudu doručeno doplnění odvolání. Dne 3. 5. 2021 byla věc předložena Krajskému soudu v [adresa]. Na neveřejném zasedání dne 30. 11. 2021 byl zrušen rozsudek soudu I. stupně v plném rozsahu, neboť dle odvolacího soudu nevysvětlil, z jakého důvodu nevycházel z důkazů, popř. z jakého důvodu z důkazů nevycházeli znalci, dále vycházel z listiny, která není opatřena razítkem, kdy tuto nebylo možné použít jako důkaz. Nalézací soud dle odvolacího soudu nehodnotil otázku absence zadávací dokumentace, dále v souladu s § 207 odst. 2 t.ř. nepřečetl výpověď [tituly před jménem] [Anonymizováno] z přípravného řízení, nehodnotil znalecký posudek [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Předsedou soudu bylo povoleno prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku do 25. 3. 2022 s ohledem na složitost věci a stav epidemie. Dne 5. 5. 2022 bylo nařízeno neveřejné zasedání na 18. 5. 2022, kde bylo rozhodnuto, že soudce [tituly před jménem] [jméno FO], který věc doposud řešil, je vyloučen z vykonávání úkonů ve vztahu k trestnímu řízení obžalovaných ve věci sp. zn. [Anonymizováno]. Do dne 8. 6. 2022 byly podávány stížnosti proti usnesení. Dne 17. 6. 2022 byla věc předložena Krajskému soudu v [adresa]. Na neveřejném zasedání dne 21. 6. 2022 bylo usnesení zrušeno, neboť v dané věci nelze spatřovat důvod podjatosti [tituly před jménem] [jméno FO] toliko s poukazem na jeho pochybnosti o správnosti přidělení dané věci jeho osobě, kdy nejde o důvod vyloučení soudce. Dne 8. 7. 2022 byl vyžádán spis [Anonymizováno] a další listiny. Hlavní líčení bylo z důvodu dovolených přísedících a soudce nařízeno na 10. 10. - 14. 10. 2022, 7. - 8. 11. 2022 a 28. - 30. 11. 2022. S ohledem na žádosti stran bylo hlavní líčení konáno jen 14. 10. 2022. Na hlavním líčení dne 14. 10. 2022 bylo předkládáno k nahlédnutí několik listin, byl vyslýchán obžalovaný [tituly před jménem] Hronovský. Hlavní líčení bylo odročeno na 9. 1. 2023, 12. 1. 2023 a 13. 1. 2023. Na hlavním líčení dne 9. 1. 2023 byly předkládány listiny k nahlédnutí, byl vyslechnut svědek. Na hlavním líčení dne 12. 1. 2023 byly čteny závěrečné návrhy. Na hlavním líčení dne 13. 1. 2023 byly předneseny závěrečné řeči. Hlavní líčení bylo odročeno na 20. 1. 2023 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 20. 1. 2023 byl vyhlášen zprošťující rozsudek č. j. [Anonymizováno]. Dne 24. 3. 2023 byl rozsudek rozeslán. Dne 6. 4. 2023 bylo soudu doručeno blanketní odvolání státního zástupce. Dne 14. 4. 2023 bylo soudu doručeno odůvodnění odvolání státního zástupce. Dne 3. 5. 2023 bylo odvolání rozesláno. Dne 19. 5. 2023 byla věc předložena Krajskému soudu v [adresa]. Na zasedání dne 11. 10. 2023 byla podána dodatečná vyjádření k odvolání. Na neveřejném zasedání dne 13. 10. 2023 bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Rozsudek nabyl právní moci dne 13. 10. 2023. (viz spis Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [Anonymizováno]).

4. Přípisem ze dne 24. 11. 2023 uplatnil žalobce u žalované v souvislosti nezákonným trestním stíháním žalobce a nepřiměřenou délkou trestního řízení nárok na náhradu nárok na přiměřené zadostiučinění v celkové výši 500 000 Kč. Žalovaná stanoviskem ze dne 22. 4. 2024 uzavřela, že ohledně žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za které lze považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 31. 7. 2013 a za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení se omluvila. Žalovaná současně shledala nárok žalobce na zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání v rozsahu částky 30 000 Kč a nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení v rozsahu částky 64 000 Kč (viz přípis právního zástupce žalobce ze dne 24. 11. 2023 adresovaný žalované, stanovisko žalované ze dne 22. 4. 2024).

5. Dle obchodního rejstříku ve vztahu ke společnosti [právnická osoba] s údaji platnými k 17. 5. 2024 byl žalobce k příslušnému dni evidován jako jednatel a společník předmětné společnosti. (viz výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] s údaji platnými k 17. 5. 2024).

6. Z článků a reportáže zveřejněných v regionálních a celostátních tištěných, televizních i internetových médiích vyplývá, že tato informovala čtenáře a diváky o činnosti žalobce v době, kdy vykonával funkci člena rady města [adresa], jakož i o jeho trestním stíhání, přičemž v některých případech byly zveřejněny i fotografie žalobce, případně byla zachycena přítomnost žalobce v jednací síni (viz články a reportáž zveřejněné v regionálních a celostátních tištěných, televizních i internetových médiích).

7. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 3 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, c) orgány územních samosprávných celků.

9. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 zákona odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6-ti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nároku nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda bylo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Na základě provedeného dokazování soud zjišťoval, zda jsou ve vztahu k nárokům žalobce kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., které žalobce žalobou požadoval, a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě tvrzeného nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 31. 7. 2013 a nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení, příčinná souvislost a vznik nemajetkové újmy. Z nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobce své nároky u žalované uplatnil dne 24. 11. 2023, kdy se domáhal přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 250 000 Kč a za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ve výši 250 000 Kč, přičemž žalovaná konstatovala nezákonnost trestního stíhání žalobce, za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, se omluvila, žalobci přiznala zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání v peněžité formě ve výši 30 000 Kč a přiznala žalobci rovněž zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délku řízení v peněžité formě ve výši 64 000 Kč.

15. Nespornou skutečností mezi účastníky byla dále existence nezákonného rozhodnutí, na základě kterého bylo vedeno trestní řízení Okresním soudem ve [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 31. 7. 2013. Ve vztahu ke splnění podmínky existence nezákonného rozhodnutí se soud prvního stupně s uvedeným nesporným tvrzením zcela ztotožňuje, kdy za nezákonné rozhodnutí je ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. nezbytné označit usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 31. 7. 2013, a to s ohledem na následné zproštění žalobce obžaloby.

16. Za dané situace soud dále posuzoval, zda žalobci vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím žalobcem tvrzená nemajetková újma. Žalobce v uvedené souvislosti tvrdil, že nezákonným trestním stíháním bylo zasaženo do práva na osobní čest, dobrou pověst a na ochranu před neoprávněným zasahováním do jeho soukromého života. Žalobce jakožto bývalý člen rady města utrpěl dle žalobce závažnou nemajetkovou újmu spočívající především v zásahu do jeho osobní cti a dobré pověsti. Újma byla dle žalobce umocněna silnou medializací případu. Žalobce proběhlé trestní řízení poškodilo i v jeho podnikatelské a politické činnosti žalobce. Mimoto po celou dobu trestního stíhání žalobce pociťoval stres, nejistotu a obavy, že bude odsouzen a potrestán za trestnou činnost, kterou nespáchal. Trestní stíhání tak mělo dle žalobce vliv i na psychickou stabilitu žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil konkrétní zásahy do svých práv, v důsledku kterých mu měla nemajetková újma nezákonným trestním stíháním vzniknout a označil zejména důkazy prokazující medializaci jeho politické činnosti a trestního stíhání, vyzval jej soud na jednání konaném dne 18. 10. 2024 v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil vylíčení rozhodujících skutečností, jakým konkrétním způsobem došlo nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce k zásahu do práva na osobní čest, dobrou pověst, k zásahu do podnikatelské činnosti žalobce, k zásahu do politické činnosti žalobce, k zásahu do psychické stability žalobce, a v jaké intenzitě, a aby k prokázání svých doplňujících tvrzení označil důkazy. V návaznosti na výzvu soudu však žalobce žádné skutečnosti nedoplnil a neoznačil ani žádné další důkazy. V důsledku uvedeného dospěl nalézací soud k závěru, že žalobce ve vztahu ke svému nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nezákonným trestním stíháním, nesplnil povinnost tvrzení a neunesl důkazní břemeno. Tvrzení žalobce o nemajetkové újmě, kterou měl utrpět, zůstala pouze v rovině obecných tvrzení, aniž by tuto konkretizoval. Žalobce netvrdil, jakým konkrétním způsobem byly poškozeny osobní čest a dobrá pověst žalobce, jakým konkrétním způsobem bylo zasaženo do jeho podnikatelské a politické sféry ani neprokázal, že po celou dobu trestního stíhání pociťoval stres, nejistotu a obavy, že bude odsouzen a potrestán za trestnou činnost, kterou nespáchal, a že trestní stíhání mělo vliv na psychickou stabilitu žalobce. Soud prvního stupně nezpochybňuje, že žalobci tvrzená nemajetková újma vzniknout mohla, nicméně žalobce je povinen konkrétní nemajetkovou újmu tvrdit a současně jí i prokázat. Nalézacímu soudu proto nezbylo než žalobu ve vztahu k nároku na náhradu za tvrzenou nemajetkovou újmu, která měla žalobci vzniknout nezákonným trestním stíháním v plném rozsahu zamítnout.

17. Ve vztahu k nároku žalobce na přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce předmětného trestního řízení nalézací soud poukazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, dle které je délka řízení nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

18. Na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená, se použijí kritéria § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

19. Ve vztahu k žalobci trvalo trestní řízení od 31. 7. 2013 do 13. 10. 2023, celkem tedy 10 let a 2 měsíce. V řízení bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, přičemž soud prvního stupně rozhodoval ve věci 2x a odvolací soud rozhodoval ve věci 2x. Trestní řízení, které bylo vedeno proti 13 spoluobviněným, bylo skutkově a zejména pak procesně značně složité. Obvinění byli stíháni v souvislosti se zadáním zakázky na čištění příkopů ve městě [adresa] za zhruba sedm milionů korun v roce 2010. Kromě výslechů obviněných bylo vyslýcháno velké množství svědků, bylo zajišťováno významné množství listin, znaleckým ústavem byl vyhotovován znalecký posudek, který byl dvakrát doplňován. Plynulost trestního řízení byla poznamenána i epidemiologickou situací na jaře 2020, kdy musela být nařízená hlavní líčení odročena. Soud opakovaně rozhodoval o znalečném, o ustanovení obhájců, byla podána žádost o přezkum postupu policejního orgánu. Poškozenému byl ustanovován opatrovník.

20. Soud prvního stupně shledal v postupu orgánů činných v trestním řízení prodlevy, a to v souvislosti s vyhotovováním znaleckých posudků (opatření ze dne 5. 9. 2016, prodloužení lhůty dne 25. 1. 2017 a doručení znaleckého posudku 1. 3. 2017 a i opatření ze dne 31. 7. 2018, prodloužení lhůty a doručen znalecký posudek 6. 8. 2019). Taktéž nalézací soud shledal prodlevy od doručení znaleckého posudku dne 1. 3. 2017 do nařízení hlavního líčení dne 1. 9. 2017, kdy v mezidobí došlo pouze ke dvěma výzvám účastníkům, zda souhlasí se čtením protokolů z dřívějších hlavních líčení. Znalecký posudek byl rozeslán dne 10. 9. 2019, přičemž hlavní líčení bylo nařízeno až 17. 1. 2020, tj. více než po třech měsících. Rovněž nalézací soud shledal prodlevy u odvolacího soudu, kterému byl spis předložen dne 3. 5. 2021, přičemž k rozhodnutí odvolacího soudu došlo dne 30. 11. 2021, a dále dne 19. 5. 2023, kdy k rozhodnutí odvolacího soudu došlo 13. 10. 2023. Další postup soudů a orgánů činných v trestním řízení byl plynulý a nebylo shledáno období nedůvodné nečinnosti. Zároveň soud prvního stupně poukazuje na skutečnost, že v posuzovaném řízení nebylo možné, aby soud provedl všechny důkazy na jediném hlavním líčení, neboť řízení vyžadovalo velmi široké dokazování a zároveň obhajoba i státní zástupce doplňovali své návrhy na dokazování v průběhu řízení.

21. Žalobce se na délce řízení nepodílel.

22. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V daném případě bylo proti žalobci vedeno trestní řízení, v důsledku čehož se jednalo o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka. Význam řízení byl tudíž pro žalobce zvýšený.

23. Soud vzal do úvahy všechna uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení 10 let a 2 měsíce nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Již délku řízení přesahující 10 let, kdy se jednalo o řízení trestní, je možné považovat za nepřiměřenou. Žalovaná tuto skutečnost ani nevyvracela. Nutno dále konstatovat, že na délce řízení se podílely soudy, neboť v řízení byla zjištěna období nekoncentrovaného postupu soudů. I uvedená nečinnost soudů zapříčinila, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť řízení jako celek neodpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. V důsledku těchto skutečností došlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobce, která se presumuje.

24. V posuzovaném případě došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce trestního řízení a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a v důsledku toho ke vzniku nemajetkové újmy. Újmu bylo v tomto případě na místě odškodnit v penězích, neboť soud prvního stupně neshledal podíl žalobce na délce řízení ve smyslu obstrukčního chování či zneužití práva.

25. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil nalézací soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Vzhledem k tomu, že celková doba trvání řízení činila 10 let a 2 měsíce, tedy nebyla výrazně vysoká, soud stanovil základní částku nad spodní hranicí uvedeného intervalu ve výši 16 000 Kč. Za první 2 roky řízení přísluší žalobci polovina této částky (celkem 16 000 Kč), za každý další rok 16 000 Kč (tj. celkem 8 x 16 000 Kč) a za každý další měsíc 1 333,30 Kč (tj. celkem 2 x 1 333,30 Kč). Součinem základní částky a celkové doby řízení dospěl soud k základní částce ve výši 146 667 Kč.

26. Základní částku nalézací soud následně s ohledem na kritéria ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. upravil, a to jejím snížením o 30% za složitost věci (procesní, skutková), zvýšením o 10% za vyšší význam předmětu řízení pro žalobce a naopak snížením o 10% za postup soudů. Nalézací soud proto základní částku ve výši 146 667 Kč po zohlednění všech výše zmíněných kritérií snížil o 30%. Vzhledem ke všem okolnostem posuzovaného řízení proto soud shledal přiměřeným zadostiučiněním částku ve výši 102 667 Kč. Jelikož se žalobci před podáním žaloby dostalo plnění ze strany žalované ve výši 64 000 Kč, soud žalobě vyhověl co do částky 38 667 Kč (výrok I. rozsudku). Ve zbývající části nároků (nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou vzniklou nepřiměřenou délkou řízení a nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním žalobce) žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Lhůta k plnění pro žalovanou podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá plnění ze státního rozpočtu.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. dle § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř., kdy předmětem žaloby byly dva nároky, a to nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení a nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného rozhodnutí. Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení byl žalobce úspěšný, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, zatímco ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného rozhodnutí byl v řízení neúspěšný. S přihlédnutím k uvedenému tudíž nalézací soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení