16 C 39/2018 - 571

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Adély Němečkové, LL.M. a přísedících Mgr. Jiřiny Slavíkové a Antonie Slavíkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď daná žalobkyni dne [Anonymizováno] 10. 2017 ze strany žalované je neplatná, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 83 312 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu ve výši 3 739 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 2. 2018 domáhá určení neplatnosti výpovědi dané žalovanou dne [Anonymizováno] 10. 2017. Žalobkyně odůvodnila svou žalobu tím, že žalovaná nesplnila podmínky výpovědi pracovního poměru pro nadbytečnost podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „ZP“). Žalovaná zaměstnávala žalobkyni od [Anonymizováno] 8. 2008 v [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v [adresa], a to na pozici odborného [Anonymizováno]. Dne [Anonymizováno] 1. 2015 se žalobkyně se žalovanou dohodly na změně pracovní smlouvy týkající se druhu práce, kdy žalobkyně nově pracovala na pozici obchodního manažera. Pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou byl sjednán na dobu neurčitou. Dne [Anonymizováno] 9. 2017 na poradě jmenovala žalovaná žalobkyni garantem emailové korespondence týkající se úseku reklamací a byla pověřena sledováním reklamací a hlídání termínů. Žalovaná vyzvala žalobkyni dne [Anonymizováno] 10. 2017 ke schůzce mimo její pracoviště, na kterém žalobkyni oznámila, že z Rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno] 10. 2017 s účinností ode dne [Anonymizováno] 10. 2017 došlo k organizační změně, v jejímž důsledku žalovaná zrušila pracovní pozici žalobkyně a přistoupila k rozvázání pracovního poměru se žalobkyní. Žalovaná zároveň žalobkyni předložila dva dokumenty – dohodu o rozvázání pracovního poměru a výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) ZP pro nadbytečnost. Žalovaná činila nátlak na žalobkyni k podpisu jednoho z předložených dokumentů, přičemž žalobkyně ani s jedním nesouhlasila a odmítla je podepsat. Téhož dne rozeslala žalovaná zaměstnancům e-mail označený jako „organizační změna“, v němž zaměstnancům oznámila přijetí organizační změny za účelem zvýšení efektivity využití pracovní síly a úspory finančních prostředků a informovala o rozvázání pracovního poměru se žalobkyní. K neplatnosti výpovědi z pracovního poměru žalobkyně uvádí, že si není vědoma jakéhokoli porušení pracovních povinností a existence relevantního důvodu pro výpověď z pracovního poměru. V době výpovědi měla žalobkyně rozpracovaných několik zakázek, navíc její pracovní povinnosti byly rozšířeny na poradě dne [Anonymizováno] 9. 2017. Žalovaná dle žalobkyně nesplnila podmínky výpovědi pracovního poměru pro nadbytečnost podle § 52 písm. c) ZP a žalobkyně navíc neobdržela předchozí souhlas odborové organice s výpovědí podle § 61 odst. 2 ZP. Žalobkyně tvrdila, že výpověď ze strany žalované byla motivována jinými důvody než nadbytečností, kdy žalobkyně byla pro žalovanou nevyhovující pro svou konstruktivní kritiku nového vedení [Anonymizováno]. Dále uvedla, že žalobkyně připravila seznam dotazů, které měly být [tituly před jménem] [jméno FO] (za žalovanou) položeny z důvodu nespokojenosti zaměstnanců s vedením společnosti žalované, což mělo být rovněž důvodem, proč s ní žalovaná chtěla ukončit pracovní poměr. Žalobkyně dále poukazovala na svoji odbornost na protihlukové stěny a to, že po jejím odchodu nebyl nikdo, komu by práci předala. Žalobkyně poukazovala na neobvyklé datum a způsob výpovědi, uvedla, že může s velkou pravděpodobností souviset s datem návštěvy statutárního ředitele společnosti v sídle oblasti [Anonymizováno]. Žalobkyně má za to, že její výpověď měla sloužit jako výstraha ostatním zaměstnancům před projevení jejich názoru na plánovaném setkání s vedením dne [Anonymizováno] 10. 2017 svolaném odborovou organizací za účelem řešení neutěšeného stavu a nespokojenosti zaměstnanců s praktikami nového vedení. Žalobkyně dále tvrdila, že rozhodnutí o organizační změně bylo účelové, žalovaná od počátku sledovala jiné než ustanovením § 52 písm. c) ZP sledované cíle a jen předstírala přijetí organizačního opatření s cílem ukončit se žalobkyní pracovní poměr. Žalobkyně se v tomto odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, která stanovuje, že pokud zaměstnavatel jen předstíral přijetí organizačního opatření, je třeba dovodit, že toto opatření nebylo přijato (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3778/2014). S ohledem na to žalobkyně dovozuje, že organizační opatření nebylo přijato a nebyly tak splněny zákonné podmínky výpovědi. K tvrzení žalované, že rozhodnutí vedení o organizační změně bylo přijato a řádně vysvětleno, žalobkyně namítá, že nebylo jasné, v jaký čas bylo rozhodnutí přijato a zda opravdu předcházelo její výpovědi.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalovaná nerozporovala, že žalobkyně byla od [Anonymizováno][Anonymizováno]8. 2006 zaměstnankyní žalované na pozici odborného [Anonymizováno] a od [Anonymizováno] 1. 2015 na pozici obchodního manažera v závodu v [adresa]. Žalovaná potvrdila, že výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost podle § 52 písm. c) ZP doručila žalobkyni na osobním setkání dne [Anonymizováno] 10. 2017. Zde ji seznámila s organizační změnou provedenou Rozhodnutím ředitele závodu dne [Anonymizováno] 10. 2017 s účinností dne [Anonymizováno] 10. 2017. Důvodem této organizační změny byla optimalizace, zefektivnění systému práce a finanční úspory. Žalovaná žalobkyni vysvětlila důvody rozvázání pracovního poměru a sdělila jí, že ode dne [Anonymizováno] 10. 2017 žalovaná nemá práci, kterou by mohla žalobkyni přidělit. Žalobkyně tak od uvedeného data nastoupila na překážky v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 ZP s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku. K tvrzení žalobkyně, že neobdržela souhlas odborové organizace s její výpovědí, žalovaná namítla, že výpověď s odborovou organizací řádně projednala dne [Anonymizováno] 10. 2017 a odborová organizace s ní souhlasila. Odkaz na § 61 odst. 2 ZP navíc dle žalované nepřichází v úvahu, neboť se vztahuje pouze na zaměstnance, kteří jsou členy odborové organizace. Žalobkyně takovým zaměstnancem nebyla a uvedená podmínka souhlasu s výpovědí tedy nemusela být splněna. K tomu žalovaná navíc podotýká, že podle § 19 ZP nemá nenaplnění kolektivního práva na projednání vliv na platnost právního jednání. Žalovaná dále uvedla, že splnila zákonné podmínky § 52 písm. c) ZP pro výpověď z pracovního poměru danou žalobkyni, kterými jsou přijaté rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně, nadbytečnost zaměstnance a příčinná souvislost mezi rozhodnutím a nadbytečností. Žalovaná vydala rozhodnutí ředitele o organizační změně, které vedlo ke snížení počtu zaměstnanců a se kterým byla žalobkyně seznámena. K tvrzené nadbytečnosti žalobkyně žalovaná uvedla, že zrušila pracovní pozici „obchodní manažer“ žalobkyně a její pracovní agendu převedla na jiné tři zaměstnance. Příčinnou souvislost rozhodnutí a nadbytečnosti shledala žalovaná v tom, že k nadbytečnosti došlo na základě přijatého rozhodnutí. Žalovaná odmítla tvrzení žalobkyně ohledně údajného zastřeného motivu důvodu výpovědi. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně neprokázala jiné důvody výpovědi, neprokázala ani to, že by vedení žalované vědělo o zaměstnanci zpracovaném seznamu dotazů před konáním schůzky s vedením dne [Anonymizováno] 10. 2017, když žalobkyni byla dána výpověď již [Anonymizováno] 10. 2017, tj. ještě před uskutečněním schůzky. Žalovaná má naopak za to, že byla prokázána oprávněnost a důvodnost podané výpovědi žalobkyni pro nadbytečnost, jakož i splnění podmínek pro podání výpovědi.

3. Ve věci byl vydán rozsudek soudu I. stupně č.j.: 16 C 39/2018-129 ze dne 23. 9. 2019, který byl zrušen usnesením Městského soudu č.j.: 23 Co 258, 259/2020-172 ze dne 23. 9. 2020.

4. Ve věci byl vydán rozsudek soudu I. stupně č.j.: 16 C 39/2018-239 ze dne 30. 6. 2021, který byl zrušen usnesením Městského soudu č.j.: 23 Co 407/2021-298 ze dne 13. 12. 2021.

5. Ve věci byl vydán rozsudek soudu I. stupně č.j.: 16 C 39/2018-458 ze dne 8. 3. 2023, který byl zrušen usnesením Městského soudu č.j.: 23 Co 21/2024-517 ze dne 8. 4. 2024.

6. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti:

7. Z pracovní smlouvy ze dne [Anonymizováno] 8. 2008 (č. l. 28, 54) soud zjistil, že žalobkyně byla zaměstnána žalovanou na pozici „odborný [Anonymizováno]“ v pracovním poměru na dobu neurčitou.

8. Z dohody o změně pracovní smlouvy z [Anonymizováno]12.2009 (č.l. 52) bylo zjištěno, že druh práce žalobkyně byl změněn na „[Anonymizováno] senior“.

9. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [Anonymizováno] 1. 2015 (č. l. 12, 51) soud zjistil, že druh práce žalobkyně byl změněn na pozici: „obchodního manažera“ s účinností od 1. 1. 2015.

10. Ze záznamu z porady rozšířeného vedení [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno], oblast [Anonymizováno], konané dne [Anonymizováno] 9. 2017 (č. l. 24–25) soud zjistil, že žalovaná byla jmenována garantem emailové korespondence týkající se úseku reklamací a byla pověřena sledováním reklamací a hlídání termínů.

11. Ze žádosti o projednání výpovědi z pracovního poměru – nadbytečnost žalobkyně z [Anonymizováno]10.2017 (č.l. 56) bylo zjištěno, že výpověď byla projednána s výborem [Anonymizováno], který vyjádřil souhlas. Na listině je za [právnická osoba] podepsán [jméno FO], předseda.

12. Z písemného vyjádření předsedy odborové organizace [právnická osoba] ze dne [Anonymizováno] 5. 2021 (č. l. 227) soud zjistil, že odborová organizace projednala s vedením organizační změnu a rozvázání pracovního poměru se žalovanou a souhlasila.

13. Z rozhodnutí ředitele závodu ze dne [Anonymizováno] 10. 2017 s účinností od [Anonymizováno] 10. 2017 (č. l. 49) soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO], jakožto ředitel závodu žalované přijal dne [Anonymizováno]10.2017 organizační změnu, v jejímž důsledku se ruší pracovní pozice „obchodní manažer“, a to s účinností od [Anonymizováno]10.2017. Za žalovaného je na rozhodnutí podepsán i [tituly před jménem] [jméno FO], HR Business Partner. Pod tímto rozhodnutím je na stejnou listinu připojen i souhlas odborové organizace s daným rozhodnutím podepsaný předsedou odborové organizace (pozn. soudu- [jméno FO]). V rozhodnutí ředitele závodu je jako místo uvedeno sídlo společnosti [právnická osoba]., [adresa].

14. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne [Anonymizováno] 10. 2017 (č. l. 5) soud zjistil, že žalovaná informovala žalobkyni o organizační změně s účinností od [Anonymizováno] 10. 2017, v jejímž důsledku zanikla pracovní pozice žalobkyně.

15. Z avíza žalobkyně o neplatnosti rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele ze dne [Anonymizováno] 2. 2018 (č. l. 7) a z nesouhlasu s výpovědí ze dne [Anonymizováno] 10. 2018 (č. l. 9) soud zjistil, že žalobkyně s výpovědí nesouhlasila. Odůvodnila to chybějícím projednáním výpovědi s odborovou organizací.

16. Z emailové komunikace ze dne [Anonymizováno] 10. 2017 odeslané v 11:55 (č. l. 13) soud zjistil, že žalovaná informovala zaměstnance o organizační změně a zrušení pracovní pozice žalobkyně včetně rozvázání pracovního poměru s ní.

17. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] (č.l. 78) soud zjistil, že žalobkyně byla její kolegyně v době trvání pracovního poměru se žalovanou. Svědkyně [jméno FO] při výslechu vypověděla, že byla [tituly před jménem] [jméno FO] pověřena převzetím práce po žalobkyni. Svědkyně vypověděla, že pracovní agendu žalobkyně převzala společně s kolegyní. Svědkyně dále vypověděla, že žalovaná informovala o organizační změně své zaměstnance prostřednictvím e-mailu.

18. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] (č.l. 80) soud zjistil, že svědek měl před delší dobou milenecký vztah se žalobkyní, zároveň byl kolegou žalobkyně v době pracovního poměru se žalovanou, zná se s ní přibližně 20 let. Svědek žalobkyni dovezl na setkání mimo pracoviště se žalovanou dne [Anonymizováno] 10. 2017, kde žalobkyně obdržela výpověď, ale setkání osobně přítomen nebyl.

19. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] (č.l. 84) bylo zjištěno, že svědkyně byla zaměstnankyní žalované na pozici personalistky (HR generalista) a byla přítomna osobnímu doručení výpovědi žalobkyni, kde byla žalobkyně seznámena s výpovědním důvodem a rozhodnutím o organizační změně. Svědkyně dále vypověděla, že vždy předchází rozhodnutí o organizační změně projednání této organizační změny s odborovou organizací, následuje předání výpovědi či dohody zaměstnanci, kde je vždy přítomen nadřízený manažer a někdo z personalistů, a stejně tomu bylo i v případě výpovědi žalobkyně. Svědkyně [jméno FO] dále vypověděla, že projednání s odborovou organizací i projednání organizační změny proběhlo před předáním výpovědi žalobkyni.

20. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] (č.l. 86) bylo zjištěno, že svědek byl zaměstnancem žalované na pozici personalisty a připravoval Rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno] 10. 2017. Svědek vypověděl, že byl přítomen osobnímu doručení výpovědi žalobkyni a dále vypověděl, že organizační změna byla projednána s odborovou organizací zastoupenou [jméno FO], předsedou odboru a dalšími členy výboru, a poté došlo k předání výpovědi žalobkyni. Svědek [jméno FO] dále vypověděl, že projednání s odbory proběhlo ve [adresa], ale rozhodnutí připravoval pravděpodobně v [Anonymizováno] v sídle společnosti. Svědek [jméno FO] nedokázal upřesnit, v kolik hodin podepisoval rozhodnutí ředitele závodu v Praze. Dále svědek uvedl, že obecně projednání skončení pracovního poměru s odbory probíhá ve velmi krátkém časovém horizontu, aby se informace přes odbory nedostaly k dotčením zaměstnancům, protože to není vhodné.

21. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] (č.l. 90) soud zjistil, že náplň práce žalobkyně byla [Anonymizováno], a to příprava [Anonymizováno], zejména protihlukových stěn. Po odchodu žalobkyně převzal část prací [tituly před jménem] [jméno FO] a posléze paní [jméno FO]. Dále vypověděl, že žalovaná informovala své zaměstnance o organizační změně e-mailem.

22. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] (č.l. 92) soud zjistil, že svědek pracoval pro žalovanou na pozici oblastního manažera od července 2017 a byl tak přímý vedoucí zaměstnanec žalobkyně. Svědek [jméno FO] vypověděl, že žalobkyně vykonávala u žalované přípravu staveb se zaměřením na přípravu protihlukových stěn. Dále svědek vypověděl, že od svého nástupu v červenci 2017 prováděl v závodu žalované interní audit, na jehož základě sestavoval tým zaměstnanců. Na poradě zhruba týden před [Anonymizováno] 10. 2017 se s vedením domluvil na organizační změně včetně rozvázání pracovního poměru se žalobkyní. Svědek [jméno FO] vypověděl, že výpověď pro žalobkyni projednali s odbory, a to za účasti někoho z personálního oddělení, tedy buď pana [jméno FO], nebo paní [jméno FO]. Projednání s odbory probíhá v relativně krátkém čase před seznámením zaměstnance, aby neunikly informace. Poté byla na osobním setkání žalobkyni oznámena výpověď pro nadbytečnost. V rámci předání výpovědi svědek uvedl, že žalobkyni vysvětlil důvod výpovědi a že s ním byla srozuměna. K převedení práce žalobkyně na jiné zaměstnance svědek vypověděl, že převedl jeden hlavní úkol a zbytek si rozebraly kolegyně přípravářky a vedoucí technické skupiny [tituly před jménem] [jméno FO]. Část práce, která byla navázána na funkci obchodního manažera, převzal sám svědek [tituly před jménem] [jméno FO].

23. Z opětovného výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] (č.l. 384) soud zjistil, že žalovaná zrušila pozici žalobkyně bez náhrady. Svědek [jméno FO] vypověděl, že dne [Anonymizováno]10.2017 bylo projednáno s odborovou organizací a přijato rozhodnutí o organizační změně, téhož dne poté byla žalobkyni předána výpověď. Ke konkrétním časovým údajům se svědek [jméno FO] s odůvodněním dlouhého časového odstupu 5 let nedokázal vyjádřit, pouze k jejich posloupnosti. Svědek [jméno FO] dále vypověděl, že k projednání s odborovou organizací dochází relativně krátce předtím, než dojde k samotnému procesu aby tyto informace nekolovaly v kuloárech.

24. Z protokolu o jednání před zdejším soudem ve věci žalobkyně a žalované o zaplacení 81 860 Kč s příslušenstvím č. j. 25 C 191/2020-133 (č.l. 279 an.), kdy byl během toho jednání proveden výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO], soud zjistil, že svědek [jméno FO] uvedl, že žalobkyni pokrátil odměny, přičemž jedním z důvodů byla skutečnost, že interní spolupráce mezi ním a žalobkyní nefungovala a že ze strany žalobkyně necítil snahu nějakým způsobem řešit jejich komunikaci ku prospěchu celého týmu a celé věci, což mohlo mít dopad i na ekonomické výsledky společnosti. Svědek [jméno FO] dále uvedl, že to byl také jeden z důvodu, proč nakonec přistoupili ke zrušení její (myšleno žalobkyně – pozn. soudu) pozice, neboť žádným způsobem nedocházelo k posunutí té věci směrem kupředu a k nějaké efektivní spolupráci. Svědek [jméno FO] dále do protokolu uvedl, že měl určitou představu o spolupráci a výkonech, které požadoval a očekával od pozice obchodního manažera, přičemž žalobkyně tuto jeho představu svým chováním nenaplňovala a nesplňovala. Svědek [jméno FO] dále uvedl, že žalobkyni neudělil žádné výtky, protože to není jeho parketa.

25. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. 25 C 191/2020-144 ze dne 8. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaná nebyla spokojena s pracovními výkony žalobkyně a s jejím přístupem k plnění pracovních povinností, což vedlo k ukončení pracovního poměru se žalobkyní pro nadbytečnost.

26. Žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu (č.l. 181) vypověděla, že na pozici obchodního manažera byla dosazena statutárním ředitelem žalované z toho důvodu, že vedla vysoké množství jednání ohledně technologie protihlukových stěn, a to s jednateli společností a řediteli různých závodů. Žalobkyně vypověděla, že situace na pracovišti byla od nástupu nového vedení v červenci 2017 napjatá. Dále uvedla, že ji její přímý nadřízený [tituly před jménem] [jméno FO] již na osobní schůzce v září 2017 v rámci interního auditu informoval, že funkci žalobkyně nevnímá tak, jak je postavená a že by viděl změnu této funkce a změnu platu, že náplň práce žalobkyně není v titulu funkce obchodního manažera, ale přípraváře a že by chtěl, aby se žalobkyně přesunula do funkce přípraváře. Žalobkyně uvedla, že na setkání, kde jí byla předána výpověď, byli přítomni svědek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále vypověděla, že nebyla nikdy členkou odborové organizace působící u žalované. Vzhledem k problematickému stavu na pracovišti se žalobkyně s ostatními zaměstnanci rozhodli anonymně sepsat otázky, které chtěli předložit prostřednictvím odborové organizace novému vedení na setkání dne [Anonymizováno] 10. 2017, žalobkyně dále vypověděla, že se mohlo stát, že to vyvolalo dojem, že otázky vytvořila ona. Žalobkyně dále vypověděla, že skutečný důvod její výpovědi vidí v zastrašení před setkáním se statutárním ředitelem a obavy nařízených, že by mohla říct něco, co by se jim nelíbilo.

27. Z výslechu svědkyně [jméno FO] (č.l. 372) soud zjistil, že svědkyně je zaměstnankyní žalované42 let a bývalou kolegyní žalobkyně, zároveň zastává funkci referentky a hospodářky odborové organizace. Svědkyně vypověděla, že došlo k projednání organizační změny a výpovědi žalobkyně s odbory a že se projednávalo s odbory každé propouštění. Svědkyně uvedla, že výpovědi projednávají odbory cca do pěti dní předem. Dále svědkyně [jméno FO] vypověděla, že propuštění žalobkyně proběhlo klasickým způsobem, na kterém neshledala nic atypického. Svědkyně dále vypověděla, že mezi žalobkyní a vedením závodu žalované nebyly žádné špatné vztahy. K setkání zaměstnanců s vedením dne [Anonymizováno] 10. 2017 svědkyně uvedla, že předmětem setkání bylo zejména zajištění práce na další rok. K seznamu anonymních dotazů zaměstnanců (č. l. 256) vypověděla, že jej nikdy neviděla a předán odborové organizaci nikdy nebyl. Dále svědkyně [jméno FO] vypověděla, že neexistovala typická doba, kdy byly dávány výpovědi, bylo to podle potřeby vedení, dají jakékoliv datum, tedy nejen ke konci měsíce.

28. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] (č.l. 543) soud zjistil, že v současné době jsou svědci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] pracovními kolegy žalobkyně v rámci čtyřčlenného týmu u společnosti [právnická osoba], vídají se se žalobkyní každý den. Svědkyně dále vypověděla, že dostala výpověď pro nadbytečnost od žalované a že u žalované došlo k několika vlnám propouštění zaměstnanců. Pokud jde o sepsaný seznam dotazů, k tomu svědkyně vypověděla, že nikdo ze zaměstnanců, tedy ani žalobkyně, nebyla iniciátorem vypracování předmětného seznamu dotazů, který byl vyhotoven společně a anonymně, kdy všichni zaměstnanci kolektivně tento seznam otázek vytvořili, a to právě proto, že nikdo z nich nebyl takový, aby otázky sám na jednání položil. Svědkyně [jméno FO] dále vypověděla, že situace na pracovišti od července 2017 byla napjatá, ale odmítla, že by mezi žalobkyní a žalovanou došlo k nějakému sporu. Dále vypověděla, že na pracovní místo po žalobkyni nikdo další nenastoupil a že žalovaná stavěla protihlukové stěny i po ukončení pracovního poměru žalobkyně, i když podle jejího názoru to nebylo v takovém rozsahu.

29. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] (č.l. 547) co se týče seznamu otázek (č. l. 256) soud zjistil, že nikdo iniciátorem seznamu dotazů nebyl, a že potřeba sepsat otázky a zeptat se na určité věci vyplynula z toho, jak se mezi sebou zaměstnanci bavili a že se sama k sepisování přidala, ale finální seznam svědkyně neviděla, nicméně zhruba odpovídá problémům, které s ostatními zaměstnanci řešila. K setkání zaměstnanců a vedení dne [Anonymizováno] 10. 2017 svědkyně vypověděla, že se neřešily příliš otázky zaměstnanců, které byly formulované v seznamu, a vedení odpovědělo pouze neurčitě a jen na některé z nich. Svědkyně dále vypověděla, že byla v květnu r. 2019 propuštěna žalovanou pro nadbytečnost a že v současné době pracuje ve 4lčlenném týmu se žalobkyní, svědkem [jméno FO] a svědkyní [jméno FO] a jsou v každodenním pracovním kontaktu.

30. Z Porady rozšířeného vedení závodu [Anonymizováno] a [Anonymizováno], oblast [Anonymizováno] z [Anonymizováno]9.2017 z bodu 5.5. (č.l. 190) bylo zjištěno, že žalobkyně byla ustanovena garantem za emailovou korespondenci mezi oblastní [Anonymizováno] s partnerem, který reklamace uplatňuje. Kdo a kdy půjde reklamaci odstranit, rozhodne [jméno FO] společně s případným [Anonymizováno].

31. Z pozvánky na č.l. 192 bylo zjištěno, že odborová organizace ZOOS Stavba ČR [Jméno žalované]. na žádost odborářů a zaměstnanců pořádá v pátek dne 20.10.2017 setkání ve Starém [adresa], za výbor odborové organizace je uveden předseda [jméno FO].

32. Ze sdělení [Anonymizováno] [Anonymizováno] ČR [právnická osoba] [Anonymizováno]5.2021 (č.l. 227) podepsaná [jméno FO], předsedou [Anonymizováno] se podává, že iniciátorem setkání [Anonymizováno]10.2017 byl předseda odborové organizace [jméno FO], seznam připomínek od zaměstnanců společnosti nebyl odborové organizaci předložen, na programu jednání nebyly připomínky zaměstnanců k chování vedení společnosti – osobě statutárního zástupce [tituly před jménem][Anonymizováno][jméno FO], a že skončení pracovního poměru se žalobkyní bylo řádně projednáno s odborovou organizací [Anonymizováno]10.2017.

33. Ze „Seznamu otázek“ na č.l. 256 soud zjistil obsah dotazů, který sepsali zaměstnanci žalované.

34. Soud provedl i jiné než shora uvedené důkazy, avšak neučinil z nich žádná pro věc podstatná zjištění, proto je blíže neuvádí.

35. Soud hodnotil provedené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co za řízení vyšlo najevo včetně toho, co uvedli účastníci (ust. § 132 o.s.ř.). Soud vycházel z listinných důkazů, výslechů svědků a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

36. Ze shora provedeného dokazování, vzal soud za prokázaný tento skutkový děj:

37. Žalobkyně u žalované pracovala od [Anonymizováno] 8. 2008 jako odborná [Anonymizováno] a po dohodě o změně pracovní smlouvy od [Anonymizováno] 1. 2015 jako obchodní manažer. Žalobkyně nikdy nebyla členkou odborové organizace. V červenci 2017 došlo na pracovišti žalované k obměně vedení, přičemž nové vedení provádělo interní personální audit. Dne [Anonymizováno] 9. 2017 proběhla porada, na které byla žalobkyni rozšířena pracovní agenda, kdy měla nově na starosti emailovou korespondenci a reklamace. Žalovaný přijal dne [Anonymizováno] 10. 2017 rozhodnutí o organizační změně, a to rozhodnutím ředitele závodu ze dne [Anonymizováno] 10. 2017 s účinností od [Anonymizováno] 10. 2017, o kterém žalovaná informovala zaměstnance e-mailem ještě téhož dne. Rozhodnutí o organizační změně předcházelo projednání organizační změny s odborovou organizací, která s organizační změnou vyjádřila souhlas. Žalobkyni byla poté, téhož dne [Anonymizováno] 10. 2017, ve [adresa] předána výpověď z pracovního poměru, a to na osobním setkání se svědkem [tituly před jménem] [jméno FO] za přítomnosti svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] (za žalovanou). Žalobkyně odmítla na místě výpověď převzít, vyjádřila svůj nesouhlas. Pracovní agendu žalobkyně převzali po jejím odchodu jiní zaměstnanci žalované, a to svědci [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] s kolegyní a [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [Anonymizováno] 2. 2018 namítla žalobkyně neplatnost výpovědi ze dne [Anonymizováno] 10. 2017.

38. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně byla od roku 2008 zaměstnankyní žalované na pozici odborného přípraváře a od roku 2015 na pozici obchodního manažera. Strany se shodly, že žalobkyni byla dne [Anonymizováno] 9. 2017 rozšířena pracovní agenda o emailovou korespondenci a reklamace. Shodně strany vylíčily i průběh předání výpovědi dne [Anonymizováno] 10. 2017 ve [adresa].

39. Mezi účastníky bylo sporné, zda bylo přijato rozhodnutí o organizační změně, tj. rozhodnutí ředitele závodu ze dne [Anonymizováno] 10. 2017 s účinností ode dne [Anonymizováno] 10. 2017, a zda byly splněny zákonné podmínky pro podání výpovědi dle § 52 písm. c) ZP. Žalovaná tvrdila, že dané rozhodnutí bylo přijato na základě proběhlého interního auditu, kdy vyhodnotila pozici žalobkyně jako nadbytečnou. S tím žalobkyně nesouhlasila a považovala přijetí organizační změny za skrytí pravého důvodu výpovědi, a to nepohodlnosti žalobkyně pro žalovanou.

40. Pokud jde o skutečnost, že žalobkyně nikdy nebyla členkou odborové organizace a nebylo tedy třeba souhlasu odborové organizace s její výpovědí, k tomu soud konstatuje, že tato otázka byla vyřešena v rámci závazného právního názoru odvolacího soudu, a to v usnesení Městského soudu v Praze č.j.: 23 Co 21/2024-517 ze dne 8. dubna 2024. Soud I. stupně s ohledem na výše citované zrušující usnesení Městského soudu v Praze rovněž považuje právní otázku týkající se nezaměnitelnosti výpovědního důvodu za vyřešenou a postavenou na jisto, a sice, že výpověď z pracovního poměru z 17. 10. 2017 splňuje požadavky kladené na ní ust. § 50 odst. 4 ZP, neboť je po skutkové stránce vymezena takovým způsobem, že výpovědní důvod nelze zaměnit s jiným důvodem uvedeným v § 52 ZP, a současně takovým způsobem, že je nepochybné, v čem tento výpovědní důvod spočívá. Soud se nebude podrobněji zabývat argumentem žalobkyně uvedeným v žalobě, že odborová organizace musela vyslovit souhlas s výpovědí žalobkyně, neboť námitka žalobkyně není opodstatněná, žalobkyně nikdy nebyla členkou odborové organizace, nedopadá na ni důvod neplatnosti výpovědi dle § 61 odst. 4 ZP a jedná se o právní otázku již vyřešenou odvolacím soudem (viz usnesení Městského soudu v Praze č.j.: 23 Co 21/2024-517, jakož i účastnická výpověď žalobkyně, v níž uvedla, že nikdy nebyla členkou odborové organizace).

41. Výše uvedený skutkový stav posoudil soud po právní stránce dle příslušných ustanovení zákoníku práce ve znění rozhodném následovně:

42. Podle § 50 odst. 2 ZP zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52.

43. Podle § 50 odst. 4 ZP dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

44. Podle § 52 písm. c) ZP zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolu, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

45. Podle § 61 odst. 1 ZP musí zaměstnavatel projednat výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru předem s odborovou organizací.

46. Podle § 72 ZP neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jako zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit.

47. Co se týče právního posouzení, k tomu soud I. stupně uvádí, že povinnost tvrdit a prokázat splnění hmotněprávních předpokladů pro rozvázání pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce (tj. přijetí rozhodnutí o organizační změně, nadbytečnost zaměstnance a příčinnou souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatou organizační změnou) má žalovaná, tedy zaměstnavatel. Pokud však žalobkyně (zaměstnankyně) tvrdí, že přijaté organizační opatření sledovalo jiný než zákonem stanovený cíl, leží v tomto směru břemeno tvrzení a břemeno důkazní na žalobkyni. Ač žalobkyně s tímto právním názorem soudu I. stupně po poučení na jednání nesouhlasila, nelze, než na tomto závěru setrvat, a v tomto směru se vyjádřil i odvolací soud ve svých zrušovacích usneseních. Soud I. stupně nadto odkazuje na ustálenou judikaturu, dle které nelze prokazovat negativní skutečnosti (viz např. Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 26 Cdo 4220/2009), tedy nelze, aby žalovaná prokazovala, že nebyl dán žalobkyní tvrzený jiný důvod pro udělení výpovědi než žalovanou tvrzený dle § 52 písm. c) ZP.

48. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu patří k předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce to, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel (nebo příslušný orgán) rozhodnutí, že se podle tohoto rozhodnutí konkrétní zaměstnanec stal pro zaměstnavatele nadbytečným a že tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě a jen v důsledku takového rozhodnutí (jeho provedením u zaměstnavatele) nadbytečným. Pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce je současně charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (v důsledku rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud podle pracovní smlouvy konal), avšak jeho práce není (vůbec nebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o změně úkolů organizace, technického vybavení, o snížení stavu pracovníků za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Zákon uvedeným způsobem zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968 sp. zn. 6 Cz 215/67, uveřejněný pod č. 57 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 7. 1968 sp. zn. 6 Cz 49/68, uveřejněný pod č. 94[Anonymizováno]ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2002 sp. zn. 21 Cdo 1369/2001).

49. S ohledem na výše uvedené se proto soud v prvé řadě zabýval otázkou, zdali žalovaná řádně tvrdila a prokázala splnění podmínek pro rozvázání pracovního poměru dle §52 písm. c) ZP, tedy: a) přijetí rozhodnutí o organizační změně, b) nadbytečnost zaměstnance a c) příčinnou souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatou organizační změnou.

50. Pokud jde (a) o přijetí rozhodnutí o organizační změně, k tomu soud I. stupně uvádí, že rozhodnutí o organizační změně významné z hlediska ust. § 52 písm. c) ZP je faktickým úkonem zaměstnavatele, které nelze přezkoumávat po obsahové stránce z hlediska platnosti. Soudní přezkum je proto omezen pouze na zjištění, zdali bylo takové rozhodnutí přijato, a zda tak za zaměstnavatele učinil ten, kdo je k tomu oprávněn. Judikatura Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněné pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, rozsudek ze dne 8. 12. 2009 sp. zn. 21 Cdo 4999/2008, rozsudek ze dne 24. 9. 2014 sp. zn. 21 Cdo 3195/2013 nebo rozsudek ze dne 25. 1. 2017 sp. zn. 21 Cdo 2932/2016) je dlouhodobě ustálena v tom, že rozhodnutí o organizační změně významné z hlediska ust. § 52 písm. c) zákoníku práce nebylo přijato, pokud zaměstnavatel takovým rozhodnutím sledoval od počátku jiné než ust. § 52 písm. c) zákoníku práce předvídané cíle a ve skutečnosti jen předstíral přijetí organizačního opatření se záměrem zastřít své skutečné důvody.

51. Jednou z typických a často zohledňovaných indicií v pracovněprávních sporech svědčících o fiktivní povaze organizační změny je přijetí nového zaměstnance na pracovní místo zaměstnance, který měl být podle organizační změny údajně nadbytečným, nejedná se však o jediné určující hledisko a je potřeba zkoumat okolnosti každého případu individuálně. Rozhodné totiž v tomto směru je obecně to, zdali důvodem rozhodnutí zaměstnavatele, kterým bylo zrušeno pracovní místo, bylo snížení stavu zaměstnanců s účelem zvýšení efektivnosti práce, nebo zda jím byl od počátku sledován jiný cíl. Soudy v minulosti dovodily, že výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce může být neplatnou pro fiktivní povahu organizační změny například tehdy, pokud v době zrušení pracovního místa příslušného zaměstnance sice dochází ke snižování stavu zaměstnanců, skutečným důvodem zrušení jeho pracovního místa však byla snaha se jej „zbavit“ například proto, že se odmítl podrobit požadavku zaměstnavatele na předčasné ukončení stáže (viz rozsudek sp. zn. 21 Cdo 3195/2013), či pokud skutečným cílem organizační změny bylo zbavit se nepohodlného zaměstnance pro jeho předcházející dlouhodobou pracovní neschopnost (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3458/2019). K závěru o účelovosti organizační změny soudy v některých případech dospěly také tehdy, pokud i po organizační změně ve skutečnosti zůstaly činnosti vykonávané příslušným zaměstnancem před organizační změnou potřebnými (viz rozsudky Nejvyššího soudu z 25. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2932/2016, či z 19. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4568/2017).

52. V rámci provedeného dokazování bylo zejména výslechy svědků – svědka [jméno FO], svědkyně [jméno FO], svědkyně [adresa] a svědka [jméno FO] prokázáno, že rozhodnutí ředitele závodu o organizační změně bylo učiněno, a to předtím, než byla žalobkyni dána výpověď, v níž byla s tímto rozhodnutím seznámena. V této souvislosti soud poukazuje zejména na výpověď svědka [jméno FO], který byl přítomen rozhodnutí ředitele závodu z [Anonymizováno]10.2017 a je na listině (č.l. 49) rovněž podepsán. Z těchto výpovědí svědků bylo také prokázáno, že před přijetím rozhodnutí o organizační změně a předání výpovědi žalobkyni došlo k projednání organizační změny a nadbytečnosti žalobkyně s odborovou organizací, což potvrdila svědkyně [jméno FO], svědkyně [adresa] i svědek [jméno FO]. Jak uvedla svědkyně [jméno FO], projednání s odbory před přijetím rozhodnutí o organizační změně bylo standardní záležitostí a docházelo k tomu vždy, včetně posuzovaného případu, tj. i v případě žalobkyně. Svědek [jméno FO] i svědek [jméno FO] rovněž potvrdili, že k projednání s odbory, pokud jde o zrušení pracovního místa žalobkyně, došlo předtím, než byla žalobkyni předána výpověď. V důsledku organizační změny došlo ke zrušení pracovní pozice obchodní manažer (na které pracovala žalobkyně), k převedení pracovní agendy odpovídající druhu práce přípravář z rušené pracovní pozice obchodní manažer na již existující pracovní pozici přípravář a vedoucí technické skupiny, kterou u žalované vykonávali svědkyně [jméno FO] a svědek [jméno FO]. Svědkyně [jméno FO] v rámci svého výslechu uvedla, že po skončení pracovního poměru se práce, kterou vykonávala žalobkyně, rozdělila u nich na přípravě, a to mezi ní a její kolegyni. Dále svědkyně [jméno FO] uvedla, že další pracovní úkoly dříve zastávané žalobkyní vykonával svědek [jméno FO]. Tuto skutečnost, tedy, že po odchodu žalobkyně část prací převzal svědek [jméno FO] a paní [jméno FO], byla potvrzena i výslechem svědka [jméno FO] a svědka [adresa]. Svědek [jméno FO] v této souvislosti vypověděl, že částečně přebraly dílčí úkoly kolegyně z přípravy a řízení procesu přípravy přebral vedoucí technické skupiny. Jak vypověděl svědek [jméno FO], práci obchodního manažera dříve vykonávající žalobkyní převzal svědek [jméno FO], protože to bylo v popisu jeho práce. Bylo tedy prokázáno, že náplň práce, kterou žalobkyně pro žalovanou vykonávala, byla rozdělena mezi stávající zaměstnance žalované.

53. Pokud jde o námitku žalobkyně, že rozhodnutí o organizační změně nebylo před předáním výpovědi žalobkyni přijato, a to s odůvodněním, že toto rozhodnutí mělo být podle tvrzení žalované [Anonymizováno] 10. 2017 přijato v [Anonymizováno] a následně mělo být společně s výpovědí projednáno ve [adresa], kde byla téhož dne v 11:30 hod. předána výpověď žalobkyni, tedy je tato časová posloupnost „prakticky nemožná“, když cesta z [adresa] trvá více než tři hodiny, k tomu soud uvádí, že toto tvrzení žalobkyně je postaveno pouze na domněnkách žalobkyně, nikoli na výsledcích provedeného dokazování. V rámci provedených výpovědí svědků – svědkyně [jméno FO] (členky statutárního orgánu odborové organizace), svědkyně [jméno FO], svědka [jméno FO] i svědka [jméno FO] – bylo zjištěno, že k přijetí rozhodnutí a projednání s odborovou organizací došlo tak, jako standardně v jiných případech, tedy před předáním výpovědi žalobkyni. V tomto jsou všechny výslechy svědků zcela ve shodě. Důvodem, proč svědci nedokázali upřesnit (jednoznačně specifikovat) a shodnout se na konkrétním čase, je bezesporu i časový odstup několika let mezi tímto jednáním a výslechem svědků. Rovněž z výpovědi svědkyně [jméno FO] vyplynulo, že u žalované došlo k několika vlnám propouštění zaměstnanců u žalované, nejednalo se tedy v případě žalobkyně o ojedinělou záležitost, aby si ji svědci přesně pamatovali. Dle názoru soudu však není pro posouzení věci rozhodné, kdy přesně (tj. zdali to bylo např. v 8 hod. téhož dne, den či týden předtím nebo i pár minut před předáním výpovědi žalobkyni) k tomuto rozhodnutí o organizační změně – které je nadto pouze faktický úkon nevyžadující písemnou formu – došlo, důležité je pouze to, zdali k tomu došlo před podáním výpovědi dle § 52 písm. c) ZP. Zákon nestanoví žádné časové období či úsek, v rámci kterého by tento faktický úkon zaměstnavatele měl být proveden před podáním výpovědi. Pokud jde o námitku žalobkyně, že v Rozhodnutí ředitele závodu o organizační změně je uvedeno místo – sídlo společnosti žalované na [adresa], a k předání výpovědi došlo ve [adresa], a tedy žalobkyně napadá časovou posloupnost, tato námitka je vyvrácena výslechem svědka [jméno FO] (č.l. 86). Svědek [jméno FO], který je podepsán na rozhodnutí ředitele závodu, jenž, jak vypověděl, připravoval, byl totiž rovněž osobně přítomen osobnímu doručení výpovědi žalobkyni dne [Anonymizováno] 10. 2017. Zároveň nebylo prokázáno, že by písemné rozhodnutí ředitele závodu o organizační změně bylo antidatováno či vyhotoveno dodatečně. Tedy již samotný podpis svědka [jméno FO] na rozhodnutí ředitele závodu a jeho osobní účast při předání výpovědi žalobkyni svědčí o tom, že bylo možné stihnout obojí (ostatně žalobkyně tuto možnost stihnout obojí v jeden den kategoricky nevylučuje, byť jej označuje jako „prakticky nemožné“, neboť k předání výpovědi žalobkyni mělo dojít v 11:30hod., a tedy i cestu trvající 3 hodiny z [adresa] bylo možné absolvovat). K tomuto však soud I. stupně poukazuje na skutečnost popsanou blíže shora, tedy, že rozhodnutí o organizační změně je faktickým úkonem a nevyžaduje se písemná forma. Ředitel závodu proto mohl rozhodnutí o organizační změně fakticky vydat, aniž by muselo být zaznamenáno v písemné podobě. Rozhodující pro posouzení soudu je zejména to, zdali rozhodnutí o organizační změně bylo přijato před udělením výpovědi, což bylo učiněno, a na tom se všichni svědci uvedení shora shodli.

54. Co se týče b) nadbytečnosti zaměstnance (tj. podmínky dle bodu b) shora), v této souvislosti bylo prokázáno, že cílem organizační změny bylo snížení nákladů a zvýšení efektivity využití pracovní síly, neboť svědek [jméno FO] vypověděl, že pokud chce žalovaná zůstat efektivní, potřebuje „vyladit“ pracovní skupiny, k čemuž došlo i zde propojením přípravářů se stavbyvedoucím. Žalovaná před přijetím organizační změny provedla ve společnosti audit (a toto bylo mezi účastníky nesporné), a to prostřednictvím svědka [jméno FO]. Svědek [jméno FO] rovněž vypověděl, že si vyhodnotil, že potřebuje z přípravy pouze dvě přípravářky z celkových třech, což se i s dvouletým odstupem ukázalo jako správné rozhodnutí. V řízení bylo dále prokázáno, že pozice žalobkyně byla zrušena bez náhrady, a to například výslechem svědka [jméno FO], svědka [adresa] či svědkyně [jméno FO]. Svědkyně [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], jakož i svědek [jméno FO] shodně vypověděli, že náplň práce dříve vykonávanou žalobkyní převzali jiní zaměstnanci žalované. Svědkyně [jméno FO] dále uvedla, že u žalované došlo k poklesu rozsahu agendy na úseku protihlukových stěn a tedy i k celkovému poklesu zakázek, přičemž dále vypověděla, že žalovaná stavěla protihlukové stěny dál, tedy i po skončení pracovního poměru žalobkyně u žalované.

55. K c) příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a přijatou organizační změnou soud uvádí, že příčinná souvislost je dána, neboť přijatá organizační změna spočívající v tom, že byla zrušena pracovní pozice „Obchodní manažer“, kterou vykonávala žalobkyně, a její shledanou nadbytečností byla prokázána, a to rozhodnutím ředitele závodu a pracovní smlouvou ve znění dohody o změně pracovní smlouvy z [Anonymizováno] 1. 2015, tj. pracovním zařazením žalobkyně. Rovněž přijaté rozhodnutí o organizační změně a udělení výpovědi žalobkyni pro nadbytečnost dle § 52 písm. c) ZP na sebe bezprostředně navazovaly, když k výpovědi dle § 52 písm. c) ZP došlo ze strany žalované (zaměstnavatele) právě v příčinné souvislosti s přijatou organizační změnou. Bylo tedy prokázáno, že žalobkyně se stala nadbytečnou právě a jen v důsledku rozhodnutí o organizační změně a jeho provedením žalovanou.

56. K tvrzení žalobkyně, která od počátku řízení namítala, že daná výpověď z pracovního poměru zastírá skutečný důvod skončení pracovního poměru, kterým byla kritika vedení závodu [Anonymizováno] ze strany žalobkyně či úmysl žalované se „zbavit“ žalobkyně, soud uvádí, že tato svá tvrzení žalobkyně neprokázala, a to ani po opakovaném poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř. na jednání konaném dne 27. června 2024 (č.l. 530 an.), kdy důkazy poté provedené ho nijak nezměnily, proto byla žalobkyně soudem opětovně poučena podle § 118a odst. 3 o.s.ř. na jednání konaném dne 16. srpna 2024 (č.l. 543 an.), kdy žalobkyně uvedla, že nemá žádné další návrhy na provedení dokazování. K tomu soud uvádí, že po poučení soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř. na jednání dne 27. června 2024 žalobkyně navrhla výslech 4 svědků: [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Soud návrh na provedení důkazu výslechem svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] pro nadbytečnost zamítl, neboť žalobkyně navrhovala všechny čtyři svědky k prokázání stejných skutkových tvrzení, tedy soud měl za to, že výslech dvou svědkyň – [jméno FO] a [jméno FO] k prokázání stejných skutkových tvrzení může být dostatečný, a současně soud vzal rovněž v potaz, že [tituly před jménem] [jméno FO] již v tomto řízení vyslechnut byl, a [jméno FO] ve svém čestném prohlášení, které žalobkyně doložila, uvedl, že si okolnosti již nepamatuje. Poté, co byly provedeny na jednání konaném dne 16. srpna 2024 výslechy svědkyně [jméno FO] a svědkyně [jméno FO], soud na základě výsledků tohoto provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně stále neprokázala svá tvrzení, proto ji opětovně poučil dle §118 odst. 3 o.s.ř. na tomto jednání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v návaznosti na toto poučení soudu sdělila, že již nemá žádné návrhy na provedení dokazování, soud žádné další důkazy neprováděl.

57. Žalobkyně při jednání konaném dne 27. června 2024 připustila, že nemá žádný přímý důkaz, který by přímo prokazoval tvrzení žalobkyně, ale pouze indicie, a to přidání nové agendy žalobkyni a vyznačení místa na plánku v novém pracovišti, tedy, že žalovaná se žalobkyní v určitém momentu počítala i do budoucna.

58. K tomu soud I. stupně uvádí, že tyto indicie nikterak neprokazují tvrzení žalobkyně a rovněž ani nevylučují splnění zákonných podmínek pro výpověď dle § 52 písm. c) ZP ze strany žalované. K dokazování pomocí nepřímých důkazů se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, v němž uvedl, že skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost). V projednávaném případě soud dospěl k závěru, že judikaturou požadovaná míra jistota bez rozumných pochybností nebyla naplněna.

59. V soukromoprávním sektoru je naopak zcela běžné, že společnosti zaměstnávající zaměstnance průběžně vyhodnocují svou finanční situaci, a to včetně posuzování případného nedostatečného, nebo naopak nadbytečného personálního obsazení, s ohledem na množství práce a jejich podnikatelský cíl, kterým je primárně dosahování zisku. Skutečnost, že žalobkyně byla pověřena v rámci výkonu své práce další činností (garant reklamací), nikterak nevylučuje později zaměstnavatelem shledanou nadbytečnost zaměstnankyně (žalobkyně). Stejně tak skutečnost, že se se žalobkyní počítalo v určitém okamžiku v rámci stěhování a bylo jí přiděleno místo na plánku, kde měla v novém pracovišti sedět, rovněž nijak nevyvrací skutečnost, že v pozdějším období byla žalobkyně shledána jako nadbytečná pro potřeby zaměstnavatele (žalovanou). Není ani rozhodné, jak velký časový úsek uplynul od doby, kdy byla žalobkyni přidělena další práce nebo kdy s ní bylo počítáno na plánku se zasedacím pořádkem v novém pracovišti, a okamžiku, kdy žalobce dospěl k závěru, že se žalobkyně stala nadbytečnou a přijal v tomto směru rozhodnutí o organizační změně, neboť k tomuto rozhodnutí může dojít v soukromém sektoru (na rozdíl od veřejného, který je znám svou menší pružností ve vztahu ke změnám) i z měsíce na měsíc, týdne na týden, nebo i ze dne na den, a to v závislosti na aktuálně zjištěných potřebách zaměstnavatele a personální situaci. Soud v tomto směru poukazuje na ustálenou judikaturu (např. rozsudek Nejvyššího soudu z 6.6.2002 sp. zn. 21 Cdo 1369/2001), dle které zákon zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám (viz blíže bod 44. shora). Jestliže v září r. 2017 byla žalobkyně v rámci své pracovní agendy pověřena garantem reklamací a bylo počítáno s jejím přesunem do jiných prostor, a současně v říjnu r. 2017 bylo pracovní místo žalobkyně zrušeno pro nadbytečnost s ohledem na provedený personální audit, soud v tomto nespatřuje účelovost, ale vývoj situace v čase v rámci soukromého sektoru a aktuální potřeby obchodní společnosti. Opačný názor by totiž vedl k nelogickému závěru, kterým by se de facto ukládalo zaměstnavateli – ač to zákon ani judikatura nevyžaduje – že zaměstnavatel může dospět k rozhodnutí ohledně aktuálních personálních potřeb a rozhodnout o organizační změně pouze s odstupem v řádu více měsíců, nikoli jen jednoho, a to bez ohledu na jeho aktuální personální potřeby, stav a množství zakázek nebo finanční situaci. Zákon ani judikatura tuto podmínku nestanoví. Rovněž soud I. stupně, ač je si vědom, že zaměstnanec je vůči zaměstnavateli slabší smluvní stranou, poukazuje na to, ani ochrana zaměstnance nemůže jít nad rámec zákona, a tedy nelze zasahovat zaměstnavateli do jeho rozhodování ohledně personálního obsazení vyjma požadavku na splnění podmínek stanovených zákonem, které musí být pro platné ukončení pracovního poměru se zaměstnancem naplněny.

60. Žalobkyně dále poukazovala na protokol z jiného řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 25 C 191/2020-133 ze dne 8. září 2021, v rámci kterého vypovídal svědek [jméno FO]. K tomuto soud předně poukazuje na to, že nelze tento listinný důkaz stavět na roveň svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], jehož výslech byl na žádost žalobkyně proveden opakovaně - dvakrát, a to s ohledem na zásadu bezprostřednosti, přímosti a ústnosti, přičemž soud nemohl v rámci tohoto listinného důkazu posoudit věrohodnost výpovědi svědka (jeho nonverbální vyjadřování apod.). Pokud jde o obsah toho, co svědek [jméno FO] v jiném řízení do protokolu vypověděl a od čeho žalobkyně odvozuje údajné zastřené motivy žalované pro podání výpovědi, k tomu soud rekapituluje, co seznal z obsahu protokolu (viz důkazy výše), tedy, že svědek [jméno FO] pokrátil žalobkyni odměny, přičemž jedním z důvodů byla skutečnost, že interní spolupráce mezi ním a žalobkyní nefungovala a že ze strany žalobkyně necítil snahu nějakým způsobem řešit jejich komunikaci ku prospěchu celého týmu a celé věci, což mohlo mít dopad i na ekonomické výsledky společnosti. Dále vypověděl, že to byl také jeden z důvodu, proč nakonec přistoupil ke zrušení její pozice, neboť žádným způsobem nedocházelo k posunutí té věci směrem kupředu a k nějaké efektivní spolupráci. Žalobkyně nenaplňovala svým chováním představu svědka [jméno FO] ohledně spolupráce a výkonech, které požadoval a očekával od pozice obchodního manažera. Z výše citovaného obsahu protokolu se podává, že svědek [jméno FO] jakožto nadřízený žalobkyně nebyl spokojen zejména se způsobem komunikace žalobkyně a že interní spolupráce mezi ním a žalobkyní nefungovala. Tato skutečnost však nikterak nevylučuje oprávněnost žalované podat výpověď žalobkyni pro nadbytečnost dle § 52 písm. c) ZP. Je zcela běžnou praxí, že pokud zaměstnavatel dospěje k názoru, že má tzv. nadstav, tedy, že personální obsazení je vyšší, než jaké je potřeba, přistoupí při úvaze o tom, kdo ze zaměstnanců společnosti je nadbytečný, i k tomu, že váží různé faktory pro své rozhodnutí, který ze zaměstnanců je nadbytečný, a to nejen co se týče náplně práce, ale i způsobu komunikace, efektivity spolupráce apod. Nic z uvedeného však neprokazuje tvrzení žalobkyně, že jí měla být dána výpověď z důvodu nespokojenosti s její prací, a nikoli pro nadbytečnost.

61. Co se týče tvrzení žalobkyně učiněného v průběhu řízení, že organizační změna žalované byla pouze účelová a výpověď byla žalobkyni doručena nečekaně před plánovaným setkáním zaměstnanců se statutárním zástupcem [tituly před jménem] [jméno FO], kdy na toto setkání žalobkyně připravila seznam dotazů, které měly být [tituly před jménem] [jméno FO] položeny z důvodu nespokojenosti zaměstnanců s vedením společnosti žalované, což mělo být rovněž důvodem, proč s ní žalovaná chtěla ukončit pracovní poměr, k tomu soud uvádí, že toto tvrzení žalobkyně bylo vyvráceno výslechem svědkyně [jméno FO] a svědkyně [jméno FO] (viz č.l. 543). Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že nikdo ze zaměstnanců, tedy ani žalobkyně, nebyla iniciátorem vypracování předmětného seznamu dotazů, který byl vyhotoven společně a anonymně, kdy všichni zaměstnanci kolektivně tento seznam otázek vytvořili, a to právě proto, že nikdo z nich nebyl takový, aby otázky sám na jednání položil. Skutečnost, že nikdo nebyl iniciátorem seznamu dotazů, a že potřeba sepsat otázky a zeptat se na určité věci vyplynula z toho, jak se mezi sebou zaměstnanci bavili, potvrdila při svém výslechu i svědkyně [jméno FO]. Stejně tak nebylo žádným provedeným důkazem prokázáno, že by vedení žalované společnosti vědělo o připravovaném seznamu dotazů před uskutečněním schůze dne [Anonymizováno] 10. 2017, na které byl obsah otázek řešen. Vzhledem k tomu, že k výpovědi žalobkyni došlo již dne [Anonymizováno] 10. 2017, tedy ještě před konáním této schůze, nebylo prokázáno, že by mělo vedení žalované společnosti povědomí o nějaké iniciativě zaměstnanců týkající se společného soupisu otázek. K tomu soud I. stupně rovněž dodává, že i pokud by vedení žalované společnosti toto povědomí mělo (ač to z provedeného dokazování nevyplývá, a tento skutkový stav zůstal neměnný i po poučení žalobkyně dle § 118a odst. 3 o.s.ř. na jednání), ani toto by nebylo možné považovat za jiný důvod výpovědi (a tedy žalobkyní tvrzený zastřený motiv žalované), neboť jakékoli iniciátorství žalobkyně bylo vyvráceno provedeným dokazováním – výslechem svědkyně [jméno FO] a svědkyně [jméno FO], které byly obě propuštěny žalovanou pro nadbytečnost a jsou i do současnosti v každodenním pracovním kontaktu se žalobkyní, neboť spolu se svědkem [jméno FO] tvoří úzký pracovní tým u nového zaměstnavatele, tedy nemají žádnou motivaci vypovídat ve prospěch žalované a soud proto v těchto částech shledal jejich výpověď pravdivou a věrohodnou.

62. Co se týče tvrzení žalobkyně, že rozhodnutí a výpověď byla žalobkyni dána v neobvyklém čase odlišném od konce měsíce, k tomu soud poukazuje na výpověď svědkyně [jméno FO], referentky a hospodářky odborů pracující ve společnosti žalované 42 let, která vyvrátila tvrzení žalobkyně, že by se jednalo o neobvyklý čas. Svědkyně [jméno FO] totiž vypověděla, že neexistovala typická doba, kdy byly dávány výpovědi, bylo to podle potřeby vedení, tedy šlo o jakékoli datum, nejen ke konci měsíce. V případě žalobkyně se tedy nejednalo o nic neobvyklého, nebyla stanovena žádná obvyklá doba pro podání výpovědi, řešila se aktuální potřeba žalované.

63. Rovněž i tvrzení žalobkyně, že byla odborníkem na protihlukové stěny, v době přijetí organizační změny měla rozpracovanou řadu obchodních případů a po zrušení její pozice neměla možnost tuto práci ani nikomu předat, a v tomto směru tedy žalobkyně naznačovala svou nenahraditelnost pro zaměstnavatele kolidující s výpovědí pro nadbytečnost, toto bylo vyvráceno provedeným výslechem svědkyně [jméno FO], která vypověděla, že protihlukové stěny žalovaná společnost stavěla dál, i když podle jejího názoru to nebylo v takovém rozsahu. Rovněž svědkyně [jméno FO] vypověděla, že nikdo další na pracovní místo po žalobkyni nenastoupil a její práce se rozdělila, vykonával ji svědek [jméno FO]. Již z této výpovědí svědkyně [jméno FO] vyplývá, že žalobkyně nebyla nenahraditelnou pracovnicí pro žalovanou, její pracovní pozice nebyla obsazena jinou osobou a její náplň práce převzali stávající zaměstnanci žalované, což bylo potvrzeno i dalšími provedenými výslechy svědků – svědkyně [jméno FO], svědka [adresa] a svědka [jméno FO], kteří práci po žalobkyni převzali.

64. V řízení bylo naopak prokázáno, že k přijetí rozhodnutí o organizační změně, v rámci které byla zrušena pracovní pozice žalobkyně, došlo po provedeném auditu svědkem [jméno FO] (a tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná), jakožto vedoucím pracovníkem, který vyhodnotil nadbytečnost žalobkyně.

65. Pokud jde o hodnocení svědecké výpovědi svědkyně [jméno FO], svědkyně [adresa], svědka [jméno FO] a svědka [jméno FO], tyto výpovědi soud považoval za věrohodné, vzájemně se shodovaly v podstatných náležitostech, tedy v tom, že k projednání organizační změny a přijetí rozhodnutí o organizační změně došlo před podáním výpovědi žalobkyně na osobním setkání dne [Anonymizováno] 10. 2017. O věrohodnosti svědkyně [jméno FO] a svědka [jméno FO] soud rovněž neměl důvodné pochybnosti. Pokud jde o výpověď svědka [jméno FO], jeho úzký osobní vztah k žalobkyni v minulosti (byli partneři) mohl ovlivnit v jistých ohledech jeho výpověď, v podstatných ohledech – zejména co se týče jím převzaté části pracovní agendy po odchodu žalobkyně – se však shoduje s ostatními provedenými důkazy a je s nimi v souladu. Pokud jde o výslech svědkyně [jméno FO] a [jméno FO], i jejich výpovědi se v podstatných částech shodovaly s ostatními provedenými důkazy (pokud jde o převzetí práce žalobkyně ostatními zaměstnanci po ukončení pracovního poměru), soud shledal pravdivou rovněž jejich výpověď co se týče vypracování seznamu otázek, kdy tyto jejich výpovědi byly shodné, avšak nikoli natolik, aby měl soud dojem, že byly domluveny. Z jejich nonverbálního i verbálního vyjadřování při jednání však byla patrna snaha svojí výpovědí pomoci žalobkyni, obě poukazovaly na vlny propouštění pro nadbytečnost, které se týkalo i jich. Soud poukazuje na skutečnost, že svědkyně [jméno FO], která byla vyslechnuta na jednání dne 16.8.2024 jako první v pořadí, zatajila soudu v úvodu výslechu na dotaz soudu ohledně vztahu k účastníkům svůj trvající a aktuální úzký pracovní vztah se žalobkyní (pracují v současné době v malém 4členném pracovním týmu spolu se svědkem [jméno FO] a svědkyní [jméno FO], a jsou v každodenním kontaktu), a toto bylo zjištěno až v rámci doplňujícího dotazu právního zástupce žalované, což celkově snížilo věrohodnost její výpovědi, zejména pokud jde o ty části její výpovědi, které nejsou podpořeny ostatními provedenými důkazy. Zásadní pro soud pro zjištění rozhodných skutečností bylo, v čem se výpovědi svědků v podstatných tvrzeních shodovaly a z těch soud při svém rozhodování vycházel. Pokud jde o posouzení věrohodnosti účastnické výpovědi žalobkyně, k tomu soud uvádí, že tato již ze své povahy (neboť účastník nemusí uvádět pravdu) není zpravidla pro posouzení skutkového stavu určující, zejména lze-li rozhodné skutečnosti zjistit jinými provedenými důkazy, jako tomu bylo v tomto případě, proto soud vychází z její účastnické výpovědi pouze okrajově. V této souvislosti však soud I. stupně k účastnické výpovědi žalobkyně dodává, že žalobkyně sama při svém výslechu na dotaz týkající se skutečného důvodu její výpovědi vypověděla, že jej vidí v zastrašení před setkáním se statutárním ředitelem a obavy nařízených, že by mohla říct něco, co by se jim nelíbilo. Z provedeného dokazování však nebylo prokázáno, že by vedení žalované společnosti vědělo o seznamu otázek sepsaných zaměstnanci, ani to, že by měli být zaměstnanci nějakým způsobem zastrašováni. Žalobkyni byla umožněna účast na tomto setkání, nadto bylo prokázáno, že se nejednalo o ojedinělou výpověď, ale žalovaná udělila více výpovědí pro nadbytečnost zaměstnancům žalované v několika vlnách, a to v reakci na organizační změny a nižší personální potřeby žalované společnosti s ohledem na nižší objem zakázek, zefektivnění využití pracovní síly a úspory finančních prostředků. Nelze presumovat, že (platné) výpovědi udělené zaměstnancům pro nadbytečnost samy o sobě představují prostředek zastrašování zaměstnanců, naopak jde o legitimní a legální prostředek zaměstnavatele, aby reguloval počet svých zaměstnanců a zaměstnával jen takový počet, jaký odpovídá jeho potřebám (viz judikatura shora v bodu 44.).

66. S ohledem na výše uvedené má soud I. stupně po provedeném dokazování za prokázané, že žalovaná přijala rozhodnutí o organizační změně, a to před udělením výpovědi žalobkyni, rovněž zamýšlenou organizační změnu pojednala řádně a včas s odbory. Rovněž bylo prokázáno, jak blíže rozvedeno shora, že byly žalovanou splněny podmínky pro udělení výpovědi žalobkyni dle § 52 písm. c) ZP.

67. Po provedeném dokazování a poučení žalobkyně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (a to opakovaně – na jednání soudu dne 27. června 2024 a dne 16. srpna 2024) soud dále uzavírá, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní co se týče prokázání jí tvrzeného jiného důvodu výpovědi než dle § 52 písm. c) ZP. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vedly k organizační změně a výpovědi jiné než deklarované důvody podle § 52 písm. c) ZP. Ve svých tvrzeních se přitom žalobkyně opírala o názor Nejvyššího soudu vyjádřený např. v rozsudcích ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3195/2013 či z 25. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2932/2016, tedy, že pokud přijal zaměstnavatel rozhodnutí o organizační změně, ale zároveň tím jen záměrně zastíral své skutečné důvody pro výpověď (např. nepohodlnost zaměstnance), je třeba dovodit, že rozhodnutí přijato nebylo. Onen jiný důvod výpovědi však nebyl v řízení prokázán, nebylo ani prokázáno, že by vedení závodu žalované vědělo o seznamu otázek, který chtěli zaměstnanci prezentovat na setkání 20. 10. 2017, nadto svědci shodně uvedli, že na vyhotovení seznamu otázek se podíleli společně a anonymně, tedy nelze ani dovodit žádnou spojitost s udělením výpovědi konkrétně žalobkyni.

68. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl tak, jak ve výroku I. uvedeno, a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

69. O náhradě nákladů (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 83 312 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč, mimosmluvní odměny advokáta dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z 24 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. [pod písm. a) 1x – převzetí a příprava zastoupení, d) 11x – písemné podání vyjádření ze dne 23. 7. 2018, 6.8.2019 (závěrečný návrh), 16.3.2020 (vyjádření k odvolání žalobkyně), 5. 5. 2021 (vyjádření k výzvě soudu), 21.6.2021 (vyjádření žalovaného), 6.11.2021 (vyjádření k odvolání žalobkyně), 4. 2. 2022 (vyjádření žalovaného), 7. 8. 2022 (vyjádření žalovaného), 17. 2. 2023 (závěrečný návrh), 28. 8. 2024 (závěrečný návrh), k) 1x – 8. 6. 2023 (odvolání žalovaného); g) 11x – účast na soudním jednání dne 10. 4. 2019, 8. 7. 2019, 18. 9. 2019, 26. 4. 2021, 30. 6. 2021, 20. 6. 2022, 21. 11. 2022, 1. 3. 2023, 27. 6. 2024, 16. 8. 2024 a 10. 9. 2024) včetně 24 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za 21% DPH (vyjma soudního poplatku). Celková výše náhrady nákladů řízení žalované činí částku ve výši 83 312 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení zastoupena advokátkou rozhodl soud dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř., že žalobkyně je povinna náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalované. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o.s.ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o.s.ř.).

70. O náhradě nákladů řízení státu soud (výrok III.) rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V dané věci bylo usnesením ze dne 3. 9. 2019, č.j. 16 C 39/2018-113, v právní moci dne 25.9.2019, rozhodnuto o přiznání svědečného ve výši 3 739 Kč svědkovi [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná, a proto jí byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení států v celém rozsahu. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť k jejímu prodloužení soud neshledal důvod.

Poučení