16 Co 66/2025 - 449

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení mzdy a odměny z dohody o provedení práce, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 17. 12. 2024, č. j. 19 C 34/2021-386, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů odvolacího řízení 25 307 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta A], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů odvolacího řízení 14 359 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta A], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Okresní soud napadeným rozsudkem žalovanou zavázal zaplatit žalobci a) částku 54 243 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 047 Kč od 1. 3. 2018 do zaplacení, z částky 18 150 Kč od 1. 4. 2018 do zaplacení a z částky 18 046 Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení a částku 236 531 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 967 Kč od 26. 10. 2018 do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky 18 006 Kč od 26. 12. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 109 Kč od 26. 1. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 085 Kč od 26. 2. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 060 Kč od 26. 3. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 033 Kč od 26. 4. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 060 Kč od 26. 5. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 033 Kč od 26. 6. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 060 Kč od 26. 7. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 297 Kč od 26. 8. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 853 Kč od 26. 9. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 070 Kč od 26. 10. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 898 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení (výrok I), dále žalovanou zaplatit žalobci b) částku 127 192 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 784 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 784 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 784 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 784 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 784 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 784 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 784 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 784 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 784 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 784 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 784 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 784 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 784 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení (výrok II) a současně žalované uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobci a) ve výši 107 888 Kč a žalobci b) ve výši 86 586 Kč (výroky III a IV).

2. Žalobce a) se domáhal po žalované zaplacení částky 54 243 Kč s příslušenstvím z titulu mzdy za leden až březen 2018 a částky 236 531 Kč s příslušenstvím z titulu mzdy za září 2018 a za listopad 2018 až říjen 2019.

3. Obrana žalované proti těmto mzdovým nárokům spočívala nejprve na tvrzení, že tyto pohledávky žalobce a) byly uspokojeny již před podáním žaloby výplatou mzdy v hotovosti, následně žalovaná tvrdila, že žalobci a) prodala v únoru 2021 vozidlo [Anonymizováno] za kupní cenu 348 845 Kč a že dohodou došlo k započtení vzájemných pohledávek. Nadto žalovaná namítala, že u žalobce došlo k nepřípustnému souběhu výkonu funkce jednatele a pracovního poměru se sjednaným druhem práce „řízení technického oddělení a ekonomie“, proto žalobci a) nevznikl nárok na mzdu.

4. Žalobce b) se domáhal zaplacení částky 127 192 Kč s příslušenstvím z titulu odměny z dohody o provedení práce za září 2018 a za listopad 2018 až říjen 2019.

5. Žalovaná uplatnila v rámci obrany proti pohledávkám žalobce b) námitku započtení vzájemné pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 1 183 200 Kč ve formě užívání bytového a nebytového prostoru v obci [adresa] (včetně služeb - elektrické energie a vytápění) bez právního důvodu za dobu od května 2018 do února 2021, která byly předmětem samostatného řízení před Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. 11 C 106/2021.

6. Okresní soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že v daném případě nedocházelo k nepřípustnému souběhu výkonu funkce jednatele a pracovního poměru žalobce a) se sjednaným druhem práce „řízení technického oddělení a ekonomie“, neboť práce žalobce a) podle pracovní smlouvy se nekryla s výkonem funkce statutárního orgánu žalované. Nebylo prokázáno, že by došlo k zániku mzdových pohledávek žalobce a) započtením, protože nebyl prokázán prodej vozidla žalobci a) a tudíž ani existence vzájemné pohledávky žalovaná z titulu kupní ceny. Žalovaná poukazovala na předložené pokladní doklady a účetní doklady o vyřazení vozidla z majetku žalované. Dne 10. 2. 2021 byl podepsán pokladní doklad – příjem pod číslem [hodnota] označený jako „úhrada faktury [Anonymizováno] - prodej [Anonymizováno]“. Téhož dne byl vystaven pokladní doklad s označením výdaje pod pořadovým číslem dokladu [Anonymizováno] „úhrada mzdových závazků – [Anonymizováno]“ v téže výši, tedy 348 845 Kč. Vozidlo však bylo přepsáno na osobu třetí ([jméno FO]) ke dni 17. 2. 2021 na základě žalovanou vystavené plné moci ze dne 11. 2. 2021. Kupní smlouva o prodeji předmětného vozidla [jméno FO] za částku 110 000 Kč prostřednictvím [jméno FO] byla uzavřena již dne 12. 1. 2021. Okresní soud přihlédl i k e-mailové korespondenci mezi jednatelem žalované [jméno FO] a žalobcem a) z března 2021, ve které jednatel žalované sděluje žalobci a), že mu zasílá částku 110 000 Kč za prodej vozidla [Anonymizováno]. Na to reagoval žalobce a) tak, že částku vrátil zpět žalované s odůvodněním, že „vozidlo nebylo nikdy v jeho vlastnictví, proto jej neprodával ani nikdy neměl zájem o jeho koupi“. V řízení bylo naopak prokázáno, že předmětné vozidlo bylo přepsáno na [jméno FO] na základě plné moci, kterou pro [jméno FO] vystavil a podepsal jednatel žalované [právnická osoba] v době, kdy dle tvrzení žalované mělo dojít k prodeji uvedeného vozidla žalobci a). Tvrzení jednatele, že tak učinil na základě dohody s žalobcem a), prokázáno nebylo. Podle názoru okresního soudu proto nelze dovodit, že by žalobce a) akceptoval tvrzenou nabídku na odprodej předmětného vozidla, zvláště pak za částku uvedenou v předložených dokladech ve výši 348 000 Kč. Neakceptování tvrzené nabídky koresponduje se zmiňovanou emailovou korespondencí o vrácení částky 110 000 Kč z prodeje tohoto vozidla žalované. Okresní soud vyhodnotil jako nedůvodnou i námitku započtení uplatněnou proti pohledávkám žalobce b), neboť pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 19. 1. 2024, č. j. 11 C 106/2021-218 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. 9. 2024, č. j. 75 Co 211/2023-259 byla zamítnuta žaloba žalované o zaplacení vzájemné pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 1 183 200 Kč s příslušenstvím.

7. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná, která namítala, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Předně vytýkala soudu prvního stupně, že nebyla poučena podle § 118a o. s. ř. o tom, že soud nemá za prokázané uzavření kupní smlouvy mezi žalovanou a žalobcem a), resp. že předmětné vozidlo přešlo do vlastnictví žalobce a). Ke kupní smlouvě ze dne 12. 1. 2021, která měla být uzavřena mezi [jméno FO] v zastoupení žalované a [jméno FO], namítala, že jednatel nezmocnil [jméno FO] k převodu vozidla a že neobdržela kupní cenu od [jméno FO] předtím, než vozidlo prodala žalobci a). Vlastnické právo k vozidlu tudíž nepřešlo na [jméno FO], natož dříve, než žalovaná prodala vozidlo žalobci a). Mzdové pohledávky žalobce a) zanikly dohodou o započtení vzájemných pohledávek, která byla uzavřena dne 10. 2. 2021. Uzavření této dohody potvrzují výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a jednatele [jméno FO], kteří vypovídali (a to podrobněji) rovněž v řízení vedeném u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. 15 Cm 190/2022. Dokládá to i zvuková nahrávka, kterou pořídil tajně žalobce a). Jelikož tato nahrávka nezachycuje obsah celého jednání, ale jen účelově vybrané pasáže, měl by tuto skutečnost soud zhodnotit při hodnocení důkazů v neprospěch žalobce a). Za významný považovala žalovaná zejména obsah dvou účetních dokladů (příjmového a výdajového pokladního dokladu), které žalobce a) podepsal, což nepochybně prokazuje uzavření zmiňované dohody. S těmito doklady se soud prvního stupně náležitě nevypořádal. Kdyby žalobce a) s touto dohodou nesouhlasil, pak by tyto doklady nepodepsal. Nadto žalobce a) předložil soudu fakturu týkající se prodeje vozidla, na kterou odkazuje příjmový pokladní doklad, což svědčí o tom, že fakturu od žalované převzal. Co se týče pohledávek žalobce b), tak z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, proč okresní soud dospěl k závěru, že žalovaná nemá vůči žalobci b) ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. a § 144a odst. 4 zákoníku práce existující a započitatelnou pohledávku. Odkaz soudu prvního stupně na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 238/2019 není případný, protože vzájemná pohledávka žalované není pohledávkou z titulu náhrady škody, nýbrž z titulu bezdůvodného obohacení. Neobstojí ani aplikace § 1987 odst. 2 o. z., jelikož rozpor jednostranného započtení s tímto ustanovením zakládá toliko relativní neplatnost a žalobce b) se neplatnosti námitky započtení z důvodu nejistoty či neurčitosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nedovolal, resp. tak učinil až v podání ze dne 19. 2. 2024, které bylo doručeno žalované dne 9. 4. 2025, a následně v podání ze dne 20. 2. 2025, proto žalovaná vznesla námitku promlčení práva žalobce b) dovolat se neplatnosti jednostranného započtení z důvodu nekompenzability k započtení namítnuté pohledávky žalované. Žalovaná konečně poukázala na to, že podala ve věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 106/2021 dovolání. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žaloby obou žalobců zamítl.

8. Oba žalobci navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Žalobce a) poukázal na závěry rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2024, č. j. 15 Cm 190/2022-289, podle kterého mu žalovaná vozidlo [Anonymizováno] neprodala, proto nemohlo dojít k tvrzenému započtení vzájemných pohledávek dohodou. Obrana žalované je zjevně účelová. Z provedeného dokazování je naopak zřejmé, že žalovaná prostřednictvím [jméno FO] prodala vozidlo [jméno FO]. Nabídku žalované na koupi vozidla žalobce a) nikdy neakceptoval. Žalovaná v odvolání v podstatě toliko polemizuje s hodnocením důkazů soudem prvního stupně. Je nelogické, aby žalobce a) vozidlo koupil od žalované za 348 850 Kč a aby jej následující den prodal za 110 000 Kč. Následně Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované dne 5. 6. 2025 rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2024, č. j. 15 Cm 190/2022-289 potvrdil. V případě žalobce b) byla žaloba žalované v řízení vedeném před přerovským soudem, týkající se tvrzené vzájemné pohledávky uplatněné k započtení, pravomocně zamítnuta z důvodu neexistence pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobce b) neužíval nemovitosti bez právního důvodu, nýbrž na základě výprosy či bezplatné zápůjčky, proto mu nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení na úkor žalované. Procesní obrana žalované je tak jednoznačně nedůvodná. Nadto žalobce b) se neplatnosti jednostranného započtení z důvodu nekompenzability k započtení namítnuté pohledávky žalované včas dovolal již v podání ze dne 9. 7. 2021 a posléze i v podání ze dne 19. 2. 2024.

9. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející (podle pravidel nastavených v § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která by měla (mohla mít) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

11. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Skutková zjištění soudu prvního stupně popsaná v bodech 5 až 21 odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud jako správná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje.

12. K námitkám žalované proti skutkovému závěru prvostupňového soudu, že nebyl prokázán prodej vozidla žalobci a) a tudíž ani existence vzájemné pohledávky žalované z titulu kupní ceny, odvolací soud v obecné rovině uvádí, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí soudu prvního stupně, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti. Povinností soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

13. Předně rozhodnutí soudu prvního stupně není v případě žalobce a) postaveno na neunesení důkazního břemene žalovanou, proto není důvodná námitka žalované týkající se absence poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Naopak z odůvodnění napadeného rozhodnutí (bod 30) je zřejmé, že soud prvního stupně na základě hodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobce a) nabídku žalované na odkoupení vozidla [Anonymizováno] za cenu 348 500 Kč nepřijal. Nadto případná absence poučení by měla za následek pouze to, že žalovaná by mohla uplatnit nové důkazy v odvolacím řízení jako výjimku z neúplné apelace podle § 205a písm. d) o. s. ř. Odvolací soud ohledně zmiňovaného skutkového závěru neshledal při hodnocení důkazů ze strany soudu prvního stupně žádné podstatné pochybení, naopak s tímto hodnocením souhlasí a nespatřuje na něm nic excesivního. Odvolání žalované vskutku představuje toliko polemiku se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Nelze odhlédnout ani od toho, že ke stejnému skutkovému závěru na základě v podstatě totožných důkazů dospěl i Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 1. 11. 2024, č. j. 15 Cm 190/2022-289 v řízení o pohledávkách žalobce a) z titulu odměny jednatele, proti kterým žalovaná uplatnila tutéž procesní obranu, byť tímto rozhodnutím není soud v projednávané věci vázán. Odvolací soud poukazuje zejména na bod 28 odůvodnění tohoto rozhodnutí, který se týká obsahu zvukového záznamu, a na přiléhavé hodnocení důkazů v bodě 40, a to včetně výpovědí jednatele [jméno FO] a svědka [tituly před jménem] [jméno FO], zvukové nahrávky a obou pokladních dokladů. Odvolací soud souzní s názorem Krajského soudu v Ostravě, že je velmi nelogické a tudíž nevěrohodné, aby žalobce a) dne 10. 2. 2021 zakoupil vozidlo za 348 850 Kč a aby jej následující den prodal třetí osobě za 110 000 Kč (sic!), a že na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalobce a) podepsal příjmové a výdajové pokladní doklady. Odvolací soud připouští, že podpisy žalobce a) na obou pokladních dokladech mohou vyvolávat jisté pochybnosti, nicméně žalobce a) přijatelným způsobem vysvětlil, že tak učinil zřejmě pod nátlakem, přičemž v kontextu s ostatními důkazy skutkové zjištění soudu prvního stupně obstojí. Nadto rovněž Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované dne 4. 6. 2025 rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2024, č. j. 15 Cm 190/2022-289 potvrdil (viz protokol o jednání Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 8 Cmo 17/2025 č. l. 439 spisu).

14. Existence a výše mzdových pohledávek žalobce a) nebyla sporná, resp. byla doložena příslušnými mzdovými doklady. Vzhledem k neexistenci vzájemné pohledávky z titulu kupní ceny soud prvního stupně po právu žalobě žalobce a) v plném rozsahu vyhověl.

15. Ohledně pohledávek žalobce b) z titulu odměny z dohody o provedení práce, jejichž existence a výše nebyla rovněž sporná, resp. byla taktéž doložena doklady o zúčtování odměny, je situace ještě jednoznačnější.

16. Podle ustálené judikatury lze námitku započtení, která představuje ve smyslu ustanovení § 98 o. s. ř. jen obranu proti žalobě, uplatnit bez ohledu na to, že pohledávka namítaná k započtení je předmětem jiného řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1506/96, uveřejněné pod č. 21/1999 Sb. rozh. obč.). Obdobně to platí podle názoru odvolacího soudu i pro opačnou situaci; to znamená, že lze pohledávku namítanou k započtení žalovat v jiném (později zahájeném) řízení před soudem jako samostatný předmět řízení. Není totiž důvod posuzovat jinak případy, kdy je k započtení namítána pohledávka, která byla již dříve žalována, od případů, kdy bude pohledávka namítnutá k započtení následně žalovaná v jiném řízení. V obou případech se tedy neuplatní tzv. překážka zahájeného řízení (litispendence).

17. Nicméně na druhou stranu se z ustálené judikatury Nejvyššího soudu podává, že soud nemůže při posouzení právního vztahu účastníků vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, neboť je vázán výrokem rozhodnutí, jímž bylo pravomocně rozhodnuto o nároku na plnění. Otázku existence téhož nároku ve vztahu mezi týmiž účastníky nemůže soud v jiném řízení posuzovat znovu, byť například již jen jako otázku předběžnou (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 31 Cdo 2740/2012, uveřejněné pod č. 82/2014 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1170/2002 a ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1254/2017).

18. V projednávané věci jsou tedy soudy vázány pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 19. 1. 2024, č. j. 11 C 106/2021-218 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. 9. 2024, č. j. 75 Co 211/2023-259, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení tvrzené vzájemné pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobce b) neužíval nemovitosti bez právního důvodu, nýbrž na základě výprosy či bezplatné zápůjčky, proto mu nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení na úkor žalované. Nelze se již proto v tomto řízení zabývat jednostranným započtením vzájemných pohledávek v rozsahu 127 192 Kč, a to ani jako otázkou předběžnou. Odvolací soud neshledal důvod s ohledem na zásadu rychlosti řízení a procesní ekonomie vyčkávat na rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, které podala žalovaná proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. 9. 2024, č. j. 75 Co 211/2023-259. Za dané situace považoval odvolací soud za nadbytečné zabývat se dalšími námitkami žalované, které se týkaly otázky kompenzability tvrzené vzájemné pohledávky ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. a § 144a odst. 4 zákoníku práce.

19. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil, neshledav důvody ani k revizi nákladových výroků, proti kterým ostatně nesměřovaly žádné konkrétní odvolací námitky.

20. Žalobci měli v odvolacím řízení úspěch, proto mají podle § 224 odst. 1 za použití 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení.

21. Odvolací soud považuje za účelně vynaložené náklady na právní zastoupení žalobce a), jejichž výši určil ve shodě se soudem prvního stupně podle vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), a to celkem za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), s tím, že sazba odměny za jeden úkon činí 9 500 Kč (z punkta ve výši 290 774 Kč bez snížení podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, jelikož se jedná o první zastupovanou osobu), což činí celkem 19 000 Kč. Vedle odměny má žalobce a) právo dále na paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 900 Kč, cestovného k odvolacímu jednání ve výši 715 Kč (osobním motorovým vozidlem s kombinovanou spotřebou 4,5 l benzinu BA 95/100 km, cena paliva 35,80 Kč/l, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 5,80 Kč, ujeto z [adresa] do [adresa] a zpět 193 km - celkem 1 430 Kč) a náhrady za promeškaný čas ve výši 300 Kč (4 půlhodiny po 150 Kč), tj. celkem 20 915 Kč. Tuto částku je třeba navýšit o náhradu za 21 % DPH ve výši 4 392 Kč, neboť zástupce žalobce a) je plátcem daně z přidané hodnoty, tj. včetně DPH 25 307 Kč.

22. Žalobci b) náleží náhrada odměny rovněž za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), s tím, že sazba odměny za jeden úkon činí 4 976 Kč (z punkta ve výši 127 192 Kč se snížením o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, jelikož se jedná o druhou zastupovanou osobu), což činí celkem 9 952 Kč. Vedle odměny má žalobce b) právo dále na paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 900 Kč, cestovného k odvolacímu jednání ve výši 715 Kč a náhrady za promeškaný čas ve výši 300 Kč, tj. celkem 11 867 Kč. Tuto částku je třeba opět navýšit o náhradu za 21 % DPH ve výši 2 492 Kč, tj. včetně DPH 14 359 Kč.

23. Odvolací soud nepřiznal žalobcům náhradu nákladů spojených s dalšími poradami dne 7. 2. 2025 a 4. 6. 2025. Nejvyšší soud se otázkou účelnosti nákladů řízení spočívajících v další poradě s klientem již v minulosti zabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 444/2016 nebo ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3113/2017) a dospěl k závěru, že součástí zastupování účastníka advokátem jsou též porady advokáta s účastníkem podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, jejichž účelem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (to platí zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a aby s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyny k dalšímu zastupování (například aby advokát podal opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, nebo aby ho naopak nepodával). V projednávané věci se však o takový případ nejedná a odvolací soud neshledal objektivně důvod k tomu, aby ve věci proběhly v průběhu odvolacího řízení další dvě porady mezi žalobci a jejím zástupcem přesahující jednu hodinu. Nebylo třeba, aby advokát s ohledem na povahu odvolacích námitek žalované načerpal od žalobců v průběhu odvolacího řízení nějaké další skutkové poznatky. Jako neúčelnou vyhodnotil odvolací soud i repliku žalobců ze dne 5. 6. 2025, neboť nic nebránilo, aby o vyhlášení potvrzujícího rozsudku Vrchního soudu v Olomouci dne 4. 6. 2025 informoval odvolací soud až u odvolacího jednání dne 11. 6. 2025 a v případě žalobce b) se jedná o pouhé opakování dosavadní argumentace.

Poučení