17 C 125/2024 - 266

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro uzavření dohody o převodu náhradních pozemků (v hodnotě 294 619,12 Kč) / nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna se žalobcem uzavřít tuto dohodu o převodu náhradních pozemků: Česká republika – [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalované], jako převádějící (dále jen převodce) na straně jedné a [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce], jako nabyvatel (dále jen nabyvatel) na straně druhé uzavírají tuto dohodu:

II. Česká republika (převodce) je vlastníkem těchto pozemků: pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], obec Ostrov pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], obec Merklín, pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], obec Hájek, pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Dalovice. Převodce vykonává správu pozemků výše specifikovaných.

III. K uspokojení části restitučního nároku nabyvatele ve výši 287 816,93 Kč převodem náhradních pozemků, převádí touto dohodou převodce do vlastnictví nabyvatele tyto pozemky: pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], obec Ostrov pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], obec Merklín, pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], obec Hájek, pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Dalovice. Nabyvatel tyto pozemky od převodce do svého vlastnictví přijímá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, k rukám zástupce žalobce, náhradu nákladů řízení v částce 443 618,28 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se (jako právní nástupce původní oprávněné osoby Ing. [jméno] [příjmení]) domáhal v řízení zahájeném dne 29. 6. 2018 na žalované nahrazení projevu vůle uzavřít s ním smlouvu o bezúplatném převodu pozemků p.p. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], 240 a [číslo] v k.ú. [obec], 175, [číslo], [číslo] v k.ú. [obec], [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], 255 v k.ú. [obec] u [obec], [číslo] v k.ú. [obec], [číslo], [číslo] v k.ú. [obec], [číslo] v k.ú. [obec]. Pozemky byly ve vlastnictví státu, právo hospodaření vykonával [právnická osoba]. Žalobce tvrdil, že je osobou oprávněnou ve smyslu z. č. 229/1991 Sb. (dále jen„ zákon o půdě“) a že mu vznikl mu nárok na vydání tzv. náhradních pozemků podle téhož zákona za pozemky, které mu, jako oprávněné osobě (nástupci oprávněné osoby), vydány být nemohly. V době podání žaloby byla výše neuspokojeného restitučního nároku 413.833 Kč (vyplývající z prvních tří soudních rozhodnutí v řízení podle části páté o.s.ř.); podáním z 5. 12. 2019 žalobce uplatnil i zbytek hodnoty svého restitučního nároku, a tedy jeho hodnota činila 495 768,37 Kč. Namítal, že žalovaná se dopustila a) liknavosti s ohledem na dobu trvání restitučního řízení, b) obstrukčního postupu v souvislosti s vyhotovováním srovnávacího sestavení parcel a geometrických plánů (v řízení podle části páté o určení vlastnického práva právní předchůdkyně žalobkyně a žalobce k odňatým pozemkům) a v souvislosti s úhradou nákladů na tyto listiny (podklady), c) obstrukčního postupu v souvislosti s oceněním restitučního nároku žalobce (ocenění nároku na náhradu za nevydané pozemky), d) liknavosti spočívající v tom, že v oblasti předmětu zájmu žalobce nebyl dostatek pozemků (ve veřejných výběrových řízeních), a tak žalobce nebyl schopen dosáhnout uspokojení svého nároku účastí v nich, e) způsobení faktického prodražování náhradních pozemků s ohledem na počet neuspokojených osob ve vztahu k počtu nabízených pozemků (podmínky neupokojených oprávněných osob jsou významně horší, než byly podmínky v minulosti). Žalobce ve vztahu k pozemkům, které zůstaly předmětem řízení, tvrdil, že jsou způsobilé k převodu na žalobce, protože a) pachtovní smlouva a neoprávněnost užívání nebrání změně vlastnického práva, b) nedostatek přístupu z veřejné cesty sám o sobě nebrání zemědělskému využití pozemků, c) i potencionální zemědělská využitelnost by měla postačovat k realizaci práva žalobce na uspokojení jeho restitučního nároku.

2. Žalobce vzal částečně zpět žalobu, a proto soud rozhodl o zastavení řízení ohledně p.p. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] (č.l. 95 původní věci), ohledně p.p. [číslo] v k.ú. [obec] (č.l. 124 p.v. původní věci), ohledně p.p. [číslo] v k.ú. [obec] a p.p. [číslo] v k.ú. [obec] (č.l. 587 původní věci) a ohledně p.p. [číslo] v k.ú. [obec] (č.l. 665 původní věci). V souvislosti s vykrytím restitučního nároku žalobce označil (po vydání částečného meritorního rozhodnutí) náhradní pozemky p.p. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], p.p. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], p.p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], p.p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], p.p. [číslo] v k.ú. [obec], p.p. [číslo] v k.ú. [obec], p.p. [číslo] v k.ú. [obec]; na vydání p.p. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], pp. [číslo] v k.ú. [obec] nakonec netrval s ohledem na překážky vydání namítané žalovanou. Pokud žalobce sám dispozice s označeným náhradním pozemky neformuloval jako změnu žaloby nebo zpětvzetí žaloby, soud o změně žaloby v důsledku označení dalších požadovaných pozemků a o částečném zastavení řízení v důsledku omezení předmětu řízení o některé z nich (v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu) nerozhodoval, pouze z této dispozice vycházel (sám žalobce neoznačil takové dispozice jako změně žaloby nebo částečné zpětvzetí žaloby).

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, protože žalobce aktivně neusiloval o uspokojení svého nároku zákonem předvídaným způsobem (účastí ve veřejných výběrových řízeních). Žalovaná upozorňovala, že délka restitučního řízení nemůže vést k závěru o existenci liknavosti, popř. svévole žalované, ostatně za průtahy v tomto řízení byl žalobce odškodněn. Žalovaná dále odporovala podáním z 24. 1. 2020 (č.l. 82) vydání jednotlivých nárokovaných pozemků. Pokud jde o pozemky, které zůstaly předmětem řízení, pak u p.p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] namítala práva třetí osoby (zbavení vlastníka p.p. [číslo] přístupu na veřejnou komunikaci prostřednictvím p.p. [číslo]), u p.p. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] existovala práva třetí osoby (pachtovní smlouva [číslo] N14/29 z 6. 10. 2014), u p.p. [číslo] v k.ú. [obec] nebyl zajištěn přístup z veřejné cesty a byla dotčena práva třetích osob (umístění stavby„ [obec], p. [číslo] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], kabel NN“), u p.p. [číslo] v k.ú. [obec] byl uplatňován vztah funkčního celku s domem [adresa], st.p. [číslo] p.p. [číslo] v témže k.ú., u p.p. [číslo] v k.ú. [obec] a p.p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] nebyl zajištěn přístup z veřejné cesty, u p.p. [číslo] v k.ú. [obec] byla dotčena práva třetích osob (nedostatek přístupové cesty, nájemní smlouva [číslo]) a zemědělská neobhospodařovatelnost pozemku. Žalovaná činila námitky ohledně p.p. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], p.p. [číslo] p.p. [číslo] v k.ú. [obec], což žalobce akceptoval (a pozemky předmětem svého požadavku dále nečinil); u zbylých pozemků námitky žalovaná co do překážek převoditelnosti neměla.

4. Podáním ze dne 14. 7. 2020 vstoupil téhož dne na stranu žalovanou vedlejší účastník, jeho účast byla ukončena podáním z 9. 5. 2023 (účast se týkala pozemků p.p. [číslo] v k.ú. [obec]).

5. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 3. 2023, č.j. 11 C 167/2018-609, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2024, č.j. 11 Co 136/2023-676, bylo rozhodnuto o povinnosti žalované uzavřít se žalobcem dohodu o vydání náhradních pozemků v hodnotě 201 149,25 Kč (p.p. [číslo] v k.ú. [část obce], p.p. [číslo] v k.ú. [obec], p.p. [číslo] v k.ú. [obec], p.p [číslo] v k.ú. [obec], p.p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], p.p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]). Důvody pro rozhodnutí byly obdobné jako v této věci (pokud jde o oprávnění domáhat se uspokojení restitučního nároku u soudu, pak zcela shodné, pokud jde o překážky pro vydání pozemků, pak tyto nebyly pro vyhodnocení nově označených pozemků podstatné; ostatně žalovaná ohledně pozemků, na nichž žalobce setrval, žádné námitky k překážkám jejich vydání neměla). Rozsudky nabyly právní moci. S ohledem na podání dovolání žalované proti druhostupňovému rozhodnutí soud při jednání soudu dne 24. 4. 2024 věc zbytku restitučního nároku žalobce v hodnotě 294 619,12 Kč (k jehož vykrytí byly označeny žalobce pozemky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku) vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu zákona o půdě (a z. č. 243/1992 Sb.), a to jako právní nástupce zemřelé oprávněné (osoby) Ing. [jméno] [příjmení]. Poprvé o nároku právní předchůdkyně žalobce rozhodnuto Okresním úřadem v Chomutově, Referátem okresního pozemkového úřadu dne 22. 2. 2001, sp. zn. [číslo] (č.l. 293, 409), které nabylo právní moci 3. 4. 2001; předmětem řízení byly pozemky evidované v k.ú. Zvoníčkov, nově k.ú. Unhošťany v rozsahu , v rozsahu nebylo určeno vlastnické právo pro překážky vydání v § 11 odst. 3 zákona o půdě; rozhodnutí vycházelo z nástupnictví po původních vlastnících, převodu majetku v době nesvobody podle přikazovacích rozhodnutí z 22. 4. 1942 a z nedokončení restitučního řízení podle z. č. 128/1946 Sb. Uvedené rozhodnutí nebylo základem práv, která byla uplatňována v tomto řízení.

7. Další rozhodnutí již byla učiněna v rámci řízení podle části páté z.č. 99/1963 Sb. (dále jen„ o.s.ř.“), protože správní orgán rozhodl dále o žádosti právní předchůdkyně žalobce na vydání pozemků (zejména) v k.ú. Kadaň negativně. Rozsudek Okresního soudu v Chomutově z 29. 5. 2014, č. j. 20 C 110/2008-323 (příloha A/) ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 13. 1. 2016, č. j. 12 Co 604/2014-422 (příloha B/) se se týkal žádosti právní předchůdkyně žalobce z 14. 8. 2000 a převodu pozemků na město Kadaň kupní smlouvou z 15. 12. 1942; ve výroku o vlastnickém právu žalobkyně ke konkrétním pozemkům nabyl rozsudek zčásti právní moci 27. 6. 2014, ve zbytku došlo rozhodnutím soudu II. stupně ke změně tak, že se ohledně části pozemků konstatuje oprávněnost nároku, ale žaloba se zamítá, protože pozemky nelze vydat, totéž platilo pro změnu původně zamítavého rozsudku soudu I. stupně, rozhodnutí soudu II. stupně nabylo právní moci 29. 3. 2016. Rozsudek Okresního soudu v Chomutově z 6. 2. 2018, č. j. 28 C 1/2012-548 (příloha C/) výrokem I. určil vlastnické právo žalobce, výroky II. – IV. byla žaloba zamítnuta, byť nárok žalobce byl uznán za oprávněný; rozsudek nabyl právní moci 5. 4. 2018. Rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze 17. 4. 2018, č. j. 28 C 1/2012-656 (příloha D/) výroky [právnická osoba]. nárok uznal jako oprávněný, žaloba však byla zamítnuta s ohledem na překážky ve vydání odňatých pozemků, rozsudek nabyl právní moci 10. 6. 2018. Rozhodnutí se týkalo pěti žalob (vedených pod sp. zn. 8 C 21/2011, 21 C 20/2011, 28 C 1/2012, 28 C 99/2012, 30 C 41/2012), které byly u soudu uplatněny 2011 a 2012 ohledně pěti rozhodnutí správního úřadu, že právní předchůdkyně žalobce není vlastníkem a že nesplňuje podmínky pro uznání oprávněnou osobou (šlo o důsledek posuzování kupní smlouvy z 15. 12. 1942). Konečně byl vydán rozsudek Okresního soudu v Chomutově z 5. 8. 2018, č.j. 28 C 1/2012-752 (právní moc 13. 12. 2018), jak vyplývalo ze zprávy Okresního soudu v Chomutově (přílohy 10/), a rozsudek z 15. 11. 2018, č.j. 28 C 1/2012-766 (č.l. 36 a zpráva z 1. 8. 2019 jako příloha 11/), který nabyl právní moci. Byť znalecký posudek na hodnotu restitučního nároku (jeho jednotlivých částí) nebyl soudu předložen (s ohledem na nespornost celkové výše), tvrzení žalobce v žalobě, že v době podání žaloby byla dospělá převážná část nároků žalobkyně, nebyla zpochybněna.

8. V souvislosti s postupem soudů v řízeních podle části páté žalobce uplatňoval průtahy v uvedených řízeních. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem z 15. 9. 2010, sp. zn. 8 UL 15/2010 byla Okresnímu soudu v Chomutově určena lhůta pro nařízení jednání ve věci sp. zn. 20 C 110/2008 v délce 4 měsíců. Podáními z 20. 3. 2014 uplatňovala právní předchůdkyně žalobce u Okresního soudu v Chomutově k sp. zn. 21 C 20/2011, 30 C 41/2012 (příloha N/, O/), že Nejvyšší soud rozsudkem z 27. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3885/2013 uznal žalobkyni jako oprávněnou osobu, a tedy by mělo být rozhodnuto bez odkladu i o dalších nárocích předchůdkyně, které nebyly vyřízeny po dobu 14 let. Obdobné podání z 19. 3. 2014 se týkalo věci sp. zn. 20 C 110/2008 (příloha Q/). Podáním z 31. 3. 2016 (příloha M/) žalobce uplatnil u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 30 C 41/2012 určení lhůty k provedení procesního úkonu – nařízení jednání, tedy byl i s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu důvod, aby ve věci po čtyřech letech řízení bylo jednání nařízeno. Podáním z 29. 11. 2017 (příloha P/) žalobce u Okresního soudu v Chomutově k sp. zn. 28 C 1/2012 požadoval sdělení, jak bylo rozhodnuto o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu – nařízení jednání (návrh byl podán 13. 10. 2017). Z dohody o částečném narovnání z 30. 4. 2014 (příloha 8/) soud zjistil, se právní předchůdkyně žalobce a Česká republika – Ministerstvo zemědělství se dohodly o narovnání práva na přiměřené zadostiučinění právní předchůdkyně žalobce v souvislosti s délkou řízení ve věci rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu v Chomutově z 24. 1. 2008, č.j. PÚ/190/2008 Ba/Re1/1226 /2000/3 po dobu 13,5 roku v částce 250.000 Kč (rozhodnutí soudu ve věci byla založena na č.l. 59, 68 (spisu věci sp. zn. 11 C 167/2018, dále jen„ původní spis“), ale s ohledem na dohodu o narovnání neměla význam). Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 z 29. 4. 2022, sp. zn. 12 C 2/2020 (č.l. 381 původního spisu) soud zjistil, že žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti bylo uloženo zaplatit žalobci 62 333 Kč s úrokem z prodlení) a žaloba byla zamítnuta ohledně částky 97 667 Kč s úrokem z prodlení v souvislosti s řízením u Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 28 C 1/2012 a 20 C 110/2008.

9. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že po prvním rozhodnutí Pozemkového úřadu v roce 2008 o oprávněnosti nároku právní předchůdkyně žalobce (nemovité věci v k.ú. Zvoníčkov) došlo v dalších správních rozhodnutích k vyhodnocení nároků právní předchůdkyně žalobkyně jako neoprávněných (převážně k.ú. Kadaň). V souvislosti s vyřizováním nároku právní předchůdkyně žalobce i žalobce došlo k průtahům v řízení (což je zřejmé již z doby, které uplynula od podání žádosti o vydání do pravomocného rozhodnutí o nárocích).

10. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce měl ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o půdě nárok na vydání náhradních pozemků, přičemž minimální aktuální výše tohoto nároku ke dni vydání částečného rozhodnutí činila částku 495 768,37 Kč, ke dni konečného rozhodnutí soudu tímto rozhodnutím (po částečném uspokojení částečným rozsudkem) 294 619,12 Kč.

11. Mezi účastníky byla nesporná cena náhradních pozemků p.p. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] (trvalý travnatý porost) 24 0181,81 Kč, p.p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] (trvalý travnatý porost) 3 611,64 Kč, p.p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] (trvalý travnatý porost) 250 158,48 Kč a p.p. [číslo] v k.ú. [obec] (zahrada) 10 028 Kč (celkem 287 816,93 Kč; nevykrytá tak byla část nároku ve výši 6 802,19 Kč). Hodnota pozemků vycházela ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2023; s ohledem na nespornost ocenění soud neprovedl (jako nadbytečný) důkaz znaleckým posudkem a výslechem znalce.

12. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalovaná postupovala při uspokojování nároku žalobce (jeho právní předchůdkyně) liknavě, svévolně nebo diskriminačně. Žalobce předně s odkazem na výše uvedený postup správních orgánů a soudů namítal nepřiměřenou délku restitučních řízení. Dále žalovaná (její právní předchůdce) v řízeních podle části páté konala obstrukčně (zpomalovala rychlost postupu v řízení). Ze žaloby ve věci sp. zn. 28 C 1/2012 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobce podala žalobu podle části páté o.s.ř. s tím, že účastníky byly [právnická osoba] a další (dotčené) osoby, kterých se požadavek na vydání pozemků dle z. č. 243/1992 Sb. a zákona o půdě týkal. Žaloba napadla 4. 1. 2012 a byla odůvodněna tím, že správní rozhodnutí je v rozporu s účelem restitučních předpisů, protože právní předchůdkyně žalobce splnila všechny podmínky pro poválečné vrácení odňatých pozemků, k nedokončení restitučního řízení došlo z důvodů mimo sféru její dispozice. Při jednání soudu v uvedené věci 8. 6. 2016 (č.l. 285 původního spisu) žalovaný 1. [právnická osoba] uváděl, že žalobce (a jeho právní předchůdkyně) nemají postavení oprávněných osob; při uvedeném jednání byl žalobce vyzván k vyhotovení srovnávacích sestavení parcel (s upozorněním na možnost odmítnutí žaloby, pokud výzvě soudu nevyhoví). Z protokolu o jednání z 14. 12. 2016 (č.l. 287 spisu sp. zn. 28 C 1/2012) je zřejmé, že soud vyjádřil, že žalobce má postavení oprávněné osoby (jak již bylo vyřešeno v jiném řízení – šlo o usnesení Nejvyššího soudu z 27. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3885/2013). Žalovaná, která se řízení jako nástupce původního žalovaného [právnická osoba] účastnila, své stanovisko k žalobě (a svou argumentaci) nezměnila. To je zřejmé i z vyjádření žalované z 22. 3. 2016 a z 22. 4. 2016 v uvedené věci. Soud v této souvislosti dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že žalovaná (její právní předchůdce) odporovala statusu žalobce jako oprávněné osoby i poté, co byla tato otázka pravomocně vyřešena v jiném řízení. Je však třeba odlišovat posuzování oprávněnosti nároku žalobce (jeho právní předchůdkyně) pokud jde o odnětí nemovitých věcí v k.ú. Zvoníčkov (první restituční rozhodnutí) a odnětí nemovitých věcí v Kadani (rozhodnutí soudů v řízení podle části páté), protože způsob odnětí byl u obou souborů nemovitých věcí podle obsahu rozhodnutí o žádosti o restituci odchylný.

13. Dále se soud zabýval postupem žalované (její právní předchůdkyně v souvislosti s úhradou nákladů na srovnávací sestavení parcel a na geometrické plány). Z usnesení z 14. 4. 2014, č.j. 20 C 110/2008-303 (č.l. 300 původního spisu) vyplynulo, že právní předchůdkyni žalobce bylo uloženo, aby žalobu z 17. 4. 2008 (žalobu) doplnila o upřesnění označení pozemků podle současné evidence s upozorněním na možné odmítnutí žaloby. Z elektronického platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 z 15. 11. 2017, č.j. EPR 269415/2017-5 (č.l. 282 původního spisu) soud zjistil, že žalobci byla vůči žalované přiznána částka 33 275 Kč s příslušenstvím s tím, že rozhodnutí se stalo vykonatelným 1. 12. 2017, což odpovídalo povinnosti žalované uhradit žalobci náhradu nákladů na vyhotovení srovnávací sestavení parcel (požadovaných žalobcem v restitučním řízení) podle požadavku Okresního soudu v Chomutově ve věci sp. zn. 20 C 110/2008 (výzva z 14. 4. 2014, č.l. 300 původního spisu).

14. Pokud jde o náklady na geometrické plány: Ze zmiňovaného protokolu o jednání z 8. 6. 2016 vyplývalo, že žalobce byl soudem vyzýván k předložení geometrických plánů k zajištění vykonatelnosti soudního rozhodnutí. Z výzvy z 27. 4. 2017 (č.l. 288 původního spisu) soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovanou k úhradě nákladů na geometrické plány (§ 21a zákona půdě), protože žalovaná je odmítla vyhotovit před rozhodnutím soudu ve věci, výzva se opakovala 4. 1. 2018 (č.l. 289 původního spisu), 22. 11. 2018 (č.l. 291, odeslané poštou č.l 292, 292 p.v. původního spisu). Dopisem z 29. 7. 2016 (č.l. 297 původního spisu) žalovaná reagovala tak, že není jisté, zda náklady na vyhotovení geometrických plánů jsou nezbytné, a tedy až na základě pravomocného rozsudku bude jasné, které pozemky se oprávněné osobě vydávají, na základě takového rozhodnutí by byly vyhotoveny geometrické plány (takto bylo postupováno i ve věci Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 20 C 110/2006).

15. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 z 27. 11. 2019, č. j. 4 [právnická osoba]/2019-30, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze z 9. 7. 2020, č. j. 29 Co 160/2020-52 (příloha L/) soud zjistil, že žalobci bylo vyhověno v požadavku na zaplacení 177 628 Kč s příslušenstvím jako náhrady nákladů na vyhotovení geometrických plánů za účelem identifikace pozemků, jejichž vydání se domáhal v řízení o určení vlastnického práva u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 28 C 1/2012 jako osoba oprávněná; vykonatelnosti rozhodnutí nabylo 11. 8. 2020 (právní moci 5. 8. 2020). Žalobce náklady vynaložil na základě výzvy Okresního soudu v Chomutově (sp. zn. 28 C 1/2012) dne 3. 1. 2017 s ohledem na negativní stanovisko žalované, přestože šlo o náklad dle § 21a odst. 3 zákona o půdě. Náklady jsou nezávislé na konkrétním řízení před státním orgánem. Soud II. stupně uvedené stanovisko potvrdil. Z e-mailu z 19. 8. 2020 (č.l. 281 původního spisu) soud zjistil, že žalobce vůči žalované sděloval, že žalobce obdržel náhradu nákladů řízení, jistinu pohledávky s úroky z prodlení 224.378,70 Kč neobdržel. E-mailem z 19. 8. 2020 žalovaná odkázala žalobce na Krajský pozemkový úřad Ústeckého kraje. Dne 19. 8. 2020 žalobce žalované sdělil, že pokud nebude do tří dnů pohledávka uhrazena, bude zahájeno exekuční řízení.

16. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že žalovaná (její právní předchůdce) neposkytla žalobci součinnost při vyhotovení srovnávacího sestavení parcel a geometrických plánů v souvislosti s řízeními podle části páté o.s.ř. u Okresního soudu v Chomutově. Žalovaná (její právní předchůdce) neuhradila žalobci (jeho právní předchůdkyni) náklady na vyhotovení těchto listin (podkladů pro rozhodnutí soudu) a žalobce (jeho právní předchůdkyně) se musel (musela) jejich zaplacení domáhat pořadem práva.

17. Soud se dále zabýval postupem žalované v souvislosti s oceněním hodnoty restitučního nároku žalobce (za účelem jeho vypořádání převodem náhradních pozemků). Z dopisu žalobce z 26. 7. 2016, který došel žalované 27. 7. 2016 (č.l. 283 p.v. původního spisu), soud zjistil, že žalobce se dotazoval na vyřízení výzvy k vypořádání náhrady za nevydané pozemky (podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 12 Co 604/2014-422), kterou podal 4. 5. 2016. Dopisem z 22. 8. 2016 (č.l. 298 původního spisu) žalovaná reagovala tak, že s odkazem na dřívější odpověď z 3. 6. 2016 potřebují podklady od pobočky v Chomutově, dosud je neobdrželi. Z dopisu z 4. 1. 2017 (č.l. 284 p.v. původního spisu) soud zjistil, že žalobci bylo žalovanou oznámeno, že výše jeho restitučního nároku dle § 11a zákona o půdě je 31 957,65 Kč (tj. po pravomocném rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 12 Co 604/2014-422).

18. Z žádosti žalované z 17. 9. 2018 (příloha 9/) na Okresní soud v Chomutově soud zjistil, že bylo žádáno o zaslání rozsudků č.j. 28 C 1/2012-548 a 28 C 1/2012-656 a dne 18. 10. 2018 byla uvedená žádost urgována (příloha 9/) s odůvodněním, že bez zaslání pravomocných rozhodnutí není možné uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu náhradních pozemků. Z odpovědi Okresního soudu v Chomutově z 7. 3. 2019 žalované vyplynulo, že uvedené rozsudky byly s právní mocí doručeny žalované 11. 2. 2019 Tomu odpovídal podací lístek z přílohy 18/. Z dopisu z 1. 8. 2019 (č.l. 284 původního spisu) soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobci, že zasílají kopii znaleckého posudku z 24. 7. 2019 [číslo] kterým byl oceněn restituční nárok na náhrady dle § 11a zákona o půdě v celkové výši 479 451,92 Kč (podle rozsudků Okresního soudu v Chomutově č.j. 28 C 1/2012-548, 28 C 1/2012-656, č.j. 28 C 1/2012-752 a 28 C 1/2012-766) s tím, že celková výše restitučního nároku činí 495 768,37 Kč.

19. Z Nároků vybraných oprávněných osob z 18. 9. 2018 (příloha 1/) vyplývalo, že od 6. 8. 2014 byl veden restituční nárok žalobce (zděděný) v částce 31 957,65 Kč, na který bylo 17. 2. 2018 plněno 11.861,20 Kč (smlouva 3PR18/29), dále 15. 5. 2018 bylo blokováno pro částky 7 375,65 Kč a 12 425,04 Kč s ohledem na účast ve výběrovém řízení, na tyto žádosti plněno nebylo, zůstatek nároku po plnění činil 20 096,45 Kč.

20. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že další nároky žalobce (právní předchůdkyně žalobce) na náhradní pozemky, o kterých bylo rozhodnuto (pravomocně) 29. 3. 2016, byly oceněny 4. 1. 2017, a o kterých bylo rozhodnuto pravomocně 5. 4. 2018, 10. 6. 2018 a 13. 12. 2018 byly oceněny (zohledněny) až 1. 8. 2019 (tj. v průběhu řízení v této věci). Věc byla podle www.justice.cz skončena k 2. 3. 2019 (vydáním posledního konečného rozhodnutí).

21. Dále se soud zabýval tím, zda a jakým způsobem byl žalobce aktivní v souvislosti s uspokojením nároku žalobkyně podle § 11a zákona o půdě. Z žádosti oprávněné osoby (právního nástupce) z 26. 6. 2017 soud zjistil, že s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem uplatnil právo na převod pozemků v k.ú. [obec] a [obec] v hodnotě 26.431,20 Kč a uplatnil ze svého nároku částku 29 863,45 Kč: Z protokolu z vyhodnocení výzvy vyplynulo že žalobce byl úspěšný ohledně pozemku v k.ú. [obec] (v nabídkové hodnotě 4.959,20 Kč). Z žádosti z 29. 4. 2018 vyplynulo, že žalobce uplatnil nárok na pozemky v k.ú. [obec] a [obec] v hodnotě 19 800,64 Kč (podle stejného restitučního nároku), z protokolů z vyhodnocení výzvy z 8. 6. 2018 vyplynulo, že žalobce byl úspěšný v rozsahu jednoho pozemku v k.ú. [obec] (3 780 Kč), ve zbytku úspěšný nebyl, jak ze zřejmé z protokolů z 8. 6. 2018, 12. 9. 2017 (přílohy [právnická osoba]/, K/, K1/). Mezi účastníky byla nesporná (neúspěšná) aktivita žalobce ve třech výběrových řízeních (ohledně tří pozemků v Ústeckém kraji) v roce 2023 (č.l. 233 – 234) a účast ve výběrovém řízení v Plzeňském kraji v roce 2023, které bylo zrušeno s ohledem na dotčení pozemků předběžným opatřením (č.l. 234 p.v.). Žalovaná v této souvislosti namítala účelovost účasti žalovaného, který nevyužil možnosti navýšit svou nabídku (aby byl úspěšný)

22. Z evidence žádostí klientů do veřejných nabídek pozemků a přehledu úspěšností podaných žádostí k 18. 8. 2018 (příloha 2/, a k 9. 1. 2020 – příloha 12/) soud zjistil, že 26. 6. 2017 a 23. 4. 2018 uplatil žalobce právo na uspokojení u devíti pozemků ve veřejných výběrových řízeních a byl úspěšný u dvou pozemků (p.p. [číslo] v k.ú. [obec], [číslo] v k.ú. [obec]). Tomu odpovídal přehled účasti klienta ve veřejných nabídkách pozemků ve stavu k 18. 9. 2018 a k 9. 1. 2020 (příloha 3/, 12/), podle kterého žalobce disponoval nárokem (zděděným) ve výši 31 957,65 Kč, který uplatnil ve dvou kolech výběrových řízení (z 16, ve kterých bylo nabídnuto od 6. 8. 2014 10 028 pozemků v hodnotě 74 100 008,34 Kč); na území Ústeckého kraje bylo nabídnuto od 6. 8. 2014 1 908 pozemků v hodnotě 11 756 018,50 Kč podle zákona o půdě. Další nabídky byly činěny podle § 12 z. č. 503/2012 Sb. (v menším poměru v globálu, ve větším poměru v uvedeném kraji).

23. Pokud jde o veřejné nabídky žalované dle § 11a zákona o půdě, pak byly činěny v předmětném okrese (polohy odňatých a nevrácených pozemků) a v okolních okresech v období od 1. 4. 2016 do 3. 3. 2022 (č.l. 306 a násl., č.l. 333 a násl., č.l. 348 a násl. původního spisu). Od 4. 4. 2016 do 3. 3. 2022 bylo v uvedených okresech 19 kol nabídek s hodnotou pozemků (v jednotlivých kolech, č.l. 347) od 194 575,16 Kč do 11 718 140,20 Kč s tím, že ve všech kolech nedošlo k uplatnění práva na převod všech pozemků (zůstatky byly od 7 482,95 Kč do 11 482 852,50 Kč, č.l. 346). Z DVD nosiče s veřejnými nabídkami náhradních pozemků žalovanou (č.l. 551 původního spisu) vyplynulo, že v období od 2016 byly činěny i v okrese Chomutov, popř. v Ústeckém kraji nabídky náhradních pozemků. K postupu při uspokojování restitučních nároků žalovaná v podání z 16. 11. 2022 (č.l. 593 původního spisu) uvedla, že k 31. 12. 2008 bylo neuspokojených 15,41 % z celkového objemu restitučních nároků převzatých žalovanou (1. 200 080.000 Kč), k 31. 12. 2021 5,6 % (485 000 000 Kč)

24. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že žalobce uplatnil (v červnu 2017 a dubnu 2018) své právo na náhradní pozemky ohledně devíti pozemků ve dvou kolech veřejných nabídek, úspěšný byl u dvou pozemků. Nabídka vhodných náhradních pozemků převyšovala poptávku (žalobce neuvedl žádné konkrétní výhrady ke kvalitě a kvantitě nabízených pozemků). Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce uplatnil v průběhu řízení v roce 2023 své nároky na poskytnutí náhradních pozemků ve třech výběrových řízení (ohledně třech pozemků) v Ústeckém kraji (neúspěšně) a dále se účastnil v témže roce výběrového řízení, které bylo zrušeno.

25. Pokud jde o překážky vydání jednotlivých pozemků, pak žalovanou (ve vztahu k projednávaným pozemkům uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku) nebyly namítány. Mezi účastníky bylo nesporné, že jde o pozemky, které jsou formálně součástí zemědělského půdního fondu (druh pozemku tomu odpovídá) a které mohou sloužit zemědělské výrobě.

26. Soud nepovažoval za významné pro aktuální rozhodnutí důkazy, které se týkaly pozemků, o kterých bylo rozhodnuto částečným rozsudkem, ohledně kterých bylo zastaveno řízení a které byly z projednání přednesem žalobce vyloučeny. Soud převzal za svůj skutkový závěr nesporné skutečnosti a dílčí skutkové závěry výše.

27. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 2 odst. 2 z. č. 243/1992 Sb. oprávněnou osobou je dále státní občan České republiky, který pozbyl majetek v rozsahu určeném zvláštním předpisem v období od 29. září 1938 do 8. května 1945 a vznikly mu majetkové nároky podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, nebo podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a jiných zásahů do majetku vzcházejících, avšak tento majetek nebyl oprávněné osobě vrácen, ani nebyla podle těchto předpisů odškodněna, ač podle nich odškodněna měla být, ani nebyla odškodněna podle mezinárodních smluv uzavřených mezi Československou republikou a jinými státy po druhé světové válce. Podle § 6 odst. 2 z. č. 243/1992 Sb. oprávněná osoba má nárok na náhradu, která se poskytne podle zvláštního právního předpisu. Náhrady za nemovitosti, které nelze vydat, a postup při uplatňování náhrad stanoví zvláštní právní předpis.

28. V řízení vyšlo najevo, že žalobce je dědicem nároku na náhradu za odňaté a nevrácené pozemky dle § 6 odst. 2 z. č. 243/1992 Sb. za podmínek dle zákona o půdě, který mu příslušel jako nástupci Ing. [jméno] [příjmení] (osoby oprávněné ve smyslu § 2 odst. 2 z.č. 243/1992 Sb.).

29. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

30. Mezi účastníky bylo sporné, zda byly splněny podmínky pro to, aby žalobce uplatnil svůj nárok na náhradní pozemky mimo režim § 11a zákona o půdě, tj. jinak než účastí na veřejné nabídce náhradních pozemků (potencionální přípustnost, která jasně z judikatury vyplývá – např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, z 1. 9. 2010, sp. zn. I. ÚS 125/10 –, již nadále nebyla předmětem sporu). Jak zdůraznil soud II. stupně ve svém rozhodnutí, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, musí být splněna podmínka liknavosti, svévole či diskriminace (vymezená např. v rozsudku Nejvyššího soudu z 24. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2759/2019; rozhodnutí Nejvyššího soudu, která jsou citována v tomto rozsudku, jsou dostupná na www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz). Podle zmíněného rozhodnutí lze liknavost či svévoli shledat v takovém přístupu žalované (jejího právního předchůdce), který by bezdůvodně a protizákonným způsobem oddaloval možnost uspokojení restitučního nároku konkrétního restituenta v konkrétním případě. Soud se zabýval v tomto rozhodnutí zejména liknavostí jako neaktivitou či zdánlivou aktivitou žalované v podobě nedostatku veřejných nabídek schopných uspokojit nároky oprávněné osoby (byť postupným čerpáním) či nezařazení vhodného pozemku do veřejné nabídky, byť tomu nebrání žádná zákonná překážka. V této souvislosti bylo konstatováno, že delší doba, po niž nárok oprávněné osoby nebyl uspokojen, nemůže sama o sobě vést k závěru o liknavosti žalované (tj. že byl její postup nekorektní); tedy současně z toho vyplývá, že uvedený znak nebyl shledán ani jako nerozhodný pro posouzení nekorektního postupu žalované. Skutková podstata svévole není v rozhodovací praxi soudů výslovně vymezena (odlišena) od liknavosti (často se hovoří o liknavosti až/či svévoli – např. usnesení Nejvyššího soudu z 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, který zřejmě svévoli spatřuje v ignorování dokladů o jiném ocenění restitučního nároku oprávněnými osobami, usnesení Nejvyššího soudu z 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, usnesení Nejvyššího soudu z 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5487/2017). Zdá se, že jde o kvalifikovaný aktivní postup žalované, který má mít (má) za následek neuspokojení nároku oprávněné osoby, ač by (nebýt takového postupu) uspokojen být mohl (např. úmyslné neplnění povinností uložených žalované zákonem ve smyslu součinnosti oprávněným osobám, blokování správného ocenění nároku oprávněné osoby na náhradu apod.). Blokování řádného ocenění nároku oprávněné osoby na náhradu vylučuje požadavek účasti oprávněné osoby ve veřejných nabídkách náhradních pozemků (např. rozsudek Nejvyššího soudu z 13. 12. 2017 sp. zn. 28 Cdo 3773/2017, usnesení Nejvyššího soudu z 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4047/2017, usnesení Nejvyššího soudu z 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2288/2018).

31. Uvedené konstatování, že délka restitučního řízení sama o sobě k závěru o liknavosti žalované nestačí, bylo opakováno též v rozhodnutí, které označila žalovaná, tj. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 10. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2374/2022 (délka restitučního řízení před žalovanou nezbavuje oprávněnou osobu povinnosti řádně se účastnit veřejných nabídek; v konkrétním případě oprávněná osoba podala tři přihlášky do veřejné nabídky, ale ty nebyly posouzeny s ohledem na formální vady), délka řízení může být (byla) odškodněna státem. Soud zdůraznil, že oprávněná osoba se nemůže soustředit na oblast, ve které byly odňaté pozemky, ale musí (měla by) se domáhat uspokojení v rámci celého území České republiky. To platí, pokud je nabídka pozemků dostatečná do kvantity a kvality. V souladu s rozsudkem z 28. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2772/2015 délka restitučního řízení u dědiců ztrácí na naléhavosti, je však třeba sledovat konkrétní kroky žalobce a žalované, které mají odůvodnit závěr o svévoli a liknavosti.

32. Žalobce uplatňoval a) celkovou dobu vyřizování restitučního nároku (rozděleného do řady řízení) v návaznosti na změnu posuzování oprávněnosti nároku žalobce (jeho právní předchůdkyně) oproti prvnímu rozhodnutí pozemkového úřadu, b) nedostatečnou nabídku náhradních pozemků co do kvality i kvantity (a zejména též s ohledem na oblast zájmu žalobce), c) obstrukční postup žalované v řízení podle části páté po vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 3885/2013 (z 27. 2. 2014), d) obstrukční postup, který spočíval v nedostatku úhrady nákladů na zhotovení geometrické plány v souvislosti s nároky žalobkyně (uplatněnými v řízeních podle části páté o.s.ř.), e) obstrukční postup žalované, který spočíval v prodlevách při ocenění restitučního nároku žalobce.

33. Ad a) Je evidentní, že celková délka restitučního řízení byla zřejmě nepřiměřená, což bylo důvodem pro zaplacení (poskytnutí) a přisouzení přiměřeného zadostiučinění (pro délku řízení správního orgánu i soudu); sama o sobě délka nemůže být důvodem pro posouzení jednání žalované po skončení restitučního řízení jako liknavého, svévolného či diskriminačního, jak se zdá vyplývat např. z rozsudku Nejvyššího soudu 28. června 2016, sp. zn. 28 Cdo 2772/2015 a usnesení Nejvyššího soudu z 25. 10. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2374/2022. Jde však o jednu z okolností, která může mít význam při výkladu jednání žalované a žalobce.

34. Ad b) Nedostatečná nabídka (kvalitních) pozemků žalovanou v řízení prokázána nebyla. Nevyšlo najevo ani to, že by žalovaná upřednostňovala úplatné převody pozemků před zařazováním pozemků do veřejných nabídek. V souvisejících okresech (s okresem restituovaných pozemků) byla nabídka převyšující poptávku, alespoň to tak z disponibilních podkladů vyplývá. Žalobce neposkytl důkazy, popř. jejich interpretaci, která by jeho tvrzení o nedostatečné nabídce pozemků ve veřejných nabídkách potvrzovala. Ostatně žalovaná správně poukazuje na to, že nositel nároku na vydání náhradních pozemků není omezen (nemůže se omezovat) na oblast, kde se původní (odňaté) pozemky nacházely.

35. Ad c) Z listin ve spise Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 28 C 1/2012 (protokol o jednání z 8. 6. 2016 z č.l. 172, vyjádření žalované z č.l. 127 a 90) vyplývalo, že žalovaná i po vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu v dovolacím řízení o oprávněnosti nároku žalobce (její právní předchůdkyně) prosazovala, že právní předchůdkyně žalobce není (nemohla být) oprávněnou osobou (z protokolu o jednání z 14. 12. 2016, č.l. 287 uvedeného spisu vyplývalo stanovisko soudu k oprávněnosti nároku, tedy že soud bude respektovat názor dovolacího soudu ve srovnatelné věci). Takový postup žalované nebyl ani v tomto řízení vysvětlen a rozumné vysvětlení není odvoditelné ani z obsahu spisu.

36. Ad d) Podle § 21a odst. 3 zákona o půdě nezbytné náklady spojené s oceněním věcí, identifikací parcel a vyměřením pozemků, které souvisejí s řízením o vydání pozemků do vlastnictví oprávněné osoby nebo poskytnutím náhrady podle tohoto zákona, hradí stát. Žalovaná neposkytla žalobci součinnost, aniž by poukaz na význam právní moci rozhodnutí soudu byl na místě. Soud totiž evidentně (a logicky) považoval srovnávací sestavení parcel a geometrické plány za podstatné (nezbytné) pro vyhodnocení nároku žalobce (jeho právní předchůdkyně). Pokud žalovaná trvala na pravomocném posouzení nároku žalobce před vynaložením nákladu, pak se jednalo o porušení zákonné povinnosti. Odůvodnění odmítnutí nebylo přiléhavé. Pokud soud uvedené listiny požadoval, je zřejmé, že vyhodnotil základ nároku žalobce (jeho právní předchůdkyně) jako oprávněný. Šlo pak již pouze o to, zda jsou zde překážky vydání odňatých pozemků. Odmítnutí součinnosti bylo prvním obstrukčním jednáním ze strany žalované, odmítnutí úhrady vynaložených nákladů další. Ostatně ani následně (po pravomocném posouzení základu nároku žalobce a jeho právní předchůdkyně v obdobné věci) žalovaná náhradu neposkytla a žalobce se náhrady musel domáhat pořadem práva.

37. Ad e) Z důkazů, které předložil žalobce, vyplývá, že k ocenění restitučního nároku nedošlo v přiměřené lhůtě (ve věci prvního rozhodnutí v řízení podle části páté bylo ocenění uskutečněno 9 měsíců po právní moci rozhodnutí, na základě dalších rozhodnutí 5 – 12 měsíců po právní moci); důvody pro to nejsou ve vztahu k prodlevám při uspokojování nároku žalobce podstatné. Žalovaná nebyla rozhodně při získání potvrzení o právní moci rozhodnutí o nároku žalobkyně závislá na korespondenci. Pokud na její žádosti nebylo adekvátně reagováno, bylo možné vyřídit vyznačení doložky právní moci osobní návštěvou (žalovaná disponuje místní pobočkou), nebo nahlédnutím do aplikace InfoSoud na www.justice.cz, nebo informace zjistit telefonicky. Ani obtíže při ocenění restitučního nároku žalobce nejsou zohlednitelné při vysvětlení průtahů v ocenění. Nárok žalobce byl rozhodován postupně, a tedy žalobkyně mohla učinit odpovídající opatření, aby v přiměřené době po právní moci rozhodnutí (nebo dokonce ještě před ní, pokud žalovaná neměla v úmyslu podat opravný prostředek) došlo k navýšení evidovaného restitučního nároku žalobce. Pokud převážná část restitučního nároku žalobce nebyla až do srpna 2019 zohledněna, nelze se divit žalobci, že se začal domáhat uspokojení svého nároku žalobou u soudu.

38. Ve vztahu k dostatečnosti aktivity žalobce před podáním žaloby lze poukázat na to, že žalobce měl potvrzen restituční nárok v malém rozsahu (z celkového nároku), v nízké částce (a ještě s výrazným časovým odstupem od skončení řízení) a že při uplatňování nároku došlo k blokaci odpovídající části nároku až do vyhodnocení veřejných nabídek. Protože nárok žalobce byl řadu let blokován ve vleklých a zbytečnými námitkami žalované ovlivňovaných řízeních, protože se žalobce musel svých práv (mimo rámec vlastního restitučního řízení) opakovaně domáhat u soudu a protože i při oceňování nároku docházelo k průtahům, je podání žaloby logickým a ospravedlnitelným postupem k promptnímu uspokojení nároku žalobce. Žalobce byl aktivní i v průběhu soudního řízení (v roce 2023) s tím, že žalobci nelze vyčítat, že nereagoval na výzvu žalované k navýšení nabídky (oproti základní ceně náhradního pozemku). Žalobce učinil nabídku, kterou byl vázán a jeho nabídka nebyla vyloučena jako neplatná. Nelze upřít určitou relevanci ani námitce žalobce, že s ohledem na délku restitučního řízení byl žalobce (jeho právní předchůdkyně) znevýhodněn zužující se nabídkou náhradních pozemků.

39. Soud dospěl k závěru, že došlo ke svévolnému jednání ze strany žalované, které výrazně ztížilo a zpomalilo postup při uspokojení nároku žalobce (její právní předchůdkyně). Uvedené jednání ztěžovalo uplatnění nároku žalobce ve veřejných nabídkách náhradních pozemků, čímž zhoršovalo kvalitu uspokojení nároku žalobce. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2335/2021 je přisvědčeno argumentaci žalobce, že s postupující dobou jsou nejkvalitnější pozemky již převedeny a nabízeny jsou pouze ty méně kvalitní (přestože žalovaná prokázala, že nabídky pozemků byly i v rozhodné lokalitě převyšující poptávku).

40. Protože soud má za to, že žalobce splnil podmínky pro postup uspokojení svého nároku mimo režim § 11a zákona o půdě, dále se zabýval otázkou, zda námitky žalované proti převoditelnosti jednotlivých požadovaných pozemků jsou na místě (tj. zda jde o pozemky, které by byly zařaditelné do veřejné nabídky). Ve smyslu § 11a zákona o půdě je třeba vyhodnotit: a) zda převodu nebrání zákonné výluky § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 z. č. 503/2012 Sb., b) zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, c) zda převod není z jiných důvodů zapovězen zákonem, d) Zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, e) zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření, e) zda nejde o pozemek zastavěný nebo součást areálu Pokud jde o uvedené podmínky, odkazuje se na usnesení Nejvyššího soudu z 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018 (posuzování u každého pozemku samostatně byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci).

41. Podle preambule zákona o půdě Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky ve snaze zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989, dosáhnout zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu obnovením původních vlastnických vztahů k půdě a upravit vlastnické vztahy k půdě v souladu se zájmy hospodářského rozvoje venkova i v souladu s požadavky na tvorbu krajiny a životního prostředí, se usneslo na tomto zákoně.

42. Podle § 1 odst. 1 zákona o půdě se zákon se vztahuje na a) půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží, a v rozsahu stanoveném tímto zákonem i na půdu, která tvoří lesní půdní fond (dále jen "půda"), b) obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, c) obytné a hospodářské budovy a stavby sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků, d) jiný zemědělský majetek uvedený v § 20. Podle § 1 odst. 2 z. č. 334/1992 Sb. zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není (dále jen„ zemědělská půda“). Podle § 1 odst. 3 z. č. 334/1992 Sb. o zemědělského půdního fondu náležejí též rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, technická protierozní opatření apod.

43. Soud při posuzování možnosti pozemky (uvedené ve výroku rozsudku) vydat vycházel z toho, že účastníci žádné překážky pro vydání neuváděli. Primární je, zda náhradní pozemky lze považovat za součást zemědělského půdního fondu (splnění formální i materiální podmínky v návaznosti na zákon o ochraně zemědělského původního fondu). Soud vycházel z druhu pozemku, jaký je uveden v katastru nemovitostí (a znaleckém posudku), protože v řízení nevyšlo najevo, že by skutečné užívání pozemku bylo s tímto určením v rozporu.

44. Žalobce akceptoval poučení soudu dle rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 34048/2016 a nález Ústavního soudu z 22. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1152/20 a dále usnesení Nejvyššího soudu z 4. 5. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1185/2022 a označil další vhodné pozemky k vydání s tím, že označené pozemky k vykrytí restitučního nároku byly projednány. S ohledem na závěr o splnění podmínek pro uplatnění nároku žalobce u soudu, soud rozhodl o uložení povinnosti žalované uzavřít dohodu o převodu vhodných náhradních pozemků (označených žalobcem po poučení soudu). Soud přihlédl k přednesu žalovaného, že malou část restitučního nároku, která není kryta hodnotou označených náhradních pozemků, žalobce v řízení nežádá projednat (další náhradní pozemky označovat nebude).

45. Soud ve věci rozhodl o zbytku nároku žalobce (s přihlédnutím k tomu, že malý zbytek nároku projednán dle požadavku žalobce nebyl). Protože došlo k vyloučení části nároku k samostatnému projednání (s ohledem na dovolání proti částečnému rozsudku ve věci sp. zn. 11 C 16/2018), stala se původní věc sp. zn. 11 C 167/2018 věcí pravomocně skončenou. Soud tak stál před otázkou, jak rozhodnout o nákladech řízení o žalobě, které se rozštěpilo (z procedurálních důvodů) na dvě samostatné věci. Důvodem pro vyloučení věci bylo pouze předložení části věci k projednání v dovolacím řízení, tedy lze očekávat případné spojení obou věcí po pravomocném skončení této vyloučené věci. Soud rozhodl v této vyloučené věci o všech nákladech řízení o žalobě s výjimkou řízení dovolacího (aniž rozlišoval mezi náklady, které se upínaly k řízení vedenému do právní moci částečného rozsudku a poté). Soud vycházel z toho, že podle soudní judikatury jde o řízení, kde jde o vypořádání vztahu účastníků podle právního předpisu (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Nejde tedy rozlišovat mezi pozemky vydanými a nevydanými, pokud jejich vydání a nevydání závisí (zásadně) na informacích, která má pouze žalovaná jako vlastník věci. Soud shledal jako podstatné, že byly splněny podmínky pro uplatnění nároku a že žalobci bylo ohledně jako nároku (v uplatňovaném rozsahu) zcela vyhověno. Soud uvažoval o vyjádření úspěchu a neúspěchu ve světle judikatury uvedené v odstavci 44. odůvodnění, že nelze vycházet z porovnání hodnoty pozemků, které nebyly žalobci vydány, s pozemky které vydány byly. Soud není vázán určením pozemků, které žalobce žádá (k náhradnímu uspokojení svého restitučního nároku) ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. a dispoziční úkony označování dalších pozemků a vylučování již označených pro nevhodnost nejsou změnou nebo částečným zpětvzetím žaloby. Nárok žalobce na náhradní uspokojení jeho nároku byl důvodný a po poučení soudu o vhodnosti označených pozemků k vydání nesetrvával na svých požadavcích (a nezpůsoboval tak vznik zbytečných nákladů řízení). Žalobce tak má právo na plnou náhradu nákladů řízení, byť ne všechny označené pozemky byly vhodné k vydání a byť jeho nárok nebyl v tomto řízení uspokojen zcela (§ 142 odst. 2 o. s. ř., jde o tentýž postup jako o řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví).

46. V souvislosti s úsekem řízení do vydání částečného rozsudku náklady řízení žalobce sestávají z odměny za a) sedm úkonů právní služby po 9 980 Kč (z tarifní hodnoty 413 833 Kč) dle § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) za úkony uvedené v § 11 odst. 1 a. t., a to převzetí zastoupení, sepsání žaloby, účast na jednání soudu dne 24. 7. 2018, podání z 11. 10. 2018, podání doručené soudu 11. 9. 2018, účast na jednání soudu dne 18. 1. 2019, účast na jednání soudu dne 15. 3. 2019 (celkem 69 860 Kč), b) dvacet dva úkonů právní služby po 10 330 (z tarifní hodnoty 495 768,37 Kč) dle § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. a), odst. 3 a. t. za úkony uvedené v § 11 odst. 1 a. t., a to podání z 5. 12. 2019, podání z 14. 2. 2020, účast na jednání soudu dne 18. 2. 2020, podání z 12. 6. 2020, účast na jednání soudu dne 7. 7. 2020, podání z 14. 8. 2020, podání z 16. 10. 2020, účast na jednání soudu dne 27. 11. 2020, odvolání z 30. 12. 2020, podání z 9. 2. 2021, podání z 8. 9. 2021, účast na jednání soudu dne 10. 9. 2021, podání z 5. 11. 2021, účast na jednání soudu dne 24. 11. 2021, podání z 17. 2. 2022, účast na jednání soudu dne 1. 6. 2022 (po dobu delší dvou hodin), účast na jednání soudu dne 24. 8. 2022 (po dobu delší dvou hodin) podání z 22. 9. 2022, účast na jednání soudu dne 19. 10. 2022, účast na jednání soudu dne 6. 3. 2022, a z jednoho úkonu právní služby v hodnotě 5 150 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t., a to návrh na přerušení řízení z 18. 2. 2019 (celkem 232 410 Kč). Dále přísluší po vydání částečného rozhodnutí náklady, které sestávaní z odměny za c) dva úkony právní služby po 9 190 Kč (z tarifní hodnoty 201 149,25 Kč) dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t. uvedených v § 11 odst. 1 a. t., a to vyjádření k odvolání z 5. 5. 2023, účast na jednání u soudu II. stupně 16. 1. 2024 (celkem 18 380 Kč), d) tři úkonů právní služby po 9 500 Kč (z tarifní hodnoty 294 619,12 Kč) dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d), g), odst. 2 písm. f) a. t. tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., a to podání z 8. 9. 2024, podání z 23. 2. 2024, účast na jednání soudu dne 24. 4. 2024 a úkonu právní služby po 4 750 Kč za úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t., to účast na vyhlášení konečného rozhodnutí 3. 5. 2024 (celkem 33 250 Kč), e) třicet šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 10 800 Kč, f) nákladů v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 1. 2024 ve výši 1 926,68 Kč za 174 ujetých km v částce 1 326,68 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrady za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 odst. 1 písm. b) a. t.), g) DPH z uvedených částek ve výši 76 991,60 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Celkem přísluší na nákladech řízení 443 618,28 Kč.

Poučení