17 Co 195/2023 - 140

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] se sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] a vedlejšímu účastníkovi: [Jméno zainteresované společnosti 1/0] IČO: [IČO zainteresované společnosti 1/0] se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 1/0] o zaplacení 77 024 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2023, č. j. 29 C 255/2020-107, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění jen tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 8,25 % úrok z prodlení ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], 8,25 % úrok z prodlení z částky 9 565 Kč za dobu od [datum] do [datum], se zamítá. V ostatním se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, jakož i ve výroku III potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 40 477 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta se sídlem [adresa], [adresa].

III. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 8 325 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta se sídlem [adresa], [adresa].

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ze žaloby ve výši 3 699 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši 2 699 Kč z účtu České republiky – Městského soudu v Brně.

Odůvodnění

1. Městský soud v Brně („dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. 29 C 255/2020-107 („dále jen rozsudek soudu I. stupně“) tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 77 024 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalovaného uložil povinnost zaplatit žalobkyni rovným dílem náhradu nákladů řízení ve výši 54 369 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta (výrok II). Žalovanému a vedlejšímu účastníku uložil povinnost zaplatit rovným dílem České republice náhradu nákladů řízení ve výši 5 826 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Městského soudu v Brně.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, ve kterém uvedl, že provedeným šetřením bylo zjištěno a prokázáno, že dopravní nehodu způsobil řidič osobního vozidla [jméno FO], registrační značky [SPZ], když při řízení motorového vozidla porušil pravidla silničního provozu tím, že provedl neočekávaný manévr – nedal přednost autobusu žalovaného a v důsledku tohoto jednání musel řidič autobusu žalovaného prudce zabrzdit, aby zabránil střetu s předmětným vozidlem. Hlavní příčinou nastalé události je tak jednání řidiče [jméno FO]. Žalovaný poukázal na skutečnosti, které uvedla žalobkyně ve svém vyjádření ze dne [datum] a konstatoval, že nemá-li škodní událost svůj původ v provozu, může se škůdce zprostit povinnosti hradit újmu. Škodní událost nemá původ v provozu, pokud vznik újmy sice nějakým způsobem souvisí s provozem dopravního prostředku, ale újma jím není primárně vyvolána. Provozovatel musí vyvinout takovou péči, kterou je možně za podmínek konkrétního případu po něm spravedlivě žádat, aby se zabránilo vzniku újmy. Neodvratitelnost se posuzuje objektivně, tedy že újmu by nemohl za daných poměrů odvrátit nejen konkrétní provozovatel, ale každý řádný provozovatel na jeho místě. Pokud tedy i přes vynaložení veškerého úsilí škoda vznikne, jde o vznik škody neodvratitelné. V této souvislosti žalovaný poukázal na stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 23. 11. 1983, č. j. Cpj 10/83. Žalovaný uvedl, že v daném případě bylo prokázáno, že způsobená škoda má svůj původ v lidském chování, i když byla zcela prokazatelně způsobena jednáním konkrétní třetí osoby a nebylo tudíž možné ji odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, tj. pečlivosti, kterou bylo možné za daných podmínek konkrétního případu vyvinout, aby se zabránilo vzniku škody. Žalovaný uvedl, že není žalobkyni odpovědný za vzniklou škodu, neboť tuto způsobila třetí osoba a žalovaný nemohl škodě ani při vynaložení veškerého úsilí zabránit. Dle žalovaného se jednalo o škodu neodvratitelnou a přichází tak v úvahu uplatnění liberačních důvodů dle ustanovení § 2927 odst. 2 občanského zákoníku. Žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 25 Cdo 575/2019. Žalovaný uvedl, že již od počátku považuje nárok žalobkyně jako nedůvodný, přičemž zpochybnil újmu a výši náhrady, když dle něho zde existuje zřejmý rozpor mezi důkazem žalobkyně – přehled bolesti ze dne [datum] důkazem – zprávou o ambulantním vyšetření z [datum], závěrečnou zprávou ze dne [datum]. Dále žalovaný namítl, že z těchto důkazů není zřejmý předchozí zdravotní stav žalobkyně, který také mohl být příčinou újmy žalobkyně, což dle názoru žalovaného sama žalobkyně popisuje ve svém dopise ze dne [datum], kde měla uvést, že jí bolely záda a má s tím určité zkušenosti. Žalovaný namítl, že soudem určený znalec se ve svém znaleckém posudku nevyjadřuje k předchozímu zdravotnímu stavu žalobkyně, když je zřejmé již ze samotné zdravotní dokumentace, že žalobkyně měla již dříve potíže s páteří a v souvislosti s tím proto bylo žádoucí, aby k vlastní přepravě autobusem využila sedadlo označené v přední části autobusu pro cestující se zdravotním postižením. Dle žalovaného tak žalobkyně zanedbala svoji prevenční povinnost. Žalovaný má společně s vedlejším účastníkem za to, že zcela kategorické zařazení náhlého zastavení vozidla mezi okolnosti související s povahou provozu považuje ze své povahy za velmi přísnou konstrukci odpovědnosti. Principy současné právní úpravy nedovolují rozšiřovat dopady absolutní objektivní odpovědnosti tam, kde tak není jednoznačně stanoveno. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl.

3. Vedlejší účastník na straně žalovaného se ztotožnil s důvody uvedenými v odůvodnění odvolání žalovaného a shodně jako žalovaný navrhl změnu rozsudku soudu prvního stupně a zamítnutí žaloby.

4. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že skutkový stav byl před soudem prvního stupně náležitě zjištěn a objasněn, průběh nehodového děje nebyl mezi účastníky sporný, námitky žalovaného stran zdravotního stavu žalobkyně před předmětným úrazem, jeho vlivu na něj byly zcela a bez dalších pochybností vypořádány znaleckým posudkem [tituly před jménem] [adresa]. Žalobkyně s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu konstatovala, že prudké nečekané brždění je třeba považovat za okolnost mající původ v provozu, neboť se jedná o běžnou součást provozu dopravního prostředku, ke které dochází pravidelně a kterou nelze od provozu oddělit. Není proto rozhodné, zda k prudkému brždění došlo vinou jiného účastníka provozu na pozemních komunikacích. Podle názoru žalobkyně prudké a nečekané brždění je třeba podřadit pod kategorii okolností majících původ v provozu. Podle žalobkyně není možné se odpovědnosti za škodu dle § 2927 občanského zákoníku ze strany žalovaného zprostit, a to ani poukazem na jednání jiného účastníka provozu na pozemních komunikacích. Žalobkyně konstatovala, že poukaz žalovaného na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 575/2019 není namístě, neboť toto rozhodnutí není na daný případ aplikovatelné, když posuzuje odlišný skutkový stav a nadto posuzuje škodu způsobenou provozní činností dle starého občanského zákoníku, kde byly podmínky liberace odlišné. Žalobkyně uzavřela, že ke zproštění se odpovědnosti za škodu z provozu dopravních prostředků může dojít výlučně v situaci, že tato škoda nebyla způsobena okolnostmi majícími původ v provozu (okolnostmi „uvnitř provozu“ slovy citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu). Vzhledem k tomu, že nečekané a prudké brždění je součástí provozu dopravních prostředků, není možné, aby se žalovaný odpovědnosti zprostil. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

5. Odvolací soud posoudil odvolání žalovaného jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány.

6. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné.

7. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobkyně se formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u soudu prvního stupně dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy na zdraví, která jí vznikla v souvislosti s jejím pádem v dopravním prostředku provozovaném žalovaným dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že k úrazu došlo tak, že zaměstnanec žalovaného – řidič vozidla autobusu č. [číslo] [datum] v ranních hodinách mezi křižovatkou [adresa] prudce zabrzdil a způsobil tak její pád. V důsledku toho utrpěla úraz, jehož přesný popis plyne z přehledu bolesti [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyní požadovaná částka představuje náhradu bolestného v celkové částce [částka], dále 500 Kč poplatek za vypracování znaleckého posudku. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že předžalobní výzvou vyzvala žalovaného k úhradě této částky, nicméně žalovaný prostřednictvím pojišťovny reagoval tak, že její nárok neuznává, neboť újma byla způsobena jednáním řidiče [jméno FO], registrační značky [SPZ], který zapříčinil, že řidič jeho autobusu musel prudce zabrzdit.

8. Žalovaný sice připouštěl, že došlo k pádu žalobkyně v autobuse jím provozovaným, nicméně svoji odpovědnost za újmu vzniklou žalobkyni neuznával, neboť dle jeho názoru za újmu odpovídá řidič vozidla [jméno FO], který vjel náhle do jízdní dráhy autobusu, přičemž řidič tohoto autobusu byl v důsledku nedání přednosti mu jiným řidičem nucen náhle zabrzdit. Žalovaný dále nesouhlasil s výší náhrady újmy požadované žalobkyní a poukazoval na skutečnost, že žalobkyně uvedla, že měla problémy se zády, resp. s páteří ještě před škodní událostí a vzniklá újma žalobkyni je tak v příčinné souvislosti s jejím předchozím zdravotním stavem. Žalovaný uváděl, že újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po něm požadovat s ohledem na náhlý a neočekávaný vjezd vozidla [jméno FO] do jízdní dráhy autobusu.

9. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které v odůvodnění svého rozsudku podrobně popsal, a poté, co ve věci ustanovil znalce [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, kterého u jednání vyslechl, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v celém rozsahu, a poté, co připustil rozšíření žaloby na částku 76 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, žalobě vyhověl. Právně věc soud prvního stupně posoudil dle ustanovení §2927 odst. 1, § 2958, § 2 952 a § 2918 občanského zákoníku a konstatoval, že utrpěná újma žalobkyně je v příčinné souvislosti s provozem dopravního prostředku – autobusu, v důsledku pádu, který žalobkyně utrpěla při jízdě autobusem provozovaným žalovaným. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku provedl obsáhlý rozbor ustanovení § 2927 odst. 1 a § 2927 odst. 2 občanského zákoníku a konstatoval, že v daném případě se žalovaný jako osoba, která v předmětné době provozoval dopravu, nemůže své povinnosti nahradit výše uvedenou újmu zprostit, neboť byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu, přestože vozidlo [jméno FO] provozované třetí osobou vjelo z výjezdu od parkoviště zprava nečekaně před autobus provozovaný žalovaným jedoucím po hlavní komunikaci. V odůvodnění rozhodnutí se soud prvního stupně podrobně vypořádal s výší náhrady škody požadované žalobkyní a odůvodnil i výroky o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem a ohledně náhrady nákladů vzniklé státu. S bližším odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který byl účastníkům řízení doručen a tito jsou s jeho obsahem seznámeni.

10. Především odvolací soud uvádí, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně skutečně dne [datum] při jízdě autobusem městské hromadné dopravy provozované žalovaným při prudkém zabrždění autobusu upadla. Sporu také nebylo mezi účastníky o tom, že k prudkému brždění autobusu došlo v důsledku nedání přednosti v jízdě autobusu jiným řidičem osobního vozidla [jméno FO], registrační značky [SPZ] v důsledku čehož musel řidič autobusu prudce zabrzdit, aby nedošlo ke střetu vozidel. Tyto skutečnosti vyplývají nejen z žalobních tvrzení obsažených v žalobě, ale i z vyjádření žalovaného ze dne [datum] k předžalobní výzvě adresované zástupci žalobkyně. Pochyb nebylo také o tom, že žalobkyně bezrpostředně po pádu téhož dne vyhledala lékařské ošetření, přičemž ze zprávy o vyšetření žalobkyně ve [adresa], na klinice úrazové chirurgie, ambulance úrazové chirurgie, pracoviště medicíny dospělého věku, [adresa] vyplývá, že žalobkyně utrpěla zhmoždění – kontuzi – dolní části zad a pánve a frakturu výběžku L1 vpravo. Ze závěrečné zprávy téže nemocnice ze dne [datum] pak vyplývá, že poté, co byla u žalobkyně provedena magnetická rezonance, byla navíc zjištěna kompresivní fraktura L5, která nebyla na rentgenu patrná.

11. Zásadní námitky žalovaného uplatněné v odvolacím řízení spočívaly především v tom, že žalovaný za vzniklou škodu žalobkyni neodpovídá, neboť příčinou prudkého brzdění autobusu bylo chování řidiče vozidla [jméno FO], tedy škoda byla způsobena jednáním konkrétní třetí osoby, přičemž ze strany řidiče autobusu nebylo možné ani při vynaložení veškerého úsilí události zabránit, a že v daném případě přichází v úvahu uplatnění liberačních důvodů dle ustanovení § 2927 odst. 2 občanského zákoníku. Další námitkou žalovaného byla skutečnost, že zranění žalobkyně nemá příčinou souvislost s jejím pádem v autobuse a že předchozí zdravotní stav žalobkyně mohl vznik a rozsah jí utrpěné újmy zapříčinit.

12. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně na správně zjištěný skutkový stav aplikoval správná ustanovení občanského zákoníku.

13. Dle §2927 odst. 1 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (v tomto rozhodnutí také občanský zákoník nebo o.z.), kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.

14. Dle §2927 odst. 2 o.z. povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

15. Dle § 2958 věta prvá, část před středníkem, o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy.

16. Dle § 2952 věta prvá o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

17. Dle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

18. Základním předpokladem odpovědnosti za škodu je pak samotný vznik škody, v daném případě vnik újmy na zdraví žalobkyně a dále to, zda tato újma žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s jejím pádem v autobuse provozovaném žalovaným dne [datum].

19. Jak již bylo výše uvedeno, mezi účastníky nebylo sporu, že k pádu žalobkyně uvedeného dne při jízdě autobusem provozovaným žalovaným došlo. Jaký úraz žalobkyně při tomto pádu utrpěla, bylo zcela jednoznačně prokázáno zprávami o ambulantním vyšetření a závěrečnou zprávou [právnická osoba] ze dne [datum] a [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný zpochybňoval vznik tohoto zranění žalobkyně v souvislosti s jejím pádem v autobuse dne [datum], byl ve věci ustanoven znalec [tituly před jménem] [jméno FO], který byl soudem prvního stupně také vyslechnut, a který potvrdil, že zlomeniny obratlů L1, L5 u žalobkyně vznikly při pádu v autobusu dne [datum] a ne předtím ani následně. Znalec potvrdil, že se jednalo v případě žalobkyně o čerstvé zlomeniny obratlů. Znalec nevyloučil, že žalobkyně při utrpěné zlomenině dvou obratlů mohla sama dojít do nemocnice a vyhledat lékařskou péči. Znalec také vysvětlil, z jakého důvodu byla u žalobkyně při jejím prvotním vyšetření zjištěna zlomenina pouze jednoho obratle. S ohledem na výše uvedené ani odvolací soud shodně jako soud prvního stupně nemá pochybnosti o tom, že žalobkyně při pádu v autobuse dne [datum] utrpěla zlomeninu dvou obratlů a že tedy jí utrpěná újma na zdraví je v příčinné souvislosti s tímto pádem. Za těchto okolností je pak zcela bezpředmětné se zabývat otázkou, zda se žalobkyně s bolestmi zad v minulosti léčila či nikoli, když je nepochybné, že zlomenina obratlů při bezprostředním vyšetření žalobkyně v nemocnici byla „čerstvá“, tudíž ji žalobkyně nemohla utrpět dříve.

20. K posouzení paky zůstala právní otázka, zda újma na zdraví vzniklá žalobkyni byla vyvolána zvláštní povahou provozu, tedy provozem autobusu žalovaného a zda se žalovaný své odpovědnosti zprostil ve smyslu ustanovení § 2927 odst. 2 občanského zákoníku.

21. Dle názoru odvolacího soudu není pochyb o tom, že provozování městské dopravy žalovaným je provozem dle ustanovení § 2927 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto skutečnost žalovaný ani nezpochybňoval.

22. Žalovaný však tvrdil, že se své odpovědnosti za újmu vzniklou žalobkyni zprostil, neboť škoda byla způsobena okolnostmi, které nemají původ v provozu, tedy v okolnostech jiných, spočívajících ve vjetí jiného vozidla do jízdní dráhy autobusu a v nutnosti reagovat na tuto skutečnost řidičem autobusu. Pojem okolnosti, které nemají původ v provozu, naplňují pouze ti činitelé, kteří ať zevnitř či zvenčí působí takovou silou či způsobem, že dokáží vyvolat negativní projevy zvláštní povahy dopravního provozu, k nimž by jinak (nebýt těchto specifických okolností) nedošlo. Liberační důvod pak počítá s tím, že vnější síla převládla při škodní události natolik, že zvlášť kvalifikovaná okolnost zakládající objektivní odpovědnost je v porovnání s ní bez podstatného významu. V poměrech objektivní odpovědnosti za újmu způsobenou zvláštní povahou provozu dopravy či dopravního prostředku to znamená, že negativní účinek pohybu vozidel a organizace či řízení jejich provozu byl „nastartován“ vnější okolností natolik silnou, že převládla nad vlastnostmi provozu a převažujícím způsobem zapříčinila negativní dopad zvláštních vlastností spojených s dopravní činností. Za takovéto okolnosti lze považovat např. živelní události či extrémní povětrnostní vlivy nezvladatelně zasahující do pohybu vozidla, jejich důsledky působící vůči provozu vozidla (pád stromu či kamení na vozidlo, sesuv půdy), nebo s provozem nesouvisející jevy uvnitř dopravního prostředku (napadení řidiče přepravovanou osobou, konflikt mezi cestujícími, výbuch či požár látek přenášených pasažérem). Pouze v případě takových a jím podobných okolností může se provozovatel dopravy či dopravního prostředku odpovědnosti zprostit, prokáže-li zároveň, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po něm požadovat, tedy, že okolnostem, jež vyvolaly škodlivý účinek, nemohl předejít a eliminovat jejich působení na provoz vozidla. Výše citované závěry vyplývají z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 154/2023, od nichž nemá odvolací soud důvodu se odchylovat. Odvolací soud ve světle výše uvedeného zastává názor, že prudké brždění řidiče autobusu, byť reagujícího na chování řidiče jiného vozidla v silničním provozu, a byť ze strany řidiče jiného vozidla mohlo jeho jednání naplňovat znaky porušení dopravních předpisů, je okolností, která má původ v provozu. Reakce na jiná vozidla v silniční dopravě, a to i případné prudké brždění reagující na vzniklou dopravní situaci, je naprosto běžnou okolností spojenou s provozem vozidla, za kterou žalovaný odpovídá jako provozovatel. Pokud tedy řidič autobusu reagoval prudkým bržděním na provoz v dopravě, pak se nejedná o okolnost, která by objektivní odpovědnost žalovaného vylučovala. Odvolací soud tedy ve shodě se soudem prvního stupně zastává názor, že újma vzniklá žalobkyni na zdraví byla vyvolána zvláštní povahou provozu žalovaného, byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu a újma vzniklá žalobkyni na zdraví je v příčinné souvislosti s tímto provozem, a tedy pádem žalobkyně v autobuse provozovaném žalovaným. Odvolací soud nesdílí názor žalovaného i vedlejšího účastníka, že žalobkyně se měla svého nároku domáhat vůči řidiči osobního vozidla, který měl vjet náhle do jízdní dráhy řidiči autobusu provozovaného žalovaným. Žalobkyně nebyla ve vztahu k tomuto řidiči v žádném právním vztahu, ve vztahu k řidiči osobního automobilu mohl být případně pouze žalovaný, neboť v daném případě by se mohlo jednat o střety dvou provozů.

23. Odvolací soud neshledal žádné spoluzavinění na straně žalobkyně za újmu vzniklou jí pádem v autobuse, neboť z pouhé skutečnosti, že žalobkyně nepoužila k sezení místo určené pro osoby zdravotně postižené, jí nelze klást k tíži. Žalobkyně při jízdě autobusem stála, držela se, přičemž z žádných provedených důkazů nebylo zjištěno, že by tomu tak nebylo. Z obsahu spisu ani nevyplývá, že by žalobkyně byla osobou se zdravotním postižením, aby si mohla místo určené pro takovéto osoby v dopravním prostředku nárokovat. To, že se neudržela při prudkém brždění autobusu a upadla, nelze rovněž žalobkyni klást k tíži.

24. Pokud se jedná o výši bolestného, která představuje žalobkyní uplatněný nárok, k tomuto odvolací soud uvádí, že tato výše byla prokázána nejen vyčíslením přehledu bolesti provedeným [tituly před jménem] [jméno FO], soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, traumatologie, stanovení nemateriální újmy na zdraví, ale i znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa], znalce v oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví. Výše újmy stanovené těmito znalci nebyla žalovaným zpochybňována. Stejně tak úhrada částky 500 Kč za vyčíslení nemajetkové újmy byla žalobkyní prokázána.

25. S přihlédnutím k výše uvedenému tedy odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, a proto jej ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. ve výroku I jakož i ve výroku III potvrdil, kromě soudem přiznaného úroku z prodlení žalobkyni. Žalobkyni nebylo možno přiznat celý úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z přisouzené částky 77 024 Kč, neboť muselo být zohledněno, že žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 67 459 Kč a žalobu na částku 77 024 Kč rozšířila až podáním ze dne [datum] doručeným žalovanému dne [datum], tudíž [datum] měl žalovaný teprve rozšířenou částku 9 565 Kč žalobkyni uhradit a jelikož tak neučinil, dostal se do prodlení až od [datum] i s rozšířenou částkou 9 565 Kč. V době od [datum] do [datum] tak nemohl být s touto částkou v prodlení.

26. V prodlení nemohl být žalovaný ani s částkou 77 024 Kč za dobu od [datum] do [datum], jak žalobkyně požadovala, když předžalobní výzva k plnění zaslaná žalobkyní žalovanému sice obsahovala termín [datum], do kdy měl žalovaný původně požadovanou částku 67 459 Kč uhradit, nicméně datum uvedené na této předžalobní výzvě je [datum], tudíž termín splatnosti požadované částky předchází datum vyhotovení předžalobní výzvy. Za předpokladu, že výzva byla žalovanému doručena [datum], jak také vyplývá z jeho vyjádření ze dne [datum] založeného na čísle listu 18 spisu, měl žalovaný následujícího dne požadovanou částku uhradit, a pokud tak neučinil, dostal se dne [datum] do prodlení. Odvolací soud tedy změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku pouze ohledně úroků z prodlení a ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a ve výroku III ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

27. Odvolací soud však změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II (§ 220 o.s.ř.) ohledně nákladů řízení, když se neztotožnil s výší nákladů řízení, vypočtených soudem prvního stupně, které byly úspěšné žalobkyni dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznány. Přisouzená částka žalobkyni v sobě zahrnovala přisouzené bolestné ve výši 76 524 Kč a 500 Kč náklady na vypracování znaleckého posudku pro stanovení výše bolestného, uhrazené žalobkyní – přehled bolesti zpracovaný [tituly před jménem] [jméno FO]. Jedná se tedy o dva samostatné nároky, přičemž při stanovení odměny advokáta za zastupování žalobkyně ve věci náhrady bolestného se její výše vypočítá z částky 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – dále již jen advokátní tarif). K této částce 50 000 Kč bylo třeba pro účely výpočtu odměny za jeden úkon právní služby připočítat částku 500 Kč za uplatněný nárok na náhradu za vyhotovení přehledu bolesti (§ 12 odst. 3 advokátního tarifu). Odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 50 500 Kč činí dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu částku 3 140 Kč. Zástupce žalobkyně učinil v odvolacím řízení 9 úkonů právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby ve věci samé, účast zástupce žalobkyně u jednání před soudem prvního stupně dne [datum] přesahující dvě hodiny, vyjádření k odporu, účast u jednání před soudem prvního stupně dne [datum] přesahující dvě hodiny a za rozšíření žaloby (§ 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g), advokátního tarifu). Za výše uvedené úkony právní služby činí odměna 3 140 Kč, za účast u jednání dne [datum] a [datum] 2x 3 140 Kč a za úkon právní služby spočívající v rozšíření žaloby o další bolestné ve výši 9 565 Kč, odměna 1 500 Kč (§ 7 bod 4 advokátního tarifu). Celkové výše uvedené náklady činí 26 620 Kč. Na těchto 9 úkonů právní služby přísluší zástupci žalobkyně náhrada hotových výdajů po 300 Kč, celkem 2 700 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). K této částce bylo třeba připočítat 21 % daň z přidané hodnoty, neboť daň z přidané hodnoty je součástí nákladů řízení a zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně. Výše uvedené náklady po připočtení DPH pak činí částku 35 477 Kč. Náklady řízení před soudem prvního stupně dále představuje částka 5 000 Kč, což je záloha na znalecký posudek, který žalobkyně uhradila na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. 29 C 255/2020-52. Celkové náklady řízení před soudem prvního stupně, které byly úspěšné žalobkyni přisouzeny, činí částku 40 477 Kč. Tuto částku uložil odvolací soud uhradit žalobkyni žalovaným a vedlejším účastníkem na jeho straně ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). [adresa] plnění k přisouzeným nákladům vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.

28. Úspěšné žalobkyni pak odvolací soud s ohledem na ustanovení § 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení představují odměnu za dva úkony právní služby učiněné zástupcem žalobkyně, a to vyjádření k odvolání žalovaného a účast u odvolacího jednání dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) a písm. g) advokátního tarifu). Odměna za jeden úkon právní služby činí 3 140 Kč (§ 12 odst. 3, § 7 bod 2, bod 5 advokátního tarifu). Odměna za dva úkony právní služby činí 6 280 Kč, režijní náhrada na tyto dva úkony právní služby 2x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). K částce 6 880 Kč bylo třeba připočítat 21 % daň z přidané hodnoty, přičemž celkové náklady odvolacího řízení, které byly úspěšné žalobkyni vůči žalovanému a vedlejšímu účastníku na jeho straně přiznány, činí částku 8 325 Kč. Tuto částku uložil odvolací soud uhradit žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na jeho straně ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř.).

29. Pokud se jedná o výroky IV a V tohoto rozsudku, k těmto odvolací soud uvádí, že žalobkyně uhradila z žaloby soudní poplatek ve výši 2 699 Kč, a to přesto, že byla od úhrady soudního poplatku dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena (kromě soudního poplatku z částky 500 Kč, čehož je si odvolací soud vědom, nicméně pro přehlednost a srozumitelnost již tuto částku zahrnul do celkové částky bolestného, a promítl ji do výroku IV). Odvolací soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni ze žaloby ve výši 2 699 Kč (výrok V) a žalovanému, na kterého přešla poplatková povinnost (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) uložil, aby soudní poplatek z žaloby zaplatil České republice – Městskému soudu v Brně. Soudní poplatek ve výši 3 699 Kč představuje žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 2 699 Kč a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč z rozšířené žaloby o 9 565 Kč.

30. Pokud se jedná o výrok III rozsudku soudu prvního stupně, pak tento shledal odvolací soud jako věcně správný a ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. ho potvrdil.

Poučení