17 Co 525/2024 - 389

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Miluše Farské ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] [tituly před jménem] [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 3x 453 365,95 Kč, 3x 847 341,28 Kč, 302 243,96 Kč, 564 894,19 Kč a 4x 63 525 Kč, vše s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 7. 2024, č. j. 47 C 6/2023-297 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 104 616,60 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 453 365,95 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 24. 4. 2020 ve výši 10 % ročně do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku 847 341,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 24. 4. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku 453 365,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 7. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku 847 341,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 7. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku 453 365,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 10. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku 847 341,28 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 10. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč, částku 302 243,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 12. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku 564 894,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 12. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku ve výši 63 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 15. 9. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku ve výši 63 525 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 12. 2. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku ve výši 63 525 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 24. 11. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a částku 63 525 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 12. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 63 525 Kč od 22. 10. 2020 do 11. 2. 2021 (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 650 988 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Žalobkyně se zaplacení částky celkem 5 023 359,84 Kč s příslušenstvím domáhala z titulu nezaplaceného nájemného za nebytové prostory na adresách [adresa] (dále jen „[adresa]“) a [adresa] (dále jen „[adresa]“) za období leden–listopad 2020, a z titulu částek za správu uvedených budov za měsíce srpen až listopad 2020, s tím, že za předchozí období byly sjednané platby uhrazeny.

3. Soud I. stupně vzal za prokázané, že dne 22. 2. 2007 uzavřela žalovaná se žalobkyní nájemní smlouvu na nebytové prostory [adresa] o výměře 641,44 m2, sjednané nájemné 2 000 Kč + DPH za m2 ročně bylo splatné čtvrtletně se splatností 14 dní, dodatkem č. [hodnota] bylo nájemné zvýšeno na 2 460 Kč/m2 ročně + DPH a byla sjednána povinnost žalované hradit žalobkyni za správu pronajímané budovy částku 26 250 Kč měsíčně + DPH, dodatkem č. 6 [hodnota] k úpravě užívané plochy na 609,24 m2 s účinností od 14. 1. 2020. Dne 25. 8. 2010 uzavřela žalovaná se žalobkyní nájemní smlouvu na nebytové prostory [adresa] o výměře 1 138,67m2, sjednané nájemné 2 200 Kč/m2 ročně + DPH bylo splatné čtvrtletně se splatností 14 dní, dodatkem č. [hodnota] bylo nájemné zvýšeno na 2 460 Kč/m2 ročně + DPH a byla sjednána povinnost žalované hradit žalobkyni za správu pronajímané budovy částku 26 250 Kč měsíčně + DPH. K ukončení obou nájemních smluv došlo k 30. 11. 2020 na základě výpovědi žalované ze dne 27. 5. 2020. Fakturami (zaslanými žalované e-mailem) žalobkyně žalované vyúčtovala částky nájemného (včetně DPH) za jednotlivá období v souladu se smlouvami: za nájem budovy [adresa] částku 453 365,95 Kč za leden až březen 2020, splatnou 23. 4. 2020, 453 365,95 Kč za duben až červen 2020, splatnou 21. 7. 2020, 453 365,95 Kč za období červenec až září 2020, splatnou 21. 10. 2020 a 302 243,96 Kč za období říjen až listopad 2020, splatnou 25. 12. 2020, a za nájem budovy [adresa] částku 847 341,28 Kč za období leden až březen 2020, splatnou 23. 4. 2020, 847 341,28 Kč za období duben až červen 2020, splatnou 21. 7. 2020, 847 341,28 Kč za období červenec až září 2020, splatnou 21. 10. 2020 a 564 894,19 Kč za období říjen až listopad 2020, splatnou 25. 12. 2020. Dále žalobkyně žalované vyfakturovala za správu obou budov částku 63 525 Kč za srpen 2020, splatnou dne 14. 9. 2020, částka 63 525 Kč za září 2020, splatnou dne 21. 10. 2020, částku 63 525 Kč za říjen 2020, splatnou dne 23. 11. 2020 a částku 63 525 Kč za listopad 2020, splatnou dne 25. 12. 2020. Žalobkyně žalovanou vyzvala dopisem ze dne 19. 11. 2020 k úhradě dlužné částky. Žalovaná z e-mailu [e-mail] uvědomila žalobkyni, že přijala fakturu za únor 2020 a sdělila jí, že od příště lze faktury zasílat na email: [e-mail]. Dále vzal soud za prokázané, že předsedou představenstva žalované byl od 22. 6. 2015 do 30. 9. 2019 [tituly před jménem] [jméno FO], místopředsedou představenstva žalované byla od 23. 6. 2015 do 30. 9. 2019 [tituly před jménem] [jméno FO], členem představenstva žalované byl od 30. 9. 2019 do 13. 1. 2020 [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] byla členem představenstva od 30. 9. 2019. V období od 8. 9. 1999 do 30. 9. 2019 byli jménem žalované oprávněni jednat předseda a místopředseda představenstva samostatně, nebo člen představenstva společně s předsedou či místopředsedou představenstva. Podepisování jménem společnosti se dělo tak, že k vytištěnému nebo napsanému obchodnímu jménu společnosti připojil svůj podpis předseda a místopředseda představenstva samostatně, nebo člen představenstva společně s předsedou či místopředsedou představenstva. Předsedou představenstva žalobkyně v období od 19. 8. 2011 do 25. 3. 2020 byl [tituly před jménem] [jméno FO] a místopředsedou představenstva žalobkyně byla od 19. 8. 2011 do 3. 3. 2020 [tituly před jménem] [jméno FO]. V důsledku rozdělení odštěpením a sloučením, se část jmění rozdělované společnosti [právnická osoba]. (žalovaná) odštěpila a přešla na nástupnickou společnost [právnická osoba] (žalobkyně). Jak vyplývá z notářského zápisu sepsaného dne 13. 1. 2020, k tomuto datu byla společnost [právnická osoba] jediným akcionářem žalované. Předmětem podnikání žalované je činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Uvedená skutková zjištění soud považoval za dostatečná. Soud neučinil žádná zjištění z listin předložených žalovanou až dne 18. 6. 2023 (pozn. správně má být uvedeno 18. 6. 2024), když žalovaná přes poučení dle § 118a o.s.ř. neprokázala, že tyto důkazy nemohla předložit před koncentrací řízení (zvlášť s přihlédnutím k tomu, že sama žalovaná měla být signatářem předložených listin).

4. Právně soud I. stupně věc posoudil jako spor z nájemních smluv podle § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), s tím že nájemní smlouvy ve znění dodatků byly platně uzavřeny a žalovaná neuhradila sjednané nájemné a sjednané náklady za správu budovy, proto byla žaloba důvodná. Úrok z prodlení byl uplatněn důvodně na základě § 1968 a § 1970 (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když vždy v den následující po splatnosti faktur se žalovaná dostala do prodlení. Pouze ve vztahu k faktuře č. [číslo] za správu budov za období říjen 2020, u níž žalobkyně neprokázala odeslání žalované emailem na [e-mail], ale až jako přílohu výzvy k zaplacení ze dne 3. 2. 2021, odeslané dle podacího lístku dne 8. 2. 2021, soud vyšel ze zákonného předpokladu 3denní lhůty pro doručení zásilky, a až od toho data přiznal úrok z prodlení.

5. Soud I. stupně nepřisvědčil námitce neplatnosti nájemních smluv, vznesené žalovanou. Jednak se žalovaná smlouvami několik let řídila, nebytové prostory bez výhrad užívala a své závazky až do prosince 2019 řádně hradila (v případě platby za správu budov až do července 2020), navíc i z výpovědí smluv ze strany žalované, podaných dne 27. 5. 2020 bez udání důvodu, vyplývá, že žalovaná se smlouvami cítila být vázána. Z tohoto jednání žalované lze dovodit, že došlo k „dodatečnému“ schválení právního jednání. I pokud by nájemní smlouvy byly za žalovanou podepsány neoprávněným zástupcem (místopředsedkyní představenstva žalované [tituly před jménem] [jméno FO], která byla ve střetu zájmů), je třeba na ně pohlížet jako na právní jednání žalované, která výslovně i konkludentně projevila vůli být smlouvami vázána. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“) v § 54 a násl. upravuje střet zájmů způsobem, dle nějž je kontrahující člen voleného orgánu povinen svůj střet zájmů oznámit. Samotná funkce člena statutárního orgánu ve společnosti, s níž je kontrahováno, však nezavdává záminku pro notifikační povinnost. To se vztahuje i na uzavření smluv [adresa] mezi žalobkyní a žalovanou, kdy informace o funkcích [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] i [tituly před jménem] [jméno FO] současně v žalobkyni i v žalované byly zapsány v obchodním rejstříku a dle § 121 odst. 2 o.z. se s touto informací měla žalovaná možnost seznámit. Nadto obě společnosti měly více akcionářů i členů statutárních orgánů, z nichž několik osob bylo zcela totožných, a byla zde tedy vzájemná kontrola více osob, kterým zjevně muselo být a bylo známo, že členové statutárních orgánů žalobkyně a žalované jsou tytéž osoby. Za žalovanou podepisovala smlouvu [tituly před jménem] [jméno FO] jako místopředsedkyně představenstva s právem samostatně jednat a stejná osoba byla zároveň místopředsedkyní představenstva žalobkyně. Jediným členem představenstva žalované byl [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], jedinou [Anonymizováno] žalované byla [jméno FO], předsedou představenstva obou společností byl v rozhodné době [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Orgány žalované i žalobkyně byly obsazeny totožnými osobami, které jednaly ve vzájemné shodě (v podstatě se jednalo o rodinný podnik). Lze proto uzavřít, že právní jednání bylo orgány žalované (tj. dozorčí radou a představenstvem) bez zbytečného odkladu schváleno ve smyslu § 440 o.z.

6. O náhradě nákladů rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 650 988 Kč: soudní poplatek 251 168 Kč a náklady zastoupení advokátem, tj. odměna dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši po 28 420 Kč za 11 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, porada s klientem dne 21. 3. 2023 a ze dne 17. 6. 2024, účast na jednání dne 23. 5. 2023, 16. 4. 2024, 11. 6. 2024, 18. 7. 2024, odvolání proti usnesení o zastavení řízení, nahlédnutí do spisu dne 24. 6. 2024 s ohledem na nově založené důkazy, vyjádření žalobkyně k výzvě soudu dne 28. 6. 2024) a ve výši 14 210 Kč za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 a.t. (předžalobní výzva), 12 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a 21 % DPH ve výši 69 390,30 Kč.

7. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Uvedla, že předmětné nájemní smlouvy žalovanou nezavazují z důvodu střetu zájmů členů statutárních orgánů a nesplnění notifikační povinnosti, případně že sjednané nájemné nebylo v takové výši, jak tvrdila žalobkyně. V době uzavření smluv byly žalobkyně i žalovaná fakticky i právně ovládány stejnými osobami: předsedou představenstva obou společností byl [tituly před jménem] [jméno FO], místopředsedkyní představenstva obou společností byla [tituly před jménem] [jméno FO], členem představenstva žalobkyně i žalované byl [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] a jediným členem dozorčí rady žalobkyně i žalované byla [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] byli v době uzavření nájemní smlouvy i akcionáři žalované, přičemž na základě smlouvy o koupi akcií ze dne 1. 7. 2019 ve znění dodatku ze dne 24. 9. 2019 prodali 100 % akcií žalované švýcarské společnosti [právnická osoba] Nájemní smlouvy za žalovanou podepsala [tituly před jménem] [jméno FO], která byla ve zjevném střetu zájmů a nesplnila svou notifikační povinnost ve smyslu § 54 ZOK. Z § 437 odst. 1 o.z. vyplývá nepřípustnost zastoupení osobou, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, přičemž pokud je tímto způsobem zástupčí oprávnění překročeno, je pro zastoupeného závazné pouze za předpokladu, že jej ve smyslu § 440 odst. 1 o.z. dodatečně a bez zbytečného odkladu schválil. Vznik notifikační povinnosti není vázán na vědomost samotné obchodní korporace o tom, že ke střetu zájmů u členů jejích orgánů může dojít (nebo došlo), ale výlučně na vědomost příslušného člena statutárního orgánu. Tedy ani povědomí žalované o možném střetu zájmu nezbavilo [tituly před jménem] [jméno FO] notifikační povinnosti, [tituly před jménem] [jméno FO] však žádné kroky ke splnění své notifikační povinnosti neučinila. Navíc i další osoby ([jméno FO] jako členka dozorčí rady, [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] jako člen představenstva) měly osobní zájmy rozporné se zájmy žalované, proto nemohly nezávisle posoudit, zda uzavřením smlouvy mohou být zasaženy zájmy žalované. Dle rozhodnutí Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka] není-li třetí osoba v dobré víře, není zastoupený jednáním zástupce vázán, může je však v souladu s § 440 o.z. dodatečně schválit (ratihabovat). Žalobkyně nepochybně v dobré víře nebyla, a jelikož se žalovaná svým neschválením jednání [tituly před jménem] [jméno FO] neplatnosti daného jednání dovolala, nemůže být nájemními smlouvami vázána. Jestli soud I. stupně uvádí, že žalovaná výslovně i konkludentně projevila vůli být danými nájemními smlouvami vázána (když předmět nájmu užívala, hradila za něj nájemné, a nakonec nájemní smlouvy řádně vypověděla), pomíjí, že žalovaná tak činila pouze na podkladě rozhodnutí osob ve statutárním a kontrolním orgánu jednajících ve střetu zájmů. Platby nájemného byly uskutečněny přímo [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná v průběhu ovládání totožnými osobami ani nemohla projevit žádnou vůli. Žalovaná se vůči smlouvám ohradila bezprostředně poté, co došlo ke změně vedení společnosti. Dříve nemohla žalovaná vyslovit s nájemními smlouvami nesouhlas. K dodatečnému schválení ve smyslu § 440 o.z. proto nedošlo. Soud I. stupně se též nedostatečně vypořádal s důkazními návrhy žalované učiněnými na jednáních dne 18. 6. 2024 a 18. 7. 2024, tedy s tvrzeními žalované, že ke zvýšení nájemného prostřednictvím dodatku č. [hodnota] došlo ex post a že došlo také k uzavření dodatku č. [hodnota] ze dne 17. 12. 2019, kterým byla výše nájemného opět snížena. Žalovaná prokázala, proč nemohla tyto důkazy uplatnit dříve: zejména proto, že je neměla (a nemohla mít) k dispozici. Dodatky uzavřela za žalobkyni [tituly před jménem] [jméno FO] a za žalovanou [tituly před jménem] [právnická osoba], tehdejší předseda představenstva jediného akcionáře žalované. Tyto osoby však v současné době nepůsobí v žádné z dotčených společností, proto ani nebyly vyrozuměny o potřebě předložení důkazů pro podporu tvrzení žalované. Dodatky byly nejspíše odcizeny bývalou účetní žalované paní [jméno FO], s níž byl ukončen pracovní poměr, a která posléze připravovala podklady pro podání žaloby v této věci. Případně mohl být dodatek ze sídla žalované vynesen [orgán] v rámci domovní prohlídky. Skutečnosti týkající se uzavírání dodatků i okolnosti, které odůvodňují předložení dodatků žalovanou až po koncentraci řízení, by mohly osvětlit svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] a paní [jméno FO], které však soud zamítl, ač je žalovaná uplatnila po výzvě soudu dle § 118a odst. 1 o.s.ř. Navíc při jednání dne 18. 7. 2024 soud veškeré další důkazy zamítl pro nadbytečnost (tedy z jiného důvodu, než je uvedeno v rozsudku), ač podmínky pro zamítnutí důkazů pro nadbytečnost splněny nebyly. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích I. a III. zrušil, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že představenstvo projevuje vůli společnosti, a skutečnost, že členy představenstva žalobkyně i žalované byly stejné osoby, není protiprávní. Výklad žalované by vedl k vyloučení jakékoliv možnosti jednání s majetkově či personálně propojenými obchodními partnery. Platby nájemného byly prováděny členy představenstva žalované, kteří projevovali vůli žalované ve smyslu § 435 ZOK. Žalovaná i přes údajná zjištění závažného protiprávního jednání hradila v souladu se smlouvami částky za správu a provoz budov až do srpna 2020 a ve výpovědi nájemních smluv uvedla jako důvod výpovědi „vzhledem k intenzivnímu nárůstu kmenových zaměstnanců již nemáme vhodné prostory“, a až když se žalobkyně začala domáhat úhrad, začala žalovaná namítat neplatnost smluv. I kdyby notifikační povinnost v dané věci byla dána, byla splněna, když osoby projevující vůli žalované a žalobkyně i členové jejich dozorčích orgánů byly tytéž osoby (a po uzavření smluv po dobu více než 12 let proti plnění smluv nikdo z nich ničeho nenamítal). [tituly před jménem] [jméno FO] byla až do [datum] členkou představenstva žalované a nejméně do června 2024 [funkce], uvedenou na webových stránkách žalované. Pokud jde o důkazy předložené po koncentraci řízení, odvolací námitky žalované jsou nesouladné s právní úpravou. Dne [datum] byl u Obv. soudu pro [adresa] zahájen skutkově obdobný spor sp. zn. [spisová značka], v něm těsně před vyhlášením rozhodnutí odvolacího soudu [tituly před jménem] [jméno FO] „objevila“ a soudu zaslala neznámé dodatky, odvolací soud je s ohledem na koncentraci řízení a na poučení dle § 119a o.s.ř. odmítl provést. V obou sporech přitom žalovanou až do září 2023 zastupoval člen představenctva [tituly před jménem] [adresa], který musel z pozice advokáta informovat [tituly před jménem] [jméno FO] o vedení řízení a vyžádat si od ní relevantní dokumentaci. [jméno FO] [tituly před jménem] [právnická osoba], jako skutečný majitel žalované od nabytí akcií žalované společností [právnická osoba] do března 2023, který měl „nalezené“ dodatky podepsat, nic proti „nesprávné výši nájemného“ nenamítal. Žalovaná neobjasnila, proč dodatky měla zcizit bývalá zaměstnankyně [jméno FO], ani v tomto směru nepodala žádný podnět příslušným orgánům. Obdobně je vykonstruované tvrzení, že by snad sporné důkazy odnesl [orgán] při domovní prohlídce, když navzdory tomu měla nyní [tituly před jménem] [jméno FO] tyto důkazy najít v šanonech. I během mimosoudního jednání před zahájením sporu mohla žalovaná sporné důkazy nalézt nebo namítnout spornou výši nájemného, v přípise ze dne [datum], (provedeném k důkazu) však naopak uvedla, že žádá, aby bylo fakturované nájemné sníženo o částku odpovídající počtu dní, po které nemohl nájemce prostory ve smluveném rozsahu užívat, a poté je připravena vyúčtování uhradit. Je tedy zřejmé, že se výší nájmu zabývala, ale nic o nesprávné výši ve smyslu sporných dodatků netvrdila (přitom jedním ze členů statutárního orgánu žalované byla v té době [tituly před jménem] [jméno FO]). Lze poukázat na rozhodnutí Nejv. soudu sp. zn. [spisová značka], dle nějž není důvodem k prolomení koncentrace řízení, jestliže účastník do doby koncentrace určité listiny nedohledal ve svém archivu, do něhož má neomezený přístup. Poučení dle § 118a o.s.ř. bylo uplatněno ve vztahu k žalobkyni (ohledně prokázání doručení sporných faktur), nemohlo proto prolomit koncentraci řízení ve vztahu k žalované. Též nedošlo k dvojímu odůvodnění zamítnutí sporných důkazů, zamítnutí při jednání bylo jen stručné a podrobně bylo zdůvodněno v písemném vyhotovení rozsudku, je přitom zřejmé, že nedošlo k rozhodnutí o neprovedení důkazů ve smyslu § 120 o.s.ř., ale soud posuzoval sporné důkazní návrhy z pohledu § 118b o.s.ř. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

9. Žalovaná reagovala replikou, v níž zopakovala svá tvrzení o potenciálním střetu zájmů v době uzavření nájemních smluv, uvedla, že obsah nájemních smluv je výrazně v neprospěch žalované (zejména výše nájmu). Střet zájmů měl být bez dalšího řešen splněním notifikační povinnosti [tituly před jménem] [jméno FO]. Na to, že představenstvo žalované za žalovanou hradilo nájemné, nelze hledět jako na ratihabici uzavření nájemních smluv, neboť žalovaná těžko mohla projevit odlišnou vůli a vyslovit nesouhlas předtím, než došlo k převodu akcií žalované na [právnická osoba] předtím, než byl [tituly před jménem] [jméno FO] odvolán z funkce člena statutárního orgánu žalované. [tituly před jménem] [jméno FO] ke splnění své notifikační povinnosti neučinila ničeho, proto nájemní smlouvy zavazují přímo [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud šlo o včasnost předložení sporných důkazů, tak ačkoli [tituly před jménem] [jméno FO] i po svém odvolání z představenstva žalované nadále v žalované působila jako „[funkce]“, nijak se nepodílela na průběhu soudního řízení. Žalovaná má cca [číslo] zaměstnanců a spolupracujících osob, a nemůže s každým z nich konzultovat probíhající soudní řízení. S [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl postup soudního řízení konzultován až do okamžiku, kdy žalovaná začala hledat potenciálně uzavřené dodatky k nájemním smlouvám, které následně [tituly před jménem] [jméno FO] žalované předložila. Dodatky k nájemním smlouvám se v archivu žalované nenacházely, proto naplňují výjimku z koncentrace řízení. Důkazy výslechem svědků žalovaná označila až poté, co byla při jednání soudu dne 18. 7. 2024 poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k tomu, že důkazy předložené při jednání dne 18. 6. 2024 nemohla předložit před koncentrací řízení. Žalovaná opět zdůraznila rozdíl mezi tím, jak bylo neprovedení dalších důkazů odůvodněno při jednání a v odůvodnění napadeného rozsudku.

10. Žalobkyně reagovala dalším vyjádřením. Zdůraznila, že [tituly před jménem] [jméno FO] nebyla řadovým zaměstnancem žalované, ale byla do 13. 4. 2021 členem představenstva žalované, následně nejméně do poloviny roku 2023 „[funkce]“ a nejméně do poloviny roku 2024 „[funkce]“ žalované, byla to ona, kdo za žalovanou podepisoval předmětné nájemní smlouvy, proto žalovaná z povahy věci musela zjišťovat v souvislosti s tímto řízením informace od [tituly před jménem] [jméno FO]. Případnější než rozhodnutí Nejv. soudu sp. zn. 20 Cdo 1170/2001, na něž odkazuje žalovaná, je proto v tomto směru rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 1835/2010. [jméno FO] byla dlouholetou loajální zaměstnankyní žalované (až do května 2022), a obvinění, že měla odcizit žalované sporné dodatky smluv, počítač, atd. jsou nepodložená a nevěrohodná, může jít o trestný čin křivého obvinění. K prolomení koncentrace nedošlo a neprovedené důkazy byly řádně zamítnuty.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a po částečném zopakování a doplnění dokazování úplným výpisem z obchodního rejstříku žalované, Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě č. [hodnota] („[adresa]“) a Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě č. [číslo] („[adresa]“), Výpovědí Smlouvy „[adresa]“ ze dne 27. 5. 2020 a Výpovědí Smlouvy „[adresa]“ ze dne 27. 5. 2020, kvalifikovanou výzvou k zaplacení ze dne 19. 11. 2020 a odpovědí na kvalifikovanou výzvu ze dne 26. 1. 2021 dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Úplným výpisem z obchodního rejstříku žalované bylo prokázáno, že od 30. 9. 2019 do 1. 6. 2022 byl předsedou představenstva žalované [tituly před jménem] [jméno FO], místopředsedou představenstva žalované byl od 30. 9. 2019 do 13. 1. 2020 [tituly před jménem] [jméno FO] a od 13. 1. 2020 [jméno FO] (ta byla již od 30. 9. 2019 členem představenstva, a později od 1. 6. 2022 do 4. 11. 2022 předsedou představenstva). [tituly před jménem] [jméno FO] byl členem představenstva žalované od 30. 9. 2019 do 13. 1. 2020, [tituly před jménem] [jméno FO] byla členem představenstva žalované od 30. 9. 2019 do 13. 4. 2021, dále byl členem představenstva od 7. 4. 2021 [tituly před jménem] [jméno FO]. Od 30. 9. 2019 došlo rovněž k obměně dozorčí rady žalované – členem dozorčí rady se od tohoto data stal [tituly před jménem] [jméno FO], který se stal předsedou dozorčí rady od 13. 1. 2020, od 13. 1. 2020 byl členem dozorčí rady [tituly před jménem] [jméno FO], který byl místopředsedou dozorčí rady od 14. 4. 2020 do 7. 4. 2021, a od 14. 4. 2020 do 7. 4. 2021 byl předsedou dozorčí rady [jméno FO].

13. Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě č. [hodnota] („[adresa]“) a Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě č. [hodnota] („[adresa]“) bylo prokázáno, že oba dva dodatky byly podepsány dne 24. 9. 2018, a zvýšení nájemného v nich byla sjednáno s účinností od 1. 10. 2018.

14. Výpovědí Smlouvy „[adresa]“ ze dne 27. 5. 2020 a Výpovědí Smlouvy „[adresa]“ ze dne 27. 5. 2020 bylo prokázáno, že obě výpovědi byly podepsány místopředsedkyní představenstva žalované [jméno FO]. Výpovědi byly bez udání výpovědního důvodu, nicméně žalovaná ve výpovědích poukázala na intenzivní nárůst kmenových zaměstnanců a s tím související nedostatek pracovních prostor.

15. Kvalifikovanou výzvou k zaplacení ze dne 19. 11. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek mj. z nájemních smluv „[adresa]“, a to jak nájemného, tak plateb za správu budov, ve výzvě je podrobně uvedena výše sjednaného nájemného i výše plateb za správu budov (ve výši odpovídající částkám uvedeným v Dodatcích č. [hodnota] ze dne [datum]). Odpovědí na kvalifikovanou výzvu ze dne 26. 1. 2021 bylo prokázáno, že žalovaná (zastoupená advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem]) v reakci na tuto výzvu poukázala na to, že nemohla užívat prostory o rozloze 32,3 m2 v budově na adrese [adresa] na počátku roku 2020, a proto požádala o snížení fakturovaného nájemného o odpovídající částku, s tím, že po upravení vyúčtování nájemného je připravena je uhradit.

16. Skutkový stav zjištěný soudem I. stupně tedy doplnil odvolací soud o shora uvedená skutková zjištění, a takto doplněný skutkový stav považoval pro rozhodnutí za dostatečný.

17. Pokud šlo o důkazní návrhy učiněné žalovanou až dne 11. 6. 2024 (výslech svědkyně [jméno FO]) a dne 18. 6. 2024 (výslech svědkyně [jméno FO], e-mailová komunikace s paní [jméno FO], dodatky smluv ze dne 17. 12. 2019 a „dodatek č. [hodnota]“) k těm soud v tomto řízení nemohl přihlédnout, neboť byly uplatněny v rozporu s § 118b odst. 1 o.s.ř., aniž by šlo o výjimky uvedené v poslední větě § 118a odst. 1 písm. b) o.s.ř.

18. Ze spisu se podává, že při jednání soudu I. stupně dne 16. 4. 2024 bylo provedeno dokazování a před skončením jednání bylo účastníkům poskytnuto poučení dle § 118b o.s.ř. (o koncentraci řízení), zároveň i předvolání k tomuto jednání (vzor osř 027) poučení o koncentraci řízení obsahovalo. Po poskytnutém poučení před skončením jednání žalovaná navrhla důkaz znaleckým posudkem o obvyklé výši nájemného a učinila sporným, že jí byly předloženy faktury, jejichž úhrady se žalobkyně domáhá. Soud proto poskytl poučení žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ve vztahu k otázce doručení faktur, a poskytl jí za tímto účelem lhůtu 15 dnů. Při dalším jednání dne 11. 6. 2024, kdy byly důkazy označené žalobkyní v poskytnuté lhůtě provedeny, zástupce žalované navrhl doplnit dokazování výslechem svědkyně [jméno FO] s odůvodněním, že tato svědkyně disponuje dalšími listinami významnými pro předmět řízení. Tento návrh na výslech svědkyně byl zamítnut pro nadbytečnost, a (dle zvukového záznamu z jednání) též s odůvodněním, že je již po koncentraci řízení, a navíc účastník nemůže nahrazovat svá tvrzení návrhem na výslech svědka. Při jednání soudu dne 18. 6. 2024 žalovaná dále navrhla důkaz výslechem svědkyně [jméno FO], další emailovou komunikaci se svědkyní [jméno FO] a dalšími dodatky k nájemním smlouvám (jimiž mělo být prokázáno nyní nově uplatněné tvrzení, že byly zrušeny dodatky č. [hodnota], tzn. došlo opět ke snížení nájemného). Při dalším jednání dne 18. 7. 2024 soud poskytl žalované poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy k tomu, že důkazy předložené při jednání dne 18. 6. 2024 nemohla předložit před koncentrací řízení, na to žalovaná uvedla, že osoba jednající za žalobkyni, pravděpodobně [jméno FO], listiny záměrně zatajila, a k tomu označila jako důkaz výslech [jméno FO], [jméno FO] a komunikaci mezi nimi. Žalovanou nově navržené listinné důkazy byly doručeny soudu I. stupně dne 17. 6. 2024 z datové schránky [tituly před jménem] [jméno FO].

19. Odvolací soud na základě shora uvedeného konstatuje, že účinky koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. v dané věci nastaly skončením jednání dne 16. 4. 2024. Koncentrace řízení byla tzv. „prolomena“ (ve smyslu § 118b odst. 1 poslední věta o.s.ř.) pouze ve vztahu k otázce doručení faktur, když v tomto směru bylo poskytnuto poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobkyni. V souladu s judikaturou Nejv. soudu (srov. rozsudek sp. zn. 29 Cdo 604/2012 ze dne 27. 6. 2013) v rozsahu, v němž skutková tvrzení a důkazy doplňuje na základě poskytnutého poučení jedna strana sporu i poté, co nastala koncentrace řízení, může doplnit tvrzení a označit důkazy i strana druhá. Nová tvrzení a důkazní návrhy uplatněné žalovanou při jednání dne 11. 6. 2024, a následně dne 18. 6. 2024, se však netýkaly doručení faktur, ale údajného snížení nájemného. Jednalo se proto o nová tvrzení a důkazy, jež nespadají pod žádnou z výjimek uvedených v poslední větě § 118b odst. 1 o.s.ř., když k těmto skutečnostem (k podpisu listin) mělo dojít již v letech 2019 a 2020.

20. Rovněž nejde o skutečnosti a důkazy, které žalovaná nemohla bez své viny dříve uplatnit. Pokud v souvislosti se sporem založeným na nájemních smlouvách a jejich dodatcích, jež za žalovanou podepsala [tituly před jménem] [jméno FO] (dříve místopředsedkyně představenstva žalované, poté do 13. 4. 2021 členka představenstva žalované, a následně, ještě i v průběhu tohoto soudního řízení, zaměstnankyně žalované na pozici „[funkce]“ – což žalovaná nezpochybňuje, viz replika žalované z 18. 2. 2025), žalovaná (její právní zástupce) [tituly před jménem] [jméno FO] předtím, než nastaly účinky koncentrace řízení, nekontaktovala a nezjistila od ní včas relevantní skutečnosti o uzavřených smlouvách, dodatcích, výši nájemného, atd., jde tato pasivita k tíži žalované, která tím z procesního hlediska zavinila, že příslušná tvrzení a důkazy neposkytla soudu včas. Skutečnosti a důkazy uplatněné v červnu 2024 nelze považovat za „prostředky a fakta, o jejichž existenci účastník v době koncentrace nemohl vědět, i kdyby vynaložil veškeré rozumné úsilí k jejich zajištění“ ve smyslu rozhodnutí Nejv. soudu sp. zn. 20 Cdo 1170/2001. Dotázat se v souvislosti se sporem o nájemné na rozhodné skutečnosti vedoucí zaměstnankyně, která nájemní smlouvy podepisovala, je zcela rozumné úsilí, které by účastník (zejména je-li kvalifikovaně zastoupen advokátem) měl vyvinout a lze je na něm požadovat. Námitky, že dodatky smluv mohly být zabaveny [orgán] nebo odcizeny účetní paní [jméno FO], byly zcela bezpředmětné za situace, kdy tyto listiny (či přinejmenším jejich kopie) měla k dispozici a mohla o nich informovat právního zástupce žalované již dříve [tituly před jménem] [jméno FO]. Nadto, pokud měl sporné dodatky smluv za žalovanou uzavřít [tituly před jménem] [právnická osoba], mohla žalovaná informace o uzavření dodatků a o tom, kam byly dále uloženy, získat i od něj (na něj se mohla žalovaná obrátit jako na osobu, jež za ni byla v minulosti oprávněna uzavírat smlouvy).

21. Poučení podle § 118a o.s.ř., jež bylo žalované soudem poskytnuto dne 18. 7. 2024, se týkalo výhradně prokazování včasnosti tvrzení a důkazů uplatněných dne 11. 6. 2024 a 17. 6. 2024. Jestliže žalovaná po tomto poučení uvedla, že [jméno FO] listiny záměrně zatajila, potom i kdyby k tomuto tvrzení soud provedl dokazování (a tvrzení by bylo prokázáno), nic by to neměnilo na tom, že se žalovaná při formulaci své procesní obrany mohla kdykoliv dříve obrátit na [tituly před jménem] [jméno FO], jež jí mohla příslušné informace i listiny poskytnout, případně i na [tituly před jménem] [právnická osoba].

22. Soud k tvrzením a důkazům označeným žalovanou až po koncentraci řízení nemohl přihlížet podle § 118b odst. 1 poslední věta o.s.ř. Zamítl-li soud I. stupně při jednání provedení všech dalších navržených důkazů „pro nadbytečnost“, nevyjádřil tím sice správně důvod, pro nějž důkazy uplatněné až po koncentraci nebude provádět, to však nebylo na újmu práv žalované, když důvod svého postupu a náhled na koncentraci řízení soud blíže objasnil jak při jednání (viz zvukové záznamy z jednání), tak v odůvodnění napadeného rozsudku. Zamítnutí pro nadbytečnost se potom vztahuje k dalším důkazním návrhům, jako byl např. znalecký posudek ke stanovení obvyklé výše nájemného.

23. Pokud jde o právní hodnocení prokázaného skutkového stavu, odvolací soud zdůrazňuje, že obě nájemní smlouvy byly uzavřeny před nabytím účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (smlouva „[adresa]“ dne 22. 2. 2007 a smlouva „[adresa]“ dne 25. 8. 2010). Jedná se o nájemní smlouvy na dobu neurčitou uzavřené podle zákona č. 116/1990 Sb. o nájmu a podnájmu nebytových prostor, jež se ode dne 1. 1. 2014 s ohledem na ustanovení § 3074 odst. 1 o.z. řídí občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., včetně ustanovení § 2302 a násl. (§ 2312 o.z. dává stranám možnost nájem vypovědět v šestiměsíční výpovědní době).

24. Vzhledem k datu uzavření nájemních smluv se na ně při jejich uzavření nemohlo vztahovat ustanovení § 54 ZOK (účinného od 1. 1. 2014) o notifikační povinnosti a vliv možného střetu zájmů na platnost nájemních smluv bylo třeba posuzovat z pohledu dřívější právní úpravy (zejména zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, dále jen „obch. zák.“), což soud I. stupně neučinil. Za účelem předvídatelnosti rozhodnutí proto odvolací soud tuto skutečnost účastníkům předestřel a umožnil jim, aby se k ní vyjádřili. Žalovaná uvedla, že ani dle předcházejících právních předpisů nemohly být zájmy zástupce v rozporu se zájmy zastoupeného, a odkázala na § 196 a § 196a obch. zák., z nichž dle žalované vyplývá neplatnost nájemních smluv. Žalobkyně naopak uvedla, že předchozí právní úprava byla benevolentnější, § 196a obch. zák. se nevztahoval na nájemní smlouvy, na věc by se dal aplikovat § 65 obch. zák., ten ovšem nepostihoval případné nedostatky neplatností, ale jen možným regresem vůči statutárnímu orgánu jednajícímu v rozporu se zájmem společnosti.

25. Odvolací soud konstatuje, že k datu uzavření nájemních smluv bylo porušení zákazu konkurence člena představenstva upraveno v § 196 obch. zák., a to tak, že nemělo za následek neplatnost předmětného právního jednání, ale mělo důsledky uvedené v § 65 obch. zák. (tedy možnost dotčené společnosti uplatnit určité nároky vůči členovi představenstva, který zákaz porušil). Další opatření proti konfliktu zájmů obsahoval § 196a obch. zák., toto ustanovení se však vztahovalo jen na určité druhy smluvních vztahů, nikoli na nájemní smlouvy. Konkrétně § 196a odst. 3 obch. zák., jehož se dovolávala žalovaná, dopadal na smlouvy, jimiž společnost nabývala majetek nebo majetek převáděla, pokud nešlo o nabytí nebo zcizení majetku v rámci běžného obchodního styku – ustanovení se tedy nevztahovalo na smlouvy nájemní, neboť jejich předmětem není převod majetku, ale úplatné užívání předmětu nájmu.

26. Ze shora uvedeného vyplývá, že nájemní smlouvy tak, jak byly v letech 2007 a 2010 uzavřeny (tedy se sjednaným nájemným ve výši 2 000 Kč/m2/ročně u smlouvy [adresa] a ve výši 2 200 Kč/m2/ročně u smlouvy [adresa]) nemohly být z důvodu potenciálního střetu zájmů [tituly před jménem] [jméno FO] neplatné dle ustanovení obch. zák., a nevztahovala se na ně ani povinnost notifikace dle § 54 ZOK. (Pozn. dle původních nájemních smluv by výše nájemného včetně DPH činila u smlouvy [adresa] pro rozlohu prostor 609,24 m2 částku 122 863,40 Kč/měsíc, tedy za rozhodné období leden – listopad 2020 částku 1 351 497,40 Kč, a u smlouvy [adresa] pro rozlohu prostor 1 138,67 m2 částku 252 594,96 Kč/měsíc, tedy za rozhodné období leden – listopad 2020 částku 3 031 139,54 Kč – v těchto částech by byla žaloba důvodná bez ohledu na platnost či neplatnost dodatků nájemních smluv ze dne 24. 9. 2018).

27. Námitky týkající porušení § 54 ZOK (nesplnění povinnosti notifikace) mohly být významné až ve vztahu k dodatkům č. [hodnota] nájemních smluv ze dne 24. 9. 2018, jimiž došlo ke zvýšení nájemného a ke sjednání úhrad za správu nemovitostí s účinností od 1. 10. 2018.

28. Městský soud v [adresa] již v obdobném sporu, týkajícím se týchž účastníků a nájemní smlouvy uzavřené mezi nimi v r. 2016 (spor byl veden u Obv. soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a později pod sp. zn. [spisová značka] kdy Městský soud v [adresa] rozhodl rozsudkem ze dne 27. 6. 2024), uvedl, že zákonná notifikační povinnost (§ 54 a násl. ZOK) vzniká členovi voleného orgánu v okamžiku, kdy se dozví, že při výkonu jeho funkce může dojít ke střetu zájmů, což je i případ, kdy dodatky k nájemní smlouvě za žalovanou podepisovala [tituly před jménem] [jméno FO] (jako místopředsedkyně představenstva s právem samostatně jednat), jež byla zároveň místopředsedkyní představenstva žalobkyně. Podle § 159 odst. 1 o.z. měla [tituly před jménem] [jméno FO] povinnost loajality k oběma obch. korporacím, šlo proto o střet zájmů ve smyslu § 54 odst. 1 ZOK a [tituly před jménem] [jméno FO] stíhala notifikační povinnost (tj. povinnost oznámit tuto skutečnost bez zbytečného odkladu orgánu, jehož byla členem, tzn. představenstvu, a kontrolnímu orgánu, tzn. dozorčí radě), přestože tyto skutečnosti vyplývají z obch. rejstříku. V případě porušení povinnosti člena statutárního orgánu obchodní korporace informovat o (možném) střetu zájmů podle § 54 odst. 1, 2 ZOK brání existující rozpor zájmů tohoto člena statutárního orgánu se zájmy obchodní korporace tomu, aby za obchodní korporaci právně jednal, a na jednání takového člena statutárního orgánu dopadá ustanovení § 437 o. z. se všemi důsledky z toho plynoucími (srov. usnesení Nejv. soudu sp. zn. 29 Cdo 4384/2015). Při tomto závěru (tedy že [tituly před jménem] [jméno FO] jednala za žalovanou ve střetu zájmů a na toto jednání dopadá ustanovení § 437 o.z.) je pak třeba se dále zabývat tím, zda došlo k dodatečnému schválení (ratihabici) předmětného právního jednání.

29. Jelikož člen statutárního orgánu není smluvním zástupcem, budou se pravidla pro dodatečné schválení řídit ustanovením § 440 o. z., nikoliv (i) ustanovením § 446 o. z. (výjimku může představovat situace, kdy člen statutárního orgánu bude jednat jako zmocněnec v souladu s § 164 odst. 2 in fine o. z. a překročí plnou moc). Ustanovení § 431 o. z. nelze na překročení zástupčího oprávnění členem statutárního orgánu právnické osoby aplikovat (srov. rozsudek Nejv. soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017, publikovaný jako R 37/2020). Dále viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1640/2022, publikovaného pod R 54/2023, dle nějž 1) jedná-li zástupce, jehož zájmy jsou ve střetu se zájmy zastoupeného, je tímto jednáním zastoupený vázán vždy, bylali třetí osoba (s níž zástupce jednal) v dobré víře, že zástupci svědčí zástupčí oprávnění (že mezi zájmy zástupce a zájmy zastoupeného není rozpor, popř. že existující rozpor neomezuje zástupčí oprávnění zástupce), 2) není-li třetí osoba v dobré víře, není zastoupený jednáním zástupce vázán; může je však v souladu s § 440 o. z. dodatečně schválit (ratihabovat) a 3) nedostatku zástupčího oprávnění zástupce (způsobeného nedovoleným střetem zájmů) se zastoupený dovolá ve smyslu § 437 odst. 2 věty první o. z. tím, že právní jednání bez zbytečného odkladu dodatečně neschválí.

30. V daném případě lze vycházet z toho, že žalobkyně v dobré víře o zástupčím oprávnění [tituly před jménem] [jméno FO] nebyla, vzhledem k tomu, že osoba, jež předmětné dodatky nájemních smluv uzavírala za žalobkyni ([tituly před jménem] [jméno FO]), vykonávala současně funkci předsedy představenstva v žalobkyni i v žalované, a stejně jako [tituly před jménem] [jméno FO] byl i on akcionářem žalované. Zůstávala zde však možnost ratihabice dodatků podle § 440 o.z.

31. O.z. přitom neupravuje formu dodatečného schválení podle § 440 o.z., toto schválení proto může mít i „podobu“ plnění závazků převzatých za právnickou osobu neoprávněným zástupcem (viz usnesení Nejv. soudu č.j. 26 Cdo 2799/2024-432 ze dne 18. 12. 2024, odst. 34. a 35.).

32. V daném případě žalovaná dodatečně a bez zbytečného odkladu schválila uzavření dodatků nájemních smluv ze dne 24. 9. 2018 tím, že platila nájemné zvýšené dle těchto dodatků počínaje dnem 1. 10. 2018 až do konce roku 2019, a částky za správu nemovitostí sjednané těmito dodatky až do července 2020. K námitce žalované, že nemohla projevit jinou vůli, dokud byly její orgány obsazeny stejnými osobami jako orgány žalobkyně, odvolací soud poukazuje na skutečnost, že platby pokračovaly i poté, co došlo v r. 2019 k prodeji akcií žalované a k následné změně v obsazení jejích statutárních orgánů dne 30. 9. 2019, po níž zůstali [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] jen řadovými členy představenstva žalované (z toho [tituly před jménem] [jméno FO] pouze do 13. 1. 2020), a obsazení dalších funkcí v představenstvu (včetně pozic předsedy a místopředsedy) i v dozorčí radě žalované se změnilo. Proti platnosti či závaznosti nájemních smluv a požadované výši nájemného nic nenamítla ani nová místopředsedkyně představenstva žalované [jméno FO], když nájemní smlouvy za žalovanou vypověděla (vycházela tedy z toho, že smlouvy jsou platné a pro žalovanou závazné) dne 27. 5. 2020. Ještě v odpovědi ze dne 26. 1. 2021 na kvalifikovanou výzvu k zaplacení, v níž byla uvedena konkrétní sjednaná jednotková výše nájemného i částky za správu budov, žalovaná proti výši sjednaných částek nic nenamítala (namítla jen nemožnost užívání části prostor [adresa] v rozsahu 32,3 m2 – nájemné za tuto část prostor však nebylo za rozhodné období fakturováno ani žalováno). Tím vším je proto potvrzeno, že k ratihabici (ve smyslu § 440 o.z.) zvýšení nájemného a sjednání dalších plateb uvedených v dodatcích nájemních smluv s účinností od 1. 10. 2018 došlo, když žalovaná projevovala vůli být dodatky nájemních smluv ze dne 24. 9. 2018 vázána, a to až do konce ledna 2021. Pozdější zpochybňování výše sjednaných plateb i samotného uzavření dodatků ze strany žalované již nebylo z hlediska § 440 o.z. významné.

33. Odvolací soud tedy přisvědčuje závěrům soudu I. stupně, že nájemní smlouvy [adresa] i jejich dodatky ze dne 24. 9. 2018 byly platně uzavřeny, žalovaná je jimi vázána, a je povinna zaplatit sjednané nájemné i další platby tak, jak požadovala žaloba. Do prodlení se žalovaná dostala vždy v den následující po datu splatnosti uvedeném na faktuře (s výjimkou faktury týkající se úhrady za správu budov za říjen 2020, kde prodlení nastalo později, jak vysvětluje podrobně soud I. stupně), v souladu s § 1970 o.z. a s nařízením č. 351/2013 Sb. posoudil soud I. stupně požadavek na úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že nájemní smlouvy byly uzavřeny mezi podnikateli, náleží žalobkyni též náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 3 nařízení č. 351/2013 Sb., a to ve výši 1 200 Kč za každou (samostatně fakturovanou) pohledávku.

34. S ohledem na vše shora uvedené shledal odvolací soud vyhovující výrok I. věcně správný, správný byl též výrok III. o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, na jehož odůvodnění lze plně odkázat. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výrocích I. a III. potvrdil podle § 219 o.s.ř.

35. Zamítavý výrok II. nebyl odvoláním napaden a již nabyl samostatně právní moci.

36. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když v odvolacím řízení byla plně úspěšná žalobkyně. Žalobkyni, která byla v odvolacím řízení právně zastoupena, vznikly náklady odvolacího řízení ve výši 104 616,60 Kč: odměna advokáta dle § 7 a.t. z tarifní hodnoty 5 023 359,84 Kč za 3 úkony právní služby § 11 odst. 1 a.t. (vyjádření k odvolání ze dne 16. 12. 2024, replika ze dne 3. 3. 2025, účast u odvolacího jednání dne 6. 3. 2025) 3 x 28 420 Kč, 1 režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění do 31. 12. 2024 a 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025, a 21 % DPH z nákladů právního zastoupení 18 156,60 Kč.