18 Co 117/2021-259

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D. a soudkyň JUDr. Hany Zemanové a JUDr. Ivy Hejdukové v právní věci žalobce: ; Ing. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovaným: ; 1. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] 3. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátem Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitosti o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 29. 1. 2021, č. j. 7 C 319/2019-144 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na nákladech odvolacího řízení částku 44 673,20 Kč k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozhodnutím soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem části pozemku par. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, v obci [obec], k. ú. [část obce], vedeného dosud na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], a to části označené jako pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha v obci [obec], k. ú. [část obce], v geometrickém plánu [číslo] vyhotoveném [anonymizováno] [jméno] [příjmení], potvrzeném [stát. instituce], [stát. instituce], dne [datum] pod PDP [číslo] (výrok I). Současně uložil žalobci povinnost nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 83 671,20 Kč (výrok II).

2. Žalobce se domáhal určení vlastnického práva k výše specifikované nemovitosti s tvrzením, že vlastnické právo vydržel v režimu mimořádného vydržení dle § 1095 o. z., a to k datu 1. 1. 2019 (§ 3066 o. z.). Soud prvního stupně dovodil naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení (§ 80 o. s. ř.) se zdůvodněním, že rozsudek soudu ve věci samé, jímž by bylo žalobě vyhověno, by mohl být způsobilým podkladem pro zápis vlastnického práva žalobce k předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce nabyl na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 10. 3. 1996 od svých prarodičů [jméno] a [jméno] [příjmení] vlastnické právo k rekreačnímu objektu č. ev. [anonymizováno] na st. parc. [číslo] o výměře 186 m2 v k. ú. [část obce]. Prarodiče žalobce nabyli tyto nemovitosti v rozsahu, v němž je žalobci darovali, na základě kupní smlouvy z 25. 6. 1976 od příbuzných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kdy [jméno] [příjmení] nabyla předmětných nemovitostí kupní smlouvou z 3. 12. 1974 od [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se pak stala podílovou spoluvlastnicí druhé dotčených nemovitostí na základě kupní smlouvy ze 14. 12. 1964 a podle rozhodnutí Státního notářství [okres] ze 4. 6. 1976, č. j. [spisová značka] Kupní smlouvou ze 14. 12. 1964 získali příbuzní žalobce [jméno] a [příjmení] [jméno] a [jméno] a [jméno] [příjmení] nemovitosti do podílového spoluvlastnictví od manželů [jméno] a [jméno] [příjmení]. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdci od roku 1964, kdy se stali vlastníky rekreačního objektu na st. parc. [číslo] v k. ú. [část obce], tyto nemovitosti užívali spolu s pozemkem parc. [číslo] dříve označeným jako parc. [číslo]. Žalobce tvrdil, že se ujal držby nemovitostí v k. ú. [část obce], poté, co mu je prarodiče darovali, v mezích, jak je před ním užívali jeho prarodiče a před nimi další uvedení příbuzní, tj. včetně pozemku parc. [číslo]. Výměra pozemku par. [číslo] činila 377 m2, tj. jednalo se prakticky o dvojnásobnou výměru oproti parc. [číslo] která činila 186 m2. Žalobce v řízení před soudem prvního stupně nejprve tvrdil, že on i jeho příbuzní jako právní předchůdci užívali spolu s parc. [číslo] celých 377 m2 představujících výměru pozemku par. [číslo] následně však navrhl změnu žaloby, jež byla soudem prvního stupně připuštěna, kdy změnil tvrzení o rozsahu užívání předmětné parcely a tvrdil, že on i jeho předkové měli zaplocenu parc. [číslo] jen v rozsahu výměry 272 m2. V souvislosti s uvedenou změnou žaloby nechal žalobce rozdělit parc. [číslo] geometrickým plánem specifikovaným v prvním odstavci tohoto odůvodnění a nadále se domáhal určení vlastnického práva již jen k pozemku par. [číslo] o výměře 272 m2, který byl na tomto geometrickém plánu vyznačen. Žalobce tvrdil, že se o skutečnosti, že pozemek parc. [číslo] není v jeho vlastnictví, dozvěděl od realitního makléře v září 2019, kdy se rozhodl nemovitosti v k. ú. [část obce] prodat. Tehdy se seznámil se skutečností, že pozemek parc. [číslo] byl Státním statkem [obec], [anonymizována tři slova], prodán kupní smlouvou z 23. 7. 2019 žalovaným.

3. Soud prvního stupně poté, co ve věci provedl všechny účastníky navrhované důkazy, zhodnotil skutkový stav věci se závěrem, že sice nelze mít pochybnost o tom, že žalobce a také jeho právní předchůdci od poloviny šedesátých let pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] užívali, avšak z jejich strany se nejednalo o poctivou držbu, neboť žalobci stejně jako jeho právním předchůdcům muselo být z okolností zjevné, že vykonávají právo, které jim nepřísluší, a to s ohledem na extrémní rozdíl ve výměře pozemku, který získali nabývacím titulem a pozemku, který měl být předmětem vydržení. Z uvedeného důvodu soud prvního stupně neshledal na straně žalobce naplněnými zákonné podmínky pro mimořádné vydržení dle § 1095 o. z., ale ani zákonné podmínky řádného vydržení dle § 134 odst. 1 obč. zák. Soud prvního stupně žalobu zamítl dále s odůvodněním, že k mimořádnému vydržení podle § 1095 o. z. nemohlo dojít dříve než v roce 2029.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce v zákonné lhůtě odvoláním. S odkazem na § 3066 o. z. nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že k mimořádnému vydržení dle § 1095 o. z. mohlo dojít nejdříve v roce 2029. Soudu prvního stupně vytýkal, že vyšel z nesprávného právního závěru, že se mimořádné vydržení musí opírat o řádnou a poctivou držbu, kterou vykládal podle dikce § 992 o. z. Má za to, že mimořádné vydržení není podmíněno poctivou držbou ve smyslu § 992 o. z., nýbrž toliko absencí nepoctivého úmyslu. Odkázal na důvodovou zprávu k občanskému zákoníku, kde se uvádí, že institut mimořádného vydržení nemůže dát průchod ochraně zjevné lsti a podvodu. Podle žalobce by právě takto měl být nepoctivý úmysl, na nějž odkazuje § 1095 o. z., vykládán. Má za to, že otázkou existence nepoctivého úmyslu a jeho straně se soud prvního stupně nezabýval a nevypořádal se s ní. Podle žalobce z dokazování před soudem prvního stupně jednoznačně vyplynulo, že na jeho straně a v minulosti ani na straně jeho příbuzných žádný nepoctivý úmysl nebyl. Argumentoval tím, že pozemek nabyl od prarodičů jako osob mu blízkých, v něž měl důvěru, jeho předchůdci pozemek po desetiletí užívali v mezích daných oplocením, jedná se o nepravidelný a svažitý pozemek, což znesnadňuje odhad jeho výměry v terénu, přičemž tento pozemek je přístupný jen z parc. [číslo]. Namítal, že se vlastníkem pozemku stal v osmnácti letech, kdy vzhledem k věku a životním zkušenostem nepřikládal význam tomu, jak je výměra pozemku uvedena ve smlouvě a nezabýval se tím, jaký je poměr této ve smlouvě uvedené výměry ve vztahu ke skutečnosti, neboť nepředpokládal, že na něho bylo převedeno cokoliv jiného než nemovitosti v rozsahu oplocení, jak byly užívány. Poukazoval na to, že v době, kdy se stal vlastníkem pozemků, nebyl tak snadný on-line přístup do katastru nemovitostí jako je dnes. Vlastnictví žalobce ani jeho předchůdců nikdo dlouhá desetiletí nezpochybňoval. V přesvědčení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] byl dále utvrzován tím, že se na tomto pozemku nachází studna, která byla řádně povolena, a která rekreační objekt zásobuje vodou. Dále ve svém odvolání odkázal na judikaturu vyšších soudů týkající se nepoměru výměry skutečně nabytého pozemku a toho, který má být vydržen. S odůvodněním, že podmínky mimořádného vydržení dle § 1095 o. z. splnil, navrhoval změnu napadeného rozhodnutí tak, aby bylo žalobě vyhověno.

5. Žalovaní ve vyjádření k odvolání žalobce uvedli, že jsou přesvědčeni, že podmínkou mimořádného vydržení je poctivá držba a že kdo je poctivým držitelem, definuje § 992 odst. 1 o. z. I pokud by však platil výklad žalobce, mají za to, že nepoctivý úmysl žalobce i jeho právních předchůdců prokázali. Potud odkázali na dílčí body své argumentace, s níž se žalobě před soudem prvního stupně bránili, jež jsou shrnuty níže v odůvodnění tohoto rozhodnutí (bod 10). Navrhovali potvrzení napadeného rozhodnutí.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a poté, co podle § 213 o. s. ř. zčásti zopakoval a doplnil dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

7. Odvolací soud dospěl k závěru o věcné správnosti výroku prvoinstančního rozhodnutí na základě odlišného právního posouzení, než z něhož vycházel soud prvního stupně. Předně dal žalobci za pravdu, že závěr soudu prvního stupně, že mimořádné vydržení nemovitosti podle § 1095 o. z. je možné nejdříve od roku 2029, není správný. Z přechodného ustanovení § 3066 o. z. vyplývá, že vydržecí doba stanovená v § 1095 o. z. neskončí dříve než uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. od 1. 1. 2014), tedy neskončí dříve než 1. 1. 2019. Žalobce opírá žalobu o tvrzení, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] vydržel v režimu mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. právě k datu 1. 1. 2019. Se závěrem soudu prvního stupně, že se žalobce domáhá mimořádného vydržení, aniž by mu to zákon vůbec umožňoval, proto nelze souhlasit.

8. Odvolací soud jednak posuzoval, zda žalobce splnil zákonné podmínky mimořádného vydržení dle § 1095 o. z., jednak se zabýval otázkou, zda žalovaní nabyli vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] kupní smlouvou z 23. 7. 2019 v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle stavu zapsaného v katastru nemovitostí ve smyslu § 984 odst. 1 o. z.

9. Co se týče zákonných podmínek mimořádného vydržení, odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně potud, že nelze mít pochybnost o tom, že žalobce a také jeho právní předchůdci od poloviny šedesátých let pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] drželi. I když fotodokumentace prokázala, že péče žalobce o pozemek nebyla řadu let řádná, sama tato skutečnost držbu pozemku žalobcem ani jeho právními předchůdci nezpochybňuje. Držba ve smyslu § 987 o. z. představuje právní institut spojený s faktickým ovládnutím věci ve spojení s vlastnickou vůlí držitele. Prokázaná skutečnost, že žalobce i jeho právní předchůdci měli pozemek [číslo] desetiletí připlocený k parc. [číslo] zbudovali na něm studnu jako jediný zdroj vody pro svůj rekreační objekt a dále kryté stání pro automobil svědčí pro závěr, že sporný pozemek fakticky ovládali (corpus possesionis) s vůlí ho vlastnit.

10. Držba pozemku po zákonem stanovenou dobu však může vést k mimořádnému vydržení jen za předpokladu absence nepoctivého úmyslu držitele po celou vydržecí dobu. Žalovaní se námitce vydržení sporného pozemku uplatněné žalobcem s odkazem na § 1095 o. z. bránili tvrzením, že žalobce věděl, že mu vlastnické právo ke spornému pozemku nenáleží, z čehož dovozovali, že na jeho straně nebyl dán poctivý úmysl. Namítali, že v darovací smlouvě, na základě níž se stal žalobce vlastníkem rekreačního objektu na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], stejně jako v převodních smlouvách, na základě nichž nabyli tyto nemovitosti před ním jeho příbuzní, je coby předmět převodu uvedena jen parc. [číslo] o výměře 186 m2 a žádná jiná parcela, zejména pak ne parc. [číslo]. Dále prokázali, že žalobce přikupoval v roce 2001 k parc. [číslo] od [územní celek] pozemek parc. [číslo] o výměře 179 m2, který byl před tím, než ho od obce zakoupil, rovněž připlocen k jeho pozemku parc. [číslo] stejně jako pozemek parc. [číslo]. Podle žalovaných tak byl žalobce minimálně v roce 2001 konfrontován se situací, že má-li pozemek zaplocen, neznamená to automaticky, že ho vlastní. Současně s kupní smlouvou o převodu pozemku parc. [číslo] byl zpracován geometrický plán, na němž byl pozemek parc. [číslo] tehdy označený jako parc. [číslo] zřetelně znázorněn. Podle žalovaných si musel být žalobce při pohledu na uvedený geometrický plán vědom, že pozemek v jeho vlastnictví parc. [číslo] má jiný tvar, než by odpovídalo tomu, kdyby byl jeho součástí také pozemek [číslo], a viděl rozdíl mezi tvarem pozemku parc. [číslo] tvarem toho, co má zaploceno. Podle žalovaných si žalobce, když kupoval parc. [číslo] musel v této souvislosti udělat představu o tom, jak se výměra tohoto pozemku (179 m2) promítá v terénu v poměru k tomu, co má jinak dalšího zaploceno. Dále žalovaní prokázali, že v roce 2015 žalobce uzavřel s žalovaným 1) kupní smlouvu o převodu části svých pozemků, jejíž součástí byl opět geometrický oddělovací plán, na němž byl pozemek parc. [číslo] jednoznačně znázorněn a z nějž byl seznatelný jeho tvar a velikost v poměru k tvaru a velikosti pozemku parc. [číslo]. Dále žalovaní poukazovali na to, že když žalobce své nemovitosti v k. ú. [část obce] prodával prostřednictvím realitní kanceláře, pozemek parc. [číslo] nenabízel k prodeji, nýbrž nabízel k prodeji jen pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] což dle jejich názoru svědčí o tom, že věděl, že není jeho. Dále odkazovali na svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], který před soudem prvního stupně vypověděl, že když se na jaře 2019 zajímal o koupi nemovitostí žalobce v k. ú. [část obce], otec žalobce mu při prohlídce nemovitostí sdělil, že pozemek 846 není ve vlastnictví žalobce. Argumentovali tím, že rodiče žalobce, kteří se při prodeji jeho nemovitostí v k. ú. [část obce] angažovali, jsou právníci, žalobce je vysokoškolsky vzdělán, a je proto stěží uvěřitelné, že by žalobce a jeho rodiče nevěděli, jaké pozemky žalobce vlastní a které nikoliv.

11. Žalobce poukazoval na to, že sporný pozemek byl od počátku, co on a před ním jeho příbuzní vlastnili rekreační objekt na pozemku parc. [číslo] připlocen k tomuto pozemku, což potvrdili svědkové slyšení před soudem prvního stupně [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a otec žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dále argumentoval tím, že sporný pozemek byl přístupný jen z parc. [číslo] byl osázen ovocnými stromy, prarodiče žalobce na něm nechali vyvrtat studnu, která byla jediným zdrojem vody pro jejich rekreační objekt, a on sám na pozemku kryté stání pro automobil.

12. Odvolací soud zaujal při výkladu pojmu nepoctivého úmyslu ve smyslu §1095 o. z. stanovisko, že samotný nepoctivý úmysl držitele může spočívat i v tom, že držitel ví, že vykonává právo, které mu nenáleží, a tudíž záměrně nedbá práv vlastníka, aniž by pro to měl ospravedlnitelný důvod. Zákonnou podmínkou mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. je přitom dle názoru odvolacího soudu absence nepoctivého úmyslu držitele nejen při vlastním nabytí nemovitosti, ale také po celou zákonem stanovenou vydržecí dobu (komentář k tomuto ustanovení citovaný žalobcem ve vyjádření ze dne 16. 2. 2022 uvádí„ způsob nabytí držby“ pouze„ zejména“). Pokud tudíž nepoctivý úmysl držitele vznikl kdykoliv v průběhu vydržecí doby, vylučuje to, aby držitel vlastnické právo k předmětu držby podle § 1095 o. z. vydržel.

13. S ohledem na tento odlišný výklad odvolací soud zopakoval dokazování kupní smlouvou z 30. 8. 2001, na základě níž žalobce zakoupil od [územní celek] pozemek parc. [číslo] včetně geometrického oddělovacího plánu, dále kupní smlouvou, kterou žalobce uzavřel 29. 4. 2015 se žalovaným 1), rovněž včetně geometrického oddělovacího plánu, listem vlastnictví [číslo] pro k. ú. [část obce], z roku 2005, který žalobce připojil k žalobě, a fotodokumentací týkající se pozemku par. [číslo] předloženou oběma stranami. Současně doplnil dokazování zprávou [územní celek] potvrzující, že nabídka na odkup státních pozemků zahrnující rovněž pozemek par. [číslo] na základě níž žalobci pozemek koupili smlouvou z 23. 7. 2019 od Státního statku [obec], [anonymizováno] v [anonymizováno], byla vyvěšena na úřední desce obce od [datum] do [datum].

14. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce nejpozději v době uzavření kupní smlouvy z 29. 4. 2015, kdy se podle svých slov před odvolacím soudem s žalovaným 1) osobně podílel na zaměřování a domlouvání detailů prodeje části svého pozemku [číslo] žalovanému 1), seznal, že mu vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] nenáleží. To dovozuje odvolací soud především z vlastního vyjádření žalobce, když potvrdil, že měl k dispozici geometrický oddělovací plán vyhotovený v souvislosti s uzavřením této kupní smlouvy, a seznámil se s jeho obsahem. Odvolací soud přihlédl ke skutečnosti, že žalobci bylo v té době 37 let a měl ukončené vysokoškolské vzdělání, a proto nelze než dojít k závěru, že z geometrického oddělovacího plánu, na němž je parc. [číslo] zřetelně znázorněna, stejně jako nemovitosti, které žalobce v k. ú. [část obce] vlastní, poznal, jaký je stav věci a že mu zaplocená část parc. [číslo] nenáleží. Odvolací soud si nedovede představit, že by si žalobce nevšiml, jaký mají jednotlivé parcely tvar a jak jsou veliké, nebo že hranice jeho pozemku navazuje na roh stavby žalovaných, a tedy nemůže být podstatně dále (výše), tj. na pozemku parc. [číslo]. Zdůvodnění žalobce, že v geometrickém plánu není napsáno, čí tento pozemek je, neobstojí.

15. Ve vztahu ke kupní smlouvě z 30. 8. 2001, na základě níž zakoupil od [územní celek] parc. [číslo] žalobce uvedl, že uzavření této kupní smlouvy bylo v režii jeho rodičů, on kupní smlouvu jen podepsal. Zda viděl geometrický oddělovací plán, který byl v souvislosti s ní zhotoven, si iž nevzpomněl. Podle odvolacího soudu rodiče žalobce, kteří za žalobce uzavření předmětné kupní smlouvy připravovali a obstarávali, z geometrického oddělovacího plánu, jímž byla parc. [číslo] oddělena z parc. [číslo] seznali, že pozemek parc. [číslo] neodpovídá tvarem ani rozlohou pozemkům, které má žalobce v k. ú. [část obce] zaploceny. Parc. [číslo] dříve označené parc. [číslo] je na tomto geometrickém plánu zřetelně znázorněna a rodiče žalobce museli z geometrického plánu pochopit, že žalobce má zaplocenou část tohoto pozemku, aniž by byl jejím vlastníkem, a to tím spíše, že jako právníci musejí být k takovýmto informacím vnímaví. Vědomý si skutečnosti musel být ovšem i žalobce. Tomu bylo v době uzavření kupní smlouvy téměř 24 let, a jak před odvolacím soudem uvedl, studoval posledním rokem vysokou školu. V těchto souvislostech působí na odvolací soud nepřesvědčivě, že by rodiče nechali žalobce kupní smlouvu jen podepsat, aniž by ho seznámili s okolnostmi, které se při uzavření této smlouvy objektivně dozvěděli. Nicméně, i kdyby tomu tak na straně žalobce v této době ještě nebylo, je třeba vidět, že pokud rodiče žalobce v podstatě (byť nikoli formálně) při uzavření kupní smlouvy zastupovali, pak jejich vědomost je třeba přičítat i žalobci analogicky podle § 436 odst. 2 o. z.

16. Byl-li žalobce se skutečností, jaké nemovitosti v k. ú. [část obce] skutečně vlastní, a že pozemek parc. [číslo] byť ho má připlocen, do jeho vlastnictví nepatří, konfrontován v průběhu vydržecí doby stanovené v § 1095 o. z. při uzavření kupní smlouvy z 29. 4. 2015 a minimálně prostřednictvím svých rodičů dokonce již při uzavření kupní smlouvy z 30. 8. 2001, pak věděl, že vykonává právo, které mu nepřísluší. Žalobce navíc sporný pozemek musel užívat při vědomí, že ho spravuje státní statek v likvidaci, který mu v jeho užívání nejspíš bránit nebude, neboť v lokalitě spravuje řadu dalších pozemků a o jejich poměrech nemusí mít přehled. Vědomost žalobce nedbajícího cizího práva považuje odvolací soud za nepoctivý úmysl. Proto žalobce nemohl sporný pozemek podle § 1095 o. z. mimořádně vydržet. Ze stejného důvodu nemohl pozemek nabýt ani v režimu řádného vydržení, neboť věděl-li, že vykonává právo, které mu nepřísluší, pak se na jeho straně nemohlo jednat ani o poctivou držbu či držbu v dobré víře.

17. Nicméně i kdyby žalobce vlastnické právo ke spornému pozemku vydržel, pozbyl by ho tím, že ho posléze v dobré víře nabyli žalovaní.

18. Podle § 984 odst. 1 o. z., zakotvujícího zásadu materiální publicity, totiž osobě, která učinila právní úkon s důvěrou v určitý, jí druhou stranou prezentovaný skutkový stav, navíc potvrzený údaji z veřejné, státem vedené evidence, musí být poskytnuta ochrana. Dobrou víru žalovaných při nabytí sporné nemovitosti odvolací soud podle § 7 ve spojení s § 980 odst. 2 o. z. presumoval. Předmětem jeho posouzení pak bylo, zda žalobce na základě svých tvrzení a označených důkazů dobrou víru žalovaných při nabytí sporné nemovitosti vyvrátil. Odvolací soud účastníky se skutečností, že bude skutkový stav věci posuzovat nejen z hledisek § 1095 o. z., ale také podle § 984 odst. 1 o. z., seznámil a dal jim příležitost se v dané souvislosti vyjádřit a reagovat.

19. Žalovaní nabyli pozemek par. [číslo] kupní smlouvou z 23. 7. 2019 od Státního statku [obec], [anonymizována tři slova], za situace, kdy v katastru nemovitostí byl jako jeho vlastník zapsán stát a jako osoba s právem hospodaření tento státní podnik. Žalobce tvrdil, že žalovaní nemohli sporný pozemek nabýt v dobré víře, pokud věděli, že žalobce i jeho předchůdci měli pozemek desetiletí zaplocený a měli na něm umístěné stání na automobil, studnu, osázeli ho ovocnými stromy atd. Žalovaný 1) před odvolacím soudem potvrdil, že se skutečně prvotně domníval, že pozemek vlastní„ [příjmení]“, avšak následně byl svým právním zástupcem informován o tom, že pozemek vlastní Státní statek [obec], [anonymizována tři slova]. Uvedené mu bylo dále potvrzeno i obsahem nabídky prodeje tohoto pozemku vyvěšené na úřední desce [územní celek].

20. Odvolací soud má za to, že byli-li žalovaní před uzavřením kupní smlouvy informováni svým pozdějším právním zástupcem (jinak sousedem, známým) o tom, že vlastníkem pozemku je Státní statek [obec], [anonymizována tři slova], a danou okolnost potvrzovala i na úřední desce obce zveřejněná nabídka prodeje tohoto pozemku, neměli důvod pochybovat o tom, že uvedený subjekt je oprávněn jim tento pozemek prodat, tj. při uzavření kupní smlouvy jednali v přesvědčení, že nečiní nic protiprávního. Sama okolnost, že žalovaní věděli, že je pozemek dlouhá desetiletí připlocen k pozemku žalobce a že ho v tomto rozsahu užívali i jeho právní předchůdci, daný závěr nezpochybňuje. Z uvedeného mohli žalovaní také usuzovat, že je zde rozdíl ve vlastnictví a užívání pozemku. Žalobce ostatně sám před odvolacím soudem uvedl, že takový stav nebyl v dané lokalitě výjimečný, což potvrzuje konečně také zjištění, že rovněž pozemek parc. [číslo] před tím, než ho žalobce zakoupil od obce, on i jeho příbuzní užívali a měli zaplocený. Věc jasně vysvětluje e-mail žalovaného 1) jeho pozdějšímu právnímu zástupci:„ Aha… to jsem vůbec netušil, že nepatří [anonymizováno]. Takto se o to budu zajímat.“ Pořadí informací bylo z hlediska žalovaných důležité. Žalovaní se domnívali, že pozemek patří rodině žalobce, avšak posléze se od svého známého – advokáta dozvěděli, že nepatří, a proto se přihlásili o jeho koupi.

21. Po žalovaných coby právních laicích přitom nelze spravedlivě požadovat, aby v té době dovozovali, že žalobce pozemek vydržel. Odvolací soud chápe i to, že žalovaní žalobce předem nevyrozuměli o tom, že pozemek, který užívá, chtějí koupit. Žalovaní věděli, že žalobce své nemovitosti prodává, nešlo tedy o případ, kdy by mu užívání pozemku chtěli zlovolně znemožnit.

22. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalovaní nabyli pozemek kupní smlouvou z 23. 7. 2019 v dobré víře ve stav zápisu ve veřejném seznamu, a proto je namístě žalobu zamítnout nejen z důvodu, že žalobce pozemek podle § 1095 o. z. nevydržel, ale také proto, že nebyla zpochybněna dobrá víra žalovaných při jeho pozdější koupi.

23. Z vyložených odlišných důvodů, než pro které žalobu zamítl soud prvního stupně, odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, jehož správnost účastníci zvlášť nezpochybnili.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto přísluší žalovaným. Žalovaným vznikly v odvolacím řízení náklady právního zastoupení za čtyři úkony právní služby (1. 4. 2021 – vyjádření k odvolání – 1 úkon, 18. 10. 2021 – stručné vyjádření ve věci a námitka podjatosti – 0,5 úkonu, 1. 11. 2021 – vyjádření ve věci – 1 úkon, 22. 2. 2022 – účast na jednání přesahující 2 hodiny – 2 úkony) v sazbě mimosmluvní odměny 3 x 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. s tím, že dle § 12 odst. 4 téhož předpisu náleží za právní zastoupení více osob (v tomto případě tří osob) odměna za každou osobu snížená o 20 %, a 1 x ve výši sazby mimosmluvní odměny za uplatnění námitky podjatosti v částce 1 550 Kč, dále mají nárok na 5x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4 téhož předpisu, to vše s DPH 21 %, celkem 42 325,80 Kč. Dále náleží žalovaným náhrada cestovních výdajů jejich právního zástupce na jednání před odvolacím soudem automobilem se spotřebou motorové nafty 5,9 l /100 km na trase: sídlo advokátní kanceláře Krajský soud [obec] a zpět – 196 km při ceně motorové nafty dle vyhl. č. 511/2021 Sb. v částce 36,10 Kč, celkem 1 340 Kč, a náhrada za ztrátu času právního zástupce na cestě dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 6 půlhodin po 100 Kč, celkem 600 Kč Celkem tak žalovaným přísluší náhrada nákladů odvolacího řízení v částce 44 673,20 Kč včetně DPH (42 325,80 Kč + 2 347,40 Kč).

Poučení