7 C 319/2019-144

Rubrum

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Millerovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] právně zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátkou sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [název žalované], [IČO] [anonymizováno] [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupený likvidátorem Mgr. [jméno] [příjmení] narozeným dne [datum] bytem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] právně zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem AK se sídlem v [obec a číslo], [obec], [ulice a číslo] 2) [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] 3) [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] 4) [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] žalovaní [číslo]), 3), 4) zastoupeni Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] o určení vlastnictví nabytého vydržením takto:

Výrok

I. Návrh žalobce, kterým se domáhal určení, že [osobní údaje žalobce], bytem [adresa žalobce], je vlastníkem části pozemku par. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha v obci [obec], k. ú. [část obce], vedený dosud na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň – sever, a to části označené v geometrickém plánu [číslo] vyhotoveném Ing. [jméno] [příjmení], potvrzeného KÚ dne [datum] pod PDP [číslo], jako pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha v obci [obec], k. ú. [část obce], se zamítá.

II. Žalobce je povinen žalovaným [číslo]) [celé jméno žalovaného], [číslo]) [celé jméno žalované] a [číslo]) [celé jméno žalované] zaplatit náklady řízení ve výši [částka], a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných [číslo]), [číslo]), [číslo]) Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň-sever dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha v obci [obec], k. ú. [část obce], vedený na [list vlastnictví] u KÚ pro [příjmení] kraj, katastrální pracoviště Plzeň-sever.

2. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že žalobce nabyl darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum] od svých prarodičů, manželů [jméno] a [jméno] [příjmení], nemovitosti vedené nyní na [list vlastnictví] pro obec Krsy, k. ú. [část obce] u KÚ pro [příjmení] kraj, katastrální pracoviště Plzeň-sever. Žalobce nabyl pozemek st. 49 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [část obce] – č. ev. 21 – stavba pro rodinnou rekreaci a následně získal pozemek parc. [číslo] – zahrada. Předmětné nemovitosti byly ve vlastnictví širší rodiny žalobce nejméně od roku 1964, když předmětné nemovitosti nabyli manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] kupní smlouvou ze dne [datum], která byla registrována [anonymizováno] notářstvím [okres] dne 17. 12. 1964 pod č. reg. I 242/64. Žalobce převzal k užívání od svých prarodičů do vlastnictví shora specifikované nemovitosti v rozsahu, tak jak je prarodiče žalobce po celou dobu užívali v hranicích, jak je užívali i právní předchůdci prarodičů žalobce, když celá nemovitost je oplocena dřevěným plotem a v celém rozsahu oploceného pozemku jsou situovány jednotlivé stavby nezapisované na příslušném listu vlastnickém. Žalobce až do roku 2019, kdy zvažoval po úmrtí svých prarodičů prodej uvedených nemovitostí, nevěděl, že část zahrady, kterou on i jeho právní předchůdci jako vlastníci užívali, není součástí nemovitostí, které nabyl do svého vlastnictví, když tato část jím užívaného pozemku je označena jako parc. [číslo] – ostatní plocha. Na tomto pozemku, který je oplocen spolu s ostatními nemovitostmi žalobce souvislou dřevěnou hradbou, vybudoval žalobce před několika lety kryté stání pro automobil. Právní předchůdce žalobce, jeho dědeček pan [jméno] [příjmení] na základě povolení od ONV [okres] ze dne [datum] vybudoval na předmětném pozemku studnu k zásobování nemovitosti pitnou vodou. Navíc jiný přístup než přes pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalobce na pozemek parc. [číslo] neexistuje, a to ani v minulosti, kdy tyto nemovitosti drželi právní předchůdci žalobce. Je tak zřejmé, že žalobce v souladu s ustanovením § 1095 obč. zákoníku vydržel pozemek parc. č. 846 ke dni 1. 1. 2019, když podle občanského zákoníku [číslo] 1964 Sb. byl předmětný pozemek vydržen minimálně ode dne [datum], tedy do oprávněného užívání je nezbytné započítat i dobu právních předchůdců žalobců nejméně od [datum], kdy předmětný pozemek, tj. parc. [číslo] nepřetržitě užíval a užívá dosud, tj. po dobu delší 20 let, přičemž tak činil s přesvědčením a v dobré víře, že je vlastníkem celé oplocené zahrady, tj. včetně pozemku parc. [číslo]. Lze tedy mít za to, že žalobce jako poctivý držitel se stal jejím vlastníkem na základě vydržení dle § 1095 obč. zákoníku v platném znění.

3. První žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když nárok uplatněný žalobcem neuznal a shledal ho zcela nedůvodným. První žalovaný poukazoval na to, že předmětný pozemek parc. [číslo] o výměře 377 m2 – ostatní plocha, jiná plocha v obci [obec], k. ú. [část obce] na základě kupní smlouvy ze dne [datum] převedl do podílového spoluvlastnictví žalovaných 1, 3), 4). Žalovaný [číslo]) poukazoval na to, že spor není pasivně legitimován, pozemek, k němuž se žalobce domáhá určení vlastnického práva, nebyl ke dni podání žaloby ve vlastnictví prvního žalovaného, přičemž žalobce se žalobou ani nedomáhal určení, že vlastníkem pozemku je první žalovaný. V žalobě o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, musí žalobce tvrdit a prokazovat skutečnosti, z nichž vyplývá, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Tento základní parametr žaloba postrádá. Vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] nemohlo být vydrženo žalobcem ani jeho právními předchůdci v souladu s tehdy platnou právní úpravou obč. zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.). První žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. 22 Cdo 2741/2008, ze dne 27. 2. 2002 sp. zn. 22 Cdo 1398/2000, ze dne 9. 3. 2000 sp. zn. 22 Cdo 1848/98) opakovaně vyslovil, že pokud se nabyvatel nemovitosti na základě právní skutečnosti způsobilé k nabytí vlastnického práva chopí držby pozemku, je jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele, v takovém případě i poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku. Nejvyšší soud ČR ve svých rozhodnutích dospěl k závěru, že držitel nemohl být v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem, kdy plocha drženého pozemku činí více než polovinu plochy skutečně nabývaného pozemku. Žalobce od svých právních předchůdců (prarodičů) nabyl pozemek st. 49 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 204 m2, jehož součástí je stavba [část obce] – č. ev. 21 – stavba pro rodinnou rekreaci. Pozemek parc. [číslo] má výměru 377 m2, tj. téměř dvojnásobnou (přesně pozemek parc. [číslo] představuje 184,80 % plochy pozemku, st. parc. [číslo]). Kromě toho s pozemkem st. parc. [číslo] nevytváří žádný pravidelný tvar a hranici v terénu. Je tak nepochybné, že k tvrzenému vydržení pozemku parc. [číslo] nemohlo ze strany žalobce ani jeho právních předchůdců vůbec dojít pro absolutní absenci oprávněné držby. Ani odkaz na tzv. mimořádné vydržení dle ustanovení § 1095 obč. zákoníku zák. č. 89/2012 Sb. nemůže na právním posouzení věci ničeho změnit. Zmíněný poměr ploch mezi pozemkem st. parc. [číslo] pozemkem parc. [číslo] je tak extrémní, že by nebylo možno v případě ujmutí se držby pozemku parc. [číslo] hovořit ani o bezelstném či poctivém úmyslu takového putativního držitele.

4. Ještě před zahájením jednání ve věci samé žalobce vzal žalobu vůči prvnímu žalovanému zpět. Soud tak usnesením ze dne 3. 2. 2020 č.j. 7 C 319/2019-71 řízení vůči prvnímu žalovanému zastavil a uložil žalobci uhradit prvnímu žalovanému náklady řízení ve výši [částka] ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce prvního žalovaného.

5. Žalovaní [číslo]), 3), 4) rovněž navrhli zamítnutí žaloby s tím, že s žalobou zásadně nesouhlasí, nárok uplatněný žalobcem v celém rozsahu odmítají. Žalovaní 2), 3), 4) uvedli, že předmětný pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] v dobré víře na základě kupní smlouvy nabyli od prvního žalovaného. Žalovaní 2), 3), 4) se o možnosti odkoupení pozemku dozvěděli z úřední desky [územní celek], kde byl zveřejněn seznam pozemků ve vlastnictví prvního žalovaného určený k prodeji. Z faktu, že seznam pozemků byl vyvěšen na úřední desce obce, mohl se s tímto seznamem kdokoliv včetně žalobce seznámit a požádat o odkup pozemku. Žalovaní 2), 3), 4) ke koupi předmětného pozemku přistoupili proto, že bezprostředně přiléhá k budově č.e. 17 – stavba pro rodinnou rekreaci ve spoluvlastnictví žalovaných 2), 3), 4) a dále proto, že pozemek je již mnoho let z větší části neudržovaný a neužívaný a také proto, že věděli, že žalobce nabízí nemovitosti ve svém vlastnictví, tj. pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] k prodeji. Domnívali se tak, že žalobce o daný pozemek nemá žádný zájem, neužívá jej zřejmě proto, že ví, že mu nepatří. Žalovaní měli také určité obavy, kdo by nemovitost mohl koupit, chtěli tak předejít tomu, aby pozemek přiléhající k jejich budově koupil někdo jiný. Žalovaní 2), 3), 4) museli zaplatit znalecký posudek za cenu pozemku, řádně uhradili kupní cenu pozemku, daň z nabytých nemovitých věcí. Žalovaní 2), 3), 4) odmítají tezi o vydržení pozemku žalobce. Žalobce tvrdí, že pozemek byl držen právními předchůdci žalobce již od roku 1976 a žalobce sám jej měl užívat od roku 1996, přičemž argumentuje ustanoveními zák. č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014. Pokud by měla být 10letá vydržecí doba počítána od roku 1976, resp. 1996, musela by uběhnout ještě za účinnosti zák. [číslo] 1964. Dle žalovaných 2), 3), 4) nemohl být žalobce v dobré víře, že je oprávněným držitelem předmětného pozemku, naopak musel vědět, že mu pozemek parc. [číslo] nepatří, jakož i to, že nepatřil ani jeho právním předchůdcům. Žalobce nabyl pozemek parc. [číslo] na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] Touto smlouvou je darován výlučně pozemek parc. [číslo] spolu s na něm stojící budovou č. ev.

21. V darovací smlouvě je uvedena výměra pozemku parc. [číslo] [částka] m2. Jiné nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí darovány nebyly a jak dárci, tak obdarovaný museli vědět, že jiné nemovitosti darovány nejsou. Žalobce se tak nemohl domnívat, že současně s tímto pozemkem nabývá pozemek o výměře 377 m2, tj. pozemek 2x větší než nabyl na základě darovací smlouvy. Žalovaní [číslo]), 3), 4) odkazují na judikaturu Nejvyššího soudu, např. sp. zn. 22 Cdo 1594/2004, ve kterém se uvádí„ Držba může být oprávněná i v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až okolo 50 % výměru pozemku koupeného. Nelze zcela vyloučit ani případ, kdy držitel může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, pokud se v souvislosti s nabytím pozemku chopí i držby sousedního pozemku, jehož výměra bude dokonce stejná či o něco vyšší. Půjde však o zcela výjimečné případy vyznačující se zvláštními okolnostmi, jako pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu nebo to, že držitel byl do omylu uveden znalcem“. Ústavní soud navíc uvádí:„ Obecně platí, že v zásadě čím vyšší bude rozdíl mezi výměrou koupeného a skutečně drženého pozemku, tím bude více dobrá víra objektivně snižována“. Žalobce věděl, že mu nepatří celý oplocený soubor pozemků, to dokládá i to, že dne [datum] uzavřel s obcí [obec] kupní smlouvu, na základě níž koupil pozemek parc. [číslo] – zahrada o výměře 189 m2. V kupní smlouvě je opět uvedená výměra žalobcem kupovaného pozemku, opět je zřejmé, že tato výměra je ve značném nepoměru k pozemku parc. [číslo]. Nadto pozemek parc. [číslo] obklopuje dům č. ev. 21 ze tří stran. [příjmení] součástí kupní smlouvy byl i geometrický plán pro rozdělení pozemku zpracovaný Ing. [jméno] [příjmení], kde jsou pozemky parc. [číslo] jasně zakresleny. Rovněž je zde zakreslen i pozemek parc. [číslo] (dnešní [anonymizováno] 846). Žalobce, pokud podepsal kupní smlouvu, musel vidět, že v geometrickém plánu je zakreslen i pozemek parc. [číslo] ke kterému však nemá žádný nabývací titul. Je evidentní, že žalobce situaci svých pozemků řešil, když uzavíral kupní smlouvu s obcí [obec] a musel si být dobře vědom, jaké pozemky vlastní. Nemohl tak být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu pozemek parc. [číslo] patří. Žalobce musel vědět, že pouhé oplocení pozemku nestačí k tomu, aby se někdo stal vlastníkem pozemku. Žalobce dále dne [datum] uzavřel kupní smlouvu s žalovaným [číslo]), přičemž i součástí této smlouvy je geometrický plán zpracovaný Bc. [jméno] [jméno] a v tomto geometrickém plánu je opět zcela zřetelně zakreslen pozemek parc. [číslo]. Podepsal-li žalobce kupní smlouvu, musel se s geometrickým plánem seznámit. Z geometrického plánu je zřejmá existence pozemku parc. [číslo] navazujícího na jeho pozemky, ke kterému však nemá žádný nabývací titul. Jde o další důkazy, že žalobce nemohl být v dobré víře, že mu předmětný pozemek patří. I kdyby se na věc aplikovalo ustanovení § 1095 obč. zákoníku o mimořádném vydržení, s čímž žalovaní 2), 3), 4) nesouhlasí, neuběhla by potřebná vydržecí doba 20 let. Žalobce nabyl pozemek parc. [číslo] v roce 1996, v roce 2001 uzavřel kupní smlouvu, kde z geometrického plánu musel vidět, že mu pozemek nepatří a to samé v roce 2015. Neuběhla doba 20 let, po kterou by pozemek držel, aniž by musel zjistit, že se nejedná o držbu oprávněnou. Na uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že právní předchůdci žalovaného požádali o zbudování studny na pozemku parc. [číslo] ale tuto postavili na zcela jiném pozemku ve vzdálenosti cca 35 m od hranice pozemku parc. [číslo]. Žalobce mohl situaci ohledně svých nemovitostí ověřit v dálkovém přístupu do katastru nemovitostí, kde je situace přehledně zakreslena. Pokud tak neučinil, nelze hovořit o dobré víře, ale spíše o tom, že neučinil základní kroky týkající se vlastnictví nemovitostí, zvláště pokud zamýšlel nemovitosti prodat. Žalobce ani neuvádí, jakým způsobem zjistil, že pozemek koupili žalovaní 2), 3), 4). Pokud tak zjistil dálkovým náhledem do katastru nemovitostí, stěží lze uvěřit tomu, že by do katastru nemovitostí nahlédl poprvé právě v září 2019, bezprostředně po nabytí pozemku žalovanými 2), 3), 4) a nikdy předtím tak neučinil. Žalobce také v září 2019 poté, co zjistil změnu vlastnictví pozemku, volal žalovanému 2) a sdělil mu, že věděl, že pozemek není jeho. Žalobce nabízel své nemovitosti k prodeji prostřednictvím realitní kanceláře na internetovém serveru a v rámci této inzerce uváděl výměru prodávaných pozemků jako součet výměry pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo]. I z podaného inzerátu je zřejmé, že pozemek parc. [číslo] k prodeji nenabízel, když si byl vědom, že mu pozemek nepatří. Pozemek navštívil dne [datum] i zájemce o koupi pan [příjmení] [příjmení], kterému žalobce tvrdil, že pozemek parc. [číslo] není v jeho vlastnictví, ale ve vlastnictví obce. Žalovaní 2), 3), 4) dále poukazují, že minimálně převážná část pozemku užívaná žalobcem dlouhodobě užívaná není, pozemek je zarostlý náletovými dřevinami o stáří mnoho let, má neudržované nyní již povalené oplocení. Žalobce pozemek nedržel ani neužíval, nemůže se tak nyní domáhat jeho vydržení. Pokud by byl aplikován obč. zákoník, jednalo by se dle ustanovení § [číslo] o přerušení vydržení doby. I přes výše uvedené, aniž by žalovaní jakkoliv nárok žalobce uznávali, se žalovaní domnívají, že sousedské spory je nejvhodnější řešit vzájemnou dohodou a prostřednictvím tohoto vyjádření žalobci nabídli možnost odkupu části pozemku parc. [číslo] přiléhající k jeho pozemkům o výměře 45 m2 za pořizovací náklady s tím, že by žalobce uhradil náklady související s převodem včetně nákladů za zpracování geometrického plánu. Žalovaní se domnívají, že takové řešení je rychle efektivní a pro obě strany výhodné.

6. V průběhu řízení žalobce požádal o připuštění změny žaloby, když v průběhu řízení žalobce zjistil, že vydržení se týká pouze části pozemku parc. [číslo] když celý předmětný pozemek je o rozloze 377 m2 a pozemek, který žalobce vydržel v rozsahu oplocení pozemku, je podstatně menší rozlohy, a to podle nově zpracovaného geometrického plánu, potvrzeného KÚ dne [datum] pod PDP [číslo] v rozloze 272 m2.

7. Žalovaní 2), 3), 4) se změnou žaloby nesouhlasili s tím, že geometr vyhotovil oddělovací geometrický plán v rozporu se zákonem, konkrétně s ustanovením § 7 odst. 1 zák. č. 200/1994 Sb., když provedl oddělení pozemku bez souhlasu vlastníka, vstoupil na cizí pozemek. Soud by neměl připustit změnu žaloby, když žalobce od počátku řízení nepostupoval řádně, již před podáním žaloby si měl zjistit, v jakém rozsahu pozemek skutečně užíval, navíc ke změně žaloby došlo až po koncentraci řízení. Pokud by soud žalobě vyhověl, k čemuž však žalovaní nevěří, vznikl by určitý pozemek, který nemá žádnou hodnotu určitého tvaru, který by pro žalované 2), 3), 4) neměl žádný význam. Jednalo by se o značné znehodnocení původního pozemku, pokud by byl oddělen na 2 samostatné pozemky.

8. Podle § 95 odst. 1 o.s.ř. žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo.

9. Podle § 95 odst. 2 o.s.ř. soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.

10. Usnesením ze dne [datum] soud změnu žaloby připustil, když výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu i poté, co již nastala koncentrace řízení, když nebylo třeba provádět k změněnému návrhu žádné další důkazy, nicméně soud souhlasí s žalovanými, že v případě, pokud by skutečně mělo dojít k rozdělení pozemku parc. [číslo] dle označeného geometrického plánu [číslo] vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení], potvrzeného katastrálním úřadem dne [datum] pod PDP [číslo], došlo by k značnému znehodnocení části původního pozemku parc. [číslo] (nově označeným parc. [číslo]). Soud tak usnesením ze dne [datum] změnu žaloby připustil, když rozhodoval dle platného občanského soudního řádu ustanovení § 95 odst. 1, 2.

11. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav: Dne [datum] manželé [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], jako kupující uzavřeli kupní smlouvu s [jméno] [příjmení], narozenou [datum], a [jméno] [příjmení], narozenou [datum], jako prodávajícím. Předmětem kupní smlouvy byl dům [adresa] [část obce] se stavební parcelou [číslo] o výměře 186 m2 v k. ú. [část obce], nemovitosti zapsané u střediska geodézie pro okres [okres] na [list vlastnictví] [územní celek] Kupní smlouva byla registrována [anonymizováno] notářstvím [okres] dne 29. 6. 1976 pod reg. I554/76 a tímto dnem nastaly právní účinky registrace. Z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], jako převodci darovali rekreační chalupu č. ev. 21 v [část obce] se stavební parcelou [číslo] o výměře 186 m2 v k. ú. [část obce], zapsaných u Katastrálního úřadu [okres] na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek], [celé jméno žalobce], narozenému [datum], jako nabyvateli. Dále touto smlouvou bylo zřízeno [jméno] [příjmení] věcné břemeno doživotní bezplatné užívání nemovitosti v rozsahu stejném, jako byli osobně zavázáni převodci v rozsahu uvedeném ve smlouvě. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce], otce žalobce, bylo zjištěno, že žalobce nemovitost získal v roce 1996 darem od prarodičů, manželů [příjmení]. Manželé [příjmení] nemovitosti získali kupní smlouvou od manželů [příjmení] v roce 1976, [příjmení] byli příbuzní manželů [příjmení]. Svědek do lokality jezdil již od roku 1951, oplocení pozemku je stejné jako bylo v 50. letech. Pozemek byl vždy užíván rodinou, případně širší rodinou žalobce. Svědek [příjmení] [příjmení], soused a majitel pozemku [číslo], [číslo] se st. [parcelní číslo] potvrdil, že oplocení pozemku parc. [číslo] je stejné minimálně od roku 1956, kdy se svědek v lokalitě prvně objevil. [příjmení] pozemek byl vždy užíván jako celek rodinou žalobce pana [celé jméno žalobce] a předtím i předchozími vlastníky. Užívání pozemku stejným rozsahem potvrdil i svědek [jméno] [příjmení], další soused, vlastník pozemku [číslo]. Svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že se od 2. žalovaného dozvěděl, že v lokalitě bude žalobce prodávat nemovitost, chalupu po babičce. Svědek se někdy v březnu, dubnu roku 2019 se na nemovitosti setkal s panem [celé jméno žalobce] starším, byli vevnitř i na zahradě a pan [celé jméno žalobce] starší svědka neinformoval, že pozemek, který je předmětem sporu, je pozemkem obecním.

12. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. Žalobce měl naléhavý právní zájem na určovací žalobě, když v případě, že by soud žalobě vyhověl, stalo by se soudní rozhodnutí podkladem pro zápis vlastnictví na LV u příslušného katastrálního úřadu. Po provedeném dokazování, po zhodnocení provedených důkazů však soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro vydržení ani pro mimořádné vydržení.

14. Dle ustanovení § 1095 nového obč. zákoníku uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

15. Podle § 992 odst. 1 nového obč. zákoníku, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu náleží.

16. Koncepce ustanovení § 1095 obč. zákoníku vychází z toho, že vydržecí doba u nemovité věci je 20letá. Vydržení se nemusí opírat o řádnou a pravou držbu, nicméně držba musí být poctivá. Nepoctivost však prokazuje ten, kdo ji tvrdí. Poctivým držitelem dle § 992 odst. 1 obč. zákoníku je ten, kdo je v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem. Nepoctivě drží tedy ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Poctivá držba tedy vychází z omluvitelného omylu držitele, omluvitelnost omylu je dána, má-li držitel z přesvědčivého důvodu za to, že mu právo náleží a současně neví ani nemusí být z okolností zřejmé, že vykonává právo, které mu nenáleží. Právní omyl je omluvitelný, jestliže se držitel nemusel omylu vyhnout ani při vynaložení obvyklé opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti případu po každém požadovat. Důkazní břemeno pro prokázání nepoctivého úmyslu tak leží na žalovaných.

17. Žalovaní prokázali, že žalobce s ohledem ke všem okolnostem musel vědět nebo mu z okolností muselo být zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Žalobce totiž získal nemovitost, pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [část obce] č. ev. 21, stavba pro rodinnou rekreaci v k. ú. [část obce], [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek], k. ú. [část obce] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-sever, darem v roce 1996, přičemž pozemek parc. [číslo] byl pouze o výměře 186 m2. Pozemek, který měl být předmětem vydržení, pozemek parc. [číslo] však měl výměru 377 m2, tj. téměř dvojnásobnou výměru a i po připuštění změny žaloby, kterou se žalobce domáhal vydržení pouze části pozemku v rozloze 272 m2, je nutno konstatovat, že poměr ploch mezi pozemkem st. [parcelní číslo] a pozemkem, který měl být vydržen, je tak extrémní, že není možné v případě ujmutí se držby pozemku hovořit ani o bezelstném či poctivém úmyslu jednání držitele. Nemůže být pravdivé tvrzení žalobce uvedené v žalobě, že žalobce až v roce 2019 zjistil, že pozemek parc. [číslo] není součástí nemovitostí, které nabyl do svého vlastnictví. Skutečnost, že žalobce věděl, že mu nepatří celý oplocený soubor pozemků, lze zjistit z toho, že žalobce uzavřel dne [datum] s obcí [obec] kupní smlouvu, na základě níž koupil pozemek parc. [číslo] – zahrada o výměře 189 m2. Výměra tohoto pozemku je v značném nepoměru k pozemku parc. [číslo] (event. k části tohoto pozemku o výměře 272 m2). Skutečnost, že právo užívat pozemek parc. [číslo] nenáleží, nemusela být známa i právním předchůdcům žalobce, když z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] manželé [příjmení], prarodiče žalobce, museli zjistit, že kupní smlouvou nabývají pozemek o výměře 186 m2, který tedy byl svým rozsahem v extrémním nepoměru s pozemkem užívaným v rámci původního oplocení. Pokud tedy žalobce odkazoval na mimořádné vydržení ve smyslu ustanovení § 1095 nového obč. zákoníku, soud musel konstatovat, že žalobce, resp. jeho právní předchůdci, sice od poloviny 60. let pozemek, který měl být předmětem vydržení, užívali, nicméně žalovanému se podařilo prokázat, že se nejednalo o poctivou držbu, když žalobci i jeho právním předchůdcům muselo být z okolností zjevné, že vykonávají právo, které jim nenáleží, s ohledem na extrémní rozdíl ve výměře pozemků, které získali nabývacím titulem a pozemkem, který měl být předmětem vydržení. Soud dále musel poukázat na ustanovení § 3066 nového obč. zákoníku, podle něhož je započítána jen doba od [datum], a když mimořádné vydržení nemovité věci může nastat nejdříve v roce 2029. Z ustanovení § 3066 nového obč. zákoníku totiž vyplývá, že držitel si může započíst k [datum] 4 roky své držby movité věci před [datum], tedy držby od [datum], event. i svého právního předchůdce, nesmí však jít o držbu vykonávanou v prokázaném nepoctivém úmyslu. U držby nemovité věci to bude dokonce 15 let, tedy držbu svou či svého právního předchůdce od [datum]. Mimořádné vydržení nemovité věci v případě, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl, tak lze nabýt nejdříve s ohledem na účinnost nového obč. zákoníku až v roce 2029. Soud tak shledal, že nejsou splněny podmínky pro mimořádné vydržení ve smyslu ustanovení § 1095 obč. zákoníku.

18. Podle § 3028 odst. 1, 2 zák. č. 82/2012 Sb. nového obč. zákoníku tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik jakož i práva a povinnosti s ním vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních předpisů.

19. Žalobce se sice domáhal určení vlastnictví na základě mimořádného vydržení dle ustanovení § 1095 obč. zákoníku, soud kromě toho, že neshledal podmínky pro mimořádné vydržení a konstatoval, že i v případě, pokud by žalovaní neprokázali nepoctivý úmysl žalobce, mohlo by k mimořádnému vydržení dojít nejprve v roce 2029, soud se však zabýval i tím, zda event. mohlo dojít k vzniku vlastnického práva žalobcem vydržením (nikoliv mimořádným vydržením). Ke vzniku vlastnického práva žalobce dle tvrzení žalobce mělo dojít již před [datum]. Soud tak musel posuzovat uvedenou otázku i dle příslušných ustanovení zák. č. 40/1964 Sb. (obč. zákoníku).

20. Držitelem dle ustanovení § 129 odst. 1 obč. zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.) je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu 3 let, jde-li o věc movitou, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost (§ 134 odst. 1 obč. zákoníku).

21. Soud shodně, jak již bylo výše uvedeno, konstatuje, že žalobce a jeho právní předchůdci drželi pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha v obci [obec], k. ú. [část obce], vedený na [list vlastnictví] Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce] (resp. jeho část), již od poloviny 60. let. Soud však musí znovu konstatovat, že žalobce ani jeho právní předchůdci nebyli s ohledem na všechny okolnosti v dobré víře o tom, že jim tato věc náleží, soud znovu poukazuje na extrémní rozdíl mezi výměrou pozemku, který žalobce a jeho právní předchůdci skutečně nabyli, a pozemku, který měl být vydržen. Soud tak konstatoval, že nebyly splněny podmínky ani pro řádné ani pro mimořádné vydržení. Žaloba tak byla v plném rozsahu zamítnuta.

22. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaní 2), 3), 4) byli ve věci plně úspěšní, soud tak žalobci uložil žalovaným 2), 3), 4) uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení nepředstavuje odměna advokáta dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., přičemž soud vycházel z tarifní hodnoty za 1 právní úkon [částka], celkem jde o 8 úkonů právní pomoci při zastupování 3 osob, sazba za 1 úkon tak činí [částka] dále snížená o 20 %, tj. odměna za zastupování žalovaných 2), 3), 4) v celkové výši [částka] (1) příprava, převzetí věci, 2) vyjádření z [datum], 3) ústní jednání [datum], 4) vyjádření z [datum], 5) místní šetření dne [datum], 6) ústní jednání [datum], 7) závěrečný návrh, 8) ústní jednání [datum]), 8 režijních paušálů á [částka] rovná se [částka], 21% DPH z odměny advokáta a režijního paušálu [částka], náklady právního zastoupení tak činí [částka]. Cestovní náklady za 4 cesty činí [částka], jde o následující cesty – [datum] k jednání k Okresnímu soudu Plzeň-sever, dne [datum] místní šetření [část obce], [datum] jednání u Okresního soudu Plzeň-sever, [datum] jednání u Okresního soudu Plzeň-sever. Specifikace cestovních nákladů je následující: Použité vozidlo BMW 530 x D, [registrační značka], kombinovaná spotřeba 5,9 l [číslo] km, cena dieselu dle vyhl. [částka] litr, náhrada za 1 km: 4,20 Kč/km, výpočet náhrad dle zák. č. 262/2006 Sb. – 1) náhrada podle § 157 odst. 3 za spotřebovanou pohonnou hmotu 11,8 l x 33,60 rovná se [částka], 2) náhrada podle § 157 odst. 4 písm. b) základní náhrada za 1 km jízdy 20 x 4,20 rovná se [částka], jízdní výdaje [částka], náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 6 zmeškaných půlhodin á [částka] rovná se [částka] Celkem náklady na 1 cestu činí [částka] ([částka] + 21% DPH [částka]), za 4 cesty rovná se [částka].