18 Co 128/2025-247

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Víta Pejška a JUDr. Aleny Pokorné ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce advokátem jméno FO sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne datum bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem jméno FO sídlem adresa o zaplacení nemateriální újmy na zdraví ve výši 193 385,50 Kč, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. března 2025, č.j. 6 C 131/2020-221,

I. Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nenapadeného výroku II. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobci částku , částka, , a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy do konce příslušného kalendářního měsíce s účinností od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek (výrok I.), žalobu se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky , částka, , zamítl (výrok II.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), žalobci uložil nahradit České republice, na účet Okresního soudu ve , adresa, , náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), žalovanému uložil nahradit České republice, na účet Okresního soudu ve , adresa, , náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.), České republice ve zbytku nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.) a žalovanému uložil zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, soudní poplatek ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII.).

2. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení ztížení společenského uplatnění ve výši , částka, způsobené následkem poškození zdraví, za které byl shledán odpovědný žalovaný a zaplacení částky , částka, za zpracovaný posudek. Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne , datum, v době od 10.30 hodin do 10.40 hodin před chatou , název, ev. č. , hodnota, , , adresa, , fyzicky napadl žalobce tak, že mu nejprve nastavil svoji nohu, přes kterou s ním škubnul, čímž ho srazil na zem, kde ho následně několikrát udeřil pěstí do hlavy, čímž poškozený žalobce upadl na zem pravým ramenem a zády, kdy tímto nárazem do země utrpěl vykloubení pravého akromioklavikulárního kloubu (kloubu mezi klíční kostí a lopatkou), dle klasifikace Tossyho III. stupně a zlomeninu V. žebra vpravo bez úlomku. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Po léčbě a ustálení zdravotního stavu si žalobce nechal vypracovat znalecký posudek na ztížení společenského uplatnění. Znalkyně v rámci posudku konstatovala omezené upažování, zapažování a připažování pravým ramenem a sníženou svalovou sílu pravé ruky, vše následkem poranění ze dne , datum, s tím, že ztížení společenského uplatnění vyčíslila na částku , částka, . Za vyhotovení znaleckého posudku žalobce zaplatil žalobce znalkyni částku , částka, , jejíž náhrady se také domáhá.

3. Okresní soud ve , adresa, po provedeném dokazování rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, žalobě zcela vyhověl. Krajský soud v , adresa, – pobočka v , adresa, k odvolání žalovaného rozsudek okresního soudu usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že soud má zkoumat možné spoluzavinění žalobce na vzniku škody.

4. Okresní soud ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, (výrok I.), co do částky , částka, žalobu zamítl (výrok II.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl o nákladech řízení. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce spoluzavinil vznik škody a částečně si zavinil vznik svých zranění, když tím, že proti paní , jméno FO, fyzicky zasáhl a následně zasáhl i proti přiběhnuvšímu žalovanému, nepředešel možnému vzniku škody, ke které následnou fyzickou potyčkou mezi ním a žalovaným došlo. Okresní soud odečetl 50% zavinění poškozeného a přiznal mu pouze polovinu žalované částky, tedy částku , částka, a dále přiznal poloviční náhradu za zpracovaný znalecký posudek ve výši , částka, .

5. Proti rozsudku podali včas odvolání žalobce i žalovaný. Žalobce odvoláním napadl rozsudek okresního soudu v rozsahu zamítavého výroku II. a souvisejících výroků. Žalovaný napadl rozsudek ve výrocích I., V. a VII.

6. Krajský soud v , adresa, – pobočka v , adresa, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, rozsudek okresního soudu vyjma výroku VII. ve znění opravného usnesení potvrdil. Změnil jej jen ve výroku o soudním poplatku ze žaloby. Krajský soud sdílel závěr okresního soudu, že v daném případě je nutno částečnou odpovědnost (spoluúčast) za zranění žalobce přisuzovat i jemu samotnému ve formě spoluzavinění. Žalobce se měl při daném incidentu chovat tak, aby zabránil možnému vyhrocení situace, aby nedošlo k žádné újmě na zdraví či na majetku (tedy aby jí předešel). Prvotní příčinou celého incidentu bylo jeho napadení paní , jméno FO, , která s ním přišla řešit poškozený ohradník. Žalobce od slovní výměny názorů (z jeho strany nevybíravých) sám přešel k fyzickému útoku (facka a hrubé odstrčení s pádem). Tomu odpovídá i reakce paní , jméno FO, , kterou zachytil i svědek , jméno FO, , jež se cítila ohrožena a začala volat o pomoc. Za situace, kdy by ji žalobce jen lehce odstrčil, tak by neměla důvod začít volat o pomoc, zvláště když jejich dřívější kontakt byl „těsný“. To ostatně potvrdil i žalobce a žalovaný, který je zpovzdáli sledoval. Žalobce sice byl u své chaty, avšak jeho ohrožení paní , jméno FO, při jeho tělesné konstituci (zjevnou fyzickou převahu mohl odvolací soud sám posoudit), pokud by měl zájem předejít škodě, nemělo přejít ve fyzické napadení. Šlo o násilí vůči ženě, které rozhodně nebylo a ze strany muže nikdy není na místě. Poté, co žalovaný přiběhl paní , jméno FO, na pomoc, tak žalobce udeřil žalovaného, ten mu to vrátil a došlo k vzájemné rvačce. Soud vyšel z výpovědi svědka , jméno FO, , který přesně popsal, co viděl a od své výpovědi se od prvního výslechu neodchýlil. Uvedl, že žalovaný chtěl paní , jméno FO, odvést, nicméně že dostal od pana , jméno FO, ránu a poté se začali prát. Sám žalovaný také uvedl, že první ránu dostal od pana , jméno FO, on, s čímž se jeho výpověď shoduje s výpovědí svědka , jméno FO, . Kdyby pan , adresa, paní , jméno FO, nenapadl, neměl by žalovaný důvod jít jí na pomoc a paní , jméno FO, by neměla důvod křičet o pomoc. Žalobce si tak své zranění spoluzpůsobil, neboť sám napadení žalovaným vyprovokoval, a to jednak tím, že fyzicky napadl paní , jméno FO, , jíž přispěchal na pomoc žalovaný a toho následně jako první také uhodil. To vedlo k rvačce obou účastníků, v důsledku čehož oba upadli a ve rvačce pokračovali na zemi, kdy nejprve „dostal“ žalobce žalovaného pod sebe a až následně získal převahu žalovaný. Přitom došlo ke zranění žalobce. Žalobce porušil povinnost chránit své zájmy, stanovenou v § 2900 o. z., tedy počínat si tak, aby nedošlo ke škodě (zde na zdraví). Toto jeho protiprávní jednání vedlo ke vzniku újmy, mezi újmou a daným jednáním je příčinná souvislost. Žalobci je nutno přičíst veškeré okolnosti na jeho straně, jež přispěly ke škodlivému následku, mj. i okolnost, že žalovaný zakročil na ochranu paní , jméno FO, , která byla ve stavu ohrožení, a že i vůči němu žalobce projevil agresi a vyvolal fyzický střet, při němž zčásti i náhodně došlo k jeho zranění, za nějž byl žalovaný odsouzen. Proto okresní soud správně uzavírá, že žalobce si škodu na zdraví spoluzpůsobil. Míru spoluzavinění (spoluzpůsobení) pak určil v poměru 50 %, přičemž v úvaze posuzoval vzájemný vztah mezi jednáním poškozeného a škůdce a zvážil všechny skutečnosti, jež přispěly ke způsobení škody a byly alespoň jednou z příčin vzniku škody (NS 25 Cdo 2233/99). I odvolacímu soudu se jevila takto určená výše spoluzpůsobení škody žalobcem odpovídající zákonným hlediskům a okolnostem případu. Proto neshledal odvolací výhrady účastníků v tomto směru opodstatněnými. Souhlasil také s názorem okresního soudu, že k úhradě stanovená výše škody není pro žalovaného ve smyslu nálezové judikatury Ústavního soudu likvidační.

7. Proti té části výroku I. rozsudku okresního soudu, kterou byl potvrzen vyhovující výrok I. rozsudku okresního soudu, podal žalovaný dovolání. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, rozsudek Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyjma té části výroku I, kterou byl potvrzen výrok II. rozsudku okresního soudu, spolu s rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyjma výroku II., zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud se vypořádal s jednotlivými dovolacími důvody. Neshledal přípustnost dovolání v námitce žalovaného, že došlo ke špatné aplikaci ustanovení § 2918 a § 2953 o. z. V daném případě nemohly být u žalovaného splněny podmínky nutné obrany, když byl uznán vinným spácháním přečinu, neboť jednání v nutné obraně vylučuje trestnost. Ani při výkladu a aplikaci ustanovení § 2918 o. z. se odvolací soud neodchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, (a další judikatury v tomto směru) a naopak z nich důsledně vycházel. V této věci odvolací soud shledal příčinu, která se podílela na vzniku újmy na straně žalobce v rozsahu 50 %, ve skutečnosti, že žalobce jako první napadl fyzicky paní , jméno FO, a pak i žalovaného, a vyvolal tak rvačku. Tyto závěry odvolacího soudu odpovídají i další judikatuře k otázce spoluzpůsobení újmy poškozeným, zejména pak rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikovaného pod č. 76/2010 Sb. rozh. obč. Úvahy a závěry odvolacího soudu tedy nepochybně nebyly nepřiměřené. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury týkající se revizních znaleckých posudků. V této věci okresní soud výslech znalkyně k posudku předloženému v řízení žalobcem provedl, a žalovaný tak měl možnost znalkyni konfrontovat se svými námitkami proti závěrům posudku (viz odstavec 15 odůvodnění rozsudku okresního soudu). Okresní soud také řádně uvedl, proč považoval výpověď znalkyně za přesvědčivou, a proč tedy nepřistoupil k vypracování revizního znaleckého posudku (odstavec 27 odůvodnění rozsudku okresního soudu). Odvolací soud pak vysvětlil, proč tento postup okresního soudu aproboval (odstavec 30 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Postup prvostupňového i odvolacího soudu se tedy od závěrů vyslovených v nálezu Ústavního sp. zn. I. ÚS 2221/22 neodchýlily a odůvodnění obou rozsudků obstojí i ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 919/09 a další judikatury Ústavního soudu, kterou žalovaný označil.

8. Dovolání však Nejvyšší soud ČR shledal důvodným ohledně otázky převzetí závěrů o výši náhrady nemajetkové újmy zjištěné znalkyní pomocí Metodiky k § 2958 o. z. soudem, neboť v této otázce se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud opodstatněně vyšel při stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění z Metodiky k § 2958 o. z., která je podle ustálené soudní judikatury i nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 27/23, způsobilým a vhodným přístupem k naplnění zákonného principu slušnosti (§ 2958 věta druhá o. z.) i požadavku legitimního očekávání (§ 13 o. z.). Soud při použití této doporučující výkladové pomůcky k objektivizaci a medicínské klasifikaci trvalých zdravotních následků má postupovat tak, že na základě znaleckého posudku zjistí procento, v němž je poškozený vyřazen ze zapojení do životních činností definovaných v upravené Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví. Tímto procentem ze čtyřsetnásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, pak vyjádří objektivizovanou náhradu, kterou do výsledné podoby upraví zvýšením či snížením podle konkrétních okolností případu a poměrů poškozeného tím, že zohlední zejména jeho věk, intenzitu předchozího zapojení do společenských aktivit nebo okolnosti vyjmenované v § 2957 o. z. (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021, č. 90/2022 Sb. rozh. obč.). Při práci se znaleckým posudkem platí, že znalci z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví (od , datum, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví), nepřísluší, aby na základě Metodiky k § 2958 o. z. sám stanovil a určil částku náhrady za ztížení společenského uplatnění, neboť je to soud, kdo stanoví její výši podle předem daných kritérií. Mechanické převzetí závěrů znalce o částce náhrady za ztížení společenského uplatnění je nesprávným použitím Metodiky k § 2958 o. z., vedoucím k nesprávnému výkladu tohoto ustanovení a k nesprávnosti rozhodnutí, jestliže soud závěry znalce nedoplní vlastní úvahou, zda a nakolik je třeba upravit (modifikovat, personalizovat) výslednou částku podle konkrétních poměrů poškozeného (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2843/2020). Odvolací soud výše uvedené judikatorní závěry nerespektoval. Naopak odvolací soud ani okresní soud neučinily ze znaleckého dokazování žádný závěr o tom, v jakých doménách, jakým způsobem a do jaké míry je žalobce omezen následky úrazu a jaké je celkové procento vyřazení žalobce ze zapojení do životních činností definovaných v Metodice k § 2958 o. z. Zejména pak oba soudy neprovedly přepočet uvedeného procenta ze čtyřsetnásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, nezohlednily intenzitu předchozího zapojení žalobce do společenských aktivit ani okolnosti vyjmenované v § 2957 o. z. a v podstatě bez jakékoli modifikace převzaly částku vyčíslenou znalkyní. K intenzitě předchozího zapojení žalobce do společenských aktivit a okolnostem vyjmenovaným v § 2957 o. z. oba soudy neprovedly v podstatě žádné dokazování a neučinily k nim žádná skutková zjištění (mimo toho, co o nich uvedla znalkyně, které však, jak je výše uvedeno, nepříslušelo činit o nich závěry). Z výše uvedených důvodů dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a jelikož důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud též odpovídající část rozsudku soudu prvního stupně a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Zrušení se netýká těch částí rozsudků, jimiž byla žaloba zčásti zamítnuta a proti nimž dovolání žalovaného nesměřovalo.

9. Předmětem řízení tak po řízení u dovolacího soudu zůstala částka , částka, a rozhodnutí o nákladech řízení a soudním poplatku. Okresní soud v novém rozhodnutí vycházel z výpovědí účastníků a svědků a z dalších provedených důkazů. Z nich měl prokázaný následující skutkový stav.10. , jméno FO, přišla za panem , jméno FO, řešit rozbitý ohradník, přičemž se začali hádat a došlo i na strkání, které pan , adresa, zřejmě chtěl ukončit tím, že dal paní , jméno FO, facku. Když toto viděl žalovaný, tak vyběhl k paní , jméno FO, , po vzájemných slovních útocích pan , jméno FO, žalovaného udeřil, žalovaný mu ránu opětoval a začali se prát. Při pádu obou mužů na zem došlo s největší pravděpodobností k úrazu žalobce, jehož odškodnění se v tomto řízení domáhá. Okresní soud dospěl k závěru, že v daném případě je nutno částečnou odpovědnost za zranění žalobce přisuzovat i jemu samotnému ve formě spoluzavinění. Žalobce se měl při daném incidentu chovat tak, aby zabránil možnému vyeskalování situace, aby nedošlo k žádné újmě na zdraví či na majetku. Jeho chování tomuto nenasvědčuje. Prvotní příčinou celého incidentu bylo jeho napadení paní , jméno FO, . Je pravda, že paní , jméno FO, na něj začala slovně útočit jako první, nicméně sám žalobce přešel ze slovní potyčky k fyzickému útoku. Soud uvěřil v této souvislosti žalovanému i paní , jméno FO, , že jí žalobce dal facku. Tomu by odpovídala i reakce paní , jméno FO, , kterou zachytil i svědek , jméno FO, , když popisoval, že viděl dvě hlavy, potom jen jednu a paní , jméno FO, začala křičet a volat o pomoc. Za situace, kdy by ji žalobce jen lehce odstrčil, tak by zřejmě neměla důvod začít volat o pomoc, zvláště když se předtím s žalobcem sama pošťuchovala, což potvrzuje i žalovaný, který jejich dohadování sledoval. Žalobce sice byl u své chaty a cítil se být ohrožován, nicméně volit násilí proti ženě nemusel a měl zvolit mírnější způsob. Poté, co žalovaný přiběhl paní , jméno FO, na pomoc, tak žalobce udeřil žalovaného, ten mu to vrátil a došlo k vzájemné rvačce. Soud vyšel z výpovědi svědka , jméno FO, , který přesně popsal, co viděl a od své výpovědi se od prvního výslechu neodchýlil. Uvedl, že žalovaný chtěl paní , jméno FO, odvést, nicméně že dostal od pana , jméno FO, ránu a poté se začali prát. Sám žalovaný také uvedl, že první ránu dostal od pana , jméno FO, on, s čímž se jeho výpověď shoduje s výpovědí svědka , jméno FO, . , jméno FO, si situaci, kdo z mužů, koho napadl jako první, nevybavovala. Svědkyně , jméno FO, sice u jednání soudu uvedla, že viděla, jak pan , jméno FO, přiběhl k panu , jméno FO, a hned mu dal pěstí, její výpověď však nekoresponduje s její výpovědí před Policií ČR z října 2017, kdy uvedla, že když vyběhla ven, tak už se pan , jméno FO, s panem , jméno FO, prali. Její výpověď učiněná v tomto řízení je rozdílná od výpovědi učiněné ihned po incidentu. S ohledem na její poměr k žalobci tak soud z její výpovědi učiněné před soudem nemohl vycházet, když se mu tato výpověď jeví účelová. Svědkyně , jméno FO, nebyla hádce paní , jméno FO, s panem , jméno FO, přítomna a ven vyšla až v okamžiku, kdy se pan , jméno FO, s panem , jméno FO, prali a leželi na zemi. Jediným, dá se říci nestranným, svědkem celého incidentu byl soused pan , jméno FO, , který celou událost popsal několikrát, u soudu i před Policií ČR a jeho výpověď zůstávala v podstatných rysech stejná. Sám tento svědek potvrdil, že s , jméno FO, má špatné vztahy, že si nadávají. Jeho výpověď před soudem však byla spontánní a soud neměl důvod mu nevěřit. Svědek podle soudu vypovídal to, co viděl, pokud něco neviděl, tak to i uvedl a nedá se říci, že by žalobci či žalovanému stranil. Okresní soud tedy jeho výpověď považoval za klíčovou. Výpověď svědka , právnická osoba, se shoduje i s výpovědí žalovaného a paní , jméno FO, . K výpovědi žalovaného uzavřel, že jeho výpověď je od počátku shodná, a to ať vypovídal jako svědek či jako obviněný, či obžalovaný. Trval na tom, že kdyby pan , adresa, paní , jméno FO, nenapadl, neměl by důvod jít jí na pomoc. Navíc, při výpovědi na Policii popisoval podrobně, jak se s panem , jméno FO, pral, což mu mohlo pouze přitížit. Výpověď paní , jméno FO, je po celou dobu trestních řízení i tohoto řízení také shodná. Okresní soud poznamenal, že i kdyby žalobce paní , jméno FO, nedal facku, tak ji zcela jistě musel odstrčit způsobem, který ona sama považovala za přehnaný, když začala křičet o pomoc. Hrubšímu odstrčení či facce potom odpovídá i výpověď svědka , právnická osoba, v tom směru, že najednou ztratil z výhledu hlavu paní , jméno FO, a ta hned začala křičet, že jí dal žalobce ránu. Neměl důvod nevěřit ani paní , jméno FO, v tom, že v okamžiku, kdy byla napadena způsobem, který nečekala, že začala křičet o pomoc. Do té doby nekřičela, a to se, i podle výpovědi žalovaného i žalobce, s žalobcem postrkovali. Žalobce tedy podle názoru okresního soudu si spoluzavinil své zranění, neboť částečně sám napadení žalovaným vyprovokoval, a to jednak tím, že uhodil paní , jméno FO, , jíž přispěchal na pomoc žalovaný a toho následně jako první také uhodil. Žalovaný poté, co dostal od žalobce facku, mu ji vrátil a oba muži se začali prát, v důsledku čehož oba upadli a tímto pádem došlo u žalobce ke zlomení klíční kosti. Z provedeného videozáznamu nebylo zjištěno, že by paní , jméno FO, měla nějaké zranění. Ostatně pro soud není podstatné, zda zraněna byla či nikoliv, facka obvykle zranění měkkých částí obličeje nezpůsobí. Žalobce podle názoru okresního soudu špatně vyhodnotil povinnost, kterou má ze zákona každý občan, a to počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a na majetku. Žalovaný zase na druhou stranu se pokusil zakročit na ochranu jiného, tedy paní , jméno FO, , která se cítila být v ohrožení po dané facce. Výši spoluzavinění okresní soud určil na 50 %. Vzal přitom na jedné straně v úvahu skutečnost, že žalobce byl u své chaty a opravoval zámek, když byl osloven paní , jméno FO, , která se s ním následně začala hádat a neopustila sama od sebe prostor před chatou, na druhé straně musel zohlednit tu skutečnost, že to byl právě žalobce, kdo zakročil proti paní , jméno FO, tím, že ji uhodil, což vyvolalo reakci žalovaného, kterého následně také žalobce napadl tím, že mu dal ránu jako první. Z výše uvedeného se soudu jeví spravedlivé určit míru spoluzavinění na 50 %.

11. Okresní soud tedy v navazujícím řízení v otázce skutkového stavu vyšel ze shodných zjištění, jaké učinil v předchozím řízení. Tato zjištění se opírají o výslechy účastníků řízení a svědků vyslechnutých v předchozím řízení a o zjištění vyplývající z trestních spisů, které byly ke spisu přiloženy. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce si své zranění spoluzavinil, přičemž míru spoluzavinění stanovil na 50 %. Tato úvaha a závěr není podle závěrů dovolacího soudu nepřiměřená. Důvody nutné obrany nebyly splněny. O dalším snížení výše nemajetkové újmy až k úplnému vyloučení přiznání náhrady, jak navrhl žalovaný v závěrečném návrhu, neuvažoval. Co se týká požadavků na vypracování revizního znaleckého posudku, okresní soud odkázal na závěry dovolacího soudu. I po zrušení rozhodnutí žalovaný opětovně navrhl zpracování znaleckého posudku z oboru ortopedie ohledně toho, zda újma žalobce má původ z , datum, či zda je ovlivněna léčebným postupem. Dále žalovaný navrhoval vyslechnout znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který zpracovával posudek v rámci trestního řízení a v poslední řadě navrhl zpracování revizního znaleckého posudku. Okresní soud všechny tyto návrhy na doplnění dokazování zamítl. , tituly před jménem, , jméno FO, již v současné době není zapsán jako znalec v seznamu znalců a soudu je známo, že jeho zdravotní stav není dobrý. Navíc tento znalec se vyjadřoval ke zranění žalobce v obecné rovině v rámci trestního řízení. Pro řízení občanskoprávní, jehož předmětem je zaplacení nemateriální újmy žalobci, žalobce předložil znalecký posudek vypracovaný znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, na stanovení výše ztížení společenského uplatnění. Z tohoto posudku a z výslechu znalkyně při stanovení výše náhrady vychází. V celém řízení dosud nepadla žádná zmínka o tom, že by nemateriální újma žalobce mohla spočívat nejen ve zranění způsobené žalovaným, ale i v léčebném postupu či v nedodržování léčebného režimu ze strany žalobce. Tato současná tvrzení žalovaného okresní soud považoval za novoty, a proto je nepřipustil. Dovolací soud se otázkou zpracování revizního posudku také zabýval a dospěl k závěru, že postup prvostupňového i odvolacího soudu se od závěrů vyslovených v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2221/22 neodchýlil a odůvodnění obou rozsudků obstojí i ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 919/09 a další judikatury Ústavního soudu, kterou žalovaný v dovolání označil.

12. Okresní soud tak zcela odkázal na závěry a odůvodnění učiněná v předchozím rozhodnutí ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, a na závěry odvolacího soudu obsažená v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .

13. S ohledem na závěry zrušovacího rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, se okresní soud dále zabýval důslednou aplikací Metodiky k § 2958 o. z. Z předchozího řízení vyplynulo, že žalovaný je odpovědný za vznik škody žalobci, nicméně s ohledem na částečné spoluzavinění na vzniku škody samotným žalobcem, soud náhradu o 50 % snížil. Co se týká samotné náhrady za ztížení společenského uplatnění, vycházel ze znaleckého posudku vypracovaného dne , datum, znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, , znalkyní v oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a stanovení nemateriální újmy na zdraví. Z tohoto posudku okresní soud zjistil, že znalkyně ohodnotila ztížení společenského uplatnění žalobce dle Metodiky NS vzniklé napadením ze dne , datum, . Uvedla, že , Jméno žalobce, byl dne , datum, napaden, tím mu byla způsobena povrchová poranění obličeje, hrudníku, břicha a zlomenina V. žebra vpravo a vykloubení lopatko klíčkového kloubu s rupturou vazu, které bylo nejprve řešeno operačně a následně nošením ortézy. , jméno FO, absolvoval rehabilitace, nicméně bolestivost a omezená hybnost pravého ramene přetrvávaly. Navštívil specialistu v oboru ortopedie, který ke zmírnění bolesti doporučil obstřiky, a bylo potvrzeno, že přetrvává částečné vykloubení klíční kosti. Následkem poranění má , Jméno žalobce, omezené upažování, zapažování a připažování pravým ramenem a sníženou svalovou sílu pravé ruky. Před napadením se s ničím neléčil. Bolesti pravého ramene, které je na jeho dominantní končetině, jsou každodenní, léky na bolest neužívá. Dále v pravém rameni cítí neustálý tlak. Domácí práce se mu hůře vykonávají (vysává levou rukou, dříve vymaloval, nyní nezvládne). Má obtíže při vaření – míchání. Nyní fyzicky náročnou práci nezvládá, vypomáhá syn. Břemena nosí jen v levé ruce, když na pravém rameni něco má, cítí bolest. Má obtíže s oblékáním horní části oděvu, kdy svlékání je obtížnější. Na pravém rameni nemůže spát, v noci ho budí bolest. Nemůže pracovat s vibračními přístroji, neudělá klik, při sklapovačce cítí bolest, při jízdě na kole neudrží řídítka po delší dobu, nelyžuje, protože se bojí pádu. Při svém výslechu znalkyně doplnila, že nerozumí tomu, že v trestním spise je uváděno, že se jednalo o poranění lehké právě s ohledem na dobu léčení, která určitě přesáhla dobu šesti týdnů. Pokud je minimální léčba šest týdnů, tak se uvažuje o poranění středně těžkém, pokud je doba léčení více než šest týdnů, tak se hovoří o poranění těžkém. V případě žalobce se tedy jednalo o těžké poranění. Poranění nesouvisí s trvalými následky, někdy i lehké poranění může zanechat závažné trvalé následky a naopak. Znalkyně měla k dispozici zdravotnickou dokumentaci žalobce, dále vycházela ze svého vlastního vyšetření pana žalobce a ze subjektivních vyjádření poškozeného, tedy z toho, co jí tvrdil, že mohl dělat a v současné době nemůže. Toto byly tři podklady, z nichž zpracovala posudek. Dospěla k částce ztížení společenského uplatnění ve výši , částka, , nebyl použit žádný facilitátor, neboť žalobce neměl k dispozici žádný prostředek, který by mu zlehčoval pohyb jako např. berle apod. Úraz se žalobci stal ve věku 52 let, ve skupině 44-54 let se dle metodiky neodečítá ani nepřičítá žádný koeficient ohledně věku. Co se týká subjektivních potíží, které žalobce uváděl, tak pokud by tyto neodpovídaly typu poranění a nálezů dle lékařských zpráv, tak by nebyly vzaty v potaz při stanovení výše poškození. Všechny subjektivní pocity žalobce odpovídaly způsobeným zraněním. Na první straně znaleckého posudku u klasifikace dle MKN jsou uvedena všechna zranění, která byla žalobci způsobena, nicméně znalkyně posuzovala pro ztížení společenského uplatnění pouze vykloubení ramenního kloubu a následné potíže spojené s tímto vykloubením. Žalobce jí udával pouze obtíže spojené s tímto poraněním. Poranění ramenního kloubu má objektivní základ, ze zpráv vyplývá, že se léčba nezdařila zcela dobře, a to je zejména vidět ve zprávě z , datum, , kde je napsáno víceméně to, že aktuální stav neodpovídá fyziologicky postavení kloubu a kosti tak, jak by to mělo být a že operativně se správného postavení nepodařilo dosáhnout. Veškeré popsané potíže pana žalobce souvisí s tímto nálezem na pravém rameni. V důsledku tohoto zranění je obecně omezena hybnost při upažování, zapažování a připažování a následkem je i snížená svalová síla dané končetiny. Všechna tato omezení znalkyně u žalobce shledala. Zástupce žalovaného následně předestřel znalkyni údaje ze znaleckého posudku znalce , jméno FO, , bod A D4 na straně 4 (ZP je založen ve spise 2 T 1 56/2018 n a č. l. 7 6-80), kde je uvedeno, že zranění si vyžádalo kratší opakované hospitalizace a delší dobu trvající pouze klidovou a rehabilitační individuální léčbu, a to jen s malým omezením v běžném způsobu života. K tomuto znalkyně uvedla, že součástí léčby byl klidový režim, a i při klidové fázi probíhá léčení. Shrnutí stavu pacienta uvedené v tomto posudku je pro ni zvláštní. Uzavřela, že v daném případě se jednalo o těžkou újmu, neboť došlo k poškození důležitého orgánu, kdy se jednalo o poškození dominantní končetiny, a délka léčení přesáhla šesti týdnů. Trvalé následky, které shledala ve znaleckém posudku, jsou u žalobce objektivně zjistitelné a vyplývají i z předložených lékařských zpráv, kdy se domnívá, že měla k dispozici, na rozdíl od , tituly před jménem, , jméno FO, , všechny potřebné lékařské zprávy. Za znalecký posudek vystavila znalkyně žalobci fakturu na částku , částka, , která byla žalobcem uhrazena ve dvou splátkách po , částka, .

14. Ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, (ZP je založen ve spise , spisová značka, na č. l. 76-80), který okresní soud posuzoval pouze jako listinný důkaz, mimo jiné zjistil, že průměrná doba léčení poranění tohoto druhu se pohybuje v rozmezí 3-4 měsíců. Je nutné ovšem posuzovat každý případ individuálně s ohledem na typ poranění, event. komplikace v průběhu léčení, věk atd. Zranění si vyžádalo kratší opakované hospitalizace a delší dobu trvající pouze klidovou a rehabilitační individuální léčbu, a to jen s malým omezením v běžném způsobu života, při úrazu nebyly poškozeny důležité orgány a poranění pravděpodobně nezanechá závažnějších trvalých následků. Podstatné omezení v běžném způsobu života, srovnatelné s jinými těžkými újmami na zdraví nenastalo, poškozený byl soběstačný při sebeobsluze, mohl se volně pohybovat, zaobstarat si běžné životní potřeby, samostatně se najíst, vykonávat osobní hygienu, i když s omezením poraněné končetiny. Posudek byl vyhotoven dne , datum, . S ohledem na skutečnost, že ve věci byl následně vyhotoven znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , který vychází z Metodiky k § 2958 o. z., okresní soud vycházel ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl zpracován později, znalkyně sama uvedla, že měla, na rozdíl od , tituly před jménem, , jméno FO, , k dispozici všechny lékařské zprávy a při svém výslechu se s posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, přesvědčivě vypořádala. Při slyšení před soudem obhájila, že postižení žalobce má souvislost s jednáním žalovaného, za nějž byl trestně odsouzen. Poškození zdraví žalobce odpovídá způsobenému zranění. Důvody pro doplnění znaleckého zkoumání okresní soud neshledal.

15. Znalkyně spočítala dle Metodiky NS ztížení společenského uplatnění na částku , částka, , kdy při postižení tělesných struktur posuzovala klouby ramenní oblasti a při postižení tělesných funkcí posuzovala bolest v horní končetině a hybnost jednoho z kloubů. Nepoužila žádný facilitátor. Znalkyni však nepříslušelo, aby sama stanovila a určila částku náhrady za ztížení společenského uplatnění, neboť je to soud, kdo stanoví její výši. Nicméně znalkyně postupovala při vypracování znaleckého posudku v souladu s metodikou k § 2958 o. z., když stanovila procento, v němž je poškozený vyřazen ze zapojení do životních činností definovaných v upravené Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví. Toto procento stanovila znalkyně na 3,11 % a vycházela z postižení tělesných struktur, a to kloubu ramenní oblasti a z postižení tělesných funkcí, a to z bolesti v horní končetině a z omezení hybnosti jednoho kloubu. Znalkyně procentně vyjádřila ztrátu životních příležitostí žalovaného v devíti oblastech společenského zapojení. Z důvodu snížení hybnosti a bolestivosti pravého ramene, které je jeho dominantní, je žalobce u všeobecných úkolů a požadavků (D2) omezen v provádění jednotlivého úkolu, mnohačetných úkolů a v běžných denních povinnostech, a to v celkové výši 0,69 %. V pohyblivosti (D4) je žalovaný pro sníženou hybnost a bolestivost pravého ramene a sníženou sílu v pravé dominantní horní končetině omezen ve zvedání a nošení předmětů, v házení, chytání, přitahování, tlačení, kroucení a podobně, dále v plazení, lezení, plavání, a to celkem , hodnota, %.V kapitole péče o sebe (D5) znalkyně stanovila pro sníženou hybnost a bolestivost pravého ramene horní končetiny omezení žalobce ve svlékání a oblékání horní části oděvu ve výši 0,16% V kapitole život v domácnosti (D6) znalkyně stanovila pro sníženou hybnost a bolestivost pravého ramene, pravé dominantní končetiny, omezení žalobce ve vaření, ve vykonávání domácích prací a v péči o předměty v domácnosti (auto, zahrada) v celkové výši 0,93%. V kapitole hlavní oblasti života (D8) znalkyně stanovila omezení v placeném zaměstnání ve výši 0,28 %. Naposledy v kapitole Život komunitní, sociální a občanský (D9) znalkyně uvedla, že pro své obtíže je žalobce omezen ve volnočasových aktivitách ve výši 0,4 %. Celkový součet omezení žalobce potom činí 3,11 %.

16. Žalobce při svém opakovaném výslechu ohledně zdravotního stavu odkázal na své předchozí výpovědi. Dále uvedl, že jeho zdravotní stav se nezlepšil. Od té doby, co měl úraz, tak nemůže spát na pravém boku, v noci se po 3 hodinách budí a když se přetočí na pravý bok, tak se hned vzbudí bolestí a nemůže usnout. Kvůli bolesti spával v obýváku, což následně narušilo jeho vztah s přítelkyní paní , jméno FO, a vloni se rozešli. Navíc dostal cukrovku, bere denně až 6 prášků. Před úrazem jezdíval na kole. S přítelkyní najezdili až 46 km denně z , adresa, do , adresa, , adresa, do písečných lomů se koupat. Tyto trasy zvládal. Po úraze je však musel velmi omezit, protože na kole vydrží max 10 minut, vadí mu vibrace, ze kterých ho začne bolet rameno. Také nemůže plavat. Ve slané vodě trošku, protože ta více nadnáší, ale ve sladké vodě měl již dva problémy, dostal křeč do pravé ruky a měl problém se vrátit. Ohledně plavání má již blok. Dále nemůže vykonávat činnosti, které vykonával předtím. Hybnost pravé ruky je velmi omezená, ruka je slabá. Nemůže štípat dřevo, či ho nařezat. Toto vždy matce chystal. V autě nesnáší pás přes pravé rameno, musí sedět jako řidič nebo za řidičem. Neunese těžší břemena, není schopen dělat práce, které dělal dřív. Opravuje chalupu, a nemůže nanášet perlinku ani dělat jiné činnosti. Stále podniká a provozuje optiku v , adresa, , je tam pouze sám. V roce 2018 byl na dalších vyšetřeních, bylo mu řečeno, že by se klíční kost musela znovu zlomit a srůst napravit a že by si tím vlastně musel projít znovu, což nechtěl. Jezdil i na obstřiky, pomohlo to vždycky na chvíli a pak se bolest vrátila. Hybnost ruky je omezená, bolest je stejná, ale aby zachoval hybnost, musí i přes tu bolest cvičit. Co se týká nějakých prací, tak je schopen matce donést uhlí. Malou lopatkou ho levou rukou nabere a donese matce do domu. Všechno mu trvá mnohem déle, protože musí dělat přestávky. Po úrazu se vrátil do práce asi po 10-12 dnech. Další 2-3 měsíce chodil s ortézou. Pokoušel se pracovat tak, jako předtím, ale pravou ruku měl v ortéze, tudíž vše musel dělat levou, i psát na počítači. Po dobu hospitalizace, dále po dobu návštěv lékaře a rehabilitace musel mít optiku zavřenou. Nikdo z lékařů mu neřekl, že kdyby se zvolil jiný postup, že by to mohlo být lepší. Když byl u pana doktora v nemocnici pod Petřínem, tak ten mu pouze řekl, že by se to muselo celé znovu zlomit. Považoval ho za kapacitu ve svém oboru a další možná řešení již nehledal, odradilo ho to.

17. Z výpovědi žalobce okresní soud zjistil, že znalkyně vycházela jak z objektivního nálezu týkajícího se pravého ramene, tak i ze subjektivních pocitů žalobce, které označila za odpovídající poúrazovému stavu žalobce. Se všemi omezeními pracovala a stanovila míru omezení žalobce v oblastech společenského zapojení, v nichž používá pravou horní končetinu. Ze znaleckého posudku i z výslechu znalkyně vyplynulo omezení žalobce ve výši 3,11 % (D2 0,69%, D4 0,65%, D5 0,16%, D6 0,93%, D8 0,28% a D9 0,4%). 100% vyřazení poškozeného ze společenského života se stanoví pomocí 400násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, tj. kdy je možno přistoupit k vyčíslení náhrady. Ze znaleckého posudku vyplývá, že k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo k datu , datum, , náhrada tedy byla počítána z částky platné pro rok 2017, která činí , částka, (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , odstavec 21). Z částky , částka, představuje 3,11 % částku základního ohodnocení ve výši , částka, .

18. Takto zjištěná částka základního ohodnocení může být dále modifikována některými dalšími okolnostmi, které již nemají medicínskou povahu a jejich dopad do poměrů konkrétního poškozeného musí zvážit soud. Patří sem zejména věk poškozeného, intenzita jeho předchozího zapojení a důvody vyjmenované demonstrativně v § 2957 o. z. V době poškození zdraví žalobce mu bylo 52 let, jeho věk byl tedy v rozmezí, se kterým je při stanovení základního ohodnocení počítáno, neboť vrcholu sil a intenzity společenského zapojení se obvykle dosahuje ve věku 45-55 let. Ohledně věku tedy soud (ani znalkyně) žádné navýšení či ponížení základního ohodnocení neshledaly. Intenzita přechozího zapojení do společenských aktivit se zpravidla zohledňuje zvýšením základní částky až do 10 %, je-li nadprůměrná, až do 20 %, je-l výjimečně intenzivní, a až do 30%, je-li zcela mimořádné; naopak se náhrada snižuje až o 10%, je-li zapojení podprůměrné, a až o 20%, není-li prakticky žádné. Z výpovědi žalobce soud nezjistil žádné nadprůměrné či podprůměrné zapojení do společenských aktivit. Jeho zapojení se soudu jeví jako zcela normální, průměrné, kdy chodil plavat, lyžovat a jezdil na kole. V domácnosti a na chalupě vykonával obvyklé „mužské práce“ jako sekání dřeva a opravy domu. Po pracovní stránce žalobce pracuje jako optik, nejedná se o práci fyzicky náročnou. Zapojení žalobce do společenských aktivit nepovažuje soud za nadprůměrné, ale za zcela průměrné a vychází tak ze základního ohodnocení ve výši , částka, . Oproti znaleckému posudku, v němž znalkyně určila částku ztížení společenského uplatnění ve výši , částka, , je částka určená soudem o , částka, nižší. Důvodem je zřejmě aplikace jiné výše průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, znalkyní. Z částky určené soudem ve výši , částka, soud odečetl již výše zmiňované spoluzavinění poškozeného na vzniklé škodě ve výši 50 % a částka, která by měla být žalobci vyplacena na ztížení společenského uplatnění, činí , částka, .

19. Předmětem žaloby byla částka , částka, za ztížení společenského uplatnění a dále náhrada ve výši , částka, za vypracovaný znalecký posudek. Vzhledem k tomu, že pro částku , částka, byla žaloba již pravomocně zamítnuta, zůstává předmětem řízení částka , částka, . Co se týká náhrady za vypracovaný znalecký posudek, který hradil žalobce znalkyni ve výši , částka, , tak okresní soud setrval na svém předchozím závěru, že s ohledem na zavinění žalobce na vzniku škody ve výši 50 %, by mu žalovaný měl nahradit za zpracovaný znalecký posudek pouze polovinu nákladů, tedy částku , částka, . Celková částka, kterou žalovaný má žalobci nahradit, tedy činí , částka, (ztížení společenského uplatnění ve výši , částka, a náhrada za vypracování znaleckého posudku ve výši , částka, ). Jelikož předmětem řízení ještě zůstala částka , částka, (do částky , částka, ), okresní soud v této části žalobu zamítl.

20. Co se týká lhůty splatnosti, okresní soud umožnil žalovanému dlužnou částku splácet v jím navrhovaných měsíčních splátkách po , částka, . Tuto splátku považoval za odpovídající výši přiznané částky. Žalovaný si musí být vědom toho, že tuto splátku bude muset žalovanému měsíčně hradit. Dlužná částka by tak měla být zaplacena do 17 měsíců. Soud současně vyslovil i ztrátu výhody splátek, což znamená, že nezaplatí-li žalovaný splátku řádně a včas, vystavuje se nebezpečí zesplatnění celého dluhu ze strany žalobce.

21. Žalobce byl osvobozen od placení soudního poplatku z žaloby podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. d), q) zák. č. 549/1991 Sb. v platném znění, a protože jeho žalobě bylo vyhověno, přešla povinnost zaplatit soudní poplatek dle ustanovení § 2 odst. 3 citovaného zákona na žalovaného. Soudní poplatek byl vyměřen podle položky 3 sazebníku, a to za návrh na zahájení řízení návrhem na náhradu nemajetkové újmy v penězích, kdy do částky , částka, včetně činí soudní poplatek částku , částka, a v částce vyšší než , částka, činí 1 % z této částky. Jelikož žalobce splňuje předpoklady pro osvobození od soudního poplatku ve výši 90 %, činí jeho poplatková povinnost pouze , částka, . Tuto částku již žalovaný soudu zaplatil, není tedy povinen ji znovu platit.

22. S ohledem na skutečnost, že žalobce ve věci uspěl téměř z 50 %, okresní soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

23. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ve věci soud vyplatil znalečné znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši , částka, . S ohledem na výsledek sporu okresní soud uložil žalobci, aby státu, na účet Okresního soudu ve , adresa, , zaplatil polovinu těchto nákladů, tedy částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci o rozsudku. Co se týká žalovaného, tak u něho okresní soud shledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vycházel přitom z usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byl žalovaný osvobozen od placení soudního poplatku z odvolání co do 90 % a uložil žalovanému povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 10%, tedy ve výši , částka, . Tuto částku již žalovaný soudu zaplatil, není tedy povinen ji znovu platit.

24. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný včas odvolání, a to do přísudečného výroku I. a závislým nákladovým výrokům. S povděkem přijal, že uložená povinnost k úhradě požadované náhrady újmy byla oproti předchozím rozhodnutím soudů prvního i druhého stupně v části dále snížena a rovněž, že mu bylo umožněno dlužnou částku splácet v jím navrhovaných měsíčních splátkách. V základních bodech souhlasil s tím, jaká skutková zjištění učinil soud prvního stupně ohledně průběhu události ze dne , datum, , ze které je následně dovozován žalovaný nárok. Nesouhlasil s právním posouzením, které považuje za nespravedlivé s ohledem na všechny okolnosti případu. Měl za to, že by bylo možné usuzovat na snížení výše nemajetkové újmy až k úplnému vyloučení přiznání náhrady. Jednání, kterého se dopustil poškozený žalobce, je závažnější, škodlivější a celkově zavrženíhodnější, a na čemž nemění nic skutečnost, že trestní řízení skončilo odsuzujícím rozsudkem jen v případě žalovaného, když čistě dílem náhody při rvačce utrpěl zranění také žalobce jako prvotní agresor. Zranění z uvedeného incidentu způsobené žalobcem utrpěl rovněž žalovaný, který ale k uvedenému nedával podnět pro trestní či občanskoprávní řízení. Žalovaný pro úplnost i pro toto odvolací řízení odkázal na svoji argumentaci ohledně právního posouzení uvedeného skutku, míry vázanosti závěry učiněnými v trestním řízení, která je obsažena v podaném dovolání z roku 2023, i když si je vědom toho, že jí Nejvyšší soud nepřisvědčil. Okresní soud o dalším snížení výše nemajetkové újmy ani v novém rozhodnutím ve věci neuvažoval, jde o nesprávné právní posouzení věci. Okresní soud vyšel na základě výpovědi žalobce, posudku a výslechu znalkyně z toho, jaké bylo vyřazení ze společenského života u žalobce a že subjektivní pocity žalobce jsou odpovídající poúrazovému stavu žalobce. Okresní soud sice znovu provedl účastnický výslech žalobce a zrekapituloval sdělení, který již dříve učinila znalkyně, nicméně žalovaný má všechny jeho tvrzení ohledně aktivit, které dělal před uvedeným zraněním a omezení, která mu následky zranění působí, za fabulovaná, vedená s cílem získat co největší finanční odškodnění. V řízení vyšlo opakovaně najevo, že žalobce účelově měnil své výpovědi, a proto zjištění těchto skutečností pouhým účastnickým výslechem či subjektivním sdělením vůči znalkyni, která je zohlednila ve svém posudku, není dostatečným. Nejvyšší soud měl za to, že k intenzitě předchozího zapojení žalobce do společenských aktivit a k okolnostem vyjmenovaným v § 2957 o.z. okresní ani krajský soud neprovedly v podstatě žádné dokazování a neučinily k nim žádná skutková zjištění. V odvolání napadeném rozsudku sice již jsou nějaká skutková zjištění v tomto směru učiněna, ty ale nemají oporu v provedeném dokazování. Jsou-li sporné základní okolnosti týkající se životních činností žalobce, není možné stanovovat jednotlivá procenta vyřazení žalobce ze zapojení z těchto činností. Například omezení ve volnočasových aktivitách ve výši 0,4 % vychází jen ze sporovaných vyjádření samotného žalobce. Soud prvního stupně se také v odůvodnění rozsudku nijak nevypořádal s tím, co nezapadalo do celkového obrazu vyřazení žalobce z celé řady činností, například s výpovědí svědkyně , jméno FO, při jednání , datum, , která uvedla, že viděla žalobce, jak kope ve zmrzlé půdě krumpáčem odtokový kanál. Okresní soud dle žalovaného dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním.

25. Pokud jde o otázku rozsahu způsobené újmy, v řízení nebylo prokázáno, že by všechny objektivní zdravotní následky žalobce popsané znalkyní a žalobcem měly svoji příčinu v incidentu s žalovaným dne , datum, . Když stav popisovaný objektivně v lékařských zprávách a posouzení znalkyně mohl být zhoršen a vyvolán rovněž nedodržováním léčebného režimu ze strany žalobce či mohl mít příčiny ve zvoleném léčebném postupu. Povaha zranění, které žalobce utrpěl, by obecně neměla vést k delší době léčení či nějakým trvalým následkům. Pokud tyto skutečnosti objektivně nastaly, pak je nelze ale přičítat žalovanému. Okresní soud taková tvrzení žalobce považoval za novoty a v řízení je tedy nepřipustil. Skutečnost, že zdravotní následky na straně žalobce jsou závažnější z důvodu, že se léčba nepodařila, plyne ze zprávy z 15.5.2018, podobně se v tomto směru vyjadřuje znalkyně při svém výslechu u jednání, když na dotaz tehdejšího zástupce žalovaného, že se na potížích poškozeného žalobce podílelo i zdravotnické zařízení (, právnická osoba, ) nebyla schopna odpovědět s tím, že uvedené by byl schopen zhodnotit jen odborník v oboru ortopedie. Posouzení takovým odborníkem ale v řízení před soudem prvního stupně nebylo připuštěno. Příčinná souvislost je jedním z předpokladů vzniku povinnosti nahradit jinému újmu, kterou je třeba prokázat, automaticky se nepředpokládá. V daném případě není na místě přičítat veškeré nastalé následky k tíži žalovaného. Je třeba zohlednit princip předvídatelnosti újmy v době škodní události, tedy zejména v okamžiku „protiprávního“ jednání, především časový a prostorový vztah či odstup mezi příčinou a následkem, jakož i rozsah újmy ve vztahu k normálním následkům shodného nebo obdobného jednání. V rámci příčinné souvislosti je třeba rovněž vzít v úvahu oblast běžných životních rizik, jakou je například nevydařená operativní léčba a průběh léčby na straně žalobce. Na posouzení příčinné souvislosti má také vliv povaha a rozsah chráněného zájmu dotčeného jednáním škůdce. Jestliže znalkyně uvádí, že součástí léčby byl i klidový režim a současně žalobce vypověděl, že se po 10-12 dnech již vrátil k výkonu svého zaměstnání, pak toto vyvolává důvodné pochybnosti, zda opravdu jedinou a rozhodující příčinou je chování žalovaného při rvačce účastníků dne , datum, . Okresní soud bez dalšího veškeré nastalé následky připsal k tíži žalovaného (a tyto pouze faktorem spoluzavinění následně redukoval na 50 %). Další znalecké dokazování v tomto směru, ať již jde o znalecký posudek z oboru ortopedie k posouzení dalších faktorů vedoucích ke vzniku nastalého škodního následku či revizní znalecké posudek ke stanovení nemajetkové újmy nepřipustil. Podle žalovaného tak neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil tak, že žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, , zamítá.

26. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že žalovaný se domáhá dalšího snížení výše nemajetkové újmy až do úplného vyloučení přiznání náhrady za újmu, a to z důvodu spoluzavinění žalobce. Opakuje argumenty, které uplatnil již v předchozím řízení, se kterými se rozhodující soudy beze zbytku vypořádaly. Žalovaný zcela ignoruje fakt, že byl pravomocně uznán vinným ublížením na zdraví žalobci, a že žalobci způsobil zranění, které jej trvale omezuje na jeho způsobu života. Svoji vinu a jednání jednoznačně bagatelizuje. K předmětnému incidentu by přitom nikdy nedošlo, pokud by se svědkyně , jméno FO, s žalovaným nedostavili k chatě užívané matkou žalovaného a žalovaným a nezačali zde rušit pokojný stav. Se shora uvedenými námitkami se vypořádal okresní soud, krajský soud a jako nedůvodné je posoudil i dovolací soud. Jediným důvodem pro zrušení předchozích rozhodnutí dovolacím soudem bylo převzetí závěrů o výši náhrady nemajetkové újmy zjištěné znalkyní pomocí Metodiky dle ust. § 2958 o.z. Dle dovolacího soudu je znalecký posudek podkladem pro rozhodnutí soudu a samotné stanovení výše je na soudu. Pochybení spočívalo dle dovolacího soudu ve faktickém převzetí výpočtu provedeného znalcem. V dalším řízení okresní soud postupoval podle závěrů dovolacího soudu. Vyslechl žalobce k jeho předchozím aktivitám a způsobu života před zraněním a sám si následně posoudil a stanovil výši újmy a provedl i příslušný přepočet. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, byl okresnímu soudu pouze podkladem pro jeho rozhodování. Žalobce má za to, že napadený rozsudek je věcně správný, jeho závěry jsou logické, přesvědčivé a řádně zdůvodněné. Žalobce odmítl tvrzení žalovaného, že by jeho výpověď byla fabulovaná s cílem získat co nejvyšší odškodnění. Vypovídal pravdivě a stejně tak to uváděl znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobcem popsaný způsob života a jeho aktivit je zcela běžný, nijak se nevymyká normálu, nejde o fabulaci. Jeho tvrzení má navíc oporu v provedeném dokazování. Další návrhy žalovaného jsou zcela nadbytečné a nepřípustné. Žalovaný ani neuvádí, jaká konkrétní pochybení posudek , tituly před jménem, , jméno FO, obsahuje, neuvádí ani to, v čem by měl být léčebný postup chybný. Jde o pokračující snahu žalovaného vyvinit se z následků, které svým jednáním způsobil a za které byl pravomocně odsouzen. Navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu.

27. Krajský soud z podnětu včas podaného a přípustného odvolání žalovaného přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčeném rozsahu (§ 212, § 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání neshledal z dále uvedených důvodů opodstatněným.

28. Krajský soud převzal skutkové závěry okresního soudu z jím provedených důkazů, jak se podávají z odůvodnění napadeného rozsudku a byly vyhodnoceny způsobem předvídaným v ust. § 132 o.s.ř.

29. Okresní soud srozumitelně vyložil, kterým výpovědím neuvěřil, a naopak, které výpovědi vzal za základ svého zjištění o průběhu incidentu, jenž skončil zraněním žalobce. Své hodnocení a přesvědčivě zdůvodnil.

30. Krajský soud nesdílí výhradu žalovaného, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým závěrům, což žalovaný usuzoval z toho, že dle jeho názoru omezení volnočasových aktivit vychází jen ze sporovaných výpovědí žalobce a že do obrazu vyřazení žalobce z celé řady činností nezapadá výpověď svědkyně , jméno FO, , která viděla žalobce jak kope krumpáčem ve zmrzlé půdě odtokový kanál, a dále z toho, že nebyl proveden jím navržený znalecký posudek z oboru ortopedie, tedy revizní znalecký posudek, k tomu, zda újma žalobce má původ v jednání žalovaného dne , datum, (za něž byl odsouzen) či zda je (nově tvrzeno) ovlivněna léčebným postupem. K tomu je třeba poznamenat, že na výpověď svědkyně , jméno FO, je nutno v tomto ohledu nahlížet s ohledem na její poměr k žalovanému kriticky. Její výpověď však nic nemění na důkazy podložené zjištění, že žalobce má po zranění trvalé následky objektivně zjistitelné z lékařských zpráv.

31. Okresní soud provedl výslech znalkyně k posudku předloženému v řízení žalobcem. Žalovaný měl možnost znalkyni konfrontovat se svými námitkami proti závěrům posudku. Okresní soud vyložil, proč považoval výpověď znalkyně za přesvědčivou, a proč nepřistoupil k vypracování revizního znaleckého posudku (za který by bylo nutno považovat i navržený znalecký posudek ortopeda), přičemž součástí vysvětlení bylo i přesvědčivé vyhodnocení znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, (jako listinného důkazu v trestním řízení). Důvody pro výslech znalce podávajícího posudek v trestním řízení v roce 2018 neshledal, mj. proto, že ten neměl k dispozici nové lékařské zprávy o aktuálním stavu žalobce a není již ani zapsaným znalcem. Tento postup shledal správným i soud dovolací ve výše označeném rozhodnutí, když přitom odkázal na soulad takového postupu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu (např. I. ÚS 2221/22, I. ÚS 919/09). Konečně je třeba zmínit i to, že jestliže z lékařských zpráv plyne, že se léčba zranění žalobce „nezdařila zcela dobře“, pak z toho nelze dovozovat, že byl uplatněn nesprávný léčebný postup. „Vyléčení“ zranění, za které primárně odpovídá žalovaný, bez následků lze stěží zaručit, taková povinnost není a nemůže být zákonem založena. Žalovaný navíc žádná relevantní tvrzení, v čem mělo být při léčbě žalobce pochybeno a kdo za ně odpovídá, soudu ani neposkytl, jde o tvrzení jen v hypotetické rovině.

32. Znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, shledala, že veškeré zdravotní obtíže a omezení žalobce mají původ v poranění ramenního kloubu při potyčce se žalovaným, mají objektivní základ a souvisí s ním. V doplňujícím výslechu pak žalobce své omezení v důsledku zranění ještě podrobněji popsal. Znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, vycházela z objektivního nálezu i postižení žalobce, jak je uvedl v dřívějším i doplňujícím výslechu. Znaleckým posudkem stanovila míru omezení žalobce dle Metodiky ve výši 3,11 %, přičemž v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

33. Důvodem pro zrušení předchozích rozhodnutí okresního i odvolacího soudu dovolacím soudem bylo převzetí závěrů o výši náhrady nemajetkové újmy zjištěné znalkyní pomocí Metodiky dle ust. § 2958 o.z., když stanovení výše náhrady podle podkladů znaleckého posudku náleží soudu. Okresní soud postupoval v intencích závazných závěrů dovolacího soudu. Vyslechl žalobce k jeho předchozím aktivitám a způsobu života před zraněním, posoudil a stanovil výši újmy základního ohodnocení v částce platné pro rok 2017 (rok předcházející ustálení zdravotního stavu žalobce), z čehož se podává základní částka ohodnocení ve výši , částka, . Vysvětlil v souladu s Metodikou, proč neshledal důvody pro další modifikaci základní částky náhrady (§ 2957 o.z.) a stanovil výši náhrady částkou , částka, , kterou snížil o spoluzavinění poškozeného na vzniklé škodě v rozsahu 50 %. Nesdílel názor žalovaného, že by potíže popisované žalobcem byly fabulací, když jím popsaný způsob jeho života se jeví zcela běžným a omezení mají oporu v provedeném dokazování.

34. Žalovaný namítá, že míra spoluzpůsobení si újmy poškozeným by měla být určena v rozsahu až 100 %. V daném případě nelze aplikovat ust. § 2953 odst. 1 o.z. (přiměřené snížení náhrady škody z důvodu zvláštního zřetele hodných, nebyla-li škoda způsobena úmyslně), jestliže žalovaný způsobil újmu na zdraví žalobce úmyslně (v tomto směru je soud vázán odsuzujícím trestním rozsudkem ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř., protože přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 t. z. je trestným činem úmyslným). Prokázaný úmysl žalovaného je tedy jedním ze znaků skutkové podstaty přečinu, který žalovaný spáchal a pro který byl odsouzen. V daném případě pak lze aplikovat ust. § 2918 o.z.

35. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

36. Okresní soud vyložil a podrobně odůvodnil svou úvahu o tom, v jakém rozsahu rozsahu se na vzniku újmy podílely okolnosti přičitatelné poškozenému a jednání škůdce, tedy nakolik se na způsobení újmy podílel sám poškozený, resp. okolnosti na jeho straně, a v jakém rozsahu nese újmu sám, a to porovnáním všech příčin vzniku újmy jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného. Okresní soud shledal příčinu, která se podílela na vzniku újmy na straně žalobce v rozsahu 50 %, ve skutečnosti, že žalobce jako první napadl fyzicky paní , jméno FO, a pak i žalovaného, a vyvolal tak rvačku. Jak ve výše označeném rozsudku dovolacího soudu uvedeno, tyto závěry odpovídají judikatuře k otázce spoluzpůsobení újmy poškozeným, zejména pak rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .

37. Jestliže s odkazem na dříve podané dovolání žalovaný zmínil i to, že u něj byly splněny podmínky nutné obrany proti jednání žalobce spočívajícího ve fyzickém útoku proti paní , jméno FO, a následně i proti žalobci, jde o námitku nedůvodnou. Soud je vázán odsuzujícím trestním rozsudkem (§ 135 odst. 1 o.s.ř.). Nutnou obranu vylučuje skutečnost, že byl uznán vinným spácháním přečinu, neboť jednání v nutné obraně vylučuje trestnost, resp. dokonce i protiprávnost jednání (§ 29 tr. zákoníku a § 2905 o. z.).

38. Krajský soud proto uzavírá, že sdílí nejen skutkové, ale i právní závěry okresního soudu, jež jsou v souladu s ustálenou judikaturou (lze odkázat např. na instruktivní rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, ) a naplňují ust. § 2858 o.z., když odškodňují újmu žalobce v rámci ztížení jeho společenského uplatnění odpovídající peněžitou náhradou, v níž je promítnuto i spoluzavinění žalobce na vzniklé újmě.

39. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu v napadené části potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně závislých vedlejších výroků, když ve vztahu k nim pro stručnost zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku ze strany okresního soudu.

40. Žalovaný v odvolacím řízení neuspěl, a je proto povinen podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. Ty spočívají v náhradě nákladů právního zastoupení advokátem v rozsahu jednoho úkonu právní služby (účast na jednání) v částce , částka, , v režijním paušálu , částka, , náhrady ztráty času za 6 půlhodin po , částka, a cestovném vlastním vozem advokáta (ujetých 138 km, spotřeba 7,1 l na 100 km, nafta v ceně , částka, za 1 litr, tj. , částka, za 1 km (, částka, +, částka, ), v částce , částka, , celkem v částce , částka, (advokát žalobce není plátcem DPH). Uvedenou částku uložil krajský soud žalovanému nahradit k rukám advokáta žalobce v třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku.