18 Co 45/2025 - 145

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré, v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozena dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupena [Jméno Zástupce], advokátem sídlem [adresa] proti žalované: [právnická osoba]., IČO [IČO] sídlem [adresa] za účasti: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] jako vedlejšího účastníka na straně žalované o náhradu škody zaplacením částky 1 719 732,39 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. října 2024, č.j. 18 C 155/2023102, takto:

Výrok

I. Mezitímní rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 4 500 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 100 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 3 000 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 100 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa], náhradu nákladů řízení státu, vzniklých vyplacením svědečného, ve výši 6 421 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora označeným mezitímním rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že základ žalobního nároku je po právu (výrok I.), s tím, že o výši nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí konečném (výrok II.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, v níž žalobkyně uplatnila proti žalované nároky na náhradu nemajetkové újmy na zdraví a majetkové újmy, po rozšíření žaloby celkem ve výši 1 719 732,39 Kč s příslušenstvím (1/ bolestné 52 673 Kč (§ 2958 o. z.), 2/ ztížení společenského uplatnění 756 780 Kč (§ 2958 o. z.), 3/ náhrada nákladů spojených s péčí o zdraví 71 602,39 Kč (§ 2960 o. z.), 4/ náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a 5/ po skončení pracovní neschopnosti v období od 1. 6. 2020 – 31. 12. 2020, celkem ve výši 838 677 Kč).

3. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] upadla na nástupišti [adresa], ve vlastnictví žalované, když uklouzla po povrchu nástupní plochy pod schodištěm, znečištěné zvratky. V důsledku pádu utrpěla úraz – zlomeninu hlezna pravé nohy, který si vyžádal operaci, dlouhodobou rehabilitaci, zanechal na zdraví žalobkyně trvalé následky a na dlouhou dobu ji vyřadil žalobkyni z možnosti podnikat jako [funkce].

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na skutečnost, že žalobkyně nenavrhla věrohodné důkazy podporující tvrzenou verzi úrazového děje v tom směru, že příčinou jejího pádu byl nedostatečný úklid nástupiště, k němuž je povinna žalovaná. Žalovaná disponuje interní zprávou o této mimořádné události, která informaci o znečištění nástupiště neobsahuje. Tuto okolnost nezmiňuje ani zpráva o výjezdu [orgán] [adresa] (dále jen „[orgán]“) ani svědek, který přivolal [orgán]. Není pravděpodobné, že by si žádná z těchto osob nacházejících se v danou chvíli na místě takové nestandartní skutečnosti jako je znečištění místa úrazu zvratky, nevšimla a nezaznamenala je v příslušných záznamech o úrazu, resp. zásahu [orgán]. Žalovaná rovněž namítala, že vzhledem k vylíčení okolností, za nichž mělo k úrazu žalobkyně dojít, nelze aplikovat ustanovení § 2924 o. z. týkající se škody způsobené provozní činností; o škodu vyplývající z provozní činnosti nejde, měl-li k jejímu vzniku podle žalobních tvrzení vést nedostatečný úklid prostor ve vlastnictví žalované. Pro případ prokázání verze žalobkyně žalovaná tvrdila, že by se jednalo o ojedinělý exces, kterému nemohla zabránit, vzhledem k tomu, že na nástupištích [místo] provádí jednak pravidelný úklid každý den po ukončení provozu [místo], tj. v nočních/ranních hodinách, i mimořádný úklid na základě ad hoc požadavků [funkce]. Dne [datum] proběhl standardní úklid nástupiště [adresa] bez závad, mimořádný úklid nebyl vyžádán. Žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení žalobkyní uplatněných jednotlivých nároků.

5. Vedlejší účastník na straně žalované se připojil se k vyjádření žalované a navrhl zamítnutí žaloby.

6. Soud I. stupně zjistil, že žalobkyně dne [datum] cca ve [čas] hodin uklouzla v prostoru nástupiště [adresa] po vystoupení ze [Předmět] [místo] v prostoru pod pevnými schody vedoucími vzhůru do [místo] po povrchu nástupiště, znečištěném zvratky. K otázce výskytu tvrzeného znečištění nástupiště jako příčiny pádu žalobkyně vedl soud I. stupně dokazování; přisvědčil sice žalované, že žalobkyně nepředložila žádný přímý důkaz tohoto tvrzení. Svůj pozitivní skutkový závěr vyvodil z výpovědi svědka [jméno FO], který popsal, že žalobkyni po ošetření na [orgán] odvážel domů a že zapáchala zvratky, a z časové souvislosti ošetření úrazu a odesláním zpráv žalobkyní dvěma přítelkyním s popisem úrazu a výskytu zvratků na nástupišti jako jeho příčině. Naopak absence záznamu o výskytu žalobkyní tvrzeného znečištění nástupiště ve zprávě o zásahu [orgán] a v interním záznamu žalované o nehodě cestujícího nepovažoval soud I. stupně za významné. V důsledku pádu utrpěla zlomeninu pravého hlezna, na základě telefonátu svědka byla přivolána [orgán], která po základním ošetření předala žalobkyni do péče [nazev] [právnická osoba] v [adresa] (dále jen „[právnická osoba][Anonymizováno][adresa]“). Žalobkyně následně absolvovala několik operací, dlouhodobou rehabilitaci. Úraz zanechal trvalé následky na pracovní schopnosti a kvalitě života žalobkyně, omezil žalobkyni po dobu léčení i po jeho skončení ve výdělečné činnosti a vyvolal vznik dalších nákladů žalobkyně na léčení. Žalovaná neprokázala, že na situaci znečištění nástupiště zvratky reagovala odpovídajícím úklidem, byť bylo zjištěno, že žalovaná zajišťovala úklid nástupiště specializovanou firmou; nebylo však prokázáno, jaký úklid a kdy byl konkrétně daného dne proveden.

7. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc podle § 2927 o. z., jako odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků, na základě úvahy, že nástupiště i schody vedoucí z nástupiště jsou součástí [místo], tedy prostorem, který slouží pro provozování dopravy žalovaným, neboť bez přístupu k [Předmět], a to prostřednictvím schodiště a nástupiště by žalovaný dopravu [Předmět] [místo] provozovat nemohl. Vzhledem ke skutkovému vylíčení úrazového děje tak, že úraz se stal na nástupišti, nikoli přímo v [Předmět] [místo], soud I. stupně uzavřel, že škoda nevznikla v důsledku okolnosti mající původ přímo v provozu samém; proto se zabýval otázkou, zda nastaly okolnosti předvídané § 2927 odst. 2, věty druhé o. z., upravující liberační důvod spočívající v tom, že provozovatel prokáže, že škodě nemůže zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Uzavřel, že žalobkyni vznikla tvrzená nemajetková i majetková újma, a to v příčinné souvislosti s provozní činností žalované podle § 2927 o. z. a žalovaná neprokázala, že vynaložila veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

8. Soud I. stupně dále dospěl k závěru, že žádný z uplatněných pěti nároků, vyplývajících z téhož skutku, není promlčen. Právo na náhradu újmy na svobodě, životě nebo na zdraví se promlčuje výhradně ve tříleté subjektivní promlčecí lhůtě a není limitováno žádnou objektivní lhůtou (§ 629 odst.1 o. z. ve spojení s § 619 o. z.). Žalobkyně se objektivně mohla „dozvědět o svém zdravotním stavu“ až na základě lékařského vyšetření z 1. 6. 2020, kdy ze závěrů lékařské zprávy vyplývá, že došlo ke zhojení zlomeniny. Žaloba došlá soudu dne 23. 5. 2023 byla podána v zákonné tříleté subjektivní promlčecí lhůtě, a to ohledně veškerých nároků, kterých se žalobkyně vůči žalovanému podanou žalobou domáhala.

9. Na základě uvedených závěrů soud I. stupně rozhodl souhrnně o základu všech žalobkyní uplatněných nároků mezitímním rozsudkem tak, že „základ žalobního nároku je po právu“.

10. Tento rozsudek soudu I. stupně napadla žalovaná v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Odvolací důvody podřadila ustanovení § 205 odst. 2 písm. písm. e), písm. g) o. s. ř. Vytýkala soudu I. stupně, že závěry o důvodnosti uplatněných nároků co do základu vycházejí z nedostatečně a nesprávně vyhodnoceného skutkového stavu věci, a v důsledku toho byla nesprávně právně posouzena otázka odpovědnosti žalované za škodu vzniklou žalobkyni, i otázka promlčení uplatněných nároků. Žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně unesla důkazní břemeno ohledně výskytu znečištění nástupiště zvratky jako příčiny pádu, v jehož důsledku utrpěla úraz. Veškeré žalobkyní navržené důkazní prostředky mají odvozenou povahu, tj. vycházejí z informací sdělených žalobkyní po vzniku úrazu. Nadto z jednotlivých provedených důkazů vyplývají rozpory s tvrzením žalobkyně v žalobě (např. odlišnost mezi tvrzením v žalobě a účastnickou výpovědí žalobkyně ohledně osob přítomných úrazovému ději, či rozdíly ve svědecké výpovědi svědka [jméno FO] dne 9. 2. 2024 a účastnické výpovědi žalobkyně dne 11. 10. 2024 ohledně zašpinění oblečení žalobkyně zvratky). Naopak žádný z dosud provedených důkazů neprokazuje, že ke vzniku tvrzené újmy na zdraví žalobkyně a majetkové újmy došlo v důsledku zanedbání povinností žalované. Nadto žalovaná dokonce splnila své negativní důkazní břemeno a prokázala, že k žádné mimořádné události v rozhodné době nedošlo. Tento závěr podporuje i skutečnost, že žalobkyně ani neučinila žádný krok ke kontaktování žalovaného za účelem řešení tvrzené škodní události, což by v takovém případě bylo běžným postupem poškozeného. Současně – pro případ prokázání existence žalobkyní tvrzené závady schůdnosti nástupiště, žalovaná prokázala, že jí zajištěný běžný úklid [místo], prováděný ve večerních a nočních hodinách a možnost vyžádání mimořádného úklidu během dne, představuje opatření, která je nutno hodnotit tak, že žalovaná učinila vše, co po ní bylo možné rozumně požadovat, aby obdobným škodním událostem předešla Žalovaná nesouhlasila ani s právním posouzením věci soudem I. stupně. Namítala, že podle § 2927 o. z., aplikovaného soudem I. stupně, je odpovědným subjektem osoba, která provozuje dopravu, tj. musí se jednat o situaci, kde dojde ke škodě v dopravním prostředku (bez závislosti na druhu pohonu), a to v důsledku pochybení provozovatele takového dopravního prostředku. Tento názor je zastáván rovněž v odborné literatuře (např. komentář k § 2927 v publikaci Občanský zákoník, komentář, Petrov, Výtisk, Beran, 2. vydání, 3 aktualizace, nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2024). Taková situace však nebyla v daném případě ani tvrzena. Podle názoru žalované však nelze odpovědnost žalované za škodu posuzovat ani podle § 2924 o. z., jak to v žalobě činila žalobkyně, neboť tvrzeným původem vzniku škody není provozní činnost, nýbrž nedostatečný úklid. Odpovědnost žalované by měla být na základě žalobních tvrzení o mechanismu vzniku úrazu posouzena podle § 2900 o. z., přičemž bylo na žalobkyni, aby prokázala příčinu, příčinnou souvislost, následek a zavinění žalované. Žalovaná dále nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, pokud odvíjel počátek běhu promlčecí lhůty od okamžiku, kdy žalobkyně obdržela lékařské zprávy o průběhu a výsledku léčení úrazu. Lékařské zprávy pouze poskytují medicínskou identifikaci zdravotních obtíží, přičemž pokud ke škodě došlo, jak tvrdí žalobkyně, tak již převezením [orgán] v den vzniku škody by bylo možné získat dostatečné informace o stávajícím zdravotním stavu, aktuální diagnóze a o prognóze týkající se zaléčení. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnou mezitímního rozsudku soudu I. stupně žalobu zamítl, případně rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

11. Žalobkyně navrhla potvrzení mezitímního rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného a s odkazem na skutkové i právní závěry soudu I. stupně vyvracela odvolací námitky žalované.

12. Vedlejší účastník na straně žalované se ve vyjádření k odvolání připojil k odvolacím námitkám žalované.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř.; dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

14. Rozhodnutí o základu věci je v první řadě rozhodnutím o skutkovém základu sporu (skutkovém ději), kterým je uplatněný nárok charakterizován a z nějž se odvíjí právní posouzení základu věci; není-li základ nároku prokázán skutkově, nelze jej posoudit ani právně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1061/96, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod publikačním č. 121/1998).

15. Žalobkyně skutkově vylíčila úrazový děj tak, že uklouzla po neuklizených zvratcích na nástupišti v [místo], provozovaného žalovanou a v jejím vlastnictví. Žalobkyně sama v žalobě po právní stránce dovozovala odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobkyni v důsledku úrazu pádem na nástupišti [místo] podle zásad obecné odpovědnosti § 2900 o. z.; ve vyjádření z března 2024 pak prosazovala názor, že odpovědnost žalované vyplývá z § 2924 o. z.

16. Podle § 2927 o. z. (škoda z provozu dopravních prostředků), kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou (odst. 1). Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat (odst. 2).

17. Podle § 2924 o. z. (škoda z provozní činnosti) kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

18. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

19. Podle § 2910 (porušení zákona) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

20. Soud I. stupně posoudil odpovědnost podle § 2927 o. z. jako odpovědnost provozovatele dopravy, a dále uzavřel, že škoda neměla původ ve zvláštní povaze dopravy, nýbrž byl škodlivý účinek vyvolán okolnostmi, které nemají původ v provozu (ve smyslu § 2927 odst. 2, věty druhé o. z.). Za takovou okolnost pak považoval znečištění [místo], po němž měla žalobkyně uklouznout.

21. Na rozdíl od soudu I. stupně má odvolací soud za to, že ustanovení § 2927 o. z. na danou věc nedopadá. Vlastnictví a provozování prostor sloužících k nástupu do [Předmět] [místo] a k výstupu z nich, není provozováním dopravy (dopravní činností) ve smyslu zákonných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu podle § 2927 o. z. Okolnostmi, které nemají původ v provozu ve smyslu § 2927 odst. 2 o. z., se rozumějí například živelní události, jejich důsledky extrémně působící vůči vozidlu nebo s provozem nesouvisející jevy uvnitř dopravního prostředku (srov. výklad v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 154/2023, na nějž odkazuje i soud I. stupně ); je tedy zřejmé, že subsumpce skutkových tvrzení žalobkyně ohledně okolností vzniku úrazu pod ustanovení § 2927 o. z. není správná, a pro posouzení odpovědnosti žalovaného není tedy ani relevantní řešení hmotněprávní otázky liberačního důvodu provozovatele dopravy ve smyslu § 2927 odst. 2 o. z.

22. Skutkové vylíčení okolností vzniku úrazu v žalobě hodnotí odvolací soud dále tak, že škodu vzniklou žalobkyni nelze hodnotit ani jako škodu vzniklou z provozní činnosti, podle § 2924 o. z. Výklad pojmu „škody vzniklé z provozu“ pro účely posouzení nároku na náhradu škody podle § 2924 o. z. byl již proveden (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2595/2019, odkazující na dosavadní judikaturu, zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2429/2007, publikovaný pod č. 101/2010 Sb. rozh. obč.) se závěrem, že pro posouzení, zda jde o škodu z provozní činnosti, je klíčové, jak k újmě došlo, zda v souvislosti s technickou složitostí či náročností provozní činnosti, nebo nikoli. O škodu způsobenou provozní činností nejde, jestliže škoda nemá původ v povaze činnosti žalovaného nebo věci při této činnosti použité, ale např. došlo-li ke škodě v důsledku porušení právní povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2595/2019). V rozsudku ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2387/2020, posuzoval Nejvyšší soud odpovědnost provozovatele nákupní galerie za újmu vzniklou na zdraví zákaznice pádem na nerovnosti podlahy galerie a uzavřel, že koná-li vlastník při správě věci a při nakládání s ní způsobem, jenž vyvolá újmu třetí osoby, dopustí se porušení § 2900 o. z. a za škodu tím vzniklou odpovídá podle § 2910 o. z.

23. Podle tvrzení žalobkyně však vedl ke vzniku úrazu, resp. škody, nedostatečný úklid podlah nástupiště [místo] a nikoli technická povaha provozní činnosti žalovaného nebo věci či technologií při jejím provozu použité. V nyní posuzované věci jde o obdobnou situaci jako ve věci sp. zn. 25 Cdo 2387/2020, rozdílnou jen v tom, že příčinou pádu žalobkyně podle jejích tvrzení neměla být nerovnost podlahy nástupiště, nýbrž nečistota tamtéž. Uplatněné nároky na základě žalobkyní vylíčeného skutkového děje bylo tedy nutno posoudit podle obecných ustanovení § 2900 a násl. o. z. Konkrétně bylo na místě posoudit, zda – v případě, že žalobkyně výskyt tvrzeného znečištění nástupiště zvratky prokáže, žalovaná ve smyslu ustanovení § 2910 o. z. neporušila povinnost řádné péče o stav nástupiště tak, aby umožňoval bezpečný pohyb cestujících.

24. Odvolací soud především řešil skutkovou námitkou odvolatelky, podle níž nebylo v řízení před soudem I. stupně prokázána tvrzená skutková okolnost vzniku úrazu žalobkyně, rozhodná pro dovození odpovědnosti žalované podle § 2910 o. z. za škodu na zdraví, která žalobkyni vznikla v důsledku úrazu, tj. že příčinou vzniku úrazu bylo zanedbání úklidu nástupiště žalovanou.

25. Odvolatelce lze dát za pravdu v tom, že hodnocení důkazů soudem I. stupně, na němž je vybudován skutkový závěr, že příčinou pádu žalobkyně, při němž utrpěla úraz, bylo uklouznutí po znečištěném povrchu nástupiště, jehož úklid žalovaná zanedbala, je v rozporu se zásadami hodnocení důkazů uvedenými v § 132 o. s. ř.

26. Nelze schválit závěr soudu I. stupně, že důkazy, které žalobkyně navrhla k prokázání svých tvrzení (o tom, že se pod schody na nástupišti [místo] ve [adresa] nacházely zvratky – tedy závada ve schůdnosti, kterou žalovaná včas neodstranila a jejíž výskyt nemohla žalobkyně rozumně předpokládat a že tato závada byla příčinou pádu, v jehož důsledku si žalobkyně zlomila kotník) tvoří ucelený řetězec navazujících a podporujících se poznatků, z jejichž hodnocení ve vzájemné souvislosti logicky vyplývá potvrzení žalobkyní tvrzeného skutkového děje.

27. Soud I. stupně vycházel 1/ z výpovědi svědka – pana Jana Kostouna, o tom, že oděv žalobkyně byl po ošetření v [právnická osoba] [adresa] znečištěn od zvratků do té míry, že se obával znečištění sedadla ve svém automobilu a podložil pod ni deku, a že pomáhal žalobkyni vymýt zvratky z vlasů; 2/ z obsahu scerrenshotů sms zpráv, podle nichž žalobkyně v noci po ošetření oznamovala svým dvěma přítelkyním, že se jí stal úraz, včetně výslovného sdělení, že uklouzla po zvratcích; 3/ ze zprávy [nazev] [právnická osoba] [adresa] o ošetření žalobkyně, v němž je zaznamenáno sdělení žalobkyně, že příčinou pádu žalobkyně, který vedl ke vzniku ošetřovaného zranění, bylo znečištění nástupiště [místo] zvratky; 4/ z výpovědi žalobkyně, která podrobněji popisovala úrazový děj a následující děj až do odvozu [orgán] [adresa], kterou hodnotil jako věrohodnou. Soud I. stupně opomenul zhodnotit skutečnost, že hned 3 prvky 4článkového „řetězce důkazů“ (tj. lékařská zpráva, zprávy zasílané žalobkyni přítelkyním a účastnická výpověď žalobkyně) obsahují pouze sdělení samotné žalobkyně o průběhu úrazového děje. Odůvodnění pozitivního hodnocení věrohodnosti těchto sdělení žalobkyně přítelkyním tím, že žalobkyně vzhledem k časovému odstupu odesílaných zpráv se vznikem úrazu pravděpodobně potřebovala s někým zážitek sdílet, není postačující, zejména vzhledem k faktu, že tyto důkazy byly navrženy až po provedení důkazu výpovědí svědků a poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., přičemž jejich autenticita co do data odeslání, zaznamenaného v předložených screenshotech, není obecně nepochybná. Soud I. stupně naopak v souvislosti s uvedenými nepřímými důkazy nehodnotil důkaz – zprávu o mimořádné situaci ve [místo], předloženou žalovanou, s odůvodněním, že zpráva není podepsána žalobkyní. Zpráva se o znečištění nástupiště ani o vzniku škody žalobkyni např. v podobě znečištění svrchníku žalobkyně (o němž žalobkyně posléze vypovídala) nezmiňuje.

28. Odvolací soud podle § 213 odst. 2, 4 o. s. ř. zopakoval důkazy, provedené před soudem I. stupně a dokazování doplnil o výslech svědka – pana [jméno FO], [funkce] [adresa], který sepsal Oznámení o nehodě cestujícího dne [datum].

29. Odvolací soud zjistil, že úraz žalobkyně byl nahlášen [orgán] [adresa] dne [datum] v [čas] hodin, z mobilního telefonu s číslem provozovaným [stát] operátorem (+[Anonymizováno]…..). Přímý svědek úrazového děje vyžádal výjezd [orgán] podle zvukového záznamu takto: Oznamovatel: „…v [místo] upadla žena při schodoch“ (.…….) [orgán]: „Dobře. A ona šla a špatně šlápla“. Oznamovatel: „Priamo vystupovala z [Předmět], vystupovala z [místo], v tej chvíli spadla hned při schodoch a zvrtnula si kotník“. [orgán]: ………….„paní při vědomí, komunikuje“. Oznamovatel: „jo“. Požadavku žalobkyně na zjištění osoby, která používala v květnu 2019 [stát] telefonní číslo, z něhož byla přivolána [orgán], odvolací soud nevyhověl, neboť nedisponuje odpovídající pravomocí k vyžádání osobních údajů od mobilního operátora, nadto se sídlem v jiném státě EU.

30. Podle zprávy [orgán] [adresa] byl [Předmět] na místě v [čas], zásah proběhl na [místo], pacientka sdělila, že uklouzla na [místo], konstatováno, že si poranila pravou dolní končetinu v oblasti hlezna, do hlavy se neuhodila, v bezvědomí nebyla. Provedena reponace a následná fixace …pacientka udává mírné zlepšení po fixaci…Pacientka při vědomí, bez dušnosti, bolesti na hrudi,… Jiné obtíže neguje, transport bez komplikací.

31. Podle zprávy o mimořádné události ve [místo] [adresa], sepsané panem [jméno FO], os. č. [číslo], došlo [datum] v [čas] ve [místo] [adresa] k situaci, která byla oznámena neprodleně, kdy „cestující upadla při výstupu ze [Předmět] na nástupišti pod pevnými schody a vymkla si kotník. [orgán] přivolána kolemjdoucím cestujícím. V rubrice Oznámení o nehodě cestujícího „popis události, zranění, škody“, v níž je příkladmo uveden návod k vyplnění tak, že poškození věci stačí označit heslovitě, např., kabát, košile, nákup apod., je výslovně uvedeno „při pádu nevznikla cestující žádná jiná škoda“.

32. Podle výpovědi svědka – pana [jméno FO] před odvolacím soudem, je zpracovatelem této zprávy, kterou vložil do elektronického systému hlášení pod svým služebním číslem. Absence podpisu cestujícího je běžnou záležitostí v případech, kdy získání podpisu není možné, například proto, že cestující je odvezen [orgán] před písemným vyhotovením oznámení na základě poznámek pořízených [funkce] na místě samém. V denní době, kdy se stal žalobkyni úraz, tj. cca ve [čas] hodin, vystupují ve [adresa] z každého [Předmět] [místo] [číslo].

33. Svědek pan [jméno FO], známý a bývalý kolega žalobkyně, potvrdil před odvolacím soudem svou výpověď učiněnou před soudem I. stupně v tom smyslu, že žalobkyni odvezl po ošetření na [nazev] [právnická osoba] [adresa] domů. Tvrzení, že žalovaná měla oděv ušpiněný od zvratků a zapáchala, výslovně nezopakoval, na řadu otázek odpovídal vyhýbavě. Odvolací soud hodnotí jako věrohodnou výpověď v pasáži, referující o tom, že svědek žalobkyni odvezl po ošetření v ranních hodinách dne [datum] domů; výpověď o okolnosti, že pod žalobkyni prostřel deku, aby její znečištěný oděv neušpinil sedadlo jeho vozu, nehodnotí odvolací soud jako pravdivou, jednak vzhledem k projevu svědka při výpovědi o této otázce, jednak proto, že výpověď koliduje s tvrzením žalobkyně, že zvratky potřísněný kabát byl umístěn do pytle, který měla na klíně při odvozu sanitářem z ošetření a doma jej odhodila do sprchového koutu a nakonec obsah pytle vyhodila. 34. [funkce] [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdila svou výpověď před soudem I. stupně, upřesnila, že do zprávy zapisuje všechny okolnosti zásahu, tedy i případnou okolnost, že se v okolí pacienta vyskytují zvratky, přičemž vyloučila, že by ve zprávě nebyla zaznamenána okolnost, že pacient během ošetření ztratil vědomí.

35. Podle lékařských zpráv, připojených k posudku o zdravotním stavu žalobkyně dne [datum], utrpěla pádem frakturu pravého hlezna, konstatován byl její stav po distorzi levého hlezna s abrupcí z dorsa talu vlevo 21. 7. 2018, s tím, že chodila mnoho týdnů o 2 berlích. Dne 4. 6. 2019 při propuštění z hospitalizace jí byla „vydána ortéza na levé hlezno, které nedávno po úrazu s nestabilitou“.

36. Hodnocení dokazování před odvolacím soudem: Ze zprávy [orgán] , doplněné výpovědí [funkce], paní [tituly před jménem] [jméno FO] a ze záznamu o mimořádné události ve [místo] [právnická osoba], doplněné výpovědí službu konajícího [funkce] [místo] [adresa], pana [jméno FO], vyplývá, že uvedení svědci, kteří neměli na případném zkreslení popisu mimořádné události žádný zájem, si sice konkrétní událost nevybavují, nicméně oba věrohodně popsali standardní postup při sepisování obdobných zpráv tak, že lze usoudit na správnost a úplnost jimi sepsaných zpráv. Tyto zprávy však žádné znečištění nástupiště ani znečištění oděvu a vlasů žalobkyně zvratky nezaznamenaly a podle obsahu zpráv žalobkyně ani případnou roli znečištění nástupiště v úrazovém ději před těmito osobami nezmínila. Současně bylo prokázáno, že žalobkyně s [funkce] i se [funkce] normálně komunikovala. Žalobkyně sama uvedla, že s [funkce] hovořila; rovněž ve zprávě [orgán] není uvedena žádná anomálie v komunikaci s klientkou.

37. Zpráva o mimořádné události ve [místo] je vypracovaná ve standardizovaném formuláři obsahujícím i návod k postupu při vyplňování („popis události, zranění, škody“, s tím, že poškození věci stačí označit heslovitě, např., kabát, košile, nákup apod.), což minimalizuje pravděpodobnost opomenutí některé ze zásadních informací o hlášené nehodě. To podporuje věrohodnost obsahu zprávy, pokud v ní není uvedeno nic o tom, že by byla žalobkyně hlásila škodu v podobě znečištění či poškození svrchníku (o němž tvrdila, že jím „vytřela zvratky“), resp. že se na nástupišti nacházelo znečištění, po němž měla žalobkyně uklouznout. Toto tvrzení žalobkyně vyznívá nevěrohodně rovněž v souvislosti s dalším jejím tvrzením, že bezprostředně po pádu žalobkyni zezadu (tj. přes údajně zvratky potřísněný kabát) objala jedna z [funkce], které se u ní měly zastavit a vyčkat s ní příjezdu [orgán]. Vylíčenému mechanismu úrazového děje a rozsahu zašpinění kabátu podle běžné zkušenosti neodpovídá chování žalobkyně bezprostředně po pádu, pokud uvedla [funkce] při sepisování záznamu, že jí nevznikla žádná škoda. Tvrzení žalobkyně rovněž oslabuje skutečnost, že se bezprostředně po události neobrátila na žalovanou ani s požadavkem na náhradu škody na věcech, ani s požadavkem na poskytnutí kamerového záznamu z nástupiště za účelem případně sporného mechanismu úrazu.

38. Svědkyně – [funkce] [tituly před jménem] [jméno FO] pak na základě obecné praxe [orgán] zcela vyloučila možnost neuvedení synkopy (bezvědomí) pacienta během zásahu [orgán] v příslušné zprávě o výjezdu. [funkce] současně popsala obecnou (i svou) praxi při sepisu zpráv o výjezdu, podle níž jsou ve zprávách popisovány i informace k situaci na místě zásahu, s tím, že znečištění nástupiště zvratky, případně znečištění převážené pacientky zvratky je okolností, kterou zpravidla do zpráv poznamenává. Takto má odvolací soud jednak za vyvrácené tvrzení žalobkyně o tom, že v průběhu zásahu [orgán] omdlela a probrala se až v sanitce, jednak hodnotí jako obecně nevěrohodná tvrzení žalobkyně o okolnosti vzniku zranění, spočívající v tom, že její pád byl důsledkem (ať již jakéhokoli) znečištění nástupiště [místo]. Pokud žalobkyně navrhuje hodnocení tohoto důkazu tak, že žalobkyně při své účastnické výpovědi svůj stav již přesně nevybavovala, ani takové hodnocení by nebylo pro žalobkyni příznivější, neboť by bylo nutno současně uzavřít, že si přesně nevybavovala ani další okolnosti, za nichž došlo k jejímu pádu na nástupišti.

39. Rovněž z obsahu telefonátu osoby, která se obrátila na [orgán] s požadavkem na zásah, nevyplynulo, že by měla být do mechanismu pádu žalobkyně zapojena závada ve schůdnosti. Na výslovný dotaz operátorky ohledně mechanismu úrazu, formulovaný: „a ona šla a špatně šlápla“, odpovídá přímý svědek pádu: „priamo vystupovala z [Předmět], vystupovala z [místo], v tej chvíli spadla hned při schodoch a zvrtnula si kotník“. Oznamovatel se tedy nejenže nezmiňuje o znečištění nástupiště, po němž měla žalobkyně uklouznout, ale popsal (odlišně od žalobkyně) i mechanismus úrazu tak, že se jí zvrtla noha, tedy nikoli, že uklouzla.

40. Absenci znečištění nástupiště zvratky nasvědčuje i skutečnost, že [funkce] nebyl vyžádán mimořádný úklid [funkce] ani ohlášena mimořádná situace – zvracení v prostoru nástupiště, resp. následná závada ve schůdnosti nástupiště; ani žádná z vyšších desítek osob, které spolu se žalobkyní vystoupily z téhož [Předmět], nejenže na závadu neupozornila, ale zjevně se nikdo ani žádné části nástupiště při chůzi nevyhýbal, pokud žalobkyně sama tvrdí, že uklouzla ve chvíli, kdy přímou chůzí následovala chodce („pána“) před sebou.

41. Věrohodnost tvrzení, že žalobkyně v [místo] uklouzla po zvratcích, opakovaně uváděného žalobkyní v popisu mechanismu úrazu jak při ošetření na [nazev] [právnická osoba], tak v nočních zprávách přítelkyním, oslabuje skutečnost, že o této závadě ve schůdnosti nástupiště žalobkyně referovala pouze osobám, které neměly bezprostřední zkušenost se stavem podlahy na nástupišti (tj. [funkce] na [orgán], kamarádky, svědek), a to spontánně, až nadbytečně realisticky („byly tam zblitky“, „ bylo nablito já to zpoza rohu neviděla“), nočními zprávami – s tím kontrastuje skutečnost, že takto sdílná nebyla žalobkyně minimálně ve vztahu k [funkce] či [funkce], kteří se mohli o skutečném stavu nástupiště sami přesvědčit. Z uvedených důvodů nelze popis mechanismu úrazu v lékařské zprávě o ošetření žalobkyně v [právnická osoba] ani zprávy odesílané žalobkyní přítelkyním v noci z [datum]. na [datum] považovat za způsobilé nepřímé důkazy tvrzení žalobkyně, že příčinou jejího pádu bylo znečištění nástupiště [místo] zvratky.

42. Z lékařských zpráv založených žalobkyní do spisu zjištěno, že u žalobkyně byl v době vzniku předmětného úrazu (zlomenina pravého hlezna) konstatován stav po distorzi levého hlezna s abrupcí z dorsa talu 21. 7. 2018, který byl podle vyjádření žalobkyně léčen konzervativně, s tím, že žalobkyně chodila několik měsíců o berlích. Po operaci zlomeniny pravého kotníku byla dne [datum] lékařsky konstatována nestabilita levé (tedy předmětným úrazem nedotčené) nohy a „vydána ortéza na levé hlezno, které nedávno po úrazu s nestabilitou“. Žalobkyně v rámci svého výslechu sdělila, že byla úrazově pojištěna (a že obdržela plnění z tohoto pojištění). Lze předpokládat, že za těchto okolností by pro žalobkyni bylo příznivější takové vylíčení úrazového děje, které snižuje pravděpodobnost krácení pojistného plnění z důvodu spoluzavinění pojištěnce (chůze bez kompenzace nestabilního levého kotníku), resp. jiné důvody pro výluku z pojistného plnění. Tyto okolnosti minimálně oslabují úvahu soudu I. stupně, přičítající pravdivost sdělením, která žalobkyně o průběhu úrazového děje adresovala ošetřujícímu [funkce] a dvěma přítelkyním, jen proto, že byla učiněna v odstupu jen několika hodin po vzniku úrazu.

43. Na základě uvedeného rozboru zopakovaného a doplněného dokazování činí odvolací soud závěr, že žalobkyně neprokázala, že se v prostoru nástupiště [místo] [místo] [adresa] nacházelo znečištění zvratky. Pád žalobkyně, v jehož důsledku došlo ke vzniku úrazu žalobkyně – zlomeniny pravého hlezna, měl tedy jinou příčinu. Nadto žalovaná prokázala, že prováděla v místě vzniku úrazu žalobkyně prostřednictvím specializované společnosti pravidelnou údržbu – úklid, a to v rozsahu přiměřeném provozu [místo], tj. každodenní večerní úklid a noční úklid [místo] po jejím uzavření a smluvně zajistila možnost vyžádání mimořádného úklidu. Vyvození povinnosti žalované k náhradě škody vzniklé žalobkyni podle obecné úpravy v občanském zákoníku by tedy nebylo namístě ani v případě, že by byla žalobkyně existenci tvrzeného znečištění nástupiště zvratky prokázala.

44. Pokud žalobkyně neprokázala jedinou skutkovou okolnost, rozhodnou pro dovození odpovědnosti žalované podle § 2910 o. z. za škodu – odpovídající žalobou uplatněným nárokům, je namístě závěr, že základ žalobou uplatněných nároků žalobkyně není dán. Odvolací soud proto mezitímní rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že se žaloba zamítá.

45. Odvolací soud, vzhledem k výše uvedenému zásadnímu závěru o nedůvodnosti žaloby nepřihlížel k vadě rozhodnutí spočívající v tom, že soud I. stupně rozhodl mezitímním rozsudkem podle § 152 odst. 2 o. s. ř., souhrnně o všech žalobkyní uplatněných nárocích, aniž se v odůvodnění rozhodnutí zabýval otázkou splnění podmínek odpovědnosti ve vztahu ke každému ze skutkově samostatných nároků (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3826/2007).

46. Vzhledem ke změně rozsudku soudu I. stupně a vzhledem k tomu, že se tímto rozhodnutím řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.) rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. rozhodoval opětovně o nákladech řízení před soudem I. stupně a o nákladech řízení státu. Plně úspěšná žalovaná a vedlejší účastník, který ji v řízení podporoval, mají podle § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně a podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

47. Žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a ex. ř., ve výši 300 Kč za jeden procesní úkon, a to za těchto 15 procesních úkonů v řízení před soudem I. stupně: 1/ vyjádření k žalobě 21. 6. 2023, 2/ vyjádření k doplnění žaloby 19. 4. 2024, 3/ vyjádření 31. 5. 2024, 4/–9/ účast na jednání 25. 10. 2023, 9. 2. 2024, 27. 3. 2024, 24. 5. 2024, 11. 9. 2024, 23. 10. 2024 a 10/–15/ příprava na účasti na tato jednání (§ 1 odst. 3 písm. a), b), c), vyhlášky), tj. 4 500 Kč, dále za těchto 7 procesních úkonů v odvolacím řízení: 1/ sepis odvolání, 2/–4/ účast na jednání odvolacího soudu 19. 3. 2025, 28. 3. 2025 a 30. 4. 2025 a 5/–7/ příprava na účasti na tato jednání, tj. 2 100 Kč.

48. Vedlejší účastník na straně žalované má na základě citovaných ustanovení vyhlášky č. 254/2015 Sb. právo na náhradu nákladů za těchto 10 procesních úkonů v řízení před soudem I. stupně: 1/ vyjádření k žalobě 3. 8. 2023, 2/ vyjádření k doplnění žaloby 11. 12. 2024, 3/–6/ účast na jednání 25. 10. 2023, 9. 2. 2024, 27. 3. 2024, 24. 5. 2024, a 7/–10/ příprava na účasti na tato jednání (§ 1 odst. 3 písm. a), b), c), vyhlášky), tj. 3 000 Kč a dále za těchto 7 procesních úkonů v odvolacím řízení: 1/ sepis vyjádření k odvolání žalované, 2/–4/ účast na jednání odvolacího soudu 19. 3. 2025, 28. 3. 2025 a 30. 4. 2025 a 5/–7/ příprava na účasti na tato jednání, tj. 2 100 Kč. Lhůta k plnění v obou případech vyplývá z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

49. Neúspěšné žalobkyni byla podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost zaplatit státu náklady, které mu vznikly v řízení před soudem I. stupně zálohováním nákladů důkazu výpovědí svědkyně paní [tituly před jménem] [jméno FO], dne 9. 2. 2024, ve výši 3 421 Kč (dle platebního poukazu vystaveného soudem I. stupně, č. l. 71).