19 Az 8/2023– 26

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: J. K., narozený dne X státní příslušnost Gruzie X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 4, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2023, č. j. OAM–1055/ZA–ZA11–ZA19–2022 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2023, č. j. OAM–1055/ZA–ZA11–ZA19–2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2023, č. j. OAM–1055/ZA–ZA11–ZA19–2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že se mu mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje.

II. Žalobní body

2. Žalovaný své rozhodnutí založil na zprávách, z nichž vyplývá formální existence právního zabezpečení ochrany osob menšinových sexuálních orientací, údajného zlepšení situace v posledních letech a zjištění, že žalobce údajně během svého pobytu na území Gruzie nebyl vystaven pronásledování z důvodu své sexuální orientace a měl svou situaci vyřešit změnou bydliště a ukončením kontaktů s osobami, které měly problémy s jeho orientací.

3. Žalobce je příslušníkem určité sociální skupiny z důvodu své sexuální orientace. Žalovaný dostatečně nezhodnotil možná rizika v případě návratu žalobce a nevzal do úvahy skutečnost, že soustavné skrývání identity žalobce není možné.

4. Právní ochrana je sice ve vlasti formálně existující, avšak reálně není dostupná a státní orgány nejsou schopny zajistit bezpečnost osob, jako je žalobce.

5. Žalovaný si obstaral řadu informací o zemi původu žalobce, vybral si však pouze informace, které jsou v neprospěch žalobce. Žalobce v žalobě citoval zprávu gruzínského veřejného ochránce práv z roku 2022, zprávu Komisařky Rady Evropy pro lidská práva z roku 2022, zprávu Human Rights Watch z roku 2023. Žalobce během svého pobytu v T. zvolil „strategii přežití“, nelze ji však praktikovat dlouhodobě. Dříve nebo později by i na jakémkoli jiném místě došlo k odhalení jeho sexuální orientace a byl by opět vystaven diskriminujícímu zacházení, čímž by došlo k porušení práv podle čl. 8 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

6. Žalovaný vycházel pouze z informací, které měly za účel pouze prokázat ty skutečnosti a ta zjištění, která odpovídají konečnému rozhodnutí správního orgánu, žalobce zde poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2007, č. j. 2 Azs 41/2007–103 a ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008–81.

7. Příslušníci sexuálních menšin jsou vystaveni správním a policejním opatřením, která jsou sama o sobě diskriminační nebo jsou prováděna diskriminačním způsobem. Žalobce se setkal především s nenávistnými projevy v místě svého bydliště, výhružkami ze strany neznámých osob a s nemožností domoct se pomoci, a to přestože svou sexuální orientaci nikde nezveřejňoval a nedemonstroval.

8. Žalobce se z důvodu opakovaných ataků na svou osobu a svůj domov přestěhoval do T., kde svou orientaci tajil. Žalobce však svou sexuální orientaci nemohl tajit donekonečna. Žalovaný měl posoudit, jakým hrozbám by mohl být žalobce vystaven v případě návratu do země původu, nikoli pouze posoudit minulost. Žalovaný založil své rozhodnutí na odůvodnění, že sám žalobce neměl vlastní zkušenost s pronásledováním nebo vážným bezprávím, a proto není důvod, aby mu byla ochrana udělena. Existence odůvodněného strachu však nemusí být založena výlučně na vlastní zkušenosti (např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 2019, č. j. 30 Az 37/2018–73).

9. Žalobce se na příslušné orgány země původu neobrátil s požadavkem na poskytnutí pomoci, neboť v ně nemá důvěru. Zároveň uvádí, že informace o zemi původu potvrzují, že státní orgány nejsou připraveny a ochotny pomoci příslušníkům sexuálních menšin. Žalobce tak neviděl důvod pro vyhledání pomoci v zemi původu. Uvádí, že prostředky obrany jsou formálně existující, nejsou však využitelné. Žalovaný tuto skutečnost měl v napadeném rozhodnutí zohlednit. V případech tvrzené nemožnosti či bezvýchodnosti uplatnění přezkumných postupů instančně vyššími či nezávislými orgány, nestačí pouhé shromáždění údajů o právním systému nebo struktuře organizace veřejné moci v konkrétní zemi původu bez související informace o účinnosti aplikace záruk zákonnosti, jak se uvádí v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2007, č. j. 1 Azs 40/2007–129. Žalovaný postupoval v rozporu s čl. 3 kvalifikační směrnice, když nezohlednil skutečnosti související s uplatňováním právních předpisů v zemi původu žalobce.

10. Dne 31. 7. 2023 soud obdržel doplnění aktuální informace od žalobce. Žalobce poukázal na zprávu BBC „Georgia Pride festival in Tbilisi stormed by right–wing protesters“ ze dne 9. 7. 2023 (https://www.bbc.com/news/world–europe–66145898), uvedl, že je v Gruzii jako příslušník sexuální menšiny nucen skrývat a tajit svou sexuální orientaci. Poukazuje na situaci v souvislosti s festivalem Pride v roce 2023, která dle žalobce prokazuje nemohoucnost a nepřipravenost policie, která není schopna a zřejmě ani ochotna pomoci osobám napadeným z důvodu jejich sexuální orientace. Žalobce uvedl, že některé zprávy naznačují, že se může jednat o spolupráci vlády a radikálních skupin s cílem sabotovat kandidaturu Gruzie do Evropské unie. Ze zprávy vyplývá, že až dva tisíce protestujících proti homosexuálům vtrhlo na Pride festival v Tbilisi a vynutilo si jeho zrušení. Pravicoví demonstranti vtrhli na pódium a pálili duhové vlajky. Organizátoři a gruzínská prezidentka odsoudili projevy nenávisti proti LGBT, které akci předcházely, a uvedli, že policie nedokázala návštěvníky festivalu ochránit. Homofobie je v Gruzii stále rozšířená. Prezidentka uvedla, že vládnoucí strana Gruzínský sen neodsoudila své stoupence, kteří otevřeně podněcovali agresi vůči LGBT aktivistům. Ministr vnitra však argumentoval tím, že bylo obtížné zajistit bezpečí na tak velké ploše. Uvedl, že se jednalo o otevřený prostor a účastníkům protestu se podařilo obejít ochranku a dostat se do prostoru akce. Podařilo se však evakuovat účastníky festivalu Pride a organizátory z oblasti a nikomu se nic nestalo. Agentura Reuters uvedla, že účastníci akce byli odvezeni autobusy do bezpečí. Organizátorka Pride 2023 Mariam Kvaratskhelia uvedla, že před letošním ročníkem došlo k „masové mobilizaci“ krajně pravicových skupin. Tyto skupiny podle ní „otevřeně podněcovaly k násilí“. Ministerstvo vnitra a policie mohly okamžitě zahájit vyšetřování, ale neudělaly to. Zároveň uvedla, že protest byl „koordinovanou akcí mezi vládou a radikálními skupinami s cílem sabotovat kandidaturu Gruzie do Evropské unie“, ačkoli pro toto tvrzení neposkytla žádné konkrétní důkazy.

11. Žalobce dále poukázal na zprávu The Washington Post „Tbilisi Pride canceled after far–right mob storms festival“ ze dne 9. 7. 2023 (https://www.washingtonpost.com/world/2023/07/09/georgia–tbilisi–pride–anti–gay/), z níž citoval, že je v Gruzii stále rozšířená nevraživost vůči sexuálním menšinám. Kritici dlouhodobě obviňují vládnoucí stranu Gruzínský sen, která podle svých odpůrců a některých západních diplomatů vede zemi směrem od Západu, za tiché podpory homofobních a nacionalistických skupin.

12. Žalobce nesouhlasí s výtkou žalovaného, že o udělení mezinárodní ochrany nepožádal bezodkladně. Žalobce o udělení mezinárodní ochrany žádal v České republice, neboť měl informace o svobodě osob s menšinovou sexuální orientací. Českou republiku mu také doporučil přítel. Žalobce o mezinárodní ochranu požádal poté, co na území České republiky dočasně pobýval a prověřil, že mu zde skutečně nebude hrozit nebezpečí, a poté, co získal informace o průběhu řízení ve věci mezinárodní ochrany. Žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2020, č. j. 60 Az 62/2019–44, dle něhož není nutno žádat o mezinárodní ochranu bezprostředně poté, co má k tomu žadatel příležitost. Žalovaný tedy nemohl tuto skutečnost posoudit v neprospěch žalobce.

13. Žalobce též poukázal na hrozby, kterým čelí osoby odlišné sexuální orientace, zdůraznil, že rozhodování ve věci mezinárodní ochrany je rozhodováním prospektivním, tudíž je nutno posoudit, co žalobci hrozí v případě návratu. Ani skutečnost, že žadatel dosud nebyl vystavěn pronásledování, neznamená, že mu takové nebezpečí nehrozí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2017, č. j. 1 Azs 227/2017–33). Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že by se řízením ve věci mezinárodní ochrany snažil legalizovat svůj pobyt, žalobce má skutečné obavy z návratu z důvodu pronásledování pro jeho sexuální orientaci.

III. Vyjádření žalovaného

14. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce je obava z urážek a výhrůžek ze strany soukromých osob (rodiny, přátel) kvůli jeho sexuální orientaci. K důvodu žádosti o mezinárodní ochranu žalobce sdělil, že je homosexuál a v Gruzii mu bylo vyhrožováno různými osobami. Žalovaný dospěl k závěru, že slovní urážky a výsměch, kterým byl žalobce vystaven ze strany soukromých osob, nelze považovat za pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu. Výsměch, vulgární nadávky či urážky, že nemá v Gruzii co dělat, nedosahují intenzity závažného porušení lidských práv žalobce srovnatelných s ohrožením života či zdraví. Jakkoli tedy mohly být uvedené slovní útoky pro žalobce nepříjemné a zraňující, mohl je žalobce řešit a také je úspěšně vyřešil, přerušením kontaktů s těmito osobami a přestěhováním do anonymního prostředí gruzínského hlavního města, kde již podobným útokům nebyl vystaven.

15. Žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až při svém druhém pobytu v České republice, kdy tak učinil po více než 6 měsících od vstupu na území České republiky a třech měsících nelegálního pobytu, v poslední den platnosti výjezdního příkazu. I z toho správní orgán usuzuje, že žalobce vedla k podání žádosti o mezinárodní ochranu spíše snaha legalizovat svůj pobyt na území České republiky a nikoli odůvodněný strach z pronásledování ve své vlasti.

16. Žalovaný si za účelem rozhodnutí ve věci obstaral i množství různých informací o LGBTQI+ komunitě, přičemž obstarané informace jsou vyvážené a vyčerpávající. Žalobce ani jeho zástupce se nedostavili k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

IV. Obsah správního spisu

17. Žalobce požádal dne 29. 11. 2022 o udělení mezinárodní ochrany v České republice.

18. Dne 2. 12. 2022 poskytl údaje k podané žádosti. Uvedl, že nebyl nikdy členem žádné politické strany nebo skupiny a politicky se neangažoval. Ze země původu vycestoval poprvé letecky v červenci 2021 přes Istanbul do Polska. Odtud pokračoval autobusem do České republiky. V listopadu 2021 se vrátil do vlasti. Naposledy vycestoval z Gruzie letecky v květnu 2022 přímou linkou do Prahy. Jako důvod žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že je homosexuál a v Gruzii mu bylo různými osobami vyhrožováno.

19. Dne 2. 12. 2022 byl s žalobcem proveden pohovor. Uvedl, že během svého pobytu v Gruzii žil v B. a poslední půlrok v T. Pracoval příležitostně jako číšník nebo malíř pokojů. V B. má rodiče a sestru. Důvodem cesty do České republiky v roce 2021 bylo, že chtěl odjet před problémy, které měl kvůli své homosexualitě. Po čtyřech měsících se rozhodl vrátit domů, ale nic se nezměnilo, urážky pokračovaly a rozhodl se znovu odjet. Do Gruzie se vrátil kvůli matce, která ho jediná podporuje. Žalobce o své sexuální orientaci řekl rodičům v roce 2021 a otec jej vyhodil z domu. Když se o něm rozšířilo, že je homosexuál, odvrátili se od něj kamarádi a vyhrožovali mu. Řekli mu, že má odjet z Gruzie, že tam nemá co dělat. Potkávali jej venku, volali mu nebo mu psali na Facebook. Všechny zprávy smazal a vytvořil si nový profil. Jednou ho kamarádi venku obstoupili, vysmívali se mu a sprostě mu nadávali. Žalobce raději nevycházel ven. Na bránu u domu jim nalepili nápis, že zde žije homosexuál, se kterým není radno se stýkat. Nejhorší to bylo, když se v roce 2021 po návratu do Gruzie svěřil kamarádce. V lednu 2022 odjel s matkou do T. V roce 2022 vycestoval z Gruzie, neboť se nechtěl pořád skrývat a v T. mohl potkat někoho z B. V roce 2018 byl v T. v jednom klubu, kde proběhla kontrola, zda se tam neprodávají narkotika. Policie jej spolu s dalšími 10 osobami zadržela odvezla jej na policejní stanici, kde jej drželi dva dny. Žalobce uvedl, že se domnívá, že razie byla ve skutečnosti provedena kvůli sexuální orientaci, neboť proběhla také v jiném zařízení, kde se scházejí homosexuálové. Nadřízeným složkám policie si nestěžoval, protože svou orientaci skrýval, nechtěl, aby se o ní dozvěděli jeho rodiče. Obecně panuje negativní postoj vůči homosexuálům. Pokud není známá jejich orientace, tak problémy nemají. Žalobce uvedl, že si svou odlišnou sexuální orientaci uvědomil asi před šesti lety. Trvalý vztah v zemi původu neměl. Nezajímal se, zda v Gruzii existují organizace, které se zabývají ochranou práv LGBT osob. Po svém příjezdu v České republice pobýval na základě bezvízového styku a o mezinárodní ochranu požádal, protože mu hrozilo, že bude muset vycestovat z České republiky.

20. Dne 10. 2. 2023 mělo proběhnout seznámení s podklady rozhodnutí. Žalobce ani jeho právní zástupce se k úkonu nedostavili.

21. Napadeným rozhodnutím nebyla žalobci mezinárodní ochrana poskytnuta. Žalovaný shledal, že přestože určitá část gruzínské společnosti zastává homofobní postoj podporovaný pravoslavnou církví, je zde silný právní rámec chránící proti diskriminaci jakéhokoli druhu. Při jeho realizaci v praxi může docházet k excesům, které však nejsou systematické, a je možné se proti nim účinně bránit. Žalovaný zároveň poukázal na pozitivní trend přinášející změnu těchto homofobních postojů. Shledal, že slovní urážky a výsměch, kterým byl žalobce vystaven ze strany svých blízkých, nelze považovat za pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu. Žalobce slovní útoky vyřešil přerušením kontaktů s těmito osobami a přestěhováním se do anonymního prostředí gruzínského hlavního města, kde již tyto problémy neměl. V případě incidentů s policií v T. žalovaný dospěl k závěru, že se nejedná o zacházení ze strany policie, které by svou intenzitou bylo srovnatelné s ohrožením života či zdraví. Konstatoval, že žalobce se pouze domnívá, že důvodem jeho zadržení policií v baru byla jeho sexuální orientace. Žalobce se mohl s žádostí o prošetření postupu policie obrátit na inspekční orgány, zároveň mohl využít stížnosti ke Kanceláři veřejného ochránce práv, který aktivně vystupuje na obranu diskriminovaných osob nebo na nevládní organizace. Vzhledem k tomu, že žalobce nežádal o ochranu v zemi původu, nelze učinit závěr, že by mu tato ochrana nebyla poskytnuta anebo by nebyla účinná. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uznal, že LGBTQI+ osoby se v Gruzii potýkají s netolerancí a nesnášenlivostí konzervativní části společnosti, obecně však nečelí pronásledování, které by bylo systematicky podporováno nebo tolerováno státními orgány. Žalovaný upozornil, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až při svém druhém pobytu v České republice, kdy tak učinil po více než šesti měsících od vstupu na území a po třech měsících nelegálního pobytu, v poslední den platnosti výjezdního příkazu. Žalovaný tak usoudil, že žalobce k podání žádosti vedla spíše snaha legalizovat si pobyt na území České republiky, než odůvodněný strach z pronásledování v zemi původu. Žalovaný neshledal, že by žalobci v případě návratu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Žalobci nic nebrání v tom, aby po návratu do Gruzie pobýval na jiném místě než v rodném B., tak by se vyhnul kontaktu s otcem a dalšími blízkými osobami, které jej urážely kvůli jeho sexuální orientaci.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

22. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

23. Podle § 12 písm. b) zákona o azylu „azyl se cizinci udělí, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště“.

24. Podle § 2 odst. 4 zákona o azylu se pronásledováním rozumí „závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování“.

25. Podle § 2 odst. 5 zákona o azylu se ochranou před pronásledováním nebo vážnou újmou rozumí „zejména přiměřené kroky příslušných státních orgánů, strany nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území, směřující k zabránění pronásledování nebo způsobení vážné újmy zejména zavedením účinného právního systému pro odhalování, stíhání a trestání jednání představujících pronásledování nebo vážnou újmu, za předpokladu, že je taková ochrana účinná, není pouze přechodná a cizinec k ní má přístup“.

26. Podle § 2 odst. 6 zákona o azylu se původcem pronásledování nebo vážné újmy rozumí „státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou“.

27. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu „doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště“. Za vážnou újmu se podle § 14a odst. 2 zákona o azylu, ve znění do 30. 6. 2023, považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

28. Žalovaný v dosavadním řízení ani v napadeném rozhodnutí nezpochybňoval sexuální orientaci žalobce. Soud tedy vychází při posouzení žaloby z tvrzení žalobce a předchozího závěru žalovaného, že žalobce je homosexuál, a tudíž je příslušníkem sexuální menšiny.

29. Žalobce měl za nesprávný závěr žalovaného, že v případě návratu do Gruzie není dán odůvodněný strach z pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině. Žalovaný podle žalobce ze shromážděných zpráv o zemi původu přihlédl pouze k těm informacím, které byly v neprospěch žalobce.

30. Ze Zprávy o zemi na základě zjišťovací mise uskutečněné v T. ve dnech 30. 5. 2022 a 3. 6. 2022 (součástí správního spisu) vyplývá, že z ryze formálního hlediska lze postavení příslušníků genderových menšin v Gruzii hodnotit spíše pozitivně, v praxi je však vymáhání těchto norem omezené. Ze zprávy vyplývá, že „policie – jakožto první instance posuzující domnělou diskriminaci či násilí ze strany dalších osob – je obecně liknavá. Problémy genderových menšin odmítá řešit, nechce se stavět do pozice jejich ochránce. Není výjimkou, aby byla oběť nahlašující konkrétní čin označena za jeho původce či spolupachatele a/nebo pod pohrůžkou vlastního stíhání přesvědčena ke stažení žádosti. Přímé zásahy proti odpůrcům genderových menšin jsou pomalé a vedené nedostatečným počtem policistů – zejména pokud existuje spojitost mezi danou organizací či akcí a vládnoucí stranou...“ Zpráva cituje organizaci, která tvrdí, že když jsou LGBTQI+ osoby v ohrožení, nedostává se jim policejní ochrany. Buď tam policisté nejsou, nebo tam jsou a nechrání ty v ohrožení. Dle zprávy obdobně k problémům LGBTQI+ osob přistupují soudy. Přes kvalitní práci prokurátorů, kteří jsou v problematice proškoleni, zůstává pravděpodobnost odsouzení za trestný čin podmíněný netolerancí/nenávistí vůči genderovým menšinám spíše nízká. Zpráva uvádí, že „i v případě odsouzení pak zpravidla soudy běžně ukládají tresty pod hranicí zákonem stanoveného minima (neboť vědomě nepřihlédnou k nenávistné motivaci činu tak, jak ji definuje zákon).“ Dle zprávy jsou dobrým příkladem standardního přístupu státních orgánů k problematice genderových menšin události spojené s pochodem Tbilisi Pride v červenci 2021. Přestože občanská společnost s ohledem na výhrůžky násilných skupin žádala policii o přijetí přiměřených opatření, policie v tomto směru nekonala. Dle úřadu ombudsmana orgány nezakročily proti podněcování násilí proti genderovým menšinám předem ani při samotných protestech, kdy např. jeden z církevních představitelů veřejně vystoupil s explicitní výzvou k násilí proti příslušníkům genderových menšin. Liknavost pokračovala také ve fázi vyšetřování konkrétních činů, kdy za násilnosti bylo stíháno 20 osob, jednalo se však pouze o řadové pachatele. Z 20 osob bylo soudem shledáno vinnými z násilí 6 osob, zbylých 14 bylo odsouzeno na základě jiných přestupků, resp. trestných činů. Navzdory doporučení ombudsmana nedošlo ke stíhání organizátorů ani osob, které podněcovaly násilí a nenávist. V dubnu 2022 bylo několik osob odsouzeno za zabití novinářky, která zemřela v důsledku utrpěných zranění. Protesty proti LGBTQI+ osobám proběhly i v červenci 2022 – přestože součástí týdne Tbilisi Pride neměl být masový pochod. Několik osob bylo zatčeno za neuposlechnutí pokynů policie. Zpráva dále uvádí, že homofobní postoje gruzínské společnosti v čase oslabují. Jednoznačně odmítavý postoj vůči jakémukoli projevování genderových menšin na veřejnosti zastává asi polovina obyvatel země. Velmi rozšířené jsou nenávistné projevy, tzv. hate speech. Diskutované problémy postihují všechny, za nejvíce ohrožené lze nicméně s ohledem na snazší identifikaci ze strany rodiny a širší společnosti označit trans osoby a muže, kteří se vnějšími charakteristikami projevují jako gayové. Extrémní pravice a vládnoucí strana Gruzínský sen jsou popisovány jako otevřeně homofobní. Běžné je násilí proti LGBTQI+ osobám ze strany rodinných příslušníků, kterému je v praxi obtížné uniknout. Zpráva dále uvádí, že kromě násilí u příležitosti Tbilisi Pride 2021 v zemi ročně dochází k jednotkám případů násilí (fyzického i verbálního) zaměřeného proti LGBTQI+ osobám, zejména trans osobám. Zpráva dále uvádí, že napříč celou zemí působí organizace zaměřené proti genderovým menšinám, jejichž vliv v posledních letech narůstá. Podle neziskových organizací je finančně podporuje především Rusko a mají dobré vztahy i prokazatelné vazby s gruzínskými orgány. Vláda proto neomezuje jejich další posilování, např. formou zahušťování sítě poboček napříč všemi regiony země. Zpráva dále pojednává o případech, kdy lékaři odmítnou ošetřit pacienta náležejícího k některé ze sexuálních menšin. Nepřímým znevýhodněním čelí ti, kteří jsou nuceni v důsledku odmítnutí ze strany rodiny často měnit bydliště a práci anebo mají z týchž důvodů nízké socio–ekonomické postavení. Zpráva dále pojednává o situaci ve školství, kde se přibližně 32 % LGBTQI+ osob setkalo s homofobním jednáním učitelů a asi 42 % s šikanou spolužáků. Vzhledem k nekvalitnímu rodinnému zázemí a nízké úrovni dosaženého vzdělání často příslušníci genderových menšin vykonávají hůře placené profese, zejména práce ve službách. V případě získání lepšího zaměstnání je běžné, že musí skrývat svoji identitu. Příslušníci sexuálních menšin se podle zprávy mohou setkat s diskriminací při vyhledávání ubytování, především s ohledem na často špatné socio–ekonomické zázemí jsou LGBTQI+ osoby více ohroženy nárůstem cen na realitních trzích.

31. Citovaná zpráva k ochranným mechanismům a možnosti obrany proti diskriminaci uvádí, že policie se navzdory dlouhodobým snahám o zlepšení situace potýká s osobními předsudky jednotlivých zaměstnanců či konkrétních útvarů na straně jedné a s celkově nedůsledným a liknavým přístupem na straně druhé. To dlouhodobě oslabuje důvěru LGBTQI+ osob v ochranné mechanismy a jejich motivaci k nahlašování trestných činů. Za dobře proškolené a výkonné lze obecně označit prokurátory. Soudy jsou kritizovány za nedostatečnou odbornost v oblasti problematiky genderových menšin a neochotu k důslednému postihování činů s nenávistným motivem. Podobně jako u policie je dlouhodobě oslabena důvěra obětí v systém a snížena motivace k řešení problémů soudní cestou. Oslovené zdroje označily za velmi kvalitní práci úřadu ombudsmana, jehož pravomoci jsou nicméně omezené. Od roku 2014 má úřad mandát k monitorování implementace antidiskriminačního zákona, resp. k prošetření případů diskriminace. Vydaná doporučení nejsou právně závazná a v případě, že nejsou respektována, stěžovatel se musí obrátit na soud, přičemž může výsledky šetření úřadu ombudsmana použít jako důkazní materiál.

32. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2010, č. j. 6 Azs 74/2009–51, pokud stát není schopen a ochoten poskytnout ochranu, nelze trvat na předchozím pokusu žadatele usilovat o ochranu v zemi původu.

33. Městský soud shledal, že žalovaný v rozporu se spisovým materiálem dospěl k závěru, že je ochrana v zemi původu žalobce LGBTQI+ osobám dostupná. Zprávy o zemi původu žalobce, které si žalovaný v rámci řízení opatřil, jsou však s tímto závěrem v přímém rozporu. Ze zpráv o zemi původu vyplývá, že státní orgány v zemi původu žalobce nejsou ochotny poskytovat LGBTQI+ osobám účinnou ochranu, přičemž je důvěra LGBTQI+ osob v ochranné mechanismy a jejich motivace k nahlašování trestných činů oslabována. Soud má na základě zpráv o zemi původu, které žalovaný shromáždil, za to, že v případě LGBTQI+ osob nelze za každých okolností trvat na předchozím využití ochrany v zemi původu žalobce, neboť podle zpráv o zemi původu žalobce tyto často nejsou ochotny poskytnout obětem ochranu.

34. Samotná skutečnost nedostatečné vnitřní ochrany je však relevantní pouze v případě, že existuje přiměřená pravděpodobnost, že bude žalobce v případě návratu do země původu vystaven pronásledování. Tímto aspektem se žalovaný (s ohledem na svůj závěr o nevyužití ochrany v zemi původu) nezabýval.

35. Žalovaný stav v Gruzii shrnul tak, že příslušníci LGBTQI+ komunity čelí ve vlasti určitým problémům, nejde o netoleranci či nesnášenlivost systematicky podporovanou či tolerovanou, nicméně existují i způsoby jak dosáhnout ochrany před takovým jednáním. Uvedl také, že společnost v Gruzii je tradicionalistická a homofobní, citovaná zpráva upozorňuje na násilí proti těmto osobám, ze strany rodinných příslušníků a nedostatečnou ochranu při organizovaných akcích na podporu této skupiny osob. Žalovaný shrnul popsané zkušenosti žalobce ze země původu a jednání, kterému byl vystaven, kdy došel k závěru, že v souhrnu nešlo o jednání, které by dosahovalo intenzity pronásledování, ale nehodnotil obavy žalobce budoucna, resp. uzavřel, že tyto obavy nejsou dány, neboť žalobci je dostupná ochrana v zemi původu. Jak již soud konstatoval, s tímto názorem se nelze ztotožnit.

36. Z hlediska azylu jsou relevantní ty následky, jimž by byl žalobce v případě návratu do země původu vystaven s přiměřenou pravděpodobností. Přiměřená pravděpodobnost je dána tehdy, bývá–li tento důsledek v případech obdobných případu žadatele nikoli ojedinělý. Neznamená to, že pravděpodobnost, že nežádoucí důsledek nastane, musí být nutně vyšší než pravděpodobnost, že nenastane, nýbrž to, že k nežádoucímu důsledku v případech obdobných případu žadatele dochází natolik často, že s ním ten, komu takový následek hrozí, musí počítat jako se vcelku běžným jevem, a nikoli jako s jevem toliko výjimečným (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006–82).

37. Žalovaný se však mírou pravděpodobnosti toho, zda žalobce bude čelit pronásledování v případě návratu do země původu, dostatečně nezabýval, byť za tím účelem shromáždil (alespoň základní) podklady. Žalovaný se neměl omezit pouze na právní hodnocení dosavadních potíží žalobce, ale především se měl zabývat tím, jak pravděpodobné je pronásledování v případě žalobce a zda ho s ohledem na jeho příslušnost k sociální skupině (tj. komunitě LGBT) lze považovat za výjimečný či vcelku běžný jev (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006–82). Tím se však žalovaný nikterak nezabýval, v čemž soud spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

38. Přestože zpráva o zemi na základě zjišťovací mise uskutečněné v Tbilisi ve dnech 30. 5. 2022 a 3. 6. 2022 uvádí, že kromě násilí u příležitosti Tbilisi Pride 2021 v zemi ročně dochází k jednotkám případů násilí (fyzického i verbálního) zaměřeného proti LGBTQI+ osobám, zejména trans osobám, nelze přehlédnout, že dle téže zprávy mají sexuální menšiny oslabenou důvěru v ochranné mechanismy a nízkou motivaci k nahlašování trestných činů. Na základě uvedené zprávy tedy nelze jednoznačně určit, jak časté jsou tyto případy a zda existuje přiměřená pravděpodobnost, že bude žalobce v případě návratu do Gruzie vystaven násilnému jednání. Na základě zpráv o zemi původu shromážděných žalovaným tedy nelze bez dalšího dospět k závěru, že neexistuje přiměřená pravděpodobnost, že žalobce, coby osoba s menšinovou sexuální orientací, bude vystaven pronásledování. Nad rámec této žalovaným opatřené zprávy, z níž není zřejmé, nakolik často ve skutečnosti k těmto incidentům dochází, poukazuje městský soud na zprávu Komisařky Rady Evropy pro lidská práva o její návštěvě v Gruzii od 21. do 24. 2. 2022, ze dne 15. 7. 2022, (https://rm.coe.int/report–of–the–council–of–europe–commissioner–for–human–rights–dunja–mi/1680a740bf), na kterou upozornil žalobce ve své žalobě, dle níž podle studie, která byla provedena v roce 2020 mezi LGBTI osobami v Gruzii, 73,5% respondentů (155 osob) uvedlo, že se v letech 2018 až 2020 stali oběťmi trestných činů z nenávisti nebo podobných incidentů, zatímco podle oficiálních statistik orgány v roce 2018 stíhaly 27 případů trestných činů z nenávisti nebo podobných incidentů spáchaných na základě sexuální orientace nebo genderové identity a vyjádření, v roce 2019 32 případů a v roce 2020 17 případů. Podle studie z roku 2020 zažilo v posledních dvou letech 55% respondentů patřících k LGBTI komunitě fyzické, psychické a sexuální násilí. Z těch, kteří zažili fyzické násilí, se 69,6% odmítlo obrátit na policii kvůli nedostatku důvěry.

39. Žalovaný tak v dalším řízení posoudí, zda v případě návratu žalobce do země původu existuje přiměřená pravděpodobnost, že bude žalobce vystaven jednání, které je pronásledováním ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu. Soud považuje za vhodné v tomto směru provést doplňující pohovor směřující k objasnění okolností způsobu života žalobce (v Gruzii i zde v ČR), které by mohly objasnit pravděpodobnost jeho pronásledování v případě návratu do země původu (s ohledem na skutečnosti uvedené v informacích o zemi původu).

40. Žalovaný zároveň zohlední zprávu Komisařky Rady Evropy pro lidská práva o její návštěvě v Gruzii od 21. do 24. 2. 2022, ze dne 15. 7. 2022, (https://rm.coe.int/report–of–the–council–of–europe–commissioner–for–human–rights–dunja–mi/1680a740bf), případně další zprávy, které by mohly přispět k objasnění situace osob s menšinovou sexuální orientací.

41. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zároveň konstatoval, že slovní urážky a výsměch nejsou pronásledováním ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu. Avšak ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2012, č. j. 6 Azs 4/2012–67, správní orgán i soudy jsou povinny posuzovat, zda v případě žadatele o mezinárodní ochranu nebyly naplněny azylové důvody (tedy zda žadatel nebyl pronásledován či nemá odůvodněný strach z pronásledování) ve smyslu § 12 zákona o azylu, i v situaci, kdy v zemi svého původu čelil sérii ústrků, které samostatně nedosahovaly takové intenzity či systematičnosti, aby je bylo možno považovat za azylově relevantní, avšak které požadované intenzity mohou dosahovat teprve ve svém souhrnu (tzv. pronásledování na kumulativním základě). Žalovaný se bude zabývat i tímto aspektem, zda žalobci v případě návratu do země původu hrozí pronásledování na kumulativním základě.

42. Shledá–li žalovaný na základě zjištěného skutkového stavu, že existuje přiměřená pravděpodobnost, že bude žalobce v případě návratu do země původu vystaven pronásledování, posoudí, zda došlo v zemi původu žalobce k takové změně, která svědčí o tom, že je již osobám s menšinovou sexuální orientací dostupná účinná ochrana v zemi původu. Shledá–li žalovaný, že žalobci v B. hrozí pronásledování a není zde pro něj dostupná účinná ochrana, vyhodnotí možnost vnitřního přesídlení žalobce, a to v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009–74, dle něhož při posuzování možnosti vnitřní ochrany je nutné posoudit kumulativní splnění čtyř kritérií: (1) zda je jiná část země pro žadatele dostupná; (2) zda přesun do jiné části země je účinným řešením proti pronásledování či vážné újmě v původní oblasti; (3) zda žadateli nehrozí navrácení do původní oblasti a (4) zda ochrana v jiné části země splňuje minimální standard ochrany lidských práv.

43. Městský soud k námitce žalobce, že o mezinárodní ochranu nemusel požádat bezprostředně poté, co k tomu měl příležitost, uvádí, že skutečnost, že žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany až poté, co mu bylo uloženo rozhodnutí o správním vyhoštění, přičemž tak učinil v poslední den platnosti výjezdního příkazu, je relevantním indikátorem, k němuž může žalovaný přihlédnout při celkovém hodnocení věrohodnosti příběhu žalobce a jeho skutečných obav z návratu do země původu. Žalovaný přitom věrohodnost žalobce doposud nezpochybňoval. Prokáže–li se v dalším řízení, že je žalobce příslušníkem určité společenské skupiny a má odůvodněný strach z jednání, které je pronásledováním podle § 2 odst. 4 zákona o azylu z tohoto důvodu, nemůže být samotné pozdější podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany důvodem pro neudělení mezinárodní ochrany.

44. V projednávaném případě byl splněn důvod pro zrušení rozhodnutí bez nařízení jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a to pro nedostatek důvodů rozhodnutí, zároveň skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisem ve vztahu k dostupnosti účinné ochrany LGBT osob v zemi původu žalobce.

45. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl ve věci samé úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému, avšak v projednávaném případě jim žádné náklady nevznikly.