60 Az 1/2025– 28

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: J. K., narozený dne státní příslušnost pobytem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2025, čj. OAM–1055/ZA–ZA11–ZA01–R3–2022, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2025, čj. OAM–1055/ZA–ZA11–ZA01–R3–2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 29. 11. 2022 žádost o udělení mezinárodní ochrany.

2. V rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 2. 12. 2022 žalobce uvedl, že je gruzínské národnosti, státní příslušník Gruzie, hovoří rusky a gruzínsky, je pravoslavného vyznání a nikdy nebyl členem žádné politické strany nebo skupiny a politicky se neangažoval. Dále uvedl, že je svobodný, nemá děti a je zdráv. Z vlasti vycestoval poprvé letecky v červenci 2021 přes Istanbul do Polska. Odtud autobusem pokračoval do České republiky. V listopadu 2021 se vrátil do Gruzie. Naposledy z Gruzie vycestoval letecky 2. 5. 2022 přímou linkou do Prahy. Jako důvod pro podání žádosti žalobce uvedl, že je homosexuál a v Gruzii mu bylo vyhrožováno různými osobami.

3. V rámci pohovoru uskutečněného dne 2. 12. 2022 žalobce uvedl, že v Gruzii čelil diskriminaci a útokům kvůli své homosexuální orientaci. Narodil se a žil v Batumi, přičemž posledních šest měsíců před odjezdem pobýval v Tbilisi. Má rodiče a sestru, kteří zůstali v Gruzii. Vystudoval námořní akademii, avšak v oboru nepracoval a živil se příležitostnými pracemi, například jako číšník nebo malíř pokojů.

4. Do České republiky poprvé přicestoval v roce 2021, aby unikl před problémy souvisejícími s jeho sexuální orientací. Po čtyřech měsících pobytu se vrátil zpět do Gruzie, ale situace se nezměnila, nadále čelil urážkám a výhrůžkám, což ho přimělo znovu odcestovat. Rozhodl se pro Českou republiku, protože zde pracovali jeho přátelé a považoval ji za bezpečnou zemi. Po návratu do Gruzie v listopadu 2021 se jeho situace zhoršila. Otec ho vyhodil z domu poté, co se mu přiznal ke své orientaci, a i přes matčinu podporu se stal terčem výhrůžek a posměšků. Lidé mu radili, aby odešel z Gruzie, potýkal se s výsměchem od bývalých přátel a anonymními urážkami na sociálních sítích. Několikrát byl venku slovně napaden, přičemž jednou ho skupina lidí obklíčila a hrubě mu nadávala. Před jeho domem se dokonce objevil nápis, varující ostatní, aby se s ním nestýkali.

5. V lednu 2022 se proto s matkou přestěhoval do Tbilisi, kde však žil v obavách, že by mohl potkat někoho z Batumi, a jeho problémy by se opakovaly. Proto se v květnu 2022 rozhodl znovu odcestovat do České republiky. V Gruzii neměl žádné problémy se státními orgány, až na incident v roce 2018, kdy byl při policejní razii v klubu zadržen na dva dny, aniž by byl obviněn. Domnívá se, že zásah byl namířen proti homosexuálům, protože proběhl souběžně s razií v jiném podniku, kde se scházeli lidé stejné orientace. Událost však nikde nenahlásil, protože se obával odhalení své identity. V Gruzii obecně homosexuálové nemají problémy, pokud svou orientaci skrývají, avšak pokud se o ní veřejně ví, čelí silné diskriminaci.

6. V České republice nejprve pobýval legálně v rámci bezvízového styku. Po jeho uplynutí se snažil najít způsob, jak zde zůstat, ale nenašel legální řešení. Kvůli finanční tísni se dostal do problémů a v říjnu 2022 mu byl vydán výjezdní příkaz s ročním zákazem vstupu do země. Po konzultaci s právníkem se rozhodl požádat o mezinárodní ochranu.

7. Rozhodnutím ze dne 21. 2. 2023 žalovaný rozhodl tak, že se žalobci mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999, o azylu, neuděluje.

8. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, čj. 19 Az 8/2023–26, uvedené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Kasační stížnost proti rozsudku městského soudu odmítl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 6. 5. 2024, čj. 7 Azs 307/2023–34, pro nepřijatelnost.

10. Žalovaný následně dne 26. 8. 2024 provedl s žalobcem doplňující pohovor, při němž žalobce znovu popsal důvody svého odchodu z Gruzie. Opustil vlast 2. 5. 2022 kvůli své homosexuální orientaci, která mu v Gruzii znemožňovala vést důstojný život. Před odjezdem žil krátce v Tbilisi, kam se přesunul z Batumi, protože doufal, že ve větším městě zůstane anonymní a nebude čelit stejné míře diskriminace. I přesto se však musel neustále skrývat a jeho matka mu radila nevycházet ven.

11. V pohovoru uvedl, že po přiznání své sexuální orientace rodičům ho otec vyhodil z domu a přestal s ním komunikovat. Matka a sestra mu projevovaly podporu, ale zejména sestra se obávala reakce otce a dlouho si od něj držela odstup. Ztratil také všechny přátele, kteří se od něj odvrátili a přerušili s ním kontakt. Stal se terčem posměšků a urážek, což vyvrcholilo výhružkami a verbálními útoky. Na vratech jejich domu se objevil hanlivý nápis, který ho veřejně označoval za homosexuála s tím, že v Gruzii nemá místo a měl by odejít. Jeden z jeho bývalých přátel, kterému důvěřoval, jeho tajemství vyzradil a následně ho společně s dalšími lidmi slovně napadl a ponižoval. Žalobce čelil výhružkám i při běžném pohybu na ulici, kde mu kolemjdoucí dávali najevo, že mezi nimi nemá co dělat. Tyto opakované incidenty vedly k jeho rozhodnutí odejít do Tbilisi, kde se snažil být nenápadný, ale stále se cítil ohrožen.

12. Během pohovoru se vrátil i k událostem z roku 2018, kdy byl v nočním klubu Bassiani v Tbilisi zadržen při policejní razii. Přestože záminkou zásahu byla kontrola přítomnosti drog, věří, že hlavním cílem byli homosexuálové. Policie ho spolu s dalšími deseti osobami převezla na stanici, kde byli po dva dny zadržováni. Během této doby policisté žalobci i ostatním zadrženým nadávali a ponižovali je kvůli jejich orientaci. Žalobce se domnívá, že razie nebyla vedena kvůli drogám, ale s cílem zastrašit LGBTQI+ komunitu.

13. Žalobce se neobrátil na policii s žádostí o pomoc kvůli vyhrožování, kterému čelil, protože nechtěl jít proti svým bývalým přátelům a zároveň nevěřil, že by mu státní orgány pomohly. S poukazem na zadržení v roce 2018 žalobce nepovažoval za smysluplné obrátit se na policii. Žalobce připomněl, že jeho otec je policista.

14. Po odchodu z Gruzie se jeho matka stále setkává s podezřelými telefonáty, kde se volající dotazují na jeho pobyt. Některé hovory přicházejí ze skrytých čísel a volající se vydávají za jeho bývalé spolužáky. Žalobce se obává, že by to mohlo souviset s jeho odchodem a jeho orientací, i když si není jistý, kdo za těmito hovory stojí.

15. Matka tyto hovory nenahlásila, protože přicházely ze skrytých čísel a volající se vydávali za jeho bývalé známé. Otec se k žalobci již nehlásí a odmítá o něm mluvit, takže mu matka situaci nechtěla sdělit. Telefonáty začaly v srpnu, což žalobce nechápe, protože je z Gruzie pryč již dva roky, ale domnívá se, že se někdo mohl mylně domnívat, že se vrátil.

16. Svoji homosexuální orientaci si uvědomil přibližně před pěti až sedmi lety, kdy zjistil, že ho přitahují muži. Ve své vlasti ji vždy tajil a měl jen krátký vztah s mužem z Tbilisi, kterého poznal v klubu Bassiani. Dalším místem setkávání LGBTQI+ komunity v Gruzii bylo Caffe Galerie, kde se cítil bezpečně. Nepoužíval seznamovací aplikace jako Grinder, komunikoval hlavně přes Facebook a Instagram. Po příchodu do České republiky udržoval jen příležitostné vztahy, protože nejistota ohledně jeho azylového řízení mu neumožňuje plánovat budoucnost.

17. V České republice se cítí bezpečně a nesetkal se zde s žádnou diskriminací kvůli své orientaci. Netají se jí, ale ani ji veřejně nezdůrazňuje. Do podniků zaměřených na LGBTQI+ komunitu nechodí, protože o nich dříve nevěděl a nyní žije v menším městě, kde taková místa nejsou. Seznámení probíhá výhradně přes aplikace jako WhatsApp, Viber nebo Telegram. S žádnými homosexuály z Gruzie v kontaktu není, komunikace se omezuje pouze na matku a sestru.

18. Českou republiku si jako místo žádosti o mezinárodní ochranu vybral na doporučení známého, který zde žije. Sledoval také informace na internetu, kde získal dojem, že Česká republika je svobodná země. Přestože v Tbilisi nepociťoval přímé ohrožení, věděl, že situace v Gruzii se nezmění a že pokud by tam zůstal, dříve nebo později by mu bylo ubližováno. Vyznává pravoslavné křesťanství, ale církevní pohled na homosexualitu vnímá negativně. Věří v Boha a je přesvědčen, že každý člověk nějakým způsobem hřeší.

19. O existenci neziskových organizací na podporu LGBTQI+ komunity v Gruzii neví a domnívá se, že tamní mentalita by takovým organizacím nedovolila fungovat. Nevidí možnost návratu do vlasti, pokud by se nezměnil celkový postoj společnosti k homosexuálům.

20. Žalovaný dále do spisu založil novější zprávy o situaci v Gruzii.

21. Rozhodnutím ze dne 6. 11. 2024 opětovně rozhodl tak, že se žalobci mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu neuděluje.

22. Toto rozhodnutí zrušil krajský soud rozsudkem ze dne 24. 2. 2025, čj. 60 Az 3/2024–37, jelikož žalovaný nezohlednil všechny dostupné informace o žalobcově původu.

23. Na žádost žalovaného Policie České republiky dne 1. 4. 2025 provedla pobytovou kontrolu žalobce v místě jeho bydliště v Ž.. Policie žalobce nezastihla, ale z informací od sousedky a správce budovy vyplynulo, že žalobce bydlí na uvedené adrese společně s paní V. I..

24. Na základě této informace požádal žalovaný Městský úřad Ž. o zaslání evidenčního listu nemovitosti, z něhož vyplynulo, že žalobce a paní I. jsou evidováni jako druh a družka.

25. Na žádost žalovaného provedla policie dne 17. 4. 2025 opakovanou pobytovou kontrolu, při níž byl žalobce osobně zastižen. Policii sdělil, že s paní I. sdílí byt jako kamarádi, bez jakéhokoli příbuzenského či partnerského vztahu. Uvedl, že každý má vlastní postel – ona spí na manželské, on na jednolůžkové. Dle policie se jedná o byt o dispozici 1+kk, kde se nachází manželská postel a v rohu jednolůžková postel. V chodbě se nachází šatní skříň, kde jsou uloženy pánské i dámské osobní potřeby. Společné fotografie žalobce s paní I. se v bytě nenachází. Žalobce uvedl, že nepracuje a pouze vypomáhá svému kamarádovi. Finančně jej podporuje matka i paní I..

26. Dne 2. 5. 2025 provedl žalovaný výslech paní I.. Uvedla, že na dané adrese bydlí od září 2022 v bytě o rozloze cca 30 m. Popsala, že se s žalobcem seznámila při svých častých návštěvách Gruzie, kde se stýkala s jeho rodiči. Žalobce považuje za bratra. Nastěhoval se k ní na žádost jeho matky. Výslovně popřela partnerský vztah a uvedla, že spolu netráví volný čas. Na dotaz, proč jsou v evidenci vedeni jako druh a družka, odpověděla, že neví, pravděpodobně došlo k omylu, protože na úřadě mluvila ukrajinsky. Dodala, že se nezajímá o jeho osobní život, ví jen, že je v kontaktu s matkou a s otcem se nebaví. Uvedla své profily na sociálních sítích Facebook a Instagram, stejně tak profil žalobce.

27. Správní orgán následně z vlastní iniciativy obstaral screenshoty z profilů obou osob na Facebooku a Threads, které byly založeny do spisu.

28. Na základě těchto informací žalovaný přizval žalobce dne 23. 5. 2025 k doplňujícímu pohovoru. V jeho průběhu žalobce zopakoval, že žádá o mezinárodní ochranu kvůli své homosexuální orientaci. Potvrdil společné bydlení s paní I., uvedl, že se znají dlouho a že je známá jeho matky, která pronajímá byty v Batumi. Popsal ji jako kamarádku, kterou považuje za člena rodiny. Připustil, že spolu byli několikrát v gruzínské restauraci v Praze, na procházce či pikniku – maximálně pětkrát. O jejím osobním životě nic neví, ví jen, že má syna a je rozvedená. Na dotaz, proč jsou v evidenci vedeni jako druh a družka, uvedl, že se paní I. možná styděla přiznat, že bude bydlet s cizím mužem. Popsal vztahy v rodině – s matkou a sestrou má dobrý vztah, s otcem komplikovaný, ale dochází k určité nápravě. Potvrdil své profily na sociálních sítích. Byl konfrontován s fotografiemi ze spisu, které naznačovaly bližší vztah – např. společné pózy, komentáře se srdíčky, gratulace „krásnému páru“. Žalobce uvedl, že na fotografiích není nic neobvyklého, že takto se mohou fotit i kamarádi. Na komentář „Moje “ u profilové fotografie paní I. reagoval, že to nic neznamená. Připustil, že je zvláštní, že většina těchto fotografií byla smazána den po svědecké výpovědi paní I.. Na dotaz, jak má paní I. uloženou v telefonu, odpověděl „VIKS “, což mu připadá běžné. Na závěr pohovoru zopakoval, že žádá o mezinárodní ochranu kvůli své homosexuální orientaci.

29. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím opětovně rozhodl tak, že se žalobci mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu neuděluje.

II. Shrnutí žaloby

30. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 8. 7. 2025 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

31. Žalobce nejprve stručně shrnul průběh řízení a skutkový stav věci.

32. Žalobce brojí proti závěru žalovaného, který ve třetím rozhodnutí po více než dvou letech řízení nově zpochybnil jeho věrohodnost, a to zejména s ohledem na údajný partnerský vztah s paní I.. Tento závěr je podle žalobce nepodložený, neboť oba výslovně popřeli existenci partnerského vztahu a potvrdili homosexuální orientaci žalobce. Důkazy, které žalovaný použil (společné fotografie, evidenční list nemovitosti, výsledky pobytových kontrol, svědecká výpověď), nejsou podle žalobce způsobilé prokázat partnerský vztah. Například evidenční list nemovitosti je technickým dokumentem bez výpovědní hodnoty o povaze vztahu osob v domácnosti.

33. Žalobce dále namítá, že žalovaný v rozporu s judikaturou nevěrohodnost vyvodil z méně významných skutečností. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 6. 2022, čj. 10 Azs 484/2021–74, a rozsudku ze dne 15. 10. 2024, čj. 5 Azs 306/2023–51, lze nevěrohodnost konstatovat až při zásadních nesrovnalostech, nikoli při drobných odchylkách, které nenarušují hlavní linii příběhu. Žalovaný se zaměřil na soukromý život žalobce v České republice, a nikoli na jeho situaci v Gruzii, kde podle žalobce čelil pronásledování kvůli své homosexuální orientaci.

34. Žalobce rovněž poukazuje na to, že žalovaný neprokázal, že žalobce nebyl v Gruzii pronásledován, ani že mu nehrozí pronásledování v budoucnu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2019, čj. 4 Azs 35/2019–69, není relevantní, zda žadatel sexuální orientaci doloží, ale zda mu ji připisuje původce pronásledování. Žalobce tvrdí, že byl v Gruzii jako homosexuál vnímán a kvůli tomu diskriminován, což žalovaný nevyvrátil.

35. Žalovaný navíc nerespektoval závazné právní názory vyslovené ve zrušujících rozsudcích. Městský soud v Praze konstatoval, že homofobie v Gruzii je rozšířená, ochranné mechanismy slabé a že je nutné posoudit přiměřenou pravděpodobnost pronásledování (rozsudek, body 30–42). Krajský soud v Českých Budějovicích pak zdůraznil zhoršení situace LGBTQI+ komunity v Gruzii, nefunkčnost ochranných mechanismů a nutnost perspektivního hodnocení hrozby pronásledování (rozsudek, body 31–64). Žalovaný tyto závazné pokyny nerespektoval, čímž porušil § 78 odst. 5 s. ř. s.

36. Žalobce navrhuje, aby soud žalovaného zavázal k udělení mezinárodní ochrany ve formě azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť je příslušníkem pronásledované sociální skupiny LGBTQ+ a ze spisu vyplývá, že v Gruzii této skupině hrozí pronásledování.

37. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

38. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Žaloba neprokazuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný odkazuje na správní spis, zejména žádost o mezinárodní ochranu, pohovor a rozhodnutí. Podle žalovaného žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že ve své vlasti vyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu.

39. Jako důvod žádosti žalobce uvedl obavu z urážek a výhružek ze strany rodiny a přátel kvůli své homosexuální orientaci. Žalovaný však dospěl k závěru, že slovní útoky nedosahují intenzity pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu. Podle žalovaného žalobce situaci vyřešil přerušením kontaktů a přestěhováním do anonymního prostředí hlavního města Gruzie.

40. Žalovaný již rozhodoval dvakrát negativně, přičemž obě rozhodnutí byla soudem zrušena. V aktuálním řízení žalovaný tvrdí, že zjistil, že žalobce není homosexuál, což podložil důkazy, pohovorem a svědectvím paní I.. Na základě šetření na sociálních sítích žalovaný získal fotografie, které prokazují partnerský vztah žalobce s paní I.. Tyto fotografie mají podle žalovaného důvěrný charakter a vyvracejí tvrzení žalobce i paní I..

41. Žalovaný dále uvádí, že žalobce po přesunu do České republiky nenavázal žádný homosexuální vztah, nenavštěvoval místa spojená s LGBT komunitou a svou orientaci veřejně neventiloval. Výpověď žalobce o jeho orientaci, výhružkách, vyhození z domu a zadržení v gay klubu považuje žalovaný za nevěrohodnou pro vnitřní a vnější nekonzistenci a nekonkrétnost. Důkazní materiály podle žalovaného jednoznačně svědčí o partnerském vztahu s paní I..

42. Žalovaný poukazuje na to, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až při druhém pobytu v České republice, po více než 6 měsících od vstupu a třech měsících nelegálního pobytu. Z toho dovozuje, že cílem žalobce bylo legalizovat pobyt, nikoli získat ochranu kvůli pronásledování. Podle žalovaného nelze institut mezinárodní ochrany zneužívat k jiným účelům, jako je legalizace pobytu.

43. Důvody pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu jsou podle žalovaného taxativně vymezeny a snaha o legalizaci pobytu mezi ně nepatří. Pokud chce žalobce setrvat v České republice, musí se podrobit režimu zákona o pobytu cizinců, případně vycestovat a podat žádost z Gruzie.

44. Žalovaný se dále zabýval bezpečnostní situací v Gruzii a stavem LGBTQI+ komunity na základě aktuálních a vyvážených informačních zdrojů. Tvrdí, že postupoval v souladu se zákonem o azylu i správním řádem, a že žalobce nebyl zkrácen na svých právech. Žalovaný odmítá námitky uvedené v žalobě a dodává, že žalobce se nedostavil k seznámení s podklady pro rozhodnutí.

45. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

46. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích § 32 zákona o azylu. Ve věci přitom rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

47. Žaloba je důvodná.

48. Stejně jako v předchozím zrušovacím rozsudku ze dne 24. 2. 2025, čj. 60 Az 3/2024–37, krajský soud úvodem poznamenává, že ačkoli je Gruzie formálně na seznamu bezpečných zemí (§ 2 bod 8. vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců), materiálně Gruzii za bezpečnou zemi považovat nelze (srov. nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2024, čj. 8 Azs 230/2024–42). Nedošlo tedy k přenosu důkazního břemene na žalobce.

49. Nutno podotknout, že žalovaný na straně 10 svého rozhodnutí uvedl, že „podrobně popsal, z jakého důvodu považuje výpověď jmenovaného o jeho sexuální orientaci za nevěrohodnou, a tudíž k ní již nebude dále přihlížet, nebude se jí zabývat.“ Z toho je patrné, že nehodnotil intenzitu možné újmy, která by žalobci při návratu do země původu z důvodu tvrzené homosexuální orientace hrozila. Uvádí–li tyto důvody ve vyjádření k žalobě, zcela se míjí s obsahem žalobou napadeného rozhodnutí.

50. Podstata nynější věci tedy spočívá v posouzení věrohodnosti žalobcova azylového příběhu. Ten přitom od počátku konzistentně tvrdí, že zemi původu opustil kvůli své homosexuální orientaci a podmínkám, kterým homosexuálové v Gruzii čelí.

51. Žalovaný zpochybnil věrohodnost žalobcova azylového příběhu na základě následujících úvah: Paní I. a žalobce se vyjádřili rozdílně o tom, zda spolu tráví volný čas. Z fotografií zajištěných žalovaným plyne, že žalobce a paní I. spolu udržovali blízký vztah již v roce 2023, tedy dříve, než spolu začali bydlet. To je v rozporu s tvrzením paní I., že se s žalobcem do té doby viděla jen párkrát a že o společné bydlení s žalobcem ji požádala výhradně jeho matka. Fotografie zveřejnily na sociálních sítích žalobcova sestra a matka, přičemž je nelogické, aby tak činily, pokud se nejedná o pár. Povaha fotografií vypovídá o důvěrném vztahu mezi žalobcem a paní I.. Z fotografií je patrno, že není pravdivé tvrzení paní I., že s žalobcem netráví žádný volný čas. Blízký vztah žalobce a paní I. potvrzují též „srdíčkové“ emotikony, kterými vzájemně komentují své fotografie. Žalovaný poukázal na fotografii pořízenou na vánočních trzích, kde na zasněženém stolku před nimi je vyobrazeno srdce, u kterého společně pózují. Na jiné fotografii symbol srdce společně tvoří pomocí rukou. Žalobce ani paní I. se nijak nevymezili proti komentáři pod jednou z jejich společných fotografií, který je označuje za krásný pár. Drtivá většina důkazních materiálů pořízených bezprostředně po svědecké výpovědi paní I. dne 2. 5. 2025 byla následně smazána, což žalobce nedokázal vysvětlit. V evidenčním listu nemovitosti je žalobce uveden jako manžel (správa bytů města Ž. uvedla, že se jedná o chybu a že má být uvedeno, že se jedná o druha). Tento protokol paní I. však vlastnoručně podepsala, aniž by bytovou správu města na chybu upozornila. Argument paní I. že asi došlo k omylu, jelikož na městském úřadu mluvila ukrajinsky, dle žalovaného neobstojí. Coby mistrová v mlékárně alespoň minimální znalost českého jazyka nepochybně má. Žalovanému zároveň není zřejmé, z jakého relevantního důvodu by paní I. zrovna ve věci společného ubytování měla pociťovat jakýkoli stud, jak uvedl žalobce. Žalobce přicestoval do České republiky dne 2. 5. 2022 a přibližně do 24. 2. 2024 pobýval v Praze. Žalovaný vyjádřil údiv nad tím, že žalobce opustil Prahu, „která je pro cizince nepochybně místem s vysokou koncentrací pracovních nabídek, různých příležitostí, a v případě žadatele též nepochybně místem, které je pro LGBT komunitu mnohem přívětivější než město Ž., které má pouhých 3.200 obyvatel.“ Žalobce nebyl odkázán na péči druhé osoby, dokázal se o sebe postarat sám, a to nejen finančně, ale také materiálně. Dle žalobcem předložené nájemní smlouvy činilo nájemné v Praze za užívání samostatného pokoje v bytě 2 000 Kč, avšak dle evidenčního listu nemovitosti, kde žalobce nyní pobývá, činí nájemné této jednotky 7 278 Kč, tj. 3 639 Kč za osobu. Tím je dle žalovaného zpochybněno tvrzení paní I., že společné bydlení má být pomocí žalobci. Žalobce na území České republiky nenavázal žádný homosexuální vztah, nenavštěvoval žádná místa tvořící bezpečné útočiště pro LGBTQI+ osoby a svou orientaci veřejně „neventiloval“. Informace týkající se gruzínského klubu jménem Bassiani, kde se schází výhradně gayové, mohl žalobce získat během pár vteřin na internetu.

52. Krajský soud předesílá, že se s hodnocením žalovaného stran žalobcovy věrohodnosti neztotožnil.

53. K otázce posuzování věrohodnosti žadatele o mezinárodní ochranu lze poukázat například na nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2025, čj. 5 Azs 176/2024–59, dle něhož „pro posouzení věrohodnosti výpovědi žadatele je nutno zvážit, zda je žadatelem předestřený azylový příběh popsán dostatečně konkrétně a plausibilně. Dále je nutno zvážit, zda jsou žadatelova tvrzení rozporná mezi sebou navzájem či s jinými důkazy a zda jsou v souladu se známými informacemi o zemi původu (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2024, č. j. 5 Azs 144/2024–31, bod 18). […] Při identifikování rozporů v žadatelových tvrzeních je nezbytné posoudit všechny důkazy v jejich úplnosti, než bude učiněn závěr o nevěrohodnosti žadatelových tvrzení. Například vnitřní či vnější nekonzistentnost tvrzení bez dalšího nemusí nutně znamenat, že je žadatel nevěrohodný. Jistá míra nekonzistence mezi výpověďmi žadatelů o mezinárodní ochranu může naopak implikovat, že se snaží popsat skutečnosti autenticky podle svých vjemů a vzpomínek, které mohou být zkresleny mnoha faktory. Naproti tomu naprostá ‚strojová‘ shoda jednotlivých výpovědí může vypovídat o tom, že je příběh smyšlený a žadatelé se pouze na pohovor precizně připravili. Samozřejmě nelze poskytnout univerzální klíč ke zhodnocení, kdy rozpory poukazují na věrohodnost žadatelů, a kdy nikoli. Z tohoto důvodu je třeba trvat na důsledném a přezkoumatelném zhodnocení všech známých skutečností ve vzájemném kontextu bez přehnaného důrazu na jediný aspekt, které musí být vedeno skutečnou snahou správního orgánu zjistit, zda žadatelé o mezinárodní ochranu vypovídají pravdivě (srov. rozsudek NSS č. j. 5 Azs 144/2024–31, bod 20).“ 54. V tomto ohledu je zapotřebí předestřít kontext, ve kterém žalovaný k závěru o žalobcově nevěrohodnosti dospěl. Nelze především přehlédnout, že žalovaný ve věci rozhodoval již potřetí.

55. V „prvním kole“ městský soud zrušil rozhodnutí žalovaného proto, že žalovaný „v rozporu se spisovým materiálem dospěl k závěru, že je ochrana v zemi původu žalobce LGBTQI+ osobám dostupná. Zprávy o zemi původu žalobce, které si žalovaný v rámci řízení opatřil, jsou však s tímto závěrem v přímém rozporu.“ Nejvyšší správní soud označil závěry městského soudu za správné.

56. V „druhém kole“ pak zdejší soud zrušil rozhodnutí žalovaného – stručně řečeno – proto, že selektivně v neprospěch žalobce pracoval se zprávami o zemi původu a vůbec nezohlednil zprávy, na které žalobce poukazoval. Neřídil se taktéž závazným právním názorem městského soudu a Nejvyššího správního soudu.

57. Již dvakrát tedy žalovaný postupoval v nynější věci nezákonně a vždy tak, aby žalobcově žádosti o mezinárodní ochranu nevyhověl. Z tohoto pohledu je tedy poněkud paradoxní, pokud žalovaný nyní vytýká žalobci nevěrohodnost. Je to naopak žalovaný, kdo svým opakovaně nezákonným postupem snižuje věrohodnost výkonu veřejné správy, který má být z podstaty věci nestranný a v souladu s právní úpravou i soudní judikaturou.

58. K tomu je pak třeba přihlédnout i při hodnocení doplněných výpovědí paní I. i samotného žalobce. Ty totiž jednoduše mohly být ovlivněny dřívějším postupem žalovaného, který svými předchozími rozhodnutími dal jasně najevo, že žalobcově žádosti vyhovět jednoduše nehodlá. Žalovaný doposud se skutkovými zjištěními nakládal tak, aby žalobci nemohla být ku prospěchu, a to buď skrze závěry přímo odporující obsahu spisu nebo cíleným výběrem zpráv o zemi původu, které podporují neudělení mezinárodní ochrany. Bylo by tedy vcelku pochopitelné, pokud paní I. a žalobce byli ve svých výpovědích vůči žalovanému opatrní a méně sdílní.

59. Za této situace, uvedla–li paní I., že s žalobcem volný čas netráví a společně pouze nakupují, těžko takovému tvrzení přisuzovat tak velkou váhu, jak činí žalovaný. Nadto je samozřejmě možné, že tímto tvrzením pouze popisovala běžný každodenní stav a případné výjimky nebrala v potaz (žalovaný se k tomu dále již nedotazoval). Taktéž žalobce ostatně uvedl, že volný čas společně trávili pouze několikrát (dvakrát až pětkrát), tedy spíše výjimečně. Žalovaný také nezohlednil časový odstup od pořízení zajištěných fotografií, na kterých jsou žalobce a paní I. zachyceni společně (březen 2023 až leden 2024) od provedení výslechu (květen 2025). Není tak vůbec vyloučeno, že paní I. jednoduše popisovala stav aktuální v době výslechu a nikoli to, jak s žalobcem případně trávila čas o více než rok nebo dva dříve.

60. Paní I. dále nevypověděla, že se s žalobcem před jeho nastěhováním na současnou adresu nestýkala, jak se patrně domnívá žalovaný. Uvedla, že se s žalobcem setkala během jedné z návštěv v Gruzii, což nutně neznamená pouze jednou. Dále pak v reakci na dotaz žalovaného, jestli si do garsonky nastěhovala někoho, koho viděla pouze jednou, konstatovala, že se s ním viděla vícekrát. Neupřesnila ovšem, zda se takto s žalobcem opakovaně vídala ještě v Gruzii (v průběhu jedné z návštěv) nebo již v České republice. Obojí je tak možné. Žalovaný se na to dále nedotazoval. Přesto však uvedené tvrzení využil pro zdůvodnění nevěrohodnosti její svědecké výpovědi.

61. Pokud jde o obsah fotografií založených ve spisu, pak ty mohou nasvědčovat maximálně určité náklonosti mezi žalobcem a paní I. (což ostatně připouští), avšak usuzovat z nich na existenci partnerského vztahu jednoduše nelze. Nezachycují nic, co by jednoznačně a bez pochybností přesahovalo přátelství.

62. Úvahy žalovaného jsou v tomto ohledu pouhé spekulace, přičemž některé působí až bizarně. Například když žalovaný popisuje fotografii, „kde se jmenovaný spolu s paní I. nachází na vánočních trzích, kdy na zasněženém stolku před nimi je vyobrazeno srdce, u kterého společně pózují. Správní orgán si umí jen těžko představit, že by se dvé osoby nemající žádný partnerský vztah, nechali vyfotografovat právě u symbolu srdce, který je symbolem lásky či zobrazuje místo, kde sídlí právě láska.“ Fotografie patrně skutečně pochází z vánočních trhů (publikována v lednu 2024), přičemž na ní stojí žalobce s paní I. (v rukou mají každý nápoj v kelímku, žalobce navíc ještě hot dog) u částečně zasněženého stolku, na kterém kdosi (nevíme kdo) nakreslil do sněhu symbol srdce. Nejedná se přitom ani o jakkoli dominantní část kompozice. Že žalobce a paní I. „pózují“ u symbolu srdce, potažmo že pouzí přátelé by se takto jen těžko „nechali vyfotografovat“, je tak poněkud odvážné tvrzení. Z pohledu soudu se jedná o fotografii dvou lidí, kteří se patrně znají, a u stolu tzv. „na stojáka“ jedí jídlo a pijí pití zakoupené nejspíše na trzích. Domýšlet, že symbol srdce v takovéto situaci značí hlubší pouto těchto osob, je nepřípadné.

63. Zcela výstižně obsah fotografií při doplňujícím pohovoru komentoval žalobce, který na otázku žalovaného, jak by na něj fotografie působily, kdyby se jednalo o cizí osoby, uvedl: „Možná, že to jsou kamarádi, ale možná to také mohou být osoby, co tvoří pár. Může to být cokoliv.“ 64. Skutečnost, že tyto fotografie na sociálních sítích sdílely žalobcova matka a sestra o povaze žalobcova vztahu s paní I. nevypovídá vůbec nic. Oba shodně uvedli, že paní I. je přítelkyně žalobcovy matky. Již proto, že fotografie nezveřejnili na svých účtech žalobce ani paní I., je zcela irelevantní, že nevyvraceli případné ojedinělé komentáře, dle nichž tvoří krásný pár. Nemuseli o nich dokonce vůbec vědět. Mohlo se navíc jednat o pouhou nadsázku.

65. Usuzovat na existenci partnerského vztahu z použití „srdíčkových“ emotikonů, kterými vzájemně komentují některé své fotografie, je v době sociálních sítí přehnané. Například na sociální síti Instagram je emotikon srdce standardním symbolem, kterým uživatelé dávají najevo, že se jim určitý obsah líbí. Rozhodně se nemusí jednat o „symbol lásky“ nebo „místo, kde sídlí láska“, jak si jej vykládá žalovaný.

66. Jak již krajský soud shora naznačil, dosavadní postup žalovaného mohl v žalobci i paní I. velmi snadno vzbudit nedůvěru v to, že žalovaný posoudí věc nezaujatě. Pokud tedy následně došlo ke smazání jejich společných fotografií ze sociálních sítí, není vlastně možné se něčemu takovému v kontextu nynější věci vůbec divit.

67. Záznam v evidenčním listu nemovitosti, kde je žalobce uveden jako manžel (což správa bytů města Ž. korigovala tak, že správně má být uvedeno, že se jedná o druha), nevypovídá o faktické povaze vztahu mezi žalobcem a paní I. v podstatě nic. Paní I. tuto skutečnost vysvětluje tak, že se jednalo o omyl způsobený patrně jazykovou bariérou. Žalovaný se v tomto ohledu opět vydal na cestu spekulací, kdy dovozuje, že jako mistrová v mlékárně má jistě dostatečnou znalost českého jazyka. Žalovaný nezjišťoval, jak paní I. v zaměstnání s ostatními komunikuje, a nevypořádal se ani s tím, zda takováto případná znalost českého jazyka mohla být dostatečná pro vyplňování úředních záznamů nebo kontrolu údajů tam uvedených. Je samozřejmě také značný rozdíl mezi schopností ovládat jakýkoli jazyk v mluvené a v písemné formě. Rozdíl mezi českým slovem „manžel“ a ukrajinským „cholovik“ (cheoelovebyelorussian-ukrainianka)[*] je v mluvené i psané podobě natolik velký, že nelze vyloučit, že mu paní I. při potvrzení správnosti údajů v evidenčním listu nemovitosti skutečně nerozuměla.

68. Žalovaný se dále podivuje nad tím, proč žalobce opustil Prahu, která by dle jeho názoru měla být pro LGBTQ+ komunitu příznivější. Subjektivní představa žalovaného o tom, které místo pobytu v České republice by pro žalobce mělo snad být vhodnější, není pro posouzení věci významná. Žalobce uvedl, že má v Ž. kamarády a známé, což může být dostatečný důvod pro přemístění sám o sobě. Žalovaný toto tvrzení ani nerozporoval.

69. Zpochybňuje–li pak žalovaný ekonomickou výhodnost žalobcova přesídlení do Ž. s ohledem na vyšší nájemné na osobu, pak není zřejmé, z čeho žalovaný dovozuje, že se žalobce na placení nájemného v Ž. vůbec podílí. Paní I. naopak uvedla, že jej živí ona a jeho matka. Žalobce i paní I.. shodně uvedli, že toto uspořádání má být pouze dočasné.

70. Konstatování žalovaného, dle něhož žalobce na území České republiky nenavázal žádný homosexuální vztah, nenavštěvoval žádná místa tvořící bezpečné útočiště pro LGBTQI+ osoby a svou orientaci veřejně „neventiloval“, v podstatě pouze vyjadřuje jakousi představu žalovaného o tom, jak by se snad měl chovat „správný homosexuál“. Proč by však kdokoli musel veřejně „ventilovat“ svou sexuální orientaci? Proč by homosexuál musel nutně navštěvovat některá místa? A vypovídá snad o sexuální orientaci to, že někdo žije single? Ačkoli lze samozřejmě připustit, že uvedené skutečnosti žalobcovo tvrzení o jeho sexuální orientaci nepodporují, v žádném případě je ale ani nevyvrací.

71. Stejně tak žalobcovu věrohodnost nezpochybňuje skutečnost, že některé části jeho azylového příběhu se opírají o skutečnosti zjistitelné z internetu.

72. Lze dodat, že ani opakované pobytové kontroly nebyly ve vztahu k žalovaným dovozované nevěrohodnosti žalobce průkazné. Naopak z nich vyplynulo, že v relativně malém jednopokojovém bytě, kde žalobce s paní I. bydlí, jsou dvě oddělené postele.

73. Ze shora uvedeného je patrno, že žalovaným zjištěné skutečnosti nabízí více vysvětlení, a tedy nevedou nezbytně k jedinému závěru, že žalobce si svůj azylový příběh vymýšlí, resp. že ve skutečnosti vůbec není homosexuál. Přesto však žalovaný právě tento závěr předkládá jako jediný možný. S takovým hodnocením se krajský soud neztotožnil.

74. Žalobce navíc zcela správně poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2019, čj. 4 Azs 35/2019–69, v němž přisvědčil stěžovateli „v tom, že s ohledem na čl. 10 odst. 2 kvalifikační směrnice není relevantní, zda je pro něj možné svou sexuální orientaci doložit. Relevantní je, zda mu bisexuální orientaci připisuje původce pronásledování v zemi původu a zda je jako bisexuál vnímán.“ 75. Je proto zapotřebí, aby žalovaný v dalším řízení tentokrát již skutečně posoudil podstatu věci, a to v souladu se závěry obsaženými v předchozím zrušujícím rozsudku zdejšího soudu čj. 60 Az 3/2024–37, na jehož odůvodnění lze pro stručnost odkázat. Jelikož v tehdejší věci shledal krajský soud rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným, přičemž ani odůvodnění nyní žalobou napadeného rozhodnutí chybějící úvahy neobsahuje (žalovaný své rozhodnutí po doplnění dokazování vystavěl na zcela jiném základu), nemůže krajský soud nyní zcela otočit a bez potřebných úvah žalovaného vyjádřených v jeho rozhodnutí sám posoudit splnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany.

V. Závěr a náklady řízení

76. Pro konstatovanou vadu krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

77. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

78. Žalobce sice byl ve věci úspěšný, avšak z obsahu spisu neplyne, že by mu jakékoli uznatelné náklady vznikly. Krajský soud mu proto jejich náhradu nepřiznal.

79. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení