60 Az 3/2024– 37

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: J. K., narozený dne státní příslušnost pobytem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2024, čj. OAM–1055/ZA–ZA11–ZA01–R2–2022, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2024, čj. OAM–1055/ZA–ZA11–ZA01–R2–2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 29. 11. 2022 žádost o udělení mezinárodní ochrany.

2. V rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 2. 12. 2022 žalobce uvedl, že je gruzínské národnosti, státní příslušník Gruzie, hovoří rusky a gruzínsky, je pravoslavného vyznání a nikdy nebyl členem žádné politické strany nebo skupiny a politicky se neangažoval. Dále uvedl, že je svobodný, nemá děti a je zdráv. Z vlasti vycestoval poprvé letecky v červenci 2021 přes Istanbul do Polska. Odtud autobusem pokračoval do České republiky. V listopadu 2021 se vrátil do Gruzie. Naposledy z Gruzie vycestoval letecky 2. 5. 2022 přímou linkou do Prahy. Jako důvod pro podání žádosti žalobce uvedl, že je homosexuál a v Gruzii mu bylo vyhrožováno různými osobami.

3. V rámci pohovoru uskutečněného dne 2. 12. 2022 žalobce uvedl, že v Gruzii čelil diskriminaci a útokům kvůli své homosexuální orientaci. Narodil se a žil v B., přičemž posledních šest měsíců před odjezdem pobýval v T. Má rodiče a sestru, kteří zůstali v Gruzii. Vystudoval námořní akademii, avšak v oboru nepracoval a živil se příležitostnými pracemi, například jako číšník nebo malíř pokojů.

4. Do České republiky poprvé přicestoval v roce 2021, aby unikl před problémy souvisejícími s jeho sexuální orientací. Po čtyřech měsících pobytu se vrátil zpět do Gruzie, ale situace se nezměnila, nadále čelil urážkám a výhrůžkám, což ho přimělo znovu odcestovat. Rozhodl se pro Českou republiku, protože zde pracovali jeho přátelé a považoval ji za bezpečnou zemi. Po návratu do Gruzie v listopadu 2021 se jeho situace zhoršila. Otec ho vyhodil z domu poté, co se mu přiznal ke své orientaci, a i přes matčinu podporu se stal terčem výhrůžek a posměšků. Lidé mu radili, aby odešel z Gruzie, potýkal se s výsměchem od bývalých přátel a anonymními urážkami na sociálních sítích. Několikrát byl venku slovně napaden, přičemž jednou ho skupina lidí obklíčila a hrubě mu nadávala. Před jeho domem se dokonce objevil nápis, varující ostatní, aby se s ním nestýkali.

5. V lednu 2022 se proto s matkou přestěhoval do T., kde však žil v obavách, že by mohl potkat někoho z B., a jeho problémy by se opakovaly. Proto se v květnu 2022 rozhodl znovu odcestovat do České republiky. V Gruzii neměl žádné problémy se státními orgány, až na incident v roce 2018, kdy byl při policejní razii v klubu zadržen na dva dny, aniž by byl obviněn. Domnívá se, že zásah byl namířen proti homosexuálům, protože proběhl souběžně s razií v jiném podniku, kde se scházeli lidé stejné orientace. Událost však nikde nenahlásil, protože se obával odhalení své identity. V Gruzii obecně homosexuálové nemají problémy, pokud svou orientaci skrývají, avšak pokud se o ní veřejně ví, čelí silné diskriminaci.

6. V České republice nejprve pobýval legálně v rámci bezvízového styku. Po jeho uplynutí se snažil najít způsob, jak zde zůstat, ale nenašel legální řešení. Kvůli finanční tísni se dostal do problémů a v říjnu 2022 mu byl vydán výjezdní příkaz s ročním zákazem vstupu do země. Po konzultaci s právníkem se rozhodl požádat o mezinárodní ochranu.

7. Rozhodnutím ze dne 21. 2. 2023 žalovaný rozhodl tak, že se žalobci mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999, o azylu, neuděluje.

8. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, čj. 19 Az 8/2023–26, uvedené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Kasační stížnost proti rozsudku městského soudu odmítl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 6. 5. 2024, čj. 7 Azs 307/2023–34, pro nepřijatelnost.

10. Žalovaný následně dne 26. 8. 2024 provedl s žalobcem doplňující pohovor, při němž žalobce znovu popsal důvody svého odchodu z Gruzie. Opustil vlast 2. 5. 2022 kvůli své homosexuální orientaci, která mu v Gruzii znemožňovala vést důstojný život. Před odjezdem žil krátce v T., kam se přesunul z B., protože doufal, že ve větším městě zůstane anonymní a nebude čelit stejné míře diskriminace. I přesto se však musel neustále skrývat a jeho matka mu radila nevycházet ven.

11. V pohovoru uvedl, že po přiznání své sexuální orientace rodičům ho otec vyhodil z domu a přestal s ním komunikovat. Matka a sestra mu projevovaly podporu, ale zejména sestra se obávala reakce otce a dlouho si od něj držela odstup. Ztratil také všechny přátele, kteří se od něj odvrátili a přerušili s ním kontakt. Stal se terčem posměšků a urážek, což vyvrcholilo výhružkami a verbálními útoky. Na vratech jejich domu se objevil hanlivý nápis, který ho veřejně označoval za homosexuála s tím, že v Gruzii nemá místo a měl by odejít. Jeden z jeho bývalých přátel, kterému důvěřoval, jeho tajemství vyzradil a následně ho společně s dalšími lidmi slovně napadl a ponižoval. Žalobce čelil výhružkám i při běžném pohybu na ulici, kde mu kolemjdoucí dávali najevo, že mezi nimi nemá co dělat. Tyto opakované incidenty vedly k jeho rozhodnutí odejít do T., kde se snažil být nenápadný, ale stále se cítil ohrožen.

12. Během pohovoru se vrátil i k událostem z roku 2018, kdy byl v nočním klubu Bassiani v T. zadržen při policejní razii. Přestože záminkou zásahu byla kontrola přítomnosti drog, věří, že hlavním cílem byli homosexuálové. Policie ho spolu s dalšími deseti osobami převezla na stanici, kde byli po dva dny zadržováni. Během této doby policisté žalobci i ostatním zadrženým nadávali a ponižovali je kvůli jejich orientaci. Žalobce se domnívá, že razie nebyla vedena kvůli drogám, ale s cílem zastrašit LGBTQI+ komunitu.

13. Žalobce se neobrátil na policii s žádostí o pomoc kvůli vyhrožování, kterému čelil, protože nechtěl jít proti svým bývalým přátelům a zároveň nevěřil, že by mu státní orgány pomohly. S poukazem na zadržení v roce 2018 žalobce nepovažoval za smysluplné obrátit se na policii. Žalobce připomněl, že jeho otec je policista.

14. Po odchodu z Gruzie se jeho matka stále setkává s podezřelými telefonáty, kde se volající dotazují na jeho pobyt. Některé hovory přicházejí ze skrytých čísel a volající se vydávají za jeho bývalé spolužáky. Žalobce se obává, že by to mohlo souviset s jeho odchodem a jeho orientací, i když si není jistý, kdo za těmito hovory stojí.

15. Matka tyto hovory nenahlásila, protože přicházely ze skrytých čísel a volající se vydávali za jeho bývalé známé. Otec se k žalobci již nehlásí a odmítá o něm mluvit, takže mu matka situaci nechtěla sdělit. Telefonáty začaly v srpnu, což žalobce nechápe, protože je z Gruzie pryč již dva roky, ale domnívá se, že se někdo mohl mylně domnívat, že se vrátil.

16. Svoji homosexuální orientaci si uvědomil přibližně před pěti až sedmi lety, kdy zjistil, že ho přitahují muži. Ve své vlasti ji vždy tajil a měl jen krátký vztah s mužem z T., kterého poznal v klubu B.. Dalším místem setkávání LGBTQI+ komunity v Gruzii bylo Caffe Galerie, kde se cítil bezpečně. Nepoužíval seznamovací aplikace jako Grinder, komunikoval hlavně přes Facebook a Instagram. Po příchodu do České republiky udržoval jen příležitostné vztahy, protože nejistota ohledně jeho azylového řízení mu neumožňuje plánovat budoucnost.

17. V České republice se cítí bezpečně a nesetkal se zde s žádnou diskriminací kvůli své orientaci. Netají se jí, ale ani ji veřejně nezdůrazňuje. Do podniků zaměřených na LGBTQI+ komunitu nechodí, protože o nich dříve nevěděl a nyní žije v menším městě, kde taková místa nejsou. Seznámení probíhá výhradně přes aplikace jako WhatsApp, Viber nebo Telegram. S žádnými homosexuály z Gruzie v kontaktu není, komunikace se omezuje pouze na matku a sestru.

18. Českou republiku si jako místo žádosti o mezinárodní ochranu vybral na doporučení známého, který zde žije. Sledoval také informace na internetu, kde získal dojem, že Česká republika je svobodná země. Přestože v T. nepociťoval přímé ohrožení, věděl, že situace v Gruzii se nezmění a že pokud by tam zůstal, dříve nebo později by mu bylo ubližováno. Vyznává pravoslavné křesťanství, ale církevní pohled na homosexualitu vnímá negativně. Věří v Boha a je přesvědčen, že každý člověk nějakým způsobem hřeší.

19. O existenci neziskových organizací na podporu LGBTQI+ komunity v Gruzii neví a domnívá se, že tamní mentalita by takovým organizacím nedovolila fungovat. Nevidí možnost návratu do vlasti, pokud by se nezměnil celkový postoj společnosti k homosexuálům.

20. Žalovaný dále do spisu založil novější zprávy o situaci v Gruzii.

21. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím opětovně rozhodl tak, že se žalobci mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu neuděluje.

II. Shrnutí žaloby

22. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 22. 11. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

23. Žalobce v žalobě znovu popsal důvody pro podání žádosti o mezinárodní ochranu, které se nijak neliší od těch, které již uvedl v rámci správního řízení (viz výše). Žalobce taktéž poukázal na procesní vývoj věci a namítl, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor obsažený ve shora uvedeném rozsudku městského soudu, který mu přikázal vzít v úvahu veškeré informace o zemi původu, ne pouze ty, které představují argumenty ve prospěch žalovaného.

24. Žalovaný se v rozhodnutí opíral zejména o zprávu britského ministerstva vnitra, která je však podle žalobce zastaralá a byla kritizována organizací Asylos za nepřesnosti a zkreslování situace. Zpráva britského ministerstva vnitra například bagatelizuje riziko násilí a diskriminace vůči LGBTQI+ osobám v Gruzii, zatímco jiné zprávy, například od Rady Evropy či veřejného ochránce práv Gruzie, upozorňují na rostoucí počet útoků na tyto osoby, na politickou rétoriku podporující nenávist vůči nim a na neochotu gruzínských státních orgánů těmto osobám poskytovat ochranu. Žalobce poukázal také na skutečnost, že v době rozhodování žalovaného již v Gruzii nabyl platnosti zákon o ochraně rodinných hodnot a nezletilých, který výrazně zhoršuje postavení LGBTQI+ osob, avšak žalovaný tento fakt opomenul. Žalovaný nevzal v potaz informace o Gruzii, které v průběhu řízení žalobce předkládal.

25. Obecná hodnocení ve zprávě britského ministerstva vnitra podceňují všudypřítomnou povahu a závažné důsledky politické rétoriky, z nichž některé lze samy o sobě považovat za pronásledování. Konkrétní zprávy ze země původu zejména uvádí, že rétorika gruzínských orgánů hraje aktivní roli při legitimizaci násilí a obtěžování LGBTQI+ osob, a to nejen „příležitostně” nebo v souvislosti s akcemi Pride, ale i v každodenním životě a v předvolebním kontextu.

26. Žalobce poukázal na zprávu gruzínského veřejného ochránce práv z dubna 2022, z níž plyne obecně negativní až nenávistný postoj gruzínské společnosti vůči LGBTQI+ osobám. Tyto osoby jsou nadále vystaveny diskriminaci a čelí překážkám v přístupu ke vzdělání, práci, zdravotní péči a sociálním službám. Tyto osoby mnohdy nehlásí trestné činy, jelikož nemají k policii důvěru.

27. Navzdory existenci antidiskriminačních opatření jsou LGBTQI+ osoby v Gruzii stále jednou z nejzranitelnějších skupin, přičemž jejich práva se ani v roce 2021 nezlepšila. Stát nepodniká dostatečné kroky k jejich ochraně a diskriminace je podporována zakořeněnými společenskými stereotypy. Pandemie COVID–19 navíc zhoršila jejich postavení, prohloubila nezaměstnanost a bezdomovectví a zvýšila riziko násilí, přičemž vláda na potřeby LGBTQI+ komunity v protikrizových opatřeních nereagovala.

28. Mnoho leseb, gayů, bisexuálních a transsexuálních osob musí vyvinout strategii pro přežití – buď opouštějí zemi a trhají rodinné vazby nebo se snaží žít v utajení, aby se vyhnuli násilí a diskriminaci. Ti, kdo se rozhodnou zůstat, čelí každodenním útokům, výhrůžkám a izolaci. LGBTQI+ osoby jsou často neviditelné ve veřejných a oficiálních statistikách, což ztěžuje řešení jejich problémů.

29. Z výpovědí místních členů komunity vyplývá, že bití, šikana, obtěžování a vylučování z veřejného života jsou běžné. Podle průzkumu Rady Evropy si pouze 33 % Gruzínců přeje ochranu práv této skupiny, což dokládá silně nepříznivé společenské klima.

30. K tomu žalobce odkázal na zprávu Komisaře pro lidská práva Rady Evropy z roku 2022, zprávu Human Rights Watch z roku 2023, zprávu Human Rights Center z roku 2021 a zprávu nezávislého experta Rady pro lidská práva OSN z roku 2019.

31. Po parlamentních volbách v Gruzii byl schválen zákon o ochraně rodinných hodnot a nezletilých. Přijetí tohoto zákona vedlo ke zhoršení situace LGBTQI+ komunity, neboť jeho aplikace přispívá k další stigmatizaci a diskriminaci této skupiny obyvatel. Nový zákon je v rozporu s čl. 21 Listiny základních práv Evropské unie, který zakazuje diskriminaci na základě pohlaví a sexuální orientace. Zákon omezuje základní lidská práva, včetně svobody projevu a shromažďování, a prohlubuje negativní postavení LGBTQI+ osob v gruzínské společnosti. Žalovaný původně tvrdil, že zákon nebyl prezidentkou podepsán, což se ukázalo jako nepravdivé, neboť k podpisu došlo dne 3. 10. 2024 (k tomu žalobce odkázal na článek na webu Civil Georgia). Přesto žalovaný dopady tohoto zákona na žalobce nevyhodnotil. Pouze stručně uvedl, že na žalobce nebude mít vliv.

32. Žalobce uvedl, že i když svou sexuální orientaci veřejně nedemonstroval, nebylo by dlouhodobě možné ji skrývat. Dříve nebo později by došlo k jejímu odhalení, což by vedlo k diskriminaci a možnému pronásledování. Odkazuje na své právo na respektování soukromého života a zákaz diskriminace podle čl. 8 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Přestože nebyl přímo pronásledován, čelil nenávistným projevům, výhrůžkám a pocitu bezmoci kvůli nemožnosti domoci se pomoci. Žalovaný se domnívá, že se tak nestane ani v budoucnu, avšak tento závěr žalobce považuje za chybný, protože posuzování azylové žádosti musí být perspektivní, tedy zohledňovat možné hrozby v případě jeho návratu do vlasti.

33. S poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, čj. 2 Azs 71/2006–82, žalobce uvedl, že jím tvrzené hrozby jsou pravděpodobné.

34. Žalovaný zamítl žádost o ochranu s odůvodněním, že žalobce sám neměl vlastní zkušenost s pronásledováním nebo vážným bezprávím. Žalobce však namítá, že dle judikatury není existence odůvodněného strachu nutně podmíněna osobní zkušeností (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 2019, čj. 30 Az 37/2018–73). Zdůrazňuje, že dostupné informace potvrzují pronásledování příslušníků sexuálních menšin a jejich vystavení vážnému bezpráví.

35. Žalobce se dále ohrazuje proti závěrům žalovaného, který vycházel pouze z jediné informace Ministerstva vnitra Velké Británie, ačkoli tato byla kritizována neziskovými organizacemi a neodrážela aktuální situaci. Další dostupné zprávy nebyly vůbec zohledněny. Takový přístup považuje za nesprávný, neboť informace o zemi původu musí být maximálně relevantní, důvěryhodné, vyvážené, aktuální a ověřené z různých zdrojů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008–81, č. 1825/2009 Sb. NSS).

36. Žalovaný se přitom soustředil pouze na zprávy vykreslující pozitivní obraz situace v zemi původu, a nezohlednil závažné pochybnosti o vymahatelnosti práva a specifickém postavení žalobce. Rovněž ignoroval aktuální zprávy týkající se nových právních úprav a zhoršující se situace pro skupinu LGBTQI+ osob, což žalobce považuje za zásadní pochybení.

37. Žalobce se neobrátil na příslušné orgány v zemi původu s žádostí o pomoc, protože v jejich účinnost nemá důvěru. Argumentuje, že státní instituce nejsou připraveny pomáhat příslušníkům sexuálních menšin, což je známý fakt, a proto by jeho snaha byla bezvýznamná. Přestože v zemi původu formálně existují prostředky právní ochrany, v praxi nejsou využitelné, což měl žalovaný zohlednit. V případech nemožnosti uplatnění přezkumných postupů nestačí pouhé shromažďování údajů o právním systému, ale je nutné zohlednit i reálnou aplikaci práva těchto záruk (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2007, čj. 1 Azs 40/2007–129).

38. Podle čl. 4 (žalobce patrně omylem uvedl čl. 3) odst. 3 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“) musí být při posuzování žádosti o mezinárodní ochranu zohledněny všechny významné skutečnosti týkající se právních předpisů v zemi původu a jejich uplatňování. Žalobce namítá, že žalovaný tuto povinnost nesplnil a nezohlednil relevantní skutečnosti. Na základě toho považuje rozhodnutí za nezákonné a trvá na tom, že splňuje podmínky pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

39. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

40. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s žalobou nesouhlasí a tvrdí, že neprokazuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nevyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Žalobce se domáhá ochrany kvůli obavám z urážek a výhrůžek soukromých osob kvůli své homosexuální orientaci, avšak žalovaný již v rozhodnutí ze dne 21. 2. 2023 dospěl k závěru, že se nejedná o systematicky podporované nebo státem tolerované pronásledování. Městský soud v Praze rozsudkem dne 15. 11. 2023 rozhodnutí žalovaného zrušil a uložil mu znovu posoudit pravděpodobnost pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu, s přihlédnutím k informacím o zemi původu a možnostem vnitřního přesídlení.

41. Při opětovném posouzení žádosti žalovaný dospěl k závěru, že slovní útoky a výsměch nelze považovat za pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu. Uvádí, že žalobce nebyl vystaven vážnému porušování lidských práv a své problémy vyřešil přesídlením do T., kde podobným útokům nečelil. Dále žalovaný poukazuje na skutečnost, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až po více než šesti měsících pobytu v České republice, přičemž pobýval tři měsíce nelegálně. Žalovaný proto usuzuje, že žalobcovým cílem nebylo získání ochrany, ale legalizace pobytu.

42. Žalovaný dále zdůrazňuje, že institut mezinárodní ochrany nelze zneužívat k získání povolení k pobytu a odkazuje na taxativně vymezené důvody pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu. Pokud má žalobce zájem setrvat v České republice, musí postupovat podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.

43. Žalovaný rovněž konstatuje, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany.

44. Žalovaný vycházel z vyvážených a vyčerpávajících informací o politické a bezpečnostní situaci v Gruzii a postavení LGBTQI+ komunity. Žalovaný tedy uvedl, že postupoval v souladu se zákonem o azylu i správním řádem a žalobce nebyl zkrácen na svých právech.

45. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Shrnutí žalobcovy repliky

46. Žalobce uvedl, že ačkoli požádal o ochranu až po šesti měsících od vstupu na území České republiky, tato skutečnost sama o sobě nemůže vést k závěru o účelovosti žádosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2011, čj. 5 Azs 6/2011–49).

47. Žalobce namítl, že i když v minulosti nebyl terčem přímého fyzického násilí, je třeba rozhodnutí o jeho žádosti posuzovat prospektivně, tedy s ohledem na hrozby, které by mu mohly hrozit v budoucnu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2017, čj. 1 Azs 227/2017–33).

48. V tomto kontextu žalobce zdůrazňuje, že situace v Gruzii se výrazně zhoršila, zejména pokud jde o práva sexuálních menšin, k nimž sám patří. Opírá se na aktuální zprávy Human Rights Watch (2025), Amnesty International a Rady Evropy, které potvrzují nárůst represí, policejního násilí a přijímání diskriminačních zákonů. Komisař Rady Evropy pro lidská práva Michael O’Flaherty vyjádřil znepokojení nad legislativními změnami v Gruzii, které nejen omezují práva LGBTI osob, ale také prohlubují stigmatizaci a obavy z pronásledování. Kromě toho Gruzie čelí kritice ze strany Evropské unie kvůli porušování evropských hodnot, což vedlo k faktickému pozastavení jejího přístupového procesu.

V. Právní hodnocení krajského soudu

49. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích § 32 zákona o azylu. Ve věci přitom rozhodl bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

50. Žaloba je důvodná.

51. Předně je zapotřebí zdůraznit, že ačkoli je Gruzie formálně na seznamu bezpečných zemí (§ 2 bod 8. vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců), materiálně Gruzii za bezpečnou zemi považovat nelze (srov. nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2024, čj. 8 Azs 230/2024–42). Nedošlo tedy k přenosu důkazního břemene na žalobce.

52. Doposud žalovaný nijak nezpochybnil ani věrohodnost žalobcových tvrzení, tj. že je homosexuál a v zemi původu čelil výsměchu, slovní agresi a výhrůžkám. Žalobce lze považovat za příslušníka sociální skupiny ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu.

53. Městský soud ve shora uvedeném zrušujícím rozsudku uvedl, že „žalovaný v rozporu se spisovým materiálem dospěl k závěru, že je ochrana v zemi původu žalobce LGBTQI+ osobám dostupná. Zprávy o zemi původu žalobce, které si žalovaný v rámci řízení opatřil, jsou však s tímto závěrem v přímém rozporu. Ze zpráv o zemi původu vyplývá, že státní orgány v zemi původu žalobce nejsou ochotny poskytovat LGBTQI+ osobám účinnou ochranu, přičemž je důvěra LGBTQI+ osob v ochranné mechanismy a jejich motivace k nahlašování trestných činů oslabována. Soud má na základě zpráv o zemi původu, které žalovaný shromáždil, za to, že v případě LGBTQI+ osob nelze za každých okolností trvat na předchozím využití ochrany v zemi původu žalobce, neboť podle zpráv o zemi původu žalobce tyto často nejsou ochotny poskytnout obětem ochranu.“ 54. K tomu městský soud ovšem dodal, že tato otázka je relevantní pouze za situace, kdy „existuje přiměřená pravděpodobnost, že bude žalobce v případě návratu do země původu vystaven pronásledování. Tímto aspektem se žalovaný (s ohledem na svůj závěr o nevyužití ochrany v zemi původu) nezabýval. […] Žalovaný se neměl omezit pouze na právní hodnocení dosavadních potíží žalobce, ale především se měl zabývat tím, jak pravděpodobné je pronásledování v případě žalobce a zda ho s ohledem na jeho příslušnost k sociální skupině (tj. komunitě LGBT) lze považovat za výjimečný či vcelku běžný jev (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006–82). Tím se však žalovaný nikterak nezabýval, v čemž soud spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů“ (důraz doplněn).

55. Nutno podotknout, že Nejvyšší správní soud následnou kasační stížnost žalovaného sice odmítl pro nepřijatelnost, ale přesto se vyjádřil i k závěrům městského soudu, které označil za správné.

56. Žalovaný sice ve vyjádření k žalobě uvedl, že obstarané informace jsou vyvážené a vyčerpávající, avšak ve vztahu k posouzení přiměřené pravděpodobnosti pronásledování dle § 12 písm. b) zákona o azylu fakticky vycházel pouze z jediného dokumentu, kterým je Informace Ministerstva vnitra Velké Británie ze dne 4. 12. 2023 (žalovaný uvádí datum 13. 6. 2024, což je patrně datum vyhotovení překladu) s názvem Gruzie: sexuální orientace a genderová identita a genderový projev. Tento dokument skutečně v úvodu shrnuje, že „[o]becně lze říci, že osoby, které sami sebe identifikují jako LGBTI, nejsou vystaveny ze strany státních či nestátních aktérů takovému zacházení, které je vzhledem ke své povaze či opakování natolik závažné, aby se rovnalo pronásledování nebo vážné újmě.“ 57. Žalovaný však neuvedl, jakým způsobem naložil s informacemi o zemi původu, na které výslovně poukázal žalobce, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. Jedná se především o zprávy organizace ASYLOS, která poukazuje na řadu znepokojivých skutečností. Vyzdvihnout lze zejména zprávu nazvanou Georgia: The situation of LGBTQI+ people[*], která poukazuje na přetrvávající diskriminaci i případy násilí vůči LGBTQI+ osobám, a to s odkazy na řadu různých zdrojů (viz strany 20–23). Lze poukázat například na citaci ze zprávy Rady pro lidská práva OSN, dle které „[p]rakticky všechny rozhovory, které během návštěvy vedl, přivedly nezávislého experta k závěru, že násilí a diskriminace na základě sexuální orientace a genderové identity jsou v Gruzii všudypřítomné: bití je běžné, obtěžování a šikana jsou neustálé a vyloučení ze vzdělávání, práce a zdravotní péče se zdá být normou.“[**] Žalovaný na zprávy organizace ASYLOS v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nereagoval.

58. Nepřezkoumatelné je rozhodnutí žalovaného i v souvislosti s žalobcovým poukazem na přijetí zákona o ochraně rodinných hodnot a nezletilých. Předně žalovaný vycházel z mylného předpokladu, „že gruzínská prezidentka normu nepodepíše a bude ji vetovat“. Z ničeho neplyne, že by k takovému vetu skutečně došlo, případně že by dokonce mělo za následek, že by se uvedený zákon nestal součástí gruzínského právního řádu. Pro hodnocení dopadů tohoto zákona rozhodně nestačí konstatování žalovaného, že žalobce „nesdělil, že by se identifikoval jako osoba, která má zájem projít tranzicí, veřejně se jako gay žádným způsobem neprezentuje a nesdělil ani, že by se podpůrných LGBT akcí aktivně účastnil“. Není zřejmé, co si žalovaný představuje pod tím, že se žalobce jako gay veřejně neprezentuje. Svou sexuální orientaci samozřejmě veřejně „prezentuje“ málokdo. Stěží lze pak dovozovat jakékoli závěry z toho, zda se žalobce účastnil akcí LGBTQI+ osob za situace, kdy žalobce setrvale uvádí, že se svou sexuální orientaci snažil tajit z obavy před represemi a reakcemi společnosti. Žalovaný uvedený zákon nepodrobil žádné hlubší analýze, přestože je i ze samotného odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zřejmé, že jednoznačně směřuje k potlačení práv LGBTQI+ osob. Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí proto i v tomto ohledu trpí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.

59. Krajský soud nepředjímá, jakým způsobem žalovaný věc v dalším řízení posoudí, avšak považuje za vhodné připomenout některá podstatná východiska.

60. Ve shodě se žalobce, ale ostatně i městským soudem krajský soud uvádí, že je zapotřebí zabývat se rizikem pronásledování žalobce do budoucna, tj. nikoli pouze tím, jakému jednání ze strany státu či soukromých osob již žalobce byl vystaven. Odůvodněný strach z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu samozřejmě může dokonce vzniknout i poté, co žadatel zemi původu opustí, aniž by předtím jakékoli pronásledování fakticky zažil.

61. Skutečnosti, které žalobce uvádí, přitom závěr o odůvodněném strachu z pronásledování podporují, byť o této hrozbě nesvědčí samy o sobě. Zapadají však do širší mozaiky situace, která v Gruzii dle informací o zemi původu panuje. Právě tak k nim musí žalovaný přistupovat, přičemž musí vzít v potaz i aktuální společenskou atmosféru v Gruzii, včetně výroků politické reprezentace a schvalované legislativy namířených proti LGBTQI+ osobám. Právě s ohledem na tyto skutečnosti krajský soud nevidí důvod zpochybňovat povahu žalobcova dvoudenního zadržení policií v roce 2018, jak činí žalovaný.

62. Je třeba také dodat, že dle čl. 9 kvalifikační směrnice může být za pronásledování považováno nejen fyzické či psychické násilí, ale i „právní, správní, policejní nebo soudní opatření, která jsou sama o sobě diskriminační nebo jsou prováděna diskriminačním způsobem“. Pokud dostupné informace o zemi původu poukazují na přetrvávající diskriminaci LGBTQI+ osob v různých oblastech života, je zapotřebí je vzít v úvahu.

63. Zároveň žalovaný nerespektoval závěr městského soudu i Nejvyššího správního soudu, dle nichž informace o zemi původu naznačují oslabenou důvěru LGBTQI+ osob ve státní orgány, což může vést k nízké motivaci nahlašovat trestné činy páchané na sexuálních menšinách. Městský soud uvedl, že „policie se navzdory dlouhodobým snahám o zlepšení situace potýká s osobními předsudky jednotlivých zaměstnanců či konkrétních útvarů na straně jedné a s celkově nedůsledným a liknavým přístupem na straně druhé.“ V této souvislosti uzavřel, že „státní orgány v zemi původu žalobce nejsou ochotny poskytovat LGBTQI+ osobám účinnou ochranu, přičemž je důvěra LGBTQI+ osob v ochranné mechanismy a jejich motivace k nahlašování trestných činů oslabována.“ Přesto se žalovaný pokouší tento závěr zvrátit tím, že poukazuje na činnost gruzínského veřejného ochránce práv, aniž by však se blíže zabýval otázkou, jaké reálné možnosti tento veřejný ochránce práv v individuálních případech má a zda lze takovouto ochranu vůbec považovat za účinnou. S ohledem na shora uvedené není zřejmé, jakou reálnou ochranu proti postupu policie při zadržení v roce 2018 mohly poskytnout příslušné inspekční orgány policie či nevládní organizace, na které žalovaný odkazuje.

64. Žalovaný v dalším řízení především zohlední informace o situaci v Gruzii, na které žalobce poukázal již v průběhu správního řízení a zohlední též aktuální informace, které budou v době jeho rozhodnutí k dispozici (zejména ty, které žalobce cituje v replice k vyjádření žalovaného). Žalovaný vyhodnotí též dopady přijaté gruzínské legislativy směřující k potlačení práv LGBTQI+ osob, a to v kontextu celkové společenské situace včetně případných vyjádření gruzínských politických představitelů, která by mohla negativní postoje společnosti vůči sexuálním menšinám podněcovat. Nelze přitom odhlížet od celkové situace v zemi žalobcova původu, neboť dochází–li v Gruzii k celkové erozi ochrany lidských práv a základních svobod, pak tato situace tím spíše dopadá na zranitelné skupiny obyvatelstva, jakými LGBTQI+ osoby nepochybně jsou.

VI. Závěr a náklady řízení

65. Pro konstatovanou vadu krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

66. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

67. Žalobce sice byl ve věci úspěšný, avšak z obsahu spisu neplyne, že by mu jakékoli uznatelné náklady vznikly. Krajský soud mu proto jejich náhradu nepřiznal.

68. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Shrnutí žalobcovy repliky V. Právní hodnocení krajského soudu VI. Závěr a náklady řízení