19 C 222/2021-271

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] za účasti vedlejšího účastníka [územní celek], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] za účasti vedlejšího účastníka [územní celek] [anonymizováno] [příjmení], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o zaplacení částky 170.000 Kč s příslušenstvím - nemajetková újma takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 170.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 170.000 Kč od 4. 9. 2021 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná a vedlejší účastníci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení ve výši 122.314,50 Kč k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 25. 8. 2021 po částečném zpětvzetí, o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne 30. 3. 2022 č. j. 19 C 222/2021-212, domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 170.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 170.000 Kč od 4. 9. 2021 do zaplacení.

2. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že v souladu s ustanovením §§ 13 a 14 ve spojení s § 31a zákona č. 82/1998 Sb. uplatnil dne 3. 3. 2021 u jako úřadu příslušného dle § 6 ods.t 2 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 170.000 Kč způsobené mu nesprávným úředním postupem ve správním řízení sp. zn. Vyst 2014 o odstranění nedovoleně umístěné pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace („ dále jen„ VPÚK“) dle § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích vedeném [stát. instituce], a v něm obsaženém správním řízení o předběžné otázce o určení právní povahy cesty dle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu vedeném nejprve před [anonymizováno] [obec] pod sp. [značka automobilu] [spisová značka], následně před [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. [spisová značka] a nakonec před [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. [číslo] [rok]. Nemajetková újma vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. spočívajícího v nepřiměřené délce správního řízení, přičemž vedlejší správní řízení o předběžné otázce o určení povahy cesty se považuje za součást hlavního řízení o odstranění nedovoleně umístněné překážky z VPÚK. Řízení bylo zahájeno dne 27. 1. 2014 a ke dni podání žaloby bylo pravomocně ukončeno ke dni 28. 9. 2020. Avšak v průběhu řízení bylo původní meritorní rozhodnutí zrušeno Krajským soudem v Hradci Králové s účinností k 11. 11. 2021. Následně až dne 16. 3. 2022 došlo ze strany [anonymizováno] [obec] k obnovení řízení o odstranění pevné překážky a dne 13. 4. 2022 došlo k vydání nového rozhodnutí o odstranění pevné překážky, proti kterému podal [anonymizováno] [jméno] [příjmení] odvolání. Předmětné správní řízení tak trvá již 8 let a 4 měsíce nadále pokračuje. Žalovaná uplatněný nárok žalobce ve svém vyjádření č. j. MD-6889/2021-810/4 ze dne 29. 7. 2021 odmítla s tím, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přiznání přiměřeného peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

3. Podstatou nároku žalobce je skutečnost, že žalobci coby vlastníku rekreačního objektu (horské chaty) v [anonymizována tři slova] [ulice] (respektive jeho členům) byla již v roce 2014 svévolným a nezákonným zásahem manželů [jméno] [příjmení], [datum narození] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] zničena jediná příjezdová cesta vedoucí k chatě, která byla od nepaměti užívána k příjezdu k ní členy žalobce, a to vybudováním překážky v podobě navážky zeminy na části cesty, která se nachází na pozemcích ve vlastnictví manželů [příjmení]. Žalobce se po marné snaze o smírné řešení obrátil dne 27. 1. 2014 spolu s vlastníky dalších dotčených nemovitostí na [anonymizováno] [obec], aby manželům [příjmení] nařídil odstranit nepovolenou překážku, kterou umístili na VPÚK vedoucí přes jejich pozemky. [anonymizováno] [obec] rozhodl dne 19. 3. 2014 o povinnosti manželů [příjmení] odstranit tuto překážku. V následném odvolacím řízení bylo zjištěno, že je nezbytné nejprve na dotčených pozemcích deklarovat existenci VPÚK, která zde od nepaměti existovala. Za účelem posouzení právní povahy cesty bylo zahájeno řízení o předběžné otázce a hlavní řízení bylo přerušeno do jejího zodpovězení. Dne 16. 1. 2015 vydal [anonymizováno] [obec] rozhodnutí č. j. DOK/Vyst/Jeb 2015, kterým bylo určeno, že předmětná cesta má charakter VPÚK. Následně dne vydal dne 30. 11. 2015 předběžné opatření č. j. DOK/Vyst/Mik 2016, které bylo částečně změněno Krajským úřadem Královéhradeckého kraje (dále jen„ KÚ“). Předběžným opatřením úřad přikázal manželům [příjmení] jednak zdržet se všech činností znemožňujících průjezd po sporném úseku cesty, jednak povinnost odstranit veškeré terénní úpravy a pevné překážky. Předběžné opatření se stalo pravomocným a vykonatelným dne 20. 12. 2015, přesto nebylo v řízení nikdy vykonáno, neboť jeho výkon i přes opakované urgence i pokyny nadřízeného [anonymizováno] Královéhradeckého kraje správní úřady bez zákonného důvodu odmítaly. Opatřením proti nečinnosti delegoval KÚ koncem roku 2016 posouzení předběžné otázky na [anonymizováno] [obec], který řízení formálně převzal 24. 2. 2017. V červnu 2017 účastníci správního řízení urgovali výkon předběžného opatření, které ač pravomocné a vykonatelné odmítl [anonymizováno] [obec] navzdory příkazům KÚ vykonat a třikrát se jej pokusil neúspěšně rozhodnutím zrušit. O předběžné otázce vydal [anonymizováno] [obec] v období od 22. 8. 2017 do 1. 11. 2018 tři rozhodnutí ve věci samé, která byla KÚ zrušena, když mu současně v průběhu tohoto období byla KÚ opakovaně uložena lhůta k vydání rozhodnutí z důvodu průtahů. V lednu 2019 delegoval KÚ posouzení předběžné otázky na MÚ [obec], kterému taktéž KÚ opakovaně uložil z důvodu průtahů lhůtu k vydání meritorního rozhodnutí, které bylo vydáno dne 2. 10. 2019 a bylo jím určeno, že na sporném úseku cesty se VPÚK nenachází. Toto rozhodnutí bylo následně změněno rozhodnutím KÚ, kterým KÚ deklaroval existenci VPÚK na sporném úseku cesty. Rozhodnutí o předběžné otázce nabylo právní moci dne 28. 12. 2019 a správní žaloba [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] byla KS v Hradci Králové zamítnuta rozsudkem č.j 30 A35/2010-140 ze dne 1. 6. 2021, který nabyl právní moci dne 14. 6. 2021. Na žádost žalobce spolu s dalšími účastníky [příjmení] [obec] vydal dne 4. 7. 2020 rozhodnutí, kterým nařídil manželům [příjmení] do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí odstranit nepovolenou pevnou překážku, kterou umístili na VPÚK vedoucí přes jejich pozemky a uvést v původní stav veškeré technické změny na této komunikaci. Rozhodnutí bylo potvrzeno v odvolacím řízení rozhodnutím KÚ ze dne 16. 9. 2020 a nabylo právní moci ke dni 28. 9. 2020. Toto původní meritorní rozhodnutí však bylo zrušeno Krajským soudem v Hradci Králové s účinností k 11. 11. 2021. Až dne 16. 3. 2022 došlo ze strany [anonymizováno] [obec] k obnovení řízení o odstranění pevné překážky a dne 13. 4. 2022 došlo k vydání nového rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí opět podal odvolání [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dle žalobce správní orgány I. stupně ve správním řízení dlouhodobě, konstantně a vědomě obcházely procesní povinnosti, jež jim ukládá správní řád, nerespektovaly žádné zákonem stanovené lhůty k učinění jednotlivých úkonů a vytrvalým nerespektováním závazného právního názoru nadřízeného správního úřadu zapříčinily zcela nepřiměřenou délku správního řízení, jehož předmětem byla marginální právní otázka. KÚ byl nucen na podnět účastníků řízení či z vlastní iniciativy učinit ve věci celkem sedmkrát opatření proti nečinnosti – prvním věc delegoval z [anonymizováno] [obec] na [anonymizováno] [obec], třemi dalšími postupně [anonymizováno] [obec] přikazoval rozhodnout ve stanovené lhůtě, pátým věc delegoval na [anonymizováno] [obec] a dvěma dalšími opět ukládal lhůtu k vydání rozhodnutí. KÚ ve věci celkem osmkrát zrušil a dvakrát změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, namísto aby sám převzal iniciativu a věc atrahoval k dořešení jako správní orgán I. stupně, což mu umožňuje § 80 odst. 4 písm. b) správního řádu (dále jen SŘ).

4. Při stanovení výše svého nároku žalobce vycházel z toho, že nárokuje újmu z titulu nepřiměřené délky řízení jako celku a dále vycházel ze sjednocujícího stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je přiměřená základní částka v rozmezí 15.000 Kč až 20.000 Kč za jeden rok řízení, přičemž první dva roky řízení jsou hodnoceny částkou o polovinu nižší. Řízení bylo zahájeno dne 27. 1. 2014 a pravomocně skončeno (ke dni podání žaloby) 28. 9. 2020, tedy trvalo 6 let a 8 měsíců. Základní částka náhrady nemajetkové újmy tedy činí 2x 10.000 Kč + 4x 20.000 Kč + 8x 1.667 Kč, tj. celkem 113.336,00 Kč. Takto určenou základní částku je nutno navýšit s ohledem na působení faktorů předpokládaných ustanovením § 31a odst. 3 písm. b) až e) ZOdpŠ. V dané věci nelze hovořit o složitosti řešené věci, kdy již v roce 2014 měl správní úřad veškeré podklady pro rozhodnutí, žalobce nezapříčinil žádným způsobem nevhodný průběh a nepřiměřenou délku řízení, došlo k jednoznačnému závažnému pochybení správních úřadů zejména ignorací smyslu a účelu předběžného opatření, neboť úmyslným nevykonáním pravomocného a vykonatelného rozhodnutí o předběžném opatření byl zejména zapříčiněn konečný rozsah újmy žalobce. Umístěním nedovolené překážky na VPÚK došlo k absolutnímu zamezení přístupu motorovým vozidly k nemovitosti žalobce a tak došlo k podstatnému narušení (znesnadnění) jejího užívání k určeným účelům, a to k rekreačnímu pobytu členů žalobce, nehledě na riziko spojené s dopravní nedostupností nemovitosti pro složky integrovaného záchranného systému. Z těchto důvodů žalobce považuje za adekvátní navýšení základní částky nemajetkové újmy až o 50 % a nárokuje nemajetkovou újmu ve výši 170.000 Kč, přičemž upozorňuje, že ke dni rozhodnutí soudu by vzhledem k pokračujícímu správnímu řízení byla odpovídající výše náhrady újmy cca 220.000 Kč.

5. K námitkám žalované a vedlejších účastníků se žalobce vyjádřil následovně. Pod nesprávným úředním postupem je třeba rozumět i nečinnost příslušných orgánů. Nedodrží-li správní orgán lhůty stanovené zákonem (v daném případě správním řádem) pro rozhodování nebo poruší-li obecná ustanovení procesních předpisů, která zakotvují povinnost vyřizovat věci, které jsou předmětem řízení, včas a bez zbytečných odkladů, jde o nesprávný úřední postup. Průtahy v řízení a nepřiměřená délka řízení se mohou vyskytovat ve vzájemné souvislosti, kdy nepřiměřená délka předmětného správního řízení byla vyvolána mimo jiné opakovanými průtahy v tomto řízení. Ustanovení ZOdpŠ o ochraně proti nepřiměřené délce řízení lze uplatnit i na řízení správní, a to za splnění konkrétních podmínek vymezených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR s ohledem na to, že požadavek přiměřené délky řízení vyplývá především z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP) a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, které však hovoří o projednání soudem a rozhodnutí o občanských právech a závazcích. Žalobce zde odkazuje na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011, dle kterého za„ soud“ se považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva a rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka. V dané věci sice předmětné správní řízení je již ze své podstaty řízením veřejnoprávním, ale jeho průběh i výsledek se zásadně dotýká výkonu základního soukromého práva žalobce, a to práva vlastnického, kdy délka řízení měla přímý vliv na trvání nemožnosti žalobce vykonávat jeho vlastnické právo k nemovitostem, k nimž mu byl zamezen přístup. Tento dopad napadeného správního řízení byl zapříčiněn mimo jiné především také nesprávným úředním postupem správních orgánů stran výkonu pravomocného rozhodnutí [anonymizováno] [obec] o předběžném opatření č. j. DOK/Vyst/Mik 2016 ze dne 30. 11. 2015, k němuž v řízení bez řádného důvodu nikdy nedošlo. Pokud by správní orgány I. stupně postupovaly v tomto směru řádně a rozhodnutí o předběžném opatření řádně vykonaly bezprostředně po nabytí jeho právní moci, jak jim ukládá zákon, nemuselo již od konce roku 2015 docházet k dalšímu navyšování nemajetkové újmy žalobce a ostatních účastníků správního řízení v takové intenzitě, neboť jim mohlo být již v té době umožněno řádné užívání předmětné cesty a tím i realizování jejich vlastnických práv bez výraznějšího omezení, přičemž zajištění uspokojování komunikační potřeby dotčeným subjektům je dle odborné literatury v případě umístnění pevné překážky na pozemní komunikaci prioritní. Předmět správního řízení nelze objektivně označit a skutkově či právně složitý. Správnímu orgánu postačilo pro účely vydání rozhodnutí provést maximálně jedno místní šetření, právně se pak jedná o věc jednoznačně řešenou zákonem a zcela pregnantně a důkladně vyřešenou v odborné literatuře, komentářích a judikatuře. Na takovém závěru se shodly jak správní orgán II. stupně, tak Krajský soud v Hradci Králové a veřejný ochránce práv. Zcela neúměrná procesní zátěž byla a nadále je důsledkem právě nezákonného a nesprávného postupu a přístupu správních orgánů. Žalobce je právnickou osobou maximálně osobní povahy. Existuje a svoji činnost vyvíjí převážně za pomoci osobních aktivit a soukromých financí svých členů, proto újma vzniklá žalobci je svojí podstatou újmou vzniklou jejím členům - fyzickým osobám, a to zejména členům Turistického oddílu žalobce, v jehož plné správě je předmětná chata, a to s ohledem na organizační strukturu žalobce. Faktická nemožnost příjezdu členů žalobce k nemovitosti byla prokázána v předcházejících řízeních tím, že byla pravomocně deklarována neexistence dopravní alternativy k nemovitosti žalobce. To, zda žalobce byl držitelem povolení k vjezdu, nijak nesvědčí o jeho faktické možnosti či nemožnosti přístupu k chatě. Současně má žalobce za to, že vjezd motorovým vozidly na předmětnou VPÚK a tedy k chatě žalobce byl povolen dle opatření obecné povahy č. 2/2010 ze dne 16. 9. 2010 a následně s účinností od 1. 6. 2017 je zákonem zakotveno výslovné oprávnění vlastníků a nájemců nemovitostí na území KRNAP k vjezdu ke svým nemovitostem bez nutnosti vydání povolenky Správy KRNAP. Navíc od roku 2014 z důvodu existence nepřekonatelné nepovolené překážky na cestě by bylo zcela zbytečné žádat o povolení k vjezdu.

6. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává. K odůvodnění uvedla, že v prvé řadě dle žalované nelze na řízení o odstranění překážky (a stejně tak ani na řízení o určení charakteru komunikace) aplikovat čl. 6 odst. 1 EÚLP, neboť právo resp. závazek, o kterém se v těchto řízeních jedná, nemá soukromoprávní povahu a předmětem řízení není základní právo. V dané věci nelze nařídit odstranění pevné překážky z komunikace, pokud by tato nebyla veřejně přístupná, přičemž vztah jednotlivých účastníků sporu o užívání účelové komunikace je veřejnoprávní. V řízení o odstranění překážek z VPÚK se rozhoduje o realizaci veřejnoprávního oprávnění (resp. v rámci řešení předběžné otázky o jeho deklaraci) a tudíž právo resp. závazek, o kterém se v řízení jedná, nemá soukromoprávního povahu, jde o právo, které vzniká při splnění zákonných podmínek předem neurčenému okruhu uživatelů přímo ze zákona. Nejedná se současně o základní lidské právo garantované ústavou, a proto na něj nedopadají závěry nálezu ÚS sp. zn. II. ÚS 570/20, který právo na projednání věci v přiměřené době rozšiřují v souvislosti s aplikací čl. 38 Listiny základních práv a svobod i na správní řízení, jejichž předmětem je základní právo a svoboda účastníka. Nárok žalobce na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu tak je třeba posuzovat pouze z titulu jednotlivých průtahů řízení, tj. nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb. spočívající v neučinění úkonu v zákonné lhůtě. V případě tvrzení většího množství průtahů je třeba každý jednotlivý průtah považovat za samostatný nárok a takto musí být vyčíslen a k němu musí být tvrzeny konkrétní skutkové okolnosti, ze kterých je možné dovazovat vznik nemajetkové újmy. Dle názoru žalované žalobce nijak neprokázal, že by mu v souvislosti s případnými průtahy v řízení nějaká nemajetková újma vznikla. Současně je třeba vzít v potaz, že v dané věci probíhala dvě samostatná řízení. Jako první bylo zahájeno řízení o odstranění překážky (zahájeno dne 27. 1. 2014) a následně bylo zahájeno související řízení o určení charakteru účelové komunikace (zahájeno dne 30. 5. 2014), přičemž skutečnosti, jež nastaly v průběhu jiného řízení, než za které je požadována újma, byly žalobcem zohledněny při hodnocení výše této újmy. Dále žalovaná tvrdí, že k vjezdu k chatě žalobce bylo nutno disponovat povolenkou vydanou Správou KRNAP pro vjezd motorovými vozidly. Pokud žalobce tuto povolenku neměl a přesto k chatě jezdil motorovými vozidly, dopouštěl se jednání, které bylo v rozporu se zákonem. Tato skutečnost by neměla požívat právní ochrany. Současně má žalovaná za to, že žalobci žádná nemajetková újma nevznikla, neboť chod žalobce ani chod a povozní situace předmětné chaty nebyly řízením nijak významně zasaženy. Konečně žalovaná uvádí okolnosti, které dle jejího názoru odůvodňují snížení základní částky, pokud by soudem bylo uvažováno o finanční kompenzaci. Základní částka by měla být v dané věci snížena, a to minimálně z důvodů složitosti věci, kdy byla vyslechnuta řada svědků, hodnocen rozsáhlý spisový materiál, fotodokumentace a mapové podklady, zkoumáno umístění kabelového vedení na pozemku p. [příjmení] a vyhodnocována případná rizika z toho plynoucí a došlo ke geodetickému zaměření alternativních ces; a dále významu řízení pro žalobce, který měl alternativní přístup ke své chatě. Z důvodu skutkové složitosti věci by mělo dojít ke snížení základní částky o 40 %. Je třeba přihlédnout jak k procesním komplikacím, tak ke skutkové či hmotněprávní složitosti celé věci. Problematika vedení správního řízení o odstranění pevné překážky či řízení o určení charakteru komunikace je v porovnání s ostatními druhy správního řízení skutkově složitá, neboť se jedná typicky o řízení sporná. V daném případě toto prokazuje rozsáhlost spisové dokumentace. Současně složitost věci zahrnuje též počet instancí, na nichž je věc projednávána, přičemž je třeba zohlednit, že s rostoucím počtem stupňů orgánů veřejné moci, které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. S ohledem na význam řízení pro žalobce by mělo dojít ke snížení základní částky o 20 %. Předmětná chata žalobce není jeho sídlem, je využívána pouze jako noclehárna pro turisty. Současně žalované není zřejmé, proč žalobce za předpokladu, že mu měla vznikat újma ohledně nejistoty výsledku řízení, nepřistoupil k podání žaloby na zřízení věcného břemene apod. Žalovaná nesouhlasí ani s určením základní částky na 20.000 Kč, ani s jejím procentuálním navýšením. Celková délka řízení není okolností, která by měla vést k navýšení základní částky. Současně dané správní řízení mělo pro žalobce marginální význam, oproti např. řízení trestnímu či o osobním stavu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

7. Vedlejší účastník [územní celek] se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznává. Vedlejší účastník v dané věci vystupoval jako silniční správní úřad, který rozhodoval o charakteru cesty ležící mimo jiné na sporných pozemcích ve vlastnictví manželů [příjmení], kteří zde zbudovali pevnou překážku. O odstranění pevné překážky ve věci nikdy nerozhodoval. Vedlejší účastník se v prvé řadě ztotožňuje s názorem žalované, že na daná správní řízení nelze aplikovat čl. 6 odst. 1 EÚLP, když jejích předmětem není základní právo ani svoboda žalobce. Obě správní řízení svým charakterem spadají do sféry veřejného práva nikoli soukromého. Právo užívání veřejných cest náleží všem osobám bez rozdílu a není třeba mít k užívání cesty konkrétní právní zájem. Předmětem daných správních řízení nebylo vlastnické ani jiné základní právo žalobce, ale právo veřejnosti užívat veřejnou cestu v rozsahu, v jakém to charakter cesty dovoluje. Žalobce ke vzniku nemajetkové újmy tvrdil, že mu bylo zcela znemožněno obsluhovat turistickou chatu v jeho vlastnictví motorovými i bezmotorovými vozidly a tím bylo zasaženo do psychiky jednotlivých členů, vedení žalobce a došlo k narušení chodu všech pravidelných akcí a aktivit konaných žalobcem nebo k jejich úplnému zrušení. Toto tvrzení není pravdivé a nebylo v řízení prokázáno. Současně vedlejší účastník uvádí, že v řízení vyšlo najevo, že členové žalobce si nikdy neopatřovali příslušné povolenky k vjezdu k chatě na území KRNAP s odkazem na to, že na potřebu povolení je nikdy nikdo neupozornil. Pokud tedy členové žalobce před rokem 2014 používali k vjezdu k chatě motorová vozidla bez potřebného povolení, nemělo by takové jednání požívat právní ochrany. Konečně dle vedlejšího účastníka bylo prokázáno fotografií z facebookových stránek s datem 27. 10. 2016, že k chatě se lze motorovým vozidlem dostat i po roce 2014 Vedlejší účastník navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

8. Vedlejší účastník [územní celek] [anonymizováno] [příjmení] se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznává. V prvé řadě má za to, že daná věc měla být řešena jako sousedský spor, tedy pokud by se nepodařilo dosáhnout dohody s vlastníky předmětného pozemku o zřízení služebnosti, měl žalobce podat žalobu na zřízení nezbytné cesty u příslušného soudu a nikoli podávat návrhy na zahájení správních řízení, když tento postup žalobce lze hodnotit jako ryze neúčelný. Žalobce neprokazuje, že by mu vznikla nějaká újma, ať již v přímé souvislosti s průtahy ve správních řízeních či jinak. Znepřístupnění cesty vedoucí přes pozemek ve vlastnictví manželů [příjmení] nemělo žádný zásadní vliv na provoz chaty ve vlastnictví žalobce, která navíc neslouží primárně ke komerčnímu účelu. Minimálně některými druhy motorových vozidel (vozidla dodavatelů dřeva) je chata dostupná. Současně v řízení vyšlo najevo, že zhoršení dostupnosti chaty se neprojevuje negativně na vedení žalobce jako takového, a že pro žalobce nemá žádný zásadní význam. Vedlejší účastník navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

9. V podání ze dne 3. 1. 2022 vzal žalobce žalobu v části požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 170.000 Kč od 4. 3. 2021 do 3. 9. 2021 zpět. Soud proto v souladu s § 96 odst. 1,2 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí usnesením ze dne 30. 3. 2021 19 C 222/2021-212 zastavil. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

10. Žalobce uplatnil shora popsaný nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 170.000 Kč u [stát. instituce] přípisem ze dne 3. 3. 2021, na který žalovaná reagovala odmítavým vyjádřením [číslo jednací] ze dne 29. 7. 2021 a nároku žalobce nevyhověla s odůvodněním obdobným odůvodnění v obraně proti žalobě, zejména s odkazem na to, že v řízení o odstranění překážek z VPÚK se rozhoduje o realizaci veřejnoprávního oprávnění, a tedy žalobce by měl uplatnit případný nárok s odkazem na konkrétní nesprávný úřední postup – konkrétní průtahy v řízení. Vlastnictví žalobce k dotčené nemovitosti bylo prokázáno výpisem z KN [list vlastnictví] pro [územní celek], [anonymizováno] [ulice].

11. Ze seznamu veškerých úkonů, podání a rozhodnutí ve věci (čl. 39-41) a podrobného strukturovaného popisu průběhu řízení (čl. 92-99) předloženého žalovaným, jehož obsah žalobce učinil nesporným, a na které soud pro stručnost odkazuje, soud zjistil průběh správního řízení popsaný žalobcem v žalobě. Tedy, že k žádosti mimo jiné žalobce ze dne 23. 1. 2014 [anonymizováno] [obec] rozhodl dne 19. 3. 2014 o povinnosti manželů [jméno] [příjmení], [datum narození] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [datum narození] odstranit pevnou překážku – navážku zeminy nacházející se na VPÚK vedoucí přes parcely p. [číslo] st. [parcelní číslo] v k. ú. [ulice] ve vlastnictví manželů [příjmení]. Následně po zrušení tohoto rozhodnutí Krajským úřadem pro Královéhradecký kraj (dále jen„ KÚ“) rozhodnutím ze dne 20. 5. 2014, bylo pro zjištění a posouzení právní povahy cesty (tedy otázky, zda předmětná cesta je či není VPÚK) zahájeno řízení o předběžné otázce a hlavní řízení bylo přerušeno do jejího zodpovězení. Dne 16. 1. 2015 [anonymizováno] [obec] vydal rozhodnutí č. j. DOK/Vyst/Jeb 2015, kterým bylo určeno, že předmětná cesta má charakter VPÚK. Následně dne vydal [anonymizováno] [obec] dne 30. 11. 2015 předběžné opatření č. j. DOK/Vyst/Mik 2016, které bylo částečně změněno KÚ. Předběžným opatřením úřad přikázal manželům [příjmení] jednak zdržet se všech činností znemožňujících průjezd po sporném úseku cesty, jednak povinnost odstranit veškeré terénní úpravy a pevné překážky. Předběžné opatření se stalo pravomocným a vykonatelným dne 20. 12. 2015, přesto nebylo v řízení nikdy vykonáno, a to i přes opakované urgence žalobce a vlastníků dalších dotčených nemovitostí (urgence 10. 1. 2018, 28. 5. 2018, 5. 6. 2019, 21. 6. 2019, 12. 11. 2020 viz. čl. 39-41 a čl. 92-99). Ve věci byly podány opakované stížnosti proti nečinnosti správního úřadu a žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti (16. 9. 2016, 29. 6. 2017, 7. 12. 2017, 24. 1. 2018, 20. 6. 2018, 10. 7. 2019, 3. 9. 2019 – viz. čl. 39-41 a čl. 92-99).

12. Řízení o určení existence VPÚK bylo vedeno v prvním stupni nejdříve před [anonymizováno] [obec], následně před [anonymizováno] [obec] a konečně před [anonymizováno] [obec] a rozhodnuto bylo naposledy v prvním stupni dne 1. 10. 2019 rozhodnutím [anonymizováno] [obec] č.j. MUDK- ODP/40763-2019 6524 2019, kterým deklaroval neexistenci VPÚK na předmětných pozemcích manželů [příjmení] [jméno] rozhodnutím ze dne 17. 12. 2019 č.j. KUKHK [číslo] DS/2019-2 (Ma) změnil rozhodnutí [anonymizováno] [obec] tak, že deklaroval existenci VPÚK na pozemcích p. [číslo] st. [parcelní číslo] v k. ú. [ulice] KS v Hradci Králové rozsudkem č.j. 30 A 35/2020-140 ze dne 1. 6. 2021 zamítl žalobu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] proti rozhodnutí KÚ ze dne 17. 12. 2019 č.j. KUKHK [číslo] DS/2019-2 (Ma), kterým deklaroval existenci VPÚK na pozemcích p. [číslo] st. [parcelní číslo] v k. ú. [ulice] Krajský soud mimo jiné ve svém rozhodnutí konstatoval, že předmětná cesta v roce 2013 zcela jistě splňovala všechny zákonem a soudní judikaturou vyžadované znaky pro vznik a existenci VPÚK. Dále konstatoval, že i když nemá důvod nevěřit, že intenzita provozu na cestě se postupem let zvyšovala, nemůže to ospravedlnit protiprávní postup [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v podobě vybudování pevné překážky na VPÚK. Tedy výlučně v důsledku tohoto protiprávního jednání v kombinaci s dlouhým správním řízením a neschopností vynutit splnění nařízeného předběžného opatření o odstranění pevné překážky z cesty došlo k tomu, že koridor cesty zarost náletem a je v současnosti stěží přesně zjistitelný. Konečně soud ve své rozhodnutí uvedl, že odvolací správní orgán opakovaně vyjadřoval ve svých předchozích rozhodnutích ve věci, kterými rušil prvostupňová rozhodnutí a vracel věc správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení odlišný právní názor, a to ať už ohledně problematiky existence souhlasu vlastníků pozemků s veřejným užíváním cesty v souvislosti s institutem tzv. cest od nepaměti, tak ohledně problematicky existence alternativní přístupové cesty. Dne 4. 7. 2020 vydal [anonymizováno] [obec] jako silniční správní úřad rozhodnutí č.j. [spisová značka] [číslo] o nařízení odstranění pevné překážky, kterou nařídil [obec] [obec], [datum narození] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [datum narození] coby vlastníkům pozemků p. [číslo] st. [parcelní číslo] v k. ú. [ulice] odstranit ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí právní moci nepovolenou překážkou, kterou umístili na veřejně přístupnou účelovou komunikaci deklarovanou výrokem II. rozhodnutí [anonymizováno] [obec] ze dne 20. 2. 2018 ve č.j. ORM/2585/2017 spojení s rozhodnutím KÚ ze dne 17. 12. 2019 č.j. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] ([příjmení]), které nabylo právní moci dne 18. 12. 2019. Rozhodnutí potvrdil [anonymizováno] rozhodnutím č.j. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] ([příjmení]) ze dne 16. 9. 2020.

13. KS v Hradci Králové rozsudkem č.j. 30 A 98/2020-90 ze dne 9. 11. 2021 zrušil rozhodnutí KÚ Královéhradeckého kraje ze dne 16. 9. 2020 č.j. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] ([příjmení]) a rozhodnutí [anonymizováno] [obec] ze dne 4. 7. 2020 č.j. [spisová značka] [číslo], kterým nařídili manželům [příjmení] coby spoluvlastníkům pozemků p. [číslo] st. [parcelní číslo] v k. ú. [ulice], [územní celek] mlýn odstranit nepovolenou pevnou překážku z předmětné VPÚK a věc vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že výrok prvoinstančního správního rozhodnutí je ohledně jím uložené povinnosti neurčitý, nejasný, vnitřně rozporný a tudíž nevykonatelný. Mimo jiné správní soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že silniční správní úřad I. stupně ve svém rozhodnutí přejal takřka doslovně nejen navrhovaný výrok rozhodnutí koncipovaný zástupkyní osob zúčastněných na řízení, ale z konceptu doslova opsal i celou jí navrhovanou část odůvodnění, což dle správního soudu svědčí spíše o jeho velmi nízké invenci při rozhodování věci, jakož i o pohodlnosti při odůvodnění právních závěrů. Správním orgánům uložil v prvé řadě přesně vymezit polohu nepovolené překážky a tomu přizpůsobit předmět správního řízení a následně ji přesně pospat a vymezit, aby bylo zřejmé, co a odkud má být odstraněno, tedy aby výrok rozhodnutí byl vykonatelný.

14. Z urgence účastníků řízení vydání nového rozhodnutí ve věci ze dne 7. 12. 2021, žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti [anonymizováno] [obec] ze dne 25. 2. 2022, oznámení [anonymizováno] [obec] o pokračování v řízení o odstranění pevné překážky ze dne 16. 3. 2022, z příkazu KÚ ze dne 18. 3. 2022 pro [anonymizováno] [obec], aby v dané věci o odstranění nepovolené pevné překážky z pozemní komunikace vydal rozhodnutí ve věci samé do 4. 4. 2022, oznámení o nerespektování příkazu ze dne 12. 4. 2022, emailu z 11. 4. 2022 a rozhodnutí [anonymizováno] [obec] ze dne 13. 4. 2022 č.j. [spisová značka] [číslo] [rok] o nařízení odstranění pevné překážky vyplývá, že řízení nadále pokračuje, opět muselo být zasahováno proti nečinnosti správního orgánu I. stupně a ve věci nebylo pravomocně rozhodnuto ani k tomuto datu a pevná překážka na deklarované VPÚK je i nadále.

15. Ombudsman-veřejný ochránce práv ve svém závěrečném stanovisku ze dne 6. 3. 2019 a 18. 7. 2019 konstatoval pochybení [anonymizováno] [obec] v podobě nerespektování závazného právního názoru odvolacího správního orgánu a pochybení KÚ v podobě nesprávné reakce na neschopnost silničního správního úřadu řádně pokračovat ve správním řízení, když věc delegoval na jiný správní úřad, ačkoli mohl sám rozhodnout.

16. Z fotografie datované říjnem 2016 ze sociální sítě facebook (čl. 74), kde se nachází osobní automobil před předmětnou chatou a fotodokumentace ze sociální sítě facebook (čl. 74-76) a další nedatované fotodokumentace (čl. 138-142), kde se nachází skupiny osob u předmětné chaty žalovaný a vedlejší účastníci vyvozují, že užívání nemovitosti (turistické chaty žalobce) nebylo omezeno nijak podstatným způsobem a dále, že tam bylo možno dojet automobilem i po umístění pevné překážky na předmětnou VPÚK. Soud k tomu uvádí, že obecně informace ze sociálních sítí nelze považovat za zcela věrohodné, alespoň co se týče dat událostí (což ostatně potvrzuje i svědecká výpověď [jméno] [příjmení] níže uvedená) a dále, i kdyby je soud považoval za věrohodné, tak tato fotodokumentace nijak neprokazuje, že chatu bylo možno užívat po roce 2014 stejným způsobem a ve stejné míře, jako před tímto rokem (před umístěním pevné překážky na předmětnou VPÚK). Prokazuje pouze to, že v určitém rozsahu užívána byla i po umístění pevné překážky na cestu, což ostatně žalobce ani nepopíral. Soud uvádí, že z fotografie jednoho jediného vozu nacházejícího se u chaty (za celé rozhodné období) zcela jistě nelze vyvozovat, že k chatě se dalo a dá dojet automobilem běžně tak, jako před rokem 2014. Skutečnost, že se členové turistického oddílu žalobce účastnili brigád za účelem údržby chaty i přes značně ztížené podmínky potvrdil svědek [jméno] [příjmení], stejně tak jako dodávku dřeva do chaty lesní technikou, která je patrná na fotografiích. Dle názoru soudu skutečnost, že k chatě dokáže dojet lesní technika, logicky uzpůsobená na pohyb v lesním terénu, zcela jistě neznamená, že totéž zvládne osobní automobil, byť s náhonem na všechny čtyři kola. Stejně tak neprokazují dostupnost chaty automobily, po umístnění pevné překážky na VPÚK, nedatované fotografie údajně„ turistického chodníku Velveta“, či nedatované fotografie pracovní čtyřkolky, lesní techniky či automobilů na cestě (čl. 130-131), kterou dle názoru soudu nelze ani spolehlivě identifikovat, což opět potvrdil ve své výpovědi svědek [jméno] [příjmení]. Předmětná chata žalobce se na daných fotografiích vůbec nevyskytuje. Tedy z této fotodokumentace nemá soud za prokázáno tvrzení žalované a vedlejších účastníků, že i po umístění pevné překážky na předmětnou VPÚK byla chata žalobce dostupná automobilem.

17. Ze stanov žalobce soud zjistil, že jde o dobrovolnou zájmovou organizaci, která má postavení, dle stanov, občanského sdružení dle zákona č. 83/1990 Sb. (od 1. 1. 2014 jde o spolek), jejíž hlavním posláním je rozvíjet rekreační sport, přičemž buduje, provozuje a udržuje svá tělovýchovná a jiná zařízení a tím vytváří vlastní materiální podmínky pro svoji sportovní činnost.

18. Ze zpráv Správy KRNAP ze dne 11. 2. 2022 a 28. 2. 2022 soud zjistil, že žalobce neměl uděleny povolenky k vjezdu k předmětné chatě, přičemž dle zákona č. 114/1992 Sb. v platném znění dle § 16 odst. 2 písm. l) vjezd vlastníků a nájemců nemovitostí na území KRNAP v souvislosti s jejich užíváním je povolen na základě zákonné výjimky (s účinností od 1. 6. 2017). Z návštěvního řádu KRNAP ze dne 16. 10. 2010 soud zjistil, že vjezd a setrvání vozidel je na území KRNAP dle čl. 3 tohoto řádu povolen pouze na silnice a místní komunikace a na místa, která byla k vjezdu Správou vyhrazena, vyjma vozidel stanovených zákonem, přičemž jako místa k vjezdu motorových vozidel Správa na území 3. zóny KRNAP vyhrazuje dle čl. 3 odst. 3 písm. a) veřejně přístupné účelové komunikace. K připomínce společnosti [právnická osoba] [obec] byla komunikace„ Odbočka ze silnice Vrchlabí Špindlerův Mlýn, Kukačka-Buchbergerovy domky“ vyřazena z přílohy č. 2A, tj. z míst vyhrazených k vjezdu motorových vozidel s regulací dopravy v zájmu ochrany přírody a krajiny. Soud z výše uvedeného učinil závěr, že členové žalobce nebyli povinni opatřovat si ani před rokem 2014 povolenky k vjezdu na chatu žalobce.

19. Ze svědecké výpovědi člena žalobce (konkrétně jeho turistického oddílu) [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce se člení na více oddílů podle druhu sportu, kterému se ti kteří členové žalobce věnují. Chata ve vlastnictví žalobce v [anonymizováno] [ulice] slouží především členům turistického oddílu, ale nikoli výlučně. O chod chaty se stará svědek společně s dalším členem turistického oddílu žalobce. Dle výpovědi svědka do zbudování pevné překážky na příjezdové cestě k chatě v roce 2014 bylo možno k chatě dojet osobním automobilem„ trošku terénnějšího typu“. Příjezdová cesta měla charakter zpevněné lesní cesty. Od roku 2014 musí být zásoby a další nezbytné věci (ložní prádlo na výměnu apod.) posledních cca 300 metrů k chatě (tj. od odbočky na předmětnou přístupovou VPÚK) vynášeny, což značně limituje využití chaty k určenému účelu – ubytování turistů. Pouze zásobení dřevem zajišťuje mechanizace dodavatele dřeva. Dle svědka žádná alternativní cesta sjízdná automobilem k chatě neexistuje. K fotografiím osobního automobilu před chatou (viz. výše) se vyjádřil tak, že dle něj byla pořízena ještě před rokem 2014. V roce 2016 byl pak zřízen neveřejný facebookový profil za účelem propagace chalupy. Dle svědka před odbočkou na předmětnou příjezdovou cestu k chatě není žádná zákazová značka, proto v minulosti nikdy neřešil potřebu nějakého povolení k vjezdu automobilem k chatě, ani na takovou potřebu nebyl nikdy nikým upozorněn.

20. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.

21. Soud neprováděl dokazování účastnickým výslechem předsedy výkonného výboru žalobce [jméno] [příjmení] pro nadbytečnost, neboť dle výpovědi svědka [jméno] [příjmení], za dobu 25 let, kdy svědek působí jako správce předmětné chaty žalobce v k. ú. [ulice], na chatě [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nebyl a dle vyjádření zást. žalobce se vyjádřil tak, že má informace o dané věci pouze zprostředkované v rámci informování vedení žalobce o průběhu správního řízení. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že v rámci organizačního členění žalobce se předmětné správní řízení z praktického hlediska nedotýká přímo vedení žalobce jako takového, ale turistických aktivit členů žalobce, kterých se neúčastní všichni členové žalobce, ale zejména členové turistického oddílu, i když chata je k dispozici všem členům žalobce a případně doplňkově i turistické veřejnosti. Soud dále neprováděl pro nadbytečnost dokazování kompletními správními spisy, neboť žalovaným podrobně a přehledně popsaný průběh předmětných správních řízení učinil žalobce nesporným a pro rozhodnutí soudu ve věci nebylo proto dokazování kompletními fyzickými správními spisy nezbytné.

22. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Dle § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Dle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Dle čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP) každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

23. Žalobce uplatnil nárok u příslušného úřadu dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. a jeho nárok nebyl do šesti měsíců ode dne uplatnění uspokojen. Soud se proto zabýval otázkou, zda v dané věci dle platné právní úpravy a judikatury lze uplatňovat nárok z titulu nesprávního úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správního řízení, jak byl žalobcem uplatněn.

24. Dle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020:„ Právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základní práv a svobod, mají i účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na dané správní řízení navazoval soudní přezkum. Velký senát proto nevidí jinou možnost, než se odchýlit i od závěrů uvedených v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 344/2014 a v judikatuře Nejvyššího soudu vícekrát opakovaných o tom, že na ta správní řízení, která věcně nespadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a jejichž předmětem je základní právo či svoboda, nelze aplikovat § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk, a posuzovat tak přiměřenost jejich délky. Pod prizmatem citovaného nálezu Ústavního soudu (I. ÚS 570/20) tak již nadále nebude při posuzovávání nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení na místě odlišně posuzovat délku těch řízení, která spadají do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy a těch, které do ní nespadají. Bude rozhodné pouze to, zda jde o správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, neboť u nich vyplývá právo na jejich přiměřenou délku z § 38 odst. 2 Listiny.“ 25. Soud má za to, že ve světle shora citovaného rozhodnutí NS ČR, v dané věci žalobci svědčí právo uplatnit náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku správního řízení. V konkrétních okolnostech dané věci bylo zasaženo do základního práva žalobce, a to práva vlastnického a práva na jeho ochranu (viz. čl. 11 Listiny). Umístěním pevné překážky na předmětné VPÚK a tudíž zamezením žalobci, resp. jeho členům (a omezenému okruhu vlastníků dalších dotčených nemovitostí) dojet ke své nemovitosti automobilem tak, jak k ní dojížděli„ od nepaměti“, byl podstatným způsobem omezen výkon vlastnického práva žalobce (a dalších vlastníků dotčených nemovitostí), nikoli široké veřejnosti. V daném správním řízení nejde o právo, které vzniká předem neurčenému okruhu uživatelů, daná VPÚK nemá sloužit k vjezdu automobilem na ni široké veřejnosti, ale právě jen okruhu osob vyplývajících z vlastnického práva k dotčeným nemovitostem, jak bylo v řízení prokázáno. Žalobce (resp. jeho členové) a další vlastníci dotčených nemovitostí mají, na rozdíl od široké veřejnosti, na užívání cesty pro vjezd osobními automobily zájem právě proto, aby mohli vykonávat plně vlastnické právo k těmto nemovitostem.

26. Soud má dále za to, že z logiky dané věci nelze oddělovat a posuzovat zvlášť řízení o odstranění překážky a řízení o určení charakteru komunikace, neboť v řízení o určení charakteru komunikace byla řešena předběžná otázka, jejíž vyřešení bylo nezbytné pro rozhodnutí v řízení o odstranění překážky, když současně soud uvádí, že toto nebránilo dočasnému řešení situace vydáním předběžného opatření a jeho řádným výkonem. Současně nelze žalobci upřít náhradu nemajetkové újmy z důvodu, že jde o právnickou osobu, jejíž chod jako takový nebyl daným správním řízením nijak zásadně zasažen. Je třeba vzít v úvahu, že žalobce je právnickou osobou maximálně osobní povahy - dobrovolnou zájmovou organizací, jejíž hlavním posláním je rozvíjet rekreační sport, což je v rámci jeho struktury mimo jiné turistika. V řízení bylo prokázáno, že právě tato činnost žalobce byla nepřiměřenou délkou daného správního řízení zasažena zásadním způsobem. V konkrétních okolnostech dané věci by bylo upření nároku na náhradu nemajetkové újmu značně formalistické. Dle názoru soudu je třeba posoudit omezení užívání chaty žalobce jeho členy, byť zejména určitou částí jeho členské základny, jako omezení činnosti žalobce jako takového, a to nikoli nepodstatné omezení. Dle rozsudku NS ČR ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014:„ Závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku řízení nemajetkovou újmu, je dán, jde-li ve správním řízení o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v jeho poměrech, má-li toto právo nebo závazek základ ve vnitrostátním právu a je-li soukromoprávní povahy.“ Dle rozsudku NS ČR ze dne 24. 11. 2010 sp. zn. 30 Cdo 4923/2009:„ Pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zák. č. 82/1998 Sb., je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhá a třetí zák. č. 82/1998 Sb. k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.“ V daném případě ve světle citované judikatury a konkrétních výše popsaných okolností věci dle názoru soudu byly splněny podmínky pro přiznání náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku správního řízení žalobci, a to řízení jako celku, tedy i se započtením délky řízení o předběžné otázce. Soud nad rámec dodává, že neschopnost vynutit splnění nařízeného předběžného opatření (kterou konstatoval i správní soud ve svém rozhodnutí), které se stalo pravomocným a vykonatelným již dne 20. 12. 2015, lze posoudit jako průtah v řízení trvající od data vykonatelnosti předběžného opatření minimálně ke dni rozhodnutí soudu, neboť do tohoto dne nebylo předběžné opatření vykonáno (opak nebyl tvrzen ani prokazován). K námitce vedlejšího účastníka [obec], že žalobce se měl vydat cestou občanskoprávní žaloby, soud odkazuje na rozsudek NS ČR ze dne 29. 1. 2009 sp. zn. 22 Cdo 1601/2006.

27. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 mimo jiné uvádí:„ Nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích. Při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti. Přiměřené zadostiučinění lze přiznat i tehdy, jestliže řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona, nebylo doposud pravomocně skončeno. Výše přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení u právnických osob nemusí být vždy nižší, než je tomu u osob fyzických. Odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona. Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona“ Ohledně výše přiměřeného zadostiučinění Nejvyšší soud dospěl k závěru:„ že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení s tím, že první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000 Kč až 20.000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500 Kč až 10.000 Kč)“.

28. Soud dospěl k závěru, že v dané věci je oprávněný nárok žalobce na přiměřené zadostiučinění v základní částce 20.000 Kč za rok (resp. 10.000 Kč + 10.000 Kč za první dva roky). Soud nehledal žádné relevantní důvody pro její snížení. Z výše provedeného dokazování nevyplývá tvrzení žalovaného a vedlejších účastníků, že délka řízení je dána jeho složitostí. Naopak dle názoru soudu v principu jde o věc nikoli právně a skutkově složitou. Ve věci jde o svévolné umístnění překážky a tím znemožnění užívání jedné cesty (resp. jejího poměrně krátkého úseku), která byla do doby umístění překážky užívána jako VPÚK. Tedy zcela jistě nelze hovořit v principu o skutkově a právně složité věci. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, věc se stala„ složitou“ z velké části v důsledku postupu samotných správních orgánů, kdy KÚ Královéhradeckého kraje jako nadřízený správní úřad vyřízením věci pověřil pro nečinnost [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] [obec] a následně pro nečinnost [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] [obec]. Tento fakt zcela jistě nelze považovat za standardní a adekvátní vzhledem k předmětu dané řešené věci. Dle názoru soudu je proto„ složitost“ věci dána zejména v důsledku postupu zainteresovaných správních orgánů, nikoli v důsledku složitosti dané problematiky v konkrétních daných poměrech a podmínkách, což nemůže jít k tíži žalobce. Ostatně neschopnost zainteresovaných správních orgánů prvního stupně vynutit splnění nařízeného předběžného opatření, opakované nerespektování odlišného právního názoru nadřízeného správního orgánu, jakož i jejich velmi nízkou invenci při rozhodování věci a pohodlnost při odůvodnění právních závěrů konstatoval ve svých rozhodnutích i správní soud. Žalobce naproti tomu prostřednictvím jemu daných právních nástrojů vyvíjel aktivitu k tomu, aby cíle řízení bylo dosaženo v přiměřené době, avšak marně. K významu předmětu řízení pro žalobce soud odkazuje na odůvodnění již shora uvedené. Ke dni rozhodnutí soudu trvalo předmětné správní řízení 8 let a 4 měsíce a celou tuto dobu je třeba započítat (k tomu viz. nález ÚS sp. zn. IV ÚS 3299/20 ze dne 6. 4. 2021:„ Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, a to včetně správního řízení předcházejícího soudnímu řízení. Z ústavněprávního hlediska je třeba považovat za jeden celek řízení od okamžiku zahájení rozhodování ve věci základního práva až do okamžiku konečného rozhodnutí ve věci; teprve v takovém okamžiku je totiž věc„ projednána“ ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny“), tj. základní částka nemajetkové újmy činí 2x 10.000 Kč + 6x 20.000 Kč + 4x 1.667 Kč, tj. 146.668 Kč. Navýšení této částky vzhledem k uplatněnému žalobnímu nároku (který nebyl rozšířen) tedy v reálu činí 23.332 Kč, tj. cca 13,7 %, což považuje soud za navýšení nízké vzhledem k celkovým shora popsaným okolnostem věci. Soud nad rámec uvádí, že dle jeho názoru i původně požadované 50 % navýšení základní částky nemajetkové újmy je reálným požadavkem, a to právě s ohledem na opakovanou nečinnost, pochybení a nedostatky v rozhodování správních orgánů, na které poukázal jak správní soud, tak i ombudsman.

29. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu výrokem I. rozsudku, a to včetně nároku na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

30. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, náleží mu proto náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení. Na náhradě nákladů řízení náleží žalobci zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč. Dále náleží žalobci na nákladech řízení náhrada nákladů za zastoupení advokátem v řízení, a to odměna advokáta za 11 úkonů právní služby z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhl.) ve výši 170.000 Kč; 1 úkon za přípravu a převzetí věci dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl., 1 úkon za uplatnění nároku u žalované (předžalobní výzvu k plnění) ze dne 3. 3. 2021, 1 úkon za sepis žaloby, 1 úkon za sepis vyjádření ze dne 14. 10. 2021, 1 úkon za sepis vyjádření ze dne 3. 1. 2022, 1 úkon za sepis vyjádření ze dne 10. 3. 2022, 1 úkon za vyjádření a doplnění podkladů k výzvě soudu ze dne 12. 4. 2022, 1 úkon za písemný závěrečný návrh - vše dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl.; dále 1 úkon za účast u jednání dne 2. 12. 2021, 1 úkon za účast u jednání dne 30. 3. 2022 a 1 úkon za účast u jednání dne 19. 5. 2022; vše dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl.; Odměna za 1 úkon právní služby činí v této věci dle § 7 bodu 5 vyhl. částku 7.900 Kč. Žalobci proto náleží na odměně advokáta částka 86.900 Kč (11 x 7.900 Kč). Žalobci dále náleží na nákladech řízení náhrada hotových výdajů zástupce (režijní paušál) za 11 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1,4 vyhl. ve výši 3.300 Kč a náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 1,3 vyhl. za 24 půlhodin strávených na cestě k jednáním z [obec] do [obec] a zpět po 100 Kč ve výši 2.400 Kč (3 x 8 (2x4) půlhodin). V souladu s předpisy o cestovních náhradách bylo vyúčtováno cestovné - k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět za rok 2021, ujeto 320 km s vozidlem s průměrnou spotřebou 7,6 l motorové nafty na 100 km při vyhláškové ceně nafty 27,20 Kč a sazbě základních náhrad 4,40 Kč/km, kdy za tuto cestu náleží žalobci cestovné ve výši 2.069,50 Kč a za rok 2022, ujeto 2 x320 km s vozidlem s průměrnou spotřebou 7,6 l motorové nafty na 100 km při vyhláškové ceně nafty 36,10 Kč a sazbě základních náhrad 4,70 Kč/km, kdy za tyto cesty náleží žalobci cestovné ve výši 2 x 2.382 Kč. Zástupkyně žalobce je plátcem DPH, proto náleží žalobci na náhradě nákladů řízení též 21 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Základem daně je částka 99.433,50 Kč, daň činí 20.881 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 122.314,50 Kč Náklady řízení, které soud uložil k úhradě společně a nerozdílně žalovanému a vedlejším účastníkům, a to s ohledem na výsledek řízení a postavení vedlejších účastníků v řízení, jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

31. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. l o.s.ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůt delších.