19 C 294/2021

Rubrum

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jiřina Hlubocká, bydlištěm Kolín IV, U Cihelny 857, PSČ 280 02, narozená dne 3. 2. 1972, zastoupená [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem, sídlem [adresa] za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 465 982 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 407 705 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % p.a. z částky 407 705 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení 58 277 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % p.a. z částky 54 880 Kč od [datum] do [datum] a z částky 58 277 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 64 888 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit státu soudní poplatek ve výši 4 077 Kč na účet Okresního soudu v Kolíně č.ú. [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení 465 982 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalobkyně utrpěla újmu na zdraví tím, že ji dne [datum] zasáhl kámen, který odlétl při sečení travního porostu, jež prováděl žalovaný svým zaměstnancem. Žalobkyně jako zaměstnankyně uzavřela dne [datum] s [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], jako zaměstnavatelkou pracovní smlouvu, na jejímž základě měla pro tuto zaměstnavatelku vykonávat práci referenta za mzdu ve výši 34 209 Kč měsíčně se dnem nástupu do práce [datum]. V důsledku dočasné pracovní neschopnosti způsobené újmou na zdraví však žalobkyně do práce nastoupit nemohla, a zaměstnavatelka [právnická osoba] proto dopisem ze dne [datum] od uzavřené pracovní smlouvy odstoupila. Dočasná pracovní neschopnost žalobkyně trvala do [datum]. Dne [datum] žalobkyně jako zaměstnankyně uzavřela s [právnická osoba] jako zaměstnavatelkou pracovní smlouvu, na jejímž základě pro ni od [datum] vykonává práci pomocné administrativní zaměstnankyně se stanovenou týdenní pracovní dobou v rozsahu 25 hodin za mzdu ve výši 10 862 Kč měsíčně. [ulice] správa sociálního zabezpečení přiznala žalobkyni rozhodnutím ze dne [datum] invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 5 334 Kč měsíčně, který od [datum] zvýšila na 5 994 Kč měsíčně a od [datum] na 6 507 Kč měsíčně. Za dobu dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně v roce 2019 ztratila na výdělku 29 378 Kč měsíčně jako rozdíl mezi valorizovaným výdělkem, jehož by dosáhla nebýt újmy na zdraví, ve výši 35 732 Kč a dávkou důchodového pojištění ve výši 5 994 Kč, tj. celkem 352 536 Kč, avšak žalovaný za uvedené období žalobkyni zaplatil jen 90 432 Kč. Má proto žalobkyně za žalovaným pohledávku na náhradě za ztrátu na výdělku za rok 2019 ve výši 262 104 Kč. Za dobu dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně v roce 2020 ztratila na výdělku 30 855 Kč měsíčně jako rozdíl mezi valorizovaným výdělkem, jehož by dosáhla nebýt újmy na zdraví, ve výši 37 362 Kč a dávkou důchodového pojištění ve výši 6 507 Kč, tj. celkem 181 286 Kč, avšak žalovaný za uvedené období žalobkyni zaplatil jen 45 326 Kč. Má proto žalobkyně za žalovaným pohledávku na náhradě za ztrátu na výdělku za období do [datum] ve výši 135 690 Kč. Za dobu po skončení dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně do [datum] ztratila na výdělku 115 574 Kč jako rozdíl mezi valorizovaným výdělkem, jehož by dosáhla nebýt újmy na zdraví, ve výši 229 154 Kč a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s připočtením dávky důchodového pojištění ve výši 113 580 Kč, avšak žalovaný za uvedené období žalobkyni zaplatil jen 47 386 Kč. Má proto žalobkyně za žalovaným pohledávku na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti do [datum] ve výši 68 188 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění těchto pohledávek dopisy ze dne [datum] a ze dne [datum]. Jejich příslušenstvím je úrok z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného ve vyjádření k žalobě skutkově tvrdili shodně se žalobkyní, že žalovaný dne [datum] prováděl činnost spočívající v sečení trávníku malým zahradním traktorem. Jeho zaměstnanec však nejprve z plochy určené k posečení odstranil kameny a žalovaný vůbec vynaložil veškeré úsilí k tomu, aby k újmě nedošlo. Mimoto i podle výrobce použitého zařízení je nanejvýš nepravděpodobné, že by při sečení od něj odlétl kámen, jak skutkově tvrdí žalobkyně, protože je opatřeno krytem, který to znemožňuje. Žalovaný proto popřel, že by újmu, kterou žalobkyně utrpěla, způsobil kámen, který by odlétl od použitého žacího stroje, a poukázal na to, že se předmět, kterým vznikla újma na zdraví žalobkyně, nenašel. Co do pohledávky na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobkyně žalovaný shledal rozdíl mezi prací referenta ujednanou jako druh práce v pracovní smlouvě, kterou žalobkyně uzavřela před vznikem újmy na zdraví, a prací hlavní účetní, o které žalobkyně skutkově tvrdí, že ji měla pro zaměstnavatele vykonávat, a postavil se rovněž na stanovisko, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že zaměstnavatel od uzavřené pracovní smlouvy odstoupil, nadto právě v důsledku újmy na zdraví žalobkyně. Pokud jde o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, žalobkyně byla uznána invalidní v prvním stupni invalidity, který vyjadřuje pokles pracovní schopnosti o 35 až 49 %, zatímco žalobkyně přistoupila k výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku, jako kdyby byla omezena tak, že se s výkonem výdělečné činnosti žalobkyně nepočítá.

3. Z výpisu žalovaného ze živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný je podnikatelem a k předmětu jeho podnikání náleží též poskytování služeb pro zahradnictví.

4. Ze smlouvy o dílo, kterou žalovaný jako zhotovitel uzavřel dne [datum] s [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], jako objednatelkou, soud zjistil, že se žalovaný zavázal provést dílo spočívající v arboristických pracích.

5. Ze záznamu ze dne [datum] soud zjistil, že při sečení trávy zaměstnancem žalovaného [jméno] [příjmení] téhož dne odlétl od žacího stroje kámen, který zasáhl žalobkyni na vzdálenost asi dvanácti metrů.

6. Z úředního záznamu o vysvětlení, které dne [datum] podal [jméno] [příjmení] policejnímu orgánu, soud zjistil, že doprovázel dne [datum] žalobkyni, když ji v místě, kde žací stroj sekal trávu, zasáhl odmrštěný předmět. Po cestě nebylo žádné upozornění ani zábrana umístěné kvůli sekání trávy.

7. Z protokolu o prověrce na místě ze dne [datum] soud zjistil, že vzdálenost mezi žalobkyní a žacím strojem v okamžiku, kdy se odmrštil předmět, který zasáhl žalobkyni, činila 8, 4 m až 12 m.

8. Ze znaleckého posudku, který dne [datum] podal v trestním řízení znalec ing. [jméno] [příjmení], soud zjistil, že žací stroj může i při nejlepší péči odmrštit předmět. V této věci se však popisovaná dráha odmrštění kamene jeví jako zcela výjimečná.

9. Ze znaleckého posudku, který dne [datum] podala v trestním řízení znalkyně ing. [jméno] [příjmení], soud zjistil, že nejbezpečnější by bylo zastavit žací stroj, dokud žalobkyně nepřejde. K tomu znalkyně vypověděla, že nikde nebyla určena bezpečná vzdálenost, jak soud zjistil z protokolu o výpovědi znalkyně při hlavním líčení konaném dne [datum].

10. Z protokolu o výpovědi zaměstnance žalovaného [jméno] [příjmení] při hlavním líčení konaném dne [datum] soud zjistil, že měl zkušenosti se žacími stroji tohoto druhu v rozsahu asi tří let. Dotčené místo bylo sekáno poprvé. Před zahájením práce prošel pozemek, aby našel předměty, které by při sekání mohly představovat překážku. Tyto předměty odstranil a uložil na okraji pozemku. Porost na pozemku byl vysoký, ale nikoli hustý.

11. Z návodu k obsluze žacího stroje soud zjistil, že před jeho spuštěním se má zkontrolovat prostor sekání a odstranit veškeré předměty, které by žací stroj mohl odmrštit, ujistit se, že v prostoru určeném k sekání se nevyskytují žádné osoby ani zvířata. Během provozu se v blízkosti žacího stroje nesmějí pohybovat žádné osoby ani zvířata. Pokud do prostoru kolem žacího stroje vstoupí osoby nebo zvířata, musí se žací stroj zastavit.

12. Ze sdělení [právnická osoba] žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žací stroj použitý žalovaným je určen k použití i na veřejných plochách. Žací lišta se dvěma výhozovými noži umožňuje odraženým předmětům únik do sběracího koše. Výrobci není od roku 2014 znám případ odražení předmětu při sekání tímto žacím strojem na větší vzdálenost s následkem újmy na zdraví.

13. Ze záznamu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný seznámil zaměstnance [jméno] [příjmení] s návodem k použití žacího stroje a prakticky jej zaškolil v jeho ovládání a obsluze.

14. Z identifikace a hodnocení pracovních rizik ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný si byl vědom nebezpečí, že předmět odmrštěný od žacího stroje může zasáhnout osobu, která se pohybuje v jeho okolí. Jako opatření k předcházení vzniku újmy určil prohlídku sečené plochy před zahájením práce a odstranění nežádoucích předmětů, vyloučení přítomnosti osob v nebezpečné blízkosti žacího stroje, zastavení činnosti, pokud další osoba do tohoto prostoru vstoupí, a seznámení obsluhy s návodem k použití žacího stroje. S těmito opatřeními seznámil dne [datum] zaměstnance [jméno] [příjmení].

15. Ze směrnice žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný věděl, že při práci se zařízením se v nebezpečném prostoru nemají zdržovat žádné osoby, jinak je třeba je zastavit. Je nezbytné zabránit styku pracovního nástroje s pevnými překážkami, jako jsou kameny, a spodní část žacího stroje musí být osazena kryty.

16. Z protokolu o kontrole, kterou u žalovaného provedl Oblastní inspektorát práce pro Středočeský kraj, ze dne [datum] soud zjistil, že při sekání trávy ve dnech [datum] a [datum] žalovaný označil prostor sekání páskou s nápisem nevstupovat. Napříště měl použít též výstražné značky s upozorněním, aby se veřejnost nepřibližovala k žacímu stroji na vzdálenost menší než patnáct metrů.

17. Rozsudkem ze dne 8. 11. 2021, č.j. 8 T 81/2021 – 420, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, č.j. 11 To 5/2022 – 444, nabyl právní moci dne [datum], soud zprostil zaměstnance žalovaného [jméno] [příjmení] obžaloby pro skutek spočívající v tom, že měl porušit důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, a v důsledku toho došlo k odmrštění nezjištěného předmětu, patrně kamene, který zasáhl žalobkyni.

18. Žalovaný tedy jako podnikatel svým zaměstnancem dne [datum] sekal trávu na veřejném prostranství pro [právnická osoba] Během provádění této činnosti došlo k odmrštění neznámého předmětu, nejspíše kamene, od žacího stroje, který na vzdálenost 8, 4 m až 12 m zasáhl žalobkyni, která se blížila k místu pohybu žacího stroje. Žalovaný seznámil svého zaměstnance před nástupem do práce s nebezpečími spojenými s provozem žacího stroje, mezi nimi s možností, že se od něj odmrští předmět a zasáhne jinou osobou, jakož i s opatřeními, jimiž měl vzniku takového nebezpečí předcházet, zejména odklizením předmětů, které by mohly sečení překážet, z plochy určené pro pohyb žacího stroje a vyloučením jiných osob a zvířat z nebezpečné blízkosti žacího stroje. Její velikost však neurčil výrobce použitého žacího stroje a ani žalovaný. V okolí sečené plochy žalovaný neosadil žádná znamení, která by vyznačovala zákaz vstupu jiným osobám.

19. Podle § 2894 odst. 1 o.z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

20. Podle § 2895 o.z. škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.

21. Podle § 2914 odst. 1 o.z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám.

22. Podle § 2924 o.z. kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

23. Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí podle § 2956 o.z. škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

24. Ke vzniku újmy na zdraví žalobkyně došlo žacím strojem jako věcí použitou při provozu závodu žalovaného. Třebaže se v trestním řízení soudním vedeném proti zaměstnanci žalovaného nepodařilo určit předmět odmrštěný žacím strojem, který zasáhl žalobkyni, nebylo o úrazovém ději pochyb potud, že právě od žacího stroje použitého při provozu závodu žalovaného tento – blíže nezjištěný – předmět odlétl a způsobil újmu na zdraví žalobkyně. Ostatně ani žalovaný skutkově netvrdí, že by snad v místě byl ještě jiný zdroj takového předmětu vedle žacího stroje.

25. Skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze totiž mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] 2014). Jinak vyjádřeno, nevyžaduje se zjištění pravdy v nějakém absolutním významu, naopak jde o vysokou pravděpodobnost rozhodných skutečností blížící se hranici praktické jistoty ([příjmení], K. a kol. – Občanský soudní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 460 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3459/2013).

26. V projednávané věci sice chybí zjištění, jaký předmět žací stroj odmrštil, avšak lze bez rozumné pochybnosti uzavřít, že jeho zdrojem byl právě použitý žací stroj. To vyplývá jak z vlastních záznamů žalovaného, tak z výpovědi jeho zaměstnance. K zásahu žalobkyně došlo bezprostředně poté, co se ocitla v blízkosti žacího stroje v provozu. Ani výsledky znaleckého zkoumání v trestním řízení vedeném proti zaměstnanci žalovaného nepřipouštějí možnost, že by zdrojem odmrštěného předmětu bylo něco jiného než právě provozovaný žací stroj. I bez skutkového zjištění o druhu a vlastnostech odmrštěného předmětu tedy panuje praktická jistota o tom, že původcem jeho odmrštění byl provozovaný žací stroj, a to v míře, jaká vylučuje rozumnou pochybnost.

27. Provozovatel závodu odpovídá za škodu z jeho provozu bez zřetele na zavinění. Jde o prostou objektivní odpovědnost s možností jejího zproštění, prokáže-li škůdce skutečnosti, které vystihují zákonný důvod zproštění této odpovědnosti. Naproti trestní odpovědnost je vybudována na zásadě odpovědnosti za zavinění. Odtud vyplývá, že výsledek trestního řízení soudního vedeného proti zaměstnanci žalovaného, kterého žalovaný použil při své provozní činnosti, je bez významu pro úsudek, zda žalovaný odpovídá za škodu z provozu svého závodu. Ani zproštění zaměstnance žalovaného obžaloby proto samo o sobě odpovědnost žalovaného za škodu nevylučuje.

28. U prosté provozní činnosti se předpokládá, že hrozbě vzniku škody lze čelit; zákon vyžaduje vynaložení veškeré péče, tj. přijetí všech možných a dostupných opatření, aby škoda nevznikla. Tento požadavek je víceméně objektivní a představuje měřítko řádného provozovatele, a to z pohledu rozumného přístupu jak k obvyklým postupům, tak k individuálním poměrům každého konkrétního případu ([příjmení], P. in Švestka, J., [příjmení], J., [příjmení], J. a kol. – Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ [číslo] – [číslo], relativní majetková práva, 2. část). [obec]: Wolters Kluwer, 2014, k § [číslo]).

29. Druhá věta § 2924 o.z. je řazena mezi právní normy s relativně neurčitou hypotézou, která umožňuje soudům, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezily samy hypotézu právní normy z širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Ani plnění povinností vyplývajících z právních předpisů nemusí postačit ke zproštění odpovědnosti, nebylo-li učiněno vše, co se v souvislosti s provozem jeví jako racionální (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1802/2020).

30. O takový případ jde i v projednávané věci. Žádný z účastníků řízení skutkově netvrdil, že by snad příčinou odmrštění předmětu, který způsobil újmu na zdraví žalobkyně, byl nepříznivý technický stav nebo porucha žacího stroje, a takové skutkové zjištění v řízení nevyšlo ani jinak najevo. Nelze rovněž usoudit, že by žalovaný porušil při provozování závodu právní povinnost a že by její porušení vedlo k odmrštění předmětu, který zasáhl žalobkyni. Požadavek, aby provozovatel závodu učinil vše, co lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo, totiž překračuje požadavek na dobrý technický stav věci použité při provozu závodu a plnění právních povinností uložených jeho provozovateli.

31. Jak vyplývá z obsahu vnitřních předpisů vydaných žalovaným před vznikem škody, školení jeho zaměstnanců i obsahu návodu k obsluze žacího stroje, se kterým je seznámil, žalovaný počítal s tím, že provoz žacího stroje vyvolává nebezpečí odmrštění předmětu, který překáží sečení, a přijal opatření k přecházení tomuto nebezpečí, která spočívala zejména v odklizení takových předmětů z plochy určené k sečení, v zákazu pohybu osob a zvířat v okolí žacího stroje a zastavení jeho provozu, jestliže do prostoru kolem něj vstoupí. Jakkoli ani výrobce žacího stroje nestanovil bezpečnou vzdálenost od žacího stroje v provozu pro případ odmrštění předmětu, neznamená to, že se žalovaný mohl pouze spoléhat na ostatní přijatá opatření a zaměstnancům, kterými vykonával při provozu svého závodu činnost, jen obecně sdělit, že mají jiné osoby a zvířata z prostoru kolem žacího stroje vyloučit a v případě, že do něj přesto vstoupí, zastavit provoz žacího stroje.

32. Vždyť i zaměstnanec žalovaného [jméno] [příjmení] vypověděl v trestním řízení soudním, že bezpečná vzdálenost od žacího stroje během jeho provozu nebyla určena. Určení této vzdálenosti a osazení jejích hranic výstražnými znameními se zákazem vstupu přitom náleží k opatřením, která lze při předcházení vzniku škody způsobené odmrštěním předmětu od žacího stroje rozumně žádat. Takové opatření je přitom možné a dostupné. Ostatně i z protokolu o kontrole provedené inspekcí práce po vzniku škody vyplývá, že žalovaný později zamýšlel přikročit k osazení takových výstražných návěstí.

33. Jestliže však jimi okolí místa, na kterém svým zaměstnancem sekal trávu žacím strojem, neopatřil v době, kdy do něj vstoupila žalobkyně, nelze dobře uzavřít, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Přitom i žalovaný předpokládal v době po vzniku škody, že taková znamení osadí na vzdálenost patnácti metrů od sečené plochy, tedy vzdálenost větší, než v jaké odmrštěný předmět zasáhl žalobkyni.

34. Pro úplnost soud uvádí, že v projednávané věci nejde o odpovědnost za škodu způsobenou z provozu dopravních prostředků podle § 2927 o.z., protože žací stroj není dopravním prostředkem. Jeho pohyb totiž neslouží k přepravě osob ani nákladů, nýbrž podporuje dosažení jiného účelu.

35. Z potvrzení Úřadu práce České republiky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně byla od [datum] do [datum] vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. V období do [datum] jí úřad práce poskytoval podporu v nezaměstnanosti.

36. Z pracovní smlouvy, kterou žalobkyně jako zaměstnankyně uzavřela dne [datum] s [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], jako zaměstnavatelkou, soud zjistil, že jako druh práce ujednaly referent a jako den nástupu do práce [datum]. Žalobkyně měla práci vykonávat po stanovenou týdenní pracovní dobu v rozsahu 40 hodin týdně.

37. Ze mzdového výměru ze dne [datum] soud zjistil, že mzda žalobkyně činila 18 100 Kč měsíčně se základní sazbou prémie ve výši 89 %.

38. Z dopisu [právnická osoba] žalobkyni ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] odstoupila od uzavřené pracovní smlouvy, protože žalobkyně nenastoupila v ujednaný den práce a zaměstnavatelka se do jednoho týdne nedozvěděla o příčině.

39. Z rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] soud zjistil, že [ulice] správa sociálního zabezpečení přiznala žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, protože pracovní schopnost žalobkyně poklesla v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %.

40. Z potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že dočasná pracovní neschopnost žalobkyně trvala i v období od [datum] do [datum].

41. Z oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] soud zjistil, že dávka důchodového pojištění, jejíž je žalobkyně příjemkyní, od [datum] činila 5 994 Kč měsíčně.

42. Z oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] soud zjistil, že dávka důchodového pojištění, jejíž je žalobkyně příjemkyní, od [datum] činila 6 507 Kč měsíčně.

43. Z pracovní smlouvy, kterou žalobkyně jako zaměstnankyně uzavřela dne [datum] s [právnická osoba] jako zaměstnavatelkou, soud zjistil, že jako druh práce ujednaly pomocný administrativní zaměstnanec a jako den nástupu do práce [datum]. Žalobkyně měla práci vykonávat po stanovenou týdenní pracovní dobu v rozsahu 25 hodin týdně.

44. Ze mzdového výměru ze dne [datum] soud zjistil, že mzda žalobkyně činila 10 063 Kč měsíčně se základní sazbou prémie ve výši 10 %.

45. Z vyúčtování mzdy žalobkyně za období července 2020 soud zjistil, že žalobkyně dosáhla mzdy ve výši 10 862 Kč hrubého.

46. Z vyúčtování mzdy žalobkyně za období srpna 2020 soud zjistil, že žalobkyně dosáhla mzdy ve výši 11 565 Kč hrubého.

47. Z vyúčtování mzdy žalobkyně za období září 2020 soud zjistil, že žalobkyně dosáhla mzdy ve výši 10 658 Kč hrubého.

48. Z vyúčtování mzdy žalobkyně za období října 2020 soud zjistil, že žalobkyně dosáhla mzdy ve výši 11 065 Kč hrubého.

49. Z vyúčtování mzdy žalobkyně za období listopadu 2020 soud zjistil, že žalobkyně dosáhla mzdy ve výši 17 761 Kč hrubého.

50. Z vyúčtování mzdy žalobkyně za období prosince 2020 soud zjistil, že žalobkyně dosáhla mzdy ve výši 11 759 Kč hrubého.

51. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že právo na základní sazbu prémie vzniká zaměstnanci v plné výši. K jejímu snížení může dojít jen následkem porušování povinností vztahujících se k práci, kterou zaměstnanec vykonává. Totéž soud zjistil z prémiového řádu ze dne [datum].

52. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně by dosáhla mzdy ve výši 450 702 Kč hrubého v období roku 2019 a ve výši 457 920 Kč hrubého v roce 2020, kdyby vykonávala práci referentky ujednanou v pracovní smlouvě uzavřené dne [datum].

53. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná skutková tvrzení účastníků řízení, že vedlejší účastnice na straně žalovaného vyplatila žalobkyni peněžitý důchod ve výši 7 536 Kč měsíčně za období od [datum] do [datum] a ve výši 7 726 Kč měsíčně za období od [datum] do [datum].

54. Z dopisu zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení 262 104 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku za období roku 2019, 166 281 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku za období od [datum] do [datum] a 41 584 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku za období od [datum] do [datum], a to do patnácti dnů od doručení této výzvy. Tuto výzvu zástupkyně žalobkyně doručila žalovanému dne [datum], jak soud zjistil z dodejky.

55. Z dopisu zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení 83 168 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku za období od [datum] do [datum], a to do patnácti dnů od doručení této výzvy. Tuto výzvu zástupkyně žalobkyně doručila žalovanému dne [datum], jak soud zjistil z dodejky.

56. Z dopisů zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupkyně žalobkyně odeslala žalovanému téhož dne, jak soud zjistil z dodejky.

57. Žalobkyně byla v době vzniku škody evidována jako uchazečka o zaměstnání. Před vznikem škody však uzavřela pracovní smlouvu, na jejímž základě měla vykonávat od [datum] práci referentky za mzdu ve výši 18 100 Kč měsíčně se základní sazbou prémie ve výši 89 %. Do práce však v důsledku vzniku újmy zdraví nenastoupila, a zaměstnavatel proto od uzavřené pracovní smlouvy odstoupil. Odstoupení od pracovní smlouvy přitom náleží v oboru pracovního práva k dovoleným právním jednáním (§ 34 odst. 3 a 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů). Jestliže se žalobkyně nedomáhala určení neplatnosti odstoupení zaměstnavatele od pracovní smlouvy, je bez významu, zda toto odstoupení bylo platné, zejména zda se zaměstnavatel o důvodu, pro který žalobkyně v ujednaný den nenastoupila do práce, dozvěděl dříve, než od pracovní smlouvy odstoupil. Pro úsudek o pohledávce, kterou žalobkyně uplatňuje v projednávané věci vůči žalovanému, je mimoto určující zjištění, že v důsledku újmy na zdraví nemohla (nemůže) vykonávat druh práce ujednaný v pracovní smlouvě ze dne [datum], nikoli právní důvod skončení pracovního poměru založeného pracovní smlouvou, kterou žalobkyně uzavřela dne [datum].

58. Dočasná pracovní neschopnost žalobkyně trvala do [datum] [ulice] správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne [datum] žalobkyni přiznala invalidní důchod, jehož výše činila 5 994 Kč měsíčně v roce 2019 a 6 507 Kč měsíčně v roce 2020. Od [datum] žalobkyně vykonává práci jako pomocná administrativní zaměstnankyně za mzdu, která dosáhla 10 862 Kč až 17 761 Kč hrubého měsíčně v období od července do prosince 2020. [ulice] účastnice na straně žalovaného vyplatila žalobkyni peněžitý důchod ve výši 7 536 Kč měsíčně za období od [datum] do [datum] a ve výši 7 726 Kč měsíčně za období od [datum] do [datum].

59. Ze záznamu o školení vedoucích zaměstnanců o bezpečnosti práce ze dne [datum], z knihy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ani ze záznamu o vstupním školení zaměstnance [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc. Žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc soud nezískal ani z protokolu o výslechu svědka ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] v řízení vedeném soudem pod sp. zn. 10 C 94/2020, protože žalovaný i vedlejší účastnice řízení na straně žalovaného popřeli pravdivost jeho výpovědi.

60. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu záznamem o zahájení úkonů trestního řízení ze dne [datum], vyrozuměními vedlejší účastnice na straně žalovaného ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], dopisem vedlejší účastnice na straně žalovaného žalobkyni s přehledem plnění vyplacených za období od [datum] do [datum], znaleckým posudkem o výši náhrady za ztrátu na výdělku, znaleckým posudkem o průběhu úrazového děje a o bezpečné vzdálenosti, znaleckým posudkem o pravosti podpisů na listinách, kterých se dovolává žalovaný, lékařskou zprávou ze dne [datum] a návrh žalovaného na provedení důkazu výslechem žalobkyně a svědků ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], znaleckým posudkem o průběhu úrazového děje, dohodou o provedení práce ze dne [datum], osvědčením ze dne [datum], sdělením dovozce, opakovaným sdělením [právnická osoba], dokumentací žacího stroje, deníkem kontrol ploch a provozním deníkem stroje, protože šlo o důkazní prostředky, jejichž provedení by bylo nadbytečné se zřetelem k tomu, že již provedené důkazy ustavují skutkový děj v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci.

61. Podle § 2962 odst. 1 o.z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

62. Podle § 2963 odst. 1 o.z. po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě, nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu podle jiného právního předpisu. Dojde-li ublížením na zdraví k dlouhodobému zvýšení potřeb poškozeného, stanoví se výše peněžitého důchodu i vzhledem k těmto potřebám.

63. Podle § 2963 odst. 2 věta druhá o.z. při stanovení výše peněžitého důchodu se přihlédne i ke zvyšování výdělků v daném oboru, jakož i k pravděpodobnému růstu výdělku poškozeného podle rozumného očekávání.

64. Východiskem je průměrný výdělek poškozeného. Občanský zákoník nevymezuje, jakým výpočtem se k průměrnému výdělku dospěje. Nařízení vlády [číslo] Sb., které tuto problematiku do [datum] regulovalo, je zrušeno (srov. § [číslo] bod 214) – průměrným výdělkem se rozuměl průměrný výdělek zjišťovaný podle zvláštního zákona pro pracovněprávní účely (tím se od [datum] stal zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, konkrétně jeho § 351 a násl.), a pokud nebylo možné průměrný výdělek takto zjistit, přikazovalo nařízení vycházet při jeho určení z okolností každého jednotlivého případu, zejména z daňového přiznání. I bez tohoto nařízení lze i nadále při určování průměrného výdělku postupovat obdobně. U poškozených, kteří vykonávali závislou práci v pracovním poměru či na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr, se průměrný výdělek určí dle zákoníku práce (v zájmu bezrozpornosti právního řádu) ([příjmení], P. in [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo], marg. [číslo]).

65. Tento průměrný výdělek se ovšem oproti očekávání žalobkyně nezvyšuje podle právních předpisů o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, protože v projednávané věci nejde o náhradu újmy na zdraví způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se namísto toho přihlédne ke zvyšování výdělků v oboru činnosti poškozeného a pravděpodobnému růstu výdělku poškozeného podle rozumného očekávání. Soud potud vzdal v úvahu vývoj výše průměrného výdělku jiné zaměstnankyně téhož zaměstnavatele, která v letech 2019 a 2020 vykonávala stejnou práci, jakou by byla vykonávala žalobkyně nebýt újmy na jejím zdraví. Vývoj této mzdy jednak vyjadřuje rozumné očekávání, jak by se byla vyvíjela mzda žalobkyně, jednak zohledňuje i zvyšování výdělků v oboru činnosti žalobkyně.

66. Podle § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

67. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

68. Není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je podle § 354 odst. 1 zákoníku práce rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

69. Podle § 354 odst. 2 zákoníku práce průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

70. Jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se podle § 355 odst. 1 zákoníku práce pravděpodobný výdělek.

71. Podle § 355 odst. 2 zákoníku práce pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

72. Podle § 356 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek.

73. Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se podle § 356 odst. 2 zákoníku práce průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365, 25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4, 348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

74. Jak vyplývá ze mzdového listu zaměstnankyně [jméno] [příjmení] za období roku 2017, která vykonávala stejnou práci (práci stejné hodnoty), jakou měla na základě pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] vykonávat žalobkyně, průměrný hodinový výdělek této zaměstnankyně za období druhého čtvrtletí roku 2017 činil 188, 85 Kč hrubého (102 733 Kč/544 hod. a průměrný měsíční výdělek 32 845 Kč hrubého (188, 85 Kč, 348). Celkový příjem žalobkyně by tak za období roku 2019 dosáhl částky ve výši 394 140 Kč (12* 32 845 Kč) hrubého. Od této částky je třeba odečíst vyplacené dávky důchodového pojištění v celkové výši 71 928 Kč (12* 5 994 Kč) a peněžitý důchod, který žalobkyni vyplatila vedlejší účastnice na straně žalovaného, v celkové výši 90 432 Kč (12* 7 536 Kč). Výše náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobkyně za období roku 2019 tak činí 231 780 Kč (394 410 Kč – 71 928 Kč – 90 432 Kč).

75. Za období od [datum] do [datum] by celkový příjem žalobkyně dosáhl částky ve výši 164 225 Kč (5* 32 845 Kč) hrubého. Od této částky je třeba odečíst vyplacené dávky důchodového pojištění v celkové výši 32 535 Kč (5* 6 507 Kč) a peněžitý důchod, který žalobkyni vyplatila vedlejší účastnice na straně žalovaného, v celkové výši 38 630 Kč (5* 7 726 Kč). Výše náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobkyně za období od [datum] do [datum] tak činí 93 060 Kč (164 225 Kč – 32 535 Kč – 38 630 Kč).

76. Za období od [datum] do [datum] by celkový příjem žalobkyně dosáhl částky ve výši 29 823 Kč hrubého (32 845 Kč – 2*8*188, 85 Kč). Od této částky je třeba odečíst poměrnou část vyplacené dávky důchodového pojištění ve výši 5 639 Kč (6 507 Kč/30) a poměrnou část peněžitého důchodu, který žalobkyni vyplatila vedlejší účastnice na straně žalovaného, ve výši 6 696 Kč (7 726 Kč/30). Výše náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobkyně za období od [datum] do [datum] tak činí 17 488 Kč (29 823 Kč – 5 639 Kč – 7 726 Kč).

77. Žalobkyni proto za období od [datum] do [datum] přísluší na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobkyně celkem 342 328 Kč (231 780 Kč + 93 060 Kč + 17 488 Kč).

78. Jak vyplývá ze mzdového listu zaměstnankyně [jméno] [příjmení] za období roku 2020, která vykonávala stejnou práci (práci stejné hodnoty), jakou měla na základě pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] vykonávat žalobkyně, průměrný hodinový výdělek této zaměstnankyně za období prvního čtvrtletí roku 2020 činil 220, 15 Kč hrubého (71 550 Kč/325 hod.).

79. Jak vyplývá ze mzdového listu zaměstnankyně [jméno] [příjmení] za období roku 2019, která vykonávala stejnou práci (práci stejné hodnoty), jakou na základě pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] vykonává žalobkyně, průměrný hodinový výdělek této zaměstnankyně za období čtvrtého čtvrtletí roku 2019 činil 138, 91 Kč hrubého (39 033 Kč/281 hod.) Tento průměrný výdělek je třeba zároveň považovat za průměrný pravděpodobný výdělek žalobkyně, jehož by byla dosáhla, kdyby byla vykonávala práci ujednanou na základě pracovní smlouvy uzavřené dne [datum], již v období od [datum] do [datum].

80. Za období od [datum] do [datum], tj. po skončení pracovní neschopnosti žalobkyně a před jejím nástupem do práce, by tak žalobkyně dosáhla výdělku ve výši 3 522 Kč (2*8*220, 15 Kč). Od této částky je třeba odečíst výdělek, jehož by byla žalobkyně dosáhla, kdyby byla vykonávala práci již v období od [datum] do [datum], ve výši 1 389 Kč (2*5*138, 91 Kč), poměrnou část vyplacené dávky důchodového pojištění ve výši 868 Kč (6 507 Kč/30) a poměrnou část peněžitého důchodu, který žalobkyni vyplatila vedlejší účastnice na straně žalovaného, ve výši 1 030 Kč (7 726 Kč/30). Výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobkyně za období od [datum] do [datum] tak činí 235 Kč (3 522 Kč – 1 389 Kč – 868 Kč – 1 030 Kč).

81. Jak vyplývá ze mzdového listu zaměstnankyně [jméno] [příjmení] za období roku 2020, která vykonávala stejnou práci (práci stejné hodnoty), jakou měla na základě pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] vykonávat žalobkyně, průměrný hodinový výdělek této zaměstnankyně za období druhého čtvrtletí roku 2020 činil 228, 40 Kč hrubého (69 663 Kč/305 hod.) a průměrný měsíční výdělek této zaměstnankyně – při stanovené týdenní pracovní době v rozsahu čtyřiceti hodin – by činil 39 723 Kč hrubého (228, 40 Kč 4, 348).

82. Jak vyplývá ze mzdového listu zaměstnankyně [jméno] [příjmení] za období roku 2019, která vykonávala stejnou práci (práci stejné hodnoty), jakou na základě pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] vykonává žalobkyně, průměrný hodinový výdělek této zaměstnankyně za období čtvrtého čtvrtletí roku 2019 činil 138, 91 Kč hrubého (39 033 Kč/281 hod.) a průměrný měsíční výdělek 15 100 Kč hrubého (138, 91 Kč, 348). Tento průměrný výdělek je třeba zároveň považovat za průměrný pravděpodobný výdělek žalobkyně za období druhého čtvrtletí roku 2020.

83. Celkový příjem žalobkyně by tak za období od července do září 2020 dosáhl částky ve výši 119 169 Kč (3* 39 723 Kč) hrubého. Od této částky je třeba odečíst trojnásobek pravděpodobného průměrného výdělku žalobkyně pro uvedené období, tj. 45 300 Kč, vyplacené dávky důchodového pojištění v celkové výši 19 521 Kč (3* 6 507 Kč) a peněžitý důchod, který žalobkyni vyplatila vedlejší účastnice na straně žalovaného, v celkové výši 23 178 Kč (3* 7 726 Kč). Výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobkyně za období od [datum] do [datum] tak činí 31 170 Kč.

84. Jak vyplývá ze mzdového listu zaměstnankyně [jméno] [příjmení] za období roku 2020, která vykonávala stejnou práci (práci stejné hodnoty), jakou měla na základě pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] vykonávat žalobkyně, průměrný hodinový výdělek této zaměstnankyně za období třetího čtvrtletí roku 2020 činil 216, 93 Kč hrubého (57 486 Kč/265 hod.) a průměrný měsíční výdělek této zaměstnankyně – při stanovené týdenní pracovní době v rozsahu čtyřiceti hodin – by činil 37 728 Kč hrubého (216, 93 Kč 4, 348).

85. Jak vyplývá z vyúčtování mzdy žalobkyně za období od [datum] do [datum], průměrný hodinový výdělek žalobkyně za období třetího čtvrtletí roku 2020 činil 109, 21 Kč hrubého (26 756 Kč/245 hod.) a průměrný měsíční výdělek 11 871 Kč hrubého (109, 21 Kč 4, 348).

86. Celkový příjem žalobkyně by tak za období od října do prosince 2020 dosáhl částky ve výši 113 184 Kč (3* 37 728 Kč) hrubého. Od této částky je třeba odečíst trojnásobek průměrného výdělku žalobkyně pro uvedené období, tj. 35 613 Kč, vyplacené dávky důchodového pojištění v celkové výši 19 521 Kč (3* 6 507 Kč) a peněžitý důchod, který žalobkyni vyplatila vedlejší účastnice na straně žalovaného, v celkové výši 23 178 Kč (3* 7 726 Kč). Výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobkyně za období od [datum] do [datum] tak činí 33 972 Kč.

87. Žalobkyni proto za období od [datum] do [datum] přísluší na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobkyně celkem 65 377 Kč (235 Kč + 31 170 Kč + 33 972 Kč).

88. Je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni celkem 407 705 Kč (342 328 Kč + 65 377 Kč) na jistině. Příslušenstvím těchto pohledávek žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení ve výši 8, 25 % p.a. z částky 407 705 Kč od [datum] do zaplacení (§ 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). Jejich splatnost se pojí s výzvami zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne [datum] a ze dne [datum] (§ 1958 odst. 2 o.z.). Za období před [datum] se žalobkyně po žalovaném úroku z prodlení nedomáhala a soud ani potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

89. Soud naopak žalobu zamítl, pokud se žalobkyně na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti domáhala částky převyšující 342 328 Kč, tj. co do žalobního požadavku na zaplacení 55 466 Kč (262 104 Kč + 135 690 Kč – 342 328 Kč), i pokud se žalobkyně na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobkyně domáhala částky převyšující 65 377 Kč, tj. co do žalobního požadavku na zaplacení 2 811 Kč (68 188 Kč – 65 377 Kč), celkem tedy co do 58 277 Kč (55 466 Kč + 2 811 Kč), s úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % p.a. z částky 54 880 Kč od [datum] do [datum] a z částky 58 277 Kč od [datum] do zaplacení. 90. [ulice] účastnice na straně žalovaného uplatnila skutkové tvrzení o tom, že žalobkyně v době pracovní neschopnosti, za kterou žádá náhradu za ztrátu na výdělku, byla příjemkyní dávek nemocenského pojištění, popřípadě že obdržela ze stejného důvodu náhradu mzdy, v rozporu s omezeními vyplývajícími z § 118b odst. 1 o.s.ř. až v závěrečném návrhu, a proto k nim soud nemohl přihlédnout. Mimoto v řízení vyšlo najevo, že žalobkyně již v době, kdy v důsledku škodné události utrpěla újmu na zdraví, byla uchazečkou o zaměstnání.

91. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

92. Žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 85 % a žalovaný v rozsahu 15 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 407 705 Kč s příslušenstvím, zatímco řízení v důsledku procesního zavinění žalobkyně zčásti zastavil a žalobu zamítl co do částky v celkové výši 71 569 Kč s příslušenstvím, a proto soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak přísluší vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 70 % Náklady řízení přitom činí celkem 67 929 Kč a sestávají z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši 92 697 Kč (dva úkony právní služby po 10 220 Kč při tarifní hodnotě 475 877 Kč, a to převzetí a příprava zastoupení a žaloba, jeden úkon právní služby po 5 110 Kč, a to výzvy k plnění ze dne [datum], tři úkony právní služby po 10 180 Kč při tarifní hodnotě 462 585 Kč, a to podání ze dne [datum] a ze dne [datum] a účast při jednání konaném dne [datum], jeden úkon právní služby po 10 180 Kč při tarifní hodnotě 465 982 Kč, a to účast při jednání konaném dne [datum], jeden úkon právní služby po 5 090 Kč při tarifní hodnotě 465 982 Kč, a to účast při vyhlášení rozsudku dne [datum], dále osm paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, celkem tedy 73 760 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 15 490 Kč, dále cestovné ve výši 2 847 Kč při třech cestách [obec] – [obec] a zpět dne [datum], dne [datum] a dne [datum] v délce po 140 km, průměrné spotřebě 5, 6 l [číslo] km a průměrné ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 37, 10 Kč za litr podle § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, a při náhradě za používání osobních silničních motorových vozidel ve výši 4, 70 Kč za kilometr jízdy podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a náhrada za promeškaný čas v rozsahu šesti půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč. Žalobkyni pak náleží náhrada jejich poměrné části ve výši 70 %, tj. 64 888 Kč.

93. Výzvy zástupkyně žalobce žalované ze dne [datum] soud považoval za jednoduchou výzvu k plnění, za niž náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, neboť neobsahuje žádný právní rozbor. Náklad na podání žalobkyně ze dne [datum] a ze dne [datum] soud nepovažuje za účelně vynaložený, neboť jimi žalobkyně změnila předmět řízení bez změny skutkového stavu. V dalším podání ze dne [datum] pak jen zopakovala, co uvedla již v podáních ze dne [datum] a ze dne [datum]. Na základě výzev žalobkyně žalovanému ze dne ze dne [datum] a ze dne [datum] teprve dospěly pohledávky, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, a proto nejde o výzvu k plnění podle § 142a odst. 1 o.s.ř. (shodně usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 23 Co 210/2013). Výzva k plnění má totiž poskytnout prodlévajícímu dlužníku ještě jednou příležitost k dobrovolnému splnění, než věřitel přistoupí k uplatnění pohledávky v řízení před soudem.

94. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] 2013).

95. Žalobkyně byla podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozen od soudního poplatku za řízení. Se zřetelem k tomu, že soud žalobě (zčásti) vyhověl, žalovaný ani vedlejší účastnice na straně žalovaného nemají vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení a od soudních poplatků nejsou osvobozeni, soud jim uložil, aby zaplatili soudní poplatek za řízení odpovídající výsledku řízení (§ 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích), a to ve výši 1 % z částky 407 705 Kč (§ 6 odst. 7 a položka 3 písm. a) přílohy zákona o soudních poplatcích). Výše soudního poplatku, který jsou žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného povinni společně a nerozdílně zaplatit státu, tedy činí 4 077 Kč.