19 C 87/2021- 185

Rubrum

Okresní soud v Tachově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ing. Patrika Kurze, Ph.D. a přísedících Stanislavy Janochové a Mgr. Jaroslava Pokorného ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 394 878 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 394 878 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 394 878 Kč od 14. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 129 935,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou k Okresnímu soudu v Tachově dne [datum] rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 394 878 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2013 jako výpočetní technik, se dnem nástupu do zaměstnání 1. 10. 2013. Předmětný pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Dne 12. 9. 2019 žalovaný žalobce bezdůvodně vykázal ze zaměstnání, když ho přinutil vzít si veškeré své osobní věci, vyklidit jím užívané prostory a odevzdat klíče, čip a veškeré pracovní pomůcky. Žalovaný žalobce osobně vyprovodil až ven a výslovně mu zakázal přístup do firmy. Následně pak žalovaný žalobci v pátek dne 4. 10. 2019 doručil dopis datovaný dnem 3. 10. 2019, kterým z důvodu údajného hrubého porušení pracovních povinností pracovní poměr se žalobcem ruší dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobce ihned na tento dopis žalovaného reagoval, a to prostřednictvím zvoleného právního zástupce, když dopisem ze dne 7. 10. 2019 (nejbližší následující pracovní den) sdělil, že zrušení pracovního poměru považuje za neplatné, dle jeho názoru jeho pracovní poměr i nadále trvá a že žalobce trvá i na dalším zaměstnávání. Předmětný dopis byl žalovanému zaslán jak doporučeně poštou, tak i e-mailem (kdy bylo vykázáno doručení). Protože žalobce na zaslaný dopis nijak nereagoval, žalovaný žalobce kontaktoval následně ještě dopisem ze dne 17. 10. 2019 a 14. 11. 2019 Ani na tyto dopisy však nebylo nijak reagováno, byť žalobci byly doručeny. S ohledem na to, že žalovaný ani následně žalobci neumožnil výkon práce a nezměnil své stanovisko ohledně ukončení pracovního poměru žalobce, byl žalobce nucen podat žalobu, kterou se domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 3. 10. 2019 dané žalobci coby zaměstnanci žalovaným coby zaměstnavatelem je neplatné. O žalobě žalobce bylo pravomocně rozhodnuto, když rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve spojení s opravným usnesením Okresního soudu v Tachově ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], bylo žalobě žalobce vyhověno a bylo tedy určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 3. 10. 2019 dané žalobci coby zaměstnanci žalovaným coby zaměstnavatelem je neplatné. I s přihlédnutím k těmto pravomocným rozhodnutím je nepochybné, že pracovní poměr žalobce u žalovaného i nadále trvá. Bohužel však žalobci není žalovaným poskytována žádná mzda a nebyla mu dosud uhrazena ani žádná náhrada mzdy, ačkoliv žalobce opakovaně písemně oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání. Dal-li však zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Tato záležitost nebyla bohužel mimosoudně vyřešena. Nároky žalobce jakožto zaměstnance nebyly řádně uhrazeny především v období listopadu 2019 až prosince 2020, kdy mu ze strany žalovaného jakožto zaměstnavatele nebyla poskytnuta vůbec žádná mzda ani náhrada mzdy. Dále je nepochybné, že i za období září, kdy určitá částka byla ze strany žalovaného žalobci uhrazena, mu nebyly uhrazeny jeho nároky v plné výši, když mu mimo jiné byly protiprávně vykazovány absence apod. (u nichž i soud konstatoval, že za absence nemohou být považovány). Konkrétně v září 2019 dle výplatní pásky žalobce obdržel pouze mzdu ve výši 8.571 Kč hrubého, tj. 6.982 Kč čistého, správně však měl za září 2019 obdržet mzdu ve výši 32.842 Kč hrubého, tj. [číslo] čistého. Nároky žalobce za období 9/ 2019 až 12/ 2020 jsou vyčísleny v přehledné tabulce, na kterou žalobce odkazuje jako na součást svých žalobních tvrzení. Nedoplatky proto za toto období 9/ 2019 až 12/ 2020 činí 298.212 Kč (počítáno v čisté mzdě – měl obdržet 305.194 Kč, obdržel 6.982 Kč), resp. 386.307 Kč (počítáno v hrubé mzdě, měl obdržet 394.878 Kč, obdržel 8.571 Kč). Žalobce se žalovaným o úhradě jeho nároků jednal opakovaně ústně, ale k vyřešení věci nedošlo. O zaplacení těchto nároků žalobce žalovaného vyzval předžalobní upomínkou ze dne 6. 1. 2021, když však ani na jejím základě k zaplacení nedošlo.

2. Žalovaný ve svém odůvodnění odporu ze dne 9. 3. 2021 uvedl, že si je vědom skutečnosti, že Okresní soud v Tachově rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 3. 10. 2020 je neplatné. V návaznosti na tato rozhodnutí se žalovaný pokusil s žalobcem dohodnout na mzdových nárocích, ovšem bezúspěšně. Vzhledem k tomu, že žalobce požaduje náhradu mzdy za období delší než 6 měsíců, navrhuje žalobce v souladu s ustanovením § 69 odst. 2 zákoníku práce, aby soud snížil povinnost zaměstnavatele k náhradě mzdy nebo platu v rozsahu přesahujícím právě období 6 měsíců. Žalobci totiž nic nebránilo, aby si zajistil jiné zaměstnání, zvláště v situaci, kdy zvláště v IT oboru je nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Žalovaný samozřejmě neví, zda žalobce pracoval či nikoliv, ovšem jak je výše uvedeno, tak v tomto směru s ohledem na praxi a pozici, kterou žalobce vykonával u žalovaného, jistě nebyl problém zajistit si jiné, kvalifikované, pracovní uplatnění. Nehledě na tuto skutečnost, tak žalovaný odkazuje na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Tachově č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ze kterého vyplývá, že po provedeném dokazování vyplynulo, že„ žalobce i žalovaný zjevně neměli v úmyslu, aby pracovní poměr mezi nimi nadále pokračoval, neboť žalobce i žalovaný předložili druhé straně svůj návrh dohody o ukončení pracovního poměru. Bylo vůlí obou stran pracovní poměr ukončit i po formální stránce, tzv. vyřešit papíry, nicméně neshodli se na podmínkách skončení pracovního poměru ve vztahu k nároku na náhradu mzdy, odstupné či náhradu škody, za níž žalobce jakožto zaměstnanec měl odpovídat.“ Soud tak zjistil, že ani žalobce neměl zájem na zachování pracovního poměru s žalovaným a z tohoto lze předpokládat, že měl již zajištěný jiný pracovní poměr. Jde-li o žalovaný mzdový nárok odpovídající náhradě mzdy za 6 měsíců vč. příslušenství a nákladů řízení, tak tyto žalovaný započetl na nároky, které evidoval vůči žalobci z titulu porušení pracovních povinností. S ohledem na tuto skutečnost považuje žalovaný nárok žalobce k uplatnění této žalobě nejméně v rozsahu za mzdových nároků 6 měsíců, zákonného úroku z prodlení z této částky a náhrady nákladů řízení, za zaniklý. Žalovaný proto navrhuje, aby soud po provedeném dokazování žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 18. 3. 2021 uvedl, že se v návaznosti na rozhodnutí soudů o tom, že okamžité ukončení pracovního poměru žalobce je neplatné, pokusil dohodnout, avšak neúspěšně. Toto žalobce potvrzuje, avšak byl to vždy pouze žalobce, který daná jednání inicioval a chtěl věc mimosoudně vyřešit. Žalovaný však většinou na snahy o jednání nereagoval a k dohodě stran tak nedošlo. Pokud dále žalovaný navrhuje, aby soud snížil povinnost žalovaného jakožto zaměstnavatele k náhradě mzdy za období přesahující 6 měsíců, pak tento návrh žalovaného považuje žalobce za nedůvodný. Tvrzení žalovaného jsou zcela nepřesná a v žádném případě zde neexistuje důvod, proč by žalobci neměla být náhrada mzdy přiznána za celé období trvání pracovního poměru. Žalovaný konečně žalobu považuje za nedůvodnou prý proto, že mzdový nárok odpovídající náhradě mzdy za 6 měsíců včetně příslušenství a nákladů řízení pak započetl na nároky, které prý žalovaný za žalobcem evidoval z titulu porušení pracovních povinností. K tomuto žalobce sděluje, že předmětný zápočet považuje za neoprávněný a neopodstatněný, když o tomto žalovaného vyrozuměl. Předně je zřejmé, že žalovaný údajně dle vlastního tvrzení eviduje za žalobcem pohledávku v tvrzené výši 121.105,88 Kč z titulu údajného porušení pracovních povinností spočívající v domnělé nedbalosti při přebírání zboží, které měl žalobce jménem žalovaného objednat a převzat (chybějících 17 ks notebooků). Dále pak prý žalovaný za žalobcem eviduje dle svého tvrzení i další údajnou pohledávku ve výši 104.357,50 Kč též z titulu údajného porušení pracovních povinností spočívající v přijetí a vyřízení reklamace výměnou zboží, které nebylo žalovaným reklamujícímu prodáno, čím prý mělo dojít ke škodě. Žalobce ihned, jakmile žalovaný u něj údajnou škodu uplatnil, na tvrzení žalovaného reagoval a svoji odpovědnost za způsobenou škodu odmítl. Konkrétně první škodu způsobenou údajně dne 13. 5. 2019 žalovaný u žalobce uplatnil dopisem datovaným dnem 5. 2. 2021 doručeným žalobci až 16. 2. 2021, na což žalobce reagoval ihned dne 17. 2. 2021. Druhou škodu způsobenou údajně již dne 28. 3. 2019 a 16. 5. 2019 pak žalovaný u žalobce uplatnil dopisem datovaným dnem 19. 2. 2021, na což žalobce reagoval ihned dne 23. 2. 2021. Žalobce je totiž pevně přesvědčen o tom, že samotná tvrzení žalovaného o způsobené škodě jsou nepravdivá, odpovědnost žalobce zde není dán a nárok žalovaného na náhradu škody je tak v obou případech nedůvodný. Žalobce svoji odpovědnost za jakoukoliv údajnou škodu zcela odmítá, když navíc je zřejmé, že žalovaný pouze účelově hledá důvody, jak se vyhnout hrazení oprávněných náhrad mzdy žalobce. Bez ohledu na to však žalobce upozorňuje na to, že i samotné započtení, které bylo ze strany žalovaného provedeno přípisem ze dne 8. 3. 2021, který byl e-mailem žalobci doručen dne 9. 3. 2021, je neoprávněné i z důvodu právních vad. Žalobce namítá, že započtení údajných pohledávek žalovaného, i kdyby snad byly oprávněné (což je však v plném rozsahu sporováno) je stejně nepřípustné, a to již jen s ohledem na to, že se jedná o jednostranné započtení pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody vůči pohledávce zaměstnance na náhradu mzdy. Takovéto jednostranné započtení totiž není přípustné, i kdyby byly dodrženy zákonné limity vyplývající z ustanovení § 278 a 279 odst. 1 o. s. ř., neboť zaměstnavatel je oprávněn započítat svoji pohledávku na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na náhradu mzdy pouze a jen na základě dohody o srážkách ze mzdy. Taková dohoda však mezi stranami uzavřena ani sjednána nebyla. Žalobce i nadále setrvává na svých tvrzeních a je i nadále pevně přesvědčen o tom, že jeho žaloba je plně důvodná.

4. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 26. 4. 2021 uvedl, že žalobci byla dne 24. 4. 2021 doručena zásilka, v níž žalovaný žalobci zasílá dva vytýkací dopisy, a to dopis ze dne 31. 3. 2021 a ze dne 14. 4. 2021. Žalobce a žalovaný se totiž ani následně nedohodli na ukončení pracovního poměru žalobce u žalovaného, ten nadále trvá a žalovaný bohužel i nadále pokračuje v poměrně nevhodném a nátlakovém jednání vůči žalobci, patrně s cílem ukončit se žalovaným pracovním poměr tak, aniž by žalobci musel vyplatit i zákonné nároky související s ukončením pracovního poměru. Dne 30. 3. 2021 se žalobce na výzvu zaměstnavatele dostavil do zaměstnání. Byť žalovaný žalobci ještě před nástupem do práce e-mailem sděloval, že„ pracoviště bude to samé“, ve skutečnosti žalovaný žalobce zavedl na zcela jiné pracoviště, než na kterém žalobce naposledy práci vykonával. Ačkoliv žalobce v minulosti u žalovaného pracoval jako výpočetní technik v kolektivu ostatních zaměstnanců, v zařízené, vytopené a uklizené místnosti, kdy se zabýval zejména vyřizováním reklamací a dalšími obdobnými záležitostmi, byly mu nyní žalovaným schválně zadány jen zcela podřadné práce. Žalovaný také dne 30. 3. 2021 žalobci předal pracovní náplň, ačkoliv do té doby žádnou pracovní náplň žalobce ke své pracovní smlouvě neměl. Žalovaný také záměrně určil žalobci zcela jinak pracovní dobu, neboť byť žalobce původně měl pracovní dobu od 6 hod. do 14:30 hod., žalovaný nově stanovil, že žalobce bude mít pracovní dobu změněnou, a to od 11:00 hod. do 18:30 hod., ačkoliv i ostatní zaměstnanci chodí stále 6 hod. do 14:30 hod. Je tak zřejmé, že žalovaný se snaží žalobci výkon práce co nejvíce znesnadnit a znepříjemnit. Od 31. 3. 2021 je žalovaný v pracovní neschopnosti, což žalobce žalovanému ihned dne 31. 3. 2021 e-mailem sdělil (žalovanému měla být prostřednictvím lékaře zasláno i rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobce). Tato pracovní neschopnost žalobce i nadále trvá. Dopisem ze dne 31. 3. 2021 doručeným dne 24. 4. 2021 žalovaný žalobci vytýká, že dne 30. 3. 2021 se údajně dopustil méně závažného porušení pracovních povinností, když na pracovišti nevytřel na konci jeho pracovní směny tak, jak mu prý ukládá pracovní náplň. Dopisem ze dne 14. 4. 2021 doručeným dne 24. 4. 2021 pak žalovaný žalobci vytýká, že dne 6. 4. 2021 porušil povinnosti vyplývající z pracovněprávních předpisů tím, že pokud byla provedena kontrola zaměstnance v pracovní neschopnosti, pak v čase kontroly nebyl žalobce v místě pobytu, což je dokládáno protokolem ze dne 6. 3. 2021. Žalobce k těmto dopisům uvádí, že s jejich obsahem v žádném případě nesouhlasí, neboť se žádného porušení svých povinností, a to ani vytčených, nedopustil. Pokud je žalobci vytýkáno nevytření na konci směny dne 30. 3. 2021, pak předně se jednalo o první možný den, kdy snad mohl být úklid proveden a navíc žalobce poukazuje na to, že k provedení úklidu neměl vůbec vytvořeny podmínky a potřebné vybavení. Prostor, který byl žalobci určen jako provizorní pracoviště, byl výrazně špinavý, plný materiálu a nepotřebných věcí a evidentně dlouho neuklízený. Žalobce zde měl k dispozici pouze mop a kbelík, když ani neměl možnost si do kbelíku napustit vodu, neboť na záchodě, kam měl na rozdíl od ostatních prostor přístup, nebylo možné vodu napustit. Žalobce neměl k dispozici ani žádné jiné úklidové prostředky, ani žádný přípravek na mytí podlah, apod. Ve firmě v době, kdy žalobce končil a měl úklid provádět, také již nikdo nebyl, aby žalobce mohl s kýmkoliv nemožnost úklidu dne 30. 3. 2021 dořešit. Navíc je otázkou, zda takovýto úklid, který by s ohledem na zanedbaný stav prostor musel být velkého rozsahu, má být skutečně pracovní náplní zaměstnance pracujícího jako výpočetní technik. Pokud je žalobci vytýkána nepřítomnost v místě pobytu v době pracovní neschopnosti dne 6. 4. 2021, tak předně je toto dokládáno protokolem detektivní agentury datovaným o celý měsíc dříve. Je tedy otázkou, kdy kontrola byla vlastně provedena, protože ani v dopisu zaměstnavatele není tento zřejmý rozpor vysvětlen. Jestliže se však žalovaný má vyjádřit ke dni 6. 4. 2021, pak upozorňuje, že v době od 8:00 hod. do 14:00 hod. měl lékařem povolené vycházky, což je v rozhodnutí o pracovní neschopnosti výslovně deklarováno.

5. Z provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Z rozsudku Okresního soudu v Tachově č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Tachově č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že bylo tímto rozsudkem rozhodnuto tak, že se určuje, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 3. 10. 2019, dané žalobci coby zaměstnanci žalovaným coby zaměstnavatelem, je neplatné. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyplývá, že byl uvedený rozsudek soudu I. stupně potvrzen.

6. Z výzvy ze dne 7. 10. 2019 vyplývá, že žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně vyzval žalovaného, aby mimosoudně řešili situaci, kdy žalobce trvá na dalším zaměstnávání.

7. Z výzvy žalobce žalovanému ze dne 6. 1. 2021 vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného, aby mu uhradil závazky, které má vůči žalobci, neboť pracovní poměr i nadále trvá, avšak žalobci není poskytována mzda ani žádná náhrada mzdy.

8. Z výplatních pásek za měsíc září 2019 a říjen 2019 bylo zjištěno, že za měsíc září 2019 byla na účet žalobce vyplacena mzda ve výši 6 982 Kč za 72 odpracovaných hodin. Za měsíc říjen 2019 byla vyplacena za nevybranou dovolenou ve výměře 172 hodin žalobci na účet mzda ve výši 21 120 Kč. Z výplatní pásky vyhotovené žalovaným (zaměstnavatelem) za měsíc září 2019 je dále patrná průměrná hodinová mzda ve výši 252,81 Kč. Z výplatní pásky vyhotovené žalovaným (zaměstnavatelem) za měsíc říjen 2019 je dále patrná průměrná hodinová mzda ve výši 137,97 Kč.

9. Z výplatních listů za měsíce září 2019 až prosinec 2020 bylo zjištěno, jaký by byl výpočet mzdy / mzda za daný měsíc za který žalobce požaduje náhradu mzdy. Dle tvrzení žalobce byly předmětné mzdové listy vyhotoveny daňovou poradkyní. Toto žalovaný nerozporoval.

10. Z dopisu žalovaného ze dne 5. 2. 2021 adresovaného žalobci vyplývá, že žalovaný uplatňuje po žalobci náhradu škody ve výši 4 675 EUR za škodu, která vznikla žalovanému coby zaměstnavateli při objednávce ze dne 13. 5. 2019, kdy došlo ke ztrátě 14 kusů notebooků.

11. Z dopisu žalobce ze dne 17. 2. 2021 adresovanému žalovanému vyplývá, že žalobce odmítá předmětný nárok žalovaného na náhradu škody, kdy tento považuje za zcela neoprávněný.

12. Z předžalobní výzvy žalovaného ze dne 19. 2. 2021 adresované žalobci vyplývá, že žalovaný vyzval žalobce k náhradě škody ve výši 104 357,50 Kč, která vznikla dle žalovaného tím, že žalobce z hrubé nedbalosti poskytl v rámci reklamací výměnu nových grafických karet, aniž by u klientů ověřil, zda tyto byly zakoupeny u žalovaného.

13. Z dopisu žalobce ze dne 23. 2. 2021 adresovaného žalovanému vyplývá, že žalobce odmítá i tento nárok žalovaného, považuje jej za zcela neoprávněný.

14. Z listiny započtení vzájemných pohledávek ze dne 8. 3. 2021, kterou vyhotovil žalovaný, vyplývá, že žalovaný specifikoval pohledávky účastníků tak, že žalobce uplatňuje po žalovaném mzdový nárok za období od 09/ 2019 až 12/ 2020 v celkové výši 394 878 Kč a žalovaný naopak uplatňuje po žalobci pohledávku jako náhradu škody za ztracené notebooky ve výši 4 675 EUR (tj. 121 105,88 Kč) a pohledávku ve výši 104 357,50 Kč za škodu vzniklou při reklamaci grafických karet. Žalovaný jednostranně provedl započtení těchto pohledávek.

15. Z podací stvrzenky založené na č. l. 77 soudního spisu vyplývá, že žalovaný zaslal listinu započtení vzájemných pohledávek žalobci dne 8. 3. 2021.

16. Z přehledové tabulky založené na č. l. 33 soudního spisu vyplývá, jaké částky hrubé a čisté mzdy požaduje žalobce po žalovaném jako mzdový nárok za období 09/ 2019 až 12/ 2020 (kdy tyto vyplývají z výše uvedených mzdových listů). Z této tabulky vyplývá, že žalobce požaduje za uvedené období hrubou mzdu ve výši 394 878 Kč, což představuje čistou mzdu ve výši 305 194 Kč.

17. Z potvrzení Úřadu práce ČR, Kontaktní pracoviště [obec], ze dne 16. 6. 2021 vyplývá, že v období od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2020 na pozici výpočetní technik, specialista IT nebylo vedeno žádné volné pracovní místo.

18. Ze zprávy [právnická osoba] – [jméno] [příjmení] ze dne 18. 6. 2021 vyplývá, že v době 08 – 12/ 2019 nabízela tato společnost pracovní pozici pro vyškolené techniky v jejich oboru, a to jak na dobu neurčitou tak i na dobu určitou.

19. Ze zprávy [právnická osoba] s.r.o. (bez uvedení data vystavení) vyplývá, že tato společnost v době 07 – 12/ 2019 a 01 – 03/ 2020 nabízela pracovní pozici pro montážního výjezdového IT technika senior, na dobu neurčitou.

20. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] ze dne 17. 6. 2021 vyplývá, že tato společnost nabízela v měsících 09, 10, 11 a 12 roku 2019 pracovní místo na pozici IT technik – IT specialista s praxí. Pracovní poměr byl nabízen na dobu neurčitou.

21. Při ústním jednání konaném dne 15. 6. 2021 žalovaný uvedl, že září by se nemělo započítávat do náhrady mzdy, neboť náhrada mzdy počíná běžet až od následujícího dne po doručení trvání na zaměstnávání. Žalovaný dále uvedl, že setrvává na započtení pohledávky, trvá na svém stanovisku. Žalovaný dále uvedl ke svému návrhu na moderaci náhrady mzdy po 6 měsících s odkazem na § 69 odst. 2 zákoníku práce a s odkazem na stanovisko NS ČR Cpjn 4/2004, publikované R 85/2004, že tento odůvodňuje tím, že pracovníků v regionu v oboru IT je nedostatek a žalobce si tak mohl zajistit odpovídající práci ve své odbornosti ve svém regionu.

22. Při ústním jednání konaném dne 15. 6. 2021 žalobce uvedl, že co se týče září, i oba soudy konstatovaly, že se nejednalo o absenci v zaměstnání, ale o překážku na straně zaměstnavatele. Žalobci by tak měla náležet náhrada mzdy i za toto období. Žalobce na okamžité zrušení pracovního poměru reagoval neprodleně. Žalobce dále uvedl, že neuznává započtené nároky žalovaným, neboť započtení proběhlo jednostranně, kdy žalobce opakovaně rozporoval předmětný nárok a jeho započtení. Dále nebyla ani sjednána dohoda o srážkách ze mzdy. Žalobce dále uvedl, že sháněl práci, je výpočetní technik, nikoliv IT specialista, ale pokud by měl hledat práci na dobu určitou, je to nereálné s tím, že trval na dalším zaměstnávání u žalovaného. Navíc v době covidu je situace na trhu práce opět výrazně těžší a složitější. Práci hledal, ale nepodařilo se mu ji najít.

23. Při ústním jednání konaném dne 19. 10. 2021 žalobce uvedl, že zprávy [právnická osoba] – [jméno] [příjmení], [právnická osoba] a [právnická osoba] neodráží faktickou skutečnost a že byly účelově vyhotoveny pro toto řízení. Skutečně žádné tyto pozice nebyly nikde dohledatelné v předmětné době, nebyly nikde inzerovány. Při svém účastnickém výslechu žalobce dále uvedl, že v září 2019, když byl vyveden, nastala situace, kterou musel řešit poprvé v životě, nebyla to jednoduchá situace, byl během jedné hodiny bez práce, bez příjmů. Co se týče hledání práce, samozřejmě práci hledal. Nehledal jí hned v prvním týdnu, ale začal si ji hledat, řešil práci, volal na [příjmení] [jméno], volal na nějaké výpočetní firmy. Většinou chtěli programátory, ale to znamenalo řešit školení, jelikož není vyloženě programátor. Byla by to pro něj i finanční zátěž zařídit si nějaké takové školení, jelikož byl bez příjmů. Co se týče hledání práce v místě bydliště, tak v místě bydliště přímo hned nehledal, jelikož byl přesvědčen o tom, že se spor nějakým způsobem pohne a věc se vyřeší. Nevěděl, že to může trvat takto dlouho, že se to bude muset táhnout až do takových sporů, myslel, že se to dá nějak vyjednat slovně nebo nějakou normální dohodou. Dále žalobce uvedl, že hlídal nabídky od úřadu práce. Co se týká finanční podpory od úřadu práce, tak vůbec žádné finanční prostředky na náhradu, podpora v nezaměstnanosti, nedostal. Nabídky volných pracovních míst taky nedostal, na internetových stránkách úřadu práce také žádné nebyly. U žalovaného byl zaměstnán od roku 2013, dělal tam práci s hardwarem, pracoval rukama. Když dostal výzvu k nástupu do práce, tak samozřejmě nastoupil, bylo to pro něj stěžejní, aby měl nějaký příjem. Původní pracovní náplň žalobce byla to, že testoval počítače, dostal k dispozici hromadu zařízení, které měl zprovoznit, tak aby fungovaly, aby mohly jít do prodeje. Měl na starost některé ze zaměstnanců, dostával většinou práci, co byla těžší na montáž, montoval horší kusy, popřípadě řešil po telefonu nějakou technickou podporu s klienty. Dále pracoval na kompletaci hardwaru v případě výpočetních zařízení, hardwarová podpora, řešil některé reklamace, příjem reklamací, průběh reklamací, dostal na starost pár lidí, kterým měl zadat práci, aby byl zajištěn průběh zpracování zboží. Dále žalobce uvedl, že emaily potencionálním zaměstnavatelům ohledně nabídky práce neposílal, snažil se to řešit osobně nebo telefonicky. [příjmení] [příjmení] nekontaktoval z toho důvodu, jelikož byl přesvědčen, že jsou nějakým způsobem spojeni s žalovaným. Myslel, že když bude mít práci v [obec] a zařídí si další zaměstnání a stalo by se, že by mohl nastoupit zpět do práce, tak by mu to přitížilo, že by musel chodit do dvou zaměstnání nebo nějakým způsobem to skloubit. Společnost EXIRTA nekontaktoval, svůj životopis nikomu neposílal, snažil se vše řešit po telefonu. Při hledání práce koukal na [příjmení] [jméno], prohlížel si nabídky na internetu, ale nebyly tam nabídky pro jeho kvalifikaci, jelikož v té době většina pracovních nabídek byla práce přes home office, neměl by ho kdo zaškolit, nemohl by fyzicky někam chodit do práce a bylo by to velice ztížené, aby se něco řešilo s někým přes internet.

24. Ve svém závěrečném návrhu při ústním jednání konaném dne 19. 10. 2021 žalobce uvedl, že podal tuto žalobu z toho důvodu, že bohužel přes opakované snahy nebyl schopen situaci se svým bývalým zaměstnavatelem dořešit. I otázka neplatnosti ukončení pracovního poměru musela být vyřešena soudně. Co se týká náhrady mzdy, ačkoliv byl opakovaně žalovaný kontaktován k tomu, aby dlužnou mzdu žalobci uhradil, nestalo se tak. Žalobce soudu doložil, z jakých konkrétních návrhů se celá žalovaná částka skládá a je přesvědčen o tom, že jeho nárok je v plném rozsahu důvodný. Má zde nepochybné, že pracovní poměr žalobce stále trval a že za celé toto období mu byly zaplaceny pouze částky, které jsou uvedeny v žalobním návrhu a kterou jsou samozřejmě zohledněny. Ani žalovaný tyto skutečnosti nerozporoval, jeho obrana spočívala spíše v tom, že existuje jakási údajná protipohledávka, která byla započtena, když žalobce zcela rozporuje, že by zde takováto údajná pohledávka existovala, neboť žádná důvodná náhrada škody zde v daném případě není, navíc je připomínáno, že započtení takových pohledávek je v daném případě evidentně nepřípustné. Co se týká dalšího argumentu žalovaného, že zde by měl být důvod pro snížení, žalobce je znovu přesvědčen o tom, že tato námitka je zcela lichá, neboť zde podmínky pro to, aby nárok žalobce mohl být snižován, v žádném případě splněné nejsou. Předně je upozorňováno na to, že ke snížení by mělo dojít v naprosto mimořádných případech, které nejen tvrzené, ale ani prokázány nebyly, když je třeba zohlednit to, že žalobce byl připraven nastoupit do zaměstnání, že to bylo zaměstnání, které vykonával dlouhá léta rád a chtěl se do zaměstnání vrátit, což také ihned poté, co mu to bylo v jarních měsících letošního roku umožněno, učinil, do práce řádně nastoupil a práci řádně vykonával. Je třeba také zohlednit to, že nabídky na trhu práce nejen v jeho kvalifikaci, ale v podstatě v jakékoliv jiné v předmětné době zcela chyběly, byla doba covidu, kdy naopak nastupovalo poměrně razantní propouštění a i lidé, kteří normálně pracovali, tak se bohužel ocitali bez zaměstnání. [příjmení] stávajících pracovních míst navíc byla vykonávána formou home office, které naprosto znemožňovaly jakékoliv nabírání nových zaměstnanců, zaučování atd. Pokud zde byly ze strany žalovaného předloženy údajné nabídky o volných pracovních místech, žalobce upozornil na to, že se jedná jenom o fiktivní dokumenty, které jsou vytvořeny ryze pro toto řízení, kdy dvě potvrzení jsou v podstatě od jedné a též osoby, pouze pod jinými IČ, poslední je opět nabídka, která je nereálná ani není v místě bydliště. Pokud však žalobce velmi pečlivě hlídal nabídku volných pracovních míst, tak ani žádné takovéto nabídky se nikde reálně neobjevily. Sám žalobce hlídal volná pracovní místa, chtěl nějakým způsobem nechat se zaměstnat, ale skutečně nejen v jeho profesi, ale v žádné jiné vhodné, žádné takové pracovní místo nebylo, což bylo mimo jiné prokázáno sdělením úřadu práce. Žalobce je přesvědčen o tom, že zde skutečně žádný důvod ani pro ponížení jeho nároku není, v takovém případě je nárok plně oprávněný a to i včetně příslušenství, které je požadováno, a proto je navrhováno, aby žalobě žalobce bylo v plném rozsahu vyhověno s tím, že bude přiznán i úrok z prodlení a náklady řízení.

25. Při ústním jednání konaném dne 19. 10. 2021 žalovaný uvedl, že co se týče inzerování, nemusí být inzerování nějakým způsobem. Je spíš otázka, jestli se skutečně žalobce snažil hledat si práci tak aby mohl mít nějaký příjem anebo jestli na tuto činnost rezignoval a pouze se domýšlel toho, že když bude ve věci úspěšný, bude mu náležet náhrada mzdy za nějaký rok a jeden měsíc. Zákon na toto myslí ustanovením, že nárok na mzdu bez dalšího náleží pouze půl roku a dál nad tuto lhůtu se to řeší, takže je otázka, co učinil žalobce pro to, aby si zajistil obživu. Žalovaný se svým účastnickým výslechem nesouhlasil, má za to, že by výslech nepřinesl nic nového.

26. Ve svém závěrečném návrhu při ústním jednání konaném dne 19. 10. 2021 žalovaný uvedl, že navrhuje žalobu zamítnout v celém rozsahu. Dle § 79 o. s. ř. má být žalobcem uvedeno, kdy činí rozhodující skutečnosti a označení důkazů. V žalobě není nikde uvedeno, jakým způsobem byla vyčíslena náhrada mzdy, žaloba pouze odkazuje na nějakou přílohu, kde má být v tabulce uvedené částky. Náhrada mzdy se určuje z průměrného výdělku případně z průměrného denního výdělku zaměstnance zjištěného za kalendářní čtvrtletí předcházející vzniku práva zaměstnance na náhradu mzdy. Žalobce nedoložil za to období, tedy toho kvartálu předcházejícímu tomu kdy měl vzniknout nárok na náhradu mzdy, jaká byla mzda žalobce, a tedy žalovaný nemůže vědět, v jaké výši skutečně má být. Nikde není ani výpočet, jak k předmětné částce žalobce došel. Z tohoto důvodu si myslím, že žalobě nemůže být vyhověno, protože není splněna podmínka, aby byly určeny všechny rozhodné skutečnosti. Nad rámec uvedeného žalovaný konstatuje, že žalobce sice žaluje částku 394 878 Kč, ale již v žalobě je uvedeno, že měl obdržet 394 878 Kč a obdržel 8 571 Kč. Nikde těch 8 571 Kč není zohledněno, takže minimálně o tuto částku je žaloba již od počátku nedůvodná. K uplatněné náhradě nad rámec zákonných 6 měsíců žalovaný uvádí, že za toto období nad rámec 6 měsíců by žalobci nemělo být přiznáno nic a to z jednoduchého důvodu. Žalobce sice tvrdí, že hledal práci, ale toto nijak neprokázal, údajně telefonoval někam, opět neprokázáno, životopis nikam neposlal, nikde se zeptat nebyl. Jedná se pouze o tvrzení, která nejsou nijak podložené, naopak žalovaný doložil, že nabídky práce existovaly. Výmluva na covid je nepřípadná, protože covid oblast IT nijak nepostihl, ani nebyl nějaký razantní nárůst nezaměstnanosti celkově, když zde byly programy, které zaměstnavatelé využívali, a k propouštění reálně nedocházelo. Žalobce nijak neprokázal, že by se snažil, ostatně už jenom z výpovědi, kdy uvedl, že emaily neposílal, neposílal ani životopisy, jak jinak si chtěl tedy najít práci. Dle názoru žalovaného žalobce předpokládal a počítal s tím, že bude uplatňovat náhradu mzdy. Výmluva na to, že nevěděl, jak případně řešit dvě souběžné zaměstnání, je dáno judikaturně, že zaměstnanec má možnost uzavřít smlouvu na dobu určitou, právě na dobu řešení soudního sporu a i se to právě předpokládá podle judikatury, takže žalobce ničeho ve směru nalezení jiné práce neudělal, když ani neobvolal všechny IT firmy v [obec]. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby právě proto, že žalobě nelze vyhovět pro formální nedostatky, že chybí skutková tvrzení, která jsou předpokladem pro přiznání náhrady mzdy tedy pro její výpočet, chybí ten výpočet a to nelze nahradit jenom nějakým údajně účetním dokladem o tom, kde je napsaná hrubá mzda, protože soud musí sám zkoumat, jestli ten výpočet sedí či nikoliv. A pokud výpočet není uvedený, tak nemá víceméně soud co zkoumat. Žalovaný požaduje přiznat náhradu nákladů řízení.

27. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že pracovní poměr mezi účastníky v uvedeném období stále trval. Rovněž má soud za prokázané dílčí nároky náhrady mzdy za měsíce září 2019 až prosinec 2020, dle předložených mzdových listů. Předložené mzdové listy tedy odpovídají co do výše žalovaného nároku. Žalobce nárokuje náhradu mzdy, když v mzdovém listu za období září 2019 užil k výpočtu průměrnou hodinovou mzdu ve výši 252,81 Kč, tak jak byla určena žalovaným (zaměstnavatelem) ve výplatní pásce za září 2019. Žalobce dále nárokuje náhradu mzdy, když v mzdových listech za období od října 2019 do prosince 2020 užil k výpočtu průměrnou hodinovou mzdu ve výši 137,97 Kč, tak jak byla určena žalovaným (zaměstnavatelem) ve výplatní pásce za říjen 2019. Žalovaným byla uvedena ve výplatní pásce – září 2019 průměrná hodinová mzda 252,81 Kč, a ve výplatní pásce – říjen 2019 průměrná hodinová mzda 137,97 Kč, když dle daňových předpisů se jedná o uvedení průměrné hodinové mzdy za ukončené kalendářní čtvrtletí. Rozhodné kalendářní čtvrtletí je v daném případě červenec – září 2019 – dle výplatní pásky vyhotovené žalovaným (zaměstnavatelem) v měsíci říjnu 2019 je uvedena za předcházející – dané – kalendářní čtvrtletí průměrná mzda 137,97 Kč. Tuto výši průměrné mzdy pak žalobce užil při výpočtu náhrady mzdy v předmětných mzdových listech. Dále má soud za prokázané, že v rozhodném období nebyly úřadem práce nabízeny jakékoliv pracovní pozice vhodné pro zaměstnání žalobce.

28. Podle § 69 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, (dále jen„ ZP“) dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

29. Podle § 69 odst. 2 ZP, přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.

30. Podle § 353 odst. 1, odst. 2, odst. 3 ZP průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat. Dojde-li ke zúčtování mzdy nebo platu za práci přesčas (§ 114 odst. 2 a § 127 odst. 2) v jiném rozhodném období než v tom, ve kterém byla tato práce vykonána, zahrnou se do odpracované doby podle odstavce 2 také hodiny práce přesčas, za kterou je mzda nebo plat poskytnuta.

31. Podle § 354 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 4 ZP není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období. Při vzniku zaměstnání v průběhu předchozího kalendářního čtvrtletí je rozhodným obdobím doba od vzniku zaměstnání do konce kalendářního čtvrtletí. Při uplatnění konta pracovní doby (§ 86 a 87) je rozhodným obdobím předchozích 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích před začátkem vyrovnávacího období (§ 86 odst. 3).

32. Podle § 356 odst. 1, odst. 2, odst. 3 ZP, průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce. Má-li být uplatněn průměrný měsíční čistý výdělek, zjistí se tento výdělek z průměrného měsíčního hrubého výdělku odečtením pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti100), pojistného na všeobecné zdravotní pojištění 101) a zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti102), vypočtených podle podmínek a sazeb platných pro zaměstnance v měsíci, v němž se průměrný měsíční čistý výdělek zjišťuje.

33. V daném řízení, byly strany vedeny k mimosoudnímu řešení sporu, kdy byl stranám ponechán prostor pro mimosoudní řešení věci a vypořádání vzájemných námitek. Účastníci však k mimosoudnímu vyřešení věci nedospěli.

34. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že se v daném řízení podařilo žalobci prokázat, že má nárok na náhradu celé žalované částky, tj. náhradu ve výši 394 878 Kč. Co se týče výpočtu náhrady za jednotlivé měsíce daného období (říjen 2019 – prosinec 2020), vycházel soud z průměrné měsíční mzdy stanovené zaměstnavatelem, za předcházející ukončené kalendářní čtvrtletí uvedené ve výplatní pásce za měsíc říjen 2019 – tj. ve výši 137,97 Kč / hodinu. V měsíci říjnu žalovaný již neodpracoval žádnou pracovní směnu pro překážku v práci na straně zaměstnavatele. V této výplatní pásce je uveden zaměstnavatelem žalovaným průměrný hodinový výdělek ve výši 137,97 Kč. Tato částka průměrného hodinového výdělku byla vypočtena zaměstnavatelem žalobce v souladu s ustanovením § 353, § 354 a § 356 ZP. Následně tedy žalobce uvádí tento průměr i v dalších měsících rozhodného období, tj. od října 2019 do prosince 2020. V září 2019 byl průměr stanoven zaměstnavatelem žalobce částkou 252,81 Kč, opět tato informace vyplývá z výplatní pásky vyhotovené zaměstnavatelem = žalovaným za období záři 2019.

35. Soudu nebyly předloženy důkazy, jimiž by bylo prokázáno tvrzení žalovaného, že je zde dán důvod pro snížení náhrady z důvodu, že by žalobce nedostatečně vyhledával novou pracovní pozici, a to zejména s ohledem na skutečnost, že v době po 6 měsících, která by byla relevantní pro posouzení daného ztížení, tak žalobce již hledal nové zaměstnání, a to prostřednictvím úřadu práce i prostřednictvím internetu. Nelze mu klást k tíži, že ke kontaktu zaměstnavatelů využíval převážně osobní kontakt či telefonický kontakt, nikoliv jak bylo argumentováno ze strany žalovaného rozesílání životopisů či nějaká písemná komunikace. Taktéž soud akcentoval skutečnost, že žalobce pracuje v IT specializaci, kde je do značné míry při nástupu do nové pozice potřeba nějaké zaučení, zejména s ohledem na zaměření dané společnosti. Byla doba covidu, proto se zejména v tomto oboru pracovalo na home office a nebylo tak možné provést dané zaškolení. Skutečnost, že neoslovil nebo si nepamatuje dané tři zaměstnavatele, které uvedl žalovaný, není v dané věci relevantní, neboť společností zabývajících se výpočetní technikou je podstatně větší množství a žalobce si sám může vybírat, u jakého zaměstnavatele chce pracovat.

36. Soud vzal do úvahy i ustanovení § 69 odst. 2 ZP, avšak s ohledem na shora uvedené má nárok žalobce ve výši 394 878 Kč, jakožto náhradu za mzdu za období od září 2019 do konce prosince 2020, za prokázaný, s tím, že neshledal žádné důvody pro snížené dané částky, a to ať z pohledu, že si žalobce měl a mohl hledat jinou práci a zajistit si tak příjem, ani z jiných důvodů, které zde byly argumentovány, ať se jedná o započtení z důvodu řešené reklamace či započtení vzniklé škody z důvodu nesedícího počtu notebooků při naskladnění, kdy tyto nároky k započtení žalovaný neprokázal, ani neprokazoval. Navíc předmětná započtení nebyla provedena řádně a v souladu s platnou právní úpravou, jedná se o jednostranné započtení, proti kterému se žalobce písemně ohradil. Žalovaným tyto nároky nebyly nikterak doloženy soudu, nebyly uplatněny ani jako vzájemný nárok v rámci tohoto řízení. Soudu dosud nebylo doloženo, že by předmětné škody vznikly, natož zaviněným jednáním ani z nedbalosti žalobce.

37. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že je možné žalobě vyhovět, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

38. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 129 935,30 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 796 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 394 878 Kč sestávající z částky 9 900 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (jedná se o tyto úkony: 1. příprava a převzetí právního zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) a. t., 2. sepis předžalobní výzvy - § 11 odst. 1 písm. d) a. t., 3. sepis žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) a. t., 4. sepis vyjádření (k výzvě soudu) - § 11 odst. 1 písm. d) a. t., 5. porada s klientem přesahující 1 hodinu 24. 3. 2021 - § 11 odst. 1 písm. c) a. t., 6. zastupování u OS [obec] 15. 6. 2021 - § 11 odst. 1 písm. g) a. t., 7. porada s klientem přesahující 1 hodinu 18. 10. 2021 - § 11 odst. 1 písm. c) a. t., 8. jednání s protistranou - § 11 odst. 1 písm. i) a. t., 9. zastupování u OS [obec] 19. 10. 2021 - § 11 odst. 1 písm. g) a. t.) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 530 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 6. 2021 náhrada 1 265 Kč za 125 ujetých km v částce 865 Kč (31,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 8 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 10. 2021 náhrada 1 265 Kč za 125 ujetých km v částce 865 Kč (31,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 8 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 94 330 Kč ve výši 19 809,30 Kč.

40. Žalobce však požadoval přiznání náhrady i za další úkony, a to za jednotlivé sepisy reakcí žalobce na nárok uplatněný žalovaným ze dne 17. 2., 23. 2. a 9. 3. 2021 (3 úkony) a dále za úkony sepisy vyjádření ze dne 26. 4. a 13. 5. 2021 (2 úkony). Tyto úkony soud žalobci nepřiznal, neboť se jedná o úkony, které byly provedeny žalobcem mimo výzvu soudu, obsahově převážně mimo předmět daného řízení – zaplacení náhrady mzdy, a to v rámci své komunikace se žalovaným. Nejedná se o náklady řízení, tedy o úkony, které by měly oporu v ustanovení § 11 advokátního tarifu.