4 C 216/2022- 112

Rubrum

Okresní soud v Tachově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Edlové a přísedících Michaely Langmajerové a Vlasty Platzerové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], [obec] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] s místem podnikání [adresa], [obec] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa], [obec] o zaplacení 68 433 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 64 085,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 179 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 22 075 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 18 831,50 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 4 347,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 347,50 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 51 425 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení za jednání dne [datum] ve výši 2 698,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 68 433 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako výpočetní technik. Žalovaný ukončil pracovní poměr žalobce okamžitým zrušením pracovního poměru, avšak rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 31. 8. 2020, č. j. 19 C 391/2019 – 151 ve spojení s opravným usnesením ze dne 3. 9. 2020, č. j. 19 C 391/2019 – 161 a ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č. j. 15 Co 240/2020 – 179, bylo vyhověno žalobě o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum]. Žalobce se dále domáhal soudní cestou svých nároků z titulu náhrady mzdy za období od 9/ 2019 – 12/ 2020. Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 27. 10. 2021, č. j. 19 C 87/2021 – 185 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2022, č. j. 10 Co 9/2022 – 266 bylo rozhodnuto o nárocích žalobce a žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 144 593 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 144 593 Kč od [datum] do zaplacení, částku 241 714 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 216 327 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 25 387 Kč od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 188 257,30 Kč. Dluh je vymáhán exekučně. Žalobce se snažil s žalovaným dohodnout i o dalších nárocích za období od [datum] do [datum], ale k dohodě nedošlo. Za uvedené období nebyla žalobci poskytnuta mzda ani náhrada mzdy. Jeho pracovní poměr v uvedeném období trval, byť mu žalovaný nepřiděloval z důvodu překážek na jeho straně žádnou práci. Žalobci proto náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Při určení použitého průměru bylo vycházeno z předchozího příjmu žalobce, který byl použit i při výpočtu náhrady mzdy za předcházející období v řízení vedeném u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 19 C 87/2021 a žalovaný tuto skutečnost v předcházejícím řízení označil za nespornou. Nedoplatky za uvedené období činí 68 433 Kč hrubého. Jelikož je žalovaný v prodlení, náleží žalobci také zákonný úrok z prodlení. Splatnost nastává vždy až poslední den následujícího měsíce. K zaplacení byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum], ale k zaplacení dosud nedošlo.

2. V řízení byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný odpor s tím, že nesouhlasí s výpočtem náhrady mzdy, jelikož měsíční hrubá mzda žalobce činila 20 000 Kč. Dále uvedl ve svém vyjádření, že žaloba postrádá specifikaci výpočtu uplatněného nároku. Dle žalovaného nevyvinul žalobce žádnou aktivitu, pokud jde o pokračování pracovního poměru a výkon práce u žalovaného, poté kdy bylo rozhodnuto o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalovaný rovněž popřel, že by obdržel předžalobní upomínku ze dne [datum]. V závěrečném návrhu žalovaný odkázal na řízení ve věci sp. zn. 19 C 87/2021, kdy dle názoru Krajského soudu v Plzni je nutno vycházet při určení výše náhrady mzdy z pravděpodobného výdělku. Rovněž namítl, že za měsíc březen 2021 byla žalobci vyplacena částka dle doložené výplatní pásky, která by měla být v případě vyhovění žalobě zohledněna.

3. Žalobce v replice uvedl, že ihned poté, co odpadla překážka na straně žalovaného, nastoupil do práce a tuto ihned vykonával za podmínek, které mu žalovaný na pracovišti vytvořil. K zahájenému exekučnímu řízení žalobce uvedl, že k tomuto přistoupil až poté, co ani ve stanovené lhůtě nebyla pravomocná a vykonatelná rozhodnutí žalovaným respektována.

4. Z provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na dobu neurčitou na pracovní pozici výpočetní technik. Dále bylo mezi účastníky nesporným, že rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 31. 8. 2020, č. j. 19 C 391/2019 – 151 ve spojení s opravným usnesením ze dne 3. 9. 2020, č. j. 19 C 391/2019 – 161 a ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č. j. 15 Co 240/2020 – 179, bylo vyhověno žalobě o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum]. Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 27. 10. 2021, č. j. 19 C 87/2021 – 185 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2022, č. j. 10 Co 9/2022 – 266 bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobci částku 144 593 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 144 593 Kč od [datum] do zaplacení, částku 241 714 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 216 327 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 25 387 Kč od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 188 257,30 Kč s tím, že se jednalo o mzdové nároky žalobce vůči žalovanému za období září 2019 až prosinec 2020. Tyto skutečnosti vyplývají rovněž z předložené pracovní smlouvy ze dne [datum] a spisů Okresního soudu v Tachově sp. zn. 19 C 87/2021 a sp. zn. 19 C 391/2019.

5. Žalobce doložil soudu výplatní listy, dle kterých by činila hrubá mzda za leden 2021 částku 23 179 Kč, za únor 2021 částku 22 075 Kč a za březen 2021 částku 23 179 Kč. Při výpočtu bylo vycházeno ze mzdy ve výši 20 000 Kč a byla použita průměrná hodinová mzda 137,97 Kč, která byla učiněna nespornou v předcházejícím řízení sp. zn. 19 C 87/2021 a vycházela z údaje ve výplatní pásce za říjen 2019, zpracované žalovaným.

6. Dle předžalobní upomínky ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky 68 433 Kč jako neuhrazených mzdových nároků žalobce za období od ledna do [datum] s odůvodněním, že žalobci nebyl umožněn výkon práce a nebyla mu zaplacena mzda, náhrada mzdy ani jiná platba. Dle e-mailové korespondence byla předžalobní upomínka zaslána tehdejšímu právnímu zástupci žalovaného dne [datum] a tento reagoval e-mailem ze dne [datum] tak, že žalovaný není s ohledem na špatnou finanční situaci částku 68 433 Kč uhradit a požádal, aby uvedená částka byla zahrnuta do splátkového kalendáře. Dle dopisu ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného již tímto dopisem k úhradě mzdových nároků žalobce za období od [datum] do [datum] nejpozději do [datum], kdy tento dopis byl odeslán e-mailem tehdejšímu právnímu zástupci žalovaného.

7. Dle výplatního lístku za červen 2019 činila časová měsíční mzda žalobce 20 000 Kč, bylo odpracováno 144 hodin, 16 hodin činila dovolená. Hrubá mzda ze červen činila 52 327 Kč s tím, že byly vyplaceny prémie k měsíční mzdě ve výši 20 500 Kč. Dle výplatního lístku za červenec 2019 činila časová měsíční mzda žalobce 20 000 Kč, bylo odpracováno 165 hodin, 8 hodin činila dovolená, 8 hodin náhrada za svátky a 3 hodiny lékařské prohlídky. Hrubá mzda za červenec činila 36 287 Kč s tím, že byly vyplaceny prémie k měsíční mzdě ve výši 4 000 Kč. Dle výplatního lístku za srpen 2019 činila časová měsíční mzda žalobce 20 000 Kč, bylo odpracováno 160 hodin, 16 hodin činila náhrada za dovolenou. Hrubá mzda za srpen 2019 činila 28 314 Kč s tím, že byly vyplaceny prémie k měsíční mzdě ve výši 6 000 Kč. Dle výpisu z účtu žalobce byla mzda za srpen 2019 vyplacena ve výši 29 693 Kč. Dle výplatního lístku za září 2019 činila časová měsíční mzda žalobce 20 000 Kč, bylo odpracováno 72 hodin a hrubá mzda za tento měsíc činila 8 571 Kč.

8. Z výplatního lístku žalobce za říjen 2019, sestaveného žalovaným, soud zjistil, že průměrná hodinová mzda žalobce za předchozí kalendářní čtvrtletí činila 137,97 Kč.

9. Z výplatního lístku za březen 2021, sestaveného žalovaným, soud zjistil, že za 48 hodin činila hrubá mzda žalobce 5 217 Kč, dále byla žalobci vyplacena částka 782 Kč jako náhrada za pracovní neschopnost – karanténa a příspěvek ke karanténě. Na účet žalobce pak byla vyplacena částka 5 424 Kč (částka 5 217 Kč snížená o pojistné na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení 4 642 Kč + náhrada za karanténu a příspěvek ke karanténě 782 Kč), což také účastníci učinili nesporným.

10. Žalobce navrhoval v řízení také provedení důkazů usnesením Okresního soudu v Tachově ze dne 14. 7. 2022, č. j. [číslo jednací], dopisem právního zástupce žalobce ze dne [datum], návrhem na zastavení exekuce, obsahem spisu exekutora Ing. Mgr. [příjmení], sp. zn. [spisová značka] a obsahem spisu Okresního soudu v Tachově, sp. zn. [spisová značka] Tyto důkazy se týkaly exekučního řízení, ve kterém byl exekučním titulem rozsudek vydaný v řízení sp. zn. 19 C 87/2021, týkající se mzdových nároků žalobce za předcházející období. Tyto důkazy se tedy nevztahovaly k současnému řízení a soud jejich provedení, jako nadbytečné pro dané řízení, zamítl.

11. Dále byl žalobcem v podání ze dne [datum] navržen k důkazu jeho účastnický výslech, výpis z účtu žalobce za duben 2021 o platbě od žalovaného za březen 2021 a dotaz na OSSZ, FÚ a zdravotní pojišťovnu ohledně zaplacení zákonných odvodů. Rovněž tyto důkazy soud považuje za nadbytečné, kdy mezi účastníky bylo nesporným, že za březen 2021 byla žalobci na účet vyplacena částka 5 424 Kč čistého, což rovněž odpovídá výplatní pásce předložené žalovaným. Ohledně povinnosti zaplacení zákonných odvodů, soud také považoval dotazy za nadbytečné, kdy soud přiznává náhradu mzdy v hrubém, a je na žalovaném jako zaměstnavateli, aby odvedl příslušné zákonné odvody a žalobci následně vyplatil náhradu mzdy sníženou o tyto odvody. Z tohoto důvodu soud shora uvedené důkazy zamítl pro nadbytečnost.

12. Při jednání dne [datum] byl žalovaný poučen dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o doplnění tvrzení ve vztahu k výplatní pásce za březen 2021 a k označení důkazů k prokázání těchto tvrzení. Žalovanému byla poskytnuta lhůta do [datum], kdy oba účastníci byli poučeni o koncentraci řízení k tomuto datu. Žalovaný reagoval podáním ze dne [datum], ve kterém žádná relevantní tvrzení nedoplnil a navrhl k důkazu mimo jiné svůj účastnický výslech. Vzhledem k tomu, že uvedené podání bylo učiněno po koncentrační lhůtě, soud návrh na provedení tohoto důkazu zamítl.

13. Po provedeném řízení a zhodnocení důkazů má soud za prokázané, že žalovaný pracoval u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako výpočetní technik. Žalovaný ukončil pracovní poměr žalobce okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne [datum], avšak rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 31. 8. 2020, č. j. 19 C 391/2019 – 151 ve spojení s opravným usnesením ze dne 3. 9. 2020, č. j. 19 C 391/2019 – 161 a ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č. j. 15 Co 240/2020 – 179, bylo vyhověno žalobě o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum]. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce se již domáhal u Okresního soudu v Tachově mzdových nároků za období od září 2019 do prosince 2020 O těchto nárocích bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 27. 10. 2021, č. j. 19 C 87/2021 – 185 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2022, č. j. 10 Co 9/2022 – 266, kdy bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobci částku 144 593 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 144 593 Kč od [datum] do zaplacení, částku 241 714 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 216 327 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 25 387 Kč od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 188 257,30 Kč.

14. Jelikož rozsudek, kterým byla určena neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, nabyl právní moci dne [datum], pak v období od [datum] do [datum] pracovní poměr žalobce nadále trval. Žalobce vykonával práci pro žalovaného pouze v březnu 2021, kdy hrubá mzda za tento měsíc činila 5 217 Kč a náhrada za pracovní neschopnost – karanténu a příspěvek ke karanténě činila 782 Kč. Mzda byla žalobci vyplacena v dubnu 2021 částkou 5 424 Kč čistého. Z výplatní pásky za březen 2021 je zřejmé, že žalovaný vyplatil žalobci mzdu za celkem 48 hodin, tj. 6 dní, tj. od [datum] do [datum]. Jak sám žalovaný uvedl, přistoupil k tomuto na základě korespondence mezi účastníky ohledně nástupu do zaměstnání, kdy v období od [datum] do [datum] žalobce sice práci nevykonával, ale žalovaný toto období považoval za překážky v práci na straně zaměstnavatele, což žalobce ve svém e-mailu zmiňoval. Do zaměstnání nastoupil žalobce dne [datum] a dne [datum] byl v pracovní neschopnosti (karanténa).

15. Jak je uvedeno i v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2022, č. j. 10 Co 9/2022 -266, byla-li pravomocným soudním rozhodnutím určena neplatnost rozvázání pracovního poměru a trvá-li pracovní poměr stran i nadále, byl tím vztah nejistoty ve vztazích mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem odstraněn a jejich vztahy se tudíž nadále řídí stejnými smlouvami a předpisy, jako kdyby k rozvázání pracovního poměru vůbec nedošlo. V období od [datum] až [datum] žalobce nekonal práci pro žalovaného z důvodu překážek v práci na straně žalovaného jako zaměstnavatele ve smyslu § 208 zákoníku práce a náleží mu tak za tuto dobu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Jelikož byla výše průměrného výdělku mezi účastníky sporná, vycházel soud z příslušných ustanovení zákoníku práce, která danou problematiku upravují.

16. Podle § 353 odst. 1, 2 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat.

17. Podle § 354 odst. 1, 2 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

18. Podle § 355 odst. 1, 2 zákoníku práce, jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl, přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

19. Podle § 356 odst. 1, 2, 3 zákoníku práce průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

20. Vzhledem k tomu, že žalobce v předchozím kalendářním čtvrtletí (říjen 2020 – prosinec 2020) neodpracoval alespoň 21 dnů, přistoupil soud k určení náhrady mzdy ve výši pravděpodobného výdělku podle § 355 odst. 1 zákoníku práce. Ust. § 355 odst. 2 zákoníku práce patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vzhledem k tomu, že jde o zjištění pravděpodobného výdělku z hrubého platu, který by zaměstnancem byl v rozhodném období„ zřejmě dosažen“, soud tu přihlíží nejen k obvyklé výši jednotlivých složek platu zaměstnance, ale také k tomu, jakým způsobem byla v rozhodném období odměňována práce, kterou měl zaměstnance konat a jaké pobíral pohyblivé složky platu (odměny). Zákon zde tedy soudu ponechává širokou možnost uvážení, aby zjištěný hrubý plat byl vskutku„ pravděpodobný“, tedy takový, jaký by zaměstnanec zřejmě dosáhl, kdyby pracoval (kdyby mu zaměstnavatel umožnil řádný výkon práce).

21. Soud pro zjištění pravděpodobného výdělku vycházel z posledního kalendářní čtvrtletí, ve kterém žalobce vykonával u žalovaného práci, tj. z období od července 2019 do září 2019. Z výplatních pásek zpracovaných žalovaným za rozhodné období, tj. za období červenec až září 2019 soud zjistil, že v červenci 2019 bylo žalobcem odpracováno celkem 176 hodin (bez dovolené), hrubá mzda činila 24 715 Kč (bez náhrady mzdy za dovolenou), v srpnu 2019 bylo žalobcem odpracováno 160 hodin (bez dovolené), hrubá mzda činila 24 269 Kč (bez náhrady mzdy za dovolenou) a v září 2019 bylo žalobcem odpracováno 72 hodin a hrubá mzda 8 571 Kč Celkem za kalendářní čtvrtletí bylo odpracováno 408 hodin a celková hrubá mzda činila 57 555 Kč. Průměrný hodinový výdělek se pak zjistí jako podíl souhrnu hrubé mzdy nebo platu, zúčtovaného zaměstnanci v rozhodném období k výplatě a součtu hodin, které zaměstnanec v tomto období odpracoval. V daném případě se tedy jedná o podíl částky 57 555 Kč a součtu hodin 408, tj. 141,10 Kč. Průměrný měsíční výdělek tedy činil částku 24 540 Kč (výpočet soudu: 141,10 x 40 hodin týdně + koeficient 4,348 dle ust. § 356 odst. 1 zákoníku práce). Dle soudu by tak žalobci náležela náhrada mzdy za jednotlivé měsíce ve výši průměrného výdělku 24 540 Kč. Soud při výpočtu pravděpodobného výdělku vycházel z tohoto rozhodného období i proto, že je zřejmé, že žalobci byly vypláceny každý měsíc i odměny jako pohyblivé složky platu (v červenci ve výši 4 000 Kč, v srpnu ve výši 6 000 Kč a v červnu 2019 dokonce ve výši 20 500 Kč) a tímto způsobem výpočtu byly tyto pohyblivé složky v pravděpodobném výdělku zohledněny.

22. Sám žalobce přitom vycházel při uplatnění svého nároku na náhradu mzdy z nižší průměrné hodinové mzdy – 137,97 Kč. Soud proto nárok žalobce shledal oprávněným. Pouze u nároku za měsíce březen 2019 musel soud zohlednit částku, kterou žalovaný žalobci vyplatil. Z výplatní pásky zpracované žalovaným a tvrzení žalovaného vzal soud za prokázané, že hrubá mzda žalobce za 6 dní od 23. 3. do [datum] činila 5 217 Kč a náhrada za pracovní neschopnost – karanténa a příspěvek ke karanténě za jeden den [datum] činila 782 Kč. Tomuto odpovídá i částka čisté mzdy za březen 2021, která byla žalobci vyplacena v dubnu 2021 bez bližší specifikace – ve výši 5 424 Kč (4 642 Kč čistého + 782 Kč náhrada za PN + příspěvek na karanténu). Žalobce se v řízení domáhal zaplacení náhrady mzdy pouze do [datum]. Soud proto nezohlednil částky připadající na den 30. 3. ([číslo] = 869,50 Kč) a na den [datum] (782 Kč). Za období od [datum] do [datum] (celkem 5 pracovních dnů) vyplatil žalovaný žalobci částku 4 347,50 Kč (5 [číslo] x 5 = 4 347,50 Kč). O tuto částku proto soud snížil nárok žalobce na náhradu mzdy za měsíc březen 2021, včetně požadovaného úroku z prodlení a v této části žalobu zamítl.

23. Náhrada mzdy je splatná stejně jako mzda. Soud vycházel z ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce, a má za to, že náhrada mzdy ze leden 2021 je splatná [datum], náhrada mzdy za únor 2021 je splatná [datum] a náhrada mzdy za březen 2021 je splatná [datum]. Ode dne následujícího, tj. [datum], [datum] a [datum], je žalovaný v prodlení ohledně náhrady mzdy za jednotlivé měsíce. Soud proto zavázal žalovaného k uhrazení dlužných částek náhrady mzdy spolu s úrokem z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy výše úroku z prodlení odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinnému k prvému dni prodlení.

24. Pokud žalovaný v řízení argumentoval tím, že bylo na žalobci, aby se sám poté, kdy nabyl právní moci rozsudek o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, přihlásil v zaměstnání, soud s touto argumentací nesouhlasí. Je zřejmé, že to byl právě žalovaný, kterým svým okamžitým rozvázáním pracovního poměru vykázal žalobce jako zaměstnance z pracoviště. Žalobce žalovanému následně sdělil, že trvá na dalším zaměstnávání. Pokud následně bylo určeno, že skončení pracovního poměru je neplatné, bylo na žalovaném jako zaměstnavateli, aby vyzval žalobce jako zaměstnance k nástupu do zaměstnání a začal mu přidělovat práci. Žalovaný však toto učinil až v březnu 2021, jak vyplývá i z e-mailové korespondence založené ve spisu sp. zn. 19 C 87/2021. Námitky žalovaného, že obdržel od svého právního zástupce příslušný rozsudek Krajského soudu v Plzni opožděně, nejsou důvodné a tvrzená špatná komunikace mezi žalovaným a jeho právním zástupcem nemůže být na újmu žalobci.

25. Soud se neztotožnil ani s námitkou žalovaného ohledně nedoručení předžalobní upomínky ze dne [datum], kdy z e-mailové korespondence je zřejmé, že předžalobní upomínka byla odeslána jako příloha e-mailu ze dne [datum] a ne tento e-mail reagoval zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] e-mailem ze dne [datum], ve kterém se vyjadřuje tak, že žalovaný není schopen požadovanou částku 68 433 Kč zaplatit a žádá o splátkový kalendář. Předžalobní upomínka tak byla doručována tehdejšímu zástupci žalovaného, jehož jménem byl podáván i odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu v tomto řízení.

26. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 3 o.s.ř, podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě měl žalobce v řízení neúspěch v poměrně nepatrné části (cca 6 %) a soud přihlédl také k tomu, že tato skutečnost byla způsobena mimo jiné tím, že žalovaný žalobci nevydal výplatní lístek za březen 2021, ze kterého by bylo zřejmé, za které dny byla mzda za březen 2021 vyplacena. Soud proto žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Rozsah náhrady je však omezen účelností vynaložených nákladů (§ 142 o.s.ř.). V případě nákladů řízení vyúčtovaných žalobcem soud nepovažuje veškeré tyto náklady na účelně vynaložené. Jedná se o úkony právní služby spočívající v sepisu předžalobní upomínky ze dne [datum], za jednání s protistranou ze dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum], kdy tyto úkony soud nepovažuje za účelně vynaložené. V případě předžalobní upomínky soud považuje za účelnou pouze jednu předžalobní upomínku. E-mail zástupkyně žalobce ze dne [datum] je pak pouze jednovětou reakcí na vyjádření zástupce žalovaného k předžalobní upomínce ze dne [datum] a nelze jej pokládat za plnohodnotné jednání s protistranou. Vyjádření žalobce ze dne [datum] bylo učiněno pouze z důvodu, že potřebné údaje nebyly obsaženy již v žalobě a soud musel vyzývat žalobce k doplnění tvrzení. V sepisu vyjádření ze dne [datum] je soudu předkládána pouze výplatní páska za září 2019 a nejsou zde uvedena žádná nová tvrzení či nové důkazy. Ohledně jednání s protistranou ze dne 12. 8. a [datum] soud tyto e-maily považoval za jedno pokračující jednání a přiznal za ně náhradu nákladů pouze za jeden a nikoli za dva úkony. S ohledem na tyto skutečnosti soud nepřiznal za výše uvedené úkony právní služby náhradu nákladů řízení. Ohledně odměny advokáta soud považuje za účelně vynaložené náklady úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu předžalobní upomínky [datum], sepisu návrhu na vydání EPR ze dne [datum], jednání s protistranou dle e-mailu ze dne [datum] a [datum], sepisu vyjádření ze dne [datum], účasti u jednání dne [datum], poradě s klientem dne [datum], sepisu vyjádření ze dne [datum] a účasti u jednání dne [datum], tj. celkem za 9 úkonů právní služby po 3 860 Kč dle § 7 advokátního tarifu, tj. celkem ve výši 34 740 Kč a 9 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT ve výši 2 700 Kč Náklady řízení spočívají dále v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 738 Kč a v náhradě jízdních výdajů. Zástupce žalobce vyúčtoval jízdné za dvě cesty k Okresnímu soudu v Tachově z [obec] do [obec] a zpět v roce 2022 v celkové délce 244 km osobním automobilem Toyota, [registrační značka]. Dle technického průkazu vozidla je průměrná spotřeba automobilu 7,4 l motorové nafty na 100 km. Podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad činí sazba základní náhrady za jeden kilometr jízdy 4, 70 Kč a výše průměrné ceny motorové nafty 47,10 Kč za jeden litr. Náhrada jízdních výdajů proto činí 1 997,24 Kč (1 146,80 Kč základní náhrady a 850,44 Kč pohonné hmoty). Podle § 14 odst. 1 písm. a) AT soud přiznal za promeškaný čas za cestu z [obec] do [obec] a zpět rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč ve výši 800 Kč. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobce. Celková výše nákladů řízení tak činí částku 51 425 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce.

27. V daném případě soud nařídil první jednání ve věci samé na [datum]. Dne [datum] požádala zástupkyně žalovaného o odročení jednání s tím, že žádá o poskytnutí lhůty k uzavření mimosoudní dohody do [datum]. Zástupkyni žalovaného bylo sděleno, že žádosti o odročení bude vyhověno pouze za předpokladu, že se k ní připojí rovněž zástupce žalobce. K tomuto však nedošlo a ani soudu se nepodařilo telefonicky se spojit se zástupcem žalobce. Žádosti o odročení jednání proto nebylo vyhověno. Dne [datum] se však k nařízenému jednání dostavil pouze žalovaný a jeho právní zástupkyně. Jednání proto bylo odročeno. V rámci závěrečného návrhu navrhl žalobce, aby za toto jednání bylo o nákladech řízení rozhodováno podle § 147 o.s.ř. a soud tomuto návrhu vyhověl. Je zřejmé, že žalobce a jeho právní zástupce se nedostavili k nařízenému soudnímu jednání, aniž byli vyrozuměni o jeho případném odročení, a tím zmařili průběh soudního jednání. Jedná se tedy o náklady řízení na straně žalovaného, které by jinak nebyly vznikly, a které způsobil žalobce svým zaviněním. Soud proto přiznal žalovanému náhradu za účast u tohoto jednání dle § 7 AT, § 11 odst. 2, odst. 3 AT a § 13 odst. 4 AT ve výši 2 698,30 Kč.