19 Co 615/2022- 85

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] za kterou jedná [údaje o zástupci] sídlem [adresa] o náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci ve výši 372 591 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 3. 2022, č. j. 12 C 202/2021-63, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. a II. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci IV. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 50 871,90 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 905,60 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 6 292 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 122 514,87 Kč jdoucím od 5. 7. 2021 do 23. 9. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 6 292 Kč od 24. 9. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci I.). Žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 190 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z této částky od 5. 7. 2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci II.). Žalobu ohledně nároku na přiměřené zadostiučinění co do výše 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z této částky od 5. 7. 2021 do zaplacení zamítl (výrok v odstavci III.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 53 582 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci IV.). Žalobce se po žalované domáhal jednak náhrady škody ve výši 122 591 Kč s příslušenstvím představující vynaložené náklady na obhajobu a dále přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ zákon“, která mu vznikla v důsledku jeho trestního stíhání, které skončilo po více než 4 letech zproštěním obžaloby. Soud prvního stupně zjistil, že usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo policejním orgánem Policie ČR, Odborem hospodářské kriminality, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje v Českých Budějovicích zahájeno trestní stíhání žalobce ze spáchání účastenství na zvlášť závažném zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a zločinu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 věta druhá, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Z usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 9. 12. 2016, č. j. 1 VZT 633/2016-67 zjistil, že stížnost žalobce, která byla dne 6. 9. 2016 podána proti usnesení vrchního komisaře Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jímž bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, byla zamítnuta jako nedůvodná. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2020, č. j. 17 T 6/2018-3976 zjistil, že žalobce byl zproštěn obžaloby státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 9. 3. 2018, č. j. KZV 30/2016-624, neboť nebylo prokázáno, že v žalobě specifikovaný skutek spáchal obžalovaný. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2020, č. j. 4 To 57/2020 zjistil, že odvolání státního zástupce ohledně žalobce jako obžalovaného bylo zamítnuto. Soud dále z protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zjistil, že žalobce byl dne [datum] v [údaj o čase] hodin v [obec] zadržen, a to z důvodu, že na základě doposud získaných informací a zadokumentovaných skutečností vznikly důvody vazby podle ust. § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. Protokolem o provedení domovní prohlídky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] měl za prokázané, že žalobci byla provedena dne 5. 9. 2016 v 6:20 hodin domovní prohlídka, které se účastnila [titul] [jméno] [příjmení]. Příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [rok] [spisová značka] měl za prokázané, že na dobu od 6. 4. 2016 do 6. 8. 2016 byl Okresním soudem v Českých Budějovicích k návrhu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu na telefonním čísle, jehož uživatelem byl žalobce. Uplatněním nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy ze dne 4. 1. 2021 měl za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, ze stanoviska žalované ze dne 22. 9. 2021 a likvidační doložky ze dne 9. 9. 2021 zjistil, že žalovaná přiznala žalobci na nákladech obhajoby a cestovném částku ve výši 116 222,87 Kč včetně DPH, kterou žalobci po podání žaloby i zaplatila. V případě nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání dospěla k závěru, že existence práva na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 6/2018 je nesporná, a proto se žalobci omluvila. Žalobce vzal poté žalobu zpět co do částky 116 222,87 Kč s příslušenstvím a usnesením ze dne 11. 11. 2021, č. j. 12 C 202/2021-38 bylo řízení v této části zastaveno. Soud měl za prokázané, že k obhajobě žalobce v trestním řízení byl zmocněn advokát [titul] [jméno] [příjmení], který nahlížel dne 12. 9. 2016 a dne 18. 10. 2016 do trestního spisu [číslo jednací], účelem nahlédnutí bylo seznámení se se svědeckými výpověďmi a dalšími listinnými důkazy. Žalobci byly vyúčtovány náklady obhajoby celkem ve výši 122 591 Kč včetně DPH, které žalobce právnímu zástupci uhradil. Náklady obhajoby spočívající v nahlédnutí do trestního spisu dne 12. 9. 2016 a 18. 10. 2016 nebyly ze strany žalované zaplaceny s odůvodněním, že je nelze považovat za náklady řízení účelně vynaložené na zrušení nezákonného rozhodnutí. Z účastnického výslechu žalobce a z prohlášení ze dne 20. 4. 2021 zjistil, že žalobce byl v minulosti trestně stíhán, v průběhu trestního řízení se mu vracely vzpomínky na předchozí trestní stíhání. Byl vzat do vazby na dobu 24 hodin, po dobu trestního stíhání trpěl psychickými obtížemi. Do zahájení trestního stíhání plně pečoval o autistického syna, který vyžaduje péči 24 hodin denně a je na žalobce fixován. O trestním řízení vyšel článek na internetu, kde byl žalobce uveden příjmením jako jediný z obžalovaných, trestní stíhání mělo dopad na partnerský vztah žalobce, hluboce zasáhlo jeho partnerku, která v důsledku probíhajícího trestního stíhání ukončila svůj pracovní poměr u Policie ČR. Ze svědecké výpovědi [titul] [jméno] [příjmení] a z jejího prohlášení ze dne 26. 4. 2021 zjistil, že trestní stíhání jejího partnera mělo zásadní dopad na chod rodiny, neboť psychický stav neumožňoval žalobci, aby pečoval o syna tak, jak tomu bylo v minulosti mimo jiné i proto, že v důsledku provedené domovní prohlídky bylo okolí žalobce i sousedům známo, že se žalobcem je vedeno trestní řízení, žalobce proto například odmítal se synem vycházet na procházky apod. Trestní stíhání mělo rovněž dopad na partnerský vztah svědkyně a žalobce. Ona sama byla nucena ukončit své zaměstnání u Policie ČR, neboť špatně snášela setkávat se s policisty, kteří u nich prováděli domovní prohlídku v rámci výkonu práce. Z prohlášení [jméno] [příjmení] zjistil, že na počátku září roku 2016 vypomáhala s péčí o děti partnerce žalobce, jejíž vztah se žalobcem nebyl v té době dobrý. Nepříznivý dopad trestního stíhání žalobce na partnerský vztah zjistil i z prohlášení [jméno] [příjmení], sestry žalobce. Z potvrzení prokazujícím dobu poskytování péče ze dne 4. 3. 2020 měl za prokázané, že žalobce poskytuje péči svému synovi [jméno] [příjmení] od 1. 8. 2012. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. a judikaturu Nejvyššího soudu učinil závěr o tom, že stát odpovídá za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Žalobce byl zproštěn podané obžaloby, a je proto dána odpovědnost státu, sama žalovaná svou odpovědnost i uznala. Žalobce v souladu s ust. § 14 zákona uplatnil svůj nárok nejprve u žalované, po uplynutí 6 měsíců ode dne uplatnění tohoto nároku, když nebyl ze strany žalované uspokojen, se v souladu s ust. § 15 domáhá uspokojení svého nároku u soudu. Žalobci dosud ze strany žalované nebyla uhrazena škoda spočívající v nákladech na obhajobu za 2 úkony právní služby představující nahlédnutí do trestního spisu dne 12. 9. 2016 a 18. 10. 2016, soud s odkazem na nálezy Ústavního soudu v rozsudku citované učinil závěr o tom, že nahlížení do spisu je nutné považovat za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. Nahlížení do spisu je úkonem, který je nezbytný pro řádný a kvalifikovaný výkon obhajoby a v posuzované věci nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o úkony neúčelné, v jednotlivých případech byly předmětem nahlížení rozdílné listiny, nejednalo se ani o skutkově či právně jednoduchou věc, u níž by bylo možné dospět k závěru, že prostudování spisu bylo nadbytečné. Pokud jde o nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč, s ohledem na okolnosti případu měl soud za to, že žalobci musí být v daném případě poskytnuto zadostiučinění v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva není dostačující. Vzal ve smyslu judikatury v úvahu povahu trestní věci, délku trestního řízení i následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, tj. negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti poškozeného jednotlivce, narušení ve sféře profesní, soukromé nebo rodinné. Vyšel ze zjištění, že negativní zásah trval v daném případě déle než 4 roky (ode dne 5. 9. 2016, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání do 5. 11. 2020, kdy byl vydán rozsudek Vrchního soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno zproštění žalobce obžaloby). O zproštění žalobce obžaloby bylo rozhodnuto již rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2020, č. j. 17 T 6/2018-3976, v případě pravomocného odsouzení hrozil žalobci vysoký trest odnětí svobody v rozsahu 5 – 10 let. Soud zohlednil, že v průběhu trestního stíhání došlo k omezení osobní svobody žalobce na 24 hodin, jeho telefonní číslo bylo odposloucháváno a rovněž došlo k neoprávněnému zásahu do jeho obydlí a soukromí domovní prohlídkou. Intenzita nemajetkové újmy vyvolaná domovní prohlídkou je podle soudu o to silnější, že k ní došlo v brzkých ranních hodinách za přítomnosti ostatních členů rodiny, včetně obou synů žalobce, z nichž jeden trpí autismem a je na osobu žalobce velmi fixován. Soud prvního stupně ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu provedl porovnání případu s případem obdobným v rozhodovací praxi, kdy v řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 14 C 47/2018 bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 200 000 Kč, žalobce však v tomto případě byl nepravomocně odsouzen soudem prvního stupně a byla mu nepravomocně uložena náhrada škody v řádech milionů korun, což případ odlišuje od nyní posuzované věci, kde však byla žalobci provedena domovní prohlídka a byl odposloucháván, tedy ve dvou ohledech zásadně zasažen v té nejosobnější sféře. Oba tyto případy jsou srovnatelné ve vztahu k dopadu na partnerské vztahy obou žalobců. V řízení vedeném u Okresního soud v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 325/2020 byla přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč, navzdory kratší době vedení trestního řízení byly ale dopady do osobní sféry žalobce v nyní projednávané věci podle soudu mnohem zásadnější s ohledem na péči o syna s těžkou formou autismu, který je na osobě žalobce a jeho péči velmi závislý. Soud nepřehlédl ani částečnou medializaci trestního řízení, která však byla shledána méně závažnou v porovnání s ostatními dopady trestního stíhání na život žalobce. Z těchto důvodů se soudu prvního stupně jako přiměřená výše zadostiučinění jevila částka 190 000 Kč. Žalobci byl přiznán i zákonný úrok z prodlení, při stanovení počátku běhu úroku vycházel soud z povinnosti žalované projednat nárok žalobce v zákonné 6měsíční lhůtě, s ohledem na to, že ve stanovené zákonné lhůtě k projednání věci žalovanou nedošlo, byl žalobci úrok z prodlení přiznán i z částky, na kterou již bylo plněno, neboť žalovaná plnila po lhůtě.

2. Proti tomuto rozsudku se žalovaná odvolala, má za to, že nahlížení do spisu dne 12. 9. 2016 a 18. 10. 2016 jsou úkony právní služby, které nelze považovat za náklady účelně vynaložené na zrušení nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. a nejedná se o úkony ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. Nejedná se o úkony, které mohly vést ke zrušení či změně nezákonného rozhodnutí, poukazuje i na skutečnost, že žalobci byl uhrazen úkon právní služby seznámení se se spisem dne 6. 10. 2017, včetně navýšení odměny pro časovou náročnost plus 1 x 200 % podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu. Zadostiučinění ve výši 190 000 Kč s příslušenstvím považuje za neadekvátně vysoké, neodpovídající přiměřené míře, jejíž výše by měla být stanovena tak, že by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Má za to, že žalobce neprokázal vznik a závažnost vzniklé nemajetkové újmy, její rozsah a příčinnou souvislost mezi trestním stíháním žalobce a jeho újmou v takové míře, aby mohlo být přiznáno zadostiučinění v takové výši. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce, peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. V případech srovnávaných soudem prvního stupně považuje prokázanou nemajetkovou újmu žalovaná za závažnější, je toho názoru, že musí být zohledněna délka trestního stíhání, po kterou zásah trval, do osobní sféry žalobce, tato byla zhruba o polovinu kratší než ve srovnávaných případech. V případu sp. zn. 9 C 325/2020 trvalo trestní stíhání více než 9 let, žalobce byl ohrožen trestní sazbou odnětí svobody 2 – 8 let. V případu sp. zn. 14 C 47/2018 trvalo 7 let a 8 měsíců a žalobce byl ohrožen trestní sazbou odnětí svobody v rozsahu 5 – 10 let, zákazem výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech a vysokou náhradou škody. Trestní stíhání souviselo s jeho podnikatelskou činností, bylo zdrojem jeho obživy, byl nepravomocně odsouzen soudem prvního stupně k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 5 let, k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech v trvání 4 let a byla mu uložena náhrada škody více než 8,5 milionu korun. Trestní stíhání mělo významný dopad na jeho rodinný život, došlo k rozpadu jeho manželství a narušení vztahů s dětmi, byla též prokázána dehonestace jeho osoby, neboť byl podnikatelem na okresním městě. Co se týče péče žalobce o jeho syna, který trpí autismem a který je na osobu žalobce a jeho péči velmi závislý, je třeba podle žalované zdůraznit, že na péči o syna nebyl výlučně sám, že tu byla i matka dítěte a na jeho péči se podíleli i další členové rodiny. Péče o děti s takovým typem postižení je sama o sobě velmi náročná, vysilující a psychicky náročná, je otázkou, do jaké míry lze dávat do příčinné souvislosti ztížení péče s trestním stíháním. K tvrzené medializaci případu nemělo být vůbec přihlíženo, neboť ta nebyla žalobcem dostatečně prokázána, žalobce nepředložil článek, na který odkazuje a není možné posoudit jeho obsah a eventuální možný dopad do osobní sféry žalobce. Žalovaná brojí i proti výroku o nákladech řízení s odůvodněním, že zaslání předžalobní výzvy poté, co bylo postupováno podle § 14 zák. č. 82/1998 Sb. je úkonem nadbytečným a tyto náklady by neměly být do nákladů řízení zahrnuty.

3. Žalobce považoval odvolání žalované za nedůvodné, pokud jde o 2 úkony právní služby spočívající v nahlížení do spisu dne 12. 9. 2016 a 18. 10. 2016, žalobce poukazoval na rozhodovací praxi Ústavního soudu, podle které úkon nahlížení do spisu může být považován za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, a to za situace, kdy se jedná o účelný náklad vynaložený účastníkem na zastoupení advokátem. Oba tyto úkony byly významné a účelné. V případě prvního nahlížení se jednalo o první seznámení s obsahem spisu, na základě čehož byla následujícího dne odůvodněna podaná stížnost proti zahájení trestního stíhání, pokud jde o druhé nahlížení do spisu, bylo provedeno před dalším výslechem žalobce (konalo se dne 11. 11. 2016) a poznatky z něj byly využity při obhajobě žalobce. Pokud jde o výši přiznaného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, je žalobce s nalézacím soudem zajedno, že pouhé konstatování porušení práva není dostačující a že částka ve výši 190 000 Kč je s ohledem na všechna kritéria i rozhodovací praxi přiměřená a adekvátní. Je pravdou, že trestní stíhání v přirovnaných případech mělo dopad do pracovní sféry žalobců, avšak tomu tak de facto bylo i v posuzovaném případě, kdy partnerka žalobce byla v době zahájení trestního stíhání čerstvě povýšena u Policie ČR, pod vlivem okolností byla nucena zaměstnání opustit, ač tak s ohledem na zmíněné povýšení neměla předtím v plánu. Rodina se náhle ocitla bez rozhodujícího příjmu a měla velké výdaje spojené s obhajobou žalobce. Trestním stíháním také utrpěl vztah s partnerkou. Má za to, že žalovaná celou situaci nevhodně zlehčuje a podává tak, že domovní prohlídka, odposlouchávání či dokonce zadržení žádný zásah nepředstavuje. Pokud jde o autismus syna, vlivem trestního stíhání, které jej po jak psychické, tak fyzické stránce silně ovlivňovalo, nebyl schopen péči o syna zvládat jako dřív. Domovní prohlídka, odposlechy telefonních hovorů a logicky tím i členů jeho rodiny i přátel jsou dalšími závažnými zásahy do žalobcova soukromí a rodinného života. Za důvodné nepovažuje ani odvolání, pokud jde o výrok o nákladech řízení, soud správně přiznal žalobci v rámci nákladů řízení odměnu za sepis předžalobní výzvy ve smyslu ust. § 14 zák. č. 82/1998 Sb.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalované má náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. a shledal, že odvolání je nedůvodné.

5. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního, nebo v řízení trestním; b) nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Soud prvního stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu učinil správný závěr o tom, že stát odpovídá za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu a mezi účastníky nebylo ani sporu o tom, že odpovědnost státu je v daném případě dána. Za situace, kdy žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2020, č. j. 17 T 6/2018-3976 zproštěn obžaloby a odvolání státního zástupce bylo Vrchním soudem v Praze rozsudkem ze dne 5. 11. 2020, č. j. 4 To 57/2020 ohledně žalobce zamítnuto. Podle ust. § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle ust. § 31 odst. 2 náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle ust. § 31 odst. 3 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31 odst. 4 poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Pokud jde o škodu spočívající v nákladech na obhajobu za 2 úkony právní služby představující nahlédnutí do trestního spisu dne 12. 9. 2016 a dne 18. 10. 2016, odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že ve smyslu judikatury Ústavního soudu citované soudem prvního stupně bylo namístě úkon nahlížení do spisu považovat za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. Úkon nahlížení do spisu dne 12. 9. 2016 a 18. 10. 2016 byl účelný pro výkon obhajoby a za tento právní úkon náleží odměna podle advokátního tarifu. Obviněný má v zájmu zajištění řádné obhajoby právo nahlédnout do trestního spisu, seznámit se s jeho obsahem a seznámit se se svědeckými výpověďmi a listinnými důkazy. Odměnu za tyto 2 úkony právní služby nelze nepřiznat s odůvodněním, že žalobci byla přiznána odměna za seznámení se se spisem dne 6. 10. 2017 navýšená pro svou časovou náročnost, neboť v zájmu zajištění řádné obhajoby se v daném případě jeví nahlédnutí do spisu po zahájení trestního stíhání jako úkon účelně vynaložený.

6. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 1 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že ust. § 31a odst. 2 zákona je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Co 2813/2011). Při stanovení formy a výše zadostiučinění se vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného. Forma a případná výše nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Rozhodovací praxe dovolacího soudu setrvává na závěru, že při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (rozhodnutí ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3212/2015). Pokud jde o výši přiznaného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 (R 67/2016), uzavřel, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé. Odvolací soud po přezkoumání věci sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že z hlediska obecné slušnosti je namístě žalobci přiznat zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích. Odvolací soud vychází ze zjištění soudu prvního stupně o tom, že trestní stíhání žalobce trvalo déle než 4 roky, žalobce byl zproštěn obžaloby rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2020, č. j. 17 T 6/2018-3976, hrozil mu trest odnětí svobody v sazbě 5 – 10 let, po dobu 24 hodin došlo k omezení jeho osobní svobody, došlo k zásahu do jeho obydlí a soukromí domovní prohlídkou provedenou dne [datum] a vychází i ze zjištění, že po dobu 4 měsíců byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu na telefonním čísle, jehož byl žalobce uživatelem. Rovněž pak vychází ze zjištění o dopadu trestního stíhání na partnerský vztah žalobce, zejména ale na péči o syna trpícího autismem, kterou žalobce mu poskytuje od 1. 8. 2012 a během trestního stíhání ji nemohl plnohodnotně vykonávat. Ačkoliv z výpovědi žalobce a svědkyně [příjmení] bylo zjištěno, že případ byl medializován, odvolací soud k této skutečnosti nepřihlíží s ohledem na absenci publikovaného článku a nemožnost posouzení jeho dopadu na život žalobce. Soud prvního stupně se pokusil provést srovnání hodnoceného případu s jím známou rozhodovací praxí, řádně zdůvodnil, ve kterých znacích se případy, které srovnával, s posuzovanou věcí shodují. Odvolací soud doplnil toto srovnání o věc vedenou u Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 30 Cdo 743/2017, ve které bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 400 000 Kč za situace, kdy trestní stíhání, které trvalo 3 roky a skončilo zproštěním obžaloby, mělo negativní dopady do osobnostní sféry žalobce zejména v oblasti jeho profesní a občanské cti, byl vystaven nepříjemným situacím v rámci profesní organizace, jejímž byl členem. Shledán byl vinným pro pomoc k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody a uložena mu byla i povinnost nahradit pojišťovně škodu. Obžalovaný byl zproštěn až rozsudkem krajského soudu. Srovnávány pak jsou obdobné případy, pokud jde o druh trestné činnosti, trestní sazbu, délka se pohybuje od 3 let (30 Cdo 743/2017) do 9 let a 3 měsíců. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že za přiměřené v dané věci je možné považovat zadostiučinění ve výši 190 000 Kč, neboť délka řízení je pouze jedním z hledisek, z nichž se při stanovení formy a výše zadostiučinění vychází. Dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce nejsou v daném případě méně závažné než ve srovnávaných případech, soud prvního stupně správně zohlednil zejména tu skutečnost, že žalobce byl omezen na osobní svobodě po dobu 24 hodin, skutečnost, že telefonní číslo, jehož byl uživatelem, bylo odposloucháváno, byla provedena domovní prohlídka a zohlednil i to, že péče o syna trpícího autismem, kterou žalobce vykonává od 1. 8. 2012, byla s ohledem na probíhající trestní řízení ztížena. Přiznaná forma a výše zadostiučinění nejsou v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tedy že by se jí žalobci z hlediska obecné slušnosti nemělo dostat, pokud jde o výši s přihlédnutím i k míře inflace vyjádřené přírůstkem indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku 17,5 % Odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně s ohledem na shora uvedené za správný, a proto byl ve výroku v odstavci I. a II. potvrzen podle ust. § 219 o. s. ř.

7. Změněn byl pouze ve výroku v odstavci II., o nákladech řízení, kdy odměnu za úkon právní služby spočívající ve zpětvzetí žaloby co do částky 116 299 Kč je třeba stanovit z této tarifní hodnoty částkou 5 780 Kč Odvolací soud je toho názoru, že uplatnění nároku podle § 14 zák. č. 82/1998 Sb. je třeba považovat za předžalobní výzvu, která je součástí nákladů řízení a náleží za ní odměna ve výši 8 020 Kč. Žalobci nebyla přiznána odměna za další předžalobní výzvu ze dne 16. 8. 2021, neboť tento právní úkon byl již nadbytečný. Náklady řízení se tak sestávají z 3 úkonů právní služby po 8 020 Kč (převzetí, uplatnění nároku na náhradu škody, sepis žaloby), dále z 1 úkonu po 5 780 Kč (částečné zpětvzetí žaloby), 2 úkonech po 3 380 Kč (jednání 16. 12. 2021) a 1 úkon právní služby v poloviční výši za účast na vyhlášení, tedy v částce 1 690 Kč. S připočtením 7 režijních paušálů po 300 Kč, 21% DPH ve výši 8 481,90 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, náklady řízení před soudem prvního stupně činí 50 871,90 Kč.

8. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná neměla v odvolacím řízení úspěch a je tedy povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení, které se sestávají z odměny za právní zastoupení žalobce při 2 úkonech právní služby po 3 380 Kč, 2 režijních paušálech po 300 Kč a 21% DPH ve výši 1 545,60 Kč Náklady odvolacího řízení tak dosahují částky 8 905,60 Kč.

Poučení