20 C 187/2017-160

Rubrum

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Chowaniece a přísedících Soni Virguľové a Milana Kučery ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] o náhradu škody 587 335 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 587 335 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení 29 367 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 20. 6. 2017 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 587 335 Kč. Žalobu odůvodňoval tím, že žalovaná byla zaměstnána u žalobce od 1. 7. 2005 do 31. 12. 2011 jako referent sociálních věcí na oddělení sociálních služeb, oboru sociálních věcí. Žalovaná bez vědomí osob zdravotně či tělesně postižených jejich jménem vypsala fiktivní žádosti o poskytování nárokové dávky, které s příslušnými požadavky na výplatu dávek na účty, k nimž měla dispoziční oprávnění, předložila ke schválení. Takto získané finanční prostředky použila pro svou potřebu. Za toto jednání byla žalovaná uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Karviné sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] ze spáchání zločinu podvodu a zločinu zneužití pravomoci veřejné osoby. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce zaplatil dne 12. 10. 2015 penále ve výši 587 335 Kč dle platebního výměru finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 14. 9. 2015. Tím, že žalobce uhradil dnem 12. 10. 2015 toto penále, došlo ke snížení hodnoty žalobcova majetku a vznikla tím škoda. Mezi porušením povinností a škodou je příčinná souvislost, neboť pokud by žalovaná dodržela své povinnosti a nespáchala škodu trestnou činností, tak by žalobce nebyl povinen platit odvod za porušení rozpočtové kázně ani penále za prodlení s odvodem. Prodlení vzniklo tím, že žalovaná páchala trestní činnost v roce 2011. Žalobce se však o ní dozvěděl teprve v roce 2014 a teprve následně byly vydány platební výměry za porušení rozpočtové kázně a za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Dle žalobce se jedná o úmyslné zavinění ze strany žalované.

2. Usnesením č. j. 20 C 187/2017-59 ze dne 29. 3. 2018 soud řízení přerušil podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesení nabylo právní moci 19. 4. 2018.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, že není aktivně legitimována proti žalobě na náhradu škody vzniklé porušením rozpočtových pravidel a s tím spojenou povinností zaplatit finančnímu úřadu penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Penále bylo vystaveno za to, že žalobce neodvedl zákonem stanovený odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně v zákonem určených lhůtách, ale až s čtyřletým zpožděním, jelikož zcela nedůvodně vyčkával na nabytí právní moci rozsudku v trestní věci, ačkoliv od samého počátku disponoval nejen doznáním žalované, ale celou řadou jiných přímých důkazů na to, že finanční prostředky z rozpočtu byly využívány v rozporu se zákonem a s rozpočtovými pravidly. I z obsahu rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj lze dovodit, že penále bylo uloženo i proto, že žalobce nevytvořil žádné mechanismy způsobilé odhalit nesprávnou manipulaci s dotačními finančními prostředky. Dle žalované penále bylo uloženo za zanedbání činnosti žalobce a nikoliv jako přímý důsledek jednání žalované. Žalovaná nesouhlasila s tím, že škoda byla způsobena úmyslně. Žalovaná vznesla námitku promlčení, neboť pro postavení žalované je důležité datum 29. 11. 2011, což je poslední den páchání trestné činnosti a způsobení škody a den podání žaloby k soudu.

4. Účastníci učinili nesporným, že žalované dne 1. 7. 2005 vznikl u žalobce pracovní poměr se zařazením jako referent administrativy - vykonávání různých administrativních prací podle obvyklých postupů nebo rámcových instrukcí na dobu určitou do 30. 6. 2006 s místem výkonu práce [stát. instituce], [ulice a číslo], [obec] [obec]. Pracovní poměr trval do 31. 12. 2011 (od 1. 1. 2012 úřad práce). V době do 1. 7. 2006 byla žalovaná zařazena u žalobce na odboru sociálních věcí - oddělení sociálních služeb a byla zařazena pro výkon práce - komplexní výkon agendy péče o staré občany a o osoby se zdravotním postižením. Od 1. 11. 2011 byla zařazena jako referent sociálních věcí (jedná se o výkon stejné činnosti), a to do 31. 12. 2011. Žalovaná byla podřízena vedoucí oddělení sociálních služeb Mgr. [jméno] [příjmení], kterou pak vystřídala [celé jméno svědkyně].

5. Soud provedl důkaz rozhodnutím [číslo jednací] Ministerstva práce a sociálních věcí ČR o poskytnutí neinvestiční účelové dotace z kapitoly 314- státního rozpočtu na dávky sociální péče pro těžce zdravotně postižené a dávky pomoci v hmotné nouzi na rok 2011, rozhodnutí [číslo jednací] Ministerstva práce a sociálních věcí ČR o poskytnutí neinvestiční účelové dotace z kapitoly 314- státního rozpočtu na dávky sociální péče pro těžce zdravotně postižené a dávky pomoci v hmotné nouzi na rok 2011 ze dne 30. 9. 2011, přehledem knihy došlých faktur, platebními poukazy ze dne 16. 6. 2011, 12. 7. 2011, 1. 9. 2011, 14. 9. 2011, 10. 10. 2011, 2. 11. 2011, 21. 11. 2011 a 24. 11. 2011, pověřením Mgr. [celé jméno svědkyně] k zastupování vedoucího oddělení sociálních služeb, odboru sociálních věci [stát. instituce] po dobu dlouhodobé nemoci Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 6. 1. 2011, plánem kontrolní činnosti oddělení interního auditu a kontroly na rok 2011 ze dne 24. 2. 2011, transferem na dodávky pomoci v hmotné nouzi a dávky sociální péče zdravotně postiženým občanům ze dne 3. 11. 2011, zprávou o výsledcích interního auditu a provedených veřejnoprávních kontrolách za rok 2011 ze dne 9. 1. 2012, rozsudkem Okresního soudu v Karviné č. j. [číslo jednací] ze dne 26. 8. 2014, rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 31. 10. 2014 ve věci odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. [číslo jednací] ze dne 26. 8. 2014, platebním výměrem za odvod za porušení rozpočtové kázně vydaným Finančním úřadem pro [územní celek], které nabylo právní moci 12. 9. 2015, platebním poukazem ze dne 15. 8. 2015 a výpisem z účtu ze dne 13. 8. 2015, platebním výměrem na penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 21. 6. 2011 do 14. 8. 2015 vydaným Finančním úřadem pro [územní celek], který nabyl právní moci 15. 10. 2015, včetně přílohy, platebním poukazem ze dne 12. 10. 2015 a výpisem z účtu ze dne 12. 10. 2015, žádostí žalobce o prominutí penále ze dne 15. 11. 2015, rozhodnutím o prominutí daně vydané Generálním finančním ředitelstvím, výzva žalobce k zaplacení náhrady škody ze dne 28. 4. 2017, rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne 31. 3. 2020, pracovní náplní žalované na funkci referenta sociálních věcí na odboru sociálních věcí na oddělení sociálních služeb ze dne 29. 9. 2010, sdělení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality SKPV - odpověď na žádost o prověření stavu ze dne 29. 1. 2014, potvrzením o průměrném měsíčním výdělku žalované ze dne 19. 4. 2021, [ustanovení právního předpisu EU] k zajištění postupu v účetnictví, v evidenci majetku a při nakládání s finančními prostředky, která nabyla účinnosti dnem 16. 11. 2020, pracovní náplní Mgr. [jméno] [příjmení], referenta sociálních věcí na oddělení sociálních služeb, odbor sociálních věcí ze dne 29. 10. 2010, sdělením k soudnímu sporu – [celé jméno žalované] ze dne 3. 6. 2021, sdělením odboru sociálního ze dne 7. 6. 2021, výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně], výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně].

6. Po provedeném dokazování z hlediska skutkového stavu bylo soudu prokázáno, že: žalované dne 1. 7. 2005 vznikl u žalobce pracovní poměr se zařazením jako referent administrativy - vykonávání různých administrativních prací podle obvyklých postupů nebo rámcových instrukcí na dobu určitou do 30. 6. 2006 s místem výkonu práce [stát. instituce], [ulice a číslo], [obec] [obec]. V době do 1. 7. 2006 byla žalovaná zařazena u žalobce na odboru sociálních věcí - oddělení sociálních služeb a byla zařazena pro výkon práce - komplexní výkon agendy péče o staré občany a o osoby se zdravotním postižením. Od 1. 11. 2011 byla zařazena jako referent sociálních věcí (jedná se o výkon stejné činnosti), a to do 31. 12. 2011 (od 1. 1. 2012 úřad práce). Dle pracovní náplně žalovaná jako referent sociálních věcí na odboru sociálních věcí na oddělení sociálních služeb komplexně zajišťovala agendu poskytování jednorázových a opakujících se peněžitých dávek a přiznání mimořádných výhod dle vyhlášky č. 182/1991 Sb. včetně zajištění jejich výplaty, zodpovídala za jejich správnost a opodstatněnost. Dále zajišťovala měsíční kontrolu výplaty dávek v návaznosti na program Fénix. Žalovaná byla podřízená vedoucí oddělení sociálních služeb Mgr. [jméno] [příjmení], na základě pověření ze dne 6. 1. 2011 byla Mgr. [celé jméno svědkyně] pověřená k zastupování vedoucího oddělení sociálních služeb, odboru sociálních věcí [stát. instituce]. [jméno] [příjmení] po dobu dlouhodobé nemoci. Na základě rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky [číslo jednací] byly [anonymizována dvě slova] [obec] poskytnuté neinvestiční účelové dotace z kapitoly 314- státního rozpočtu (ÚZ 13 303) na dávky sociální péče pro těžce zdravotně postižené, tj. jednorázové příspěvky na opatření zvláštních pomůcek, příspěvek na úpravu bytu, příspěvky na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla, příspěvek na provoz motorového vozidla, příspěvek na individuální dopravu, příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu a garáže, příspěvek úplně nebo prakticky nevidovým občanům poskytované podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 182/1991 Sb., na dávky pomoci v hmotné nouzi, tj. příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc poskytovaná podle zákona č. 111/2006 Sb., a dále ostatní dávky, tj. na ostatní dávky pro těžce zdravotně postižené občany a ostatní dávky pomoci v hmotné nouzi, pokud takové vzniknou nebo postupně vznikají, a to pro rok 2011. Dále rozhodnutím [číslo jednací] Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky byla rovně poskytnuta neinvestiční účelová dotace z kapitoly 314- státního rozpočtu (ÚZ 13 306) na dávky sociální péče pro těžce zdravotně postižené a dávky pomoci v hmotné nouzi na rok 2011, přičemž se jednalo o stejné účelové určení této dotace jako v předchozím případě. Tyto poskytnuté finanční prostředky – dotace může příjemce dostat pouze v daném kalendářním roce a na vymezený účel (§ 14 odst. 3 zákona č. 218/2020 Sb.). Žalovaná v období od 16. 6. 2011 do 29. 11. 2011 jako zaměstnankyně [územní celek] bez vědomí osob zdravotně či tělesně postižených jejich jménem vypsala fiktivní žádosti o poskytnutí nárokové dávky, které s příslušnými požadavky na výplatu dávek na účty, k nimž měla dispoziční oprávnění, předložila ke schválení, a takto získané finanční prostředky použila pro svoji potřebu. Na základě žádosti Policie ČR, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality SKPV, se žalobce dozvěděl o trestné činnosti žalované. Na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací], kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Karviné, č. j. [číslo jednací] ze dne 26. 8. 2014, rozhodl, že žalovaná je vinna, že v době od 16. 6. 2011 do 29. 11. 2011 se záměrem neoprávněně se obohatit jako zaměstnankyně [územní celek] při výkonu komplexní agendy péče o staré občany nebo osoby se zdravotním postižením a od 1. 11. 2011 jako referent sociálních věcí porušila základní povinnosti úředníka podle § 16 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. h) zákona č. 312/2002 Sb. o úřednících územních samosprávných celků, neboť bez vědomí osob zdravotně či tělesně postižených jejich jménem vyplnila fiktivní žádosti o poskytnutí nárokové dávky, které s příslušnými požadavky na výplatu dávek na účty, k nimž měla dispoziční oprávnění, předložila ke schválení, v důsledku čehož na základě těchto fiktivních žádostí byla schválena a vyplacena celkem částka 587 335 Kč a takto získané finanční prostředky použila pro svou potřebu, čímž způsobila žalobci škodu v celkové výši 587 335 Kč. Jednak sebe obohatila tím, že uvedla někoho v omyl a způsobila takovým činem na cizím majetku značnou škodu a jednak jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch vykonávala svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu a způsobila takovým činem značnou škodu, čímž spáchala zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odstavec 4 písmeno d) trestního zákoníku a zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odstavec 1 písmeno a), odstavec 2 písmeno f) trestního zákoníku. Podle § 228 odstavec 1 trestního řádu žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci jako poškozenému částku 587 335 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dnem 31. 10. 2014. Platebním výměrem na odvod za porušení rozpočtové kázně vydaným Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, který nabyl právní moci 12. 9. 2015, žalobci byl vyměřen odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 587 335 Kč. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že neoprávněné použití prostředků poskytovaných ze státního rozpočtu vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 31. 10. 2014, na základě kterého byla uznána vinnou obžalovaná Veronika Zarzycká tím, že v době od 16. 6. 2011 do 29. 11. 2011 jako zaměstnankyně [územní celek] – komplexní výkon agendy péče o staré občany nebo osoby se zdravotním postižením a od 1. 11. 2011 jako referent sociálních věcí s oprávněním provádět úkony jako správní orgán porušila základní povinnost úředníka podle § 16 odst. 1 písm. b), písm. c) a písm. h) zákona č. 312/2002 Sb. o úřednících územních samosprávných celků, neboť bez vědomí osob zdravotně či tělesně postižených jejich jménem vypsala fiktivní žádosti o poskytnutí nárokové dávky, které s příslušnými požadavky na výplatu dávek na účty, k nimž měla dispoziční oprávnění, předložila ke schválení, v důsledku čehož bylo na základě fiktivních žádostí vystavených jménem [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] schváleno a vyplaceno celkem 587 335 Kč. Jelikož takto získané finanční prostředky použila žalovaná pro vlastní potřebu, nebyly tedy použity na vymezený účel, došlo k porušení čl. VII odst. 1 rozhodnutí. Žalobce částku 587 335 Kč zaplatil dne 13. 8. 2015. Proti platebnímu výměru na odvod za porušení rozpočtové kázně nebyl podán opravný prostředek. Platebním výměrem na penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 21. 6. 2011 do 14. 8. 2015 vydaným Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, který nabyl právní moci 15. 10. 2015, finanční úřad žalobci vyměřil penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně ve výši 587 335 Kč. Penále se počítá ode dne následujícího po dni, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně, do dne, kdy byly prostředky odvedeny nebo u návratných finančních výpomocí vráceny nebo vyplaceny postupem podle odst. 5 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb. Žalobce uhradil penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně ve výši 587 35 Kč dne 12. 10. 2015. Žalobce žádal Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj o prominutí penále žádostí ze dne 16. 11. 2015. Generální finanční ředitelství svým rozhodnutím [číslo jednací] žádost žalobce o prominutí penále zamítl. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení náhrady škody předžalobní výzvou ze dne 28. 4. 2017.

7. Ke kontrolní činnosti u žalobce byla přijata [ustanovení právního předpisu EU] k zajištění postupu v účetnictví v evidenci majetku a při nakládání s finančními prostředky, která byla účinná ode dne 16. 11. 2010, a kontrolní řád [územní celek] ze dne 1. 11. 2004. U žalobce byl přijat plán kontrolní činnosti oddělení interního auditu a kontroly na rok 2011 ze dne 24. 2. 2011, na základě kterého byly prováděny kontroly, jak vyplývá mj. ze zprávy o výsledcích interního auditu a provedených veřejnosprávních kontrolách za rok 2011 ze dne 9. 1. 2012. Penále bylo hrazeno z rozpočtu [anonymizováno]. Pokud se týká platebních poukazů ze dne 16. 6. 2011, 12. 7. 2011, 1. 9. 2011, 14. 9. 2011, 10. 10. 2011, 2. 11. 2011, 21. 11. 2011 a 24. 11. 2011, pak při schvalování těchto platebních rozkazů bylo postupováno podle [ustanovení právního předpisu EU]. Platební rozkazy byly schváleny Mgr. [celé jméno svědkyně], která zastupovala vedoucí oddělení sociálních služeb, [jméno] [příjmení], vedoucí odboru sociálního, nebo Mgr. [jméno] [příjmení], zástupcem Mgr. [celé jméno svědkyně], dále byly schváleny příkazcem operace, správcem rozpočtu a hlavní účetní.

8. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], bylo zjištěno, že v roce 2011 svědkyně byla pověřena k zastupování vedoucí oddělení sociálních služeb po dobu dlouhodobé nemoci Mgr. [jméno] [příjmení]. Podle svědkyně nešlo odhalit, že žalovaná bez vědomí osob zdravotně či tělesně postižených jejich jménem vypsala fiktivní žádosti o poskytnutí nárokové dávky, tyto dávky byly schváleny a takto získané finanční prostředky žalovaná použila pro svoji potřebu. Podle správního řádu je stanovena osoba, která vyřizuje daný spis komplexně, kontrola ze strany vedoucích byla prováděna namátkově, a to po procesní stránce. U žalobce nebyl zjištěn obdobný případ neoprávněného obohacení jako u žalované.

9. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že dávky jsou poskytovány z dotačních titulů, které jsou hrazeny z finančních prostředků státu. Finanční prostředky na penále byly hrazeny z prostředků žalobce jako [anonymizována dvě slova]. Z jiných prostředků nelze hradit, když dotace jsou účelově vázány. Penále bylo uhrazeno ve výši 587 335 Kč platebním rozkazem [číslo] ze dne 12. 10. 2015 na základě platebního výměru vydaného Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj dne 14. 9. 2015. Penále bylo uloženo za porušení rozpočtové kázně a za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. K porušení rozpočtové kázně došlo v roce 2011, ale teprve v r. 2015 se hradilo a tím pádem to penále je určeno ve stejné výši jako odvod. Porušením rozpočtové kázně bylo to, že finanční prostředky, které jsou účelově vázány a měly jít k rukám klientů, byly vlastně vyplaceny na účet žalované. V platebním rozkaze je uveden účelový znak 0, to znamená, že to není hrazeno z dotace, ale je to z prostředků [anonymizováno]. Je to uvedeno pod značkou ÚZ.

10. Z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne 31. 3. 2020 ve věci žalobce [územní celek] pro žalovanému [příjmení] finanční ředitelství v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2017, [číslo jednací], bylo zjištěno, že žaloba byla zamítnuta. Žalobce brojil proti uvedenému rozhodnutí žalovaného, jímž byla zamítnuta jeho žádost o prominutí penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně podle § 44a odst. 12 zákona č. 218/2000 Sb. Penále bylo vyměřeno platebním výměrem Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 14. 9. 2015, [číslo jednací]. K porušení povinnosti žalobce došlo na základě trestné činnosti jeho zaměstnankyně, která podávala fiktivní žádosti o dávky za zdravotně postižené občany a vyplacené částky si následně ponechávala pro vlastní potřebu. Za toto jednání byla pravomocně odsouzena. Žalobce netvrdil, že by byla v jeho případně naplněna některá ze skutkových podstat dle pokynu D-17. Tvrdil pouze, že vyměření odvodu a penále představovalo nepřípustné dvojí trestání, a že konkrétní okolnosti porušení rozpočtové kázně představují důvody hodné zvláštního zřetele, které mají vést k prominutí penále. Žalobce namítal, že porušení rozpočtové kázně nezavinil a neměl z něj žádný užitek, neboť k němu došlo sofistikovaným trestním jednání jedné jeho zaměstnankyně, které žalobce nemohl odhalit ani při provádění patřičných kontrol. V rozsahu, v němž žalobce tuto skutečnost označoval za důvod nezákonnosti vyměření penále, se opět jedná o tvrzení, které mohlo být uplatněno jako obrana proti rozhodnutí o vyměření penále, ale nikoliv jako důvod jeho prominutí. Důvod hodný zvláštního zřetele, na základě něhož lze penále dle § 44a odst. 12 rozpočtových pravidel prominout, potom trestná činnost žalobcovy zaměstnankyně představovat nemůže, neboť není naplněna žádná skutková podstata pokynu D-17. Žalobce naplnění některého důvodu prominutí penále podle pokynu D-17 netvrdil a v celé žalobě se o tomto pokynu ani nezmínil, ačkoliv se jednalo o jádro odůvodnění napadeného rozhodnutí. Netvrdil tedy ani, že by byl pokyn nezákonný nebo že podle něj žalovaný neměl postupovat z jiných důvodů. Jelikož případ žalobce nespadá pod žádnou skutkovou podstatu dle pokynu D-17, nedopustil se žalovaný zneužití správního uvážení tím, že žalobcovu žádost o prominutí penále zamítl.

11. Vzhledem k tomu, že žalobci vznikla škoda zaplacením penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně zaplacením dne 12. 10. 2015, je nutno věc posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce v platném znění (dále jen zákoník práce).

12. Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 250 odst. 1 zákoníku práce).

13. Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance s výjimkou případů uvedených v § 252 a § 255 zákoníku práce (§ 250 odst. 3 zákoníku práce).

14. Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250 zákoníku práce, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav (§ 257 odst. 1 zákoníku práce).

15. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyř a půl násobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek (§ 257 odst. 2 zákoníku práce).

16. Předpokladem pro vznik obecné odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu je porušení pracovních povinností zaměstnancem při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně. V řízení o náhradu škody má poškozený zaměstnavatel procesní povinnost tvrdit a posléze i prokázat všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu.

17. V daném případě žalovaná jako referent sociálních věcí na oddělení sociálních služeb, odboru sociálních věcí v době od 16. 6. 2011 do 29. 11. 2011 vypsala fiktivní žádosti o poskytnutí nárokové dávky, které s příslušnými požadavky na výplatu dávek na účty, k nimž měla dispoziční oprávnění, předložila ke schválení. Takto získané finanční prostředky použila pro svou potřebu. Žalovaná rozsudkem Okresního soudu v Karviné č. j. [číslo jednací] ze dne 26. 8. 2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 31. 10. 2014, byla uznána vinnou, že v době od 16. 6. 2011 do 29. 11. 2011 se záměrem neoprávněně se obohatit jako zaměstnankyně žalobce vykonávající komplexní agendu péče o staré občany nebo osoby se zdravotním postižením a od 1. 11. 2011 jako referent sociálních věcí nepostupovala podle zákona č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1981 Sb., čímž porušila základní povinnosti úředníka podle § 16 odst. 1, písm. b), písm. c), písm. h) zákona č. 312/2002 Sb. o úřednících územních samosprávných celků, neboť bez vědomí osob zdravotně postižených či tělesně postižených jejich jménem vypsala fiktivní žádosti o poskytnutí nárokové dávky, které s příslušnými požadavky na výplatu dávek na účty, k nimž měla dispoziční oprávnění, předložila ke schválení, v důsledku čehož takto získané finanční prostředky použila pro svoji potřebu, čímž způsobila žalobci škodu v celkové výši 587 335 Kč, čímž spáchala zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odstavec 4 písmeno d) trestního zákoníku a zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odstavec 1 písmeno a), odstavec 2 písmeno f) trestního zákoníku. Soud současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu škody žalobci ve výši 587 335 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dnem 31. 10. 2014. Soud je vázán v souladu s § 135 o. s. ř. rozhodnutím soudu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo ho spáchal. Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj vydal platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně [číslo jednací], který nabyl právní moci dnem 12. 9. 2015, kterým vyměřil odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně žalobci ve výši 587 335 Kč s odůvodněním, že neoprávněné použití prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 31. 10. 2014, na základě kterého byla žalovaná uznána vinnou, jak je výše uvedeno, a jelikož získané finanční prostředky použila pro vlastní potřebu a nebyly tedy použity na vymezený účel, což je považováno za porušení rozpočtové kázně, žalované byla uložena povinnost tuto škodu žalobci zaplatit. Následně na to Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj vydal platební výměr na penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 21. 6. 2011 do 14. 8. 2015 [číslo jednací], které nabylo právní moci dnem 15. 10. 2015. Dále bylo počítáno ode dne následujícího po dni, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně, do dne, kdy byly vráceny. Žalobce z rozpočtu města zaplatil penále ve výši 587 335 Kč dne 12. 10. 2015.

18. Žalobce požaduje po žalované náhradu škody dle § 250 zákoníku práce s tím, že v daném případě nelze uplatnit limitaci dle § 257 odst. 2 zákoníku práce a jednalo se o úmyslné zavinění ze strany žalované. Kdyby žalovaná nepáchala trestnou činnost, nebyl by vydán platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně a potažmo by nebylo vyměřeno penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně.

19. Žalobci vznikla újma na majetku, když penále bylo zaplaceno z rozpočtových prostředků žalobce, nikoliv ze státního rozpočtu.

20. Žalovaná porušila pracovní povinnosti při plnění pracovních úkolů, když použila neoprávněně pro svou potřebu částku 587 335 Kč, za což byla odsouzena. Takto získané prostředky ze státního rozpočtu žalovaná použila pro vlastní potřebu a nebyly použity pro vymezený účel, a proto byl žalobci vyměřen odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně a následně žalobci byly vyměřeny penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 21. 6. 2011 do 14. 8. 2015 ve výši 587 335 Kč. Je zde příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností žalované a vznikem škody vyměřením penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Škoda byla žalovanou způsobena úmyslně za účelem obohacení se. Jinak řečeno, kdyby žalovaná nepáchala úmyslnou trestnou činnost, tak žalobce by nebyl povinen odvést do státního rozpočtu částku 587 335 Kč, která nebyla použita na vymezený účel, a potažmo by nebylo vyměřeno penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 21. 6. 2011 do 14. 8. 2015, když odvod za porušení rozpočtové kázně mohl být proveden teprve na základě platebního výměru na odvod za porušení rozpočtové kázně a odvod byl proveden 13. 8. 2015. Kdyby žalovaná nepáchala trestnou činnost, nedošlo by k povinnosti odvést prostředky do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně a nedošlo by ani k vyměření penále. Žalobce tak prokázal předpoklady pro vznik obecné odpovědnosti žalované ve smyslu § 250 zákoníku práce. Za této situace soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 587 335 Kč.

21. Pokud jde o otázku splatnosti odvodu penále, tak dle § 44a odst. 8 zákona o rozpočtových pravidlech se správa odvodu za porušení rozpočtové kázně řídí daňovým řádem. Odvod a penále jsou ve smyslu § 2 daňového řádu daní. Daň se vyměřuje rozhodnutím, to znamená platebním výměrem, což vyplývá z § 147 daňového řádu a z § 139 odst. 3 daňového řádu s tím, že odvod je splatný do 15 dnů od právní moci platebního výměru. Zde není na místě tvrzení žalované, že žalobce měl zaplatit dříve penále za porušení s odvodem rozpočtové kázně. Mohl ho zaplatit nejdříve na základě platebního výměru ve lhůtě v něm stanovené, která odpovídá i lhůtě uvedené v daňovém řádu, a tudíž žalobce v žádném případě nebyl v prodlení s úhradou odvodu. Kdyby nebylo trestní činnosti žalované, nebyl by žalobci vyměřen odvod a ani následné penále, které je příslušenstvím odvodu za porušení rozpočtové kázně.

22. Pokud se jedná o rozhodnutí Generálního finančního ředitelství o prominutí daně [číslo jednací], kterým byla žádost žalobce o prominutí penále vyměřeného Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj zamítnuta, a pokud se jedná o rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] ve věci žalobce proti Generálnímu finančnímu ředitelství v řízení o žalobě proti rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 7. 3. 2017, [číslo jednací], kdy žaloba byla zamítnuta, pak tato rozhodnutí nemají vliv na rozhodnutí v této věci, tedy je nutno rozlišovat mezi vztahem žalobce a finančního úřadu a vztahem žalobce a žalované, kdy se jedná o pracovněprávní vztah a o náhradu škody, když škoda vznikla ve formě penále. Kdyby žalovaná se nedopustila trestné činnosti, za kterou byla pravomocně odsouzena, nebyl by vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně, když prostředky ze státního rozpočtu nebyly použity na účel, na který měly být použity, a pak potažmo by nebylo uloženo penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně.

23. Žalovaná vznesla námitku promlčení, když dle jejího názoru není přípustné, aby bývalý zaměstnanec byl žalován o náhradu škody po šesti letech od doby, ve které přestal být zaměstnancem, a pro postavení žalované je důležité datum 29. 11. 2011, což je poslední den páchání trestné činnosti a působení škody a den podání žaloby k soudu. V daném případě je rozhodující, kdy žalobci vznikla škoda za penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Škoda žalobci vznikla 12. 10. 2015, kdy žalobce toto penále zaplatil. Promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) trvá tři roky. Žaloba na náhradu škody byla podána u soudu dne 20. 6. 2017, z čehož vyplývá, že námitka promlčení není důvodná.

24. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, tak v řízení byl procesně úspěšný žalobce, když žalobě bylo zcela vyhověno, a proto má žalobce podle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. proti žalované právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení za zaplacený soudní poplatek 29 367 Kč.

Poučení