21 Co 110/2022 - 1541

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a Mgr. Andrey Lomozové ve věci žalobce: [tituly před jménem]. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1] za kterou jedná [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/2] o 13 420 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. září 2021, č. j. 11 C 36/2008-1182, po zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2022, č.j. 21 Co 110/2022-1324 rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2023, č.j. 30 Cdo 498/2023-1384, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. co do částky 6 351 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 6 351 000 Kč ve výši 9,25 % ročně od 19. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,5 % ročně od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8 % ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, 7,5 % ročně od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, 7,5 % ročně od 1. 7. 2021 do 24. 9. 2021, a za dobu od 25. 9. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení z částky 6 351 000 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. co do částky 5 029 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 029 000 Kč ve výši 9,25 % ročně od 19. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,5 % ročně od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8 % ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, 7,5 % ročně od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, 7,5 % ročně od 1. 7. 2021 do 24. 9. 2021, a za dobu od 25. 9. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení z částky 5 029 000 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, mění tak, že se žaloba v této části zamítá.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. co do částky 2 040 000 Kč s příslušenstvím z této částky od 19. 1. 2009 do zaplacení potvrzuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů ve výši 2 248 175 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0]

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení na účet Obvodního soudu pro [adresa] ve výši 155 332,72 Kč a na účet Městského soudu v [adresa] ve výši 19 178,50 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení 2 942 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 11 560 000 Kč s příslušenstvím (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení 3 898 000 Kč s příslušenstvím (výrok III.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1 657 311,81 Kč (výrok IV.), uložil žalobci povinnost zaplatit státu na nákladech řízení 17 863,23 Kč (výrok V.) a uložil žalované povinnost zaplatit státu na nákladech řízení 137 469,22 Kč (výrok VI.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, jejímž prostřednictvím se žalobce domáhal zaplacení částky 18 400 000 Kč s úrokem z prodlení od 27. 8. 2002 do zaplacení z titulu náhrady škody, jež mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím představovaným usnesením Okresního soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Krajského soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Tímto usnesením byla na jeho majetek nařízena exekuce, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], v rámci které byl postižen obchodní podíl žalobce ve společnosti [právnická osoba]

3. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel především z mezitímního rozsudku, který byl ve věci vydán dne [datum] pod č.[Anonymizováno]j. [spisová značka], jímž bylo rozhodnuto, že nárok žalobce je co do základu opodstatněný, vycházeje ze zjištění, že podle vykonatelného notářského zápisu byla usnesením Okresního soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Krajského soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 70 559 478,53 Kč s příslušenstvím a jejím provedením byl pověřen soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], [název orgánu veřejné moci] [adresa], který exekučním příkazem ze dne [datum] rozhodl o postižení obchodního podílu povinného (žalobce) ve společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „[společnost]“), a že exekuce byla usnesením Okresního soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] zastavena s odůvodněním, že notářský zápis není způsobilým exekučním titulem (právní moci dne [datum]). Po právní stránce soud prvního stupně dovodil, že usnesení o nařízení exekuce je nezákonným rozhodnutím podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, a dále se zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou, kterou posoudil jako nedůvodnou. Tento mezitímní rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v [město] bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

4. Soud prvního stupně při rozhodování o výši škody poukázal zejména na závazný právní závěr vyslovený mezitímním rozsudkem, že nárok není promlčen a že podmínky vzniku odpovědnosti žalované za tvrzenou škodu jsou dány, neboť skutečnost, že předmětná exekuce byla zastavena pro absenci vykonatelného exekučního titulu, znamená, že rozhodnutí o jejím nařízení bylo nezákonné, přičemž v příčinné souvislosti s tímto rozhodnutím byl postižen žalobcův obchodní podíl ve společnosti [společnost], čímž mu vznikla škoda, o jejíž výši soud prvního stupně nyní rozhodoval.

5. Po stránce skutkové vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že společnost [společnost] vznikla dne [datum]. Její předmět podnikání spočíval ve výrobě ocelových pružin v režimu živnosti volné, v koupi zboží za účelem jeho dalšího prodeje a v prodeji, dále ve zprostředkovatelské činnosti v oblasti obchodu a služeb a ve výrobě čalouněného nábytku v režimu živnosti volné. Vedle žalobce byli dalšími společníky této společnosti [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] s tím, že žalobci i každému ze jmenovaných společníků náležel obchodní podíl o velikosti 1/3. Jednatelem společnosti byl [tituly před jménem] [jméno FO]. Usnesením Okresního soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Krajského soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jež nabylo právní moci dne [datum], byla na žalobcův majetek nařízena exekuce, v rámci které pověřený soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] vydal dne [datum] exekuční příkaz znějící na postižení obchodního podílu žalobce ve zmíněné obchodní společnosti s tím, že právní mocí usnesení o nařízení této exekuce jeho účast ve společnosti zanikla. Předmětná exekuce byla posléze zastavena, neboť notářský zápis, na jehož základě byla nařízena, nepředstavoval (pro absenci materiální vykonatelnosti) způsobilý exekuční titul. Stalo se tak usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Vzhledem k tomu, že společnost [společnost] nikterak nenaložila s uvolněným obchodním podílem žalobce, Krajský soud v [město] ji svým usnesením ze dne [datum] zrušil a nařídil její likvidaci, jejím likvidátorem jmenoval [tituly před jménem] [jméno FO]. K výmazu této společnosti z obchodního rejstříku došlo k návrhu likvidátora dne [datum]. Ještě předtím však společnost sdělila, že žalobci v souvislosti s ukončením jeho účasti na společnosti žádný vypořádací podíl nevyplatila, přičemž nebylo zjištěno ani to, že by tento vypořádací podíl vyplatila soudnímu exekutorovi, když zde nebyl žádný majetek, ze kterého by bylo možné tento podíl vyčíslit. Dále soud prvního stupně vyšel z obsahu podnikatelského záměru společnosti [společnost] vyhotoveného v roce 1995, v němž byly shrnuty plány a cíle, pro jejichž naplnění byla tato společnost založena, a které ve své svědecké výpovědi doplnil [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že společnost byla primárně založena za účelem výroby pružinových vložek do matrací, jež měla probíhat v pronajatých prostorách v [název], a následně i celých matrací, které měla dodávat pro český i zahraniční, zejména pak [Anonymizováno] trh. Další plány, zahrnující převzetí podnikatelských aktivit [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobce, měly být realizovány až poté, co se společnost zavede. Společnost tehdy zaměstnávala asi 6 nebo 7 lidí, přičemž vyráběla pouze zmíněné pružiny (pera [název]), a to na zapůjčených strojích. Vlastní majetek neměla. Výroba se rozjížděla postupně a poměrně dlouho a do okamžiku, kdy společnost obdržela exekuční příkaz postihující žalobcův obchodní podíl, vyráběla na cca 30 až 40 % kapacity jedné sady strojů. Měla však potenciál vyrábět do půl roku až na 90 % této kapacity a posléze i na třech sadách strojů a ve dvousměnném provozu, přičemž pro takovou produkci měla též zajištěn odbyt. Veškerý zisk z této výroby, jež byla schopna uspokojit pouze jednorázové zakázky, směřoval toliko na pokrytí vstupních nákladů, přičemž společníkům žádný podíl na zisku ani mzda vypláceny nebyly. Po postižení žalobcova obchodního podílu ve společnosti v rámci nařízené exekuce, v důsledku, kterého žalobce v srpnu 2002 veškeré své aktivity pro společnost ukončil, však zmíněné plány (zahrnující i nákup zapůjčené sady strojů a následné zakoupení dalších dvou sad těchto strojů) již nebylo možné zrealizovat, neboť ačkoliv společnost měla předjednanou možnost financování potřebného strojního vybavení formou finančního leasingu a úvěru od nebankovní společnosti, po nařízení předmětné exekuce se již tyto finanční zdroje zajistit nepodařilo. Společnost [společnost] zapůjčené stroje vrátila a ještě v roce 2003 fakticky ukončila svou činnost. Po zastavení exekuce v roce 2005 se již žalobce do nefunkční společnosti nevrátil. Souběžně realizované činnosti, které žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO] vykonávali v rámci svých vlastních podnikatelských aktivit a nezávisle na dotčené obchodní společnosti, neměly na hodnotu společnosti a žalobcova obchodního podílu žádný vliv.

6. Za pomoci znaleckých posudků zpracovaných znaleckým ústavem [právnická osoba] a znaleckým ústavem [právnická osoba] soud prvního stupně dále zjišťoval obvyklou hodnotu žalobcova obchodního podílu ve společnosti [společnost] k datu 31. 8. 2002, jakou by tento obchodní podíl měl v případě, že by k jeho postižení v exekuci nedošlo, a to na základě odborné analýzy výše uvedených skutečností a v několika variantách zahrnujících jak situaci, že by společnost svým společníkům vyplácela mzdu, tak i situaci, kdy by tato mzda společníkům vyplácena nebyla, a dále situaci, v níž by tato společnost získala zdroj financování pro své zamýšlené aktivity, jakož i situaci, že by takový zdroj financování nezískala. V této souvislosti soud prvního též zjistil, že ačkoliv měl být dokument obsahující podnikatelský záměr společnosti sestaven v srpnu 2002, jeho součástí byl též finanční plán na roky 2002 až 2006, byl vypracován ve formátu statutárních výkazů používaných v České republice až od roku 2016, což zpochybnilo jeho věrohodnost.

7. Žalobce svůj požadavek na náhradu nárokované škody předběžně uplatnil u žalované dne 18. 7. 2008, avšak bez úspěchu.

8. Po právním posouzení uvedených skutkových zjištění, které vycházelo z aplikace OdpŠk, jakož i z poukazu na již zmíněný mezitímní rozsudek, jenž byl v této věci vydán, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobě je namístě z převážné části vyhovět. Za současného poukazu na znění § 148 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), předně uvedl, že se žalobcova účast ve společnosti [společnost] ke dni 6. 8. 2005, kdy byla předmětná exekuce pravomocně zastavena, obnovila. Přestože společnost v této době stále právně existovala, fakticky tomu tak nebylo, v důsledku čehož měl znovu nabytý žalobcův obchodní podíl nulovou hodnotu. Žalobcova situace byla tedy stejná, jako kdyby se jeho účast na společnosti již neobnovila. Z variant ocenění tohoto obchodního podílu, jež byly popsány ve zpracovaných znaleckých posudcích a které odrážely činnosti, které dotčená společnost tehdy realizovala, i její důkazně podložený budoucí potenciál, poté soud prvního stupně vzal za rozhodné ty, jež zohledňovaly jak úspěšné zajištění finančních zdrojů pro další činnost společnosti tak i vyplácení mezd jejím společníkům (jak odpovídalo zamýšlenému stavu, kterého tito společníci chtěli v budoucnu dosáhnout), přičemž následným zprůměrováním těchto částek stanovil hodnotu žalobcova obchodního podílu na částku 13 600 000 Kč. Tu následně snížil o srážku ve výši 15 % odůvodněnou minoritou žalobcova podílu, načež dospěl ke konečné částce 11 560 000 Kč, ve vztahu k níž (spolu s požadovaným příslušenstvím) žalobě vyhověl. Ohledně částky 3 898 000 Kč (spolu se zákonným úrokem z prodlení) žalobu zamítl, ohledně částky 2 942 000 Kč řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil podle § 96 odst. 2 o. s. ř. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., o nákladech státu pak podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

9. Proti tomuto rozsudku podali včasné a přípustné odvolání oba účastníci.

10. Žalobce svým odvoláním napadl část zamítavého výroku III., a to co do částky 2 040 000 Kč s příslušenstvím. Nesouhlasil se srážkou ve výši 15 % za minoritu, citoval soudní judikaturu na podporu své argumentace a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v této části změnil a žalobě vyhověl.

11. Žalovaná se odvolala proti vyhovujícímu výroku II. Setrvala na námitce promlčení, vznesené v průběhu řízení před soudem prvního stupně a poukázala na obdobný spor vedený pod sp. zn. [spisová značka], v němž byla žaloba pravomocně zamítnuta. Namítla, že žalobce byl v průběhu řízení před soudem prvního stupně opakovaně poučen, aby doplnil svá tvrzení a k jejich prokázání navrhl důkazy, a přesto, že tvrzení nedoplnil, soud prvního stupně z toho nevyvodil odpovídající důsledky. Vytkla soudu prvního stupně nesprávné zadání znaleckého posudku a zopakovala své pochybnosti o dokumentu označeném jako Podnikatelský záměr/finanční plán [společnost] (dále jen „Podnikatelský záměr“), z něhož vycházel i soudem ustanovený znalecký ústav. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

12. K odvolání obou účastníků řízení ve věci rozhodl Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka], jímž rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že se žaloba i ve vztahu k částce 11 560 000 Kč s příslušenstvím zamítá (výrok I.), a v části zamítavého výroku o věci samé týkající se částky 2 040 000 Kč s příslušenstvím tento rozsudek potvrdil (výrok II.). Dále odvolací soud uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů (výrok III.) a rozhodl i o jeho povinnosti zaplatit ve prospěch České republiky – Obvodního soudu pro Prahu 2 náklady řízení, které hradil stát (výroky IV. a V.). Ve výroku o částečném zastavení řízení a v zamítavém výroku v části týkající se částky 1 858 000 Kč s příslušenstvím nebyl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním napaden, a v tomto rozsahu proto nabyl samostatné (oddělené) právní moci.

13. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že otázky existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody i nedůvodnosti námitky promlčení uplatněného nároku, kterou žalovaná v řízení vznesla, již byly vyřešeny v řízení vydaným pravomocným mezitímním rozsudkem, jímž jsou soudy nyní vázány. Správný je podle odvolacího soudu i závěr, že se žalobcova účast ve společnosti [společnost] po pravomocném zastavení nezákonně vedené exekuce podle § 148 obch. zák. obnovila. Nesouhlasil však již s tím, že by žalobcův znovunabytý obchodní podíl měl mít nulovou hodnotu a že výše škody, která mu vznikla, dosáhla částky 11 560 000 Kč.

14. Odvolací soud, který částečně zopakoval dokazování výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO] (prostřednictvím dožádaného soudu) a výslechem zpracovatelek znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] a současně doplnil dokazování obsahem rejstříkového spisu týkajícího se společnosti [společnost] a vedeného u Krajského soudu v [město] pod sp. zn. [číslo], v této souvislosti předně uvedl, že podnikatelský záměr jmenované obchodní společnosti, ze kterého vycházely závěry zpracovaných znaleckých posudků, nepředstavuje věrohodný důkaz, neboť tato soukromá listina, jejíž pravost žalovaná v řízení zpochybnila, vznikla až v průběhu tohoto soudního řízení v reakci na požadavek znaleckého ústavu k předložení dokladů potřebných ke zmapování stavu společnosti. Svědčí o tom formulář, který obsahuje rozvahu a výkaz zisku a ztrát ke dni 31. 8. 2002, přestože platil až od roku 2016. Rovněž podklady, ze kterých měly být v něm uvedené údaje získány, žalobce ani svědek [tituly před jménem] [jméno FO] blíže neoznačili a žádné takové podklady nejsou ani součástí zmíněného rejstříkového spisu. Podle odvolacího soudu tudíž nelze vycházet ani ze závěrů zpracovaných znaleckých posudků. Odvolací soud proto žalobce poučil (stejně, jak to v minulosti opakovaně učinil i soud prvního stupně) o tom, že ve vztahu k výši škody neunáší své důkazní břemeno, což může vést k vydání pro něj nepříznivého rozhodnutí ve věci. Žalobce však ani poté žádné účetní ani jiné doklady vztahující se k činnosti společnosti [společnost], bez nichž není možné (jak vyplynulo z výslechu zpracovatelek jednoho z vyhotovených znaleckých posudků) jeho obchodní podíl v této společnosti ocenit, nepředložil. Za současného konstatování, že další podklady, které soud prvního stupně ve svém rozsudku zmínil vedle předloženého podnikatelského záměru, se jmenované společnosti netýkaly, neboť se vztahovaly k činnosti jiných subjektů, proto odvolací soud uzavřel, že žalobce navzdory udělenému procesnímu poučení v řízení nedoložil skutečnosti, které jsou pro určení hodnoty jeho obchodního podílu nezbytné, a to hodnoty aktuální jednak ke dni postižení tohoto podílu v nařízené exekuci, a jednak ke dni pravomocného zastavení této exekuce. Nemožnost znaleckého ocenění žalobcova obchodního podílu, stejně jako nemožnost stanovit za popsané situace výši tvrzené škody úvahou vycházející z § 136 o. s. ř., proto vedla odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) k závěru, že žalobce výši škody v řízení neprokázal, pročež jeho žalobě nelze vyhovět.

15. Nejvyšší soud k dovolání žalobce rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] rozsudek Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že za situace, kdy shora uvedeným pravomocným mezitímním rozsudkem bylo rozhodnuto o základu uplatněného žalobního nároku pro naplnění zákonných podmínek odpovědnosti státu za škodu / (1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislostí mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka])/, nelze již případné nedostatky v posouzení otázek, jež byly mezitímním rozsudkem řešeny, napravovat v rozsudku konečném a dodatečně přezkoumávat např.[Anonymizováno]to, zda tvrzená škoda žalobci skutečně vznikla či nikoliv, a že další rozhodování soudů nižších stupňů proto bylo omezeno pouze na otázku výše tohoto nároku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

16. Zdůraznil přitom, že je-li nepochybné, že základ žalobou uplatněného nároku je dán, otevírá se zde prostor pro aplikaci § 136 o. s. ř., který představuje procesní nástroj sloužící k určení výše nároku právě za situace, kdy je již otázka jeho existence jednoznačně vyřešena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) s tím, že jedním z důsledků tohoto postupu pak je, že žalobu nelze zcela zamítnout pro neunesení žalobcova důkazního břemene ve vztahu k prokázání výše škody, nýbrž soud tuto výši určí svojí úvahou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

17. Uložil odvolacímu soudu, aby v dalším řízení při posuzování věcné správnosti výše škody, která žalobci vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, aplikoval § 136 o. s. ř. a zohlednil přitom ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, která se upíná k aplikaci tohoto zákonného postupu (blíže viz bod 35 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum]).

18. Odvolací soud při prvním odvolacím jednání, které následovalo po kasaci jeho předchozího rozsudku ze dne [datum] Nejvyšším soudem ([datum]), upozornil účastníky v rámci předvídatelnosti svého rozhodnutí na skutečnost, že setrvává na svých závěrech, které učinil v bodu 16 odůvodnění svého rozsudku ze dne [datum], v reakci na argumentaci žalované v její replice na podání žalobce z [datum], kterou učinila v souvislosti s rozhodnutím soudu prvního stupně o připuštění změny žaloby, v důsledku níž žalobcem požadovaná částka 18 400 000 Kč má představovat hodnotu jeho obchodního podílu ve společnosti [společnost], která v sobě zahrnuje i schopnost tohoto obchodního podílu generovat zisk. Z tohoto důvodu se již dále nezabýval námitkou žalované o promlčení částky 17 800 000 Kč (jako tzv. ušlého zisku), která již byla pravomocně posouzena mezitímním rozsudkem.

19. Odvolací soud dále odkazuje na závěry, které učinil v bodu 15 svého rozsudku ze dne 21. 9. 2022, na kterých nemá co změnit.

20. Jako správný považoval odvolací soud také závěr soudu prvního stupně o tom, že poté, kdy byla exekuce pravomocně zastavena ([datum]), se účast žalobce ve společnosti [společnost] ve smyslu § 148 odst. 4 obch. zák. obnovila, a v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a na svůj závěr, který učinil ve svém rozsudku z 21. 9. 2022 v bodu 17.

21. Odvolací soud dále upozornil účastníky, že se nemíní odchýlit ani od svého dalšího dílčího závěru učiněného v bodu 18 rozsudku z 21. 9. 2022, tj. že má za to, že bez dalšího nelze říci, že po obnovení účasti žalobce ve společnosti [společnost] měl jeho znovu nabytý podíl nulovou hodnotu; jinými slovy řečeno, že bude namístě se zabývat tím, jakou měl hodnotu obchodní podíl žalobce ve společnosti [společnost] také ke dni 6. 8. 2005. Upozornil přitom současně na skutečnost, že nemíní nic měnit na svém názoru, že hodnotu obchodního podílu žalobce, zahrnující v sobě i schopnost generovat zisk, je třeba stanovit jako rozdíl mezi hodnotou obchodního podílu žalobce v této společnosti v době, kdy byl postižen nezákonnou exekucí, a v době, kdy se obnovila jeho účast v této společnosti.

22. Odvolací soud zároveň upozornil účastníky, že nesdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že společnost [společnost] měla zajištěné financování potřebného strojního vybavení formou finančního leasingu a úvěru od společnosti [společnost 2] zprostředkované společností [právnická osoba] (dále jen „[společnost 3]“); resp. že tento závěr považuje za předčasný, neboť má za to, že skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně této otázky nejsou dostatečná. Z tohoto důvodu žalobce poučil podle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označil případně další důkazní návrhy, jimiž by byl schopen prokázat zajištění financování potřebného strojního vybavení a dalšího fungování společnosti [společnost]. Žalobce po tomto zákonném poučení odvolacím soudem navrhl k prokázání svých tvrzení svůj výslech, výslech [tituly před jménem] [jméno FO], jednatele a společníka společnosti [společnost 3], a výslech [tituly před jménem] [jméno FO] pracoval pro společnost [právnická osoba] (dále jen „společnost [společnost 2]“). Posledně zmíněného svědka žalobce navrhl rovněž k prokázání svého tvrzení o autentičnosti listiny označené jako „Podnikatelský záměr/finanční plán“; resp. jeho části označené jako „Rozvaha a výkaz zisku a ztrát“ (v reakci na další poučení odvolacím soudem při odvolacím jednání dne 29. 11. 2023, kdy byl proveden doplňující výslech žalobce).

23. Odvolací soud v rámci předvídatelnosti svého rozhodnutí také akcentoval, že je vázán závaznými pokyny dovolacího soudu a bude se zabývat jen výší škody, která měla žalobci vzniknout v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím – nezákonně nařízenou exekucí, v intencích ustanovení § 136 o. s. ř., což znamená, že v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu bude postupovat tak, že určí všechny rozhodné skutečnosti, z nichž při stanovení výše škody bude vycházet, přičemž je zřejmé, že ty jsou obsaženy zejména v závěrech obou znaleckých posudků, které však bude nutné v určité míře doplnit.

24. Odvolací soud poté, kdy účastníky seznámil v rámci předvídatelnosti svého rozhodnutí, se shora uvedenými dílčími závěry, z nichž bude vycházet, a s dalším postupem v řízení, přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. znovu správnost rozsudku soudu prvního stupně, včetně správnosti jeho postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, kdy důkazní řízení částečně zopakoval /výslechem žalobce, výslechem [tituly před jménem] [jméno FO] znalce [tituly před jménem] [jméno FO] - jednoho ze zpracovatelů znaleckého posudku [právnická osoba] (dále jen „znalecký posudek [1]“), znalkyně [jméno FO] – jedné ze zpracovatelek znaleckého posudku [právnická osoba], dále jen „znalecký posudek [2]“), oběma znaleckými posudky a Podnikatelským záměrem společnosti [společnost], jehož součástí je Rozvaha a výkaz zisku a ztrát ke dni [datum]/ podle § 213 odst. 2 o. s. ř. a doplnil dokazování výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO] podle § 213 odst. 4 o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, odvolání žalované shledal částečně opodstatněným, avšak nikoliv z důvodu jí uplatněných odvolacích námitek, ale z důvodu, že při posouzení opodstatněnosti výše škody, která žalobci vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, aplikoval v návaznosti na své doplnění dokazování procesní postup plynoucí z ustanovení § 136 o. s. ř.

25. S ohledem na skutečnosti, které odvolací soud sdělil účastníkům při odvolacím jednání dne 15. 11. 2023, odvolací soud znovu konstatuje, že nedůvodnou shledal, jak odvolací námitku žalované o promlčení žalovaného nároku, tak o nedostatku příčinné souvislosti, vycházející ze závěru obdobného sporu žalobce vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], v němž byla žaloba pravomocně zamítnuta. Ve vztahu k nim odvolací soud pro stručnost odkazuje na závěry plynoucí z kasačního rozsudku Nejvyššího soudu z 2. 5. 2023 a současně na své závěry, které učinil v bodu 15-16 odůvodnění rozsudku z 21. 9. 2022.

26. Odvolací soud při novém posouzení věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně v otázce výše škody, majíce na zřeteli závazné pokyny dovolacího soudu (v jeho rozsudku z 2. 5. 2023), vyšel jednak z části ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně a jednak ze svých skutkových zjištění, která učinil z dokazování doplněného v odvolacím řízení.

27. Z hlediska skutkového stavu vzal soud prvního stupně správně za prokázané, že společnost [společnost] vznikla dne 17. 1. 1996, jejími společníky byli žalobce, [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], každý s podílem o velikosti 1/3. Obchodní podíl žalobce v této společnosti byl postižen v rámci nezákonně nařízené exekuce (4.7. 2002 – exekučním příkazem ze dne 27. 8. 2002), která byla pravomocně zastavena dne 6. 8. 2005. Jedinou podnikatelskou aktivitou společnosti [společnost] byla v době postižení obchodního podílu žalobce nezákonnou exekucí výroba per a pružinových vložek [název], na kterou neměla dostatečné strojní vybavení, že v rozhodné době měla pro tuto podnikatelskou aktivitu bezplatně zapůjčenou jednu sadu strojů od společnosti [právnická osoba], že byla stále v zaváděcí fázi výroby, že byla schopna vyrábět 30-40 % kapacity jedné sady strojů v jednosměnném provozu, že měla potenciál vyrábět v horizontu půl roku na 90 % kapacity strojů, že měla potenciál vyrábět na třech sadách strojů ve dvousměnném provozu, že pro takovou produkci měla zajištěn odbyt na odkup jedné zapůjčené sady strojů, že na pořízení dalších zamýšlených sad strojů neměla vlastní zdroje, že potřebovala externí zdroje financování, že výrobu prováděla v pronajatých prostorách v areálu v [název] o ploše cca 600 m a nájemném 300-400 Kč za m ročně, že mzda pracovníků byla cca 60 Kč/hod., že stavu využití 90 % kapacity zapůjčené sady strojů nebylo dosaženo, že k rozšíření výroby na tři sady strojů ve dvousměnném provozu nedošlo a že činnost společnosti byla na přelomu let 2002 a 2003 ukončena. Společnost [společnost] byla zrušena usnesením Krajského soudu v [město] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] z důvodu, že nebylo podle § 113 odst. 6 obch. zák. rozhodnuto valnou hromadou o osudu uvolněného obchodního podílu žalobce. Řízení o zrušení společnosti a nařízení její likvidace bylo zahájeno v roce 2008. Společnost [Anonymizováno] byla vymazána z obchodního rejstříku dne [datum] na návrh likvidátora. Společnost [společnost] žalobci nevyplatila žádný vypořádací podíl. Po skončení exekuce žalobce společnost [společnost] nekontaktoval stran obnovení své účasti ve společnosti, věděl, že činnost ukončili. Společnost [společnost] před postižením obchodního podílu žalobce v rámci nezákonné exekuce nevyplácela společníkům žádný podíl na zisku, společníci si nevypláceli žádnou mzdu.

28. Vzhledem k tomu, že žalobce setrval na svých tvrzeních o autenticitě údajů uvedených v Podnikatelském záměru společnosti [společnost], jehož součástí byla Rozvaha a výkaz zisku a ztrát ke dni [datum], která však byla zpracována ve formátu statutárních účetních výkazů používaných v ČR až od roku 2016, a neměl přitom, kromě ručně psaných poznámek k Podnikatelskému záměru, které zpracoval před vznikem škody (před zahájením výroby per [název] v ČR), žádné jiné doklady, z nichž čerpal údaje do této rozvahy a výkazu zisku a ztrát (např. účetní doklady, účetní uzávěrky a pod.), a že odvolací soud ve svém předchozím rozsudku z 21. 9. 2022 dovodil, že Podnikatelský záměr není věrohodným důkazem a že závěry znaleckých posudků, které z něj vycházely, nelze použít (viz bod 24), byl odvolacím soudem vyzván, aby prokázal tvrzení o údajích uvedených v kolonce aktiv, pasiv, výkazu zisku a ztrát u listiny označené jako „Rozvaha a výkaz zisku a ztrát“ společnosti [společnost] ke dni 31. 8. 2002.

29. Žalobce k prokázání těchto tvrzení odkázal na výpověď svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno] a navrhl na doplnění dokazování svoji výpověď, včetně výpovědi [tituly před jménem] [Anonymizováno] a listiny – Podnikatelský záměr, jejíž součástí je Rozvaha a výkaz zisku a ztrát ke dni 31. 8. 2002 s výhledem do roku 2006.

30. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] ve své výpovědi potvrdil autentičnost žalobcem předloženého Podnikatelského záměru, včetně jeho kalkulací a postupů při výrobě per a pružinových vložek Bonell (viz bod 54 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

31. Ručně psané poznámky žalobce s podnikatelským záměrem – finančním plánem obsahujícím údaje, jež se promítly do Rozvahy a výkazu zisku a ztrát, jsou žurnalizovány na č.l. 1455-1457.

32. Doplňující výpovědí žalobce, svědka [tituly před jménem] [jméno FO], listinou označenou jako „Podnikatelský záměr“, jejíž součástí je listina označená jako Rozvaha a výkaz zisku a ztrát“, včetně ručně psaných poznámek, vzal odvolací soud za prokázané, že žalobce číselné údaje, včetně jejich kalkulace pro podnikání společnosti [společnost] sloužícímu k výrobě pružinových per a vložek [název], zachytil na třech listech papíru ručně psanými poznámkami. Z těchto údajů byly vytvořeny tabulky obsahující data o aktivech, pasivech, zisku a ztrátách společnosti [společnost] ke dni [datum] s plánem do roku 2006, který zpracoval k žádosti žalobce svědek [tituly před jménem] [jméno FO] do tabulek obsažených v listině označené jako „Rozvaha a výkaz zisku a ztrát“. Ten pracoval jako finanční analytik pro společnost [společnost 2]. Byl schopen posoudit z hlediska rychlé analýzy, zda je projekt společnosti [společnost] rentabilní k financování prostřednictvím společnosti [společnost 2], resp. posoudit, zdali je projekt ziskový. S projektem byl seznámen již v roce 2002, kdy byl kontaktován [tituly před jménem] [jméno FO], který mu předával ručně psané poznámky žalobce o podnikatelském záměru společnosti [společnost], zpracované pro zajištění financování daného projektu. K posouzení jeho rentability jej zajímaly náklady a výnosy. Projekt jej zaujal pro jeho jednoduchost a primitivní formu výroby – technologie nebyla nijak náročná, měla minimální náklady a byla tam teoretická možnost velkého zisku. Projekt hodnotil z matematického hlediska jako životaschopný.

33. Část údajů o pasivech byla přizpůsobena podnikatelskému záměru, resp. situaci, která by nastala při pravidelném běhu událostí (viz výpověď žalobce dne 29. 11. 2023), údaje o některých pasivech odpovídaly faktickému stavu (vklad finančních prostředků ze strany společníka, nájemné, náklady na energie apod.).

34. Autentičnost údajů v listině označené jako „Rozvaha a výkaz zisku a ztrát“ potvrdil nepřímo také svědek [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedl, že mu žalobce k zajištění financování prostřednictvím společnosti [společnost 3] a společnosti [společnost 2] předložil rukou psané poznámky, týkající se ekonomických údajů o rentabilitě podnikatelského projektu společnosti [společnost].

35. Listina označená jako „Rozvaha a výkaz zisku a ztrát“ vytvořená ve formátu účetních výkazů používaných v ČR až od roku 2016, byla vypracována pro potřeby znaleckého posouzení hodnoty obchodního podílu žalobce ve společnosti [společnost]. Ostatně o tom svědčí i uvozovací proklamace v bodu 3.4 této listiny „Níže jsou uvedené hodnoty vycházející z finančního plánu ve struktuře statutární rozvahy a výkazu zisku a ztrát“.

36. S ohledem na shora doplněná skutková zjištění k věrohodnosti listinného důkazu Podnikatelský záměr, resp. Rozvaha a výkaz zisků a ztrát, odvolací soud uzavírá (oproti závěru učiněnému v bodu 24 jeho rozsudku z 21. 9. 2022), že se jedná o věrohodný důkazní prostředek, resp. že údaje v něm uvedené lze považovat za autentické k datu 31. 8. 2002. Proto bylo možné vycházet ze závěrů znaleckých posudků, které byly v řízení vypracovány ke stanovení hodnoty obchodního podílu žalobce ve společnosti [společnost].

37. Odvolací soud po doplnění dokazování výslechem žalobce, svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] se dále ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že společnost [společnost] měla zajištěné financování potřebného strojního vybavení formou finančního leasingu a úvěru od společnosti [společnost 2], zprostředkované společností [společnost 3] prostřednictvím [tituly před jménem] [Anonymizováno] (bod 71 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně); vše bylo v přípravné fázi na bázi ústního příslibu.

38. Projekt společnosti [společnost], týkající se výroby pružinových per a vložek [název], byl zčásti financován z vlastních zdrojů společníků – žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO] (zápůjčka sady strojů, nájem, energie atd.), část provozních nákladů měla být financována prostřednictvím společnosti [společnost 3] (2-3 000 000 Kč) a část prostřednictvím investora společnosti [společnost 2], s níž jednal [tituly před jménem] [jméno FO] prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO]; ta však byla odvislá na ziskovosti projektu (viz výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], žalobce). Od společnosti [společnost 2] byla očekávána investice spojená s rozšířením výroby a strojů na 6-7 000 000 Kč.

39. Žalobce měl od [tituly před jménem] [jméno FO] příslib a garanci k zajištění financování prostřednictvím společnosti [společnost 3] formou ústní smlouvy o smlouvě budoucí na realizaci financování 2-4 000 000 Kč, na začátku byli dohodnuti (podali si pravici – viz výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO] dne 21. 2. 2024). Financování mělo být realizováno formou půjčky nebo tichého společenství, popřípadě zakoupením strojů nebo zaplacením nějakých nákladů. S investorem bylo financování projektu společnosti [společnost] ve fázi přípravné, proběhlo několik jednání mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], včetně e-mailové korespondence. K samotnému financování projektu společnosti [společnost] nedošlo z důvodu exekuce na obchodní podíl žalobce v této společnosti (viz výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO] dne 21. 2. 2024), a to jak ze strany společnosti [společnost 3], tak ze strany společnosti [společnost 2], kterou o této skutečnosti informoval [tituly před jménem] [jméno FO], který informaci o exekuci obdržel bezprostředně z [název orgánu veřejné moci] pro [adresa], protože pro něj pracoval.

40. Za pomoci znaleckých posudků zpracovaných znaleckým ústavem [právnická osoba] (dále jen „znalecký ústav [1]“) a znaleckým ústavem [právnická osoba] (dále dále jen „znalecký ústav [2]“), soud prvního stupně zjišťoval „obvyklou hodnotu žalobcova obchodního podílu ve společnosti [společnost] k datu 31. 8. 2002“, resp. jakou by tento obchodní podíl měl hodnotu v případě, že by k jeho postižení nezákonnou exekucí nedošlo.

41. Znalecký ústav [1] tak učinil na základě odborné analýzy vycházející z toho (viz zadání znaleckého úkolu tomuto znaleckému ústavu), že jedinou podnikatelskou aktivitou společnosti [společnost] byla výroba per a pružinových vložek [název], že v rozhodné době měla společnost [společnost] pro výrobu bezplatně zapůjčenu jednu sadu strojů od společnosti [právnická osoba], že byla stále v zaváděcí fázi výroby a byla schopna vyrábět na 30-40 % kapacity jedné sady strojů v jednosměnném provozu, že v horizontu půl roku až roku měla potenciál vyrábět na 90 % kapacity strojů, že měla potenciál vyrábět na třech sadách strojů ve dvousměnném provozu a pro takovou produkci měla zjištěn odbyt, že na odkup jedné zapůjčené sady strojů a na pořízení dalších zamýšlených sad strojů neměla vlastní zdroje a potřebovala externí zdroje financování, že výrobu prováděla v pronajatých prostorách v areálu v [název] o ploše cca 600 m2 a nájemném 300-400 Kč za m2 ročně, že mzda pracovníků byla cca 60 Kč za hodinu, že stavu využití 90 % kapacity zapůjčené sady strojů nebylo dosaženo, že k rozšíření výroby na tři sady strojů ve dvousměnném provozu nedošlo a že činnost společnosti byla na přelomu let 2002 a 2003 ukončena a společnost fakticky zlikvidována. Žalobce poskytl tomuto znaleckému ústavu Podnikatelský záměr, jehož součástí je Rozvaha a výkaz zisků a ztrát ke dni 31. 8. 2002.

42. Soud prvního stupně u tohoto znaleckého posudku, doplněného dne 31. 12. 2020, vyšel ze zjištění, že znalecký ústav [1] ocenil hodnotu žalobcova obchodního podílu ve společnosti [společnost] k datu 31. 8. 2002 ve dvou variantách. První varianta představovala částku 15 458 000 Kč za předpokladu, že by společnost nevyplácela svým společníkům mzdu. Druhá varianta pak představovala částku 13 252 000 Kč za předpokladu, že by společnost vyplácela svým společníkům mzdu. Takto stanovené ocenění vycházelo za současného splnění předpokladu, že společnost [společnost] obdrží úvěr na nákup výrobního zařízení ve výši 5,6 milionu korun s úrokovou sazbou 6,35 % ročně. Znalecký ústav [1] srážku za minoritu žalobcova obchodního podílu ve společnosti [společnost] neaplikoval s tím, že záleží na znalci, zdali ji použijí, neboť žádný zákon jim neukládá tuto srážku v případě určení hodnoty minoritního podílu použít, přičemž se nejedná ani o postup obecně užívaný.

43. Znalecký posudek znaleckého ústavu [2] byl vypracován na základě zadání žalované, byl opatřen doložkou podle § 127a o. s. ř., a proto z něj soud prvního stupně správně vycházel jako ze znaleckého posudku (k tomu srovnej dále odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ze dne 21. 9. 2022 bod 30). Soud prvního stupně u tohoto znaleckého posudku, doplněného dodatkem ze dne 28. 12. 2020, vyšel ze zjištění, že tento znalecký ústav ocenil hodnotu žalobcova obchodního podílu ve společnosti [společnost] ke dni 31. 8. 2002 rovněž ve dvou základních variantách. Ocenění se zohledněním všech předpokladů, které považoval soud prvního stupně za prokázané, označil jako investiční, které je vždy značně subjektivní, neboť zohledňuje specifické podmínky a očekávání konkrétního investora nebo skupiny investorů. Druhá varianta ocenění byla založena na předpokladech uvedených v Podnikatelském záměru, které znalecký ústav podrobil vlastní analýze a případně je upravil na tržní úroveň. Toto ocenění označil znalecky ústav jako tržní s tím, že takto určená hodnota žalobcova obchodního podílu ve společnosti [společnost] ke dni 31. 8. 2002 představuje objektivní pohled obecného investora založený na tržních datech k datu ocenění se zohledněním veškerých rizik souvisejících s investicí do koupě takového obchodního podílu, zejména pak v počáteční fázi podnikatelské činnosti. Stanovení této tržní hodnoty měl, na rozdíl od investiční hodnoty, jako neosobní a nestranné z pohledu obecného, racionálně uvažujícího investora. Výslednou hodnotu žalobcova obchodního podílu ve společnosti [společnost] ke dni 31. 8. 2002 znalecký ústav [2] určil jako 1/3 hodnoty jmění společnosti [společnost], snížené o 15 %, představující srážku za minoritu obchodního podílu ve variantě investiční, což představovala částka 10 000 008 Kč a ve variantě tržní 6 351 000 Kč. Ke srážce za minoritu znalecký ústav [2] uvedl, že vycházel z „Metody oceňování podniku“ [tituly před jménem] [jméno FO], z mezinárodních empirických studiía dlouhodobých výzkumů, které se zabývaly skutečnými prodeji různých obchodních podílů v různých společnostech a snažily se zmapovat a kvantifikovat vliv prodeje minoritního podílu na výši prodejní ceny společnosti. Tato srážka podle tohoto znaleckého ústavu odráží skutečnost, že minoritní podílník má omezené možnosti rozhodovat o dění ve společnosti, má omezený vliv na chod společnosti. Minoritní podíly jsou tak prodávány za nižší cenu než majoritní. Srážku za minoritu považoval tento znalecký ústav za běžnou součást každého ocenění minoritních podílů.

44. Soud prvního stupně při stanovení výše škody – určení obvyklé hodnoty obchodního podílu žalobce ve společnosti [společnost] k datu 31. 8. 2002 – vyšel z průměru hodnoty, k níž dospěl znalecký ústav [1] ve své první variantě a znalecký ústav [2] ve své variantě investiční, a od tohoto průměru odečetl srážku 15 % za minoritu obchodního podílu žalobce ve společnosti [společnost].

45. Žalobce nesouhlasil se závěry znaleckého ústavu [2], zejména s variantou stanovené tržní hodnoty a se srážkou ve výši 15 % za minoritu svého obchodního podílu ve společnosti [společnost].

46. Odvolací soud s ohledem na argumentaci žalobce v odvolání k výše uvedeným otázkám doplnil dokazování výslechy zpracovatelů obou znaleckých posudků - [tituly před jménem] [jméno FO] (znalecký posudek [Anonymizováno]) a [tituly před jménem] [jméno FO] (znalecký posudek [2]). 47. [tituly před jménem] [jméno FO] ve své výpovědi u odvolacího soudu uvedl, že setrvává na závěrech znaleckého posudku [1], který vycházel jednak ze zadání znaleckého posudku soudem prvního stupně o tom, jaké skutečnosti má za prokázané, a jednak z Podnikatelského záměru společnosti [společnost], resp. z údajů uvedených v Rozvaze a výkazu zisku a ztrát této společnosti. Ocenění obchodního podílu žalobce v této společnosti bylo stanoveno k roku 2002. K dotazu odvolacího soudu ohledně hodnoty obchodního podílu žalobce ve společnosti [společnost] k datu 6. 8. 2005, kdy se obnovila účast žalobce v této společnosti, [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že k tomuto ocenění by potřeboval nějaké podklady o podnikání této společnosti v roce 2005, nejlépe účetní uzávěrky, a že pokud si pamatuje žádné takové podklady tam nebyly. Výchozí stav byl takový, že společnost disponovala záporným vlastním kapitálem a pokud nenastartovala svoji činnost (potřeboval by mít další informace o tom, zda společnost té době vyvíjela nějakou činnost), tak nemusela zcela generovat výnosy, její hodnota by tak byla s největší pravděpodobností nulová (patrně by setrvala na záporné úrovni vlastního kapitálu). Tento závěr učinil [tituly před jménem] [jméno FO] i v reakci na konstatování odvolacího soudu, že žádné jiné účetní doklady (uzávěrky) z pozdějšího období (po datu 31. 8. 2002) nebyly k dispozici.

48. K otázce minority [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že se jedná o komplikované téma a že na začátku je třeba provést úvahu o tom, jakou povahu má relevantní subjekt, investoři, kteří do něj vstoupili a drží v něm podíly, jak vypadá trh, na kterém by investoři mohli se svými podíly obchodovat. Dále se aplikace této srážky odvíjí od vztahu mezi společníky, od jejích dohod (např. blokační minorita, zdali je tam nutné nějaké kvorum pro dosažení rozhodování a schopnosti rozhodovat) s tím, že čím více omezují minoritního podílníka, tím více je na místě tuto srážku aplikovat. Za klíčové přitom považoval v případě malých firem, za kterou společnost [společnost] považoval, jak vypadá ten typický trh, na kterém se takové podíly obchodují.

49. Protože společnost [společnost] byla v podnikání na počátku a byla ovládána třemi společníky, tak pokud by za nimi přišel nějaký investor, měl by patrně zájem o celou tuto společnost a přebíral by jí celou, spíše než, aby tam vstoupil jako podílník do existujícího a nastaveného startupu. Proto neaplikoval minoritní diskont. Zmínil však současně tu skutečnost, že pokud je minoritní společník ve společnosti ostrakizován, upozaďován, tak jeho pozice je výrazně oslabena a pak by dávala smysl aplikace této srážky. Taková situace ve společnosti [společnost] pravděpodobně nastala v důsledku té exekuce. Proto by k datu srpen 2002 minoritní diskont použil. Použití minoritního diskontu považoval [tituly před jménem] [jméno FO] za standardní součást při oceňování podniku. 50. [tituly před jménem] [jméno FO] setrvala na závěrech znaleckého posudku [2] i poté, kdy odvolací soud ji seznámil se svým dílčím závěrem, že na základě doplněného dokazování má za prokázané, že Podnikatelský závěr, resp. Rozvaha a výkaz zisku a ztrát, obsahuje údaje o podnikání společnosti [společnost] v srpnu 2002, které odvolací soud shledává hodnověrnými s tím, že ani tato skutečnost na závěrech znaleckého posudku nic nemění. Znalecký posudek totiž vycházel z Podnikatelského záměru, nikoliv z tabulek nadcházejících se v Rozvaze a výkazu zisku a ztrát, v níž jsou uvedena jenom konečná čísla, protože v Podnikatelském záměru bylo specifikováno, jaká položka výkazu zisku a ztrát byla prognózována. Vycházeli tedy především z textové části Podnikatelského záměru. Oba znalecké ústavy měly společné předpoklady, velice blízké výsledky i jednotlivé dílčí vstupy v rámci toho finančního plánu, který byl základem ocenění. Závěry obou znaleckých posudků se liší v metodické rovině.

51. Podle [tituly před jménem] [jméno FO] nelze stanovit tržní hodnotu obchodního podílu s podmínkami. Ta je totiž definována mezinárodními standarty a podmínkami. Podle soudního zadání byla stanovena hodnota obchodního podílu žalobce investiční metodou. Jednalo se o nějaké očekávání stávajících společníků, kteří viděli ten vývoj společnosti. V rámci investiční hodnoty zohledňovali variantu, že společnost neměla zajištěné vlastní zdroje a musela využít cizí zdroje, které se ji podařilo/nepodařilo zajistit, pracovali s pravděpodobností 50 %.

52. Tržní ocenění představuje pohled obecného investora, který hodnotí všechna rizika, zejména u startupu, které mají vysokou úmrtnost, v prvních pěti až sedmi letech končí až 60 % společností, a to i v důsledku toho, že podnikatelský záměr není naplněn. Nezávislý investor zcela jistě musí hodnotit, zda se plán společnosti podaří rozjet, zda bude zajištěno financování, zda je ohrožen vývoj společnosti některým ze společníků a podobně.

53. Obvyklé hodnotě obchodního podílu (podle [tituly před jménem] [jméno FO] pojem zavedený legislativní praxi ČR) se nejvíce blíží právě tržní hodnota. Ta je determinována hodnotou porovnávací, výnosovou a majetkovou nebo nákladovou, což u podniků a obchodních podílů je velice komplikované, protože k dispozici je malá datová základna.

54. K dotazu odvolacího soudu ohledně ocenění obchodního podílu žalobce k datu 6. 8. 2005 [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že ocenění je možné provést k jakémukoliv datu, pokud k tomuto datu jsou k dispozici relevantní informace o finanční, majetkové a obchodní situaci, ve které se společnost k tomuto datu nacházela. Pokud tyto informace nejsou, pak závěr může být spekulativní. Vycházejíce z účetních dat u společnosti [společnost] by se velice pravděpodobně hodnota obchodního podílu žalobce blížila nule při absenci účetních dat a účetních výkazů k tomuto datu.

55. K otázce minority [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že podle jejího názoru je důležité, jak velký podíl je ve společnosti oceňován a jaké je rozdělení ostatních společníků ve společnosti s tím, že vztahy mezi účastníky mohou, ale nemusí, být upraveny ve společenské smlouvě, které jsou pro nového vstupujícího společníka závazné. Každý podíl ve společnosti v sobě zahrnuje právo na rozdělení zisku a právo podílet se na rozhodování společnosti. Pokud se jedná o podíl v rozsahu jedné třetiny, znamená to, že tento společník má třetinový podíl na zisku, na likvidačním zůstatku, na rozhodování o společnosti, pokud ve společenské smlouvě není uvedeno jinak. Rozložení obchodních podílů ve společnosti je tedy velmi podstatné pro jeho ocenění, protože minoritní podíl neumožňuje de facto vlastní aktivní účast na rozhodování společnosti.

56. Ustanovení § 136 o. s. ř. o určení výše nároků soudem podle své úvahy je vůči zásadě o volném hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. v poměru speciality. I takové rozhodnutí soudu musí však splňovat požadavek náležitého zhodnocení skutečností zjištěných v průběhu dokazování, z nichž vychází úvaha soudu vedoucí k závěru o určité výši nároku, a to jak z hlediska jejich úplnosti, tak z hlediska řádného zdůvodnění myšlenkového postupu soudu, odpovídajícího obecným zásadám logiky, a tedy i jeho přesvědčivosti. Myšlenkový postup, jímž soud určí rozhodné skutečnosti a jejich zhodnocením dospěje k určitému kvantitativnímu závěru, musí být v odůvodnění jeho rozhodnutí popsán v takové míře konkrétnosti (srov. § 157 odst. 2 o. s. ř.), aby byl (z pohledu účastníků řízení) seznatelný a (z pohledu soudu vyšší instance) přezkoumatelný (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2011, sp. zn. [spisová značka]).

57. Tržní hodnota je odhadnutá částka, za kterou by měl být majetek směněn k datu ocenění mezi dobrovolným kupujícím a dobrovolným prodávajícím při transakci mezi samostatnými a nezávislými partnery po náležitém marketingu, ve které by obě strany jednaly informovaně, rozumně a bez nátlaku.

58. Obvyklou cenou se rozumí cena, která by byla dosažena při prodeji stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím.". Další definici obvyklé ceny nalezneme v zákoně č. 526/1990 Sb., o cenách (§ 2 odst. 6), který obvyklou cenu definuje jako cenu "shodného nebo z hlediska užití porovnatelného nebo vzájemně zastupitelného zboží volně sjednávaná mezi prodávajícími a kupujícími, kteří jsou na sobě navzájem ekonomicky, kapitálově nebo personálně nezávislí na daném trhu, který není ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže".

59. Zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, je pak obvyklá cena definována v § 2 odst. 2 „Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim. Obvyklá cena vyjadřuje hodnotu majetku nebo služby a určí se ze sjednaných cen porovnáním“.

60. Jak vyplývá z výše předeslaného, judikatura Nejvyššího soudu i zákony při stanovení obvyklé ceny kladou důraz na její určení s ohledem na běžné okolnosti (v judikatuře "běžné okolnosti", zákon o oceňování uvádí, že se do výše obvyklé ceny "nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu", zákon o cenách pak, mimo jiné, hovoří o "ekonomické nezávislosti stran").

61. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že neshledává jako správnou úvahu soudu prvního stupně, na základě které stanovil výši škody, představující hodnotu obchodního podílu žalobce ve společnosti [společnost] ke dni 31. 8. 2002, jako průměr hodnot vycházeje z ocenění obchodního podílu žalobce znaleckým ústavem [1] ve variantě s vyplacením mezd společníkům (13 252 000 Kč) a znaleckým ústavem [2] před uplatněním srážky za minoritu (13 940 000 Kč); tedy svoji povahou z obou investičních hodnot, zacílených svými podmínkami pro konkrétního zájemce, byť sám ve znaleckém zadání uložil znaleckému ústavu, aby zjistil tzv. obvyklou hodnotu obchodního podílu žalobce ve společnosti [společnost]. Takový postup hodnotí odvolací soud jako zcela nelogický a neodpovídající skutkovým zjištěním, která učinil soud prvního stupně z obou znaleckých posudků, a to i v návaznosti na následnou aplikaci minoritní srážky soudem prvního stupně podle znaleckého posudku znaleckého ústavu [2], a rovněž skutkovým zjištěním, které učinil odvolací soud vlastním dokazováním.

62. Z obsahu obou znaleckých posudků a výpovědí jejich zpracovatelů je totiž zcela zřejmé, že oba znalecké posudky vycházely ze stejných podkladů (Podnikatelský záměr/finanční plán společnosti [společnost] ze srpna 2002), avšak jejich závěry se zásadním způsobem lišily v metodické rovině, která byla použita při stanovení hodnoty obchodního podílu žalobce ve společnosti [společnost].

63. Přestože odvolací soud byl při posuzování věcné správnosti soudem prvního stupně stanovené výše škody vázán pokyny dovolacího soudu, aby výši škody posoudil v intencích ustanovení § 136 o. s. ř., je třeba konstatovat, že se jedná o posouzení odborné otázky, která náleží znalci ve smyslu § 127 o. s. ř. Odvolací soud v této souvislosti považuje za nutné zdůraznit, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř. Od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěru a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Z uvedeného vyplývá, že důkaz znaleckým posudkem soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost jeho odborných závěrů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. [spisová značka]).

64. Odvolací soud poté, kdy doplnil dokazování výslechy zpracovatelů obou znaleckých posudků, dospěl k závěru, že výše škody odpovídá tržní hodnotě žalobcova třetinového podílu ve společnosti [společnost], která byla stanovena znaleckým posudkem znaleckého ústavu [2], který vycházel z Podnikatelského záměru/finančního plánu společnosti [společnost] ze srpna 2002 jako jediného relevantního dokumentu vztahujícího se k podnikatelskému plánu společnosti [společnost] v roce 2002, tj. výroba a montáž pružinových per a vložek typu [název], a který stanovil hodnotu obchodního podílu žalobce ve společnosti z hlediska zájmů obecného, racionálního investora zvažujícího veškerá rizika spojená s plánovanou investicí do takového obchodního podílu ve společnosti, která se nacházela na samém počátku svého podnikatelského projektu.

65. Znalecký ústav [2] ve znaleckém posudku metodologicky vysvětlil, jakým způsobem lze objektivně hodnotu obchodního podílu žalobce ve společnosti [společnost] stanovit a jaký je zásadní rozdíl mezi stanovením tržní a netržní hodnoty, k níž patří hodnota investiční. Ta představuje hodnotu pro konkrétního investora s konkrétním investičním záměrem. V ní jsou zohledněny veškeré předpoklady a očekávání daného konkrétního investora bez zohlednění toho, zda jsou reálné či nikoliv. Jedná se tedy o hodnotu subjektivní založenou na individuálních investičních požadavcích konkrétního investora.

66. Na rozdíl od hodnoty tržní, která je neosobní a nestranná a obsahuje základní předpoklad nejvyššího a nejlepšího využití majetku za splnění čtyř kritérií – dodržení právních předpisů, fyzické realizovatelnosti, finanční proveditelnosti a maximální ziskovosti.

67. Znalecký ústav [2] se vypořádal i s kategorií ceny obvyklé. Poukázal na její definici (viz výše) s akcentem na skutečnost, že cenu obvyklou je nutné stanovit statistickým vyhodnocením již realizovaných prodejů (lze k ní dospět jen na základě analýzy trhu). [tituly před jménem] [jméno FO] ve své výpovědi pak blíže vysvětlila, proč z této ceny nebylo možné vycházet – v ČR se neobchoduje veřejně s podíly či společnostmi, není zveřejňováno, za jakých podmínek k realizaci těchto obchodů došlo, a proč nelze stanovit tržní hodnotu obchodního podílu s podmínkami, tak jak bylo uloženo soudem prvního stupně ve znaleckém zadání znaleckého posudku znaleckého ústavu [1] (viz blíže bod 20 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu z 21. 9. 2022). Tento znalecký ústav stanovil tzv. „obvyklou cenu (tržní hodnotu)“ obchodního podílu žalobce ve společnosti [společnost] vycházejíce ze znaleckého zadání ve dvou variantách, v nichž dále promítl předpoklad z Podnikatelského záměru, že společníkům budou či nebudou vypláceny mzdy. Rozdíl obvyklé ceny oproti tržní hodnotě, která je definována mezinárodními standarty, je tedy v možnostech jejího stanovení.

68. Znalecký ústav [2] stanovil hodnotu obchodního podílu žalobce ve společnosti [společnost] jak pomocí tržní metody, tak metodou investiční, která, jak již bylo výše řečeno, byla odrazem soudem prvního stupně znaleckého zadání a představovala podle [tituly před jménem] [jméno FO] očekávání stávajících společníků směřující k plánovanému vývoji společnosti; tedy pohled konkrétního investora.

69. Ostatně také v obdobné věci, v níž se žalobce proti žalované domáhal náhrady škody za ztrátu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba], vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], soudy obou stupňů při stanovení výše škody, která byla žalobci způsobena postižením jeho obchodního podílu ve výše uvedené společnosti nezákonnou exekucí, vycházely z tržní hodnoty obchodního podílu žalobce v této společnosti, která byla stanovena znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba]

70. Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů shledává znalecký posudek znaleckého ústavu [2] jako přesvědčivější. Je v něm totiž odůvodněn závěr o tržní hodnotě obchodního podílu žalobce ve společnosti [společnost] způsobem, který odpovídá pravidlům logického myšlení, neboť v něm znalecký ústav (včetně konzistentní výpovědi zpracovatele znaleckého posudku) seznatelným způsobem vyjádřil, z jakých důvodů přisuzuje validitu svého odborného závěru (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikované ve Sbírce Nejvyššího soudu, svazek 7, ročník 2019, uveřejněné pod poř. č. [číslo] na str. 1320, podle něhož „z povinnosti znalce vykonávat svoji činnost řádně (§ 8 zákona o znalcích a tlumočnících), tj. (mimo jiné) v souladu s (aktuálními a obecně uznávanými) pravidly svého oboru, nelze dovozovat, že při řádném postupu při ocenění podniku dojde každý znalec ke stejnému výsledku. V řadě oborů, oceňování podniků nevyjímaje, lze v souladu s pravidly daného oboru dospět k rozdílným výsledkům, v závislosti na tom, k jakému z konkurujících (obhajitelných) názorů na řešení té které dílčí otázky se konkrétní znalec přikloní. Je-li znalcem zvolené řešení v souladu s aktuálními a obecně uznávanými pravidly daného oboru, pak znalec postupoval při řešení dané (dílčí) otázky řádně, a to bez ohledu na to, zda (taktéž v souladu s aktuálními a obecně uznávanými pravidly daného oboru) lze úspěšně obhájit i řešení jiné (vedoucí k odlišnému výsledku).“ Závěr o tržní hodnotě obchodního podílu žalobce ve společnosti [společnost] stanovené znaleckým ústavem [2] koneckonců odpovídá také zákonnému vymezení pojmu obvyklá cena a soudní judikatuře, která se k této problematice upíná.

71. Při posouzení výše škody, která žalobci vznikla, odvolací soud tedy vycházel z tržní hodnoty podílu žalobce ve společnosti [společnost] stanovené částkou 6 351 000 Kč, která představuje pohled obecného investora, který hodnotí všechna rizika, včetně toho, zda se podaří podnikatelský plán rozjet, zda bude zajištěno financování či ohrožen vývoje společnosti některým ze společníků, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, která vyplývá ze statistických údajů, a to, že v prvních pěti až sedmi letech končí až 60 % společností se začínajícími projekty, po odpočtu 15 % za minoritu podílu žalobce, neboť prostřednictvím tohoto diskontu je zachycen odraz rozložení podílu ve společnosti, resp. že za situace, kdy společenskou smlouvou nebylo prokázáno, že mezi společníky byl dohodnut jiný způsob rozhodování ve společnosti, mohl se na něm žalobce podílet jen v rozsahu svého podílu, tj. 33,3 %. O správnosti srážky za minoritu ostatně svědčí i výpověď [tituly před jménem] [jméno FO] (k tomu srovnej skutečnosti, které [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl ve své výpovědi – shrnuto v bodech 48 a 49 odůvodnění tohoto rozsudku). Podle přesvědčení odvolacího soudu i tato skutečnost odráží reálnou tržní hodnotu obchodního podílu žalobce ve společnosti [společnost], což představuje škodu, která žalobci vznikala v důsledku nezákonného rozhodnutí, které založilo odpovědnost státu za škodu, a ta představovala důvodné očekávání zvětšení majetku žalobce při pravidelném běhu věcí, pokud by nebylo protiprávního jednání škůdce. Bylo tedy určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mohlo reálně dojít, jednání škůdce zabránilo, jinak řečeno, o jaký reálně dosažitelný majetek poškozený žalobce přišel (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].).

72. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené a s ohledem na závěry prezentované zpracovateli obou znaleckých posudků o nulové hodnotě obchodního podílu žalobce ve společnosti [společnost] ke dni 6. 8. 2008, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. co do částky 6 531 000 kč s příslušenstvím (k tomu blíže srovnej správné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodu 97) a ve výroku III. podle § 219 o. s. ř. Ve zbývající části výroku II. byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) změněn tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

73. O nákladech řízení před soudy všech stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 za použití § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění (výši škody) záviselo na úvaze soudu (§ 136 o. s. ř.).

74. Žalobci za řízení před soudem prvního stupně a za první odvolací řízení náleží náhrada nákladů ve výši 1 492 783 Kč (zaokrouhleně), jež sestává ze: - zaplacené zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 10 000 Kč, - odměny advokáta ve výši 1 214 640 Kč za 36 úkonů právní služby po 33 740 Kč při tarifní hodnotě 6 351 000 Kč podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen a. t.) a podle § 11 odst. 1 písm. a), b), d), g), k) a. t. (převzetí a příprava zastoupení dne 15. 7. 2008, žaloba ze dne 18. 7. 2008, účast na jednání dne 1. 10. 2008, vyjádření ze dne 23. 2. 2010, účast na jednání dne 24. 2. 2010 a 10. 3. 2010, odvolání proti prvnímu rozsudku ze dne 3. 5. 2010, vyjádření ze dne 3. 8. 2011, vyjádření ze dne 29. 8. 2012, účast na jednání dne 31. 8. 2012 a dne 10. 9. 2012, které trvalo více než 2 hodiny (4x), vyjádření k odvolání proti druhému rozsudku ze dne 26. 3. 2013, účast na jednání odvolacího soudu dne 2. 4. 2013, účast na jednání dne 26. 10. 2016, vyjádření ze dne 18. 1. 2017, účast na jednání dne 18. 1. 2017, 1. 3. 2017, 23. 8. 2017, 21. 3. 2018, které trvalo více než 2 hodiny (8x), účast na jednání dne 16. 5. 2018, vyjádření ze dne 19. 9. 2019, účast na jednání dne 6. 11. 2019, vyjádření ze dne 4. 12. 2019, účast na jednání dne 15. 1. 2020, které trvalo více než 2 hodiny (2x), vyjádření ze dne 31. 8. 2020, účast na jednání dne 30. 9. 2020, účast na jednání dne 21. 7. 2021, které trvalo více než 2 hodiny (2x), závěrečný návrh ze dne 18. 9. 2021, účast na jednání dne 24. 9. 2021), - paušální náhrady hotových výdajů advokáta za každý z 36 shora uvedených úkonů právní služby po 300 Kč, tj. celkem 10 800 Kč, podle § 13 odst. 3 a. t., - a náhrady za 21 % DPH ve výši 257 342,40 Kč.

75. Odvolací soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů za úkony právní služby spočívající: v sepisu uplatnění nároku na náhradu škody u žalované ze dne 16. 7. 2008, neboť náhrada těchto nákladů je explicitně vyloučena v § 31 odst. 4 OdpŠk; dále v sepisu vyjádření k dovolání dne 24. 7. 2013 - o náhradě nákladů dovolacího řízení již bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 30 Cdo 2777/2013-249; a konečně v účasti na jednání soudu dne 18. 10. 2017, na němž žalobce toliko vysvětloval, proč k výzvě soudu nepředložil požadované listiny a odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, považoval náklady vynaložené na provedení uvedených úkonů za neúčelně vynaložené.

76. Za druhé a třetí odvolací řízení pak žalobci náleží náhrada nákladů ve výši 700 203 Kč (zaokrouhleně), jež sestává z: - odměny advokáta ve výši 700 203 Kč za 17 úkonů právní služby po 33 740 Kč při tarifní hodnotě 6 351 000 Kč podle § 7 bod 6 a. t. a podle § 11 odst. 1 písm. g), k) a. t. (odvolání ze dne 17. 1. 2022, účast na jednání odvolacího soudu dne 25. 5. 2022, dne 21. 9. 2022, dne 15. 11. 2023, dne 29. 11. 2023, dne 21. 2. 2024, dne 15. 5. 2024, dne 28. 8. 2024, účast na jiném soudním roku dne 5. 9. 2022, písemné podání ze dne 16. 3. 2022, ze dne 19. 5. 2022, ze dne 9. 6. 2023, ze dne 13. 11. 2023, ze dne 27. 11. 2023, ze dne 6. 12. 2023, ze dne 17. 6. 2024, ze dne 11. 8. 2024), - paušální náhrady hotových výdajů advokáta za každý z 17 shora uvedených úkonů právní služby po 300 Kč, tj. celkem 5 100 Kč, podle § 13 odst. 3 a. t., - a náhrady za 21 % DPH ve výši 121 522,80 Kč.

77. Za dovolací řízení žalobci náleží náhrada nákladů ve výši 55 189 Kč (zaokrouhleně), jež sestává z: - zaplaceného soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč, - odměny advokáta v celkové výši 33 740 Kč za 1 úkon právní služby při tarifní hodnotě 6 351 000 Kč podle § 7 bod 6 a. t. a podle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. (dovolání ze dne 15. 12. 2022), - paušální náhrady hotových výdajů advokáta za jeden úkon právní služby po 300 Kč, tj. celkem 300 Kč, podle § 13 odst. 3 a. t., - a náhrady za 21 % DPH ve výši 7 148,40 Kč.

78. Odvolací soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů za úkony právní služby spočívající: v sepisu podání ze dne 1. 1. 2023 (návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku), neboť nic žalobci nebránilo učinit uvedený úkon již v rámci podaného dovolání; sepisu podání ze dne 25. 9. 2023 (návrh na provedení důkazu), neboť nic žalobci nebránilo učinit uvedený úkon společně s vyjádřením ze dne 13. 11. 2023 (či naopak). Tyto úkony shledal neúčelně vynaloženými.

79. Odvolací soud tedy žalobci přiznal za řízení před soudy všech stupňů náhradu nákladů v celkové výši 2 248 175 Kč (10 000 + 1 482 783 + 700 203 + 14 000 + 41 189).

80. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobce rozhodl odvolací soud podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

81. O náhradě nákladů státu rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 za použití § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Výsledkem řízení je plný úspěch žalobce (ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud proto zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení vynaložených státem na znalečné v celkové výši 174 511,22 Kč, sestávajících ze znalečného placeného státem podle usnesení soudu prvního stupně: a) č. j. [spisová značka] ve výši 2 541 Kč; b) č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ve výši 81 514, 25 Kč (uvedenými rozhodnutími bylo přiznáno znalečné v celkové výši 91 514,25 Kč, přičemž 10 000 Kč bylo vyplaceno ze zálohy složené žalobcem), c) č. j. 11 C 36/2008-889 ve výši 3 388 Kč, d) č. j. 11 C 36/2008-1039 ve výši 21 840,50 Kč, e) č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ve výši 39 393,97 Kč, f) č. j. [spisová značka] ve výši 4 719 Kč, g) č. j. [spisová značka] ve výši 1 936 Kč, a dále podle usnesení Městského soudu v Praze: h) č. j. [spisová značka] ve výši 2 722, 50 Kč, i) č. j. [spisová značka] ve výši 6 050 Kč, a konečně j) č. j. [spisová značka] ve výši 10 406 Kč.

82. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.