21 CO 276/2022 - 391

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a JUDr. Blaženy Škopkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa], [PSČ] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [PSČ] zastoupená [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa], [PSČ] o zaplacení částky 122 452 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ č.j. 13 C 280/2020 –354 ze dne 25. května 2022 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha – západ svým rozsudkem č.j. 13 C 280/2020 – 354 ze dne 25. 5. 2022 rozhodl tak, že výrokem I. uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci částku 122 452 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 122 452 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. jí dále uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 9 123 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal této částky s tím, že se žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o poskytování právních služeb, které spočívaly v zastupování žalované před soudem ve sporu o náhradu škody ve výši 14 922 807,27 Kč s příslušenstvím, a to podle ust. § 71 odst. 1 a 4 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen„ z.o.k.“) proti žalovaným [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] a Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození]. Za žalovanou uvedenou smlouvu uzavřel její společník [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále jen [jméno] [příjmení] ml.), který jí byl podle ust. § 157 z.o.k. v řízení o společnické žalobě ze zákona oprávněn zastupovat. Konstatoval, že společník, který jako zákonný zástupce společnosti s ručením omezeným podává společnickou žalobu, je totiž oprávněn uzavřít s advokátem dohodu o zastoupení společnosti v řízení o této žalobě, a to včetně ujednání o odměně za zastoupení. Žalobce dále tvrdil, že jako advokát učinil ve věci dva úkony právních služeb a že řízení o společné žalobě je vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 100/2019 a pokud ji žalované v souladu se smlouvou vyúčtoval a vyzval ji k zaplacení, tato mu ji nezaplatila. Poukazoval na to, že v řízení o společnické žalobě již dříve učinil jako advokát čtyři jiné úkony právních služeb, přičemž mu nárok na odměnu za ně byl již pravomocně přiznán, a to rozsudkem Okresního soudu pro Prahu – č.j. 3 C 142/2020 – 67 ze dne 11. 9. 2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 26 Co 215/2019 – 98 ze dne 18. 12. 2019. Žalovaná označila žalobu za nedůvodnou s tím, že se v případě podání předmětné společnické žaloby jedná o zneužití práva a jednak je zde dán střet zájmů na straně žalobce, v důsledku kterého nebyl žalobce oprávněn žalovanou při jednotlivých úkonech právní služby zastupovat.

2. Předchozí rozsudek soudu prvního stupně č.j. 13 C 280/2020 – 109 ze dne 16. 6. 2021, kterým bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 122 452 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 122 452 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrokem I.) a dále byla uznána povinnou zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 7 623 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), byl zrušen usnesením odvolacího soudu č.j. 21 Co 286/2021 – 144 ze dne 3. 2. 2022 a věc byla vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud odkázal na závěry Nejvyššího soudu ČR v jeho rozsudcích č.j. 27 Cdo 2343/2020 – 132 ze dne 15. 9. 2021 a č.j. 28 Cdo 3161/2021 – 173 ze dne 11. 1. 2022, které jsou použitelné i v tomto řízení a konstatoval, že řízení před soudem prvního stupně je zatíženo podstatnou vadou, kterou nešlo zhojit v odvolacím řízení. Poukázal na to, že i zde totiž platí, že žalovaná již před prvostupňovým soudem namítla, že požadavek žalobce na úhradu odměny za poskytnuté právní služby je zneužitím práva. Tvrdila, že žalobce spolupracuje s [jméno] [příjmení] na vytváření nátlaku vůči ní a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a že se [jméno] [příjmení] společnickou žalobou domáhal náhrady škody za období, kdy sám vykonával funkci (jediného) jednatele a podepisoval za žalovanou veškeré dokumenty, jimiž mělo dojít ke vzniku škody na její straně, a že veškeré tyto souvislosti jsou žalobci od samého počátku známy. S odkazem na závěry Nejvyššího soudu ČR, uvedené ve výše specifikovaných rozsudcích, připomněl, že nejen společník, ale i jím vybraný advokát může převzetím zastoupení společnosti a jednotlivými úkony právní služby poskytovanými při tomto zastoupení sledovat nikoli cíl předpokládaný ust. § 157 z.o.k. (t.j. náhradu újmy způsobené společnosti), nýbrž cíle jiné, sloužící k prosazení zájmů jiných osob. Konstatoval, že ani v této věci proto nemůže obstát (alespoň prozatím) závěr prvostupňového soudu, podle něhož námitka zjevného zneužití práva podle ust. § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“) není důvodná, neboť prvostupňový soud při jejím posouzení vyšel toliko z obsahu společnické žaloby ze dne [datum]. Poukázal na to, že soud prvního stupně rovněž vycházel ze závěrů Krajského soudu v Praze, uvedených v jeho rozsudku č.j. 26 Co 215/2019 – 98 ze dne 18. 12. 2019, který byl ale zrušen výše uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu ČR Odvolací soud konstatoval, že prvostupňový soud, s ohledem na svůj právní názor, neprovedl dokazování důkazy, které navrhla žalovaná ke svému tvrzení o zneužití práva ze strany žalobce.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovým závěrům, podrobně popsaným v jeho odst. 58 až 65.

4. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 8 o.z., ust. § 157 odst. 1 a 3 písm. b) z.o.k., ust. § 437 odst. 1, 2 o.z. s odkazem na ust. § 32 odst. 2 o.s.ř. a ust. § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii, ve spojení s ust. § 513 o.z., ust. § 1970 o.z., ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 1 odst. 3 a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

5. Uzavřel, že [jméno] [příjmení] ml. byl v dané době společníkem žalované a v souladu s ust. § 157 odst. 1 a 3 písm. b) z.o.k. (ve znění účinném do 31. 12. 2020) byl oprávněn za ni podat podle ust. § 71 z.o.k. předmětnou společnickou žalobu. Byl za ni rovněž oprávněn uzavřít předmětnou smlouvu, posouzenou jako příkazní podle ust. § 2430 a násl. o.z., kterou bylo sjednáno, že žalobce bude žalovanou v řízení o předmětné společnické žalobě zastupovat a odkázal na závěry Nejvyššího soudu ČR v jeho usnesení sp. zn. 29 Cdo 736/2016 ze dne 26. 4. 2017. Vysvětlil, že obecně platí, že společnická žaloba je vzhledem ke svým specifikům více než jiné žaloby náchylná ke svému zneužití (odkázal na závěry rozsudků Nejvyššího soudu ČR č.j. 27 Cdo 2343/2020 – 132 ze dne 15. 9. 2021 a Krajského soudu v Praze č.j. 21 Co 286/2021 – 145 ze dne 3. 2. 2022 a proto se uvedenou argumentací podrobně zabýval a provedl k ní rozsáhlé dokazování. Konstatoval, že konfliktnost vztahů mezi společníky není nijak výjimečnou okolností, když toto je naopak typické pro každou společnickou žalobu. V odst. 71 odůvodnění napadeného rozsudku velice pečlivě popsal, kdy je možno posoudit podání předmětné společnické žaloby jako zjevné zneužití práva. V následujícím odstavci uzavřel, že se o tento případ v případě předmětné společnické žaloby nejedná. Vzal za prokázané, že pokyn k proplacení předmětných faktur nedal skutečně [jméno] [příjmení] ml., nýbrž [jméno] [příjmení], nyní [příjmení] a dále personální propojení společností, kterým byly finanční prostředky zaslány. Z kombinace těchto dvou prokázaných skutečností uzavřel, že společnická žaloba se jako zjevně nepodložená jakýmikoliv relevantními důkazy nejeví, přičemž nemůže ani uzavřít, že by již ze samotných tvrzení uváděných v řízení o společnické žalobě stranou žalující bylo zjevné, že žaloba nemůže být úspěšná. Uvedl, že z těchto důvodů podání předmětné společnické žaloby a tedy ani související uzavření předmětné příkazní smlouvy za zjevné zneužití práva, které by nepožívalo právní ochrany, nepokládá. Prvostupňový soud dále podotkl, že ani skutečnost, že společnická žaloba byla dosud nepravomocně zamítnuta pro promlčení tvrzeného nároku, nijak ve prospěch závěru o zjevném zneužití práva nesvědčí. Vyslovil svou domněnku, že zažalování promlčeného (tedy nikoliv nutně neexistentního) nároku by mělo samo o sobě takovéto zneužití práva představovat, o to více v poměrech projednávané věci, kdy je i ze samotného odůvodnění tohoto zřejmé, že posouzení promlčení zažalovaného nároku nepředstavovalo otázku právně ani skutkově jednoduchou. Uvedl, že pro otázku zjevného zneužití práva, zda [jméno] [příjmení] ml. postupoval nebo nepostupoval při výkonu své funkce ve společnosti žalované s péčí řádného hospodáře, jej nijak nezbavuje práva společnickou žalobu podat, a nijak to nesnižuje šanci této žaloby na úspěch. Podání předmětné společnické žaloby proto nevyhodnotil jako zjevné zneužití práva, které by ve smyslu nepožívalo právní ochrany. Neztotožnil se ani s argumentací žalované tvrzeným střetem zájmů žalobce jako advokáta a žalované jako jeho klienta, pro který by měla být předmětná smlouva neplatná. Uvedl, že platnost jakékoliv smlouvy je vždy třeba posuzovat ke dni jejího uzavření, a proto na ní nemohou mít vliv skutečnosti nastalé po takovémto datu, v tomto případě tedy řízení vedená u něj pod sp. zn. 3 C 441/2019 a u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 136/2019 a postavení žalobce v nich, jelikož tyto spory a řízení o nich ještě k datu uzavření předmětné smlouvy neprobíhaly. Konstatoval, že skutečnost, že žalobce zastupoval v tomto sporu pana [jméno], neměla za následek neplatnost předmětné dohody pro tvrzený rozpor mezi zájmy žalobce a žalované a v odst. 80 až 87 vysvětlil, kdy může dojít k rozporu v zájmech zástupce a zastoupeného. Uzavřel, že žalobce má v souladu s platně uzavřenou předmětnou smlouvu nárok na sjednanou odměnu, a to za dva úkony právní služby po 50 300 Kč, dvě paušální náhrady po 300 Kč a DPH Konstatoval, že odměna a náhrada je splatná do [datum], respektive do [datum] a že žalobce dne [datum] zaslal žalované vyúčtování této odměny.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání a namítala, že samotná skutečnost, že pokyn k proplacení fakticky neučinil [jméno] [příjmení] ml., neznamená, že jej provedli či dali pokyn k jeho proplacení osoby na straně žalovaných ze společnické žaloby, t.j. [anonymizováno] [příjmení] či [právnická osoba] [anonymizováno]. Připomínala, že z provedeného dokazování rozhodně nevyplynulo, že by [jméno] [příjmení], nyní [příjmení], jednala na základě pokynu [anonymizováno] [příjmení], jak je uvedeno jako jedna z možností ve společnické žalobě. Poukazovala na obsah jejího výslechu před Okresním soudem Praha – západ ze dne 21. 10. 2022 ve věci 3 C 142/2009, z něhož jednoznačně vyplynulo, že vše ve společnosti se odehrávalo pod vlivem [jméno] [příjmení] ml., který podepisoval prakticky vše, tedy zejména smlouvu o úvěru, návrhy na čerpání úvěru na základě vystavených faktur a ona byla osobou, jíž dával pokyny k jednotlivým placením. Zdůrazňovala, že ze skutečností, uvedených ve společnické žalobě, se nepotvrdil základní předpoklad její úspěšnosti, a to, že v ní žalovaní vykonali jakožto vlivné osoby vliv ke škodě žalované. Závěr soudu prvního stupně, že postačí, že bylo prokázáno, že pokyn nedal [jméno] [příjmení] ml., aniž by bylo prokázáno či alespoň bylo možné z jakýchkoli skutečností usuzovat na vliv tamních žalovaných, označila žalovaná za naprosto absurdní. Dovozovala, že ke vzniku škody došlo tím, že byly zaúčtovány předmětné faktury a nikoli tím, že došlo následně k jejich úhradě, když za vedení účetnictví byl odpovědný [jméno] [příjmení] ml. jakožto jednatel. Uvedla, že ten ve společnické žalobě ani netvrdil, že by pokyn k zaúčtování daly jiné osoby. Odvolatelka ve svém odvolání namítala, že nedůvodnost společnické žaloby byla od počátku zřejmá z toho, že v ní absentovalo tvrzení, jaký konkrétní vliv měli [anonymizováno] [příjmení] a [právnická osoba] jako vlivné osoby využít, tedy jakého konkrétního jednání se měly tyto osoby dopustit a způsobit tím žalované škodu v mnohamilionové výši. Soudu prvního stupně vytýkala, že se s touto argumentaci nijak nevypořádal a omezil se na závěr o kombinaci dvou prokázaných skutečností, které samy o sobě nemohly odůvodňovat úspěšnost společnické žaloby. Poukazovala na to, že dále zcela ignoroval další skutkové závěry, že to byl [jméno] [příjmení] ml., který podepsal za žalovanou smlouvu o úvěru za účelem čerpání úvěru na účel, kterým byla právě úhrada předmětných faktur a kdo za ní podepsal žádost o čerpání úvěru, jejíž přílohou byly právě předmětné faktury. Odvolatelka ve svém odvolání dále uváděla, že vedení společnické žaloby je zcela jistě k její újmě, neboť je vůči ní žalobcem vymáhána odměna za právní služby, přičemž za jeden úkon právních služeb má platit částku převyšující 60 tis. Kč, je vůči ní vymáháno zaplacení soudního poplatku za podání společnické žaloby ve výši 746 141 Kč a bude-li společnická žaloba zamítnuta (což se zatím nepravomocně stalo) bude povinna hradit žalovaným náklady řízení ve výši přesahující 1 200 000 Kč. Dovozovala, že žalobce jednal v přímém rozporu s jejím zájmem, pokud podal společnickou žalobu, v níž absentují tvrzení ohledně pasivní legitimace žalovaných a splnění základních podmínek odpovědnosti vlivných osob za újmu způsobenou obchodní korporaci. Poukazovala na to, že střet zájmů má ten následek, že je-li dán (a advokátovi znám) již v době, kdy je uzavírána smlouva o poskytování právních služeb, pak je smlouva o poskytování právních služeb neplatná od počátku. Je-li střet zájmů dán (a advokátovi znám) v době poskytování jednotlivých úkonů právních služeb, pak advokát nepožívá právní ochrany za výkon těchto právních služeb, t.j. nemá právo na zaplacení odměny za tyto jednotlivé právní úkony poskytnuté v době, kdy byl dán střet zájmů. Zdůrazňovala, že pokud nemá být k takovýmto úkonům přihlíženo a jsou od počátku neúčinné, pak za ně nemůže ani osoba, která je ve střetu zájmů, inkasovat odměnu, neboť by se jednalo o zjevné zneužití práva. Opakovaně poukazovala na to, že [jméno] [příjmení] ml. se jako její menšinový společník rozhodl podat společnickou žalobu z důvodu zneužití vlivu. Navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby byla žaloba zamítnuta.

7. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného s tím, že podané odvolání obsahuje standardní opakující se tvrzení, která se táhnou všemi spory mezi zúčastněnými. Zdůrazňoval, že žalovaná vždy tvrdila, že všechny významné dokumenty podepisoval [jméno] [příjmení] ml. a žalobce při formulaci společnické žaloby vycházel z jeho tvrzení, že se o všem dozvěděl až dodatečně, a že všechny pokyny k vyplacení dával [anonymizováno] [příjmení]. Připomínal, že žalovaná nikdy nenavrhla provedení výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], nyní [příjmení], když tak poprvé učinila až v řízení před Okresním soudem Praha – západ poté, kdy banka sdělila, kdo jí dal pokyny k úhradě. Konstatuje, že tato svědkyně ve svém výslechu v uvedeném řízení nemluvila pravdu.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalovanou uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., t.j. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 ze dne 16. 11. 2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

10. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné (až na drobnou výjimku, uvedenou v odst. 16), odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává, že ve světle výkladu podaného prvostupňovým soudem odvolací námitky žalované nemohou nikterak obstát.

11. Předně je třeba přisvědčit správnosti závěru soudu prvního stupně, že [jméno] [příjmení] ml. byl oprávněn, jako tehdejší společník žalované, podat za ni předmětnou společnickou žalobu a uzavřít i příkazní smlouvu se žalobcem, stran zastupování žalované v řízení o předmětné společnické žalobě.

12. S ohledem na právní názor a pokyny odvolacího soudu, obsažené v jeho výše uvedeném usnesení č.j. 21 Co 286/2021 – 144 ze dne 3. 2. 2022, soud prvního stupně doplnil dokazování a důsledně se zabýval zodpovězením otázky, zda ze strany žalobce, jakožto právního zástupce žalované ve společnické žalobě, došlo ke zjevnému zneužití práva podle ust. § 8 o.z., či nikoli.

13. Předně nelze přehlédnout ten fakt, že stejně jako v trestním řízení není advokát spolupachatelem obžalovaného, jehož v trestní věci zastupuje (byť to pochopitelně v obecné rovině může nastat), tak i v civilním řízení nelze advokáta považovat za jakéhosi aktivního spojence účastníka.

14. Posoudit podání společnické žaloby jako zjevné zneužití práva lze skutečně jen v případech, kdy by pro toto podání neexistovaly žádné racionální důvody, kdy by takováto žaloba byla zcela zjevně nedůvodná, případně nepodložená jakýmikoliv relevantními důkazy a neměla by (objektivně vzato) žádnou naději na úspěch, jak to vysvětlil soud prvního stupně v odst. 71 odůvodnění napadeného rozsudku. Takováto situace ale v projednávané věci nenastala.

15. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že postup žalobce při podání předmětné společnické žaloby v žádném případě nedosahuje intenzity zjevného zneužití práva. Pokud by snad k nějakému pochybení na straně žalobce došlo, tak by mohlo jít toliko o porušení stavovských předpisů, vyplývajících např. ze zákona advokacii, ale to nepřísluší odvolacímu soudu hodnotit (obdobně to konstatoval soud prvního stupně v odst. 85 odůvodnění napadeného rozsudku, a to ve vztahu ke skutečnosti, že žalobce zastupoval [jméno] [jméno]). Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, z nichž jednoznačně vyplývá, že žalobce při koncipování společnické žaloby vycházel z tvrzení, které mu poskytl [jméno] [příjmení] ml. a které do této žaloby poté uvedl.

16. Přestože byly příkazy k úhradě, kterými byly předmětné finanční prostředky zaslány společnostem [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], a [právnická osoba], zadány prostřednictvím internetového bankovnictví [jméno] [příjmení], nyní [příjmení], nelze z toho dovodit, že pokyn k proplacení vzešel od ní, jak to uzavřel soud prvního stupně. Tento odlišný pohled odvolacího soudu ale nemá žádný vliv na správnost závěrů soudu prvního stupně a jím vyhodnocení projednávané věci.

17. Prvostupňový soud totiž již správně zjistil (srov. odst. 72 odůvodnění napadeného rozsudku) personální propojení společností, kterým byly sporné finanční prostředky zaslány, s jedním ze žalovaných v řízení o společnické žalobě, [právnická osoba] [anonymizováno]. (která je druhým společníkem žalované) a že tyto společnosti byly propojeny osobou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dalšího žalovaného v řízení o společnické žalobě. Nelze rovněž přehlédnout, jak to tamtéž rovněž správně uzavřel prvostupňový soud, že u [právnická osoba] [anonymizováno]., [právnická osoba] a [právnická osoba], které vystavily šest z osmi předmětných faktur, jde v rozhodné době o propojení naprosto zásadní. V březnu 2015 byl [anonymizováno] [jméno] [příjmení] předsedou představenstva [právnická osoba], [anonymizováno]. i [právnická osoba] [anonymizováno]., dále předsedou dozorčí rady [právnická osoba] [příjmení], [anonymizováno]. V této době byl rovněž předsedou představenstva [právnická osoba] [anonymizováno]., která byla jediným akcionářem [právnická osoba] [příjmení], [anonymizováno]. Rovněž byl i jediným společníkem a jediným jednatelem [právnická osoba] [anonymizováno] . [anonymizováno], která byla v této době i jedním ze společníků [právnická osoba] [anonymizováno] ., která je v současnosti jediným akcionářem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byl v období od [datum] do [datum] i jediným společníkem společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení], nyní [příjmení], byla v březnu 2015 členkou dozorčí rady [právnická osoba] [příjmení], [anonymizováno].

18. Odvolací soud má rovněž za to, že se výše uvedená společnická žaloba jako zjevně nepodložená jakýmikoliv relevantními důkazy nejeví. Pokud ve svém odvolání žalovaná poukazovala na to, že ve společnické žalobě absentovala tvrzení ohledně pasivní legitimace žalovaných a splnění základních podmínek odpovědnosti vlivných osob za újmu způsobenou obchodní korporaci, tak ani takováto skutečnost nemůže dokazovat, že uvedená žaloba nemůže být úspěšná. Jestliže by totiž soud, který o ni rozhodoval, dospěl k závěru, že žalobce nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, byl by zcela určitě podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. vyzván, aby svá tvrzení doplnil.

19. S ohledem na vše výše uvedené tedy soud prvního stupně nikterak nepochybil, když žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 122 452 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Jeho výše byla správně stanovena podle ust. § 1970 o.z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V závislosti na okamžiku počátku prodlení výše zákonného úroků z prodlení podle občanského zákoníku činí (za celou dobu prodlení) 8,25 % p.a., pokud k prodlení došlo v druhém pololetí roku 2020 či v prvém pololetí 2021.

20. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný (včetně věcně správného akcesorického výroku o nákladech řízení) podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Konstatuje, že v této věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř. a že tedy o náhradě nákladů řízení rozhodl prvostupňový soud správně podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela procesně úspěšnému žalobci vznikly ve stádiu odvolacího řízení náklady nezastoupeného účastníka podle vyhl. č. 254/2015 Sb. Z obsahu spisu vyplývá, že mu náleží paušální náhrada nákladů za jeden úkon ve výši 300 Kč, spočívající v účasti na jednání před odvolacím soudem dne [datum] podle ust. § 1 odst. 3 písm. c) a ust. § 2 odst. 3 citované vyhlášky. Jejich náhrada mu byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).

Poučení